English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Amos

1

1Slova Amose, jednoho z tekojských pastevců. Dva roky před zemětřesením, za vlády judského krále Uziáše a izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova, měl vidění o Izraeli.
Už toho mám dost!
2Říkal:
Hospodin bude ze Sionu řvát,
burácet bude z Jeruzaléma!
Vyprahnou louky pastýřů,
uschne i vrchol Karmelu.
3Toto praví Hospodin:
Damašek hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Gileáda mlátili
cepy okovanými,
4sešlu na Chazaelův dům oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce.
5Rozlámu závoru Damašku;
odstraním trůnícího v Údolí hříchu,
třímajícího žezlo v Bet-edenu.
Aramejský lid bude vyhnán do Kíru,
praví Hospodin.
6Toto praví Hospodin:
Gaza hřešila trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že vyháněli všechen lid
a prodávali je Edomským,
7sešlu na hradby Gazy oheň,
aby pohltil její paláce.
8Odstraním toho, kdo trůní v Ašdodu,
kdo třímá žezlo v Aškelonu.
Obrátím svou ruku proti Ekronu
a zbytky Filištínů zahynou,
praví Panovník Hospodin.
9Toto praví Hospodin:
Týr hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že prodávali vyhnance Edomským
a na bratrskou smlouvu ani nevzpomněli,
10sešlu na hradby Týru oheň,
aby pohltil jeho paláce.
11Toto praví Hospodin:
Edom hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že bratra stíhal mečem
a všechen soucit potlačil,
neustále jen soptil hněvem,
dál a dál ve svém zuření –
12za to sešlu na Teman oheň,
aby pohltil paláce v Bosře.
13Toto praví Hospodin:
Amonci hřešili trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že v Gileádu rozpárali těhotné,
aby rozšiřovali své hranice,
14zapálím na hradbách Raby oheň,
aby pohltil její paláce
uprostřed vřavy v den boje,
uprostřed bouře v den vichřice.
15Jejich král půjde do vyhnanství
a jeho velmoži spolu s ním,
praví Hospodin.

2

1Toto praví Hospodin:
Moáb hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že kosti edomského krále
spálili na prášek,
2sešlu na Moába oheň,
aby pohltil keriotské paláce.
Moáb zahyne uprostřed vřavy,
válečného křiku a troubení.
3Odstraním z jeho středu soudce,
všechny jeho velmože pobiji spolu s ním,
praví Hospodin.
4Toto praví Hospodin:
Juda hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Hospodinův zákon zavrhli
a neřídili se jeho pravidly,
že se dali svést svými podvody,
za kterými už jejich předci šli,
Hřích Izraele
5za to sešlu na Judu oheň,
aby pohltil jeruzalémské paláce.
6Toto praví Hospodin:
Izrael hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Nevinné prodávají za peníz
a ubohé za dva sandály.
7Chudé zašlapávají do země
a ponížené krátí na právech.
Za nevěstkou chodí otec i syn,
aby mé svaté jméno prznili.
8Při kdejakém oltáři
se na zabavených pláštích válejí
a v chrámě svého boha
pijí víno vybrané na pokutách.
9Já jsem před nimi Emorejce porazil,
ač byli jako cedry vysocí
a jako duby mohutní.
Zničil jsem je shora od koruny
až dolů po kořeny.
10Já jsem vás vyvedl z Egypta
a čtyřicet let po poušti vedl vás,
aby vám emorejská země připadla.
11Z vašich synů jsem probouzel proroky
a z vašich mladíků nazíry.
Copak to tak není, Izraelci?
praví Hospodin.
12Vy jste však nazíry napájeli vínem,
prorokům jste přikazovali: „Neprorokujte!“
13Hle, já vás k zemi přitlačím
jako těžký vůz plný obilí.
14Běžec nebude mít kam utéct,
silákovi síla nezbude,
hrdina nezachrání se.
15Neobstojí ani lukostřelec,
rychlonohý posel neunikne,
jezdec na koni nezachrání se.
16Nejstatečnější hrdina
v ten den bude nahý utíkat,
praví Hospodin.

