English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Izaiáš

1

Jako Sodoma a Gomora
1Vidění o Judovi a jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše.
2Slyšte, nebesa, země, vyslechni,
co praví Hospodin:
Syny jsem hýčkal, vychoval,
oni mě ale zradili.
3I býk zná svého hospodáře,
osel zná jesle, kde ho krmí pán –
Izrael ale nechce znát,
můj lid si nevšímá!
4Ach, národe hříšníků,
lide obtížený vinami,
plemeno zločinců,
synové zkažení –
Hospodina opustili,
Svatého izraelského zavrhli,
odvrátili se jako cizí!
5Proč máte být biti ještě víc?
Proč se musíte stále protivit?
Hlava je celá pokrytá ranami
a srdce puká bolestí.
6Od chodidel až k temeni
nezůstal kousek netknutý:
jen samé rány, modřiny
a jizvy samý hnis –
nejsou ošetřeny ani obvázány,
olejem nejsou léčeny!
7Vaše země leží v sutinách,
vaše města jsou spálena.
Půdu vám cizáci plení před očima –
je z ní pustina, cizáky zcela zničená.
8Opuštěna zůstala Dcera sionská
jako chýše vprostřed vinice,
jako budka v poli okurek,
jak město, jež se obléhá.
K čemu jsou mi vaše oběti?
9Kdyby z nás Hospodin zástupů
nenechal aspoň hrstku naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!
10Slyšte slovo Hospodina,
vládcové Sodomy,
vyslechni učení našeho Boha,
lide Gomory:
11K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti?
praví Hospodin.
Mám už dost beraních zápalů
i sádla tučných dobytčat.
Krev býků, kozlů a beránků
mi není příjemná.
12Že se mi vůbec chodíte ukazovat!
Kdo si myslíte, že o to stojí,
abyste šlapali po mých nádvořích?
13Přestaňte přinášet marné oběti!
Kouř kadidla je mi odporný.
Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti –
ta vaše zlá shromáždění nesnáším!
14Ta vaše novoluní, ty vaše svátky –
jak se mi z duše protiví!
Jsou mi břemenem,
nemohu už je vydržet.
15Proto když ke mně vzpínáte ruce,
zakrývám si oči před vámi;
když své modlitby hromadíte,
neslyším.
Ruce máte celé od krve –
16umyjte se a očisťte!
Odkliďte mi už z očí
zlo, jež jste páchali.
Přestaňte jednat zle –
17jednat dobře se naučte!
Prosazujte spravedlnost,
podpořte utlačovaného,
zjednejte sirotkovi právo
a zastaňte se vdov!
18Potom to můžeme spolu probrat,
praví Hospodin:
Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat,
zbělají jako sníh.
Jsou-li jak purpurová látka,
budou jak vlna beránčí.
19Jste-li ochotní a poslušní,
budete požívat darů země.
Nevěrné město
20Jste-li však vzpurní a odbojní,
budete požíráni mečem.
Tak promluvila ústa Hospodinova.
21Ach, jak se kdysi věrné město
stalo nevěstkou!
Kdysi je naplňovalo právo
a spravedlnost žila v něm –
teď však jen vrahové.
22Tvé stříbro se proměnilo v strusku,
tvé víno se vodou zředilo.
23Tví vládcové jsou samozvanci
a společníci zlodějů;
všichni si úplatky oblíbili,
záleží jim jen na zisku.
Sirotkům nezjednávají právo,
nemají zájem se zastat vdov.
24Nuže, toto praví Panovník,
Hospodin zástupů, Mocný izraelský:
Ach, jak si ulevím od svých nepřátel,
svým protivníkům pomstím se!
25Obrátím proti tobě ruku,
dočista vytavím tvoji strusku,
odstraním z tebe všechnu nečistotu!
26Vrátím ti soudce tak jako kdysi,
budeš mít rádce jako dřív.
A potom budeš znovu nazýváno:
Město spravedlnosti, Věrné město.
27Sion tehdy bude vykoupen právem
a jeho kajícní spravedlností.
28Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné,
zahyne každý, kdo Hospodina opouští.
29Hanba vám bude za posvátné háje,
které se vám tak líbily;
za ty zahrady se budete stydět,
že jste se pro ně rozhodli.
30Budete jako dub, jemuž opadává listí,
a jako zahrada bez vody.
31Ze siláka se stane koudel
a jiskrou bude jeho čin;
obojí to pak spolu vzplane –
nikdo to nebude moci uhasit!

2

Na horu Hospodinovu
1Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:
2V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní všechny národy,
3zástupy lidí půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
4On bude soudit mezi národy,
zástupy lidí napraví.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy.
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje.
Lidská pýcha bude sražena
5Dome Jákobův, pojďme,
choďme v Hospodinově světle!
6Ty jsi však opustil svůj lid,
dům Jákobův,
neboť je plný kouzel z Východu
a filištínského věštění –
tleskají výplodům cizinců!
7Jejich země je plná stříbra, zlata
a nepřeberných pokladů.
Jejich země je plná koní
a vozů bezpočtu.
8Jejich země je plná model;
vlastnímu dílu se klanějí,
tomu, co sami vyrobí.
9Člověk je sražen,
kdekdo se ponižuje –
nepozvedej je!
10Schovej se do skal, člověče,
zahrab se do země
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem!
11Ponížen bude hrdý pohled člověka,
lidská pýcha bude sražena;
jen Hospodin bude vyvýšen
v ten den.
12Hospodin zástupů totiž chystá den
pro všechny pyšné nadutce,
pro všechny, kdo se povyšují
a budou poníženi –
13pro všechny ztepilé libanonské cedry,
pro všechny statné bášanské duby,
14pro všechny strmé hory,
pro všechny vznešené výšiny,
15pro všechny hrdé bašty,
pro všechny pevné hradby,
16pro všechny mořské lodi,
pro všechny skvělé koráby.
17Ponížena bude hrdost člověka,
lidská pýcha bude sražena;
v ten den bude vyvýšen jen Hospodin
18a modly zcela vymizí.
19Lidé se schovají do skalních jeskyní,
do děr pod zemí
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
20V ten den člověk zahodí
mezi netopýry a potkany
své stříbrné modly, své zlaté modly,
které si vyrobil ke klanění.
21Tehdy se schová do skalních slují,
do horských rozsedlin
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.
22Přestaňte tedy obdivovat člověka –
vždyť sotva svůj dech popadá!
Za co by asi mohl stát?

3

Tví vůdci jsou svůdci
1Nuže, pohleďte – Panovník,
Hospodin zástupů,
z Jeruzaléma a Judy odstraní
zdroj i zásobu:
všechny zásoby potravy
i všechny zásoby vody,
2hrdinu i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
3velitele i váženého muže,
rádce i mudrce,
věštce i zaříkávače.
4Jako vůdce jim nechám chlapce,
bude jim vládnout krutá sběř.
5Lidé budou vyhrožovat jeden druhému,
bližní bude ubližovat svému bližnímu,
mladí se vrhnou na staré
a nicotní na ctihodné.
6Člověk tehdy popadne svého bratra,
někoho z vlastní rodiny:
„Buď naším vůdcem, máš přece plášť,
udělej něco s těmi troskami.“
7On ale v ten den bude přísahat:
„Já přece nemám žádný lék!
Nemám doma chleba ani plášť,
nedělejte mě vůdcem nad lidem!“
8Jeruzalém se hroutí,
Juda se kácí!
Postavili se Hospodinu slovy i skutky,
jeho slávě vzepřeli se do očí.
9Výraz jejich tváře svědčí proti nim –
svůj hřích jak Sodoma stavějí na odiv.
Běda jim!
Přivedli na sebe neštěstí.
10Řekněte spravedlivému: Bude dobře!
Ovoce svých skutků užije.
11Běda však ničemovi: Bude zle!
Odplatu za své dílo dostane.
12Ach, můj lid! Odírají ho děti
a ženy nad ním panují.
Ach, můj lide! Tví vůdci jsou svůdci,
zastřeli cestu, po níž měl jsi jít!
13Hospodin povstal, aby vedl při,
stojí, aby soudil zástupy.
14Hospodin vznáší žalobu
proti stařešinům svého lidu a jeho velmožům:
To vy jste vyplenili moji vinici,
doma si hromadíte kořist ubohých!
Sionské dcery
15Jak to, že utlačujete můj lid,
jak to, že šlapete chudým po tváři?
Tak praví Hospodin, Pán zástupů.
16Hospodin praví:
Sionské dcery jsou namyšlené,
procházejí se s bradou nahoře
a se svůdnýma očima
drobně cupitají sem a tam,
řetízky cinkají jim na nohách.
17Sionské dcery proto Pán raní
prašivinou na temeni –
Hospodin jejich spánky obnaží!
18V ten den Pán ty cetky odstraní: řetízky na kotnících, čelenky, náhrdelníky,19přívěsky, náramky, roušky,20turbany, stužky, šerpy, voňavky, talismany,21prsteny, nosní kroužky,22róby, převlečníky, pláštěnky, taštičky,23kraječky, košilky, šátky i přehozy.
24Místo balzámu bude hniloba
a místo pásu provaz,
místo účesu bude lysina,
místo roucha pytel
a místo ozdob – cejch!
25Tví muži, Sione, padnou mečem,
tví hrdinové ve válce.
26Tvé brány budou truchlit a kvílet,
na zemi jako vdova schoulíš se.

4

Hospodinův výhonek
1Jednoho muže se v ten den
chopí sedm žen:
„Budeme jíst svůj vlastní chléb
a oblékat se vlastním oděvem,
jen ať se jmenujeme po tobě –
pomoz nám ujít potupě!“
2V ten den bude Hospodinův výhonek nádherný a slavný a plod země bude chloubou a ozdobou pro ty z Izraele, kteří vyváznou.3Kdo zůstane na Sionu, kdo bude ponechán v Jeruzalémě, bude tehdy nazýván svatým, totiž každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.4Pán tehdy duchem soudu a duchem ohně smyje špínu sionských dcer a umyje Jeruzalém od krve.5Nad celou horou Sion a nad všemi, kdo se tam shromáždí, pak Hospodin stvoří baldachýn – všechnu tu slávu bude ve dne přikrývat oblak dýmu a v noci záře planoucího ohně.6Poskytne přístřeší a stín před denním horkem a útočiště a úkryt před bouří a deštěm.

5

Píseň o vinici
1Svému milému zpívat chci
milostnou píseň o jeho vinici:
Můj milý míval vinici
na úrodném úbočí.
2Okopal ji a zbavil kamení,
ušlechtilou révu na ní vysadil.
Věž postavil uprostřed ní,
vykopal v ní i vinný lis.
Očekával, že hrozny urodí,
její plody ale zplaněly.
3Nyní, občané Jeruzaléma a lide judský,
rozsuďte mezi mnou a mojí vinicí.
4Co víc se dalo udělat pro moji vinici,
než co jsem pro ni učinil?
Když jsem očekával, že hrozny urodí,
proč její plody zplaněly?
5Nyní vám tedy oznámím,
co udělám se svou vinicí:
Odstraním její plot a bude vypleněna,
zbořím její zeď a bude zdupána.
6Nechám ji, aby ladem ležela,
neprořezaná, neokopaná,
trním a bodláčím celá zarostlá.
Navíc i mrakům poručím,
ať na ni neprší.
Šestkrát běda
7Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský,
jeho milovaná réva je judský lid.
Očekával právo, a hle – bezpráví,
spravedlnost, a hle – úpění!
8Běda vám, kdo skupujete dům za domem
a spojujete pole s polem,
takže už nezbývá místo pro jiné –
copak jste jediní obyvatelé země?!
9Hospodin zástupů přede mnou prohlásil:
Jistěže mnohé domy zchátrají,
honosné vily se vylidní.
10Deset akrů vinice vydá jen jeden džbán,
deset měr osiva jen jednu míru zrna.
11Běda těm, kdo ráno vstávají
a hned se ženou za pitím,
kdo vysedávají dlouho do noci,
než se vínem rozvášní!
12Citery, loutny, tamburíny, píšťaly,
víno na jejich hodech nechybí.
Hospodinovy skutky je ale nezajímají,
dílo jeho rukou vůbec nevidí.
13A proto můj lid půjde do zajetí,
neboť mu chybí poznání;
jeho urození budou umírat hlady,
obyčejní budou žízní vyprahlí!
14Záhrobí už proto rozvírá svůj chřtán,
jeho bezedná tlama zeje dokořán;
výkvět i spodina spadne tam,
celý ten rozjařený bujný dav!
15Člověk bude sražen a každý ponížen,
pohledy pyšných skloní se.
16Hospodin zástupů se ale soudem vyvýší,
svatý Bůh se ukáže svatým ve spravedlnosti.
17Ovce se budou pást jako na vlastních loukách,
v troskách boháčů se budou pást kůzlata.
18Běda těm, kdo táhnou vinu za provazy lži,
kdo jak vůz na laně vlečou hřích!
19Těm, kdo říkají: „Jen ať si pospíší,
ať Bůh neotálí s dílem svým,
abychom si je prohlédli!
Jen ať už přijde s tím,
ať Svatý izraelský svůj záměr naplní,
abychom ho poznali!“
20Běda těm, kdo říkají zlu dobro
a dobru zlo,
kdo vydávají tmu za světlo
a světlo nazývají tmou,
kdo vydávají hořkost za sladkost
a sladkost za hořkost!
21Běda těm, kdo se považují za moudré,
kdo si připadají rozumně!
22Běda hrdinům v pití vína,
zdatným v nalévání nápojů,
Přispěchá národ zdaleka
23kteří za úplatek ospravedlní darebáka
a spravedlivým právo odepřou!
24Proto jako oheň polyká strniště
a seno mizí v plamenech,
právě tak ztrouchniví jejich kořeny
a jejich květy vítr rozpráší.
Zákon Hospodina zástupů totiž zavrhli,
slovy Svatého izraelského pohrdli!
25Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid,
napřáhl proti němu ruku a udeřil,
takže se hory zatřásly –
v ulicích jako smetí leží mrtvoly!
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit.
26Pozvedá korouhev pro národ zdaleka,
od konce světa ho hvízdnutím přivolá,
a hle – hned rychle přispěchá!
27Nikdo z nich se neunaví, neklesne,
nikdo si nezdřímne ani neusne,
neuvolní se jim opasek na bedrech,
nepřetrhne se jim na obuvi řemínek.
28Jejich šípy jsou ostré
a všechny luky napjaté;
kopyta jejich koní jako křemen
a jejich kola jako vichřice.
29Budou řvát jako lev,
jako lvíčata spustí řev;
zavrčí a chytí úlovek,
odvlečou ho pryč a nikdo jim ho nevyrve.
30V ten den budou vrčet nad svou kořistí,
jako když moře burácí.
Kdo tehdy pohlédne na zemi,
uvidí samou tmu a trápení –
světlo se skryje za mraky!

6

Svatý, svatý, svatý
1V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.2Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali.3Jeden ke druhému přitom volali:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
jeho sláva naplňuje všechnu zem!“
4Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem.
5Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“
6Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře.7Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“
8Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“
„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.
9Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:
‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte,
hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘
10Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi jim uši a zavři oči,
aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
aby nebyli uzdraveni.“
11Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl:
„Dokud se města nestanou troskami,
v nichž se nebydlí,
dokud nebudou domy bez lidí
a země obrácená v sutiny.
12Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč,
takže tu zemi všichni opustí.
13Kdyby v ní zůstala i jen desetina,
musí být znovu vypleněna.
Ale jako dub, jako mocný strom
zanechá pahýl, když je poražen,
tak je svaté símě oním pahýlem.“

7

Sám Pán vám dá znamení
1Za vlády judského krále Achaze, syna Jotamova, syna Uziášova, vytáhl aramejský král Recin s izraelským králem Pekachem, synem Remaliášovým, do boje proti Jeruzalému, ale nedokázal jej dobýt.2Když bylo domu Davidovu oznámeno: „Aram se spolčil s Efraimem,“ královo srdce i srdce jeho lidu se rozechvělo, jako se chvějí stromy ve větru.
3Hospodin tehdy řekl Izaiášovi: „Vezmi svého syna Šear-jašuba a vyjdi s ním Achazovi naproti. Potkáš ho u konce strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli,4a řekneš mu: Zůstaň klidný, neboj se! Nenech se děsit těmi dvěma doutnajícími oharky – zuřivým hněvem Aramejce Recina a syna Remaliášova.5Ano, Aram s Efraimem, totiž Remaliášovým synem, chystal tvou zkázu a říkal:6‚Pojďme napadnout Judsko! Porazíme ho, rozdělíme si ho a králem tam uděláme syna Tabealova.‘7Panovník Hospodin však praví:
To se nestane,
tak to nebude!
8Hlavou Aramu je Damašek
a hlavou Damašku Recin.
Za pětašedesát let bude Efraim rozdrcen,
takže už nebude národem.
9Hlavou Efraima je Samaří
a hlavou Samaří Remaliášův syn.
Jestliže neuvěříte,
jistěže neobstojíte!“
10Hospodin pak Achazovi ještě řekl:11„Požádej Hospodina, svého Boha, o znamení, ať už dole v hlubinách nebo v nebeských výšinách.“12„Nepožádám,“ odpověděl však Achaz. „Nebudu pokoušet Hospodina.“
13„Slyš, dome Davidův!“ řekl na to prorok. „To vám nestačí unavovat lidi, že unavujete i mého Boha?14Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.15Než se naučí odmítat zlo a volit dobro, bude jíst smetanu a med.16Než se to dítě naučí odmítat zlo a volit dobro, bude země, jejíchž dvou králů se děsíš, zpustošena.
Asyrská břitva
17Na tebe, na tvůj lid a na tvůj otcovský dům pak Hospodin přivede časy, jaké nebyly ode dne, kdy se Efraim odtrhl od Judy – přivede na tebe krále Asýrie!“
18V ten den Hospodin hvízdne na mouchy v končinách egyptského Nilu a na včely v asyrské krajině.19Ti všichni přitáhnou a snesou se na strmé rokle i na skalní průrvy, na všechny houštiny i mokřiny.
20V ten den Pán vezme břitvu najatou za Eufratem, totiž asyrského krále, a oholí vám hlavu i chlupy na nohách, ba i bradu vám ostříhá.
21V ten den člověku zůstane jen kravka a pár ovcí,22nadojí mu však tolik mléka, že bude jíst smetanu. Ano, každý, kdo bude ponechán v zemi, bude jíst med a smetanu.
23V ten den každá vinice s tisícem keřů za tisíc stříbrných zaroste trním a bodláčím.24Člověk se tam odváží jen s lukem a šípy, neboť celá zem zaroste trním a bodláčím.25Na žádnou ze strání kdysi obdělávaných motykou se už nevydáš ze strachu z trní a bodláčí. Budou z nich dobytčí pastviny, budou zdupány ovcemi.

8

Bůh je s námi
1Hospodin mi řekl: „Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni běžným písmem: Maher-šalal Chaš-baz (to je: Rychlá kořist, chvatný lup).“2Přizval jsem si k tomu spolehlivé svědky: kněze Uriáše a Zachariáše, syna Jeberechiášova.
3Když jsem se pak doma miloval s prorokyní, počala a porodila syna. Hospodin mi řekl: „Dej mu jméno Maher-šalal Chaš-baz.4Než se to dítě naučí říkat: ‚Tati, mami,‘ bude bohatství Damašku i kořist Samaří odvlečena k asyrskému králi.“
5Hospodin mi pak ještě řekl:6„Protože ten lid zavrhl poklidně tekoucí vody Siloe a raduje se z Recina a syna Remaliášova,7hle, Pán na ně proto přivede prudké a mohutné vody Eufratu, totiž asyrského krále se vší jeho slávou. Všude vystoupí ze svého koryta, všude se vylije z břehů.8I Judu zaplaví, rozlije se a rozvodní, takže dosáhne až po bradu. Roztáhne křídla a naplní tvou zemi od obzoru k obzoru.“
Bůh je s námi – Immanuel!
9Spolčete se, národy, a děste se,
všechny daleké země, poslyšte:
Ozbrojte se a děste se,
ozbrojte se a děste se!
Kámen úrazu
10Zosnujte plán a zhroutí se,
proneste řeč a nenaplní se;
vždyť Bůh je s námi – Immanuel!
11Toto mi řekl Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych se nevydával cestou tohoto lidu:12„Neříkejte zrada všemu, co tento lid nazývá zradou. Čeho se oni bojí, toho se nebojte a nelekejte se.13Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach.14On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem.15Mnozí se o něj zarazí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“
16Uzavři svědectví, zapečeť Zákon mezi mými učedníky.17Budu očekávat na Hospodina, jenž skryl svou tvář před domem Jákobovým; budu na něj čekat s nadějí.18Hle – já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli jako divy a znamení od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sion.
19Jistě vám řeknou: „Ptejte se věštců a duchařů, kteří šeptají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Boha? To se má ptát mrtvých na živé?20K Zákonu a svědectví! Pokud však nechtějí, pak ať si říkají slova, v nichž není žádné světlo.21Lid potom bude bloudit zemí zbědovaný a hladový. Zoufalý hladem pohlédne vzhůru a bude zlořečit svému králi i svému Bohu.
Světlo v temnotách
22Pohlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bezvýchodná temnota!
23Soužená země však nezůstane v tmách. Tak jako dříve ponížil zemi Zabulon a zemi Neftalí, tak nakonec oslaví při cestě k moři, za Jordánem, Galileu pohanů:

9

1Lid, který chodil v temnotách,
veliké světlo uvidí,
těm, kdo žili v zemi stínu smrti,
světlo zazáří.
2Rozmnožil jsi tento národ,
jeho radost jsi rozhojnil,
a tak se radují před tebou,
jako se radují při sklizni,
jako se veselí vojáci,
když se dělí o kořist.
3Rozlámeš jho, jež ho tížilo,
prut šlehající jeho rameno
i hůl jeho utiskovatele
jako při midiánské porážce.
4Veškerá obuv válečná
i roucha krví zbrocená
budou určena k spálení,
budou pohlcena plameny.
5Vždyť se nám narodilo dítě,
byl nám dán syn;
na jeho ramenou spočine vláda
a bude nazýván:
Podivuhodný rádce, Mocný Bůh,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.
Jeho hněv ještě nekončí
6Jeho vláda stále poroste
a jeho pokoj bude bez konce.
Na Davidově trůnu usedne,
aby vládl jeho království,
aby je ustanovil a upevnil
právem a spravedlností
od toho dne až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů
to způsobí!
7Pán poslal slovo proti Jákobovi
a dopadlo na Izrael.
8Dozví se o tom všechen lid,
Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří,
ti, kteří ve své nadutosti
se zpupným srdcem říkají:
9„Cihly byly zbořeny,
my však budeme stavět z kamení!
Plané fíkovníky byly skáceny,
my je však vyměníme za cedry!“
10Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky,
jejich nepřátele poštval proti nim.
11Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni
plnými ústy Izrael hltali.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
12Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil,
Hospodina zástupů hledat nechtěli.
13Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas,
palmový kmen i rákos v jednom dni.
14(Tou hlavou je stařec a hodnostář,
ocas je prorok, jenž učí lži.)
15Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci,
a kdo šli za nimi, se dali oklamat.
16Proto Pán neušetří jejich mladíky,
neslituje se nad jejich sirotky a vdovami,
neboť jsou všichni bezbožní a zlí
a všechna ústa mluví nesmysly.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
17Zlo totiž vzplálo plameny,
polyká trní i bodláčí,
zapaluje i lesní houštiny,
až se sloupy dýmu zvedají.
18Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem
a tento lid bude plameny pohlcen.
Nikdo nemá slitování ani nad bratry,
19každý hltá maso vlastních příbuzných.
Krájel napravo, zůstal hladový,
hltal nalevo, a chce víc.
20Manases Efraima, Efraim Manasese,
na Judu se pak vrhli společně.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!

