English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Jeremiáš

1

1Slova Jeremiáše, syna Chilkiášova, jednoho z kněží v Anatotu v kraji Benjamín.2Ve třináctém roce vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova, dostal slovo Hospodinovo
Co vidíš?
3a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci.
4Dostal jsem slovo Hospodinovo:
5„Než jsem tě zformoval v matčině lůně,
znal jsem tě.
Ještě než jsi přišel na svět,
posvětil jsem tě;
národům učinil jsem tě prorokem.“
6„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“
7„Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu.8Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“9Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.10Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“
11Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“
„Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem.
12„Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“
13Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“
„Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“
14„Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin.15„Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin.
Přijdou a postaví své trůny
proti branám Jeruzaléma;
obklíčí dokola jeho hradby
i všechna judská města.
16Odsoudím je za všechno jejich zlo,
za to, že mě opustili,
za to, že cizím bohům pálili kadidlo
a dílu svých rukou se klaněli.
17Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím.18Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu.19Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“

2

Nevěrný lid
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin:
Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná,
jak jsi milovala jako nevěsta,
jak jsi mě následovala pouští,
v tom nehostinném kraji.
3Izrael býval Hospodinu svatý,
byl prvotinou jeho úrody;
všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni
a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“
4Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu!5Tak praví Hospodin:
„Co na mně vaši otcové našli špatného,
že ode mě odešli tak daleko?
Marnost následovali
a marností se stali.
6Už se neptali: ‚Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z Egypta,
který nás provázel na poušti
zemí pustou a plnou jam,
zemí sucha a stínu smrti,
zemí, kterou se nechodí,
kde není ani živáčka?‘
7Vedl jsem vás do země krásné jako sad,
abyste požívali dary, které plodila.
Vy jste však přišli a zprznili mou zemi,
zohavili jste mé dědictví!
8Ani kněží se neptali:
‚Kde je Hospodin?‘
Znalci Zákona mě neznali,
pastýři lidu mě zradili,
proroci prorokovali při Baalovi,
následovali nesmysly.
9Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin,
a ještě i vaše vnuky obviním.
10Jeďte se podívat na středomořské ostrovy,
pošlete někoho k beduínům na poušti;
dobře se podívejte a zvažte to:
Kdy se co takového stalo?
11Vyměnil nějaký národ své bohy,
i když to žádní bozi nebyli?
Můj lid ale svou Slávu vyměnil
za nesmysly!
12Zděste se, nebesa, otřásejte se
hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin.
13Můj lid totiž spáchal dvojí zlo:
Opustili mne, pramen živých vod,
a vykopali si své rozpukané nádrže,
ze kterých voda vyteče.
14Copak je Izrael otrok?
Copak se narodil jako čeledín?
Proč se tedy stal kořistí?
15Vrčeli a řvali nad ním lvi;
jeho zem zpustošili, města spálili,
takže v nich nikdo nebydlí.
16Z Memfisu a Dafné přišli muži,
kteří ti lebku rozbili.
17Copak si za to nemůžeš sama?
Opustilas Hospodina, svého Boha,
tenkrát, když s tebou putoval.
18Co z toho máš, chodit do Egypta –
aby ses vody z Nilu napila?
Co z toho máš, do Asýrie cestovat –
aby ses napila z řeky Eufrat?
19Za vyučenou ti dá špatnost tvá,
tvé odvrácení tě vytrestá.
Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná,
žes opustila Hospodina, svého Boha,
a bázeň přede mnou jsi ztratila,
praví Hospodin, Pán zástupů.
20Své jho jsi už dávno rozlámala,
své postroje jsi strhala:
‚Nebudu sloužit!‘ říkalas.
Na kdejakém vyšším návrší
a pod kdejakým stromem košatým
se ale válíš jako nevěstka.
21Já jsem tě sázel jako výbornou révu
z nejušlechtilejších sazenic.
Jak ses mi mohla takhle zvrhnout
v plané křoví, jež mi nepatří?
22I kdyby ses mýdlem vydrhla
a louhu přidala sebevíc,
skvrna tvé viny přede mnou zůstává,
praví Panovník Hospodin.
23Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny,
nechodila jsem za baaly.‘
Jen se podívej, cos prováděla v Údolí,
nad tím, cos páchala, se zamysli!
Jsi velbloudice pádící svými cestami,
24divoká oslice, zvyklá na poušti.
Jakmile lačně zavětříš,
kdo zadrží tvůj chtíč?
Kdokoli po ní v čas říje zatouží,
najde ji snadno, bez námahy.
25Dej pozor, ať si neuchodíš nohy
a ať se žízní neumoříš.
‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči!
Miluji cizí a půjdu za nimi!‘
26Jako má hanbu přistižený zloděj,
tak je hanebný celý dům Izraele
se svými králi a velmoži
i s kněžími a proroky.
27Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘
kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘
Ukazují mi záda, a ne tvář,
jakmile je však stihne bída,
volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘
28Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil?
Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit!
Máš přece tolik bohů, Judo –
jednoho boha na každé město!
29Z čeho mě chcete obvinit?
Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.
30Nadarmo jsem bil váš lid,
nedal se poučit.
Své proroky jste mečem hubili
jako nenasytní lvi.“
31Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin:
„Jsem snad Izraeli pouští?
Zemí temnoty?
Proč můj lid říká: ‚Jsme volní!
Chodit za tebou? Už nikdy!‘
32Zapomene snad dívka na svůj šperk?
Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě?
Můj lid však na mě zapomněl –
kolik už je to let?
33Jak jsi šikovná v honbě za milováním!
I nejhorší coury teď můžeš poučit.
34Roucho máš potřísněné krví ubohých,
ne přistižených lupičů, ale nevinných.
A při tom všem
35ještě říkáš:
‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘
Nuže, budu tě soudit za tvá slova,
prý: ‚Já jsem nehřešila.‘
36Proč stále někam chodíš
a stále měníš směr?
Jako ses zklamala v Asýrii,
zklameš se Egyptem.
37I odtud odejdeš s hlavou v dlaních.
Hospodin zavrhl ty tvé opory,
žádnou pomoc u nich nenajdeš.“