3

Zúčtuji s vámi
1Slyšte, Izraelci, slovo, jež Hospodin mluví proti vám – proti celé té čeládce, kterou jsem vyvedl z Egypta:
2Jedině vás jsem vyvolil
ze všech čeledí na zemi,
a proto s vámi zúčtuji
za všechen váš hřích!
3Mohou snad jít dva společně,
když nejsou ve shodě?
4Řve snad v divočině lev,
když nemá úlovek?
Vrčí snad ve svém doupěti,
když kořist nelapil?
5Padne snad do pasti na zem pták,
když chybí návnada?
Sklapne snad někdy past,
aniž by kořist lapila?
6Když se ve městě troubí na poplach,
copak lid nemá strach?
Když se ve městě stane neštěstí,
copak to nedopustil Hospodin?
7Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic,
aniž sdílí své tajemství
se svými služebníky, proroky.
8Lev řve,
kdo by se nebál?
Panovník Hospodin mluví,
kdo by neprorokoval?
9Na palácích v Ašdodu zvolejte,
vyhlaste na palácích v Egyptě:
Shromážděte se na hory Samaří –
jen se podívejte na ten zmatek,
na to vykořisťování!
10Jednat správně jsou neschopní,
praví Hospodin.
To, co hromadí ve svých palácích,
získali násilím a loupeží!
11Nuže, toto praví Panovník Hospodin:
Tuto zem obklíčí protivník,
strhne tvé pevnosti
a tvé paláce vyplení.
12Toto praví Hospodin:
Jako když pastýř vyrve z tlamy lva
jen dvě nohy anebo kus ucha,
tak budou vyrváni Izraelci,
kteří si hoví na divanech v Samaří,
na damaškových polštářích.
13Slyšte to a varujte dům Jákobův, praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů:
14V den, kdy s Izraelem zúčtuji
za jeho vzbouření,
zúčtuji také s betelskými oltáři:
Rohy oltáře budou odsekány
a popadají k zemi.
15Udeřím na zimní dům tak jako na letní
a zřítí se domy ze slonoviny;
ty skvělé domy vymizí,
praví Hospodin.

4

Nevrátili jste se
1Vy, bášanské krávy, tohle poslyšte,
vy, jež se na samařské hoře pasete,
vy, které utiskujete ubohé,
vy, které chudé drtíte
a manželům říkáte:
„Přines, ať pijeme!“
2Panovník Hospodin
přísahá při své svatosti:
Hle, přijdou na vás dny,
kdy vás potáhnou na hácích
a vaše děti na udicích!
3Jednu za druhou vás odvedou
skrz hradbu zbořenou
a k Harmonu vás poženou,
praví Hospodin.
4Jděte si do Bet-elu zahřešit,
v Gilgalu hřešte ještě víc!
Ráno co ráno přinášejte oběti
a každé tři dny desátky.
5Palte kvašené chleby jako oběť vděčnosti
a hlučně pokřikujte o své štědrosti –
tak to přece máte, Izraelci, rádi,
praví Panovník Hospodin.
6Ve všech vašich městech jsem způsobil,
že jste co do úst neměli;
ve všech vašich vesnicích
byl nedostatek potravy.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.
7Odepřel jsem vám také déšť,
když do žně zbývaly tři měsíce.
Jedno město jsem skrápěl deštěm,
druhému jsem jej však odepřel;
jeden díl země byl zavlažen,
druhý však uschl bez deště.
8Ze dvou tří měst se k dalšímu plahočili,
aby se vody napili,
uhasit žízeň ale nemohli.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.
9Vaše zahrady a vinice jsem bil
znovu a znovu plísní a snětí;
vaše fíky a olivy žraly housenky.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.
10Poslal jsem na vás mor jako na Egypt,
vaše mladíky jsem mečem bil,
vaše koně byli zajati,
vaše tábory jsem puchem naplnil.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.
11Já Bůh jsem mezi vámi působil zkázu,
jako když jsem rozvrátil Sodomu a Gomoru;
byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.
12Tak tedy s tebou, Izraeli, naložím,
a protože tak s tebou naložím,
připrav se, Izraeli, setkat s Bohem svým!
13Hle – tvůrce hor a stvořitel větru,
jenž oznamuje člověku své myšlenky,
ten, který tvoří svítání i tmu
a překračuje zemské výšiny,
má jméno Hospodin, Bůh zástupů.

