English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

1. Korintským

1

1Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes
2církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista:
Je Kristus rozdělen?
3Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
4Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši:5byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním.6Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno,7že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.8Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout.9Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
10Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem.11Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry.12Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“ a další „Já zase Kristův.“
13Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu?14Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia,15aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu.16Pokřtil jsem vlastně i Štěpánovu rodinu, ale nevím, že bych křtil ještě někoho dalšího.
Bláznivé kázání
17Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to bez moudrých řečí, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž.
18Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc.19Je přece psáno:
„Zahubím moudrost moudrých,
zavrhnu rozum rozumných.“
20Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství?21Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání.22Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost,23ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství,24ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost.25Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.
26Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených.27Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.28Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je,29aby se před Bohem nikdo nechlubil.
30Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením.31A proto, jak je psáno:
„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“

2

Kristova mysl
1Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi.2Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.3Přišel jsem mezi vás ve slabosti, v bázni a velmi rozechvěn.4Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci,5neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
6O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců.7My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě8a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy.9Ale jak je psáno:
„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo,
co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo,
to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“
10Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.11Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.12My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval.13O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.14Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.15Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí.16Vždyť:
„Kdo poznal Hospodinovu mysl,
kdo by mu mohl poradit?“
My ale máme mysl Kristovu!

3

Jeden sázel, druhý zaléval
1Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu.2Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete,3neboť jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?4Když jeden říká: „Já jsem Pavlův“ a druhý „Já zas Apollův“, nechováte se jen jako obyčejní lidé?
5Kdo je vůbec Apollos? Kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán.6Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh.7Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst.8Ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci.9Jsme tedy Boží spolu-pracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba.
10Podle Boží milosti, jíž se mi dostalo, jsem jako zkušený stavitel položil základy, na kterých pak staví další. Každý však ať dává pozor, jak na nich staví.11Nikdo nemůže položit jiný základ, mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus.12Ať už kdo na tom základě staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, z dříví, sena nebo ze slámy,13dílo každého vyjde najevo. V onen den se to ukáže; bude to zjeveno ohněm, neboť oheň vyzkouší dílo každého člověka.14Zůstane-li něčí dílo, které postavil, získá odplatu.15Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale jen jako skrze oheň.
16Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch!17Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.
18Ať se nikdo neplete: kdo z vás si myslí, že je na tomto světě moudrý, ať se raději stane bláznem. Pak teprve bude moudrý,19neboť moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím. Je přece psáno:
„On chytá chytráky v jejich vychytralosti.“
20A jinde:
„Hospodin zná úmysly moudrých –
ví, že neznamenají vůbec nic.“
21Ať už se proto nikdo nechlubí lidmi. Všechno je přece vaše:22ať Pavel, Apollos či Petr, ať svět, život nebo smrt, ať už přítomnost nebo budoucnost – všechno je vaše,23vy jste Kristovi a Kristus Boží.

4

Blázni pro Krista
1Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství.2Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným.3Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku.4Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán.5Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.
6Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého.7Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?
8Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi.9Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům.10Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu.11Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov.12Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme;13když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.
14Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.15I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši,16a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem.17Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.
18Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít.19Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc.20Boží království totiž není v řeči, ale v moci.21Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?

5

Kvas v těstě
1Proslýchá se dokonce, že je mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké se nenajde ani mezi pohany – někdo prý žije s manželkou vlastního otce!2A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději truchlit a vyloučit toho, kdo to spáchal, ze svého středu?
3Ačkoli jsem od vás tělem daleko, v duchu jsem s vámi a ohledně toho, kdo to spáchal, jsem již rozhodl, jako bych byl přítomen:4Až se shromáždíte ve jménu našeho Pána Ježíše, budu v duchu s vámi a bude s vámi moc našeho Pána Ježíše.5Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v Pánův den.
6Vaše chlubení není namístě. Copak nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto?7Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!8Proto slavme Velikonoce bez starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.
9V dopisu jsem vám napsal, abyste se nestýkali se smilníky.10Nemyslel jsem ale vůbec smilníky tohoto světa ani lakomce, vydřiduchy nebo modláře – vždyť to byste museli ze světa utéci!11Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.
12Proč bych měl soudit ještě ty venku? Nemáte snad soudit ty, kdo jsou uvnitř?13Ty venku bude soudit Bůh. „Toho zlého vylučte ze svého středu.“

6

Soudy v církvi
1Jak se někdo z vás odvažuje, když má s někým spor, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými?2Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti?3Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti!4Vy ale s takovými věcmi chodíte k soudu a přijímáte za soudce lidi, kteří v církvi nic neznamenají!5Říkám to k vaší hanbě. To mezi vámi není ani jeden moudrý, který by své bratry mohl rozsoudit?6Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!
7Už vůbec to, že se spolu soudíte, je vaše prohra. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?8Vy ale křivdíte a škodíte, a to vlastním bratrům!
9Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci,10zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.
Nepatříte sami sobě
11A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, jste posvěceni a jste ospravedlněni jménem Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
12„Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale ničím z toho se nedám ovládnout.13„Jídlo břichu a břicho jídlu – Bůh jednou zruší obojí.“ Budiž, tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu.14Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.
15Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy!16Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: „Ti dva budou jedno tělo.“17Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.
18Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.19Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě;20byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

