English
Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní. (Přísloví 15:22)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

1. Makabejská

1

Počátek bojů
Původ Antiocha Epifana
1Poté, co Alexandr Makedonský, syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se králem místo něj. 2Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále. 3Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou, a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti. 4Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň. 5Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá. 6Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království. 7Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel, 8nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území. 9Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí. 10Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes, syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království se stal králem.
Vyplenění chrámu
11V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“ 12Některým z lidu se ty řeči líbily, 13a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony, 14a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion, 15odstraňovali si obřízku a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.16Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi. 17Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem 18a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem. Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých. 19Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt. 20Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143 vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma. 21Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní, 22stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu, 23pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel. 24Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně. 25Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení. 26Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla. 27Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici. 28Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.
Obsazení Jeruzaléma
29Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem, 30a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců. 31Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi. 32Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek. 33Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi. 34Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili. 35Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou. 36Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel. 37Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji. 38Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily. 39Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením. 40Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.
Zavedení pohanského kultu
41Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid 42a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli, 43a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu. 44Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky. 45Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky, 46ať poskvrní svatyni i svaté kněží, 47ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata, 48ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím, 49aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení. 50Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít. 51Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti. 52Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo 53a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši. 54Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost. V okolních judských městech postavili oltáře 55a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích. 56Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili, 57a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti. 58Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech. 59Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu. 60Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali 61stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek. 62Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého. 63Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali. 64Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.

2

Matatiáš truchlí nad Jeruzalémem
1Matatiáš, syn Jana, syna Šimonova, kněz ze synů Joaribových, v těch dnech odešel z Jeruzaléma a usadil se v Modiinu. 2Měl pět synů: Jana (přezdívaného Gadi), 3Šimona (zvaného Thasi), 4Judu (zvaného Makabejský), 5Eleazara (zvaného Avaran) a Jonatana (zvaného Apfus). 6Když viděl, k jakým rouháním dochází v Judsku a v Jeruzalémě, 7zvolal: „Běda mi – proč jsem se narodil?! Abych přihlížel zkáze svého lidu a zkáze svatého města? Musím tu jen sedět, když město padlo do rukou nepřátel a svatyni ovládli cizáci? 8Jeho chrám skončil jako muž beze cti, 9jeho skvostné nářadí padlo za kořist, jeho nemluvňata pozabíjena v ulicích a jeho mládenci padli nepřátelskou čepelí. 10Který národ neuchvátil část jeho království a nezmocnil se jeho kořisti? 11Jeruzalém byl obrán o všechny své ozdoby a místo svobody se ocitl v otroctví. 12Hle, naše svatá místa – naše krása a sláva – byla zničena! Pohané je znesvětili, 13nač máme ještě žít?!“ 14Matatiáš i jeho synové roztrhli svá roucha, oblékli se do pytloviny a dali se do velikého nářku.
Neopustíme Zákon!
15Královi lidé, kteří nutili k odpadlictví, přišli také do města Modiin, aby místní přinutili obětovat. 16Mnozí Izraelci se k nim přidali, ale Matatiáš a jeho synové se drželi pospolu. 17Královi lidé se obrátili na Matatiáše a řekli: „Jsi vážený a významný představitel tohoto města a máš podporu svých synů i bratrů. 18Pojď tedy hned jako první a splň královo nařízení, jak to udělaly všechny národy i mužové z Judska a ti, co zůstali v Jeruzalémě! Pak budeš i se svými syny patřit mezi královy přátele a budeš i se svými syny poctěn zlatem, stříbrem a mnoha dary.“ 19Matatiáš jim odpověděl zvučným hlasem: „I když krále poslouchají všechny národy v říši, i když každý odpadl od náboženství svých otců a dal přednost jeho příkazům, 20já a mí synové a bratři budeme žít podle smlouvy našich otců. 21V žádném případě neopustíme Zákon a ustanovení! 22Královy rozkazy neuposlechneme a od svého náboženství se neuchýlíme napravo ani nalevo.“ 23Sotva to dořekl, jeden Žid před očima všech přistoupil, aby podle králova nařízení obětoval na modiinském oltáři. 24Jak to Matatiáš uviděl, rozhorlil se a pohnut v nitru dal průchod spravedlivému hněvu: přiskočil k němu a na tom oltáři ho podřízl. 25Zároveň zabil králova posla, který je nutil obětovat, a zbořil ten oltář. 26Rozhorlil se pro Zákon jako kdysi Pinchas proti Zimrimu, synu Salovu. 27Matatiáš začal ve městě hlasitě provolávat: „Každý, kdo horlí pro Zákon a zůstává ve Smlouvě, ať jde za mnou!“ 28On i jeho synové pak utekli do hor. Všechno, co měli, nechali ve městě.
Sobotní boj
29Mnozí, kdo hledali spravedlnost a právo, tehdy odešli do pustiny a usadili se tam 30i se svými dětmi, ženami a dobytkem, protože na ně všechno to zlo těžce doléhalo. 31Královým mužům a jednotkám, které byly v Jeruzalémě, ve Městě Davidově, bylo oznámeno, že lidé, kteří mařili výkon králova rozhodnutí, se uchýlili do úkrytů v pustině. 32Vyrazilo za nimi proto množství vojáků, dostihli je a utábořili se proti nim.
V sobotu se proti nim sešikovali k boji
33a volali na ně: „Už dost! Odejděte odsud, řiďte se královým nařízením a zůstanete naživu.“ 34„Neodejdeme,“ odpověděli. „Královým nařízením se řídit nebudeme a sobotu neznesvětíme.“ 35Vojáci je tedy ihned napadli, 36oni však na to neodpověděli. Nehodili po nich ani kamenem, ani nezatarasili své úkryty, 37ale prohlásili: „Raději všichni zemřeme v nevinnosti. Nebe a země jsou nám svědky, že nás zabíjíte nespravedlivě!“ 38Zaútočili na ně v sobotu a oni zemřeli i se svými ženami, dětmi a dobytkem – na tisíc lidských životů. 39Když se to dozvěděl Matatiáš a jeho synové, velice nad nimi truchlili. 40Potom si řekli: „Pokud se všichni zachováme tak jako naši bratři, pokud nebudeme proti pohanům bojovat za svůj život a své zákony, brzy nás ze země vyhladí.“ 41A tak se onoho dne usnesli: „Napadne-li nás někdo v sobotní den, budeme proti němu bojovat, abychom všichni nezemřeli, jako zemřeli naši bratři ve svých úkrytech.“ 42Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, udatných bojovníků z Izraele, samých oddaných stoupenců Zákona. 43Připojili se k nim také všichni, kdo byli na útěku před tím zlem, a posílili jejich řady. 44Postavili tedy vojsko a pobili hříšníky ve svém hněvu a bezbožníky ve svém rozlícení. Ti, kdo přežili, utekli, aby se zachránili u pohanů. 45Matatiáš a jeho druhové pak obcházeli kolem, bořili všechny oltáře, 46násilím obřezávali neobřezané chlapce, které na území Izraele našli, 47a vyháněli nadutce. Dílo se jim dařilo. 48Uchránili Zákon před rukama pohanů a králů a nenechali hříšníka zvítězit.
Matatiášova smrt
49Když se přiblížil den jeho smrti, promluvil Matatiáš ke svým synům: „Dnes vládne zpupnost a výsměch; je čas zmaru a zuřivého hněvu. 50Nuže, chlapci, rozhorlete se pro Zákon a položte životy za smlouvu našich otců! 51Vzpomeňte si na skutky otců, které vykonali za svých časů, a přejte si sami velikou slávu a věčné jméno. 52Neprokázal snad Abraham věrnost ve zkoušce a nebylo mu to uznáno za spravedlnost? 53Josef zachoval přikázání v čase svého soužení a stal se pánem Egypta. 54Náš otec Pinchas za svou velikou horlivost získal smlouvu věčného kněžství. 55Jozue splnil rozkaz a stal se soudcem Izraele. 56Káleb vydal svědectví před shromážděním a získal zemi za dědictví. 57David za svou zbožnost získal královský trůn do věčného dědictví. 58Eliáš byl za svou velkou horlivost pro Zákon vzat do nebe. 59Chananiáš, Azariáš a Mišael byli pro svou víru zachráněni z plamenů. 60Daniel byl pro svou nevinnost vysvobozen ze lvích tlam. 61Vězte, že kdokoli ve všech těch pokoleních spoléhal na Boha, nikdy nepadl. 62Nelekejte se řečí hříšníka, protože jeho sláva skončí v hnoji a červech. 63Dnes se naparuje, zítra se ale po něm slehne zem; obrátí se v prach a z jeho plánů nic nezbude. 64Vy, chlapci, ale buďte stateční a silní v Zákoně, neboť skrze něj dosáhnete slávy! 65Zde je váš bratr Šimon – vím, že je to rozvážný muž. Vždy ho poslouchejte, on vám bude místo otce. 66A Juda Makabejský, udatný bojovník už od mládí, bude vaším vojevůdcem a povede boj proti pohanům. 67Shromážděte k sobě všechny, kdo zachovávají Zákon, a vykonejte pomstu za svůj lid. 68Dejte pohanům plnou odplatu a držte se předpisů Zákona.“ 69Pak jim požehnal a byl připojen ke svým otcům. 70Zemřel v roce 146. Byl pohřben do hrobu svých otců v Modiinu a celý Izrael ho oplakával s hlubokým zármutkem.

