English
Hospodin bude stát po tvém boku, on sám tvé nohy před pastí ochrání! (Přísloví 3:26)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Baruch

1

1Toto jsou slova knihy, kterou v Babylonu napsal Baruch, syn Neriáše, syna Machsejášova, syna Cidkiášova, syna Chasadiášova, syna Chilkiášova, 2pátého roku poté, co Chaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili ho ohněm, sedmého dne v tom měsíci.
Shromáždění vyhnanců v Babylonu
3Baruch přečetl slova této knihy před Jekoniášem, synem judského krále Joakima, a přede vším lidem, který si přišel tu knihu poslechnout – 4před velmoži, princi i staršími a vůbec přede vším lidem od nejmenšího až po největšího – přede všemi, kdo žili v Babylonu na řece Sud. 5Ti všichni plakali a postili se a modlili se před Hospodinem. 6Potom shromáždili peníze, každý podle svých možností, 7a poslali je do Jeruzaléma knězi Joakimovi, synu Chilkiáše, syna Šalomova, a kněžím i všemu lidu, který byl v Jeruzalémě s ním. 8(Už předtím, desátého dne měsíce sivan, Baruch převzal nádoby Hospodinova domu, které byly z chrámu odneseny, aby je dopravil zpět do Judska. Tyto stříbrné nádoby nechal vyrobit judský král Cidkiáš, syn Jošiášův, 9poté co babylonský král Nabukadnezar odvlekl z Jeruzaléma Jekoniáše s předními muži, řemeslníky, šlechtou i lidem země a odvedl je do Babylonu.) 10Napsali jim: Hle, posíláme vám peníze. Nakupte za ně celopaly, oběti za hřích a kadidlo, připravte pokrm a přineste na oltář Hospodinu, našemu Bohu. 11Modlete se přitom za život babylonského krále Nabukadnezara a za život jeho syna Baltazara, ať jsou jejich dny jako dny nebe na zemi. 12A nám ať Hospodin dá sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod záštitou babylonského krále Nabukadnezara a pod záštitou jeho syna Baltazara, abychom jim sloužili po mnohé dny a nalezli u nich milost. 13Modlete se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme proti Hospodinu, našemu Bohu, zhřešili a Hospodinův hněv a jeho rozhorlení se od nás dodnes neodvrátily. 14Přečtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, abyste ji veřejně přednesli v Hospodinově domě v den svátku a ve stanovených dnech.
Dnes je nám hanba
15Řekněte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám ale – všem Judejcům, obyvatelům Jeruzaléma, 16našim králům, našim předním mužům, našim kněžím, našim prorokům, našim otcům – nám všem je dnes hanba, 17neboť jsme zhřešili před Hospodinem. 18Neposlechli jsme ho, neslyšeli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, že máme žít podle nařízení, která nám Hospodin postavil před oči. 19Ode dne, kdy Hospodin vyvedl naše otce z Egypta, až dodnes jsme Hospodina, našeho Boha, neposlouchali a jeho hlasu jsme nedbali. 20To proto nás dnes stíhá neštěstí a kletba, kterou Hospodin ohlásil svému služebníku Mojžíšovi v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. 21Nezaslechli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, ve slovech proroků, které nám posílal, 22ale každý z nás se řídil záměry svého zlého srdce – odešli jsme sloužit jiným bohům a páchali jsme, co je v očích Hospodina, našeho Boha, zlé.