7

Dar manželství
1Pokud jde o to, jak jste psali: „Pro muže je lepší obejít se bez ženy“ –2budiž, ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý muž manželku a každá žena manžela.
3Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži.4Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce.5Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout.6To, co tu říkám, však není příkaz, ale svolení.7Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.
8Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.9Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.
10Pro ty, kdo žijí v manželství, mám nikoli své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází.11Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.
12Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští.13Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.14Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté.15Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás povolal k pokoji.
Zůstaň, jak jsi
16Copak víš, ženo, zda zachráníš manžela? Copak víš, muži, zda zachráníš manželku?
17Ať tedy každý žije, jak mu Pán určil a jak ho Bůh povolal. Toto pravidlo předkládám všem církvím.18Kdo byl povolán jako obřezaný, ať se nedělá neobřezaným. Kdo je povolán jako neobřezaný, ať se nedává obřezat.19Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání.20Ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl povolán.21Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Pokud se ale můžeš stát svobodným, určitě toho využij.22Koho Pán povolal jako otroka, ten je v Pánu osvobozen. Podobně koho Kristus povolal jako svobodného, ten se stal jeho otrokem.23Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se lidskými otroky.24Bratři, ať každý před Bohem zůstává tak, jak byl povolán.
25Pokud jde o neprovdané, nemám od Pána žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán pomohl být věrným.26Myslím si, že vzhledem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je.27Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu.
Času je málo
28I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží.
29Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí,30ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili31a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.
32Proto bych rád, abyste se nezatěžovali starostmi. Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu,33ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě,34a tak je rozpolcen. Nevdaná žena a svobodná dívka se stará o věci svého Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdaná se stará o věci světa, aby se líbila svému muži.35Neříkám to proto, abych vás nějak omezoval, ale abych vám pomohl vést počestný život v bezvýhradné oddanosti Pánu.
36Pokud má někdo za to, že vůči své snoubence jedná nečestně, že už je nejvyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to přece není hřích.37Kdo je však vnitřně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srdci dobrovolně rozhodl, že si tu dívku nevezme, je to v pořádku.38Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe.
39Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu.40Osobně si ale myslím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Ducha.

8

Svoboda a ohleduplnost
1Pokud jde o maso obětované modlám: Ano, víme, že „všichni jsme došli poznání“. Poznání ovšem nadýmá, zatímco láska buduje.2Kdo si myslí, že něco ví, ještě neví tak, jak by vědět měl.3Kdo ale miluje Boha, ten má poznání od něj.
4Pokud tedy jde o požívání masa obětovaného modlám: Víme, že „modla neznamená vůbec nic“ a že „není žádný Bůh než jediný“.5Na nebi i na zemi jsou sice různí takzvaní bohové (a takových „bohů“ a „pánů“ je celá řada),6pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.
7Všichni ale k tomuto poznání nedošli. Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jsou k požívání takového masa choulostiví a mají pak špatné svědomí.8Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší.
9Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.10Co kdyby tě někdo viděl – tebe, který jsi „došel poznání“ – jak sedíš u jídla v chrámě modloslužby? Nenechá se ten slabší proti svému svědomí strhnout, aby jedl maso obětované modlám?11Kvůli tvému „poznání“ tak hyne tvůj slabší sourozenec, za kterého zemřel Kristus!12Když takto zraňujete choulostivé svědomí svých sourozenců, nehřešíte jen proti nim, ale proti Kristu!13Pokud mého bratra svádí jídlo k hříchu, nedotknu se masa už nikdy v životě, abych snad svého bratra nesvedl.

9

Svoboda a obětavost
1Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu?2I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.
3Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí:4Nemáme snad právo na jídlo a pití?5Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr?6Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat?7Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?
8Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon?9V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ Copak se Bůh stará o dobytek?10Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody.11Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu?12Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.
13Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy? Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí?14Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia.15Já jsem však nic z toho nevyužil.
Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost.
16Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal!17Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol.18Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.
19Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal.20Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem).21Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu).22Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil.23A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.
24Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali.25Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne.26Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch.27Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.

10

Svoboda a svatost
1Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem.2Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.3Všichni jedli tentýž duchovní pokrm4a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).5Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.
6To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni.7Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“8Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc.9Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.10Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.11To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.
12Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.13Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.
14A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.15Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám.16Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla?17Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.18Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?
19Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená?20Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony.21Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!
Svoboda a zodpovědnost
22Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
23„Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.24Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
25Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,26vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“27Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.
28Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí.29Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého.
„Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí?
30Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“
31Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.32Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží.33Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.