10

1Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony,
těm, kdo sepisují kruté předpisy,
2aby ovlivnili soudy s chudáky,
ubohým v mém lidu aby právo upřeli,
aby se vdovy staly jejich kořistí,
aby okrádali sirotky!
3Co si počnete v den odplaty,
až zdálky přižene se neštěstí?
Koho poběžíte o pomoc poprosit?
Kde zanecháte své bohatství?
Běda Asýrii
4Nezbude vám než se krčit s vězni,
než padnout mezi mrtvými.
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!
5Běda Asýrii, metle mého hněvu –
hůl v jejich ruce je má prchlivost!
6Vypravil jsem je proti bezbožnému národu,
poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost,
aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup,
aby je pošlapali jak bahno v ulicích.
7Asyrský král však takto nepřemýšlí,
jiné záměry nosí na srdci –
myslí jen na to, jak by hubil,
jak by vymýtil mnohé národy.
8Říká totiž:
„Nejsou mí velitelé samí králové?
9Nedopadlo Kalno jako Karkemiš?
Nedopadl Chamát jako Arpád?
Nedopadlo Samaří jako Damašek?
10Má ruka uchvátila modlářská království,
jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří.
11Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami,
to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“
12Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem13říká:
„Svou vlastní silou jsem to způsobil
a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený!
Hranice národů jsem odstranil,
vyplenil jsem jejich poklady,
zporážel jsem jejich trůny jako býk.
14Bohatství národů má ruka pobrala,
jako se hnízdo vybírá;
jako se sbírají opuštěná vajíčka,
tak jsem já celou zemi vysbíral
a nikdo ani křídlem nezamával,
neotevřel zobák, aby zapípal.“
15Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká?
Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa?
Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá,
a hůl se chlubila, že není dřevěná!
16A proto Panovník, Hospodin zástupů,
sešle na jejich vypasence úbytě
a pod jejich chloubou zapálí
plamen nejprudší.
17Světlo Izraele se stane ohněm,
jejich Svatý bude plamenem;
v jediném dni ten oheň pohltí
jejich trní i bodláčí.
18Jejich krásné lesy i zahrady
až ke kořenům vypálí,
jako když choré sklátí choroba.
Pozůstatek se navrátí
19Z lesů jim zůstane tak málo stromů,
že by je i dítě mohlo spočítat.
20V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského.21Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu.22I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava.23Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.
24Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští.25Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“26Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě.
27V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.
28Přitáhli do Ajatu,
prošli Migronem,
v Michmasu zřídili si skladiště.
29Prošli průsmykem:
„Přenocujeme v Gebě!“
Ráma se vyděsila,
Gibea Saulova se dala na útěk.
30Galimská dcero, hlasitě naříkej!
Laišo, poslouchej!
Anatote, přidej se!
31Madmena se rozutekla,
obyvatelé Gebimu skryli se.
32V Nobu se zastaví ještě dnes,
proti hoře Dcery sionské zvednou pěst,
pohrozí jeruzalémské výšině.
33Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů,
strašlivou silou ty větve oklestí.
Pokácí ty statné velikány,
sraženi budou i nejvyšší.
34Sekerou vymýtí ty lesní houštiny,
libanonský les padne před Vznešeným!

11

Jišajův výhonek
1Z Jišajova pařezu vyrazí proutek,
výhonek z jeho kořenů přinese ovoce.
2Duch Hospodinův na něm spočine –
Duch moudrosti a chápání,
Duch rozhodnutí a odvahy,
Duch poznání a úcty k Hospodinu;
3úctou k Hospodinu bude prostoupen.
Nebude soudit podle zdání svých očí,
nebude se řídit tím, co uslyší.
4Spravedlivý soud přinese chudým,
poníženým v zemi právo zajistí.
Holí svých úst bude tlouci zemi,
dechem svých rtů zničí ničemy.
5Na bedrech přepáše se spravedlností,
věrnost ponese jako pás na bocích.
6Vlk bude bydlet s beránkem,
leopard ulehne vedle kůzlete;
tele se bude pást spolu s lvíčetem
a malé dítě je povede.
7Kráva a medvědice budou na pastvě,
jejich mláďata si lehnou společně
a lev bude žrát slámu jako dobytče.
8Nemluvně si bude hrát nad dírou zmije,
batole sáhne do hadího doupěte.
Pán shromáždí Izrael
9Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře –
země bude plná poznání Hospodina,
tak jako vody naplňují moře!
10V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.
11V ten den Pán podruhé vztáhne ruku, aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů.
12Před národy zvedne korouhev,
shromáždí rozehnaný Izrael;
rozptýleného Judu posbírá
ze čtyř světových stran.
13Efraimova závist vymizí,
Judova nevraživost bude skončena.
Efraim už nebude závidět Judovi,
Juda přestane Efraima napadat.
14Vrhnou se na západ, na filištínské svahy,
národy na východě spolu vyplení.
Vztáhnou své ruce na Edom a Moáb,
i Amonci je budou poslouchat.
15Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
na Eufrat máchne rukou své vichřice
a rozdělí jej na sedm ramen,
aby se dal přejít v sandálech.
16Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek,
pro lid, jenž bude v Asýrii zanechán,
tak jako kdysi vznikla pro Izrael
toho dne, kdy vyšel z Egypta.

12

Jásej a zpívej, Sione!
1V ten den řekneš:
„Chválím tě, Hospodine –
byls na mě rozzloben,
odvrátil jsi však svůj hněv
a potěšil jsi mě.
2Hle, Bůh mě zachránil –
doufám a už se nebojím.
Má síla a píseň je jen Hospodin,
to on se stal mým spasením!“
3Budete nabírat vodu s radostí
z pramenů spasení.
4V ten den řeknete:
„Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy,
jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!
5Zpívejte Hospodinu, zachoval se vznešeně –
ať se to dozví celý svět!
6Jásej a zpívej, sionský lide –
veliký je Svatý izraelský uprostřed tebe!“

13

Ortel nad Babylonem
1Ortel nad Babylonem, jak jej viděl Izaiáš, syn Amosův:
2Zvedněte korouhev na holém návrší,
hlasitě na ně křikněte,
rukou jim pokyňte,
ať vtrhnou do bran vznešených.
3Svým posvěceným dal jsem příkazy,
povolal jsem své hrdiny,
své rozjařené vítěze,
aby vykonali můj hněv.
4Slyš ten hřmot na horách –
jako když táhne armáda!
Slyš lomoz království a shromážděné národy –
Hospodin zástupů chystá vojsko do války!
5Táhnou ze země daleké,
od konce světa za obzorem –
Hospodin s nástroji svého hněvu,
aby zničili celou zem!
6Kvílejte, neboť je blízko Hospodinův den,
zhouba od Všemohoucího blíží se!
7A proto všechny ruce ochabnou,
všechna srdce se strachy rozplynou.
8Budou zděšeni, sevřeni úzkostí,
bolestí se budou svíjet jako rodičky.
Jeden nad druhým bude ohromen,
tváře jim vzplanou plamenem.
9Hle, Hospodinův den neúprosně přichází
s hněvem horlivým a planoucím,
aby zemi zcela zpustošil
a vyhladil z ní hříšníky.
10Nebeské hvězdy a souhvězdí
se nebudou moci rozsvítit;
slunce se zatmí už od svítání
a měsíc nevydá svůj svit.
11Potrestám svět za jeho zločiny,
všechny ničemy za jejich hřích.
S pýchou nadutců tehdy skoncuji,
pokořím zpupnost ukrutných.
12Způsobím, že člověk bude nad zlato vzácnější,
nad ofirské zlato bude smrtelník.
13To proto, že otřesu nebem
a země se pohne v základech
horlením Hospodina zástupů
v den, kdy vzplane jeho hněv.
14Jako vyplašená gazela,
jako stádo, jež nikdo nesvolá,
každý se vrátí za svým lidem,
každý uteče do své země.
15Každý nalezený bude proboden,
každý dopadený padne pod mečem.
16Jejich nemluvňata budou utlučena
před jejich očima,
jejich domy vyloupeny,
jejich ženy znásilněny.
17Hle, já proti nim poštvu Médy,
kteří si stříbra neváží
a o zlato zájem nemají.
18Svými luky rozstřílejí mladíky,
nebudou mít soucit ani s kojenci,
neslitují se nad dětmi.
19Babylon, to věhlasné království,
ta chlouba a sláva Chaldejských,
dopadne jako Bohem rozvrácená města –
jako Sodoma a Gomora!
20Nebude se v něm už nikdy žít,
žádné pokolení jej neobydlí;
neutáboří se tam beduín,
nezastaví se tam pastýři.
21Budou tam uléhat pouštní příšery,
domy se zaplní sovami,
zabydlí se v nich pštrosi,
roztančí se tam běsi.
22Ve věžích budou výt hyeny,
v honosných palácích šakali.
Dny Babylonu jsou sečteny,
jeho čas přichází!

14

Jaký konec potkal tyrana!
1Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu.2Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany.
3V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit,4si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi:
Jaký konec potkal tyrana!
Jeho hrůzovláda skončila!
5Hospodin rozlámal hůl ničemů,
žezlo vladařů,
6jež zuřivě bilo národy
neustálými ranami,
jež vztekle vládlo nad lidmi
nelítostným soužením!
7Země užívá klid a mír,
veselý jásot všude zní.
8Cypřiše se z tebe radují
i libanonské cedry zpívají:
„Co jsi padl, nepovstal
žádný, kdo by do nás ťal!“
9V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení,
aby tě přivítalo, jakmile dorazíš.
Už kvůli tobě své mrtvé burcuje,
všechny někdejší zemské vladaře;
už nutí vstát z jejich trůnů
všechny krále národů.
10Ti všichni hlasem jediným
tě takto osloví:
„Tak už i ty jsi pozbyl sil –
jsi na tom stejně jako my!
11Tvá pýcha klesla do pekla
jako tvá pěkná muzika;
tvou postelí je hniloba
a červi jsou tvá přikrývka!“
12Jak jen jsi to spadl z nebe,
ty Zářný, synu Jitřenky!
Poražen jsi byl až na zem –
ty, jenž jsi srážel národy!
13Říkával sis přece v srdci:
„Vyšplhám se až k nebi,
nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším,
na Hoře setkávání se usadím,
na svazích severních;
14vyšplhám se až do oblačných výšin,
budu se rovnat s Nejvyšším.“
15Teď však až do pekla svržen jsi,
do jámy nejhlubší!
16Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím,
budou tě zkoumat pohledy:
„To je ten muž, který děsil zemi,
ten, který třásl říšemi?
17Ten, kdo pustošil celý svět,
kdo jeho města podvracel
a vězně domů nepouštěl?“
18Králové národů slavně pohřbeni,
každý ve své hrobce leží si.
19Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen
jako zavržená ratolest,
tak jako roucho zabitých,
mečem zohavených,
jako pošlapaná zdechlina
mezi kamení v jámě hozená.
20Nebudeš mít pohřeb jako ostatní,
neboť jsi svou zemi pustošil
a vraždil jsi svůj vlastní lid.
Ať navěky není památky
po tom zlém plemeni!
21Připravte jatka pro jeho syny,
ať jsou poraženi za otcovské viny,
ať už nevstanou, aby ovládali zemi,
ať už po světě svá města nešíří!
22Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin.
Ortel nad Asýrií
23Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů.
24Hospodin zástupů přísahá:
Co jsem zamýšlel, se stane,
co jsem rozhodl, to bude:
25Ve své zemi rozdrtím Asyřana,
na svých horách ho rozdupám.
Můj lid bude zbaven jeho jha,
jeho břemeno spadne z jejich ramena!
26Toto je rozhodnutí o celé zemi,
ruka vztažená na všechny národy.
Ortel nad Filištíny
27Hospodin zástupů rozhodl –
kdo mu zabrání?
Jeho ruka je vztažená –
kdo ji odvrátí?
28V roce, kdy zemřel král Achaz, zazněl tento ortel:
29Neradujte se, vy všichni Filištíni,
že je zlomena hůl toho, kdo vás bil.
Z hadího plemene vzejde bazilišek,
jeho plodem bude jedovatý had.
30Nejchudší z chudých pastvu naleznou,
ubozí konečně v bezpečí spočinou,
tvůj kořen ale hladem umořím
a tvé pozůstatky pobiji.
31Kvílej, bráno, město, křič!
Všichni Filištíni ať se třesou strachy!
Od severu se valí vojsko jako dým,
nikdo nezaostává za jeho řadami.
32Co odpovědět poslům pohanů?
To, že Hospodin Sion založil –
tam jeho ubohý lid najde záštitu.

15

Ortel nad Moábem
1Ortel nad Moábem:
V jediné noci vypleněn,
Ar Moábský je zahuben!
V jediné noci vypleněn,
Kir Moábský je zahuben!
2Dibonští do svého chrámu stoupají,
jdou plakat na své výšiny.
Nad osudem Nebó a Medeby
Moábci kvílejí.
Všechny hlavy oholeny,
všechny brady ostříhány,
3v pytlovině chodí v ulicích
a na střechách i náměstích
jen samé kvílení;
slzy se valí po tvářích.
4Chešbon a Eleale bědují,
jejich nářek zní až do Jahcy.
Moábští bojovníci křičí na poplach,
jejich duše je zděšená.
5Mé srdce nad Moábem běduje!
K Coaru proudí jeho uprchlíci,
až k Eglat-šelišiji.
Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
cestou k Choronaim
nad zkázou bědují.
6Z nimrimských vod zbyla pustina,
tráva je spálená,
bylina uvadla,
zeleň zmizela.
7A proto vše, co mohli zachránit,
odnesli s sebou přes potok Arabim.
8Moábskou zemí obchází jejich křik,
až do Eglaim zní jejich kvílení,
až do Beer-elim zní jejich kvílení!
9Vody Dimonu jsou naplněny krví,
já však Dimonu přidám ještě víc –
pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli,
i na ty, kdo v zemi zůstali.

16

1Pošlete beránky vládci země
ze Sely u pouště
na horu Dcery sionské.
2Moábské dcery jsou při arnonských brodech
jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané.
3„Poraďte se a rozhodněte –
zastiň nás jako noc v pravé poledne!
Ukryj běžence,
nezrazuj vyhnance!
4Moábští běženci ať pobudou u tebe,
dej jim útočiště před zhoubcem!
Násilí totiž pomine, zhouba přestane
a utlačovatel zmizí ze země.
5Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou
a v Davidově stanu na něm usedne
soudce, jenž bude věrně hledat právo
a spravedlnosti včas dosáhne.“
6Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o jeho pýše, zpupnosti a zlobě –
jeho chlubení je však falešné!
7Proto ať Moáb kvílí nad Moábem,
ať všichni kvílejí;
nad rozinkami z Kir-charešet
bědujte – ach, tak zdrceni!
8V Chešbonu totiž pole zvadla
tak jako v Sibmě vinná réva.
Vládci národů zdupali její ratolesti,
které až k Jaezeru sahaly,
které se dříve vinuly až k poušti
a jejíž výhonky se množily,
až moře objaly.
9A proto oplakávám révu Sibmy,
tak jako pláče celý Jaezer;
svými slzami tě smáčím,
Eleale a Chešbone,
vždyť nad tvou sklizní i vinobraním
tvůj výskot umlkne!
10Zmizelo veselí a jásot v zahradách,
na vinicích přestal zpěv a zábava.
Víno v lisu už nikdo nešlapá
a všechen výskot je ten tam.
11Mé srdce jako loutna nad Moábem lká,
mé nitro pro Kir-cheres naříká.
12Až se Moáb ukáže na své výšině,
namáhat se bude zbytečně;
půjde se modlit do své svatyně,
ale nic nezmůže.
13To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve.14Nyní však Hospodin praví toto: „Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek.“

17

Ortel nad Damaškem
1Ortel nad Damaškem:
Hle, Damašek přestane být městem,
bude z něj pouhá hromada trosek!
2Jeho města budou navěky opuštěna,
stanou se útočištěm pro stáda
a nebude, kdo by je odehnal.
3Efraim přijde o svoji pevnost,
Damašek přestane být královstvím
a pozůstatek Aramu
dopadne jako sláva Izraelců –
tak praví Hospodin zástupů.
4V ten den Jákobova sláva uvadne
a jeho vypasené tělo vyhubne.
5Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,
když se shromažďují klasy v náručí;
bude to, jako když se sbírají klasy
v údolí Refaim.
6Zbudou z něj pouhé paběrky,
jako když se češou olivy:
dvě tři olivky na vrchu koruny,
čtyři pět se jich urodí na větvích –
tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
7V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.8Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.
9V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele – všude samá pustina.
10Zapomněla jsi na Boha své spásy,
na skálu své síly nemyslíš.
Proto, ač sázíš vzácné rostliny
a pěstuješ si révu z ciziny,
11i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,
ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,
sklizeň ti ale najednou zmizí
v den choroby a hrozné bolesti.
12Běda bouřícím davům lidí
jako když bouří moře při bouři!
Běda národům burácejícím
jako burácejí vody v peřejích!
13Ač burácejí národy
jako burácením vod mohutných,
až on je okřikne, uprchnou do dáli
jako plevy hnané větrem po kopcích,
jako chmýří ve vichřici.
14S večerem přicházejí náhlé hrůzy,
než se však rozední, už jsou pryč.
Takový je úděl těch, kdo nás plení,
takový osud těch, kdo nás drancují.

18

Ortel nad Habeší
1Běda zemi, v níž bzučí hmyz,
zemi při řekách habešských,
2která posílá posly po řece,
po vodě v rákosových člunech!
Vzhůru, vy rychlí poslové,
k urostlému národu lesklé pleti,
k lidu široko daleko budícímu děs,
k panovačnému národu podivné řeči,
do země protkané řekami.
3Všichni, kdo žijete na světě,
vy, kteří obýváte zem,
vizte na horách zdviženou korouhev,
slyšte, jak troubí polnice!
4Toto mi řekl Hospodin:
Ze svého místa se budu dívat bez hnutí
jak žhavé horko v záři sluneční,
jak mlžný opar v horku žní.
5Ještě před sklizní, než vyraší pupeny,
než na místě květů hrozny uzrají,
ořeže ratolesti vinařskými noži,
odstraní vinoucí se výhonky.
6Všechno to zůstane dravým ptákům z hor
a divokým zvířatům;
dravé ptactvo tam bude přes léto
a všechna divoká zvěř přes zimu.
7V onen čas urostlý národ lesklé pleti, lid široko daleko budící děs, panovačný národ podivné řeči ze země protkané řekami přinese Hospodinu zástupů dary na horu Sion, na místo, kde přebývá jméno Hospodina zástupů.