2

1Hospodin tedy naplnil svá slova, jimiž nás všechny varoval – naše soudce, kteří soudili Izrael, naše krále a vladaře i každého Izraelce a Judejce. 2Nikde pod celým nebem se ještě nestalo, co Hospodin dopustil v Jeruzalémě. Jak je psáno v Zákoně Mojžíšově, 3kdekdo z nás jedl maso vlastních synů a maso vlastních dcer! 4Hospodin nás vydal do rukou všem okolním královstvím, k pohrdání a pustošení všemi národy v okolí, kam nás rozptýlil. 5Místo, abychom byli vyvýšeni, jsme byli sraženi, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, když jsme neposlouchali jeho hlas. 6Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim otcům je dnes hanba. 7Přišla na nás všechna neštěstí, kterými nám Hospodin hrozil, 8my jsme se ale nesnažili usmířit Hospodina tím, že bychom se každý odvrátili od myšlenek svého zlého srdce. 9Hospodin proto neopomněl přivést na nás ta neštěstí. Hospodin je totiž spravedlivý ve všech skutcích, jež nám přikázal plnit, 10ale my jsme neposlechli jeho hlas, že máme žít podle nařízení, která nám postavil před oči.
Smiluj se nad námi
11Hospodine, Bože Izraele, ty jsi vyvedl svůj lid z Egypta mocnou rukou, znameními a zázraky, velikou mocí a vztaženou paží a získal sis jméno, jaké máš až dodnes; 12my jsme však, Hospodine, Bože náš, jednali hříšně, bezbožně a zle proti všem tvým příkazům. 13 Odvrať od nás svůj hněv – vždyť už nás mezi národy, kam jsi nás rozptýlil, zbyla jen hrstka! 14Vyslyš naši modlitbu a naši prosbu, Hospodine. Vysvoboď nás kvůli sobě samému a dej nám milost před tváří těch, kdo nás odvlekli. 15Ať celá země pozná, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, a že Izrael i jeho potomstvo nese tvé jméno. 16Shlédni ze svého svatého příbytku, Hospodine, a všimni si nás. Nakloň své ucho, Hospodine, a slyš, 17otevři své oči, Hospodine, a hleď: Mrtví v podsvětí, kterým byl z nitra odňat dech, už Hospodinu slávu a spravedlnost nevzdají. 18Slávu a spravedlnost ti, Hospodine, vzdá člověk živý, jenž kráčí s velikým trápením slabý a sehnutý, oči mu pohasínají a duše hladoví. 19Hospodine, Bože náš, nemůžeme před tvou tváří prosit o slitování kvůli zásluhám našich otců a králů. 20Vylil jsi na nás svůj hněv a prchlivost, jak jsi to prohlašoval skrze své služebníky proroky: 21„Tak praví Hospodin: Skloňte svůj hřbet, služte babylonskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. 22Pokud však neposlechnete Hospodinův hlas, že máte sloužit babylonskému králi, 23nechám v judských městech i v Jeruzalémě utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a z celé té země bude pustina bez lidí.“ 24My jsme však ten hlas, že máme sloužit babylonskému králi, neposlechli a ty jsi naplnil svá slova, jimiž jsi nás varoval skrze své služebníky proroky, že „kosti našich králů a kosti našich otců budou vyhrabány z hrobů.“ 25A opravdu – leží pohozeny na denním žáru a nočním mrazu! Zemřeli v strašných útrapách, hladem, mečem a morem. 26A z chrámu, který byl zasvěcen tvému jménu, jsi kvůli nepravosti domu Izraelova a domu Judova nechal jen to, čím je dnes. 27Hospodine, Bože náš, naložil jsi s námi podle své nesmírné dobroty a svého velikého slitování, 28jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu nařídil napsat pro syny Izraele svůj Zákon: 29„Jestliže neuposlechnete můj hlas, přísahám, že tento hlučný a početný zástup se mezi národy, kam ho rozptýlím, ztenčí v malý hlouček. 30Vím, že mě neposlechnou, protože je to tvrdošíjný lid. V zemi svého vyhnanství se ale v srdci obrátí 31a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. Dám jim srdce a vnímavé uši, 32a budou mě v zemi svého vyhnanství chválit. Budou připomínat mé jméno 33a odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zločinů, neboť si uvědomí osud svých otců, kteří hřešili proti Hospodinu. 34Tehdy je navrátím do země, kterou jsem zaslíbil jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a budou v ní vládnout. Rozmnožím je a už se nezmenší 35a uzavřu s nimi věčnou smlouvu: Já budu jejich Bůh a oni můj lid. Už nikdy pak svůj lid Izrael nevyženu ze země, kterou jsem jim dal.“