3

Juda Makabejský
Judova první vítězství
1Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. 2Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael. 3Velice proslavil svůj lid; jak obr oblékl se pancířem, opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy, aby chránil tábor svým mečem. 4Ve svých činech byl jako lev, jak lvíče, co po kořisti řve. 5Pátral po bezbožných a stíhal je; upaloval ty, kdo trápili jeho lid. 6Bezbožní se třásli strachem z něj a všichni zločinci se děsili: jeho rukama se dařila záchrana. 7Ztrpčoval vládu mnoha králům a svými činy těšil Jákoba – navěky buď požehnána jeho památka! 8Prošel judskými městy, vyhubil v nich neznabohy, a tak odvrátil od Izraele hněv. 9Proslavil se až na kraj země a přivedl zpět ztracené.10Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli. 11Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl. 12Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života. 13Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje, 14prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“ 15Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce. 16Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků. 17Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“ 18Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Pro Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů. 19Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes. 20Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili. 21My však bojujeme za své životy a za své zákony. 22Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“ 23Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen 24a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů. 25Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza. 26Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.
Antiochos pověřuje Lysia
27Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu, 28otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost. 29Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení. 30Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním. 31V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz. 32Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta, 33a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha. 34Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma, 35měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka. 36Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky. 37V roce 147 tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.
Přípravy k boji
38Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia, 39a poslal s nimi 40000 mužů a 7000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili. 40Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz. 41Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky. 42Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu, 43řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování. 45Jeruzalém byl neobydlený jako pustina, nikdo z jeho synů tam nezůstal. Svatyně byla pošlapávána cizinci, z hradu byl útulek pro pohany. Radost opustila Jákoba, flétna a harfa utichla. 46Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby. 47Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha. 48Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů. 49Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry, kteří dovršili dny svého slibu. 50Potom začali volat k Nebesům: „Co si s nimi počneme? Kam je vezmeme? 51Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena, tví kněží truchlí ve svém ponížení. 52Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili – ty sám víš, jak s námi chtějí naložit! 53Jak proti nim obstojíme, pokud nám nepomůžeš?“ 54Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku. 55Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti. 56Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů. 57Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz. 58Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni. 59Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně! 60Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“

4

Vítězství u Emauz
1Gorgias mezitím vzal 5000 mužů a 1000 vybraných jezdců a vyrazil s tímto vojskem ještě v noci, 2aby nečekaně přepadl tábor Židů a pobil je. Cestu mu ukazovala hradní posádka. 3Juda se to ale dozvěděl, a tak se svými bojovníky vyrazil, aby napadl královskou armádu u Emauz, 4dokud byly ještě Gorgiovy jednotky mimo tábor. 5Gorgias tedy v noci vpadl do Judova tábora, a když tam nikoho nenašel, začal je hledat po horách. Řekl si totiž: „Dali se před námi na útěk.“ 6Za svítání se Juda s třemi tisíci mužů objevil na planině (neměli ale tolik pancířů a mečů, kolik by si přáli). 7Když spatřili mohutně opevněný tábor pohanů a kolem jízdu, samé zkušené válečníky, 8Juda promluvil ke svým mužům: „Nelekejte se jejich množství; nebojte se jejich útoku! 9Vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové v Rudém moři, když je se svou armádou pronásledoval farao. 10Pojďme teď vzývat Nebesa. Bude-li Bůh chtít, vzpomene si na smlouvu s našimi otci a toto vojsko dnes před námi rozdrtí. 11Všechny národy pak poznají, že Izrael má svého vysvoboditele a zachránce!“ 12Cizáci pozvedli oči, a když viděli, jak se k nim Židé blíží, 13vyrazili z tábora do boje. Vtom Judovi muži zatroubili 14a vyrazili do útoku. Pohané byli poraženi a utíkali na pláň. 15Všichni, kdo zůstali pozadu, padli mečem. Zbytek pronásledovali až do Gezeru a až k idumejským pláním a k Ašdodu a Jamnii. Padlo z nich asi 3000 mužů. 16Když Juda se svým vojskem ukončil pronásledování a vrátil se, 17řekl svým mužům: „Zadržte touhu po kořisti; čeká nás ještě další boj. 18Gorgias a jeho armáda jsou poblíž v horách. Teď se tedy postavte našim nepřátelům a bojujte proti nim! Potom si můžete v klidu rozebrat kořist.“ 19Sotva to dořekl, objevil se oddíl nepřátel a rozhlížel se z horského hřebene. 20Zjistili, že jejich vojsko muselo být poraženo, protože jejich tábor byl vypálen (viděli totiž dým, který prozrazoval, co se stalo). 21Ten pohled je nesmírně vyděsil, a když pak ještě spatřili na pláni Judovo vojsko připravené k bitvě, 22utekli všichni do země Filištínů. 23Juda se tedy vrátil, aby vyplenil tábor. Pobrali tam množství zlata, stříbra, purpurových a nachových látek a spoustu jiných cenností. 24Cestou zpět pak zpívali chvalozpěvy a velebili Nebesa: „Hospodin je tak dobrý! Jeho milosrdenství trvá navěky!“ 25Toho dne byl Izrael slavně zachráněn.
Porážka Lysiova elitního vojska
26Všichni cizáci, kteří se zachránili, přišli Lysiovi oznámit, co se stalo. 27Když to uslyšel, znejistěl a zmalomyslněl. S Izraelem to nedopadlo tak, jak si přál, a nevydařilo se, co mu král přikázal. 28Následujícího roku proto shromáždil 60000 vybraných bojovníků a 5000 jezdců, aby Židy konečně porazil. 29Přitáhli do Idumeje a utábořili se v Bet-curu. Proti nim vytáhl Juda a jeho 10000 mužů. 30Když uviděl to mohutné vojsko, začal se modlit: „Požehnaný jsi, Spasiteli Izraele, který jsi porazil mocného válečníka rukou svého služebníka Davida a tábor Filištínů jsi vydal do rukou Saulova syna Jonatana a jeho zbrojnoše. 31 Rozdrť toto vojsko rukou svého lidu Izraele, ať je zahanbena jejich pěchota i jezdectvo! 32 Zastraš je; podlom jejich důvěru ve vlastní sílu, ať jsou otřeseni svou porážkou! 33 Poraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě všichni, kdo znají tvé jméno, chválí chvalozpěvy!“ 34Potom vyrazili proti sobě, a když se střetli, padlo z Lysiova vojska 5000 mužů. 35 Když Lysias viděl ústup svých šiků a odvahu Judových vojáků připravených buď ušlechtile žít, anebo zemřít, stáhl se do Antiochie. Tam pak najímal žoldnéře, aby s ještě větším vojskem znovu vtrhl do Judska.
Očištění chrámu
36Juda a jeho bratři tehdy řekli: „Pohleďte, naši nepřátelé jsou poraženi. Pojďme očistit svatyni a znovu ji zasvětit!“ 37Celé vojsko se tedy shromáždilo a vystoupili na horu Sion. 38Uviděli tam zpustošenou svatyni a znesvěcený oltář, vrata spálená, nádvoří porostlá křovím jako v lese nebo někde v horách a rozbořené postranní komory. 39Roztrhli svá roucha, dali se do velkého nářku a sypali si hlavu popelem. 40Padli tváří k zemi, a když na znamení zazněly trubky, začali volat k Nebesům.41Juda tehdy určil muže, kteří měli bojovat s hradní posádkou, dokud on s ostatními neočistí svatyni. 42Vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu, 43kteří očistili svatyni a odnesli poskvrněné kameny na nečisté místo. 44Když se pak radili, co udělat se znesvěceným oltářem pro zápalné oběti, 45došli k závěru, že bude lepší ho zbourat, než aby jim byl potupou – vždyť ho poskvrnili pohané. A tak oltář zbořili 46a kameny uložili na vhodné místo na chrámové hoře, dokud nepřijde prorok a nerozhodne o nich. 47Pak podle Zákona vzali netknuté kameny a postavili nový oltář po vzoru toho dřívějšího. 48Stejně tak obnovili svatyni i vnitřek chrámu a posvětili nádvoří. 49Vyrobili nové posvátné náčiní a vnesli do chrámu svícen, kadidlový oltář a stůl. 50Na oltáři zapálili kadidlo a rozžehli světla na svícnu, aby svítila v chrámu. 51Na stůl položili chleby, zavěsili opony a dokončili tak veškeré dílo, které konali. 52Ráno za úsvitu pětadvacátého dne devátého měsíce (což je měsíc kislev) roku 148 přišli 53a na nově postaveném oltáři zápalných obětí přinesli oběť podle Zákona. 54Oltář byl znovu zasvěcen s písněmi a citerami, harfami a činely ve stejnou dobu a stejný den, kdy ho národy znesvětily. 55Všechen lid padl na tvář. Klaněli se a dobrořečili Nebesům za štěstí, které jim bylo dopřáno. 56Posvěcení oltáře slavili po osm dní. Radostně přinášeli zápalné oběti stejně jako oběti vděčnosti a chvály. 57Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i postranní komory a osadili je dveřmi. 58Mezi lidem zavládla nesmírná radost, že byla odvrácena potupa, kterou způsobili pohané. 59Juda a jeho bratři i celé shromáždění Izraele pak stanovili, že se každoročně v danou dobu, po osm dní od pětadvacátého dne měsíce kislev má slavit svátek posvěcení oltáře, a to s veselím a radostí. 60Tenkrát opevnili horu Sion vysokými hradbami a mohutnými věžemi, aby už nemohli přijít pohané a pošlapat svatá místa tak jako předtím. 61Juda tam umístil posádku, aby město chránila, a opevnil k jeho ochraně také Bet-cur, aby lid měl nějakou pevnost proti Idumeji.