19

Ortel nad Egyptem
1Ortel nad Egyptem:
Hle – Hospodin žene se na rychlém oblaku,
blíží se k Egyptu!
Egyptské modly před ním třesou se,
srdce Egypta se strachy rozplyne.
2Popudím Egypt proti Egyptu,
aby bojoval bratr proti bratru
a přítel proti příteli,
město proti městu
a království proti království.
3Duch Egypta se zcela vytratí,
na čem se uradí, to překazím.
Budou se radit s modlami a nebožtíky,
s věštci a duchaři,
4já ale Egypt vydám nelítostnému vládci,
krutý král bude vládnout nad nimi,
praví Panovník, Hospodin zástupů.
5Voda se vypaří, než dorazí k moři,
řeka se ztratí a vysuší.
6Z vodních kanálů budou zahnívající stoky,
egyptské řeky se ztenčí a vytratí.
Zvadne všechna třtina i rákosí,
7zeleň podél Nilu i při ústí,
uschne vše zaseté v nilském okolí,
bude to odváto a nezůstane nic.
8Bědovat budou nilští rybáři,
spláčou ti, kdo loví na udici
i kdo ponořují sítě do vody,
protože přijdou o práci.
9Česači lnu budou zoufalí
a tkalci zblednou zděšením.
10Výrobci látek budou ztrápení
a všichni nádeníci žalem zmoženi.
11Soanští velmoži jsou pouzí pomatenci,
faraonovi mudrci mu radí nesmysly.
Jak můžete říkat faraonovi:
„Jsem pokračovatel moudrých,
jsem dávných králů učedník?“
12Kam se teď poděli ti tvoji mudrci?
Jen ať ti prozradí, jestli to vědí,
co Hospodin zástupů rozhodl o Egyptu!
13Soanští velmoži přišli o rozum,
pomatení jsou velmoži Memfisu;
vůdci Egypta svedli svůj vlastní lid.
14Hospodin jim nalil ducha závrati,
aby Egypt ve všech jeho skutcích sváděli,
aby se potácel jak opilec ve zvratcích.
15Egypt se na nic nezmůže
ani hlavou ani ocasem,
palmovým kmenem ani rákosem!
16V ten den budou Egypťané slabí jako ženy – budou se třást strachy před zdviženou rukou Hospodina zástupů, až ji pozvedne proti nim.17Judská zem bude v Egypťanech budit hrůzu. Při každé zmínce o ní se budou děsit kvůli rozhodnutí, jež o nich Hospodin zástupů učinil.
18V ten den bude v Egyptě pět měst mluvit řečí Kanaánu a přísahat při Hospodinu zástupů a jedno z nich se bude nazývat Sluneční město.
19V ten den bude uprostřed Egypta Hospodinův oltář a u hranic té země bude Hospodinův sloup.20Ten bude v Egyptě znamením a svědectvím o Hospodinu zástupů. A až budou kvůli svým utiskovatelům volat k Hospodinu, pošle jim zachránce a obhájce, aby je vysvobodil.21Hospodin se dá poznat Egyptu a Egypťané v ten den Hospodina poznají. Budou ho uctívat dary a oběťmi, budou Hospodinu skládat sliby a ty dodrží.22Hospodin udeří na Egypt – udeří, ale uzdraví. Až se obrátí k Hospodinu, on je vyslyší a uzdraví.
23V ten den se otevře cesta z Egypta do Asýrie. Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie; Egypťané s Asyřany budou uctívat Boha společně.
24V ten den bude Izrael s Egyptem a Asýrií tvořit trojici a bude požehnáním uprostřed světa,25jemuž Hospodin zástupů požehná: „Požehnán buď Egypt, můj lid, Asýrie, dílo rukou mých, a Izrael, mé dědictví!“

20

Choď nahý a bosý
1V roce, kdy asyrský král Sargon vyslal do Ašdodu svého vrchního velitele a ten jej napadl a dobyl,2v onen čas Hospodin promluvil skrze Izaiáše, syna Amosova. Řekl mu: „Jdi a svleč si pytlovinu z beder a zuj si obuv z nohou.“ Učinil to tedy a chodil nahý a bosý.
3Potom Hospodin řekl: „Jako můj služebník Izaiáš chodil tři roky nahý a bosý, aby byl divem a znamením proti Egyptu a Habeši,4právě tak požene asyrský král egyptské zajatce a habešské vyhnance, mladíky i starce – nahé a bosé, s holými zadky, k zostuzení Egypta.5Ti, kdo spoléhali na Habeš a chlubili se Egyptem, pak budou zděšení a zoufalí.6V ten den řeknou obyvatelé tohoto pobřeží: ‚Pohleďte, jak dopadli ti, na něž jsme spoléhali a k nimž jsme se obraceli o pomoc, aby nás osvobodili od asyrského krále! Jak potom unikneme my?‘“

21

Ortel nad Babylonem
1Ortel nad Pustinou u moře:
Jako se na jihu prohání vichřice,
útočník přijde z pouště, ze země strašlivé.
2Bylo mi zjeveno kruté vidění:
Zrádce zrazuje, zhoubce hubí.
Přitáhni, Elame; Méde, oblehni!
Všemu úpění konec učiním.
3Proto se mi břicho svírá úzkostí,
jako by mě zachvátily porodní bolesti.
Skličuje mě to, co slyším,
to, co vidím, mě děsí!
4Srdce se mi chvěje v hrudi,
celý se třesu strachy.
Vytoužený noční klid
proměnil se mi v zděšení!
5Plné stoly.
Prostřené ubrusy.
Jídlo. Pití.
– Vstávejte, velitelé!
Chystejte štíty do války!
6Toto mi řekl Pán:
„Jdi hlídku postavit,
ať ohlásí, co uvidí!
7Spatří-li jezdce,
jak po dvou blíží se,
jezdce na oslech,
jezdce na velbloudech –
ať je sleduje pozorně,
velmi pozorně!“
8A strážný zvolal:
„Na stráži, pane, stojím den co den,
každičkou noc jsem na hlídce.
9Hle, vidím jezdce přijíždět,
dvojice mužů blíží se!“
Pak přišel se zprávou:
„Padl, padl Babylon!
Všechny sochy jeho bohů
leží roztříštěné v prachu!“
Ortel nad Edomem
10Můj lide drcený jako zrno na mlatu,
ohlásil jsem vám, co jsem uslyšel
od Hospodina zástupů,
od Boha Izraele.
11Ortel nad Dumou:
Ze Seíru slyším volání:
„Strážný, jak dlouho bude noc?
Strážný, jak dlouho bude noc?“
Ortel nad Arábií
12A strážný odpoví:
„Přichází ráno, ale také noc.
Chcete-li se ptát, ptejte se,
vraťte se a přijďte sem!“
13Ortel nad Arábií:
Vy karavany dedanské,
jež nocujete v arabské pustině,
14žíznivým vodu přineste!
Vy, kteří žijete v Temě,
vítejte uprchlíky chlebem!
15Prchají přece před mečem,
před taseným mečem,
před napjatým lukem,
před ukrutným bojem!
16Toto mi řekl Pán: „Po roce, jako by ten rok počítal nádeník, všechna sláva Kedaru zanikne17a z celého množství hrdinných kedarských lučištníků zbude jen nepatrný pozůstatek.“ Tak promluvil Hospodin, Bůh Izraele.

22

Ortel nad Jeruzalémem
1Ortel nad Údolím vidění:
Co je ti,
že jsi celé vystoupilo na střechy,
2město plné křiku a bouření,
město hýření?
Tví mrtví nebyli mečem zabiti,
v boji nepadli.
3Všichni tví vůdci se rozprchli,
bez výstřelu z luku byli zajati.
Všichni tví utečenci byli spoutáni,
jakkoli daleko utekli.
4A proto říkám: „Nechte mě,
abych se hořce vyplakal.
Utěšit se mě nesnažte –
můj lid stihla záhuba!“
5Pán, Hospodin zástupů,
způsobil v Údolí vidění
den hrůzy, porážky a zmatení,
den boření hradeb a křiku mezi horami.
6Elam svůj toulec uchopil,
muži na vozech a na koních,
i Kír ukázal svůj štít!
7Vozy zaplavily tvá krásná údolí,
brány obklopili jezdci na koních –
8Juda byl zbaven ochrany!
V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce.
9Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolním rybníce.10Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby,11a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Starého rybníka.
Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval!
12Pán, Hospodin zástupů,
vás volal toho dne:
„Plačte a truchlete,
oholte hlavy, pytlem se oblečte!“
13A hle – radost a veselí,
porážení dobytka, zabíjení ovcí,
masné hody, vinné pitky:
„Jezme a pijme,
vždyť zítra zemřeme!“
Ortel nad Šebnou a Eliakimem
14Hospodin zástupů mi řekl do uší: „Ten hřích vám nebude odpuštěn až do smrti.“ Tak praví Pán, Hospodin zástupů.
15Toto praví Pán, Hospodin zástupů:
Jdi říci tomu slouhovi,
správci paláce Šebnovi:
16Co tu pohledáváš?
Co myslíš, že tu znamenáš,
že sis tu dokonce i hrobku vytesal?
Vytesal sis hrobku pěkně ve výšce,
místo odpočinku sis vykutal ve skále.
17Jen se, ty hrdino, podívej,
jak tě Hospodin pevně popadne,
jak prudce s tebou zatřese!
18Zavine tě do klubíčka jako míč,
zakutálí tě do širé krajiny.
Tam umřeš i s chloubou svých vozů –
domu svého pána jsi dělal ostudu!
19Z tvého postavení tě vyženu,
budeš zbaven svého úřadu!
20V ten den povolám svého služebníka Eliakima, syna Chilkiášova,21obléknu mu tvé roucho a opášu ho tvou šerpou. Do jeho rukou předám tvou pravomoc a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma a domu Judova.22Na jeho rámě vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.23Zapustím ho jako hřeb v pevné zdi a stane se trůnem chlouby svého otcovského domu.24Na něm bude viset všechna váha jeho otcovského domu, jeho ratolestí a výhonků – všemožné drobné nádobí od pohárků až po džbány.
25V ten den, praví Hospodin zástupů, onen hřeb zapuštěný v pevné zdi povolí, vylomí se a spadne a náklad na něm visící se roztříští. Tak promluvil Hospodin.

23

Ortel nad Fénicií
1Ortel nad Týrem:
Zámořské lodi, kvílejte –
váš domov zničen je!
Cestou ze země kyperské
poznali, jak to je.
2Zmlkněte, obyvatelé pobřeží,
vy, kupci sidonští,
kteří jste z námořnictví zbohatli!
3Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru,
z úrody Nilu jsi, Týre, tyl,
byl jsi tržištěm národů.
4Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti,
neboť moře promluví:
„Nerodím, nemám bolesti,
nevychovávám dívky ani mladíky.“
5Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě,
zachváceni budou bolestí nad Týrem.
6Uprchněte někam za moře,
obyvatelé pobřeží, kvílejte!
7Tohle že je to vaše město hýření,
jež má tak dávné dějiny,
jež jeho nohy zavedly
osídlit dálné krajiny?
8Kdo takto rozhodl o Týru,
jenž uděloval vládcům korunu,
jehož obchodníci byli velmoži
a kupci slavní všude na zemi?
9Hospodin zástupů to rozhodl,
aby potupil všechnu pyšnou nádheru
a aby ponížil všechny slavné na zemi.
10Obdělávej svou zem jako Nil, mořská flotilo –
vždyť už tu ani molo nezbylo!
11Hospodin vztáhl ruku na moře,
aby otřásl královstvími;
přikázal ohledně Fénicie,
aby byly zničeny její pevnosti.
12Řekl: „Nebudeš se už radovat,
zprzněná panno, Dcero sidonská!“
Vzhůru! Na Kypr vydej se!
Ani tam ale pokoj nenajdeš.
13Jen se podívej na zemi Chaldejských,
na lid, jenž byl a není víc.
Asyřané ji zanechali pouštní havěti,
obléhací věže vztyčili proti ní,
její paláce zbořili,
zbyly hromady rozvalin.
14Zámořské lodi, kvílejte –
vaše útočiště je zničené!
15V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:
16Vezmi si loutnu, město obcházej,
zapomenutá nevěstko!
Hraj líbezně, zpívej, zpívej,
ať si na tebe vzpomenou!
17Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu.18Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.

24

Zhouba země
1Hle, Hospodin vyplení zemi,
zcela ji zpustoší;
zohaví její vzezření,
její obyvatele rozptýlí.
2Stejně dopadne kněz i kmán,
otrok i jeho pán,
děvečka i její paní,
ti, kdo kupují i kdo prodávají,
věřitelé i dlužníci,
lichváři i jejich oběti.
3Zem bude úplně vypleněna,
o všechno bude oloupena –
takové slovo vyšlo od Hospodina!
4Zem chřadne, uvadá,
celý svět vadne vyčerpán,
vyčerpán je i výkvět národa.
5Země je poskvrněna svými obyvateli;
neboť překročili zákony,
na ustanovení nedbali
a věčnou smlouvu zrušili.
6To proto zemi hltá prokletí
a její obyvatelé pykají;
obyvatelé země mizejí,
zbývají už jen nemnozí.
7Nové víno vyschlo, réva uvadá,
namísto radovánek každý naříká.
8Umlklo veselé chřestění tamburín,
ztichlo hlučení hýřících,
umlkly radostné zvuky citery.
9Už nepijí víno s písněmi,
pijákům zhořkl nápoj opojný.
10Rozbořeno je město marnosti;
vchody všech domů zataraseny.
11Že není víno, zní nářek v ulicích,
nastal soumrak všeho veselí,
radost odešla do vyhnanství.
12Z města zůstaly pusté trosky,
brána roztříštěna na kusy.
Hospodin se oslaví
13Toto se stane na zemi
mezi národy –
jako když se češou olivy,
jako když po vinobraní zbudou paběrky.
14Hlasitě potom vykřiknou radostí,
západ zajásá, až Hospodin se oslaví.
15Proto i na východě chvalte Hospodina,
jméno Hospodina, Boha Izraelova,
ať zní na mořských pobřežích.
16Slyšíme chvalozpěv z nejzazších krajů:
„Sláva Spravedlivému!“
Já ale říkám:
„Zle je mi, zle je mi!
Běda mi – zrádci zradili,
zrádci zrádně zradili!“
17Strach a prach a past
na tebe, kdo zemi obýváš!
18Kdo uteče, až zazní strašný hlas,
upadne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Nebeské průduchy se otevřou,
zemské základy se otřesou:
19Země se láme, láme se,
země se hroutí, hroutí se,
země se třese, třese se!
20Země se motá, motá se jako opilec,
chvěje se jako chýše pod vichrem.
Její provinění na ni těžce dopadne,
zhroutí se a už nevstane.
21V ten den Hospodin potrestá mocnosti nahoře na nebi i krále dole na zemi.22Budou nahnáni jako vězni do jámy, budou zavřeni v žaláři; po dlouhé době pak budou souzeni.23Měsíc zůstane užaslý i samo slunce se zastydí, až se Hospodin zástupů na hoře Sion v Jeruzalémě ujme království a zjeví svou slávu před svými stařešiny.

25

Hostina národů
1Hospodine, můj Bůh jsi ty,
tebe vyvyšuji, tvé jméno velebím,
neboť jsi věrně a jistě učinil
divy, které jsi zdávna připravil.
2Ty jsi obrátil město v sutiny,
z pevnosti zbyly hromady rozvalin,
baštu cizáků jsi z města odstranil –
nebude vystavěna znovu navěky!
3Proto ať ti vzdá čest mocný lid,
město krutých pohanů ať tě ctí,
4neboť ses pro slabé stal pevností,
pevností ubohých v jejich úzkosti,
jejich útočištěm před bouří
a zastíněním před výhní.
Soptění ukrutných
je jako bouře proti zdi
5a jako výheň na poušti.
Povyk cizáků jsi však přerušil,
jako když oblak výheň zastíní –
umlkla píseň ukrutných!
6Hospodin zástupů na této hoře vystrojí
bohaté hody pro všechny národy,
hody se zralým vínem a masem šťavnatým,
s vínem vyzrálým a vybraným.
7Na této hoře odstraní
závoj všechny lidi halící,
roušku kryjící všechny národy –
8samu smrt navždy odstraní!
Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří,
na vší zemi zbaví svůj lid potupy.
Tak promluvil Hospodin.
9V ten den pak řekneš:
„Hle, toto je náš Bůh,
v něj jsme doufali a on nás zachránil.
Toto je Hospodin, v něj jsme doufali;
jásejme a radujme se z jeho záchrany!“
10Hospodinova ruka na této hoře spočine,
Moáb však bude dupán v zemi své,
jako bývá zadupána sláma do hnoje.
11Moáb v tom hnoji ruce rozpřáhne,
jako se rozpřahuje plavec ve vodě;
jeho pýcha ale klesne každým pohybem.
12On strhne tvé vysoké nedobytné zdi,
zboří a srazí je do prachu na zemi!

26

Pevné město
1V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň:
Máme pevné město –
on sám je jeho spásou,
jeho valem a hradbou.
2Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý lid,
který se drží věrnosti.
3Člověka s pevným postojem
chráníš dokonalým pokojem,
vždyť spoléhá se na tebe.
4Doufejte v Hospodina vždycky, navěky –
Skalou věků je jen Hospodin!
5On strhává dolů obyvatele výšin
a nedobytné město boří;
boří je až k zemi,
až do prachu je sráží.
Tví mrtví ožijí
6Bude zašlapáno pod nohy,
pod nohy ztrápených,
kroky ubohých.
7Cesta spravedlivého je poctivá,
stezku spravedlivého vyrovnáš.
8Na cestě tvých soudů, Hospodine,
v tebe doufáme;
po tvém jménu, po tvé připomínce
v duši toužíme.
9Má duše v noci touží po tobě,
můj duch tě hledá s úsvitem.
Když se tvé soudy dějí na zemi,
obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
10Když se však prokazuje vlídnost lumpovi,
spravedlnosti se neučí;
v zemi práva pak páchá bezpráví,
nevidí, jak vznešený je Hospodin.
11Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim,
oni to ale nevidí.
Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí!
Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!
12Nám však, Hospodine, pokoj působíš;
za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.
13Hospodine, Bože náš,
jiní krom tebe vládli nám,
my však jen na tebe chceme spoléhat,
jen tvoje jméno uctívat.
14Už jsou však mrtví, neožijí,
nevstanou jejich mrtvoly –
vždyť jsi je ztrestal, vyhladil,
nenechal jsi po nich ani památky.
15Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil ses,
rozšířil jsi všechny naše hranice!
16Hospodine, hledali tě ve svém soužení,
když jsi je napomínal, šeptali modlitby.
17Jako těhotná, když má porodit,
trpí a sténá bolestí,
tak jsme na tom před tebou byli my,
tak jsme, Hospodine, trpěli.
18Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti,
jen pouhý vítr jsme ale rodili:
spásu jsme na zemi nezpůsobili,
obyvatelé světa nepadli.
19Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly.
Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení!
Tvá rosa je jako rosa svítání,
zemi mrtvých s ní zavlažíš!
20Vejdi, můj lide, do svých pokojů,
zavři za sebou dveře.
Schovej se na malou chviličku,
než přejde jeho hněv.
21Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
aby ztrestal viny obyvatel země.
Země odkryje na ní prolitou krev,
přestane přikrývat své zabité.

27

Nová píseň o vinici
1V ten den ztrestá Hospodin
mečem hrozným, mocným a mohutným
slizkého hada, Leviatana,
svinutého hada, Leviatana.
Zabije toho mořského netvora!
2V ten den zpívejte o vinici
výtečné víno plodící:
3Já sám Hospodin střežím ji,
v každé chvíli ji svlažuji.
Ve dne i v noci střežím ji,
aby jí nikdo neškodil.
4Už se nezlobím.
Objeví-li se trní a bodláčí,
vstoupím s ním do války
a úplně je vypálím.
5Ať už se chopí mé ochrany
a ať se se mnou usmíří;
ať už se se mnou usmíří!
Ztracení se navrátí
6Přicházejí dny,
kdy Jákob vpustí kořeny;
Izrael vypučí a rozkvete,
naplní svět svým ovocem.
7Bil snad Bůh Izrael
tak jako ty, kdo bili jej?
Copak ho zabíjel,
jako jsou zabiti jeho vrahové?
8Zahnal jsi je do vyhnanství,
vedl jsi s nimi svoji při.
Prudkým vichrem jsi je odvál pryč,
jako když od východu vítr udeří.
9Tak tedy budou očištěny Jákobovy viny
a odstranění jeho hříchu přinese ovoce:
všechny kamenné oltáře budou roztlučeny,
jako se na prach drtí vápenec,
nezůstanou stát ani posvátné kůly
ani kadidlové oltáře.
10Opevněné město zůstalo opuštěné,
jak pustá poušť jsou prázdné příbytky.
Popásá se, polehává tu jen dobytek,
dohola okusuje jeho větvičky.
11Až jeho větve uschnou a upadnou,
ženy je přijdou sbírat na oheň.
A že ten lid nemá špetku rozumu,
jeho Tvůrce se nad ním neslituje,
nesmiluje se nad ním jeho Stvořitel.
12V ten den bude Hospodin mlátit obilí od řeky Eufrat až k Egyptskému potoku a vy, synové Izraele, budete sesbíráni po jednom.
13V ten den se zatroubí na mocný roh a vrátí se ztracení z Asýrie i ti, kdo byli rozptýleni v Egyptě, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.