3

1„Řekněme, že někdo propustí manželku, ta od něj odejde a vdá se za jiného. Copak se k ní může zase vrátit? Tím by se země hrozně poskvrnila! Tys ale smilnila s tolika milenci, a chceš se ke mně vrátit?“ praví Hospodin.
2„Jen se rozhlédni kolem dokola:
Na kterém holém vršku ses neválela?
Čekalas na milence někde u cesty,
jako beduín vysedává na poušti.
Svým smilstvem a svou zkažeností
jsi poskvrnila zemi!
3Když potom přestal padat liják
a nepřišel ani jarní déšť,
byla jsi zatvrzelá jako coura,
odmítala ses zastydět.
4A teď mi ještě říkáš: ‚Otče,
od mládí jsi mě provázel!
5Snad se nebudeš hněvat věčně?
Zůstaneš navždy rozzloben?‘
Takto mluvíš, a přitom hle –
pácháš zlo, jak jen dovedeš!“
Vraťte se
6Za dnů krále Jošiáše mi Hospodin řekl: „Vidíš, co provádí ta poběhlice Izrael? Tahá se na kdejaký vyšší kopec a pod kdejaký košatý strom, aby tam smilnila.7Říkal jsem si, že po všem, co provedla, se vrátí ke mně, ale nevrátila se.
Viděla to její sestra, zrádkyně Juda.
8Viděla, že jsem tu poběhlici Izrael kvůli všemu jejímu cizoložství propustil a dal jí rozlukový list. Její sestra, ta zrádkyně Juda, se toho ale nelekla a odešla smilnit i ona.9Svým lehkovážným smilstvem poskvrnila zem, když cizoložila s kamením a dřevem.10Ani po tom všem se ale ta její sestra, ta zrádkyně Juda, ke mně nevrátila celým srdcem – pouze falešně, praví Hospodin.“
11Hospodin mi řekl: „I ta poběhlice Izrael vypadá nevinně vedle Judy, té zrádkyně.12Jdi a volej tato slova směrem na sever:
Izraeli, ty poběhlice, vrať se, praví Hospodin;
nebudu už na vás hledět s nevolí.
Jsem přece milosrdný, praví Hospodin,
a nehněvám se navěky.
13Jen uznej, že ses provinila,
žes byla Hospodinu, svému Bohu, nevěrná,
že jsi stále jen za cizími běhala
pod kdejaký strom košatý,
mě jsi však neposlouchala,
praví Hospodin.
14Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion.15Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást moudře a rozumně.16A tehdy, až se ve své zemi rozmnožíte a rozmůžete, praví Hospodin, v těch dnech už nebude ani zmínky o Truhle Hospodinovy smlouvy. Ani na mysl už nepřijde, nikdo si na ni nevzpomene; nikomu nebude chybět a nebude se znovu vyrábět.17V ten čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a budou se tam scházet všechny národy – k Hospodinovu jménu v Jeruzalémě. Už se nebudou řídit svým zarputilým a zlým srdcem.18V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům.
19Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče‘ a neodvrátíš se ode mě.20Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin.“
21Na holých vrších je slyšet křik –
synové Izraele s pláčem žadoní,
protože svou cestu zkřivili
a na Hospodina, svého Boha, nedbali.
22„Vraťte se, mé odvrácené děti,
já vaše odvrácení uzdravím.“
Hle – jdeme k tobě, už jsme tu!
Ty, Hospodine, jsi náš Bůh!
23Ano, ten povyk na výšinách
i horách je pouhý klam.
Ano, v Hospodinu, našem Bohu,
je pro Izrael záchrana!
24Co těžce vydobyli naši otcové,
to nám „Hanba“ hltala už od mládí.
Přišli jsme o jejich ovce i dobytek
stejně jako o syny a o dcery.
25Proto teď uléháme v hanbě
a potupou jsme přikryti.
Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili
jak my, tak naši otcové,
od mládí až do dnešního dne
a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali.