5

Boje s okolními národy
1Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo 2a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět. 3Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist. 4Vzpomněl si také na podlost synů Baianových, kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách. 5Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř. 6Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea. 7Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil. 8Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.
Záchrana bratří v Galileji a Gileádu
9Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema, 10odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění: „Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili. 11Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus. 12Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli; 13všechny naše bratry v Tobiášově kraji pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“ 14Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy: 15„Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“ 16Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel. 17Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“ 18V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži. 19Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“ 20Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8000 mužů do Gileádu.21Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi 22a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3000 mužů a Šimon je obral o kořist. 23Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska. 24Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští, 25kde narazili na Nabatejce. Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu: 26„Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města). 27„Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“ 28Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil. 29Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema. 30Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř. 31Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení, 32řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“ 33Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb. 34Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8000 nepřátel. 35Potom se obrátil k Alemě. Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil. 36Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst. 37Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka. 38Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko. 39Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim. 40Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže. 41Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“ 42Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“ 43Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu. 44Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát. 45Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska. 46Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně. 47Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.48Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít. 49Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí. 50Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou. 51Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly. 52Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem. 53Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska. 54S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.
Záchrana Izraele v rukou Matatiášových synů
55V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou, 56doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš. 57Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“ 58Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii. 59Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži. 60Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2000 mužů. 61Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry. 62Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn. 63Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst. 64Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.65Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran. 66Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou. 67Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje. 68Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.

6

Porážka a smrt Antiocha Epifana
1Král Antiochos se při svém tažení horními provinciemi doslechl, že v Persii je město Elymais proslulé bohatstvím stříbra a zlata. 2(Byl tam nesmírně bohatý chrám se zlatými závěsy, pancíři a zbraněmi, které tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, první řecký vladař.) 3Antiochos tedy přitáhl k městu, aby se ho zmocnil a vydrancoval ho, ale nepodařilo se mu to. Obyvatelé města se totiž o jeho záměrech dozvěděli 4a vyšli proti němu do boje. Král se dal na útěk a s velikým roztrpčením odtud odtáhl zpět do Babylonu. 5Do Persie za ním dorazily zprávy, že armáda, jež táhla do Judska, utrpěla porážku: 6Lysias, který stál v čele mohutného vojska, podlehl Židům a ti jsou teď posilněni zbraněmi, zásobami a bohatou kořistí, kterou pobrali pobitým vojskům. 7Strhli prý také „ohavnost“, kterou král nechal postavit na jeruzalémském oltáři a svoji svatyni znovu obehnali vysokými hradbami, stejně jako královo město Bet-cur. 8Jakmile král tu zprávu uslyšel, byl zdrcen a velmi rozrušen. Padl na lůžko a samým roztrpčením onemocněl, neboť mu jeho plány nevyšly. 9Zůstal ležet mnoho dní, protože ho to hluboké roztrpčení přepadalo stále znova. Nakonec poznal, že umírá. 10Zavolal proto všechny své důvěrníky a řekl jim: „Spánek opustil mé oči a srdce mám obtížené starostmi. 11Říkám si: Do jakého soužení jsem se to dostal, jaká hrozná bouře mnou zmítá? Vždyť jsem byl ve své vládě tak laskavý a oblíbený! 12Teď si však vzpomínám, jaké zlo jsem spáchal v Jeruzalémě. Pobral jsem odtud všechno zlaté a stříbrné náčiní a bezdůvodně jsem nechal vyhladit judské obyvatelstvo. 13Teď chápu, že právě za to mě potkalo toto neštěstí. Hle, umírám samým roztrpčením v cizí zemi!“ 14Zavolal Filipa, jednoho ze svých důvěrníků, a pověřil ho správou celého království. 15Svěřil mu korunu, své roucho i pečetní prsten, aby se ujal jeho syna Antiocha a vychoval ho jako budoucího krále. 16A tak tam tedy v roce 149 král Antiochos zemřel. 17Když se o králově smrti dozvěděl Lysias, dosadil mladičkého Antiocha (jehož od dětství vychovával) na trůn a dal mu přídomek Eupator.
Obléhání jeruzalémského hradu
18Vojáci hradní posádky sužovali Izraelce shromážděné kolem svatyně. Snažili se jim neustále škodit a podporovat pohany. 19Juda se proto rozhodl, že se jich zbaví, a svolal všechen lid, aby je oblehli. 20A tak se v roce 150 shromáždili, vyrobili střelecké plošiny a obléhací stroje a hrad oblehli. 21Někteří z posádky však ze sevření unikli (a připojili se k nim ještě nějací neznabozi z Izraele). 22Vypravili se ke králi a řekli mu: „Jak dlouho ještě budeš odkládat spravedlnost? Kdy už pomstíš naše bratry? 23Dobrovolně jsme se poddali tvému otci, řídili se jeho výroky a poslouchali jeho nařízení. 24Naši soukmenovci na nás kvůli tomu zanevřeli a oblehli nás v pevnosti. Koho z nás pak chytili, toho zabili a vyrabovali naše statky. 25Nevztáhli ovšem ruku jen na nás, ale i na všechny sousední kraje. 26Hle, právě teď obléhají jeruzalémský hrad a chtějí se ho zmocnit; navíc také opevnili svatyni a Bet-cur. 27Pokud jim v tom rychle nezabráníš, napáchají ještě větší škody a už je nebudeš moci zadržet.“
Porážka u Bet-zacharie
28Když to král uslyšel, rozzuřil se a svolal všechny své důvěrníky a velitele pěchoty i jízdy. 29Shromáždily se k němu také zástupy žoldnéřů z jiných království i z mořských ostrovů, 30takže jeho vojsko čítalo 100000 pěších, 20000 jezdců a 32 slonů vycvičených k boji. 31Prošli Idumeou a utábořili se před Bet-curem. Mnoho dní se jej snažili dobýt pomocí obléhacích strojů, které postavili, ale místní bojovali statečně; podnikali výpady a stroje jim pálili. 32Juda se tedy přesunul od jeruzalémského hradu a utábořil se naproti královu ležení u Bet-zacharie. 33Král vstal za svítání a uháněl s vojskem směrem k Bet-zacharii. Tam se za zvuku trubek šikovali do boje. 34Slonům přinesli šťávu z hroznů a moruší, aby je rozdráždili k boji. 35Potom zvířata rozdělili mezi bojové šiky. Ke každému slonovi postavili 1000 mužů s kroužkovým brněním a s bronzovými helmicemi; kromě toho ke každému zvířeti přidělili 500 vybraných jezdců. 36Kdekoli to zvíře bylo, byli vždy včas i oni, a kamkoli šlo, šli i oni s ním a nevzdalovali se od něj. 37Na každém slonu stály důmyslně připásané dřevěné věže s pevným krytím a na každém byli čtyři vojáci, kteří odtud bojovali, a jeden indický vozataj. 38Zbylou jízdu král rozmístil po obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a kryli vlastní šiky. 39Jakmile na jejich zlaté a stříbrné štíty zasvitlo slunce, hory se od nich rozzářily a zasvítily jako hořící pochodně. 40Jedna část královských šiků se rozvinula po vysokých svazích, druhá po nížinách. Postupovali pevně a uspořádaně. 41Všichni, kdo slyšeli hřmot jejich zástupu, pochod vojska a řinčení jejich zbraní, se třásli strachy. Byla to nesmírně mohutná a silná armáda. 42Juda vyrazil se svým vojskem do útoku a z králova vojska padlo 600 mužů. 43Eleazar zvaný Avaran si všiml, že jeden ze slonů je chráněn pancíři s královským znakem a převyšuje všechna ostatní zvířata. Pomyslel si, že na něm jede král, 44a obětoval život, aby zachránil svůj lid a získal si věčnou slávu. 45Odvážně se proti zvířeti rozběhl prostředkem šiku a pobíjel nepřátele vpravo vlevo, takže se před ním rozestupovali na obě strany. 46Skočil pod slona, bodl ho zespodu a zabil ho. Slon se zhroutil a přilehl ho k zemi, a tak Eleazar zemřel. 47Když ale Židé viděli sílu a bojovnost královských vojsk, ustoupili před nimi.
Obléhání Sionu
48Královská vojska pak vytáhla proti Židům do Jeruzaléma a král se s nimi utábořil v Judsku naproti hoře Sion. 49Uzavřel mír s obyvateli Bet-curu. Ti opustili město, protože tam neměli dost potravin, aby vydrželi obléhání (země totiž toho roku držela sobotní odpočinek). 50Král se tedy Bet-curu zmocnil a zanechal tam posádku, aby město hlídala. 51Pak se dal do vytrvalého obléhání svatyně. Postavil tam střelecké plošiny a obléhací stroje: ohňomety, kamenomety, samostříly a praky. 52Židé si proti nim také postavili bojové stroje a vytrvale se bránili. 53Neměli už ale v zásobárnách potravu, protože byl sedmý rok a zbytky zásob snědli ti, kdo se do Judska uchýlili před pohany. 54Když je přemohl hlad, trousili se jeden po druhém do svých domovů a u svatyně zůstala jen hrstka mužů. 55Tehdy se Lysias doslechl, že Filip (kterého král ještě za svého života pověřil, ať vychová jeho syna Antiocha k nástupu na trůn), 56se prý vrátil z Persie a Médie s vojsky, která provázela krále, a usiluje o převzetí vlády. 57Dal tedy spěšně povel ke stažení a před králem, vojevůdci i mužstvem prohlásil: „Den ode dne slábneme, potravin nám ubývá, místo, které dobýváme, je silně opevněné a ještě na nás doléhá starost o království. 58Nuže, podejme těmto lidem pravici a uzavřeme s nimi i s celým jejich národem mír! 59Nechme je žít podle jejich zvyklostí tak jako dříve. Právě proto, že jsme jim zakázali jejich zvyklosti, se totiž vzbouřili a provedli toto vše.“ 60Ta řeč se králi i velitelům zalíbila, a tak Židům poslali nabídku míru. Ti ji přijali, 61a když král s veliteli stvrdil dohodu přísahou, vyklidili pevnost. 62Král potom vystoupil na horu Sion, a když viděl, jak mohutná to byla pevnost, porušil složenou přísahu a přikázal strhnout hradby kolem dokola. 63Potom rychle odtáhl zpátky do Antiochie. Když zjistil, že město ovládá Filip, dal se s ním do boje a zmocnil se města silou.