28

Zmámení vůdci
1Běda koruně chlouby efraimských opilců,
květu, který zvadne i přes svou nádheru,
městu ležícímu nad úrodným údolím,
chloubě těch, kteří jsou vínem zmoženi!
2Hle – Pánův silák udatný
jako krupobití a vítr ničivý,
jak vodní průtrž a mocné záplavy
svou pěstí to město k zemi porazí!
3Koruna chlouby efraimských opilců
bude zašlapána pod nohy.
4Květ, který zvadne i přes svou nádheru,
město ležící nad úrodným údolím
dopadne jako první fíky před sklizní –
jakmile je kdo uvidí,
zhltne je, jak mu přijdou do ruky!
5V ten den bude Hospodin zástupů
ozdobnou korunou a krásnou čelenkou
pro ty, kdo z jeho lidu zůstanou.
6Duchem práva bude pro soudce
a u brány silou pro obránce.
7Tihle jsou ale vínem zmámení,
potácejí se pivem opilí:
kněz i prorok jsou pivem zmámení,
vínem zmatení,
potácejí se pivem opilí,
blouzní, když mají vidění,
když mají soudit, blábolí.
8Zvratky pokrývají všechny stoly,
lejn leží všude hromady!
9„Koho se to tu snaží poučit?
Komu chce vykládat své poselství?
Sotva odkojeným mrňousům,
právě odstaveným od prsů?
10Prý: To a to a tak a tak,
tam a sem a sem a tam –
bla bla bla!“
11Nuže, koktavou řečí a cizím jazykem
bude Bůh mluvit s tímto národem.
12Kdysi jim řekl: „Toto je odpočinek,
nechte odpočinout znavené,
toto je chvíle pro oddech!“
Oni to ale slyšet nechtěli,
Úhelný kámen
13a tak jim Hospodinovo slovo bude znít:
„To a to a tak a tak,
tam a sem a sem a tam –
bla bla bla!“
Jen ať si jdou – nazpátek upadnou,
zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.
14Proto slyšte Hospodinovo slovo, vy drzouni,
vy, kdo ovládáte jeruzalémský lid!
15Říkáte: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí,
dohodu máme s podsvětím.
Zhoubná záplava když se přižene,
nám se nic nestane –
naším útočištěm je přece lež,
ukryli jsme se ve zradě.“
16Nuže, toto praví Panovník Hospodin:
Hle, pokládám na Sionu kámen prubířský,
kámen ušlechtilý, úhelný,
základ nepohnutelný;
kdokoli se na něj spolehne,
neukvapí se.
17Jako měřítko ustanovím právo,
za olovnici vezmu spravedlnost;
kroupy pak smetou úkryt vašich lží,
vaši skrýš voda zatopí.
18Zrušena bude vaše smlouva se smrtí,
padne ta vaše dohoda s podsvětím.
Až se přižene zhoubná záplava,
budete jako hlína zdupaná.
19Kdykoli se přižene, znovu vás zasáhne –
ráno za ránem, v noc i den!
Hrůza dočista ochromí
ty, kdo pochopí toto poselství.
20Postel bude krátká, nepůjde se narovnat,
přikrývka bude úzká, nepůjde se zachumlat.
21Hospodin povstane jako na hoře Peracim,
rozhorlí se jako tehdy v gibeonském údolí,
aby vykonal své dílo – své neobyčejné dílo,
aby vyplnil svůj úkol – svůj neobvyklý úkol.
Mlácení netrvá navěky
22A proto přestaňte se svou drzostí,
ať vaše okovy neztěžknou ještě víc.
Pán, Hospodin zástupů, mi totiž oznámil,
že rozhodl o záhubě všude na zemi.
23Nastavte uši, slyšte můj hlas;
pozorně slyšte, co říkám vám!
24Copak oráč pořád oře, aniž by kdy sel?
Copak stále ryje brázdy a vláčí pole své?
25Copak jakmile urovná ornici,
nezasívá kopr, nerozhazuje kmín?
Copak do těch brázd neseje pšenici,
ječmen do řádků a špaldu na kraji?
26Tak mu to přece Bůh ukázal,
takový řád mu poznat dal.
27Kopr se okovaným cepem nemlátí,
kmín se nemusí drtit pod koly –
kopr se může vytřást holí,
i pouhý prut stačí na kmín.
28Obilné zrno je třeba vymlátit,
mlácení ale netrvá navěky;
vozovým kolem se přes ně přejíždí,
koně je ale nedrtí.
29Od Hospodina zástupů to všechno pochází –
jak podivuhodné jsou jeho záměry,
jak velkolepý je v moudrosti!

29

Obklíčený Sion
1Běda Arieli, Arieli –
městu, v němž se David usídlil!
Pokračujte si rok za rokem,
věnujte se svým slavnostem.
2Až ale v obklíčení sevřu Ariel,
nastane žal a zármutek
a Ariel mi bude oltářním ohništěm.
3Svým táborem tě obklíčím,
oblehnu tě věžemi,
náspy proti tobě navrším.
4Tehdy budeš mluvit vleže na zemi,
z prachu bude znít tvé mumlání;
tvůj hlas bude podobný duchu z podzemí,
z prachu bude znít tvé sípění.
5Jak prášek ale odletí horda těch cizáků,
z hordy těch tyranů budou plevy ve větru.
Stane se to náhle, v okamžiku
6od Hospodina zástupů.
On je navštíví hromem a zemětřesením,
mohutným burácením, bouří a vichřicí,
plamenem ohně, který vše pohltí.
7Horda všech národů, jež proti Arieli bojují –
ti, kdo proti němu vyšli do války,
všichni, kdo oblehli jeho pevnosti,
dopadnou jako sen, jak noční vidění.
Srdcem jsou vzdálení
8Jako když lačný sní o tom, jak jí,
ale probudí se hladový
a jako když žíznivý sní o pití,
ale probudí se vyčerpán s hrdlem vyprahlým –
právě tak dopade horda všech národů,
jež bojují proti hoře Sionu.
9Trňte a ustrňte!
Děláte slepé, slepí zůstaňte!
Opilí jste, i když ne po víně,
potácíte se jako po pivě.
10Hospodin na vás vylil ducha mrákoty,
zavřel vám oči – vaše proroky,
zakryl vám hlavy – vaše vidoucí.
11Toto celé vidění pro vás bude jako slova zapečetěné knihy. Když ji dáte někomu, kdo umí číst, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“12A když ji dáte někomu, kdo číst neumí, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Neumím číst.“
13Proto Pán praví:
Tento lid se ke mně přibližuje ústy
a ctí mne svými rty,
srdcem jsou mi však vzdálení.
Když mě uctívají, není to nic víc
než naučené lidské příkazy.
Hrnčíř a jíl
14Proto tento lid znovu udivím,
vykonám s nimi divy divoucí;
moudrost jejich moudrých vymizí
a vytratí se rozum rozumných.
15Běda těm, kdo své úmysly
před Hospodinem v hloubce skrývají,
kteří své dílo ve tmě konají
a myslí si: „Kdo nás uvidí? Kdo o nás ví?“
16Takové nesmysly!
Má se snad hrnčíř pokládat za jíl?
Říká snad dílo o tvůrci: „On mě netvořil“?
Říká snad hrnec o hrnčíři: „On nic neumí“?
17Už brzy, za velmi krátký čas
se z Libanonu stane sad
a sad se bude za les počítat.
18V ten den hluší slova knihy uslyší,
oči slepých prohlédnou z černé tmy.
19Ponížení se v Hospodinu znovu zaradují,
ve Svatém izraelském budou jásat ubozí.
20Pomine totiž tyran, drzoun už nebude,
každý, kdo si ve zlu libuje, bude odstraněn –
21ti, kteří pouhým slovem obviňují člověka,
ti, kteří na obhájce chystají v bráně past,
ti, kdo lží zbavují nevinné jejich práv.
22A proto Hospodin, jenž vykoupil Abrahama, říká o domu Jákobovu:
Jákob už nebude dále zahanben,
blednout strachy už více nebude.
23Až ve svém středu uvidí
své děti, dílo rukou mých,
tehdy mé jméno posvětí,
Svatému Jákobovu svatost přisoudí;
před Bohem Izraele budou bázeň mít.
24Rozum dostanou duchem bloudící
a ti, kdo reptali, se dají poučit.

30

Vzpurný lid
1Běda vzpurným dětem!
praví Hospodin.
Spřádají plány, jež nejsou ze mne,
vstupují do smlouvy ne s mým Duchem,
a tak jen vrší hřích na hřích.
2Dolů do Egypta se vydali,
aniž se ptali na mé výroky.
V síle faraona hledají bezpečí,
do stínu Egypta se chtějí uchýlit.
3Faraonovou silou však budete zklamáni,
egyptský stín vás přivede do hanby!
4Vaši velmoži sice byli v Soanu,
vaši poslové šli do Chanesu,
5tím lidem ale budou všichni zklamáni,
neboť jim nebude moci pomoci;
nepřinese vám prospěch ani výhodu,
ale jen hanbu a pohanu.
6Ortel o zvířatech v Negevu:
Zemí nebezpečí a soužení,
kde jsou lvice a řvoucí lvi,
zmije a jedovatí hadi,
na hřbetech oslů vezou bohatství,
na hrbech velbloudů nesou poklady
lidu, který jim nemůže nijak pomoci,
7Egyptu, který nezmůže vůbec nic,
a proto ten národ nazývám
„Nehybná obluda“.
8Nyní jdi, vyryj to pro ně do tabulky,
zaznamenej to do knihy,
ať je to pro budoucí dny
věčným svědectvím:
9Toto je vzpurný lid, synové prolhaní,
synové, kteří neslyší Hospodinovo učení.
10Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“
a prorokům: „Neprorokujte nám pravdu.
Říkejte nám jen lichotky
a prorokujte lži!
11Sejděte z cesty, odbočte ze stezky,
s tím Svatým izraelským nás nechte být!“
12Nuže, toto praví Svatý izraelský:
Protože jste toto slovo zavrhli
a věřili raději násilí a lsti,
na které jste se spolehli,
13proto vám bude tento hřích
jako trhlina zející ve vysoké zdi,
která se náhle zřítí v okamžik.
14Jak hliněný džbán rozbita bude na kusy,
bez milosti se roztříští,
takže se nenajde mezi úlomky
ani střep na žhavé uhlíky
nebo k nabrání vody ze studny.
15Toto praví Panovník Hospodin, Svatý izraelský:
V obrácení a spočinutí je vaše bezpečí,
v klidu a spolehnutí vaše vítězství;
vy jste však nechtěli.
16Řekli jste: „Nikoli, utečeme na koních!“
Nuže, budete muset utíkat.
„Uhánět budem na rychlých vranících!“
Nuže, budou vás rychle pronásledovat.
To je ta cesta
17Tisíc vás uteče, když vás jeden okřikne,
když zakřičí pět, všichni prchnete,
až nakonec zůstanete sami
jak vlajkový stožár na vrcholu hory,
jako korouhev na kopci.
18Hospodin čeká, aby se nad vámi smiloval,
povstane, aby se nad vámi slitoval.
Hospodin je přece Bohem práva –
blaze každému, kdo na něj očekává!
19Sionský lide, jenž bydlíš v Jeruzalémě, více už plakat nebudeš. Jakmile zazní tvé volání, zahrne tě svou milostí. Jakmile uslyší, hned ti odpoví.20I když vám Pán dává chléb soužení a vodu poroby, tvůj Učitel však nezůstane skryt – svého Učitele na vlastní oči uvidíš!21Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíš: „To je ta cesta, jděte po ní.“22Tehdy své postříbřené sochy i pozlacené modly zavrhnete jako nečisté. Zahodíš je jako krví nasáklé hadry a řekneš: „Pryč s tím!“
23On také sešle déšť tvému semeni, které rozsíváš na zemi, a pokrm, který země urodí, bude vydatný a bohatý. Tvůj dobytek se bude v ten den pást na širých pastvinách.24Býci i osli, kteří obdělávají zemi, se budou krmit pící šťavnatou, čechranou vidlemi a lopatou.25Z každé mohutné hory a vysokého návrší potečou potoky vody v onen den veliké porážky, kdy padnou pevnosti.
Hůl na Asýrii
26Světlo měsíce bude jako světlo sluneční a světlo slunce bude sedmkrát jasnější – jako světlo sedmi dní – v onen den, kdy Hospodin ováže zranění svého lidu a uzdraví rány, jež jim zasadil.
27Hle, Hospodinovo jméno zdálky přichází,
jeho hněv plane, zvedá se hustý dým.
Jeho rty jsou plné zuření,
jeho jazyk jak oheň sžíravý,
28jeho dech jako řeka v povodni,
která až k bradě vystoupí –
přichází přesít národy sítem marnosti,
sevřít jim čelisti uzdou bloudění.
29Tehdy vám bude do zpěvu, jako když se v noci zasvěcují slavnosti; v srdci budete veselí, jako když průvod s píšťalami stoupá na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele.30Hospodin bude burácet svým majestátním hlasem a ukáže, jak jeho paže doléhá s hrozným hněvem, s plameny sžírajícího ohně, s průtrží, lijákem a kroupami.
31Hospodin svým hlasem vyděsí Asýrii, svou holí ji bude bít.32Ke každému úderu metly, který jí Hospodin zasadí, budou hrát tamburíny a citery – pouhým máchnutím ruky je v bitvě porazí.33Už dávno je připraveno tofetské ohniště, dost hluboké a široké i pro krále! Hranice narovnána, ohně i dříví dostatek. Jako proud síry zapálí ji Hospodinův dech!

31

Egypťané jsou jen lidé
1Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě,
spoléhají se na koně,
doufají ve vozy, že jich tolik je,
a jezdců že je bezpočet,
k Svatému izraelskému ale nehledí,
Hospodina hledat nechtějí.
2I on je však moudrý! Způsobí neštěstí,
svá slova nezmění:
Povstane proti domu bídáků,
proti pomocníkům zločinců.
3Egypťané jsou jen lidé, a ne Bůh,
jejich koně pouhé tělo, a ne duch.
Jakmile Hospodin rukou pohrozí,
zhroutí se pomocník,
padne i ten, jemuž měl pomoci –
všichni společně budou zničeni!
4Toto mi řekl Hospodin:
Jako lev vrčící,
jako král zvířat nad svou kořistí –
i když se na něj sběhnou pastýři,
jejich křiku se neděsí
a jejich hluk ho neplaší –
právě tak sestoupí Hospodin zástupů,
aby bojoval o horu Sion a její návrší.
5Jako se ptáci vznášejí nad hnízdem,
tak Hospodin zástupů zaštítí Jeruzalém;
zaštítí jej a vysvobodí,
ušetří jej a zachrání.
6Synové Izraele, vraťte se k Tomu, od něhož jste tak hrozně odpadli!7V ten den každý zavrhnete své stříbrné i zlaté modly, které jste si vlastnoručně vyrobili – vždyť je to hřích!
8Asýrie padne, ale ne mečem člověka,
jiný než lidský meč je spolyká.
Před oním mečem budou utíkat
a jejich mladíky čeká robota.
9Jejich pevnost se hrůzou rozpustí,
jejich velitelé se zděsí před mou korouhví,
praví Hospodin, který má na Sionu oheň
a v Jeruzalémě pec.

32

Spravedlivý král
1Hle – přichází spravedlivý král,
jehož knížata budou poctivá!
2Každý z nich bude jak skrýše před větrem
a úkryt před deštěm,
jako potoky vody v pustině
a stín mocné skály v zemi vyprahlé.
3Oči vidoucích už nebudou zavřené,
uši slyšících budou pozorné.
4Srdce ustrašených nabude poznání,
jazyk koktavých plynně a jasně promluví.
5Hlupák už nebude nazýván šlechetným
a padouchovi přestanou říkat ctihodný.
6Hlupák přece říká nesmysly,
zlé věci v srdci vymýšlí –
jak by se dopustil nějaké podlosti,
jak by o Hospodinu scestně promluvil,
jak by hladové o pokrm připravil,
jak by odepřel nápoj žíznivým.
7Padouch používá podlé podvody,
zamýšlí samé zvrhlosti –
jak by lživou řečí zničil chudáky,
když se dovolávají práva ubozí.
Duch shůry
8Šlechetný má však ušlechtilé úmysly
a v ušlechtilosti obstojí.
9Ženy bezstarostné,
vstaňte a slyšte mě!
Vy dcery, jež si v klidu žijete,
mé řeči ucho nakloňte!
10Do roka a do dne třást se budete,
vy, jež si v klidu žijete.
Vinobraní totiž přestane
a sklizeň nepřijde.
11Vy bezstarostné, třeste se,
vy sebejisté, chvějte se!
Vysvlečte se a obnažte,
pytlem zahalte se na bedrech!
12Tlučte se v prsa nad výtečnými poli,
nad úrodnými vinicemi,
13nad zemí mého lidu truchlete –
zaroste trním a bodlákem!
Plačte nad všemi domy veselí,
nad tímto městem hýření!
14Palác zůstane opuštěn,
hluk města utichne,
z pevnosti a věže bude pustina,
potěšení oslů, pastvina dobytka.
15Až se však na nás vylije shůry Duch,
tehdy se z pouště stane sad
a sad se bude za les počítat.
16Na poušti pak bude právo přebývat
a domovem spravedlnosti bude sad.
17Ovocem spravedlnosti bude mír,
dílem spravedlnosti bude klid
a bezpečí až navěky.
18V pokojných příbytcích bude můj lid žít,
v domovech plných bezpečí,
v odpočinutí bez starostí.
19I kdyby byl les pobit kroupami
a město srovnáno bylo se zemí,
20blaze vám,
kdo sejete při každém potoku,
kdo býka i osla vypouštíte na pastvu!

33

Teď povstanu
1Běda tobě, zhoubce,
který jsi nebyl huben!
Běda tobě, zrádce,
který jsi nebyl zrazen!
Až dokonáš zhoubu, budeš zahuben,
až dovršíš zradu, budeš vyzrazen.
2Smiluj se nad námi, Hospodine –
v tebe doufáme!
Buď nám každé ráno posilou
a v čase soužení záchranou.
3Před tvým mocným hlasem národy utečou,
jakmile povstaneš, pohané se rozprchnou.
4Jejich kořist zmizí, jako by ji spolkly housenky,
lidé se na ni vyrojí jako kobylky.
5Hospodin je vznešený – bydlí v nebesích,
právem a spravedlností Sion naplní.
6Bude ti jistotou po všechny tvé dny,
pokladem spásy, moudrosti a vědění –
úcta k Hospodinu je jeho bohatstvím!
7Hle – Arielci kvílí v ulicích,
hořce pláčou, kdo jednali o mír.
8Cesty jsou opuštěné, zmizeli poutníci,
smlouva porušena, svědci v opovržení,
člověka si nikdo neváží.
9Zem chřadne, uvadá,
Libanon v hanbě usychá;
z Šáronu zbyla pustá pláň,
Bášan i Karmel opadal.
10Teď povstanu, praví Hospodin,
teď se pozvednu a vyvýším!
11Těhotní senem, slámu rodíte;
ohněm vás pohltí vlastní hněv.
12Národy budou spáleny na prášek,
vykácené trní oheň sežehne.
13Slyšte, dalecí, co jsem vykonal,
poznejte, blízcí, jakou sílu mám!
14Hříšníci na Sionu děsí se,
zděšení jímá bezbožné:
„Kdo z nás obstojí před sžírajícím ohněm?
Kdo z nás obstojí před věčným plamenem?“
15Ten, kdo žije poctivě
a mluví upřímně,
kdo zavrhuje zisk z vydírání
a uhýbá před úplatky,
kdo nechce poslouchat vražedné plány
a odmítá přihlížet neštěstí.
Pohleď na Sion
16Takový bude žít na výšinách
a skálopevný bude jeho hrad,
takový bude mít chleba dostatek
a voda mu nikdy chybět nebude.
17Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš,
spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli.
18Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami:
„Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní,
kde ten, kdo sepisoval poklady?“
19Nikdy už neuvidíš ten drzý lid,
lid podivné řeči, jaká se neslyší,
koktavý jazyk, jejž nelze pochopit.
20Pohleď na Sion,
to město našich slavností!
Tvé oči Jeruzalém uvidí,
to klidné obydlí,
stan, jenž se nezboří.
Nikdy už se nevytrhnou jeho kolíky,
z jeho provazů nepovolí ani jediný.
21Tam pro nás Hospodin bude Vznešený,
budou tam široké řeky a potoky,
nepřistane tam ale loď s veslaři,
nepoplují tam mocné koráby.
22Hospodin je přece náš soudce,
Hospodin je náš zákonodárce,
Hospodin je náš král a spasitel!
23Ochable visí tvoje lanoví,
stožár se viklá, plachty svěšeny;
jednou si ale rozdělíš spoustu kořisti –
i chromí se toho lupu zúčastní!
24Nikdo tam žijící neřekne: „Jsem nemocný.“
Lid, který tam bydlí, bude zbaven vin.