3

1Všemohoucí Pane, Bože Izraele, se stísněnou duší a skleslým duchem voláme k tobě. 2Vyslyš nás, Hospodine, a smiluj se nad námi, neboť jsme proti tobě zhřešili. 3Ty trůníš navěky, my ale věčně hyneme. 4Všemohoucí Pane, Bože Izraele, vyslyš modlitbu nás mrtvých Izraelců, potomků těch, kdo proti tobě hřešili. Oni neposlouchali hlas Hospodina, svého Boha, a nás teď proto stíhá neštěstí. 5Nevzpomínej v tuto chvíli na nepravosti našich otců, ale pamatuj na svou moc a na své jméno. 6Vždyť ty jsi Hospodin, náš Bůh! Tebe, Pane, budeme chválit, 7neboť jsi do našich srdcí vložil úctu k tobě, abychom vzývali tvé jméno. Budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce vypudili veškerou nepravost svých otců, kteří proti tobě zhřešili. 8Pohleď dnes na nás v tomto vyhnanství, kam jsi nás rozptýlil, abychom byli potupeni, prokleti a potrestáni za všechny nepravosti našich otců, kteří tě opustili, Hospodine, Bože náš!
Chvála moudrosti
9Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost. 10Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi, 11poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí? 12Opustils pramen moudrosti! 13Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji. 14Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír. 15Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic? 16Kde jsou ti, kdo ovládali národy, kdo panovali nad zemskými šelmami, 17kdo se posmívali i ptactvu na nebi, kdo hromadili stříbro a zlato, v něž lidé doufají, a jejich majetek byl bezmezný? 18Kde jsou ti, kdo se zabývali penězi, ale nezbylo po nich vůbec nic? 19Zmizeli dole v podsvětí a místo nich povstali jiní. 20Jejich nástupci spatřili světlo světa a žili na zemi, ale nepoznali cestu moudrosti, 21nechápali její stezky a nedosáhli jí a jejich synové se jí vzdálili ještě víc. 22Neslyšeli o ní v Kanaánu, neukázala se v Temanu. 23Synové Hagařini, kteří na světě hledají poznání, obchodníci z Midiánu a Temanu, vypravěči bájí a hledači poznání – ani ti nepoznali cestu moudrosti a nevzpomněli si, kudy k ní. 24Jak prostorný je, Izraeli, Boží příbytek, jak rozsáhlé panství, jež Bůh spravuje! 25Je nesmírné a bez konce, nezměřitelně se tyčí do výše. 26Tam se zrodili dávní obři slavné pověsti, urostlé postavy a v boji zkušení. 27Nebyli to však oni, koho Bůh vyvolil, neukázal jim cestu vědění, 28a tak zahynuli, neboť rozum neměli; zahynuli kvůli své hlouposti.29Kdo vystoupil do nebe, aby se chopil moudrosti, kdo ji snesl dolů z oblaků? 30Kdo přeplaval moře, aby ji našel, kdo ji za ryzí zlato nakoupí? 31O její cestě nikdo neví, nikdo netuší, kudy k ní. 32Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 33On vyslal světlo – a ono šlo, zavolal je – a s bázní poslechlo. 34Hvězdy se na svých místech zažehly a začaly se veselit. 35Zavolal je – a řekly: „Tady jsme,“ pro svého Stvořitele rozzářily se vesele. 36Takový je náš Bůh a nikdo jiný se mu nerovná. 37Prozkoumal celou cestu vědění a ukázal ji svému služebníku Jákobovi, svému milovanému Izraeli. 38Potom se moudrost ukázala na zemi a přišla žít mezi lidmi.