5

Panna izraelská padne
1Slyšte slovo, jež pronáším nad vámi – žalozpěv nad domem Izraele:
2Panna izraelská padne
a víckrát nevstane.
Opuštěna bude v zemi své,
nikdo ji nezvedne.
3Toto praví Panovník Hospodin domu Izraele:
Městu, jež vytáhne s tisícem,
jen sto jich zůstane
a tomu, jež se stem vytáhne,
zůstane jen deset.
4Toto praví Hospodin domu Izraele:
Hledejte mne, ať žijete!
5Nehledejte Bet-el,
do Gilgalu nechoďte,
do Beer-šeby neputujte.
Gilgal totiž bude vysídlen
a z Bet-elu nic nezbude.
6Hledejte Hospodina, ať žijete!
Ať se na dům Josefův nevrhne
jak oheň, který stravuje,
který nikdo v Bet-elu uhasit nemůže!
7Vy ale obracíte právo v pelyněk
a spravedlnost k zemi srážíte.
8Ten, který stvořil Plejády a Orion,
který obrací stín smrti na jitro
a den pak zase stmívá v noc,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.
9Do zkázy umí vrhnout mocného,
záhuba přijde i na pevnost!
10Vy ale nenávidíte toho, kdo soudí v bráně,
štítíte se toho, kdo mluví pravdivě.
11Protože dupete po chudácích
a nutíte je odvádět daně z obilí,
nebudete bydlet v těch svých palácích,
které jste si postavili z kamení;
z těch výtečných vinic, co jste sázeli,
nebudete moci víno pít.
12Jen já vím, kolik je vašich vin
a jak hrozný je váš hřích.
Nevinné sužujete, berete úplatek,
ubohé v bráně krátíte na právech.
13Rozumný bude v té době mlčet –
ty časy budou zlé.
14Hledejte dobré, a ne zlé,
ať žijete!
Hospodin, Bůh zástupů, pak s vámi bude,
jak říkáte.
15Zlo nenáviďte a dobro milujte,
u soudu v bráně právo podpořte –
snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje
nad tím, co z Josefa zůstane.
16Nuže, toto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů:
Nářek bude znít na všech prostranstvích,
„Ach, běda!“ bude slyšet na všech ulicích.
Rolníky povolají k oplakávání
a znalce žalozpěvů k truchlení.
Nenávidím vaše svátky
17Nářek bude znít na všech vinicích,
až projdu mezi vámi,
praví Hospodin.
18Běda těm, kteří touží
po Hospodinově dni!
K čemu vám bude Hospodinův den?
Přijde s tmou, a ne se světlem!
19Jako by někdo utíkal před lvem
a potkal by se s medvědem;
jako by se doma opřel rukou o zeď
a byl by uštknut hadem.
20Hospodinův den nepřinese světlo, ale tmu,
černotu bez jediného paprsku!
21Nenávidím vaše svátky, jsou mi odporné,
vaše shromáždění nemohu vydržet!
22Když mi přinášíte zápalné a moučné oběti,
mně se to nelíbí.
Na pokojné oběti z vašich dobytčat
se nechci ani podívat.
23S rámusem svých písní mě nechte být,
nechci poslouchat vaše hraní na loutny!
24Ať se valí právo jako mocná řeka,
spravedlnost jako proud, jenž nevysychá!
25Přinášeli jste mi oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti,
dome izraelský?
26Nosili jste svého „krále“ Sakúta
a hvězdu svého „boha“ Saturna –
obrazy, jež jste si museli sami udělat?
27Proto vás vystěhuji až za Damašek,
praví Hospodin,
Bůh zástupů – tak se jmenuje.

