Diskuse k některým místům Bible21

Během prvního měsíce od vydání Bible21 se objevila řada dotazů a ovšem i výtek ohledně některých formulací tohoto překladu. Máme za to, že osvětlení těchto míst může být zajímavé nejen jako odpověď kritikům, ale především jako příležitost seznámit širší čtenářskou veřejnost s úskalími biblického překládání a možnými přístupy k němu.

Na těchto stránkách proto budeme postupně formou „seriálu“ zveřejňovat komentáře k nejdiskutovanějším místům překladu. Naši překladatelé veřejnou diskusi i odbornou kritiku vítají a budou rádi za další podněty.

Nyní tedy zveřejňujeme první část těchto nahlédnutí do překladatelské dílny Bible21.

1. Desatero přikázání (Ex 20:3-17; Dt 5:6-21)

Překladu Bible21 bývá vytýkáno,[a] že formuluje přikázání Desatera v rozkazovacím způsobu, zatímco hebrejský originál zde používá „oznamovací způsob“. Biblická hebrejština ovšem ve své gramatické struktuře neodpovídá našim českým slovesným kategoriím. Nemá gramaticky jednoznačně vymezený slovesný čas, způsob a vid, jak je známe my. V Dekalogu použité hebrejské „imperfektum“ proto nelze paušálně identifikovat s českým oznamovacím způsobem. Významy konkrétních tvarů hebrejských sloves je při překladu vždy nutné určovat podle kontextu a žánru daného výroku, nikoli jen prostým konstatováním gramatického tvaru.[b]

I čeština přece umí pro rozkaz použít různých prostředků, nejen imperativu: „Vztyk!“, „Na místa!“, „Kamera! Klapka! Jedem!“, „Tady budeš sedět a ani se nehneš!“[c] A právě poslední příklad je velmi podobný formulacím Desatera. Hebrejské Nebudeš krást! (tak jako ostatní body Desatera) není v kontextu oznamováno, ale požadováno; jinými slovy: je zakazováno krást.[d]

V samotném Desateru je charakter těchto výroků explicitně vyjádřen použitím termínu přikázání (micvot) v Ex 20,6; Dt 5,10. Proto také mluvíme o Desateru přikázání, nikoli o Desateru oznámení. Podobně Nový zákon označuje jednotlivá ustanovení Desatera jako přikázání (entolé) – viz Mt 15,3.4 (par. Mk 7,9-10); Mt 19,17-19 (par. Mk 10,19; L 18,20); L 23,56; Ř 7,7-11; 13,9; Ef 6,2.

Není bez zajímavosti, že v hebrejském textu Desatera není všude použit imperfekt, jak bývá kritiky někdy mylně uváděno. V textu Ex 20,8 o sobotním dni je sloveso v infinitivu – zakor, doslova tedy: Pamatovat na sobotní den! Podobně Dt 5,12 má infinitiv šamor (Zachovávat!). Všechny běžné překlady zde však infinitiv převádějí dle významu na imperativ. V přikázání o úctě k rodičům (Ex 20,12; Dt 5,16), pak je hebrejské sloveso uvedeno přímo v rozkazovacím způsobu: kabed – tedy cti!

Celkem trojí gramatická forma sloves v Desateru ovšem není důvodem překládat či vykládat jednotlivá ustanovení trojím různým způsobem. Hebrejský text zde zjevně variuje formu, nikoli obsah sdělení. Řešení použité v Bibli21 odpovídá jejímu zaměření jakožto překladu do běžného jazyka (tzv. CLT, common language translations) a zvolené metodologii komunikativní ekvivalence. V angličtině se můžeme se stejným řešením setkat např. u populárních New Living Translation nebo Today‘s English Translation, které rovněž u všech deseti přikázání používají imperativ.

V českém prostředí je Bible21 první verzí, která zažité formulace Desatera překládá imperativem. Nejde však o nic revolučně novátorského – např. už v r. 1936 prosazoval toto řešení prof. František Žilka.[e] Snad je tedy užitečné reprezentovat mezi českými překlady také netradiční řešení, v jiných jazycích již běžné a i u nás mající svou historickou oporu.