34

Meč nad Edomem
1Přistupte, národy, ať to slyšíte,
pozorně to, lidé, sledujte!
Ať poslouchá země i všechno v ní,
svět i vše, co na něm vyraší:
2Hospodin se hněvá na všechny národy,
zlobí se na všechny jejich zástupy;
jako proklaté je vyhladí,
vydá je krveprolití.
3Jejich zabití budou pohozeni,
zapáchat budou jejich mrtvoly,
hory se jejich krví rozmočí.
4Nebeský zástup se celý rozplyne,
nebe se jako svitek zavine,
všechen jeho zástup popadá,
jako když listí révy opadá
jako z fíkovníku padavka.
5Můj meč na nebi je zbrocený,
na Edom náhle udeří –
na lid, který jsem odsoudil
k naprostému zničení.
6Hospodinův meč se koupe v krvi,
od tuku celý lepkavý,
od krve kozlí a jehněčí,
od tuku ledvin beraních.
Hospodin chystá v Bosře obětní hody,
v Edomu hrozné krveprolití.
7Padnou s nimi i buvoli,
býčci spolu se statnými tury.
Jejich zem celá nasákne krví,
jejich prach bude tukem lepkavý.
8Ano, Hospodin chystá den pomsty,
léto zúčtování ve sporu o Sion!
9Edomské potoky se v dehet obrátí
a tamní půda v síru;
celou tu zemi zachvátí plameny
hořícího dehtu!
10Ve dne ani v noci Edom neuhasne,
jeho dým bude stoupat navždycky;
na věky věků z něj zbudou trosky,
nikdo už tudy nikdy neprojde.
11Tu zemi obsadí pelikán a výr,
sýček a krkavec se v ní uhnízdí;
přeměřena bude šňůrou pustoty
a olovnicí prázdnoty.
12Edomští urození už nebudou mít nic,
co by šlo nazvat královstvím;
všichni jejich velmoži vymizí.
13Jejich paláce zarostou hložím,
jejich pevnosti trním a bodláčím;
obrátí se v doupě šakalí
a v útočiště pro pštrosy.
14Setkají se tam příšery a hyeny,
jeden na druhého běsi zavřeští;
noční stvůra se tam usadí
a najde odpočinutí.
15Uhnízdí se tam sova, aby vejce nakladla,
vysedí je a ve svém stínu odchová;
také supi se tam shromáždí,
družka k druhovi.
16Hledejte v knize Hospodinově a čtěte!
Ani jediný z nich nechybí,
žádný z nich není bez družky.
Jeho ústa dala příkazy
a jeho Duch je shromáždí.
17On sám jim losem určí podíly,
svou rukou jim tu zemi rozměří,
aby ji navždy ovládli,
aby v ní žili navěky.

35

Píseň vykoupených
1Ať se raduje poušť a suchopár,
s jásotem ať kvete pustina!
Jak z růže květ
2ať rozkvete,
ať rozezní se jásotem!
Bude jí dána sláva libanonská,
nádhera karmelská a šáronská –
ukáže se jim sláva Hospodinova,
našeho Boha nádhera!
3Dodejte síly ochabujícím rukám,
zpevněte podlomená kolena.
4Řekněte těm, kdo mají srdce bázlivé:
„Nebojte se, vzchopte se!
Hle – váš Bůh s pomstou přichází,
se svou odplatou vás jde zachránit!“
5Oči slepých tehdy prohlédnou,
uši hluchých se otevřou,
6chromý tehdy vyskočí jak laň,
jazyk němého se rozjásá.
Na poušti vytrysknou vodní prameny,
pustinou budou proudit potoky,
7kde byl žhavý písek, bude jezero
a suchopár se stane studánkou.
Doupata, kde odpočívali šakali,
zarostou trávou, třtinou, rákosím.
8Povede tudy také stezka,
která se Svatou cestou bude nazývat.
Nepůjde po ní nečistý,
bude určena jen pro poutníky –
ani hloupí na té cestě nezbloudí.
9Neobjeví se tam žádný lev,
nepůjde tudy divá zvěř,
nic takového se tam nenajde.
Půjdou po ní ti, kdo budou vykoupeni;
10Hospodinovi zachránění se navrátí
a na Sion přijdou s jásáním,
s věčnou radostí na tvářích.
Tehdy je přemůže radost a veselí;
zármutek a úpění je opustí.

36

Asyrská hrozba
1Čtrnáctého roku krále Ezechiáše vytáhl asyrský král Senacherib proti všem judským opevněným městům a dobyl je.2Asyrský král vyslal z Lachiše do Jeruzaléma ke králi Ezechiášovi svého nejvyššího komořího s mocným vojskem. Když se postavil u strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli,3vyšel k němu správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův.4Nejvyšší komoří k nim promluvil:
„Vyřiďte Ezechiášovi: Tak praví velkokrál, král Asýrie: V co to doufáš?
5To si myslíš, že pouhá slova nahradí válečné umění a sílu? Na koho to spoléháš, že se mi protivíš?6Spolehl ses na Egypt, na ten nalomený rákos? Kdo se o něj opře, tomu probodne dlaň! Takový je egyptský vládce farao ke všem, kdo na něj spolehnou.7Možná mi řeknete: ‚Spoléháme na Hospodina, svého Boha.‘ Není to snad ten, jehož obětní výšiny a oltáře Ezechiáš sám odstranil? Judovi a Jeruzalému pak nařídil: ‚Před tímto oltářem se budete klanět!‘
8Pojď se teď vsadit s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní, jestli si na ně najdeš jezdce!9Jak se chceš postavit hejtmanu poslední provincie mého pána, když se spoléháš na vozy a jezdce z Egypta?10A navíc, cožpak jsem vytáhl tuto zemi zničit bez Hospodina? To Hospodin mi řekl: ‚Vytáhni proti té zemi a znič ji!‘“
11Eliakim, Šebna a Joach nejvyššího komořího požádali: „Mluv prosím ke svým služebníkům aramejsky, vždyť rozumíme. Nemluv s námi hebrejsky. Lid na hradbách to slyší.“
12Nejvyšší komoří jim odpověděl: „Copak mě můj pán s těmito slovy poslal za tvým pánem a za tebou? Poslal mě právě za těmi muži na hradbách! Budou žrát svoje lejna a pít svou moč tak jako vy!“
13Pak se nejvyšší komoří postavil a začal hlasitě křičet v hebrejštině:
„Slyšte slova velkokrále, krále Asýrie!
14Tak praví král: Nenechte se od Ezechiáše klamat. Nemůže vás vysvobodit!15Nenechte se od Ezechiáše navádět k důvěře v Hospodina, když vám tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí; toto město nepadne asyrskému králi do rukou.‘
16Neposlouchejte Ezechiáše! Toto praví král Asýrie: Uzavřete se mnou mír, vyjděte ke mně. Každý pak budete sklízet svou vinici a své fíky, každý budete pít ze své studny,17než přijdu a vezmu vás do země podobné té vaší, do země obilí a moštu, země chleba a vinic.
18Nenechte se od Ezechiáše podvádět, když tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí.‘ Vysvobodili snad bohové všech národů své země z rukou asyrského krále?19Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde jsou bohové Sefarvaimu? Vysvobodili snad z mé ruky Samaří?20Kdo z bohů všech těch zemí vysvobodil svou zemi z mých rukou? Jak by tedy Hospodin z mé ruky vysvobodil Jeruzalém?“
21Oni však mlčeli. Neodpověděli mu ani slovo. Královský rozkaz totiž zněl: „Neodpovídejte mu!“22Správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův, pak přišli k Ezechiášovi, roucha roztržená, a ohlásili mu, co říkal nejvyšší komoří.

37

Dnes je den soužení
1Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova domu.2Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu,3aby mu řekli: „Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil.4Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“
5Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi.6Izaiáš jim odpověděl: „Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin – Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále.7Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem.“
8Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny.9Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: „Habešský král vytáhl proti tobě do boje.“ Jakmile to uslyšel, vyslal posly k Ezechiášovi se slovy:10„Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi:
Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále.
11Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi – vyhubili je! A ty bys měl uniknout?12Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru?13Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?“
14Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova domu a rozložil ho před Hospodinem.15Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil:16„Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem!17Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?
18Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili19a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen – to proto je zničili.
Kohos to urážel?
20Teď však prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný!“
21Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, ke kterému ses modlil ohledně asyrského krále Senacheriba.22Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin:
Posmívá se ti, pohrdá tebou
panna, Dcera sionská;
pošklebuje se nad tebou
Dcera jeruzalémská!
23Kohos to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas?
Koho sis pyšně měřil očima?
Svatého Izraelova!
24Urážels Pána ústy svých sluhů,
prý: ‚Já mám přece tolik vozů!
Všemi svahy Libanonu
vystoupal jsem k hřebenům,
vykácel tam cedry, bory,
dosáh jsem až na vrcholy,
do lesů a do hvozdů.
25Vykopal jsem, vypil vodu,
nohama jsem rozdupal
všechny řeky Egypta!‘
26Neslyšel jsi ve svých dálkách?
To já jsem to ustanovil,
rozhodl jsem odedávna!
Nyní jsem to tedy splnil:
města dobře opevněná
proměníš v hromady suti!
27Kdo v nich bydlí, vysíleni,
vyděšeni, zahanbeni,
jak bylina polní byli,
jako tráva zelená,
jako plevel na střechách –
uschne dřív, než uzrává!
28Ať sedíš, chodíš sem a tam,
ať na mě běsníš, já tě znám.
29Tvé běsnění a tvá pýcha
ke mně dolehla.
Udidlo dám na tvá ústa,
do nosu zabodnu ti hák,
odvedu tě, kudys přišel,
stejnou cestou půjdeš zpět!
30A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody.31Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce.32Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!
33Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi:
Nevstoupí do tohoto města,
nevystřelí sem ani šíp,
násep proti němu nenavrší
a nikdo nenastaví štít.
34Odejde, kudy přivedla ho cesta,
do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
35To město budu hájit,
já sám je zachráním,
pro sebe učiním to
a pro Davida, jenž byl můj služebník!“
36Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali, a hle – všude samé mrtvoly!37Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive.38Jednou, když se klaněl v domě svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.

38

Ezechiášova nemoc
1V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“
2Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu:3„Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.
4Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo:5„Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života.6Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.
7Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil:8Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.
9Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci:
10Říkal jsem si:
Uprostřed života musím odejít,
svá léta strávím v branách podsvětí!
11Říkal jsem si:
Hospodina už nespatřím
na zemi mezi živými;
neuvidím se s žádným člověkem,
s nikým, kdo žije na světě.
12Už je strženo mé obydlí,
jako stan kočovníků stěhuje se pryč;
jako tkadlec jsem svůj život zavinul,
když odstřihls mě od stavu –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!
13Do rána jsem křičel v bolestech,
drtils mi kosti jako lev –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!
14Kvílím jako drozd anebo rorejs,
naříkám jako holubice,
oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím,
stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí!
15Co ale mohu říct?
Co o mně řekl, učiní.
Svá léta projdu krokem pomalým
a s duší plnou hořkosti.
16Člověk však přesto, Pane, může žít,
pořád mi zůstal život a dýchání –
ty jsi mě uzdravil a oživil!
17Hle, ta má hořkost nejprudší
se proměnila ve zdraví!
Vytrhl jsi mě z jámy nicoty,
všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.
18Není to hrob, kdo tě velebí,
ani smrt tě chválit neumí;
ti, kteří padli do jámy,
nevzhlížejí k tvé věrnosti.
19Živý, jen živý tě může velebit
tak jako já v dnešním dni;
otec své děti poučí
o tvé věrnosti.
20Hospodin je připraven k mé záchraně –
zpívejme a hrajme na strunné nástroje
po všechny dny, kdy žijeme,
v Domě Hospodinově!
21(Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“22Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“)

39

Poslové z Babylonu
1V té době babylonský král Marduk-bal-adan, syn Bal-adanův, poslal Ezechiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení.2Ezechiáš posly radostně přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i celou zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.
3Pak za králem Ezechiášem přišel prorok Izaiáš a ptal se: „Co říkali ti muži? Odkud přišli?“
„Přišli z veliké dálky, až z Babylonu,“ odpověděl Ezechiáš.
4„Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál.
„Viděli všechno, co v paláci mám,“ odvětil Ezechiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“
5Izaiáš na to Ezechiášovi řekl: „Slyš slovo Hospodina zástupů:6Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin.7I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále!“
8„Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů bude pokoj a bezpečí.“

40

HLE, MŮJ SLUŽEBNÍK
Hlas volajícího
1Potěšujte, potěšujte lid můj,
praví váš Bůh.
2Mluvte láskyplně k Jeruzalému
a ohlašujte mu,
že už skončila jeho poroba,
že jeho vina je splacena,
že ho svou rukou ztrestal Hospodin
dvojnásob za všechen jeho hřích.
3Hlas volajícího:
„Připravte na poušti cestu Hospodinovu,
vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!
4Každé údolí ať je vyvýšeno,
každá hora a výšina ať poklesnou;
co je hrbolaté, ať je vyrovnáno,
pahorkatina ať je planinou.
5Neboť se zjeví sláva Hospodinova
a všichni lidé naráz uvidí,
že ústa Hospodinova mluvila.“
6Hlas říká: „Volej!“
A já se ptám: „Co volat mám?“
Každý člověk je jako tráva,
všechen jeho půvab jako polní květ.
7Usychá tráva, kvítí uvadá,
jak na něj zavane Hospodinův dech.
Lidé jsou zajisté ta tráva.
8Usychá tráva, kvítí uvadá,
slovo našeho Boha však věky přetrvá.
9Na vysokou horu vystup si,
kdo neseš dobré zprávy Sionu;
hlasitě volej ze všech sil,
kdo neseš dobré zprávy Jeruzalému!
Hlasitě volej, nic se nestrachuj,
řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“
10Hle, Panovník Hospodin v moci přichází
a jeho paže bude vládnout s ním.
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází.
Ke komu ho chcete přirovnat?
11Jako pastýř bude své stádo pást,
shromáždí do náručí beránky,
bude je nosit na rukách,
zvolna povede březí ovečky.
12Kdo shrnul vody do hrsti
a nebe prsty rozměřil?
Kdo prach země vsypal do mírky,
kdo vložil hory na váhy
a zvážil je i s pahorky?
13Kdo Hospodinova ducha usměrnil
a stal se mu rádcem, aby ho poučil?
14S kým se radil, aby mu něco vysvětlil,
aby ho stezce práva naučil,
aby mu předal vědění
a seznámil ho s cestou moudrosti?
15Hle, národy jsou jako kapka do vědra,
neváží víc než smítko na vahách,
on zvedá ostrovy jako prach.
16Libanon by nevystačil ani na podpal,
k oběti by nestačila jeho zvířena.
17Všechny národy jsou před ním jako nic,
jsou pro něj nicota a ještě míň!
18Ke komu chcete Boha přirovnat?
Čemu se podle vás podobá?
19Odlité modle řemeslníka,
pozlacené od zlatníka,
s řetízky tepanými ze stříbra?
20Anebo obětnímu daru chudáka,
jenž trvanlivé dřevo vybírá
a hledá zručného řemeslníka,
ať postaví modlu, co se nehýbá?
21Copak to nevíte?
Copak neslyšíte?
Copak se vám to od počátku neoznamuje?
Copak od založení země nerozumíte?
22On se nad obzorem na trůn usadil,
obyvatelé země jsou pro něj kobylky.
On prostírá nebe jako baldachýn,
roztahuje je jako stan k bydlení.
23On panovníky vniveč obrací,
soudcové země jsou pro něj nicotní.
24Sotva jsou zasazeni, sotva zaseti,
sotva zapustí v zemi kořeny,
jak na ně zavane, uschnou hned,
jak plevy odnáší je vichřice.
25Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Svatý říká: Kdo se mi vyrovná?
26Zvedněte oči a pohleďte:
Kdo stvořil toto vše?
Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů,
kdo je volá jménem, všechny do počtu?
Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná –
nikdy mu nechybí ani jediná!
27Proč tedy říkáš, Jákobe,
proč si, Izraeli, stěžuješ:
„Má cesta je Hospodinu ukrytá,
můj Bůh si nevšímá mých práv“?
28Copak to nevíš?
Copak neslyšíš?
Hospodin, Bůh věčnosti,
jenž stvořil zemské končiny,
není unaven ani vyčerpán –
jeho moudrost je nezměrná!
29On dává sílu znaveným
a vysílené umí posílit.
30Mladí jsou unavení, zesláblí,
mládenci klopýtají a padají,
31kdo ale v Hospodina doufají,
ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích,
běží a nejsou vyčerpáni,
kráčí a nejsou znaveni.

41

Neboj se
1Zmlkněte přede mnou, ostrovy!
Ať národy zkusí nabrat sil!
Jen ať se přiblíží a promluví –
pojďme společně k soudu přistoupit.
2Kdo na východě vzbudil vítěze
a povolal ho ke službě?
Kdo podmanil mu národy
a dal mu vládnout nad králi?
V prach je svým mečem obrací,
svým lukem je jak stébla rozhání.
3Žene je, sám ale kráčí v bezpečí
stezkou, na kterou dříve nevkročil.
4Kdo to způsobil a učinil?
Kdo od počátku volá lidská pokolení?
Já Hospodin, ten první,
já budu tentýž i na konci!
5Ostrovy to vidí a bojí se,
končiny země třesou se.
Shromáždili se společně,
6podporují se navzájem,
jeden druhému říká: „Seber se!“
7Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy,
kovotepec říká kováři:
„Je to dobře spojené!“
a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.
8Ty však, Izraeli, jsi můj služebník,
tebe, Jákobe, jsem si vyvolil –
jsi símě Abrahama, mého přítele!
9Od končin země jsem tě vychvátil,
povolal jsem tě z krajů nejzazších
se slovy: „Jsi můj služebník,
neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“
10Neboj se – já jsem s tebou,
nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh.
Posilním tě a podpořím,
podepřu tě svou spravedlivou pravicí.
11Hle, jak ostudně budou zahanbeni
všichni, kdo proti tobě zuřili!
Budou jako nic a zahynou
ti, kteří s tebou vedli boj.
12I kdybys je hledal, nenajdeš
ty, kdo útočili na tebe.
Budou jako nic a ještě míň
ti, kteří s tebou válčili.
13Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh,
který tě bere za ruku
a říká: „Neměj strach,
já sám ti pomáhám!“
14Neboj se, červíčku Jákobův,
hrstko Izraelova!
Já sám ti pomáhám, praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.
15Hle, učiním tě cepem k mlácení,
novým a s hroty ostrými.
Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš,
s pahorky naložíš jako s plevami.
16Rozptýlíš je a vítr je uchvátí,
rozmetáni budou vichřicí.
Ty se však budeš v Hospodinu radovat,
Svatý izraelský bude chlouba tvá.
17Chudí a ubozí marně vodu hledají
s jazykem žízní vyprahlým.
Já Hospodin je vyslyším,
já, Bůh Izraele, je neopustím!
18Vyvedu řeky na holých návrších,
v údolích nechám tryskat prameny.
Proměním pouště v jezera,
z vyprahlé země bude voda vyvěrat.
19V poušti vysázím cedry a akáty,
myrty a také olivy.
Pustinu osadím cypřiši
a jilmy spolu s jedlemi,
Modly nejsou nic
20ať to všichni vidí a poznají,
ať to uváží a pochopí,
že to svou rukou učinil Hospodin,
Svatý izraelský že to vytvořil.
21Předneste svou při, praví Hospodin.
Král Jákobův říká: Předložte důkazy!
22Pojďte nám, vy modly, oznámit,
co všechno se má přihodit.
Povězte nám aspoň věci minulé,
ať si je k srdci vezmeme
a poznáme, jak to dopadne.
Nebo nám řekněte, co stane se,
23o budoucnosti nám povězte,
ať poznáme, že jste bohové!
Udělejte něco, ať je to dobré nebo zlé,
ať užasneme nad tím pohledem.
24Jenže vy nejste vůbec nic
a vaše skutky jsou ještě míň –
kdo si vás volí, je odporný!
25Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se,
ten, který na východě vzývá jméno mé.
Po vládcích dupe jako po blátě,
jako když hrnčíř hlínu rozšlape.
26Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli,
kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“?
Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil,
od vás neslyšel nikdo nic!
27Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“
Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.
28Dívám se a není ani jediný,
žádný z těch bohů neumí poradit;
kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?
29Hle, jak jsou všichni pouhé nic
a jejich skutky jsou ještě míň –
vzduch a nicota jsou jejich odlitky!

42

Hospodinův služebník
1Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
2Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
3Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
4Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!
5Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
6Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
7abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.
8Já jsem Hospodin – tak se jmenuji,
o svoji slávu se s jiným nedělím,
svou chválu nesdílím se sochami!
Nová píseň
9Hle, minulé věci nastaly
a teď vám povím o nových.
Ještě dříve než vyraší,
vám je ohlásím.
10Zpívejte Hospodinu novou píseň,
po celém světě chvalte jej –
námořníci, moře i všechno v něm,
ostrovy i jejich obyvatelé!
11Ať poušť i její města zvolají
i s osadami Kedarských,
obyvatelé Sely ať jásají,
z vrcholků hor ať křičí radostí!
12Hospodinu ať vzdají čest,
ať ho chválí na ostrovech.
13Hospodin vyrazí jako bojovník,
jako hrdina se rozhorlí,
válečný pokřik mocně zakřičí,
na své nepřátele se oboří:
14Už příliš dlouho mlčel jsem,
zůstával tiše, držel se.
Teď ale vykřiknu jako při porodu,
sténat budu a lapat po dechu!
15Zpustoším hory i pahorky,
sežehnu na nich všechny rostliny,
proměním řeky v ostrovy
a jezera vysuším.
16Slepé povedu cestou, kterou neznali,
provedu je stezkami, o nichž netuší.
Proměním před nimi tmu ve světlo
a hrbolatá místa budou rovinou.
Učiním pro ně toto vše
a neopustím je.
Hluchý a slepý lid
17Ale ti, kdo spoléhali na modly,
ti, kdo svými bohy nazývali odlitky,
takoví budou s hanbou zahnáni.
18luší, poslouchejte,
slepí, prohlédněte, ať vidíte!
19Kdo je tak slepý jako můj služebník,
hluchý jako posel, jehož jsem pověřil?
Kdo je slepý jako ten, jehož jsem vykoupil –
slepý jako Hospodinův služebník?
20Tolik jsi viděl, ale nedbal jsi,
uši máš otevřené, ale neslyšíš!
21Hospodin toužil ve své spravedlnosti
svůj Zákon slavně zvelebit.
22Toto je ale oloupený, ožebračený lid,
všichni jsou v děrách spoutaní,
všichni uvěznění v žalářích.
Stali se kořistí a nebylo zachránce,
uloupeni byli a nikdo neřekl: „Vrať je zpět!“
23Kdyby tak někdo z vás naslouchal!
Kdyby tak od nynějška pozor dal!
24Kdo to Jákoba vydal v plen?
Kdo lupičům nechal Izrael?
Kdo jiný než Hospodin,
proti němuž jsme hřešili?
Po jeho cestách chodit nechtěli,
neposlouchali jeho učení,
25a tak na ně vylil svůj hrozný hněv –
válečné vřavě vydal je.
Obklopily je plameny, ale nerozuměli;
hořeli, ale k srdci si to nevzali.