4

1„Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin,
kéž by ses ke mně navrátil!
Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí
a víc už nebloudil!
2Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti
přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!‘
Pak by si jeho jménem žehnaly národy
a jím se chlubily.“
3Toto praví Hospodin obyvatelům Judy a Jeruzaléma:
„Zorejte zemi ležící ladem
a nesejte už do trní.
Zkáza od severu
4Pro Hospodina se obřežte,
obřežte svá srdce,
lide judský a obyvatelé jeruzalémští,
ať můj hněv nevyšlehne plamenem,
ať se nerozpálí vašimi zločiny,
takže by nešel uhasit.“
5„Oznamte to v Judsku,
rozhlaste v Jeruzalémě,
po celé zemi ať troubí polnice,
volejte ze všech sil a říkejte:
‚Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst!‘
6Na Sion namiřte korouhev:
Rychle do bezpečí! Nestůjte!
Od severu totiž přivádím neštěstí,
strašné ničení.
7Lev vyskočil ze své houštiny,
hubitel národů vyrazil.
Vydal se ze své domoviny,
aby tvou zemi zpustošil.
Z tvých měst zbudou pouhé trosky,
v nichž nikdo nebydlí.
8Proto se oblečte pytlem,
naříkejte a truchlete:
‚Hospodinův planoucí hněv
nás nemine!‘
9Toho dne, praví Hospodin,
se zhroutí král i velmoži;
kněží budou tehdy zděšeni
a proroci hrůzou oněmí.“
10„Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: ‚Budete žít v pokoji,‘ a přitom nám na hrdlo sahá meč!“
11V ten čas bude tomuto lidu i Jeruzalému řečeno: „Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil –12na to je příliš silný. Přichází ode mě. To já teď nad nimi vynesu rozsudek.“
13Už se žene jako mraky,
jeho vozy jako vichřice,
koně rychlejší než orli –
běda, je s námi konec!
14„Omyj své srdce od zla, Jeruzaléme,
a budeš zachráněn.
Jak dlouho ještě budeš
přemýšlet zvráceně?
15Hlasatel z Danu už je slyšet,
z pohoří Efraim jde zlá zvěst.
16Oznamte národům: ‚Už jsou tu!‘
Ohlaste Jeruzalému:
‚Zdaleka tě přišli oblehnout,
proti judským městům se rozkřiknou!‘
17Obklíčili Jeruzalém jako hlídači pole,
neboť se vzbouřil proti mně, praví Hospodin.
18To ty tvé způsoby a tvé skutky
ti to zavinily.
To je tvé neštěstí, ano tak trpké,
zasáhne tě přímo do srdce!“
19Bolí, bolí mě to v břiše!
Bolestí svíjím se!
Srdce mám sevřené,
mé srdce se chvěje –
nemohu zůstat mlčet!
Slyšíš, má duše, hlas polnice?
Troubí na poplach, do boje!
20Pohromu stíhá pohroma,
celá země je zničena.
Má vlast je náhle v sutinách,
můj domov je ten tam.
21Jak dlouho uvidím válečné prapory?
Jak dlouho uslyším troubit polnici?
22„Můj lid se musel zbláznit –
už mě neznají.
Jsou jako hloupé děti –
rozum nemají.
Ve zlu jsou velmi šikovní,
konat dobro však neumí.“
23Viděl jsem zemi – hle, pustá a prázdná,
vzhlédl jsem k nebi – bylo bez světla.
24Viděl jsem hory – celé se chvěly,
otřásaly se všechny pahorky.
25Viděl jsem a hle – nikde ani člověk
a všichni ptáci zmizeli.
26Viděl jsem – a hle, sad se stal pouští,
všechna města padla před Hospodinem,
když vzplanul jeho hněv!
27Tak praví Hospodin:
„Z celé země zbudou sutiny,
i když ji zcela nezničím.
28A proto bude země truchlit
i nebe nahoře se do tmy zahalí;
co jsem řekl, totiž nevezmu zpátky,
co jsem rozhodl, to nezměním.“
29Jakmile zaslechli jezdce a lukostřelce,
každé město se dalo na útěk.
Do houští lezli, na skály šplhali,
každé město je opuštěné,
nezůstal ani človíček.
30Co si však, nebožačko, počneš ty?
Vezmeš si šarlatové šaty?
Zlatými šperky se ozdobíš?
Budeš si řasenkou líčit oči?
Zbytečné krášlení!
Tví milenci tebou pohrdají,
chystají se tě zavraždit!
31Slyším křik jakoby ženy v bolestech,
jako když matka rodí poprvé –
křik sténající Dcery sionské,
jež vzpíná ruce: „Běda mi!
Život mě opouští před vrahy!“