7

Bakchidovo trestné tažení
1Roku 151 unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma, vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě, kde se nechal prohlásit králem. 2Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést. 3Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“ 4Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn. 5Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem, 6a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země. 7Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“ 8Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi. 9Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá. 10Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru. 11Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem. 12K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu. 13Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír. 14Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu; ten nám jistě neublíží!“ 15Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“ 16A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo: 17„Těla tvých svatých pohodili, jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“ 18Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“ 19Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy. 20Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi. 21Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad, 22a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí. 23Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané, 24obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje. 25Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.
Porážka zpupného Nikanora
26Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí. 27Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy: 28„Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“ 29Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést. 30Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně. 31Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu. 32Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova.33Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále. 34On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě 35a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen. 36Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy: 37„Ty sis tento dům vyvolil, aby se v něm vzývalo tvé jméno a aby byl pro tvůj lid domem modlitby a přímluvy. 38Potrestej toho člověka i s jeho vojskem; ať padnou mečem! Vzpomeň si na jejich rouhání a nedovol jim žít!“ 39Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko. 40Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil: 41„Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185000. 42Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“ 43Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první. 44Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk. 45Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje. 46Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný. 47Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam. 48Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti. 49Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar. 50V Judsku pak nakrátko zavládl klid.

8

Chvála Římanů
1Juda se doslechl o slávě Římanů a o jejich veliké moci, o přízni, kterou prokazují všem, kdo se k nim chtějí připojit, a o přátelství, které uzavírají se všemi, kdo k nim přijdou. 2Vyprávěli mu o jejich válkách a statečných činech, které vykonali proti Galům, a jak si je podrobili a přinutili odvádět daně. 3Slyšel i o všem, co vykonali v Hispánii – jak se zmocnili tamních stříbrných a zlatých dolů 4a jak se celé té země zmocnili svou rozvahou a vytrvalostí, i když to byla země od nich velmi vzdálená. Přemohli též krále, kteří na ně zaútočili až od konce světa; drtivě je porazili a ti, kdo přežili, jim musejí odvádět roční daň. 5Porazili v boji také makedonské krále Filipa a Persea i další, kteří proti nim povstali, a podrobili si je. 6Stejně tak porazili Antiocha Velikého, krále Sýrie, který proti nim vytáhl do války se sto dvaceti slony, s jízdou a vozy a s obrovskou armádou. 7Chytili ho živého a uložili mu i jeho nástupcům platit vysokou daň, dávat rukojmí a postoupit 8své nejlepší provincie – Indii, Médii a Lýdii. Ty mu odebrali a svěřili je králi Eumenovi. 9Řekové měli v úmyslu Římany zničit, 10ale oni se o tom plánu dozvěděli, poslali proti nim jednoho vojevůdce a zaútočili na ně. Mnoho jich pobili a jejich ženy a děti odvedli do zajetí, jejich zemi vydrancovali a ovládli, jejich pevnosti zbořili a vzali je do otroctví až dodnes. 11Rozdrtili a zotročili také všechna ostatní království i ostrovy, které se jim kdy postavily na odpor. Ke svým spojencům a k těm, kdo se jim svěřili pod ochranu, však zachovali přátelství. 12Podrobili si krále blízké i vzdálené, takže všichni, kteří se o nich doslechli, se před nimi třásli. 13Komu chtějí pomoci k vládě, ten vládne, a koho chtějí, toho sesadí. Stali se obrovskou velmocí. 14Přes to všechno se žádný z nich nenechal korunovat ani nechodí v královském purpuru, aby se tím pyšnil, 15ale ustanovili si senát, kde tři sta dvacet senátorů denně rokuje o tom, jak nejlépe spravovat záležitosti lidu. 16Jednomu z nich dávají vždy na rok důvěru, aby je vedl a vládl celé jejich zemi, a toho jednoho pak všichni poslouchají bez jakékoli závisti a žárlivosti.
Spojenecká smlouva
17Juda vybral Eupolema, syna Janova z rodu Akosova, a Jásona, syna Eleazarova, a poslal je do Říma. Měli tam dojednat přátelství a spojenectví, 18díky němuž by se zbavili svého jha. Viděli totiž, jak řecká říše Izrael zotročuje. 19Po předlouhé cestě dorazili do Říma, vešli do senátu, a když dostali slovo, řekli: 20„Juda Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás vyslali k vám, abychom s vámi uzavřeli spojenectví a mír a byli započteni mezi vaše spojence a přátele.“ 21Senát návrh schválil. 22Zde je znění listiny, kterou Římané vyryli na bronzové tabulky a poslali do Jeruzaléma, aby byla Izraelcům dokladem jejich přátelství a spojenectví: 23Kéž se Římanům a Židům navěky daří na moři i na souši! Kéž se jim vyhne meč a nepřítel! 24Začne-li válka proti Římu nebo proti komukoli z jeho spojenců po celé jeho říši, 25poskytnou jim Židé ochotnou pomoc, jak budou okolnosti požadovat. 26Nebudou nepřátelům dodávat ani opatřovat obilí, zbraně, peníze, ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat bez dalších nároků. 27Stejně tak začne-li válka proti Židům, poskytnou Římané všemožnou pomoc jim, jak budou okolnosti požadovat. 28a nebudou dodávat nepřátelům obilí, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat beze lsti. 29Za těchto podmínek uzavírají Římané smlouvu s židovským lidem. 30Jestliže se obě strany dodatečně rozhodnou cokoli přidat nebo ubrat, učiní tak podle své vůle a toto přidání či ubrání bude závazné. 31Ohledně křivd, kterých se vůči Židům dopustil král Demetrios, jsme mu napsali následovně: Proč jsi obtížil Židy, naše spojence a přátele, svým jhem? 32Přijdou-li si na tebe znovu stěžovat, zjednáme jim právo a vyhlásíme ti válku na souši i na moři!