4

1Ona je knihou Božích přikázání, zákonem, jenž trvá navěky. Všichni, kdo se jí drží, budou žít, kdo ji však opouštějí, zahynou. 2Obrať se, Jákobe, a chop se jí, její jasné záři vyjdi naproti. 3Nedávej svou slávu jinému a svou výsadu cizímu národu. 4Blaze nám, Izraeli, že víme, co se Bohu líbí!
Jeruzalém těší své děti
5Hlavu vzhůru, lide můj, vy, kdo jste připomínkou jména Izrael! 6Byli jste prodáni národům, ale ne ke své záhubě. Byli jste vydáni svým sokům, neboť jste vzbudili Boží hněv. 7Popudili jste svého Stvořitele, když jste místo Bohu obětovali démonům. 8Zapomněli jste na věčného Boha, který vás vychoval. Zarmoutili jste i jeruzalémskou zem, která vás kojila. 9Spatřila totiž Boží hněv, který na vás přišel, a řekla: „Slyšte, sousedky Sionu, Bůh mi způsobil hrozný žal. 10Viděla jsem, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí! 11Odkojila jsem je s radostí, ale vyprovodila je s pláčem a truchlením. 12Nikdo z vás ať nade mnou nejásá, nad vdovou opuštěnou ze všech stran. Kvůli hříchům svých dětí jsem zůstala sama, neboť se odchýlily od Božího zákona 13a jeho ustanovení jim byla neznámá. Nešly cestami Božích přikázání a nekráčely stezkami jeho spravedlivé výchovy. 14Přijďte, sousedky Sionu, a vzpomeňte, co Věčný způsobil – moji synové a dcery šli do zajetí! 15Přivedl na ně národ zdaleka, národ surový, mluvící jiným jazykem, který nebral ohled na starce a neslitoval se nad dítětem. 16Milované syny vdově odvedli, nechali ji opuštěnou, obrali ji i o dcery. 17Jak bych vám já mohla pomoci? 18Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, on vás zachrání z nepřátelského sevření. 19Jděte, děti, jenom jděte, já musím zůstat samotná. 20Vysvlékla jsem si roucho pokoje, oblékla pytlovinu úpěnlivých proseb, a dokud budu žít, budu křičet k Věčnému. 21Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu a on vás zachrání z útlaku nepřátel a z jejich sevření. 22Spolehla jsem na Věčného, že vás zachrání, a Svatý mě naplnil radostí – váš věčný Spasitel vás brzy navštíví svým milosrdenstvím! 23Vyprovodila jsem vás s pláčem a truchlením, Bůh mi vás ale navždy vrátí s radostí a veselím. 24Jako teď sousedky Sionu vidí vaše zajetí, tak brzy uvidí záchranu od vašeho Boha, která k vám přijde s velikou slávou a s nádherou Věčného. 25Děti, sneste trpělivě tento hněv, jenž na vás přišel od Boha. Tvůj protivník tě dostihl, brzy však uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu nohou na šíji. 26Moji miláčci odešli hrbolatými cestami, byli odvedeni, jako když nájezdníci stádo uloupí. 27Hlavu vzhůru, děti, volejte k Bohu! Ten, který na vás to vše dopustil, si na vás vzpomene. 28Tak jako jste se rozhodli Boha opustit, nyní se k němu vraťte a hledejte ho s desetinásobným úsilím. 29Vždyť Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí, vás zachrání a naplní vás věčnou radostí!“
Útěcha Jeruzaléma
30Hlavu vzhůru, Jeruzaléme, Ten, který ti dal jméno, tě utěší! 31Běda těm, kdo ti ublížili, kdo se radovali nad tvým zničením! 32Běda městům, v kterých tvé děti otročily! Běda městu, které věznilo tvé syny! 33Jako se radovalo nad tvým zničením, jako jásalo nad tvými troskami, tak se zarmoutí nad vlastním zpustošením. 34Zbavím to město halasu zástupů a jeho zpupnost se změní v žal. 35Věčný je zachvátí ohněm na dlouhé dny a na dlouhý čas se v něm usadí démoni. 36Vzhlédni k východu, Jeruzaléme, a pohleď na radost, jež k tobě přichází od Boha. 37Hle – přicházejí tví synové, které jsi musel nechat odejít! Přicházejí na rozkaz Svatého, shromážděni od východu až po západ, a radují se v Boží slávě.

5

1Svlékni, Jeruzaléme, roucho žalu a trápení, ozdob se navěky Boží slávou, 2zahal se pláštěm Boží spravedlnosti, nasaď si korunu slávy Věčného! 3Vždyť tvoji nádheru Bůh ukáže všem lidem pod nebem 4a tvé jméno od Boha bude znít navěky: „Pokoj spravedlnosti“ a „Sláva zbožnosti“. 5Povstaň, Jeruzaléme, vystup na výšinu a vzhlédni k východu! Pohleď, jak se tvé děti na rozkaz Svatého shromáždily od západu až po východ a radují se, že si Bůh vzpomenul. 6Trmácely se od tebe pěšky, když je nepřátelé odvedli, Bůh ti je ale přivede slavně zpět – ponesou se na nosítkách jako králové na trůnech! 7Bůh totiž přikázal všem vysokým horám i věčným dunám, aby se snížily, a roklím, aby se zaplnily zemí do roviny, aby Izrael mohl bezpečně kráčet v Boží slávě. 8Na Boží příkaz také lesy i všechny vonné stromy poskytly Izraeli stín. 9Bůh sám totiž povede Izrael s radostí, ve světle své slávy, se svým milosrdenstvím a spravedlností.
Jeremiášův list

