English
Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil – Kristu Ježíši, našemu Pánu – že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. (1. Timoteovi 1:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Kdo se mě dotkl?

Věř v Pána
Ježíše

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého
jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný
život. 17Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby
svět byl skrze něj spasen. 18Kdo v něho věří, nebude souzen,
ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího
Syna. 19A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé
si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. 20Každý,
kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly
odhaleny. 21Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo,
že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

Jan 3:16

Víra Noeho

13
Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a
tak je zničím i se zemí.

14 Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu
propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou.

15 Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů
dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká.

16 V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš;
do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro.

17 Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody,
jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne.

18 S tebou však uzavřu smlouvu, a tak
vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.

19 Ze všeho živého, z veškerého tvorstva,
přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec
a samice

20 z různých druhů ptáků, z různých druhů
dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po
páru, abys je zachoval naživu.

21 Proto si opatři veškerou potravu, která se
jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“

22 Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak,
jak mu Bůh přikázal.

Genesis 6:13-22

Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého
příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

2 Učiním tě věhlasným národem a požehnám ti.
Zjednám ti věhlasné jméno a budeš požehnáním.

3 Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti
zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“

4 Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel
s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let.

Genesis 12:1-4

Co je víra

11
Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. 2 Díky
ní naši předkové došli u Boha uznání.

3 Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen
Božím slovem, takže věci, které vidíme, nevznikly z viditelných.

4 Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli
Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary) a
přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

5 Vírou byl Enoch odsud vzat, aby
nespatřil smrt: „zmizel, protože ho Bůh vzal.“aJeště než byl vzat, měl pověst Božího
oblíbence, 6 a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.
Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej
hledají.

7 Vírou Noe přijal Boží výstrahu o tom, co
ještě nebylo vidět, a postavil archu, v níž se zachránila jeho
rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je
z víry.

8 Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby
šel na místo, které měl dědičně obdržet. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na
cestu. 9 Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla
cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož
zaslíbení. 10 Vyhlížel totiž město, které má základy, město,
jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

11 Vírou také Sára obdržela moc
k početí potomka a ve svém pokročilém věku porodila, přesvědčena o
věrnosti Toho, který dal zaslíbení. 12 A tak z jednoho už
nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na
mořském břehu.

13 Tito všichni zemřeli ve víře, aniž
dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, věřili jim, vítali je a vyznávali,
že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci. 14 Ti, kdo takto
mluví, dávají najevo, že touží po vlasti. 15 Kdyby měli na
mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu. 16 Oni
však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat
se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

17 Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval
Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, 18 o
němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“b19 Počítal totiž s tím,
že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno)
přijal.

20 Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi
ohledně budoucích věcí.

21 Vírou umírající Jákob požehnal každému
z Josefových synů a poklonil se, opřen o svou hůl.

22 Vírou se Josef, předtím než skonal,
zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit
s jeho kostmi.

23 Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce
ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, nenechali se
zastrašit královým rozkazem.

24 Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl
postavení faraonova vnuka. 25 Dal přednost útrapám Božího lidu
před pomíjivým hříšným požitkem. 26 Kristova potupa mu byla
dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě.

27 Vírou opustil Egypt a nedal se
zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného.

28 Vírou slavil Hod beránka a skropení
krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.

29 Vírou přešli Rudé moře jako po suché
zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.

30 Vírou padly zdi Jericha, když je
obcházeli sedm dní.

31 Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala
špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.

32 Mám pokračovat ještě dál? Není dost
času, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi,
Samuelovi a prorocích. 33 Ti skrze víru dobývali království,
konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, 34 přemáhali
žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se
silnými v boji, obraceli na útěk vojska cizinců, 35 ženy
dostávaly své mrtvé vzkříšené. Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění,
aby dosáhli něčeho lepšího – vzkříšení. 36 Další zakoušeli
výsměch a bičování a také okovy a vězení. 37 Bývali
kamenováni, rozřezáváni, pokoušeni, umírali ostřím meče, chodili v ovčích
a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. 38 Svět
si je nezasloužil. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských
roklinách.

39 Ti všichni díky víře došli u Boha
uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, 40 neboť Bůh zamýšlel
něco lepšího pro nás, a proto neměli dojít k cíli bez nás.

Židům 11:1-39

Víra
v Krista

9:18,21,28; 14:33;
15:26-28; 16:16;

Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké
zástupy. 2Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy:
„Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“ 3Ježíš vztáhl ruku,
dotkl se ho a řekl: „Chci to. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned
očištěno. 4Tehdy mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal.
Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíša – na svědectví pro ně.“

5A když Ježíš vcházel do Kafarnaum, přistoupil
k němu římský setník a prosil ho: 6„Pane, můj služebník leží
doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“ 7Ježíš mu řekl: „Já přijdu
a uzdravím ho.“ 8Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys
vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven. 9Sám
jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu
‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej
to,‘ udělá to.“ 10Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo
šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11Říkám
vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat
s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12ale
synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč
a skřípění zubů.“ 13Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se
ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

Matouš 8:1-13

18Zatímco k nim takto mluvil, náhle
k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje
dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku a bude žít!“ 19Ježíš
tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 20Náhle se zezadu
přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho
roucha. 21Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu
uzdravena.“ 22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se,
dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.

23Mezitím Ježíš dorazil k domu
představeného synagogy. Když uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, 24řekl
jim: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. 25Když
byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala.
26Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

27Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a
křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“ 28Když došel domů,
slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš. „Ano,
Pane,“ odpověděli. 29Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám
stane podle vaší víry!“ 30Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně
napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ 31Ale oni šli a
roznesli zprávu o něm po celé zemi.

Matouš 9:18-31

21Když se pak Ježíš přeplavil lodí
zpět na druhou stranu, sešel se k němu u moře veliký zástup. 22Vtom
k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus. Když ho
uviděl, padl mu k nohám 23a snažně ho prosil: „Moje dcerka
umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravena, a bude žít.“ 24A tak
šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.

25Byla tam jedna žena, která už
dvanáct let krvácela. 26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila
všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. 27Když
uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho
roucha. 28Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu
uzdravena.“ 29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila,
že byla z toho trápení uzdravena.

30Ježíš v nitru ihned
pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo
se dotkl mého roucha?“ 31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na
tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“ 32On se ale
rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.

33Když ta žena poznala, co se
s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena
a pověděla mu celou pravdu. 34Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá
víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Marek 5:21-34

Pokoj vám

19Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se
učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi.
Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20Po
těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. 21„Pokoj
vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ 22Po
těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. 23Komu
odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

24Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z
dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. 25Ostatní učedníci mu
říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“
odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku
do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

26O týden později byli jeho učedníci znovu
uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se
doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Polož sem
prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být
nevěřící a začni věřit.“ 28Tomáš zvolal: „Můj Pán a můj Bůh!“ 29Ježíš
mu řekl: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli,
a uvěřili.“

30Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i
mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. 31Tyto jsou
ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze
víru měli život v jeho jménu.

Jan 20:19-30