9

Konec Judy Makabejského
1Když se Demetrios doslechl, že Nikanor a jeho armáda padli v boji, poslal do Judska podruhé Bakchida a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska. 2Vytáhli směrem na Gilgal, utábořili se před arbelskou Mesalotou, obsadili ji a mnoho obyvatel pobili. 3Prvního měsíce roku 152 se utábořili před Jeruzalémem. 4Pak odtud ale odtáhli a vydali se s 20000 muži a 2000 jezdci do Beerotu. 5Juda zatím tábořil v Elase s oddílem 3000 vybraných mužů. 6Když uviděli to obrovské množství nepřátel, dostali hrozný strach a mnoho se jich z tábora vytratilo, takže tam zůstalo sotva 800 mužů. 7Juda viděl, že se mu vojsko rozuteklo, ještě než bitva začala. Srdce se mu sevřelo, protože neměl kdy své muže znovu shromáždit. 8Hluboce skleslý pak promluvil k těm, kdo zůstali: „Vzhůru, vyrazme proti svým nepřátelům – třeba proti nim dokážeme bojovat.“ 9Oni ho ale odrazovali: „To určitě nedokážeme. Pojďme si raději zachránit holý život! Pak se vrátíme se svými bratry a budeme s nimi bojovat. Teď je nás ale málo.“ 10„V žádném případě!“ odpověděl jim Juda. „Utéct před nimi nesmíme. Nastal-li náš čas, raději statečně zemřeme za své bratry, než abychom zpochybnili svou pověst.“ 11Nepřátelské vojsko vyrazilo z tábora a postavilo se proti nim. Jízda se rozdělila na dva oddíly, prakovníci a lučištníci se vysunuli před hlavní voj, všichni udatní bojovníci stáli v první linii a Bakchides byl na pravém křídle. 12Když zazněly trubky, hlavní voj chráněný oběma křídly se dal do pohybu. Také Judovi muži tedy zatroubili k útoku. 13Země se třásla hlukem vojsk a bitva zuřila od rána až do večera. 14Juda si všiml, že Bakchides je s jádrem svého vojska na pravém křídle. Všichni, kdo měli statečné srdce, se k němu přidali, 15pravé křídlo nepřátel rozdrtili a pronásledovali je horami směrem k Ašdodu. 16Když vojáci na levém křídle viděli, že pravé křídlo je poraženo, pustili se za Judou a jeho muži zezadu. 17Rozpoutala se krutá bitva a na obou stranách zůstalo mnoho padlých. 18Padl i Juda a ostatní utekli. 19Jonatan a Šimon odnesli tělo svého bratra Judy a pohřbili ho do hrobu svých otců v Modiinu. 20Celý Izrael ho s velkým nářkem a zármutkem oplakával. Truchlili mnoho dní a naříkali: 21„Ach, jak padl hrdina, zachránce Izraele!“ 22Ostatní Judovy příběhy, jeho boje a statečné činy nebyly přes svou velikost ani zapsány, neboť jich bylo příliš mnoho.
Jonatan
Ty povedeš náš boj!
23Po Judově smrti se ve všech končinách Izraele vyrojili bezbožníci a všichni zlosynové znovu zvedli hlavu. 24V oněch dnech nastal velmi krutý hlad a celá země přešla na jejich stranu. 25Bakchides vybral největší neznabohy a udělal z nich pány země. 26Ti pak slídili a pátrali po Judových stoupencích a přiváděli je k Bakchidovi, který je mstivě ponižoval. 27V Izraeli nastalo veliké soužení, jaké nebylo od dob posledních proroků. 28Všichni Judovi stoupenci se tedy shromáždili a řekli Jonatanovi: 29„Od smrti tvého bratra Judy tu není nikdo jako on, aby se postavil našim nepřátelům, proti Bakchidovi a všem těm, kdo nenávidí náš národ. 30Proto jsme si dnes zvolili tebe, abys byl místo něho naším vůdcem a velitelem. Ty povedeš náš boj!“ 31Jonatan se tedy ujal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.
Pomsta za bratra Jana
32Když se to dozvěděl Bakchides, hledal způsob, jak ho zabít. 33Jonatan a jeho bratr Šimon to ale zjistili, utekli se všemi svými druhy do Tekojské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfar. 34(Bakchides se o tom dozvěděl v sobotu a sám s celým svým vojskem přešel na druhý břeh Jordánu.) 35Jonatan poslal svého bratra Jana v čele družiny ke spřáteleným Nabatejcům s prosbou, aby si u nich mohli uložit své hojné zásoby. 36Vtom ale přitáhl Jambriho kmen z Medeby, zmocnili se Jana se vším, co měl u sebe, a ujeli. 37Po nějaké době se Jonatanovi a jeho bratru Šimonovi donesla zpráva: „Jambriho kmen pořádá velikou svatbu. Nevěsta je dcera předního kanaánského velmože a přivádějí ji s velkým doprovodem z Nadabatu.“ 38Jonatan a Šimon pamatovali na vraždu svého bratra Jana, a tak vyrazili a ukryli se v horské roklině. 39Pak se rozhlédli, a hle – blížil se veliký hlučný průvod s hojnými zásobami. Naproti jim mířil ženich se svými přáteli a bratry, za zvuku tamburín a písní a s mohutnou výzbrojí. 40Židé na ně vyrazili ze zálohy a začali je pobíjet, takže zůstalo mnoho padlých a zbytek se rozutekl po horách. Potom pobrali všechnu kořist. 41A tak se svatba změnila v truchlení a prozpěvování v nářek. 42Takto pomstili vraždu svého bratra a vrátili se do mokřin kolem Jordánu.
Bitva s Bakchidem a Alkimova smrt
43Když se o tom dozvěděl Bakchides, vytáhl v sobotu s mohutným vojskem až k břehům Jordánu. 44Jonatan řekl svým vojákům: „Vzhůru, bojujme o život! Dnes je to jiné než včera a předevčírem! 45Vidíte, boj nám hrozí zezadu i zpředu. Zde je voda Jordánu, zde zas močál a houštiny. Není kam ustoupit. 46Proto teď volejte k Nebesům, ať vyváznete z rukou svých nepřátel!“ 47Rozpoutal se boj a Jonatan napřáhl ruku, aby zabil Bakchida, ale ten před ním ustoupil zpátky. 48Jonatan a jeho muži pak skočili do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé se už za nimi přes řeku nepustili. 49Toho dne padlo na Bakchidově straně na tisíc mužů. 50Bakchides se vrátil do Jeruzaléma a dal v Judsku budovat opevněná města – pevnost v Jerichu, dále Emauzy, Bet-choron, Bet-el, Timnu, Piraton a Tefon. Opatřil je vysokými hradbami, branami a závorami 51a umístil v nich posádky, aby trápily Izrael. 52Dále opevnil město Bet-cur, Gezer a jeruzalémský hrad a zřídil v nich posádky a zásobárny potravin. 53Syny předních mužů země vzal jako rukojmí a dal je hlídat v jeruzalémském hradu. 54Druhého měsíce roku 153 nařídil Alkimos zbourat zeď vnitřního nádvoří svatyně. Chtěl zničit dílo proroků! Jakmile však Alkimos začal s bouráním, 55v tu chvíli ho ranila mrtvice a zabránila mu pokračovat v díle. Oněměl a ochrnul, takže už nemohl promluvit ani pořídit závěť. 56Alkimos tenkrát zemřel v hrozných bolestech. 57Když Bakchides zjistil, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi. V Judsku pak byl dva roky klid.
Konec války
58Všichni bezbožníci se potom domluvili: „Podívejte, Jonatan a jeho muži si žijí v klidu a pokoji. Když sem teď přivedeme Bakchida, pochytá je všechny za jedinou noc.“ 59A tak šli a radili se s ním. 60Bakchides vytáhl s mohutným vojskem a potají rozeslal dopisy všem svým stoupencům v Judsku, že mají Jonatana a jeho muže zajmout. To se jim ale nepovedlo, protože jejich záměr byl vyzrazen. 61Jonatanovi muži pak v zemi pochytali na padesát mužů, původců té zrady, a popravili je. 62Jonatan se pak se Šimonem a svými muži stáhl do Bet-basy v poušti, znovu ji vystavěl z trosek a opevnil. 63Když se to Bakchides dozvěděl, shromáždil všechny své jednotky a povolal i své stoupence z Judska. 64Přitáhl k Bet-base, utábořil se před ní, postavil obléhací stroje a mnoho dní město dobýval. 65Jonatan nechal svého bratra Šimona uvnitř a sám jen s hrstkou mužů vyšel do kraje. 66Udeřil na Odomeru a jeho bratry i na Fasironův kmen v jejich stanech a ti se pak přidali k němu a rozšířili jeho bojové jednotky. 67Šimon a jeho muži zatím vyrazili z města a spálili nepřátelům obléhací stroje. 68Tak bojovali proti Bakchidovi, až ho porazili. Způsobili mu obrovské potíže, neboť jeho plán a postup vyšel naprázdno. 69Strašně se proto rozzuřil na ty bezbožníky, kteří mu radili, ať táhne do izraelské země, a mnoho z nich dal zabít. Pak se rozhodl, že odtáhne domů. 70Když se to dozvěděl Jonatan, poslal k němu poselstvo, aby s ním uzavřel mír a dojednal navrácení zajatců. 71Bakchides souhlasil a návrh přijal. Odpřisáhl, že mu neprovede nic zlého, dokud bude živ. 72Vydal zajatce, které předtím odvedl z Judska, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil na jejich území. 73Tak si meč v Izraeli oddechl. Jonatan se usadil v Michmasu, stal se soudcem lidu a odstranil z Izraele neznabohy.

10

Vzpoura Alexandra Epifana
1V roce 160 se Alexandr Epifanes, syn Antiochův, vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem. 2Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje. 3Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil. 4Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám. 5Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“ 6A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu. 7Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě. 8Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach. 9Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům. 10Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města. 11Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo. 12Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli. 13Každý opustil své místo a vrátil se do své země. 14Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.
Jonatan se stává veleknězem
15Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali), 16pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“ 17Napsal mu tedy dopis tohoto znění: 18Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana. 19Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem. 20Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství. A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec. 21Sedmého měsíce roku 160 o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.
Demetriovy sliby Židům
22Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si: 23„Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my! 24I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“ 25A tak jim poslal dopis tohoto znění: Král Demetrios zdraví židovský národ. 26S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům. 27Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme: 28poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary. 29Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně. 30Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy. 31Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní. 32Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení. 33Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat. 34Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní. 35Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat. 36Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům. 37Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku. 38Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově. 39Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou. 40Sám také dám každoročně 15000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených. 41Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby. 42Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu. 43A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království. 44Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny. 45Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku. 46Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval. 47Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny. 48Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi. 49Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil. 50Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.
Alexandrova diplomacie
51Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi vyslance s tímto poselstvím: 52„Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi. 53Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn. 54Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“ 55Král Ptolemaios odpověděl: „Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn! 56Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“ 57A tak se Ptolemaios v roce 162 vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy. 58Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové. 59Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede. 60Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň. 61Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal. 62Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo. 63Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“ 64Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli. 65Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie. 66Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.
Vítězství u Ašdodu
67V roce 165 se Demetrios, syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků. 68Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie. 69Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz: 70Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách? 71Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde! Na mé straně jsou vojska z měst. 72Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi! 73Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt! 74Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon. 75Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili 76a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu. 77Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu. 78Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě. 79Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců. 80Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy. 81Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili. 82Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk 83a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona, aby se zachránili. 84Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště. 85A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel. 86Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou. 87On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí. 88Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami. 89Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.