6

1Za hříchy, které jste proti Bohu spáchali, vás babylonský král Nabukadnezar odvede jako zajatce do Babylonu. 2Až přijdete do Babylonu, zůstanete tam mnoho let – celých sedm generací. Teprve potom vás odtud pokojně vyvedu. 3V Babylonu brzy uvidíte bohy ze stříbra, zlata a dřeva, jak se nechávají nosit na ramenou a nahánějí pohanům strach. 4Dávejte si pozor, ať se nechováte jako ti cizáci – ať se těch bůžků nezačnete bát i vy! 5Až uvidíte, jak se jim zepředu i zezadu klaní zástupy, řekněte si v duchu: „Tobě, Pane, se máme klanět.“ 6Je přece s vámi můj anděl; on bude bdít nad vašimi životy. 7Jazyk těch bohů vybrousil truhlář, dali je pozlatit a postříbřit. Jsou ale falešní a mluvit neumějí. 8Lidé berou zlato a dělají z něj koruny pro hlavy svých bohů jako pro nějakou parádivou dívku. 9Jejich kněží občas to zlato a stříbro svým bohům ukradnou a utratí podle svého: dají ho třeba i chrámovým prostitutkám. 10Oblékají těm svým stříbrným, zlatým a dřevěným bohům ozdobné šaty jako lidem, oni se ale neumějí bránit ani před rzí a červotočem. 11Jsou nastrojení do purpurových šatů, z tváře se jim však musí utírat prach, který na ně sedá ve vrstvách. 12Jeden bůžek třímá žezlo jako vládce nad krajem, kdyby ho ovšem někdo urazil, nezmůže se na to, dát ho popravit. 13Druhý svírá v pravici mečík nebo sekyru, ale před válkou a lupiči se neuchrání. 14Z toho je jasné, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte. 15Jako je polámaný nástroj člověku k ničemu, tak je to i s jejich bohy, co trčí v jejich chrámech. 16Oči mají plné prachu zvířeného těmi, kdo za nimi chodí. 17Jako se ze všech stran zamyká člověk odsouzený k smrti za urážku krále, tak kněží opevňují chrámy těch bohů vraty, zámky a závorami, aby je neukradli lupiči. 18Zapalují pro ně více lamp než sami pro sebe, ti bůžci ale žádnou z nich nevidí. 19Jsou jako trám z chrámové stavby – uvnitř prý trouchniví, oni však necítí, jak je i jejich šaty rozežírá zemský hmyz. 20Tvář mají zčernalou od chrámového dýmu. 21Na tělo i hlavu jim sedají netopýři, vlaštovky a jiní ptáci, i kočky po nich lezou. 22Z toho sami poznáte, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte. 23I když jsou na povrchu zdobeni zlatem, vůbec se nelesknou – jsou zašlí tak, že by se museli vyleštit. Ani když je odlévali, necítili nic! 24Ať už za ně lidé zaplatili cokoliv, ducha v sobě stejně nemají. 25Nemají nohy, takže se musí nosit na ramenou, a tak ukazují před lidmi svou hanbu. I jejich služebníci se hrozí hanby – kdyby jim ti bůžci upadli na zem, museli by je zase postavit. 26Vztyčí-li je někdo, sami od sebe se nepohnou, když je někdo položí, jistě se sami nezvednou; obětní dary se tedy před ně kladou jako před mrtvoly. 27Jejich kněží pak ty oběti prodají, aby se obohatili. Jejich ženy něco z toho také naloží do soli, ale nerozdělí se s chudým ani bezmocným. A těch obětí se dotýkají i ženy, které mají měsíčky, a také šestinedělky! 28Z toho poznáte, že to nejsou žádní bohové; nebojte se jich.29Jak je vůbec může někdo považovat za bohy? Vždyť těm stříbrným, zlatým a dřevěným bohům přinášejí oběti i ženy! 30Kněží v jejich chrámech dřepí v roztržených košilích, vousy a vlasy vyholené, hlavy nepokryté, 31a vyjí a skučí před svými bohy, jako se to dělá při pohřební hostině. 32Kněží těm bůžkům také berou šaty a oblékají do nich své ženy a děti. 33Ať se k nim člověk chová dobře nebo zle, nedokážou mu to oplatit. Ani krále nedovedou dosadit anebo sesadit. 34Také neumějí dát bohatství, ba ani měďáky. Nesplní-li jim někdo daný slib, nedokáží si ho vynutit. 35Neochrání člověka před smrtí a slabšího nezachrání před silným. 36Slepci zrak nevrátí, člověka v nouzi nevysvobodí. 37Nad vdovou se neslitují, nepomohou sirotkovi. 