English
Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší. (Jakub 4:10)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Deprese

Příklady lidí v Bibli, kteří trpěli
úzkostí nebo depresí

Boží smlouva s Abramem

15 Po nějaké době měl Abram
vidění, v němž k němu přišlo Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já
jsem tvůj štít, tvoje nesmírná odměna.“

2 Abram odpověděl: „Hospodine, Pane
můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi
z Damašku.“

3 Abram pokračoval: „Pohleď, nedals
mi potomka; mým dědicem teď bude můj čeledín!“

4 Vtom k němu přišlo
Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních
beder!“

5 Vyvedl jej ven a řekl:
„Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal:
„Tolik bude tvého semene.“

6 Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten
mu to počítal za spravedlnost.

7 Řekl mu: „Já jsem Hospodin, jenž
tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“

8 Abram odpověděl: „Hospodine, Pane
můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“

9 Řekl mu: „Přines mi tříletou
jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“

10 Abram mu všechna ta zvířata
přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však
neroztínal.

11 K mrtvým tělům se snášeli
dravci, ale Abram je odháněl.

12 Když pak slunce začalo zapadat,
přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.

13 Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď
si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam
budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.

14 Já však také budu soudit národ,
jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.

15 Ty sám se odebereš ke svým otcům
v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.

16 Sem se ale vrátí až čtvrté
pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“

17 Když slunce zapadlo a nastala tma,
objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.

18 V ten den Hospodin vstoupil
s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od egyptské řeky
až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:

19 Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,

20 Chetejce, Perizejce a Refajce,

21 Emorejce, Kananejce, Girgašejce a
Jebusejce.“

Genesis
15:1-21

Eliáš a strach

Achab pověděl Jezábel o všem, co
Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem.

2 Jezábel pak za Eliášem poslala
vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto
dobou neskoncuji tak jako ty s nimi!“

3 Eliáš
dostal strach a utíkal o život. Dorazil do Beer-šeby v Judsku, kde nechal svého
mládence,

4 a sám
pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden
jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic
lepší než moji otcové.“

5 Pak si
pod tím jalovcem lehl a usnul. Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“

6
Rozhlédl se tedy, a hle – u hlavy má podpopelné placky a džbán vody. Najedl se,
napil a znovu ulehl.

7
Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu.
„Máš před sebou dlouhou cestu.“

8 Vstal
tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet
nocí až k Boží hoře Choréb.

9 Tam
vešel do jeskyně a přenocoval. Vtom dostal slovo Hospodinovo: „Co tu chceš,
Eliáši?“

10
Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele
opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem
jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

11 On mu
řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.“
Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před
Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale
ani v něm nebyl Hospodin.

12 Po
zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný
hlas.

13
Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu
do jeskyně. Vtom k němu ten hlas promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“

14
Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele
opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem
jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

15
Hospodin mu řekl: „Vrať se, odkud jsi přišel, a pokračuj dál k Damašské poušti.
Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.

16 Pak
pomažeš Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šafatova z
Abel-mecholy, pomažeš za proroka místo sebe.

17 Kdo
unikne před mečem Chazaela, toho zabije Jehu, a kdo unikne před mečem Jehua,
toho zabije Elíša.

18
Ponechám si však v Izraeli sedm tisíc mužů – všechny, kdo neklekali před Baalem
a nelíbali ho.“

19 Eliáš
tedy odešel a nalezl Elíšu, syna Šafatova, jak oře s dvanácti páry dobytka.
Jedenáct párů bylo před ním a on byl u dvanáctého. Když ho Eliáš míjel,
přehodil přes něj svůj plášť.

20 Elíša
tam nechal dobytek a běžel za Eliášem. „Jenom políbím otce a matku,“ volal za
ním, „a pak půjdu za tebou!“ Eliáš mu řekl: „Vrať se a považ, co jsem ti
udělal.“

21 Elíša
se obrátil, vzal volské spřežení, porazil je, uvařil jejich maso na dříví z
pluhu a dal je jíst svým lidem. Potom vstal a následoval Eliáše jako jeho
služebník.

1
Krákovská 19:1-21

Hospodin řekl Samuelovi: „Jak
dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem
odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť
jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“

2 Samuel namítl: „Jak bych mohl
jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou
jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘

3 Jišaje pozveš k oběti a já ti
ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“

4 Samuel tedy udělal, jak mu
Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, starší města se vylekali a vyšli mu
naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

5 „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel
jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a
jeho syny posvětil a pozval je k oběti.

6 Když přišli, uviděl Eliaba a řekl
si: „To jistě bude Hospodinův pomazaný.“

7 Hospodin ale Samuelovi řekl:
„Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův
pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na
srdce.“

1
Samuelova 16:1-7

1
Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]

2Jako
laň prahne po proudící vodě,

má duše prahne, Bože, po
tobě!