5

Jak ti mohu odpustit?
1„Projděte jeruzalémské ulice,
dívejte se a pátrejte,
prohledejte jeho tržiště.
Najdete-li někoho, kdo dbá na právo
a usiluje o věrnost,
pak Jeruzalému prominu.
2I když říkají: ‚Jakože Hospodin žije,‘
stejně přísahají křivě!“
3Ty ale, Hospodine, přece jistě
očima pátráš po věrnosti.
Bil jsi je, ale necítili bolest,
hubils je, ale nedali se poučit.
Tváře zatvrdili víc než kámen,
vrátit se odmítli.
4Řekl jsem si: Jsou to jen chudáci;
chovají se jako blázni,
protože Hospodinovu cestu neznají,
nevědí, co jejich Bůh nařídil.
5Půjdu raději za mocnými
a s nimi promluvím;
ti přece Hospodinovu cestu znají,
ti vědí, co jejich Bůh nařídil.
Jenže ti také jeden jako druhý
své jho rozlámali,
postroje ze sebe strhali.
6Proto se na ně z lesa vrhne lev,
vlk z pustiny je rozsápe,
leopard bude číhat u jejich měst
a roztrhá každého, kdo vyjde ven.
Už bylo příliš jejich vzpour,
jejich nevěry už bylo dost!
7„Jak ti to mohu odpustit?
Tví synové mě opustili
a přísahají skrze nebohy.
Jen co jsem je nasytil,
odešli cizoložit,
houfem se valí do domu nevěstky.
8Hřebci jedni vykrmení a vilní,
po manželce bližního všichni řehtají.
9Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?
10Projděte jejich vinice a pustošte,
ale nezničte je úplně.
Odstraňte jejich výhonky,
protože nejsou Hospodinovy.
11Proradně mě totiž zradili –
jak dům Izraele, tak dům Judy,
praví Hospodin.“
12Popírali Hospodina
se slovy: „To není on!
Na nás nepřijde žádná bída,
nepocítíme meč ani hladomor.
13Proroci jen tak do větru žvaní,
nemají žádné poselství –
ať se to stane jim samotným!“
14Nuže, tak praví Hospodin, Bůh zástupů:
„Protože říkají takové věci,
hle, já ti dám do úst slova jako oheň,
jenž spálí jako dříví tento lid.
15Hle, dome Izraele, přivedu na vás
národ zdaleka, praví Hospodin.
Národ prastarý je to, národ odvěký,
národ, jehož jazyk neznáš,
a nerozumíš, co říkají.
16Samí udatní hrdinové,
jejich toulec zeje jako hrob.
17Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb,
pohltí tvé syny i tvé dcery,
pohltí tvé ovce i tvůj dobytek,
pohltí tvou révu i tvé fíkoví.
Mečem dobude tvá opevněná města,
na která ses tak spoléhal.
18Ale ani v těch dnech, praví Hospodin, s vámi neskoncuji.19Až se budou ptát: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, udělal?‘ odpovíš jim: ‚Protože jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, proto budete v jiné zemi sloužit cizákům.‘
20Oznamte to v domě Jákobově,
v Judsku to rozhlaste:
21Poslouchejte, vy nechápaví hlupáci,
kteří mají oči, ale nevidí,
mají uši, ale neslyší!
22Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin.
Neměli byste se přede mnou chvět?
Moři jsem pískem vytyčil hranice
nepřekročitelným, věčným zákonem.
Bouří se moře, ale nic nezmůže,
vlny burácejí, ale nevylijí se.
23Tento lid má však srdce odbojné a zpupné;
odvrátili se a odešli.
24Ani je nenapadlo říci:
‚Mějme Hospodina, svého Boha, v úctě!
On dává podzimní i jarní deště v pravý čas,
zachovává nám týdny určené pro sklizeň.‘
25Vaše viny to ale pokazily,
vaše hříchy vás těch darů zbavily!
26V mém lidu se najdou zločinci,
číhají schovaní jako ptáčníci,
nastražili past, aby lidi lovili.
27Jako je plno ptáků v kleci,
tak jsou jejich domy plné lsti.
Takhle dosáhli moci a bohatství,
28vypasení jsou a otylí.
Předhánějí se svými zločiny,
o spravedlnost nestojí,
práva sirotků neprosazují,
nehájí chudé v jejich při.
29Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?
30Co se to v téhle zemi děje?
Hrůza! Děs!
31Proroci prorokují lživě,
kněží vládnou na vlastní pěst
a můj lid to takhle miluje!
Co si však počnete nakonec?“