11

Ptolemaiův vpád do Sýrie
1Egyptský král shromáždil vojsko tak početné, jako je písku na mořském břehu, a také množství lodí. Chtěl se lstivě zmocnit Alexandrova království a připojit je ke své říši, 2a tak přitáhl do Sýrie s příslibem míru. Obyvatelé měst mu otevírali brány a vycházeli mu vstříc, protože král Alexandr přikázal, ať ho vítají – vždyť to byl jeho tchán. 3Jenže pokaždé, když Ptolemaios vstoupil do nějakého města, nechával v něm posádku svého vojska. 4Takto postupoval až k Ašdodu. Tam mu ukázali vypálený Dágonův chrám, trosky Ašdodu i okolních obcí, pohozená těla a zohavené trupy těch, které Jonatan upálil v boji. Podél královy cesty navršili hromady mrtvol 5a vyprávěli mu, co Jonatan spáchal, aby ho očernili. Král však mlčel. 6Jonatan vyšel s velkou slávou vstříc králi do Joppy, kde se pozdravili a přenocovali. 7Potom krále doprovodil až k řece Eleuteros a vrátil se zpět do Jeruzaléma. 8Král Ptolemaios ovládl pobřežní města až k přímořské Seleukii a spřádal zlé plány proti Alexandrovi. 9Odeslal vyslance ke králi Demetriovi se vzkazem: Pojďme spolu uzavřít smlouvu. Dám ti svou dceru, kterou teď má Alexandr, a budeš vládnout v království svého otce. 10Lituji totiž, že jsem dal svou dceru jemu, protože se mě pokusil zabít. 11Takto Alexandra očerňoval, protože dychtil po jeho království. 12Vzal mu pak svoji dceru a dal ji Demetriovi – takto se s Alexandrem rozešel a propuklo mezi nimi otevřené nepřátelství. 13Nakonec Ptolemaios vstoupil do Antiochie a nechal se korunovat za krále nad Sýrií. Měl tedy na hlavě dvě koruny – egyptskou a syrskou. 14Král Alexandr byl právě tou dobou v Kilikii, protože tamní obyvatelstvo se proti němu bouřilo. 15Když se však dozvěděl o Ptolemaiových činech, vyrazil proti němu do boje. Ptolemaios mu vytáhl naproti, prudce na něj zaútočil a zahnal ho na útěk. 16Alexandr se uchýlil do Arábie, aby tam našel útočiště, a Ptolemaios slavil triumf. 17Arab Zabdiel pak Alexandra sťal a jeho hlavu poslal Ptolemaiovi. 18Tři dny nato ale král Ptolemaios zemřel a místní obyvatelé pak pobili posádky, které zanechal v pevnostech. 19Tak se roku 167 stal králem Demetrios.
Jonatanova diplomacie
20V oněch dnech shromáždil Jonatan muže z Judska k útoku na jeruzalémský hrad a postavil proti němu mnoho obléhacích strojů. 21Někteří bezbožníci, nepřátelé svého národa, se tehdy vypravili ke králi a oznámili mu, že Jonatan obléhá hrad. 22Ta zpráva krále rozzuřila. Jakmile ji vyslechl, hned se přesunul do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, ať zastaví obléhání a co nejrychleji se k němu dostaví k rozhovorům. 23Když to Jonatan uslyšel, dal rozkazy, aby se v obléhání pokračovalo. Vybral si některé ze starších Izraele a kněží a vydal se s nimi do nebezpečí. 24Vzal stříbro, zlato, roucha a mnoho dalších darů, vypravil se za králem do Ptolemaidy a příznivě si ho naklonil. 25Někteří bezbožníci z jeho národa si na něj sice stěžovali, 26ale král se k němu zachoval tak jako jeho předchůdci. Vyznamenal jej před všemi svými důvěrníky, 27potvrdil jeho velekněžství i ostatní předešlé pocty a zařadil ho mezi své přední přátele. 28Jonatan tehdy krále požádal, aby osvobodil Judsko a tři samařské okresy od daní, a slíbil mu za to 300 talentů stříbra. 29Král svolil a napsal o tom všem Jonatanovi list tohoto znění: 30Král Demetrios zdraví svého bratra Jonatana a židovský národ. 31Zde je opis listu, který jsme ohledně vás napsali ctěnému Lasthenovi. Posíláme ho na vědomí i vám: 32Král Demetrios zdraví velectěného Lasthena. 33Rozhodli jsme se udělit židovskému národu – našim přátelům a věrným spojencům – jisté výsady za jejich oddanost k nám. 34Potvrzujeme, že jim náleží území Judska, jakož i Efraim, Lod a Ramatajim, tři okresy, jež byly se všemi příslušnými územími připojeny k Judsku od Samaří. Všechny ty, kdo přinášejí v Jeruzalémě oběti, osvobozujeme od královských dávek, které od nich král dříve každoročně vybíral z polní úrody a z ovocných stromů. 35Dále se od nynějška zříkáme všech právoplatných poplatků z desátků a dalších právoplatných odvodů jako je solná daň a peněžní daň koruně. 36Žádná z těchto výsad nebude zrušena od nynějška až navěky. 37Nyní nech vyhotovit opis této listiny. Ten ať je předán Jonatanovi a veřejně vystaven na svaté hoře.
Demetriův nevděk
38Král Demetrios viděl, že v jeho zemi panuje klid a nikdo se mu nestaví na odpor, a tak rozpustil všechna svá vojska a poslal je všechny domů s výjimkou cizineckých jednotek, jež najal u ostrovních národů. Tím si znepřátelil všechna vojska, která sloužila už jeho předkům. 39Jistý Tryfon, dříve jeden z Alexandrových mužů, si všiml, že všechna vojska proti Demetriovi reptají. Vypravil se proto k Arabovi Imalkuovi, který vychovával Alexandrova malého syna Antiocha. 40Naléhal na něj, ať mu ho vydá, aby se mohl ujmout vlády místo svého otce. Líčil mu, co všechno Demetrios napáchal a jakou nenávist k němu chovají jeho vojska, a zdržel se tam delší čas. 41Jonatan mezitím krále Demetria požádal, ať odvolá posádku jeruzalémského hradu a dalších pevností, protože stále vedli válku proti Izraeli. 42Demetrios poslal Jonatanovi tuto odpověď: Nejenže to pro tebe a pro tvůj národ učiním, ale při první vhodné příležitosti tebe i tvůj národ vysoce poctím. 43Teď ale budu rád, když mi pošleš podpůrné jednotky, protože všechna má vojska se ode mne odvrátila.44Jonatan mu tedy do Antiochie poslal 3000 zkušených bojovníků. Když dorazili, král se z jejich příchodu zaradoval. 45Uprostřed města se pak shromáždilo místní obyvatelstvo, asi 120000 mužů, a chtěli zabít krále. 46Ten utekl do svého paláce, ale místní muži obsadili ulice města a začali útočit. 47Král zavolal na pomoc židovské bojovníky a ti mu všichni přišli na pomoc. Rozptýlili se po městě a pobili toho dne na 100000 mužů. 48Město vypálili, pobrali v něm toho dne mnoho kořisti a krále zachránili. 49Když místní zjistili, že Židé ovládají město, jak se jim zlíbí, opustila je odvaha a začali krále úpěnlivě prosit: 50„Usmiřme se! Ať už ti Židé přestanou bojovat proti nám i městu!“ 51A odhodili zbraně a uzavřeli mír. Takto se Židé proslavili před králem a přede všemi obyvateli jeho království a vrátili se do Jeruzaléma s hojnou kořistí. 52Král Demetrios kraloval na svém trůně a v jeho zemi panoval klid. 53Porušil ale všechny své sliby Jonatanovi a zanevřel na něj. Místo, aby ho odměnil za prokázanou oddanost, začal ho hrozně utiskovat.
Jonatanovy úspěchy
54Po nějaké době se Tryfon vrátil s malým chlapcem Antiochem, kterého prohlásil králem a nasadil mu korunu. 55Přidala se k němu všechna vojska, která Demetrios propustil, a dala se do boje proti Demetriovi; ten byl poražen a dal se na útěk. 56Tryfon vzal slony a zmocnil se Antiochie. 57Mladý Antiochos pak napsal Jonatanovi: Potvrzuji ti velekněžství, ustanovuji tě nad těmi čtyřmi okresy a řadím tě mezi královy přátele. 58Poslal mu také zlaté stolní nádobí a dal mu právo pít ze zlatých pohárů, oblékat purpur a nosit zlatou sponu. 59Jeho bratra Šimona pak jmenoval místodržitelem od Tyrského srázu až k hranicím Egypta. 60Jonatan se pak vypravil do Zaeufratí. Procházel tamními městy a celé syrské vojsko se přidalo na jeho stranu. Když dorazil do Aškelonu, obyvatelé města ho přivítali s poctami, 61když ale odtud zamířil do Gazy, místní obyvatelé před ním zavřeli brány. Oblehl tedy město a přilehlé obce vypálil a vydrancoval. 62Když ho pak obyvatelé Gazy prosili o mír, Jonatan jim vyhověl. Syny předních měšťanů vzal jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Potom procházel zemí dál až do Damašku. 63Později se Jonatan doslechl, že do Kádeše v Galileji přitáhli Demetriovi velitelé s mohutným vojskem a chtějí ho zbavit moci. 64Vyrazil tedy proti nim, ale svého bratra Šimona zanechal v Judsku. 65Šimon se utábořil u Bet-curu a mnoho dní město obléhal a dobýval. 66Nakonec ho prosili o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud, město zabral a zřídil v něm posádku. 67Jonatan zatím se svým vojskem tábořil u Genezaretského jezera. Časně ráno vytáhli na chacorskou pláň, 68kde se s nimi utkalo vojsko cizáků. Ti na ně ale v horách nachystali zálohu. Zatímco hlavní voj postupoval přímo proti Jonatanovi, 69záložní jednotka vyrazila ze svého místa a pustila se do boje. 70Všichni Jonatanovi muži se dali na útěk; v poli nezůstal nikdo kromě velitelů Matatiáše, syna Abšalomova, a Judy, syna Chalfiho. 71Jonatan tehdy roztrhl své roucho, posypal si hlavu prachem a modlil se. 72Pak se vrátil do boje proti nepřátelům a udeřil na ně tak, že se dali na útěk. 73Když to zjistili Jonatanovi vlastní prchající vojáci, vrátili se a pronásledovali s ním nepřátele až do jejich tábora u Kádeše. Tam se zastavili. 74Toho dne padlo na 3000 cizáků a Jonatan se pak vrátil do Jeruzaléma.