3 Po Bohu, po živém Bohu žízní duše
má:

Kdy už půjdu a spatřím Boží
tvář?

4 Ve dne i v noci jsou mi slzy
pokrmem,

když mi říkají: „Tvůj Bůh?
Kde je?!“

5 Duše mě opouští,

když na to vzpomínám,

jak jsem se zástupy chodíval,

do Božího domu se s nimi
ubíral,

se zvučným jásotem a písní
chval,

když o svátku se zástup radoval.

6 Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu
děkovat,

on je můj Bůh, má záchrana!

7 Duše má je ve mně sklíčená,

proto na tebe vzpomínám

v kraji Jordánu a Hermonu,

na vršku Micaru.

8 Hlubina se ozývá hlubině

ve hluku tvých peřejí,

všechny tvé vlny a tvé příboje

se valí přese mě.

9 Ve dne kéž Hospodin svou lásku
ukáže,

v noci kéž jeho píseň se mnou
zůstane –

tak zní má modlitba k Bohu
mého života!

10 Zeptám se Boha, skály své:

Proč jen jsi na mě zapomněl?

Proč kvůli nepřátelským útokům

mám chodit ve smutku?

11 Výsměch mých soků drtí kosti mé,

když mi říkají: „Tvůj Bůh?
Kde je?!“

12 Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu
děkovat;

on je můj Bůh, má záchrana!

Žalm
42:1-12

Povzbuzení proti
depresi

Radujte se
vždycky

Jak vás
miluji, bratři moji, jak po vás toužím! Jste mojí radostí a korunou! Takto
tedy stůjte v Pánu, milovaní. 2 Prosím Evodii a prosím
Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. 3 Prosím
i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Vždyť spolu se mnou vedly zápas
za evangelium spolu s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky,
jejichž jména jsou v knize života.

4 Radujte se v Pánu vždycky;
znovu říkám: Radujte se! 5 Všichni lidé ať znají vaši vlídnost.
Pán je blízko. 6 O nic nemějte starost, ale za všechno se
modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, 7 a Boží
pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu
Ježíši.

8 Závěrem, bratři, cokoli je
pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li
nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. 9 Čemu
jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a
Bůh pokoje bude s vámi.

Filipským 4:1-9

Poklad
v hliněných nádobách

Taková
je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se
nevzdáváme. 2 Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé
praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem
a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat. 3 Pokud je naše
evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. 4 Těmto
nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia
slávy Kristovy, který je obrazem Božím. 5 (Nehlásáme přece sami
sebe, ale Krista Ježíše jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci
pro Ježíše.) 6 Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří
světlo!“a
ten zazářil v našich srdcích, aby nás
osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.

7 Tento poklad však máme
v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne
z nás. 8 Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme
zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; 9 býváme
pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. 10 Stále
na vlastním těle zakoušíme umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven
také Ježíšův život. 11 My živí, jsme pro Ježíše stále vydáváni
na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. 12 V nás
tedy působí smrt, ale ve vás život.

13 Protože však máme stejného
ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem promluvil,“bi my věříme, a tak mluvíme. 14 Víme
totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás
a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. 15 To
všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a
k Boží slávě tak rostla i vděčnost.

16 Proto se nevzdáváme. Ačkoli
totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. 17 Toto
naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím
nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. 18 Proto se
nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž
dočasné, ale neviditelné je věčné.

2 Kor 4:1-18

17 Pokud jde o chlubení, nemluvím
teď z Pánova pověření, ale jako blázen. 18 Když se mnozí
chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. 19 Vy, takoví mudrci, si
přece na blázny potrpíte! 20 Klidně snášíte, když vám někdo
poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! 21 Zahanbeně
přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.

Čím se
však někdo tak troufale chlubí, (mluvím jako blázen:) na to si troufám i já. 22 Jsou
to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já
také! 23 Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako pomatenec:) Já
více! Měl jsem mnohem více práce, nesčetněkrát jsem byl bit, mnohokrát ve
vězení, často na prahu smrti. 24 Pětkrát jsem od Židů dostal
devětatřicet ran. 25 Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem
byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři. 26 Stále
na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky,
ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři,
ohrožován mezi falešnými bratry. 27 Tolik dřiny a vyčerpání,
tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co
je chlad a nahota. 28 Kromě toho všeho na mě denně doléhá
ještě starost o všechny církve. 29 Když je někdo slabý,
neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

30 Když už se musím chlubit,
pochlubím se svými slabostmi. 31 Bůh a Otec našeho Pána Ježíše
Krista ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! 32 Když
jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město,
aby mě zajal. 33 Oknem v hradbě mě ale spustili dolů
v koši a tak jsem mu utekl.

2
Korinstkým 11:17-33


[1]
Žalmy 42-43 zřejmě původně tvořily jedinou kompozici.