6

Varování Jeruzalému
1„Synové Benjamínovi, prchněte,
z Jeruzaléma utečte!
V Tekoji na roh zatrubte,
dejte znamení nad Bet-keremem:
Od severu se blíží neštěstí,
strašné ničení!
2Ta přelíbezná pastvina,
Dcera sionská, bude zničena.
3Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví své stany kolem ní
a každý spase, na co natrefí.
4‚Připravte se k boji proti ní!
Zaútočíme o poledni!‘
‚Běda, den už se nachýlil,
večer už vrhá dlouhý stín.‘
5‚Zaútočíme tedy v noci!
Zboříme jejich pevnosti!‘“
6Tak praví Hospodin zástupů:
„Kácejte les,
proti Jeruzalému násep navršte!
To je to město, které čeká trest –
je naplněné útlakem!
7Jako ze studny tryská voda,
tak z toho města tryská zloba.
Útlak a zhouba se v něm rozléhá,
jeho bolesti a rány mám stále před očima.
8Jeruzaléme, nech se napravit,
jinak se od tebe odvrátím;
jinak tě obrátím v sutiny,
v zemi, jež není k bydlení.“
9Tak praví Hospodin zástupů:
„Proberte pozůstatek Izraele,
jako když se paběrkuje vinice.
Znovu prohrábni její ratolesti,
jako když vinař sbírá hrozny.“
10S kým ale mohu mluvit,
koho varovat, aby slyšeli?
Hle, mají neobřezané uši,
vůbec neposlouchají!
Hle, Hospodinovo slovo je uráží,
nelíbí se jim!
11Jsem plný Hospodinova hněvu,
zadržovat už ho nemohu.
„Vylij ho tedy na děti v ulicích
i tam, kde se baví mládenci.
Vždyť budou zachváceni muži i s ženami,
ba i starci, kteří dožili své dny.
12Jejich domy pak připadnou jiným
spolu s poli a ženami,
až vztáhnu ruku na všechny,
kdo žijí v této zemi, praví Hospodin.
13Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk;
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
14Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není!
15Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se v čas zúčtování,
praví Hospodin.“
16Tak praví Hospodin:
„Zastavte se na cestách, rozhlédněte se,
ptejte se po stezkách pradávných:
Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte
a vaše duše najdou odpočinutí.
Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!‘
17Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Dávejte pozor na zvuk polnice.
Vy jste však řekli: ‚Nechceme!‘
18Proto, národy, slyšte
a buďte svědkové
toho, co se jim stane.
19Slyš, země:
Hle, přivádím na tento lid neštěstí,
ovoce toho, jak smýšleli,
neboť má slova neposlouchali
a můj Zákon zavrhli.
20K čemu je mi to kadidlo ze Sáby,
k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny?
Nemohu přijmout vaše zápaly,
vaše oběti se mi nelíbí!“
21Nuže, tak praví Hospodin:
„Hle, kladu tomuto lidu překážky,
o které klopýtnou rodiče i děti,
zahynou přátelé i sousedi.“
22Tak praví Hospodin:
„Hle, ze země na severu vojsko přichází,
od konců světa zvedá se národ mohutný!
23Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jak mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero sionská, proti tobě!“
24Jakmile jsme o nich slyšeli,
ruce nám ochably.
Jsme přemoženi úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
25Nevycházejte na pole!
Na cestu nevyrážejte!
Nepřítel třímá meč!
Hrůza všude kolem!
26Můj lide, obleč se pytlem,
svíjej se v popelu,
naříkej jako nad jedináčkem
v nejtrpčím smutku –
vždyť na nás táhne zhoubce
a v okamžiku bude tu!
27„Učinil jsem tě ve svém lidu prubířem,
abys ho zkoumal a vyzkoušel,
abys prověřil ryzost jejich cest.
28Všichni jsou to zatvrzelí buřiči,
jako by byli z bronzu nebo železa;
pomlouvají, kudy chodí,
všichni jsou zvrhlost sama.
29Měchy dmýchají naplno,
oheň už pohltil všechno olovo,
to přetavování však bylo nadarmo;
zlo se nevyčistilo.
30Odpad po stříbru – tak se jmenují,
protože Hospodin je odhodil.“