12

Spojenectví s Římem a Spartou
1Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství. 2Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst. 3Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“ 4Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska. 5Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům: 6Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany. 7Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list, v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis. 8Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství. 9Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách, 10přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas. 11Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry. 12Radujeme se z vaší slávy, 13na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí. 14Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat. 15Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni. 16Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi. 17Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství. 18Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte. 19Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi: 20Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše. 21V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova. 22Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří. 23My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.
Další Jonatanovy a Šimonovy úspěchy
24Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit. 25Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území. 26Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout. 27Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže. 28Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se. 29Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně. 30Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros. 31Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist. 32Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj. 33Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji. 34Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala. 35Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti, 36zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat. 37Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata. 38Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.
Jonatan zajat
39Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha, 40ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil. 41Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40000 vybranými bojovníky. 42Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku, 43ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého. 44Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme? 45Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“ 46Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska. 47Vzal s sebou jen 3000 mužů, z nichž ještě 2000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1000. 48Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem. 49Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň, aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže. 50Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje. 51Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili. 52Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil. 53Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“

13

Šimon
Zůstal jsem jen já
1Šimon dostal zprávu, že Tryfon shromáždil veliké vojsko a chystá se vtrhnout do judské země a zpustošit ji. 2Když viděl, jak se lid chvěje strachy, přišel do Jeruzaléma, shromáždil lid 3a takto je povzbudil: „Sami víte, kolik jsme toho já, mí bratři a celý rod mého otce vykonali pro Zákon a svatyni a jaké boje a útrapy jsme zažili. 4Všichni mí bratři padli za Izrael, až jsem zůstal jen já sám. 5A já abych si teď v tomto čase útlaku chtěl zachovat život? Nikdy! Nezasloužím si přece víc než moji bratři. 6Naopak pomstím svůj národ a svatyni i vaše ženy a děti, teď když se všichni pohané z nenávisti spolčili, aby nás zničili.“ 7Jakmile lidé vyslechli ta slova, znovu se v nich probudila odvaha 8a začali hlasitě volat: „Ty jsi naším vůdcem namísto svých bratří Judy a Jonatana! 9Veď náš boj! Uděláme všechno, co nám přikážeš!“ 10A tak shromáždil všechny bojovníky, urychlil dostavbu jeruzalémských hradeb a opevnil město ze všech stran. 11Potom poslal Jonatana, syna Abšalomova, s dost silným vojskem do Joppy. Ten vyhnal místní obyvatele a usadil se tam.
Jonatanova smrt
12Tryfon pak vytáhl s mohutným vojskem z Ptolemaidy, aby vtrhl do Judska, a vedl s sebou Jonatana jako zajatce. 13Šimon se tedy utábořil v Chadídě naproti pláni. 14Když se Tryfon dozvěděl, že Šimon nastoupil na místo svého bratra Jonatana a chce s ním bojovat, poslal k němu vyslance se vzkazem: 15„Tvého bratra Jonatana držíme v zajetí kvůli penězům, které dlužil královské pokladně za svá privilegia. 16Pošli tedy 100 talentů stříbra a dva jeho syny jako rukojmí (aby se proti nám po propuštění nevzbouřil), a propustíme ho.“ 17Šimon pochopil, že to byla lstivá slova, přesto však poslal pro peníze i pro chlapce. Nechtěl totiž u lidu vyvolat bouři nevole, 18kdyby si řekli: „Jonatan zahynul jen proto, že Šimon neposlal peníze a chlapce.“ 19A tak oba chlapce i těch 100 talentů poslal, ale Tryfon ho podvedl a Jonatana nepropustil. 20Tryfon se vydal na pochod, aby vtrhl do země a zpustošil ji. Šli ale oklikou přes Adorajim a Šimon je se svým vojskem sledoval po celé trase, kudy šli. 21Posádka jeruzalémského hradu vysílala za Tryfonem posly a naléhala, aby k nim co nejrychleji vyrazil přes poušť a poslal jim jídlo. 22Přichystal tedy všechnu svou jízdu na cestu, ale té noci napadla veliká spousta sněhu. Kvůli tomu sněžení za nimi nemohl vyrazit, a tak odtáhl a zamířil do Gileádu. 23Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jonatana a tam ho pochovali. 24Odtud se pak Tryfon vrátil zpátky do své země. 25Šimon poslal pro ostatky svého bratra Jonatana a pohřbil ho v Modiinu, městě svých otců. 26Celý Izrael ho oplakával s velikým nářkem a truchlili nad ním mnoho dní. 27Šimon pak nad hrobem svého otce a svých bratrů vybudoval pomník z kamene hlazeného zepředu i zezadu a vysoký, aby byl vidět zdálky. 28Postavil také sedm pyramid, jednu proti druhé, pro svého otce a matku a čtyři bratry. 29Kolem nich vztyčil kolonádu s mohutnými sloupy, jež na věčnou památku ozdobil zbrojí. Kromě zbroje tam byly vytesané lodě, aby se jimi mohli kochat všichni mořeplavci. 30Takovou hrobku vybudoval v Modiinu; stojí tam až dodnes.
Spojenectví s Demetriem
31Tryfon zacházel s mladičkým králem Antiochem lstivě a nakonec ho dal zabít. 32Stal se králem místo něj, nasadil si na hlavu syrskou korunu a napáchal v zemi mnoho zla. 33Šimon vybudoval judské pevnosti, obehnal je silnými hradbami s vysokými věžemi, s branami a závorami a uskladnil v pevnostech potraviny. 34Vybral a vyslance a poslal je ke králi Demetriovi, aby dal zemi úlevy, protože Tryfon stále jen loupil. 35Král Demetrios mu na jeho žádost odpověděl a napsal mu dopis tohoto znění: 36Král Demetrios zdraví přítele králů, velekněze Šimona, a celý židovský národ s jeho staršími. 37Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, přijímáme a jsme připraveni uzavřít s vámi trvalý mír. Úředníkům napíšeme, ať vám poskytnou daňové úlevy. 38Všechny výsady, jež jsme vám udělili, zůstávají v platnosti. Pevnosti, které jste vybudovali, vám patří. 39Odpouštíme všechny dosavadní chyby a omyly, jakož i peněžní daň koruně, kterou jste dlužili. Jakékoli další daně se v Jeruzalémě vybíraly, nadále se vybírat přestanou. 40A jestliže jsou někteří z vás způsobilí k zapsání do naší osobní stráže, nechť se přihlásí. Kéž mezi námi panuje mír! 41Tak byl roku 170 Izrael zbaven jha pohanů 42a lidé začali ve svých listinách a smlouvách uvádět: „V prvním roce vlády Šimona, velikého velekněze, vojevůdce a vládce Židů.“
Dobytí Gezeru a jeruzalémského hradu
43V těch dnech se Šimon utábořil před Gezerem, oblehl ho vojsky a začal ho dobývat. Postavil obléhací věž, přisunul ji k městu, prolomil jednu z hradebních věží a města se zmocnil. 44Vojáci z obléhací věže vyskákali do města a nastal veliký rozruch. 45Obyvatelé města vystoupili se ženami a dětmi na hradby, roucha roztržená, a s hlasitým křikem prosili Šimona o mír: 46„Nezacházej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“ 47Šimon tedy s nimi uzavřel dohodu a ukončil obléhání. Vyhnal je však z města, dal očistit domy, ve kterých byly modly, a teprve potom vstoupil do města s chvalozpěvy a dobrořečením. 48Vymýtil odtamtud všechnu nečistotu a usadil tam muže, kteří žili podle Zákona, posílil opevnění a vybudoval si tam sídlo. 49Židé mezitím bránili posádce jeruzalémského hradu vycházet do kraje a cokoli nakupovat nebo prodávat. Na hradě byl hrozný nedostatek jídla a dost z nich hlady pomřelo. 50Nakonec začali volat k Šimonovi s prosbou o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud a očistil hrad od poskvrnění. 51Třiadvacátého dne druhého měsíce roku 171 vešli do města se zpěvem a palmovými ratolestmi, s harfami, citerami a činely, s písněmi a chvalozpěvy, protože byl z Izraele vypuzen úhlavní nepřítel. 52Šimon stanovil, aby se tento den radostně slavil rok co rok. Zesílil pak opevnění chrámové hory na straně k hradu a usadil se tam se svými muži. 53Když Šimon viděl, že jeho syn Jan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Jan se pak usadil v Gezeru.

14

Chvála Šimona Makabejského
1Roku 172 shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem. 2Když se však Arsakes, král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého. 3Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit. 4Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid,jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny. 5Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům. 6Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu. 7Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu. 8Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce. 9Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí. 10Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa. 11Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti. 12Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli. 13Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové! 14Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé. 15Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.
Obnovené spojenectví s Římem a Spartou
16O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili. 17Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům, 18napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem. 19Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě. 20Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid. 21Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil 22a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství. 23Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona. 24Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min, aby potvrdil spojenectví s Římany.
Pamětní nápis
25Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme? 26On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion. 27Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172, to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu, 28nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto: 29V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu. 30Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu. 31Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni, 32povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold. 33Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků. 34Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově. 35Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa. 36Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu. 37Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby. 38Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství, 39zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami. 40Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry. 41Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok. 42Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností. 43Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem. 44Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu. 45Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán. 46Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti. 47Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží. 48Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku. 49Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.