11

Pokrývka hlavy
1Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.
2Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal.3Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.
4Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou.5Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila.6Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje.7Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže.8Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže.9Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.10Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.
11V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy.12Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha.13Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?14Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou?15Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka.
Večeře Páně
16Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
17Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku.18Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím.19Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.20To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně.21Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil.22Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,24vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“25Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“26Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi.28Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu.29Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.30To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.31Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni.32Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.34Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

12

Různé dary téhož Ducha
1Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti.2Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni.3Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.
4Jsou různé dary, ale tentýž Duch,5jsou různé služby, ale tentýž Pán,6jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh.7Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku:8jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání,9dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu,10jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků.
Různé části téhož těla
11To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.
12Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem.13Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.
14Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha.15Kdyby noha řekla: „Když nejsem ruka, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla?16A kdyby ucho řeklo: „Když nejsem oko, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla?17Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich?18Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl.19Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo?20A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo.
21Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“22Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší.23Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost,24kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším,25aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči.26Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.
27Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části.28Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků.29Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Konají všichni zázraky?30Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?
31Horlete po těch nejlepších darech. Ukážu vám však ještě mnohem vyšší cestu:

13

Bez lásky nejsem nic
1Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.
4Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;5není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,6není škodolibá, ale raduje se z pravdy;7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
8Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine.9Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;10jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.12Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.

14

Jazyky a proroctví
1Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.2Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím.3Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil.4Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.5Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.
6Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení?7Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje?8A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?9Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru!10Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.11Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.12Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.
13Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.14Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.15Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.16Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?17Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.
18Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni;19v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.
20Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí.21V Zákoně je psáno:
„Cizími jazyky, cizími rty
k tomuto lidu promluvím,
ani tak mě však neposlechnou,“
praví Hospodin.
22Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící.23Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte?24Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován.
Pořádek při shromáždění
25Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“
26Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení.27Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá;28když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění mlčí a mluví jen pro sebe a pro Boha.29Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují.30Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí.31Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.32Proroci mohou své puzení ovládat;33Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.
34(Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon.35Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)
36Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám?37Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.38Kdo to neuznává, nebude uznán.
39Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích.40Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.

15

Kristovo vzkříšení
1Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte2a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).
3Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,4byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem.5Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti,6poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije),7poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům8a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.
9Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev!10Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.
Naše vzkříšení
11Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.
12Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání?13Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!14A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!15Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni.16Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!17A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších.18Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.19Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých.21Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.22Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.23Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.24Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.25Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.26Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.27Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)28Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.
29A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?30Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí?31Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti.32K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak:
„Jezme a pijme,
vždyť zítra zemřeme!“
33Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“
Způsob vzkříšení
34Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!
35Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“36Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře.37A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné.38Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo.39Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí.40Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.41Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.
42Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné.43Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné.44Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní.
Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní.
45Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.46Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.47První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.48Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.49Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského.
50Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.51Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni –52naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.53Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.54A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno:
„Smrt je pohlcena,
přišlo vítězství!“
55„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství?
Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“
56Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon.57Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!
58Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.

16

Plány a pozdravy
1Pokud jde o sbírku na svaté, řiďte se stejnými pokyny, jaké jsem dal církvím v Galacii:2Prvního dne v týdnu ať každý z vás dá stranou, kolik si může dovolit, aby se sbírky nekonaly teprve, když přijdu.3Jakmile přijdu, dám vámi schváleným mužům doporučující listy a pošlu je s vaším darem do Jeruzaléma.4Bude-li potřeba, abych šel s nimi, půjdou se mnou.
5Přijdu k vám, až projdu Makedonii. Makedonii totiž jen procházím,6ale u vás snad nějakou dobu zůstanu, možná i přes zimu, abyste mě mohli vypravit, kamkoli půjdu.7Tentokrát se u vás nechci jen zastavit cestou; dá-li Pán, doufám, že u vás nějaký čas pobudu.8Až do Letnic ale zůstanu v Efesu,9neboť se mi tu otevírají veliké a slibné možnosti, i když je tu mnoho protivníků.
10Jestli k vám přijde Timoteus, postarejte se, ať se u vás cítí dobře, vždyť se věnuje Pánovu dílu tak jako já;11ať jím tedy nikdo nepohrdá. Vypravte ho v pokoji na cestu za mnou, neboť tu na něj s bratry čekám.
12Pokud jde o bratra Apolla, velmi jsem ho prosil, aby za vámi s bratry přišel. Právě teď k vám ale rozhodně nechtěl jít; přijde však, až bude mít možnost.
13Bděte, stůjte ve víře, buďte stateční, buďte silní.14Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.
15Bratři, víte, že Štěpánova rodina je prvním ovocem Řecka a že se vydali službě svatým. Prosím vás tedy,16abyste takové lidi následovali, a stejně tak i každého, kdo se podílí na tomto díle.17Mám velikou radost, že dorazil Štěpán, Fortunát a Achaikos, protože mi vynahradili vaši nepřítomnost.18Občerstvili mě na duchu a jistě i vás. Takových lidí si važte.
19Pozdravují vás sbory v Asii. Velmi vás v Pánu pozdravuje Akvila s Priscillou i církev u nich v domě.20Pozdravují vás všichni sourozenci. Pozdravte se navzájem svatým polibkem.
21JÁ PAVEL PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU.
22Kdo nemá rád Pána, ať je proklet. Maranatha!
23Milost Pána Ježíše s vámi.