6

Bude konec hostinám
1Běda těm, kdo mají na Sionu klid,
běda sebejistým na hoře Samaří!
Máte se za výkvět prvního mezi národy,
celý dům Izraele chodí za vámi.
2Na Kalne se jděte podívat
a odtud na Veliký Chamát
a pak dolů na filištínský Gat.
Jste lepší než tato království?
Mají snad větší území než vy?
3Zlý den byste chtěli odvrátit,
nastolujete však násilí.
4Vyleháváte na lůžkách slonových,
povalujete se na svých polštářích.
Cpete se výběrovým skopovým
a nejšťavnatějším telecím.
5Vyjete u loutny, jako byste byli David,
loudíte tóny na hudebních nástrojích.
6Pijete víno plnými miskami,
mažete se nejjemnějšími oleji
a zkáza Josefa vás vůbec netrápí.
Jákobova pýcha
7Proto budete vyhnáni mezi prvními,
bude konec vašim hostinám i válení!
8Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje:
Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně,
jeho paláce jsou mi odporné.
Proto to město vydám v plen
i se vším, co je v něm!
9Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti.10Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“
11Hle, Hospodin dává rozkazy –
rozbije veliký dům na kusy
a malý domek na třísky!
12Dokážou koně běžet po skále?
Dá se snad s voly orat moře?
Vy jste však dokázali obrátit právo v jed
a ovoce spravedlnosti v pelyněk –
13vy, kdo jásáte radostí
nad Lo-debarem nicotným
a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami
ten mocný Karnajim?“
14Hle, dome Izraele, jsem to já,
praví Hospodin, Bůh zástupů,
kdo vzbudí proti vám
národ, který vás bude utlačovat
od Lebo-chamátu až po údolí Arava!

7

Víckrát je neušetřím
1Panovník Hospodin mi ukázal toto: Když skončila senoseč pro krále a tráva začínala růst k pozdnímu sečení, hle – nachystal roje kobylek!2Když sežraly veškerou zeleň na zemi, řekl jsem: „Hospodine, Pane můj, prosím odpusť! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“3A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se to,“ řekl Hospodin.
4Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – Panovník Hospodin volal, že povede soud ohněm! Když strávil širý oceán a měl pohltit i zem,5řekl jsem: „Panovníku Hospodine, prosím přestaň! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“6A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se ani toto,“ řekl Panovník Hospodin.
7Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce.8„Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. Víckrát už je neušetřím.
Izrael bude vyhnán
9Izákovy obětní výšiny budou zničeny,
z izraelských svatyní budou sutiny,
až s mečem povstanu
proti Jeroboámovu domu!“
10Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést.11Amos totiž říká:
‚Jeroboám zahyne mečem!
Izrael bude vyhnán ze země!‘“
12Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam.13V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“
14Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky.15Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘16Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš:
‚Neprorokuj o Izraeli,
o domu Izákovu neřečni!‘
17Nuže, toto praví Hospodin:
Tvá žena bude smilnit ve městě
a tví synové i dcery padnou mečem.
Tvá země bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.
Izrael musí být jistojistě
ze své země vysídlen!“