43

Já jsem s tebou
1Teď ale toto praví Hospodin,
ten, kdo tě stvořil, Jákobe,
ten, kdo tě, Izraeli, zformoval:
Neboj se, já jsem tě vykoupil
a povolal tě jménem tvým –
patříš mi!
2Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,
půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud.
Půjdeš-li ohněm, neshoříš,
plamen tě nespálí.
3Já Hospodin jsem přece tvůj Bůh,
já, Svatý izraelský, jsem tvůj spasitel.
Egypt jsem dal za tebe jako zálohu,
Habeší a Sábou vyplatil jsem tě.
4Jsi pro mne tolik drahocenný,
jsi mi tak vzácný, tak tě miluji,
že za tebe vyměním všechny lidi,
za tvůj život dám celé národy.
5Neboj se, já jsem s tebou.
Od východu přivedu tvé potomky,
od západu tě shromáždím.
6Severu řeknu: „Propusť je!“
a jihu: „Nedrž je!“
Přiveď mé syny zdaleka,
mé dcery ze světových stran –
7všechny, kdo nesou jméno mé,
ty, jež jsem stvořil k slávě své,
ty, jež jsem udělal a zformoval.
8Vyveď ten slepý lid, který však má oči,
všechny ty hluché, kteří mají uši.
9Všichni lidé ať se shromáždí,
ať se společně sejdou národy.
Kdo z nich nám tohle oznámil,
kdo minulé věci ohlásil?
Ať přivedou své svědky, ať se obhájí,
ať jim dá za pravdu, kdo to uslyší.
10Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
a můj služebník, jehož jsem vyvolil,
abyste poznali a uvěřili mi
a porozuměli, že já jsem.
Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen
a ani po mně nebude.
11Já, já sám jsem Hospodin
a není spasitele kromě mne.
12Já jsem oznámil, já zachránil a ohlásil,
když jste žádné cizí bohy neměli.
Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
že já jsem Bůh.
Činím novou věc
13Dříve než byl den, já jsem.
Z mé ruky nikdo nevyrve.
Když konám, kdo to vrátí zpět?
14Toto praví Hospodin,
váš vykupitel, Svatý izraelský:
Kvůli vám pošlu na Babylon kohosi
a srazím všechny závory –
z jásotu Chaldejců bude úpění!
15Já jsem Hospodin, váš Svatý,
Stvořitel Izraele, váš Král.
16Toto praví Hospodin,
který razí cestu na moři
a stezku mohutnými vodami,
17který přivádí vozy s koni
a vojsko i posily
nechává padnout, aby nevstali,
jako knot lampy aby uhasli:
18Nevzpomínejte na věci minulé,
o starých neuvažujte!
19Hle, já činím novou věc,
a klíčí právě teď – vy to nevíte?
Ano, způsobím cestu na poušti
a na pustinách potoky.
20Divoká zvěř mě bude ctít,
pštrosi i šakali,
že jsem způsobil vody na poušti
a na pustinách potoky,
abych napojil svůj vyvolený lid,
21lid, který jsem si vytvořil,
aby mou chválu hlásali.
22Ty jsi mě ale nevzýval, Jákobe,
byl jsem ti, Izraeli, na obtíž!
23Nepřivedls mi beránky k oběti zápalné,
obětními hody jsi mě neuctil.
K žádným darům jsem tě nenutil,
neobtěžoval jsem tě kadidly.
24Nekoupil jsi mi vonné koření,
tukem svých obětí jsi mě nesvlažil.
Zatos mě svými hříchy unavil,
obtížil jsi mě svými vinami!
25Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky
a nevzpomenu na tvůj hřích.
26Osvěž mi paměť, ať se spolu soudíme,
pověz, čím bys mohl být ospravedlněn.
27Už tvůj prapředek se prohřešil,
tvoji mluvčí mě zradili.
28Proto jsem potupil hodnostáře svatyně,
vydal jsem Jákoba klatbě
a Izraele potupě.

44

Vyliji vody na žíznivé
1Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
2Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:
Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune!
3Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
4takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
Kdo je jako já?
5Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.
6Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.
7Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
8Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!
9Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
10Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
11Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!
12Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
13Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
14Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.
15To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
16Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“
17Ze zbytku dřeva si pak boha udělá,
modlu, před níž se klaní a pokleká,
a říká jí svou modlitbu:
„Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!“
18Vůbec nechápou! Vůbec nevědí!
Oči mají zaslepené, takže nevidí,
ničemu nerozumí v srdcích svých.
19Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí,
nemá rozum, nepomyslí si:
„Půlku jsem spálil na ohni,
upekl jsem si chleba na uhlí,
pekl jsem maso a nasytil se jím.
To mám teď ze zbytku dělat ohavnost,
před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“
20Takový člověk se krmí popelem,
oklamané srdce svádí jej.
Nezachrání se, neřekne:
„Nedržím v pravici prázdnou lež?“
21Pamatuj na to, Jákobe,
pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník.
Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník,
nezapomenu, Izraeli, na tebe.
22Jak oblak zaženu viny tvé,
tvé hříchy jak mlhu rozptýlím.
Navrať se ke mně zpět –
vždyť jsem tě vykoupil.
Jeruzalém bude obydlen
23Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil;
radostně křičte, zemské hlubiny!
Ať hory zvučně zpívají
i lesy a všechny stromy v nich,
neboť Hospodin Jákoba vykoupil
a v Izraeli se oslaví!
24Toto praví Hospodin, který tě vykoupil,
který tě v lůnu zformoval:
Já jsem Hospodin,
který vše působí,
který sám roztahuje nebesa,
který překlenuje zemi zcela sám,
25který maří lživá znamení
a věštce v blázny obrací,
který mudrce vrhá v zmatek
a jejich vědění obrací vniveč,
26který potvrdí, co říká jeho služebník,
a předpověď svých poslů naplní.
Já říkám Jeruzalému: „Budeš obydlen!“
a judským městům: „Vystavěna budete!“
a pozvednu je z trosek.
27Já říkám hlubině: „Vyschni,
neboť vysuším tvé proudy.“
28Já říkám Kýrovi: „Můj pastýř,“
neboť mou vůli zcela naplní.
Řekne Jeruzalému: „Buď vystavěn!“
a chrámu: „Buď znovu založen!“

45

Hospodinův pomazaný
1Toto praví Hospodin svému pomazanému,
Kýrovi, jehož jsem vzal za pravici,
abych mu podmaňoval národy
a krále před ním odzbrojil,
abych mu otevíral brány
a dveře nezůstaly zavřeny:
2Já před tebou půjdu
a srovnám nerovnosti,
rozbiji brány z bronzu,
roztříštím železné závory.
3Vydám ti tajné poklady
a skrytá bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh izraelský,
který tě volá jménem tvým.
4Kvůli svému služebníku Jákobovi,
kvůli svému vyvolenému Izraeli
jsem tě zavolal jménem tvým –
i když mě neznáš, udělil jsem ti tituly.
5Já jsem Hospodin a žádný jiný není,
kromě mě není žádný Bůh.
I když mě neznáš, já tě vyzbrojím,
6aby od východu k západu všichni poznali,
že kromě mě není ani jediný;
já jsem Hospodin a žádný jiný není!
7Já formuji světlo a tvořím tmu,
působím pokoj a tvořím pohromu.
Já Hospodin to všechno působím.
8Nebesa, sešlete shůry rosu,
ať spravedlnost prší z oblaků!
Otevři se, země, ať spása vyraší,
spravedlnost ať vzklíčí spolu s ní!
Já Hospodin jsem to vytvořil.
9Běda tomu, kdo se hádá se svým Tvůrcem,
ač je střep z hlíny, pouhý střep!
Říká snad hlína hrnčíři: „Co to vyvádíš?“
Říká tvé dílo: „On je bezruký“?
10Běda tomu, kdo říká otci: „Cos to zplodil?“
A ženě: „Na cos měla bolesti?“
11Toto praví Hospodin,
Izraelův Svatý, který jej utvořil:
Na budoucnost se mě chcete vyptávat?
O mých dětech, o díle rukou mých
chcete mi dávat rozkazy?
12Já jsem ten, kdo zemi udělal
a stvořil na ní člověka.
Já jsem ten, kdo svýma rukama roztáhl nebesa
a celý jejich zástup ovládám.
Jediný spasitel
13Já ve své spravedlnosti vzbudím Kýra
a všechny jeho cesty vyrovnám.
On moje město znovu zbuduje
a propustí mé vyhnance
bez placení a bez darů,
praví Hospodin zástupů.
14Toto praví Hospodin:
Egyptské bohatství, habešské zboží
i s urostlými Sabejci
přijdou k tobě a budou tví.
Za tebou půjdou se svými řetězy,
tobě se pokloní a pokorně vyznají:
„Bůh je jen u tebe
a není boha kromě něj!
15Vskutku, ty jsi Bůh, který skrývá se,
Bůh Izraele, Spasitel!“
16Výrobci model odejdou s ostudou,
všichni společně, s hanbou a potupou.
17Izraele však Hospodin zachrání
věčným spasením.
Nebudete zahanbeni ani potupeni
už nikdy, navěky!
18Nuže, toto praví stvořitel nebe, Hospodin,
ten Bůh, který zformoval zemi,
který ji učinil a upevnil,
který ji nestvořil, aby prázdná zůstala,
ale k bydlení ji zformoval:
Já jsem Hospodin
a žádný jiný není.
19Nemluvil jsem přece skrytě,
v nějakém temném koutě země;
neřekl jsem Jákobovým potomkům:
„Hledejte mě v prázdnotě!“
Já jsem Hospodin, já mluvím pravdu
a říkám, co je poctivé.
20Shromážděte se a přijďte,
uprchlíci z národů, spolu přistupte!
Nechápou ti, kdo dřevěné modly nosí,
že se modlí k bohu, který nespasí.
21Jen promluvte, předložte důkazy,
můžete se spolu poradit!
Kdo to odedávna předpovídal,
kdo to už kdysi zvěstoval?
Kdo jiný než já, Hospodin?
Kromě mě jiný Bůh není,
spravedlivý Bůh a spasitel –
není tu žádný kromě mne!
22Obraťte se ke mně, ať jste spaseny,
všechny zemské končiny –
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není.
23Při sobě samém přísahám,
ústy pronáším slova pravdivá,
jež nelze odvolat:
Přede mnou každý padne na kolena
a každý jazyk bude při mně přísahat.
24„Jen v Hospodinu,“ budou o mně říkat,
„je spravedlnost a síla!“
Všichni, kdo proti němu zuřili,
přijdou k němu a budou zahanbeni,
25ale všichni Izraelovi potomci
dojdou v Hospodinu slávy a vítězství.

46

Modly se hroutí
1Padl Bél, Nabú se hroutí,
zvířata vezou jejich sochy pryč;
břemeny, jež jste si nosili,
jsou obtížena k padnutí.
2Hroutí se, spolu padají,
nemohou to břímě zachránit,
musejí odejít do zajetí.
3Slyšte mě, dome Jákobův,
všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu,
vy, které hýčkám od lůna matky,
vy, které od narození nosím v náručí:
4Až do stáří, až do šedin
já sám, to já vás podpořím;
já jsem vás učinil a já vás nosím,
já vás podpořím a zachráním.
5Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Kdo je podle vás jako já?
S kým mě to chcete srovnávat?
Což se mi někdo podobá?
6Lidé sypou zlato z měšce
a váží stříbro na váze –
najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal,
aby ho mohli v kleče uctívat.
7Nosí ho na ramenou, tahají se s ním,
on potom stojí, kde ho postaví,
na svém místě stojí bez hnutí.
Když k němu volají, neodpoví jim,
nezachrání je z jejich soužení.
8Vzpomeňte si na to a vzmužte se,
vy zrádci, zamyslete se!
9Vzpomeňte na věci dávno minulé,
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
10Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
11Já zavolám od východu dravce,
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním.
12Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí,
od spravedlnosti tak vzdálení:
13Svou spravedlnost jsem přiblížil,
není vzdálená,
neopozdí se spása má.
Já obdařím Sion spásou
a Izrael svou krásou.

47

Pád Babylonu
1Klesni a seď v prachu,
panno, Dcero babylonská!
Seď na zemi, a ne na trůnu,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
něžnou a hýčkanou.
2Chop se mlýnku a mouku mel,
odlož své závoje.
Vyhrň si sukni, obnaž nohy,
broď se řekami!
3Ať se ukáže tvá nahota,
tvá hanba ať je odkryta!
Pustím se do pomsty
a nikoho neušetřím.
4Náš vykupitel je Svatý Izraelův,
má jméno Hospodin zástupů.
5Odejdi a seď mlčky v tmách,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
nad královstvími královnou.
6Rozhněval jsem se na svůj lid
a potupil své dědictví;
vydal jsem ti je napospas,
tys ale nad nimi lítost neměla,
svým jhem jsi i starce krutě tížila.
7Říkalas: „Jsem věčná královna,“
a nic sis k srdci nebrala,
na konec jsi nepomýšlela.
8Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší,
která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si:
„Já – a kdo je víc?
Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!“
9Přijde to ale na tebe obojí
v jediné chvíli, v jednom dni:
staneš se vdovou a přijdeš o děti.
Všechno to na tebe přijde v plnosti,
spoustě tvých kouzel navzdory,
navzdory moci čárů tvých.
10Ve své zlobě ses cítila bezpečná,
říkala sis „Nikdo mě nevidí.“
Svou moudrostí a věděním jsi byla svedena,
takže sis v srdci myslela:
„Já – a kdo je víc?“
11Proto na tebe přijde pohroma,
kterou nebudeš umět zažehnat.
Dopadne na tebe neštěstí,
které nebudeš moci odvrátit.
Náhle na tebe přijde záhuba –
ani se nenadáš!
12Jen se teď postav se svými čáry,
s tím množstvím kouzel svých,
jimiž ses zabývala od mládí.
Třeba ti nějak prospějí,
třeba někoho vystrašíš!
13Vyčerpána jsi všemi těmi radami!
Jen ať se teď tví astrologové postaví,
hvězdopravci se svou předpovědí na měsíc,
ať tě zachrání z toho, co na tebe přichází.
14Hle – jsou pouhá sláma, oheň spálí je,
ani sebe nezachrání z moci plamene!
K zahřátí tu nezůstane ani uhlí řeřavé,
žádný oheň, u něhož by se dalo posedět.
15Takto ti prospějí ti tvoji kupčíci,
s nimiž ses zabývala od mládí.
Každý se potácí svými cestami,
nezachrání tě nikdo z nich!

48

Zatvrzelý lid
1Slyšte to, dome Jákobův,
vy, kdo se nazýváte jménem Izrael,
vy, kdo jste vzešli z Judova semene,
vy, kdo přísaháte Hospodinovým jménem,
vy, kdo Boha Izraele vzýváte,
ale ne v pravdě a ne poctivě,
2vy, kdo se na svaté město odvoláváte,
vy, kdo se opíráte o Boha Izraele,
jehož jméno je Hospodin zástupů:
3Předem jsem oznamoval věci minulé,
vlastními ústy ohlásil jsem je,
náhle jsem jednal a staly se.
4Že jsi zatvrzelý, věděl jsem,
svaly tvé šíje že jsou železné
a že máš čelo bronzové.
5Proto jsem ti ty věci oznámil předem,
předtím než přišly, ohlásil jsem je,
abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle,
má socha to zařídila, můj odlitek!“
6Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše –
kdy už to uznáte?
Teď ti však ohlašuji nové věci,
věci tajné, o nichž jsi nevěděl.
7Teď byly stvořeny, a ne dřív,
dodneška jsi o nich neslyšel,
abys neřekl: „O tom já přece vím!“
8Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl,
tvé ucho bylo tehdy zavřené.
Věděl jsem totiž, že jsi zrádce,
že jsi od narození vzbouřenec.
9Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji,
kvůli své chvále se k tobě krotím,
abych tě nezničil.
10Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný,
vyvolil jsem tě v peci soužení.
Vyjděte z Babylonu
11Kvůli sobě, sobě samému to činím –
proč bych se měl nechat hanobit?
O svoji slávu se s jiným nedělím!
12Slyš mě, Jákobe,
ty, Izraeli, můj povolaný:
Já jsem – já jsem ten první
a jsem i poslední.
13Má vlastní ruka zemi založila,
moje pravice nebe roztáhla;
kdykoli je zavolám,
v pozoru naráz musí stát.
14Všichni se shromážděte a poslyšte:
Kterýpak z bohů tohle předpověděl?
Ten, jehož Hospodin miluje,
vykoná jeho vůli s Babylonem,
jeho ruka padne na Chaldejce.
15Já, já sám jsem promluvil,
ano, já jsem ho povolal;
přivedu ho sem
a jeho cesta bude úspěšná.
16Přistupte ke mně a tohle poslyšte:
Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě
a ve chvíli, kdy se to děje,
já tam jsem.
Teď mě posílá Panovník Hospodin
spolu s Duchem svým.
17Toto praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě učí úspěchu
a vede tě po cestě,
po níž bys jít měl.
18Kdybys tak poslouchal mé příkazy,
tvůj pokoj by proudil jako potoky,
jak mořské vlny by byl tvůj blahobyt.
19Jako písku by bylo tvého semene
a tvých potomků jako zrnek v něm;
jejich jméno by nikdy nevymizelo,
nebylo by vymýceno přede mnou.
20Vyjděte z Babylonu,
unikněte Chaldejcům!
Zvěstujte zvučným jásotem,
všude to rozhlaste,
vyřiďte ve všech zemských končinách:
„Hospodin vykoupil svého služebníka Jákoba!“
21Nežíznili, když je vedl pouštěmi,
vyvedl pro ně vodu ze skály;
rozetnul skálu
a vody vytryskly.
22Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!

49

Světlo národů
1Poslouchejte mě, ostrovy,
daleké národy, slyšte mě:
Hospodin mě povolal už od narození,
pojmenoval mě už v lůně matčině.
2Jak ostrý meč má ústa učinil,
v stínu své ruky ukryl mě;
učinil ze mě vybroušený šíp
a schoval si mě do toulce.
3Řekl mi: „Jsi můj služebník,
Izraeli, v tobě se oslavím.“
4Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel,
vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“
Mé právo je však u Hospodina,
u mého Boha je má odměna.
5Teď ale praví Hospodin –
ten, který mě v lůně zformoval,
abych byl jeho služebník
a přivedl k němu nazpět Jákoba,
aby se Izrael k němu shromáždil
(takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima,
neboť můj Bůh je síla má) –
6nuže, on praví:
Málo na tom, abys jako můj služebník
obnovil Jákobovy kmeny
a přivedl nazpět ty,
kdo z Izraele přežili.
Světlem národů proto činím tě,
aby má spása obsáhla celý svět.
7Toto praví Hospodin,
vykupitel Izraele, jeho Svatý,
tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,
služebníku vládnoucích:
Králové povstanou, až tě uvidí,
a velmoži se pokloní
kvůli Hospodinu, který je věrný,
Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.
8Toto praví Hospodin:
V čas milosti tě vyslyším,
pomohu ti v den spasení.
Já tě ochráním
a dám tě lidu do smlouvy,
tak abys zemi obnovil
a rozdělil zpustlá dědictví,
9abys řekl vězňům: „Vyjděte!“
a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“
Podél cest se budou moci občerstvit,
naleznou pastvu na všech pustých návrších;
10nebudou hladovět ani žízeň mít,
žár ani slunce neublíží jim,
neboť je povede Ten, jenž je soucitný,
a doprovodí je mezi vodní studánky.
11Všechny své hory v cestu obrátím
a mé stezky budou zpevněny.
12Hle – už přicházejí z dálky,
od severu jedni, od západu další
a jiní z asuánské krajiny.
Nezapomenu na tebe
13Jásejte, nebesa, země, raduj se,
vy hory, zvučně zpívejte!
Hospodin totiž svůj lid potěšil,
projevil soucit ke svým ubohým!
14Sion však říká: „Hospodin mě opustil,
zapomněl na mě Panovník.“
15Zapomene snad žena na své nemluvně?
Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece,
já nikdy nezapomenu na tebe!
16Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé zdi mám stále na očích.
17Tvoji stavitelé už k tobě spěchají,
ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.
18Pozvedni oči, jen se rozhlédni –
ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli.
Jakože jsem živ, praví Hospodin,
všechny si je připneš jako ozdoby,
jako nevěsta se jimi okrášlíš.
19Ano, tvé trosky a tvé sutiny
a rozvaliny tvé krajiny
budou teď přeplněny obyvateli
a daleko budou ti, kdo tě hubili.
20Ještě ti řeknou – sama to uslyšíš –
synové ve tvé bezdětnosti zplození:
„Je mi tu těsno, uhni mi,
ať se tu zabydlím.“
21Tehdy si v srdci pomyslíš:
„Kdo mi je porodil?
Byla jsem přece bezdětná a neplodná,
odstrčená a vyhnaná –
kdo všechny tyhle vychoval?
Byla jsem opuštěná v samotě –
kde všichni tihle vzali se?“
22Toto praví Panovník Hospodin:
Hle, vztáhnu svou ruku k pohanům,
zvednu korouhev na znamení národům!
V náručí tvé syny přinesou,
tvé dcery ponesou na ramenou;
23králové budou tvými pěstouny
a jejich kněžny tvými chůvami.
Tváří k zemi se budou klanět před tebou,
lízat ti budou prach na nohou
a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin
a že se nezklamou, kdo ve mě doufají.
24„Lze válečníka obrat o kořist?
Lze tyrana o vězně připravit?“
25Nuže, toto praví Hospodin:
Ano, válečníci budou o vězně obráni,
tyrani budou zbaveni kořisti!
Já sám se postavím tvému odpůrci,
já sám tvé děti zachráním!
26Ty, kdo tě utiskovali,
jejich vlastním masem nakrmím,
svou vlastní krví se jako vínem opijí.
A tehdy všichni lidé poznají,
že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.