Dodatečná poznámka: Čerstvým příspěvkem do diskuse o překladu Desatera může být také jeho nové znění z pera vrchního zemského a pražského rabína Efraima Sidona, který stejně jako Bible21 překládá Dekalog prostými imperativy (neměj, nedělej, nezneužívej, pamatuj, cti, nevraždi, nesmilni, nekraď, nevypovídej, neprahni).[f]

 
2. Z prachu země (Genesis 2:7 )

MUDr. et Mgr. Remeš v citovaném článku poukazuje také na další problém: „B21 mění základní existenciální výpověď Bible o člověku, totiž že je prach ze země (Gen 2,7), na kreacionistické, že byl učiněn z prachu země.“ Odhlédnuto od ideologické povahy této kritiky, jazykově jde o rozdíl mezi tradiční formulací (Kral, B21, ČSP, JB aj.) na jedné straně a novátorsky „existenciálním“ zněním ČEP na straně druhé.

S pojetím ČEP se zde shoduje Neovulgáta a připravovaný Český katolický překlad („Nový Bogner“). Ten ovšem v poznámce pod čarou uvádí, že slovo prach tu „lze chápat i jako materiál, z něhož je člověk utvořen.“ Rovněž katolický Hejčlův překlad čte „z hlíny země“ a v poznámce vysvětluje, že tímto „slovem (země, prach) označuje se látka, ze které pochází lidské tělo.“ Bible21 se kloní právě k této tradiční interpretaci (srov. např. Vulgáta, Bible kralická a téměř všechny ostatní dostupné překlady), a to z lingvistických důvodů.[g]

Jak ukazuje např. standardní učebnice hebrejské syntaxe, původní text zde používá konstrukci dvojitého akuzativu, tedy apozice, přístavku. Tato konstrukce v hebrejštině u sloves tvoření či vyrábění funguje tak, že první podstatné jméno označuje tvořený předmět a druhé použitý materiál.[h]

Tato specifická konstrukce se vyskytuje na řadě míst Starého zákona. Hebrejský text Ex 38:3 zní doslova: „vyrobil veškeré jeho náčiní, bronz“. Veškeré dostupné překlady (včetně ČEP) však konstrukci chápou podle významu a překládají správně: „z bronzu“. Stejné je to v Deut 27:6 (překládá se: „postavíš oltář z netknutých kamenů“ – nikoli otrocky: „postavíš oltář, netknuté kameny“) a také v Písni 3:10 („jejich sloupy zhotovil ze stříbra“ – nikoli: „zhotovil jejich sloupy, stříbro“). Formulace použitá o stvoření člověka v Gn 2:7 tedy v tomto smyslu není výjimkou, nýbrž pravidlem.

Tuto interpretaci potvrzuje mj. také Victor P. Hamilton v prvním svazku stěžejní komentářové řady NICOT: „Gen 2 nikde nenaznačuje, že by prach měl být chápán jako metafora pro lidskou křehkost. […] prach byl surovinou, z níž byl člověk stvořen, tak jako „žebro“ bylo surovinou pro ženu. Prach je lůnem, z něhož člověk povstal, a lůžkem, do něhož se jednoho dne navrátí (3:19).“[i]

Zdá se tedy, že nelze mluvit o žádném novodobém konsensu ohledně potřeby odklonit se od tradiční formulace z prachu země. Naopak by bylo záhodno, aby formulace prach ze země použitá v ČEP byla nově diskutována ve světle soudobé lingvistiky. Zdá se tedy, že kvalitu překladů nelze měřit tím, zda se shodují s tradičním zněním (ČEP v Desateru, B21 v Gn 2,7) nebo přinášejí novátorské řešení (B21 v Desateru, ČEP v Gn 2,7), ale je třeba nezaujatě hodnotit především lingvistické důvody pro jejich rozhodování.