8

Zralí pro konec
1Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce!2„Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.
3V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“
4Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích,
vy, kdo ničíte ubožáky na zemi,
5se slovy:
„Kdy už skončí svátek novoluní,
abychom prodávali obilí?
Kdy už skončí den sobotní,
abychom zrní nabídli,
abychom z míry ubrali a k ceně přidali,
abychom šidili falešnými váhami,
6abychom si nuzné koupili za peníz
a ubohé za dva sandály,
abychom místo zrní
prodávali otruby?“
7Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“
8Copak se kvůli tomu neotřese země,
nedá se každý její obyvatel do pláče?
Jako Nil se celá rozlije,
vzedme se a zase opadne
jako ta řeka v Egyptě!
9V ten den,
praví Panovník Hospodin,
nechám slunce zajít v poledne
a zatemním zemi vprostřed dne.
10Vaše slavnosti obrátím v truchlení
a všechny vaše písně v kvílení.
Všechny vás obleču do pytloviny
a všechny hlavy budou oholeny.
Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným –
její poslední den bude nejtrpčí!
11Hle, přicházejí dny,
praví Panovník Hospodin,
kdy na zem pošlu hlad –
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
ale po slyšení Hospodinových slov.
12Od moře k moři se budou plahočit
a od severu bloudit na východ,
aby hledali Hospodinovo slovo,
ale nenajdou.
13V ten den budou omdlévat žízní
krásné panny i statní mladíci –
14ti, kteří přísahají na hřích Samaří.
Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ!
Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ –
takoví padnou, aby už nevstali.

9

Nikdo neunikne
1Spatřil jsem Pána, jak stojí nad oltářem a říká:
„Udeř ty sloupy do hlavic,
ať se zachvějí základy!
Strhni je jim všem na hlavy.
Ty, kdo přežijí, mečem pobiji!
Neuteče ani jeden z nich,
neunikne mi ani jediný!
2I kdyby se zakopali do pekla,
má ruka by je odtud vytáhla.
Kdyby snad vystoupili do nebe,
i odtud strhnu je.
3Kdyby se ukryli na vršku Karmelu,
najdu je a odtud přivedu.
Kdyby se mi schovali na mořském dně,
přikážu hadu, ať je odtud vyštípe.
4Kdyby je nepřátelé do zajetí zahnali,
přikážu meči, aby je tam vyhubil.
Spočinu na nich svým pohledem –
avšak ne v dobrém, ale ve zlém!
5Panovník, Hospodin zástupů,
se dotkne země a ta se roztřese,
všichni její obyvatelé se dají do pláče.
Jako Nil se celá rozlije
a zase opadne jako ta řeka v Egyptě.
6Ten, který si staví v nebi komnaty
a svoji klenbu založil na zemi,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.
7Copak nejste, Izraelci, pro mě
stejní jako Habešané?
praví Hospodin.
Copak jsem Izrael nevyvedl z Egypta
stejně jako Filištíny z Kaftoru
a Aramejce z Kíru?
8Hle, oči Panovníka Hospodina utkvěly
na tomto hříšném království!
Vyhladím dům Jákobův ze země,
nevyhladím je však úplně,
praví Hospodin.
9Hle, už dávám rozkazy!
Budu přesívat dům Izraele
přes všechny národy,
tak jako se přesívá sítem,
aby nepropadly žádné kamínky.
Obnovím svůj lid
10Stejně tak zahynou mečem
v mém lidu všichni hříšníci,
kteří říkají: „Nám se nic nestane.
Nepotká nás žádné neštěstí!“
11Toho dne obnovím
zbořený stan Davidův.
Opravím jeho trhliny
a jeho trosky obnovím –
vztyčím jej jako za dávných dnů.
12Tehdy jim připadne zbytek Edomu
i všechny národy mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který to způsobí.
13Hle, přicházejí dny,
praví Hospodin,
kdy žence dožene oráč
a toho, kdo šlape hrozny, rozsévač.
Hory budou tehdy vínem oplývat
a všechny kopce přímo přetékat.
14Svůj lid Izrael přivedu zpět ze zajetí.
Vystavějí města, jež museli opustit,
a budou v nich znovu žít.
Budou sázet vinice a jejich víno pít,
zakládat zahrady a ovoce z nich jíst.