50

1Toto praví Hospodin:
Kde je rozlukový list vaší matky,
se kterým jsem ji odehnal?
Komu jsem se tak zadlužil,
že bych mu vás musel odprodat?
To svými hříchy jste byli zaprodáni,
vaše matka zahnána je vašimi vinami!
2Proč když přicházím, nikdo tu není?
Proč nikdo neodpovídá na mé volání?
Což je má ruka krátká k vykoupení?
Nemám k vysvobození dost sil?
Hle, vysušuji moře pouhým napomenutím
a řeky v pouště obracím;
ryby v nich páchnou, když není dost vody
a žízní lekají.
Kdo mě odsoudí?
3Nebesa oblékám do temnoty,
zahaluji je pláštěm pytlovým.
4Panovník Hospodin mi dal jazyk učených,
abych uměl znaveného slovem posílit.
Ráno za ránem mě probouzí,
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.
5Panovník Hospodin mi uši otevřel
a já se nevzpouzel,
neodvracel jsem se zpět.
6Nastavil jsem svá záda bijícím
a líce rvoucím za vousy;
tvář jsem si nechránil
před nadávkami a plivanci.
7Panovník Hospodin pomáhá mi,
a proto nedojdu potupy;
tvář jako z křemene proto nastavuji,
nebudu zahanben, to vím.
8Blízko je Ten, který mě hájí.
Kdo mě chce obvinit?
Pojďme se vedle sebe postavit!
Kdo chce proti mně vznášet žaloby?
Ať ke mně přistoupí!
9Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi.
Kdo mě odsoudí?
Hle, všichni se obnosí jako šaty,
od molů budou sežráni!
10Kdo mezi vámi ctí Hospodina
a jeho služebníka poslouchá?
Kdo chodí v tmách
bez paprsku světla,
ten ať v Hospodinově jménu doufá,
na svého Boha ať spoléhá.
11Ale vy všichni, kdo rozděláváte oheň
a pořizujete si pochodně,
choďte si ve světle vlastního ohně,
s loučemi, které zapálili jste.
Z mé ruky se vám toho dostane,
že ulehnete v bolestech!

51

Hospodin potěší Sion
1Poslouchejte mě, kdo jdete za spravedlností,
vy, kdo Hospodina hledáte:
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž vykopáni jste.
2Pohleďte na svého otce Abrahama
a na Sáru, jež vás rodila:
Když jsem ho povolal, byl jen jediný,
požehnal jsem ho však a rozmnožil.
3Ano, Hospodin potěší Sion,
potěší všechny jeho sutiny;
jeho poušť učiní Edenu podobnou,
v zahradu Hospodinovu ji obrátí.
Znovu tam bude radost a veselí,
zpěv a díkůvzdání tam bude znít.
4Dobře mě, můj lide, poslouchej,
nastav mi uši, můj národe!
Učení totiž vzejde ode mě,
mé právo lidem zasvitne.
5Má spravedlnost blíží se,
má spása už je na cestě,
má paže národům právo přinese.
Ostrovy na mě čekají,
mou paži vyhlížejí s nadějí.
6Jen pozvedněte oči k nebi,
podívejte se dolů k zemi:
Nebe se rozplyne jako dým,
země se jako šaty obnosí,
její obyvatelé pomřou jako komáři.
Má spása ale trvá navěky
a má spravedlnost nikdy neskončí.
7Poslouchejte mě, znalci spravedlnosti,
lide, který má v srdci mé učení:
Vůbec se nebojte lidského pohrdání,
z jejich urážek nemějte obavy.
Já jsem váš Utěšitel
8Vždyť je moli sežerou tak jako šaty,
jako vlna budou červy sežráni.
Má spravedlnost ale trvá navěky,
pro všechny časy je mé spasení.
9Probuď se, probuď, paže Hospodinova,
obleč se silou svou!
Probuď se jako za dávných dnů,
za časů, jež byly od věků!
Nebyls to ty, kdo rozdrtil netvora,
kdo tehdy toho draka udolal?
10Nebyls to ty, kdo moře vysušil,
ty ohromné vodní propasti,
a udělal cestu skrz mořské hlubiny,
aby je vykoupení mohli překročit?
11Hospodinovi zachránění se navrátí
a na Sion přijdou s jásáním,
s věčnou radostí na tvářích.
Tehdy je přemůže radost a veselí;
zármutek a úpění je opustí.
12Já jsem váš Utěšitel, já sám.
Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka,
člověka, jenž se trávě podobá?
13Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce,
na Toho, jenž nebe rozestřel
a položil základy země.
Denně žiješ v stálé hrůze
před hněvem utiskovatele,
který se chystá k záhubě.
Ale hněv utiskovatele –
14Zajatec bude brzy propuštěn;
v té jámě totiž neumře,
chléb mu už scházet nebude.
15Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou –
mám jméno Hospodin zástupů.
Kalich hněvu
16Svá slova vložil jsem do tvých úst,
ve stínu své ruky jsem tě skryl –
já, jenž jsem nebe zasadil
a základy země položil,
říkám Sionu: „Jsi můj lid.“
17Probuď se, probuď se,
vstávej, Jeruzaléme,
který jsi z ruky Hospodinovy
kalich jeho hněvu pil,
který jsi až do dna vyprázdnil
pohár závrati!
18(Sionskou dceru žádný nedoprovodil
ze všech synů, které zplodila;
za ruku ji nevzal ani jediný
ze všech synů, které hýčkala.)
19Dvojí neštěstí přišlo na tebe –
a kdo tě lituje?
Zkáza a zhouba, hlad a meč –
kdopak těší tě?
20Tvoji synové leží v mrákotách
na každém rohu jak antilopa lapená,
pod tíhou hněvu Hospodinova,
pod hrozbami tvého Boha.
21Proto teď slyš, ty ztrápená,
ty opilá, ne však od vína:
22Toto praví tvůj Pán a Bůh,
obhájce svého lidu, Hospodin:
Hle, beru ti z ruky
pohár závrati!
Z toho poháru, z kalicha mého hněvu
nebudeš pít už nikdy víc.
23Dám jej však do ruky tvých trapičů,
kteří ti říkali:
„Sehni se, ať přejdeme!“
a tys jim nastavovala hřbet jako zem,
jako ulici pro chodce.

52

Pryč, pryč odtud!
1Probuď se, probuď, Sione,
svou silou obleč se!
Obleč se rouchem krásy své,
svaté město Jeruzaléme,
neboť už do tebe nikdy nevstoupí
neobřezaný a nečistý.
2Otřes se z prachu, Jeruzaléme,
zvedni se, na trůn posaď se!
Strhni okovy ze svého hrdla,
zajatá Dcero sionská!
3Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni.4Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie.5Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny.6Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“
7Jak krásné jsou na horách
nohy posla dobrých zpráv,
toho, kdo pokoj zvěstuje,
kdo nese dobrou zvěst,
toho, kdo spásu ohlašuje,
kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh kraluje!“
8Slyš! Tví strážní volají,
společně křičí radostí,
protože vidí na vlastní oči,
jak se k Sionu vrací Hospodin.
9Dejte se spolu do zpěvu radosti,
jeruzalémské sutiny,
vždyť Hospodin potěšil svůj lid –
on Jeruzalém vykoupil!
10Hospodin svou svatou paži obnažil
všem národům přímo na očích,
aby všechny zemské končiny viděly
spásu, již náš Bůh připravil.
11Pryč, pryč, vyjděte odtud,
nesahejte po ničem nečistém!
Vyjděte zprostřed Babylonu;
kdo nosíte Hospodinovo nádobí, očistěte se!
Naše utrpení vzal na sebe
12Nebudete ale odcházet s chvatem,
nebudete se dávat na útěk,
protože Hospodin před vámi půjde
a Bůh Izraele vaše řady uzavře.
13Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
14Jako se nad ním mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
15tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.

53

1Kdo uvěřil naší zprávě?
Komu se zjevila Hospodinova paže?
2Vyrostl před ním jako proutek,
jako kořínek ze země vyprahlé.
Nebyl nápadný ani honosný,
abychom na něj hleděli,
nebylo na něm vidět nic,
proč bychom po něm toužili.
3Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?
4Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
5On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
6My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.
7Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.
8Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;
kdo z jeho současníků na to pomyslel?
Byl totiž vyťat ze země živých,
proviněním mého lidu raněn byl.
9Ač měl být pohřben se zločinci,
octl se v hrobě s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest.
10Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,
ranit jej trápením:
Za vinu když sám sebe obětuje,
uvidí potomstvo, bude dlouho živ
a Hospodinova vůle skrze něj
se zdárně naplní.
11Po svém utrpení však světlo uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
12A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil.

54

Jásej, neplodná
1Jásej, neplodná,
která jsi nikdy děti neměla!
Zpívej a křič samou radostí,
která jsi nikdy nerodila!
Opuštěná totiž bude mít děti –
víc dětí nežli provdaná,
praví Hospodin.
2Pro svůj stan udělej víc místa,
plachty svých příbytků směle rozestři;
roztáhni také svoje lana
a zatluč kolíky.
3Rozmůžeš se totiž doprava i doleva,
národům budou vládnout tvoji potomci
a zpustlá města obsadí.
4Neboj se, nebudeš zahanbena,
nestyď se, nedojdeš potupy.
Zapomeneš na hanbu svého mládí,
na potupu svého vdovství nevzpomeneš víc.
5Tvým manželem je přece tvůj Tvůrce,
Hospodin zástupů – to jméno má;
Svatý izraelský je ti vykupitelem,
Bohem vší země se nazývá.
6Hospodin tě totiž zpátky zavolá
jako opuštěnou, ztrápenou manželku,
ženu, jež byla v mládí provdána
a potom zavržena, říká tvůj Bůh.
7Opustil jsem tě na kratičkou chvilku,
v nesmírném slitování tě však přivinu.
8Když mě na chvilku zloba přemohla,
skryl jsem před tebou svoji tvář,
ve věčné lásce se však nad tebou slituji,
říká tvůj vykupitel, Hospodin.
9Je to pro mě stejné jako za Noemových dnů,
kdy jsem přísahal,
že už na zem neuvedu Noemovu potopu.
Právě tak nyní přísahám,
že už se na tebe nerozhněvám,
že už tě nebudu přísně hubovat.
10I kdyby hory někam odešly,
i kdyby se chvěly pahorky,
má láska od tebe nikdy neodejde,
smlouva mého pokoje se nezachvěje,
praví Hospodin, jenž s tebou soucítí.
11Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná,
útěchy zbavená,
hle, já tě vybuduji tyrkysovými kameny,
za základ položím ti safíry.
12Z rubínů vytvořím tvé cimbuří,
tvé brány budou třpytné granáty
a tvé hradby samé vzácné kameny.
13Všechny tvé děti budou Hospodinovi učedníci,
budou zakoušet pokoj a blahobyt.
14Založena budeš na spravedlnosti:
Zbavena násilí bez obav budeš žít,
nepřiblíží se k tobě žádné neštěstí.
15Kdyby tě snad přesto někdo napadal,
nebudu s ním já;
kdokoli by tě chtěl napadnout,
padne před tebou.
16Hle, to já jsem stvořil kováře,
jenž dmýchá uhlí ve výhni
a vyrábí zbraně k jejich účelu;
tentýž já jsem stvořil také zhoubce,
aby působil záhubu.
17Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří
a každý jazyk, jenž tě obviňuje, usvědčíš.
Toto je dědictví služebníků Hospodinových
a vítězství, jež jim zajistím, praví Hospodin.

55

Pojďte ke mně
1Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě,
i vy, kdo nemáte žádné peníze!
Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
2Proč utrácíte peníze nikoli za chléb
a svůj výdělek za to, co nenasycuje?
Poslechněte raději mě a jezte, co je dobré,
potěšte svou duši lahodným pokrmem.
3Nakloňte ucho a pojďte ke mně,
poslouchejte a živi budete.
Věčnou smlouvu chci s vámi uzavřít,
potvrdit lásku, již jsem Davidovi zaslíbil.
4Hle, učinil jsem ho svědkem pro lidi,
aby vedl a učil zástupy.
5Hle, zavoláš národy, které neznal jsi,
a národy, jež tě neznaly, k tobě poběží
kvůli Hospodinu, tvému Bohu,
kvůli Svatému izraelskému, jenž tě oslaví.
6Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení,
volejte k němu, dokud blízko je.
7Ničema ať svou cestu opustí
a hříšný člověk své smýšlení.
Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním;
k našemu Bohu, který štědře odpouští.
8Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
9Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
10Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
11takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání.
12Ano, vyjdete s radostí,
doprovázeni v pokoji.
Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc,
tleskat vám budou všechny stromy na polích.
13Místo křoví pak vyroste cypřiš
a myrta místo kopřivy.
Hospodin si tím jméno způsobí –
věčné znamení, které nezmizí.

56

NOVÝ JERUZALÉM
Dům pro všechny národy
1Toto praví Hospodin:
Dodržujte právo,
jednejte spravedlivě –
vždyť má spása už je blízko,
má spravedlnost zjeví se!
2Blaze člověku, který tak jedná,
lidskému synu, který na to dbá:
Zachovává sobotu, aby ji neznesvěcoval,
zdržuje svou ruku od všeho zla.
3Ať tedy neříká žádný cizinec,
který se připojil k Hospodinu:
„Hospodin mě zcela jistě
vyloučí ze svého lidu.“
Ať také neříká žádný kleštěnec:
„Jsem podobný suchému stromu.“
4Neboť toto praví Hospodin:
Kleštěncům, kteří zachovávají mé soboty,
kteří se pro mou vůli rozhodli
a drží se mé smlouvy,
5dám ve svém domě a mezi svými zdmi
pomník a jméno nad syny i dcery.
Věčné jméno jim udělím,
jméno, jež nikdy nezmizí.
6Cizince, kteří se k Hospodinu připojí,
aby mu sloužili,
aby Hospodinovo jméno milovali
a byli mu služebníky,
všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením
a drží se mé smlouvy –
7ty všechny přivedu na horu své svatosti
a oblažím je ve svém domě modlitby.
Jejich zápaly a jejich oběti
dojdou zalíbení na mém oltáři
a můj dům bude nazýván domem modlitby
pro všechny národy.
Nenažraní psi
8Tak praví Panovník Hospodin,
který shromažďuje rozehnaný Izrael:
Shromáždím k němu ještě další,
k těm, kdo už byli shromážděni.
9Všechna polní i lesní zvířata,
pojďte žrát!
10Strážní Izraele jsou samí slepci,
nevědí vůbec nic;
všichni jsou němí jako psi,
co ani štěkat neumí;
polehávají se svými sny,
svůj spánek milují.
11Jsou to tak nenažraní psi,
že se neumějí nikdy nasytit.
A to jsou pastýři!
Nemají porozumění,
každý se na svou cestu obrátil,
všichni se zajímají jen o svůj zisk.
12„Pojďte,“ vykřikují, „víno chci!
Pivem se pojďme zpít!
Zítřek bude právě takový,
jen toho bude ještě víc!“

57

1Spravedliví umírají
a nikomu to nevadí;
zbožní lidé navždy odcházejí
a nikdo na to nemyslí,
že spravedliví odcházejí
před neštěstím.
Plémě nevěstky
2Odcházejí v pokoji,
odpočívají na loži,
kdo přímou cestou kráčeli.
3Teď ale přistupte, vy synové čarodějky,
vy plémě nevěrníka a nevěstky!
4Komu se to posmíváte?
Komu se pošklebujete,
na koho jazyk vyplazujete?
Copak nejste děti vzpoury,
nejste plémě lži?
5Vášnivě smilníte v posvátných hájích
a pod kdejakým stromem košatým;
zabíjíte své děti v roklích
pod skalními útesy!
6Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl,
právě ony budou tvým osudem.
Vždyť právě jim vyléváš úlitby,
jim přinášíš své moučné oběti.
Copak mě tyto věci obměkčí?
7Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala,
na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.
8Za svými dveřmi, za svými veřejemi
postavila sis památník.
Daleko ode mě ses vysvlékla,
vystoupilas na lože a doširoka odkryla;
smlouvou ses s nimi spojila,
jejich lože milovala, na úd zírala!
9S olejem jsi za Molochem chodila,
byla jsi samá vonná mast;
do dálek jsi své posly vyslala,
sestoupila jsi až do pekla.
10Tou spoustou cest ses unavila,
neřekneš ale: „Marná námaha!“
V tom svém údu jsi život nalezla,
a tak jsi nepolevila.
11Koho ses tolik děsila a bála,
že jsi zradila?
Na mě sis ani nevzpomněla,
vůbec jsi na mě nedbala!
To proto, že jsem tak dlouho mlčel,
přestala jsi mě mít v úctě?
12Já sám odhalím spravedlnost tvou
i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.
Pokoj vzdáleným i blízkým
13Až budeš volat o pomoc,
nech se zachránit tou svou sebrankou!
Všechny ty modly přece vítr odnese,
odvane je už pouhý dech.
Kdo se však ke mně uchýlí,
dostane zemi za dědictví
a obdrží horu mé svatosti.
14On říká:
Budujte, budujte, cestu připravte,
překážky z cesty mému lidu odkliďte!
15Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený,
jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý:
Žiji vysoko a ve svatosti,
ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný,
abych oživil ducha pokorných,
abych oživil srdce sklíčených.
16Nebudu stále vznášet výčitky,
nebudu se hněvat navěky –
vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil,
každá duše, již jsem učinil!
17Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty,
bil jsem je ve svém hněvu skryt,
oni však stále po svém odcházeli pryč.
18Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím,
znovu je povedu a útěchu jim navrátím,
19ovoce chvály stvořím pro jejich rty.
Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým,
praví Hospodin. Já je uzdravím.
20Ničemové však budou jak moře bouřící,
jež nemůže se utišit
a jehož vlny kalným bahnem zmítají.
21Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy!

58

Půst, který se líbí mně
1Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
2Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!
3Říkají: „Proč se postíme,
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“
Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
4Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
5To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?
6Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
7Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?
8Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
9Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!
Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
10hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
11Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.
12Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.
13Když se tvá noha vyhne sobotě,
aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš,
když budeš sobotu nazývat svým blahem,
Hospodinovým svatým a slavným dnem,
a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest,
aby sis nedělal, co chceš,
a s řečmi přestaneš,
14tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš
a já tě dovedu na výšiny země,
abys užíval dědictví svého otce Jákoba.
Tak promluvila ústa Hospodinova.