38Tyto pozlacené a postříbřené kusy dřeva jsou něco jako kamení na horách – ti, kdo jim slouží, budou zklamáni. 39Jak je vůbec možné myslet si a tvrdit, že jsou to bohové?! 40Znemožňují je dokonce i sami Chaldejci. Když uvidí někoho němého, předvedou ho k Bélovi a žadoní, aby ten němý promluvil, jako by jim ten bůh mohl rozumět! 41Sami nemají dost rozumu na to, aby to pochopili a opustili je. 42Jejich ženy sedají na cestách omotané provázky a obětují otruby, 43a když nějaký kolemjdoucí některou z nich odvede a vyspí se s ní, ona pak haní tu, která seděla vedle, že nebyla tak žádaná a nemá přetržený provázek. 44Všechno kolem těch bůžků je naskrz falešné. Jak je vůbec možné myslet si a tvrdit, že by to mohli být bohové?! 45Vyrobili je truhláři a zlatníci a nikdy z nich nebude nic víc, než co ti řemeslníci zamýšleli. 46Sami jejich výrobci nebudou nijak dlouho žít. Jaképak bohy tedy asi mohou vyrobit? 47Svým potomkům zanechali jen lži a hanebnost. 48A když je ohrožuje válka nebo jiné neštěstí, jejich kněží se spolu radí, kam se i s těmi bohy schovají. 49Proč je tak nepochopitelné, že to nejsou žádní bohové? Vždyť nedokážou ani sami sebe zachránit před válkou nebo neštěstím! 50Jsou to jen pozlacené a postříbřené kusy dřeva – podle toho se pozná, že jsou falešní. Všem národům i králům bude jasné, že to nejsou žádní bohové, ale výrobky lidských rukou, a nic božského v nich nepůsobí. 51Kdo by nevěděl, že to nejsou žádní bohové? 52Nedosadí v zemi krále a nesešlou lidem déšť. 53Nemohou rozhodnout něčí při, nezachrání ani toho, kdo trpí bezpráví, protože jsou bezmocní jako vrány mezi nebem a zemí. 54Když v chrámu těch pozlacených a postříbřených bohů ze dřeva začne hořet, jejich kněží utečou a zachrání se, kdežto oni shoří uvnitř jako trámy. 55Nedokážou se postavit proti králi ani proti nepřátelům. 56Jak je vůbec možné přijmout a myslet si, že jsou to bohové? 57Tihle pozlacení a postříbření bozi ze dřeva se neuchrání ani před zloději a lupiči. Jejich zlato a stříbro jim násilím vezmou a šaty, co měli na sobě, jim odnesou, ale ti bozi se sami na nic nezmohou. 58Proto je lepší král, který předvádí svou statečnost, anebo hrnec, který svému majiteli doma dobře slouží, než tihle falešní bozi. Lepší jsou domovní dveře, které chrání, co je uvnitř, než tihle falešní bozi. Lepší je dřevěný sloup v paláci, než tihle falešní bozi! 59Slunce, měsíc a hvězdy poslušně svítí a plní tak úkol, který dostaly. 60Stejně tak blesk je dobře vidět, když uhodí. I vítr vane v každém kraji. 61A když Bůh nařídí mrakům, aby putovaly přes celý svět, ony ten příkaz plní, a když je shůry seslán oheň, aby strávil hory a lesy, i on ten rozkaz vyplní. 62Tyto modly se ale svým vzhledem ani mocí nemohou s tím vším vůbec poměřit. 63Proto není možné myslet si anebo tvrdit, že to jsou bohové – vždyť nedokážou rozhodnout žádnou při, ani člověku jakkoli pomoci. 64Vidíte tedy, že to nejsou žádní bohové; nebojte se jich. 65Nemohou vyřknout kletbu nad králi ani jim dát požehnání. 66Neukážou národům znamení na nebi, nesvítí jako slunce, nezáří jako měsíc. 67Lepší než oni jsou i zvířata, která dokážou utéct do skrýše a pomoct si sama. 68Každopádně je jasné, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte. 69Ti jejich pozlacení a postříbření bozi ze dřeva jsou jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá. 70Nebo se podobají trnitému křoví, na kterém sedá kdejaký pták, anebo mrtvole pohozené ve tmě. 71Z tlejícího purpuru a kmentu, který mají na sobě, poznáte, že to nejsou žádní bohové. Nakonec shnijí i oni samotní, a budou na ostudu pro celou zemi. 72Proto je lepší být spravedlivým člověkem bez model – takový se ostudě zdaleka vyhne!