15

Nástup krále Antiocha
1Antiochos, syn krále Demetria, poslal z mořských ostrovů list Šimonovi, knězi a vladaři Židů a celému národu. 2Stálo v něm toto: Král Antiochos zdraví velikého kněze a vladaře Šimona a celý židovský národ. 3Protože se království našich předků zmocnili jistí ničemové, chci se domoci vlády, abych království uvedl do dřívějšího stavu. Najal jsem si početné vojsko a vypravil válečné lodě 4a chci se vylodit na pevnině, abych potrestal ty, kdo zničili naši zem a zpustošili mnoho měst v mém království. 5Proto ti nyní potvrzuji všechny úlevy, které ti poskytli králové přede mnou, a promíjím ti i všechny ostatní dávky, které ti promíjeli. 6Dále ti povoluji ražbu vlastních mincí pro tvou zemi 7a uděluji svobodu Jeruzalému a svatyni. Ponechávám ti všechny zbraně, které sis opatřil, jakož i pevnosti, které jsi postavil a držíš ve své moci. 8Odpouští se ti vše, co dlužíš na královské dani, jakož i budoucí dávky od nynějška až navěky. 9Jakmile se chopíme království, vyznamenáme tě, tvůj národ i chrám takovými poctami, že vaše sláva bude zjevná po celé zemi. 10Roku 174 vtrhl Antiochos do země svých předků. Všechna vojska se připojila k němu, takže Tryfonovi zůstala jen hrstka. 11Když ho Antiochos začal pronásledovat, uchýlil se do přímořského Doru, 12protože věděl, že je s ním zle a vojska ho opustila. 13Antiochos se tedy utábořil u Doru a s ním 120000 bojovníků a 8000 jezdců. 14K obklíčení města se na moři připojily lodě, takže sevřel město z pevniny i z moře a nikomu nedovolil vycházet ani vcházet.
Dopisy z Říma
15Z Říma dorazil Numenios se svými průvodci a nesl dopis králům a jejich zemím. Stálo v něm toto: 16Římský konsul Lucius zdraví krále Ptolemaia. 17Přišli k nám vyslanci Židů, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimonem a židovským lidem, aby obnovili naše dávné přátelství a spojenectví. 18Přinesli zlatý štít vážící tisíc min. 19Usnesli jsme se tedy, že napíšeme králům a jejich zemím, ať se jim nepokoušejí škodit, ať nebojují proti nim, jejich městům ani jejich zemi a ať se nespolčují s těmi, kdo proti nim válčí. 20Rozhodli jsme se od nich ten štít přijmout. 21Jestliže nějací ničemové uprchli z jejich země k vám, předejte je veleknězi Šimonovi, aby je potrestal podle jejich zákona. 22Totéž napsal králi Demetriovi, Attalovi, Ariaratovi a Arsakovi 23a do všech zemí – do Sampsamy, Sparťanům, na Délos, do Myndu, do Sikyonu, do Karie, na Samos, do Pamfylie, do Lykie, do Halikarnasu, na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, na Arados, do Gortyny, na Knidos, na Kypr a do Kyrény. 24Jeden opis listu poslali také veleknězi Šimonovi.
Antiochův obrat proti Židům
25Král Antiochos zatím tábořil u Doru. Neustále proti městu vysílal své jednotky, stavěl obléhací stroje a svíral Tryfona tak, že nemohl vycházet ani vcházet. 26Šimon mu poslal na pomoc 2000 vybraných bojovníků, stříbro, zlato a množství vojenského vybavení. 27On to ale nechtěl přijmout. Zrušil dokonce všechny dřívější dohody se Šimonem a zanevřel na něj. 28Poslal k němu Athenobia, jednoho ze svých důvěrníků, aby s ním jednal a vzkázal mu: „Zmocnili jste se měst mého království, Joppy, Gezeru a jeruzalémského hradu. 29Jejich území jste zpustošili, způsobili jste v zemi veliké škody a ovládli mnoho míst mého království. 30Nyní tedy vraťte města, kterých jste se zmocnili, a odveďte daň z oblastí, které jste ovládli mimo judské území. 31Nebo za ně zaplaťte 500 talentů stříbra a dalších 500 talentů za způsobené škody a za neodvedené daně z měst. Jinak přitáhneme a budeme s vámi bojovat.“ 32Králův důvěrník Athenobios tedy dorazil do Jeruzaléma, a když viděl nádheru Šimonova dvora, jeho skříň se zlatým a stříbrným nádobím a ostatní okázalé vybavení, zůstal v úžasu. Vyřídil králova slova 33a Šimon mu odpověděl: „Nezabrali jsme cizí zemi ani cizí vlastnictví. Je to dědictví po našich otcích, jehož se na čas neprávem zmocnili naši nepřátelé. 34Jen využíváme příležitosti ujmout se svého dědictví po otcích. 35Co se týče Joppy a Gezeru, které požaduješ, ty způsobily našemu lidu a zemi veliké škody; zaplatíme za ně 100 talentů stříbra.“ Athenobios na to neřekl jediné slovo. 36Rozhněván se vrátil ke králi, vylíčil mu ta slova i Šimonovu nádheru a všechno, co viděl, a král se velmi rozlítil.
Vítězství nad Kendebaiem
37Tryfon mezitím nastoupil na loď a uprchl do Orthosie. 38Král pak jmenoval Kendebaia vrchním velitelem přímoří a svěřil mu pěchotu i jízdu. 39Nařídil mu, ať se utáboří na judských hranicích, ať opevní Kidron, zesílí jeho brány a bojuje proti lidu. Sám zatím pronásledoval Tryfona. 40Kendebaios přitáhl do Jamnie a začal popouzet lid vpády do Judska, při kterých odváděl lidi do zajetí a vraždil. 41Opevnil Kidron a umístil tam jezdce i pěchotu, aby odtud podnikali výpady podél judských cest, jak mu král nařídil.

16

1Jan se vypravil z Gezeru a oznámil svému otci Šimonovi, co Kendebaios provádí. 2Šimon tedy zavolal oba své nejstarší syny, Jana i Judu, a řekl jim: „Já, mí bratři a celý rod mého otce jsme od mládí až dodnes bojovali ve válkách za Izrael a mnohokrát se nám podařilo Izrael zachránit. 3Teď už jsem starý, ale vy jste díky Bohu v nejlepších letech. Nastupte po mně a mém bratrovi, jděte a bojujte za náš národ a pomoc Nebes ať je s vám!“ 4Potom vybral v zemi 20000 bojovníků a jezdce a vytáhli proti Kendebaiovi. Přenocovali v Modiinu, 5ráno vstali, vytáhli na pláň a hle, proti nim tam stálo obrovské vojsko – pěchota i jízda! Dělilo je od nich jen koryto potoka. 6Jan se svým vojskem zaujal postavení proti nim, a když viděl, že vojáci mají strach překročit potok, překročil ho jako první. Když to jeho muži uviděli, vydali se přes potok za ním. 7Pak promíchal své jednotky a postavil jezdce mezi pěší, protože nepřátelská jízda byla příliš početná. 8Zatroubili do útoku a Kendebaios se svým vojskem musel utéct. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl do pevnosti. 9Janův bratr Juda byl raněn, ale Jan pronásledoval Kendebaia až do jeho pevnosti Kidron. 10Někteří utekli do věží v polích u Ašdodu, ale Jan je vypálil; padlo tam na 2000 mužů. Potom se v pořádku vrátil do Judska.
Šimonova smrt
11Místodržícím jerišské pláně byl jmenován Ptolemaios, syn Abubův. Měl spoustu stříbra a zlata, 12neboť byl veleknězovým zetěm. 13Jeho srdce ale zpychlo a rozhodl se, že ovládne zemi; přemýšlel tedy, jak by se Šimona a jeho synů lstivě zbavil. 14Šimon právě objížděl města v zemi a staral se o jejich potřeby. V jedenáctém měsíci (což je měsíc šebat) roku 177 přijel Šimon se svými syny Matatiášem a Judou do Jericha. 15Syn Abubův je lstivě přijal v pevnůstce zvané Dok, kterou postavil. Uspořádal pro ně velikou hostinu, ale ukryl tam své muže. 16Když se Šimon a jeho synové opili, Ptolemaios a jeho lidé vstali, chopili se zbraní, vrhli se na Šimona a uprostřed hodování ho zabili i s jeho dvěma syny a několika sluhy. 17Spáchal tak hroznou zradu a oplatil dobro zlem.
Šimonův nástupce Jan
18Ptolemaios o tom sepsal zprávu a poslal ji králi. Žádal, ať mu pošle na pomoc vojsko a předá mu města i venkov. 19Další muže poslal do Gezeru zabít Jana. Napsal také velitelům jednotek, že jim dá stříbro, zlato a dary, přejdou-li na jeho stranu. 20Další muže poslal, aby se zmocnili Jeruzaléma a chrámové hory. 21Kdosi je však předběhl a oznámil Janovi v Gezeru, že jeho otec i bratři zahynuli, a dodal: „Král poslal vrahy i na tebe.“ 22Jan byl tou zprávou naprosto zděšen. Své vrahy pak nechal zajmout a popravit, protože se včas dozvěděl, že ho jdou zabít. 23Ostatní Janovy příběhy, jeho boje a statečné činy, stavba hradeb, které obnovil, a jeho další skutky 24jsou popsány v kronice jeho velekněžství od doby, kdy se stal veleknězem po svém otci.