59

Vaše viny jsou překážka
1Hle – ruka Hospodinova není krátká,
aby zachraňovat nemohla,
jeho ucho není zalehlé,
aby neslyšel!
2Vaše viny jsou však překážka
mezi vámi a vaším Bohem,
vaše hříchy vám skryly jeho tvář,
aby neslyšel.
3Vždyť máte dlaně potřísněné krví
a prsty plné vin;
vaše rty mluví samé lži,
váš jazyk mumlá podlosti.
4Nikdo nevolá po spravedlnosti,
nezastává se věrnosti.
Doufají v nicotu, mluví lži,
počnou trápení a rodí neštěstí.
5Hadí vejce vyseděli,
pavoučí sítě osnují.
Kdo jejich vejce pozře, zemře;
rozmáčkne-li je, zmije vyleze!
6Jejich pavučiny se na šat nehodí,
neobléknou se tím, co zhotoví.
Jejich činy jsou zločiny,
na jejich dlaních lpí násilí.
7Jejich nohy běží k neštěstí,
spěchají prolévat krev nevinných.
Jejich myšlenky jsou jen zlomyslnosti,
zkáza a zhouba jsou jejich průvodci.
Uznáváme své zločiny
8Cestu pokoje vůbec neznají,
v jejich stopách je jen bezpráví.
Své stezky pokroutili natolik,
že tudy kráčející pokoj neznají.
9Proto je od nás právo daleko,
proto k nám nedosahuje spravedlnost!
Čekáme na světlo, a hle – tma;
na úsvit, ale kráčíme v temnotách.
10Jak slepí se plížíme podél zdi,
šmátráme jako bez očí.
O poledni klopýtáme jako v půlnoci,
mezi siláky jsme jako umrlci.
11Všichni mručíme jako medvědi,
tklivě naříkáme jako holubi.
Čekáme na právo, ale žádné není,
na spásu, ale ta je pryč.
12Mnoho je před tebou našich vin,
svědčí proti nám náš vlastní hřích;
zůstávají nám naše provinění,
uznáváme své zločiny:
13Vzpouru a zradu proti Hospodinu,
odvrácení se od Boha,
řeči o násilí a o útlaku,
mumlání lží, jež naše srdce zplodila.
14Právo je zpátky zahnáno,
spravedlnost zůstala kdesi daleko;
pravda ulicemi klopýtá,
poctivost nesmí do města.
Zastánce a Vykupitel
15Pravda se vytratila
a ten, kdo se straní zla,
je vydáván napospas.
Hospodin vidí a nelíbí se mu to,
že právo zmizelo.
16Když viděl, že tu není žádný zastánce,
že tu není ani jeden, zhrozil se.
Svou vlastní paží proto spásu způsobil,
vlastní spravedlností se posílil.
17Jako pancířem se oblékl spravedlností,
na hlavu vzal si přilbu spasení.
Jako šaty vzal si roucho pomsty,
pláštěm horlivosti se zahalil.
18Jak si zasluhují, tak jim odplatí,
hněv má pro protivníky, odplatu pro soky;
i ostrovům odplatí, jak si zaslouží.
19Na západě budou Hospodinovo jméno ctít
a jeho slávu tam, kde slunce vychází,
neboť se jako prudká řeka přivalí,
hnaná kupředu dechem Hospodinovým.
20K Sionu přijde Ten, jenž je vykoupí –
k těm, kdo v Jákobovi opouštějí hřích,
praví Hospodin.
21A toto bude má smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a má slova, jež jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od tvých úst ani od úst tvých potomků ani od úst potomků tvých potomků, praví Hospodin, od nynějška až navěky.

60

Město Hospodinovo
1Vstávej, zaskvěj se, tvé světlo už je tu,
Hospodinova sláva vzešla nad tebou!
2Hle, tma přikryje zemi
a soumrak národy,
nad tebou ale vzejde Hospodin,
jeho sláva nad tebou se objeví.
3Ke tvému světlu půjdou národy
a králové k jasu tvého svítání.
4Jen zvedni oči, kolem se rozhlédni –
ti všichni se k tobě shromáždí;
tvoji synové přijdou z krajů dalekých,
tvé dcery budou přineseny v náručí.
5Až to uvidíš, celý se rozzáříš,
samým úžasem se ti srdce rozbuší:
obrátí se k tobě mořské poklady,
bohatství národů k tobě zamíří.
6Stáda velbloudů tě zaplaví,
dromedáři z Midiánu a z Efy,
přijdou i všichni ze Sáby
se zlatem a vonným kořením,
aby Hospodinovy chvály hlásali.
7Všechny ovce z Kedaru se k tobě shromáždí,
poslouží ti i nabajotští berani;
budou přijati za oběť na mém oltáři,
a tak dům své slávy oslavím.
8Kdo se to slétají jako oblaky,
jako holubi k svému hnízdišti?
9Na mě zajisté čekají ostrovy
a mořské lodi jsou mezi prvními,
aby tvé syny z dálky přivezly
a jejich stříbro i zlato s nimi,
kvůli jménu Hospodina, tvého Boha,
Svatého Izraelova, jenž tě oslaví.
10Cizinci zbudují tvoje zdi
a jejich králové ti poslouží.
Ano, ve svém hněvu jsem tě bil,
ve své přízni se ale nad tebou slituji.
11Tvé brány zůstanou stále otevřeny,
nebudou zavírány ve dne ani v noci,
aby k tobě přišlo bohatství národů
i jejich králové ve vítězném průvodu.
12Národ a království, jež ti neslouží, zahynou;
takové národy v troskách zaniknou.
13Sláva Libanonu k tobě zamíří,
cypřiše a jilmy spolu s jedlemi,
aby ozdobily moji svatyni,
podnož svých nohou abych oslavil.
14Poníženě k tobě přistoupí
synové těch, kdo tě trápili;
všichni, kdo tebou pohrdli,
se u tvých nohou pokloní
a budou tě nazývat: Město Hospodinovo,
Sion Svatého izraelského.
15Místo abys byla opuštěná a neoblíbená,
takže skrze tebe nikdo nechodil,
způsobím, abys věčnou chloubou byla,
všem pokolením budeš radostí.
16Mléko národů budeš pít,
sát budeš z prsů královských
a poznáš, že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.
17Místo bronzu přinesu ti zlato
a místo železa stříbro;
místo dřeva přinesu ti bronz
a místo kamení železo.
Tvým správcem tehdy učiním pokoj,
tvým vládcem bude spravedlnost.
18Ve tvé zemi už nebude slyšet o násilí,
o zkáze a zhoubě na tvém území.
Své hradby tehdy nazveš Spása
a svoje brány Chvála.
19Slunce už ti nebude světlem ve dne,
nebude ti svítit ani záře měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
tvůj Bůh ti bude ke slávě!
20Tvé slunce už nikdy nezapadne,
neubude už z tvého měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
dny tvého truchlení skončí se.
21V tvém lidu budou všichni spravedliví
a obdrží zemi navěky.
Oni jsou výhonek, jenž jsem zasadil,
dílo mých rukou, v němž se oslavím.
22Z toho nejmenšího bude kmen,
nepatrný bude mocným národem.
Já jsem Hospodin;
v pravý čas to rychle učiním.

61

Léto milosti
1Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá,
abych nesl dobré zprávy ubohým.
Poslal mě ovázat srdce ztrápených,
vyhlásit svobodu zajatým
a propuštění spoutaným,
2vyhlásit Hospodinovo léto milosti
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny plačící,
3posílit na Sionu truchlící,
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo truchlení
a oděv chvály místo skleslosti.
Budou je nazývat: Duby spravedlnosti,
stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.
4Zbudují dávné sutiny,
trosky minulosti opraví,
zbořená města obnoví,
jež po věky byla troskami.
5Pastýři vašich stád budou cizinci,
vaši oráči a vinaři budou lidé z ciziny.
6Vás ale nazvou: Hospodinovi kněží,
budou vám říkat: Našemu Bohu sloužící.
Bohatstvím národů se budete sytit,
oblečete se do jejich nádhery.
7Místo své hanby
budete mít dvojitý podíl,
místo své potupy
budete jásat nad svým dědictvím.
V jejich zemi získáte dvojitý podíl,
budete obdařeni věčnou radostí.
8Já Hospodin totiž právo miluji
a nenávidím okrádání a příkoří;
proto je odměním ve své věrnosti
a uzavřu s nimi smlouvu navěky.
9Jejich símě bude známé mezi pohany
a jejich potomci mezi národy:
Všichni, kdo je uvidí, tehdy uznají,
že jsou símě, kterému žehná Hospodin.
10V Hospodinu se šťastně raduji,
má duše mého Boha velebí,
neboť mě oblékl rouchem spásy
a pláštěm spravedlnosti mě zahalil
jako ženicha s věncem ozdobným,
jako nevěstu okrášlenou šperky.
11Tak jako země plodí své rostliny
a zahrada dá vzklíčit svému semeni,
tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti
a chvále před všemi národy.

62

Dostaneš nové jméno
1Kvůli Sionu nezůstanu mlčet,
kvůli Jeruzalému neutiším se,
dokud jeho spravedlnost nevzejde jak rozbřesk
a jeho spása nevzplane jako pochodeň.
2Národy spatří tvoji spravedlnost
i všichni králové slávu tvou
a tehdy dostaneš nové jméno,
jež ti Hospodinova ústa vyberou.
3V Hospodinově ruce budeš slavnou korunou,
v dlani svého Boha královskou čelenkou.
4Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná,
tvoji zem nebudou nazývat Pustinou.
Budou ti říkat Oblíbená
a tvoji zem nazvou Provdanou –
ano, Hospodin se bude v tobě kochat,
tvá země znovu bude manželkou!
5Jako se mládenec žení s pannou,
tak se tvůj Stavitel ožení s tebou;
ženichovo štěstí nad nevěstou
zakusí tvůj Bůh nad tebou!
6Jeruzaléme, na tvých zdech
jsem ustanovil strážné,
kteří celý den a celou noc
nikdy neztichnou.
Vy, kdo Hospodina upomínáte,
nedopřávejte si pokoje
7a ani jemu pokoj nedejte,
dokud neobnoví Jeruzalém
a dokud nezpůsobí,
aby byl slavný na zemi.
8Hospodin přísahal svou pravicí,
svou mocnou paží přísahal:
Už nikdy nedám tvé obilí
tvým nepřátelům sníst;
už nikdy nevypijí cizinci
víno, s nímž ses tak namáhal.
9Ženci budou jíst obilí
a chválit Hospodina,
česáči budou víno pít
na mých svatých nádvořích.
10Projděte, projděte branami,
připravte cestu pro můj lid!
Budujte, budujte silnici,
vyberte kamení,
zvedněte korouhev pro národy!
11Hle, Hospodin nechá provolat
do všech konců světa:
„Řekněte Dceři sionské –
hle, tvůj Spasitel už jde!
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází!“
12Tvé syny nazvou: Svatý lid,
Vykoupení Hospodinovi,
a tebe nazvou: Vyhledávané,
Město, jež není opuštěné.

63

Vinný lis národů
1Kdo to přichází z Edomu,
z Bosry v rouchu rudě zbarveném?
Kdo to v hávu svého majestátu
kráčí vpřed v ohromné síle své?
Já, který spravedlnost vyhlašuji,
já, mocný k vítězství!
2Proč jsou tvé šaty rudé krví
jak roucho toho, kdo šlape lis?
3Já sám jsem šlapal vinnou káď
a nikdo z národů se ke mně nepřidal.
Ve svém hněvu jsem je pošlapal,
ve své prchlivosti rozdupal,
až mi jejich krev na šaty stříkala,
všechna má roucha jsou nasáklá.
4V srdci jsem toužil po dni pomsty;
konečně přišlo mé léto odplaty.
5Když jsem viděl, že není žádný pomocník,
zhrozil jsem se, že v nikom není opory.
Svou vlastní paží jsem proto spásu způsobil,
vlastní prchlivostí jsem se posílil.
Jsou můj lid
6Ve svém hněvu jsem šlapal národy,
svou prchlivostí jsem je opojil,
jejich krev jsem nechal crčet na zemi.
7Hospodinovu lásku připomínat chci
a činy, za které chválu zaslouží –
za všechno, co pro nás Hospodin učinil,
za to, jak velmi byl k domu Izraele laskavý,
za veliké slitování, které jim projevil,
za jeho velikou lásku k nim.
8Prohlásil: „Vždyť jsou můj lid,
moji synové, ti mě nezradí,“
a přinesl jim spasení.
9Sám trpěl každým jejich trápením,
posílal svého anděla, aby je zachránil.
Ve své lásce a smilování je sám vykoupil,
zvedal a nosil je po všechny dávné dny.
10Oni se ale bouřili
a jeho svatého Ducha trápili;
a proto se jim v nepřítele obrátil
a sám bojoval proti nim.
11Potom vzpomínali na dávné dny,
na Mojžíše a jeho lid:
Kde je Ten, který je vedl mořem
spolu s pastýřem svých stád?
Kde je Ten, který jim vložil do nitra
svého svatého Ducha;
12který je vedl svou slavnou paží
po Mojžíšově pravici;
který před nimi vody rozdělil,
aby si získal jméno navěky;
13který je vedl skrze hlubiny
bez klopýtnutí jak koně na pláni?
Ty jsi Otec náš
14Jako když dobytek schází do údolí,
tak je Hospodinův Duch vedl k odpočinutí.
Takto jsi doprovázel svůj lid,
abys své jméno proslavil.
15Pohlédni z nebe, jen se podívej
z příbytku svatosti a slávy své:
Kde je tvá horlivost a síla tvá?
Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá!
16Vždyť ty jsi přece Otec náš;
i kdyby nás neznal Abraham
a Izrael se o nás nestaral,
ty, Hospodine, jsi Otec náš,
od věků máš jméno Vykupitel náš.
17Proč jsi nás, Hospodine, nechal z tvé cesty zabloudit?
Zatvrdil jsi naše srdce, abychom tě nectili?
Vrať se už zpátky kvůli služebníkům svým,
kvůli kmenům svého dědictví!
18Nakrátko tvůj lid vlastnil tvou svatyni,
než ji naši nepřátelé celou zdupali.
19Jsme jako ti, kterým nevládneš už věky,
jako ti, kteří už tvé jméno nenosí.
Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil,
aby se před tebou hory roztřásly!

64

1Jako když oheň zapálí roští
a vodu v hrnci uvaří,
tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají,
ať se před tebou třesou národy!
2Jako když jsi konal své nečekané divy –
sestoupils a před tebou se hory roztřásly!
3Od věků nikdy nikdo neslyšel,
nikdo svým okem neviděl,
že by nějaký Bůh kromě tebe
tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.
4Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně,
kdo na tvých cestách myslí na tebe.
Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili.
Můžeme snad být spaseni?
5Všichni jsme jako někdo nečistý,
všechna naše spravedlnost
jak hadry té, jež krvácí.
Všichni vadneme jako list,
jako vichrem unášeni svými vinami.
6Nikdo tvé jméno nevzývá,
nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá,
když jsi před námi skryl svou tvář
a našim vinám nás vydal napospas.
7Ty jsi však, Hospodine, Otec náš,
my hlína jsme a ty Tvůrce náš,
tvá ruka nás všechny uhnětla.
8Nehněvej se, Hospodine, přespříliš,
nevzpomínej navěky na náš hřích.
Prosíme tě, už na nás pohlédni –
my všichni jsme tvůj lid!
9Tvá svatá města jsou zpustošena,
ze Sionu je pustina,
Jeruzalém leží v sutinách.
10V tom našem svatém a slavném chrámě
kdysi chválili tě naši otcové –
teď je z něj ale jen spáleniště,
vše, co nám bylo drahé, je zničené!
11Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět?
Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?

65

Vyrovnám s nimi účty
1Odpovídal jsem těm, kdo se neptali,
dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli.
Národu, který mé jméno nevzýval,
jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“
2Po celé dny jsem ruce vztahoval
k lidu buřičů,
kteří chodí cestou nedobrou
za vlastní představou.
3Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář,
když obětují v zahradách,
kadidlo pálí na cihlách,
4vysedávají při hrobkách,
kde v noci drží stráž
a jedí maso podsvinčat –
v jejich hrncích je hnusná polévka!
5Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž,
neboť jsem svatější než ty!“
Takoví mě dráždí jak v nose dým,
jak oheň hořící celé dny.
6Hle, toto stojí psáno přede mnou:
Nebudu mlčet, ale odplatím,
vrchovatě naplním jejich klín –
7za to, jak jste se provinili i s vašimi otci,
praví Hospodin.
Protože na horách kadidlo obětovali,
protože mě uráželi na návrších,
za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty,
naplním jejich klín.
8Toto praví Hospodin:
Jako když v hroznu najdou zdravé víno
a řeknou: „Nenič ho,
zbylo v něm něco dobrého,“
tak i já naložím se svými služebníky:
Všechny je nezničím.
9Z Jákobových beder vzbudím potomky,
z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí;
moji vyvolení je obsadí,
moji služebníci v nich budou žít.
10Můj lid – ti kdo mě hledají –
budou mít v Šáronu ovčí pastviny,
jejich skot odpočine v achorském údolí.
11Ale vás, kdo jste Hospodina opustili,
vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti,
vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali,
vás, kdo jste Osudu číše plnili –
12nuže, vás tedy odsoudím k meči,
všichni se skloníte a budete pobiti,
neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali,
mluvil jsem, a vy jste neposlouchali,
ale páchali jste, co je zlé v mých očích,
zvolili jste si, co se mi nelíbí.
13Nuže, toto praví Panovník Hospodin:
Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladoví.
Hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žízeň mít.
Hle, moji služebníci se budou veselit,
vy však budete zklamaní.
14Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím,
vy však budete křičet bolestí,
kvílet budete samou úzkostí.
15Své jméno zanecháte vyvoleným mým,
aby je používali pro kletby:
„Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“
Svým služebníkům však dá jméno jinačí.
Nové stvoření
16Kdo bude na zemi dávat požehnání,
bude to činit při Bohu pravdy;
kdo bude na zemi přísahat,
při Bohu pravdy to udělá.
Minulá soužení budou zapomenuta,
ukryta budou před mýma očima.
17Hle – já stvořím nové nebe
a novou zem;
na minulé věci se zapomene,
nikdo už nebude o nich přemýšlet.
18Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky
z mého stvoření:
Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí
a jeho lid k radosti.
19Sám budu šťastný z Jeruzaléma,
ze svého lidu se budu radovat –
vždyť už v něm nebude slyšet pláč,
křik se tam nebude už nikdy rozléhat!
20Už nikdy tam nebude dítě,
které by zemřelo po pár dnech,
a nebude tam ani stařec,
který by nenaplnil svůj věk.
Ten, kdo zemře ve sto letech,
bude mladíkem,
a ten, kdo sta let nedosáhne,
bude za proklatce.
21Budou si stavět domy a bydlet v nich,
sázet vinice a jejich plody jíst.
22Nebudou stavět, aby bydleli jiní,
nebudou sázet, aby to jiní zhltali.
Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy,
dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.
23Už se nebudou marně dřít,
nebudou plodit děti do hrůzy;
jsou přece símě, kterému žehná Hospodin –
oni i jejich potomci!
24Ještě než zavolají, já jim odpovím;
ještě než domluví, já je vyslyším.
25Vlk a beránek se budou spolu pást,
lev jako dobytče bude slámu žrát,
pokrmem hada bude prach.
Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře,
praví Hospodin.

66

Sami si zvolili své cesty
1Toto praví Hospodin:
Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Kde mi to chcete stavět dům?
Kde má být místo, kde bych spočinul?
2Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil,
a tak všechno vzniklo, praví Hospodin.
Všímám si ale ztrápených
a v duchu zkroušených,
kteří se chvějí před slovem mým.
3Kdo poráží býka, zabíjí člověka,
kdo obětuje beránka, rdousí psa,
kdo nese obětní dar, přináší krev prasat,
kdo pálí kadidlo, modlu uctívá!
Oni si sami zvolili své cesty,
ve svých ohavnostech si z duše libují,
4a tak pro ně zvolím kruté zacházení,
přivedu na ně, čeho se strachují!
Volal jsem totiž, ale neodpovídali,
mluvil jsem, ale neposlouchali,
ale páchali, co je zlé v mých očích;
zvolili si, co se mi nelíbí.
5Slyšte slovo Hospodinovo,
vy, kdo se před jeho slovem chvějete:
Vaši bratři, kteří vás nenávidí,
kteří vás pro mé jméno zavrhli,
říkají: „Ať už se Hospodin oslaví,
ať vidíme to vaše veselí!“
– Takoví se však hanby dočkají.
Rodící Jeruzalém
6Z města je slyšet hluk!
Hlas je slyšet z chrámu!
Hlas Hospodinův,
který svým nepřátelům nese odplatu!
7Porodila dřív, než na ni přišly bolesti;
dříve než zasténala, narodil se jí syn!
8Kdo kdy slyšel co takového?
Kdo kdy viděl co podobného?
Vznikne snad země v jednom dni?
Narodí se národ v jeden okamžik?
Jakmile však Dcera sionská rodit začala,
hned svoje děti na svět přivedla!
9Copak já, který otevírám lůno,
nepůsobím i porod? praví Hospodin.
Copak já, který vedu k porodu,
lůno uzavřu? praví tvůj Bůh.
10S Dcerou jeruzalémskou se veselte,
všichni, kdo ji milujete, jásejte!
Radujte se, radujte spolu s ní,
všichni, kdo jste nad ní truchlili!
11Budete sát do sytosti z prsů její útěchy,
zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí!
12Neboť toto praví Hospodin:
Hle – jako řekou zaplavím ji pokojem
a slávou národů jako rozvodněným potokem.
Budete se kojit v jejím náručí,
na jejím klíně budete laskáni.
13Jako když matka své dítě konejší,
tak já vás potěším –
v Jeruzalémě dojdete útěchy.
Hospodin přichází
14Až to uvidíte, vaše srdce zajásá
a celí rozkvetete jako bylina.
Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka,
na své nepřátele se však rozhněvá.
15Hle – Hospodin přichází s ohněm,
jeho vozy jsou jako vichřice!
V zuřivosti vylije svůj hněv,
své hrozby v plamenech.
16Hospodin se bude soudit ohněm,
svým mečem s každým člověkem;
Hospodin mnohé pobije.
17Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady
po vzoru toho, kdo je vprostřed nich,
ti, kdo jedí maso prasat, krys a jiné havěti,
zahynou spolu s ním, praví Hospodin.
18Já však znám jejich skutky i jejich smýšlení, a proto přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky; přijdou a moji slávu uvidí!19Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy!20Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách.21A i z nich některé přijmu za kněží a levity, praví Hospodin.
22Jako to nové nebe a nová zem,
které učiním,
zůstanou přede mnou, praví Hospodin,
tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci.
23Od novoluní do novoluní,
od soboty do soboty
přicházet budou všichni lidé,
aby se mi klaněli, praví Hospodin.