7

Kázání v chrámě
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Postav se do brány Hospodinova chrámu a volej tam tato slova:
Slyšte slovo Hospodinovo, všichni z Judy, kteří se těmito branami přicházíte klanět Hospodinu!
3Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty a své jednání, a já vás tu nechám žít.4Přestaňte spoléhat na klamné řeči – prý: ‚Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám!‘5Jedině pokud napravíte své cesty a své jednání – pokud se mezi sebou budete řídit právem,6pokud přestanete vykořisťovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, pokud přestanete na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete už k vlastní škodě následovat cizí bohy –7pak vás tu nechám žít, v té zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až na věky.
8Jen se podívejte! Vždyť na ty klamné řeči spoléháte marně!9Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí neznámé bohy10a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti?11To se podle vás tento dům, který se nazývá mým jménem, stal doupětem lupičů? Jenže já to dobře vidím, praví Hospodin.12Jen si zajděte do Šíla, na místo, kde jsem kdysi nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním kvůli zkaženosti svého lidu Izraele udělal!
13Zatímco jste páchali všechny ty zločiny, praví Hospodin, já jsem k vám mluvil. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. Volal jsem vás, ale vy jste neodpovídali.14S tímto domem, který se nazývá mým jménem a na který se spoléháte, s tímto místem, které jsem dal vám i vašim otcům, proto udělám totéž, co jsem udělal se Šílem.
Falešné náboženství
15Vás pak od sebe zapudím, jako jsem zapudil všechny vaše bratry, celé pokolení Efraim!“
16„Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Nenaléhej na mě, já tě nevyslyším.17Copak sám nevidíš, co páchají v judských městech a na jeruzalémských ulicích?18Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro Královnu nebes. Také přinášejí úlitby cizím bohům, aby mě uráželi.19Urážejí tím ale mě? praví Hospodin. Neurážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“
20Nuže, tak praví Panovník Hospodin: „Hle, na toto místo se vylije můj rozhořčený hněv – na lidi i dobytek, na stromy v sadech i na plody země. Vzplane a už nezhasne!“
21Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Jen si hromaďte zápaly k obětem, jen si to maso snězte!22Tehdy, když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, nemluvil jsem s nimi proto, abych jim dal přikázání o zápalech a obětech,23ale přikázal jsem jim toto: ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘24Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář.25Ode dne, kdy vaši otcové vyšli z Egypta, až dodneška jsem jim dennodenně znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky.26Oni mě ale neposlouchali, vůbec nevnímali. Zatvrdili své šíje a zkazili se hůř než jejich otcové.
27I když jim řekneš všechna tato slova, nebudou tě poslouchat. I když na ně budeš volat, neodpovědí ti.28Proto jim řekni: ‚Toto je národ, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nenechá se poučit. Pravda se ztratila, v ústech ji nemají.‘
Údolí vraždění
29Ostříhej se a zahoď vlasy,
na holých návrších zpívej žalozpěv.
Hospodin zavrhl a opustil pokolení,
které vzbudilo jeho hněv.“
30„Lid Judy před mýma očima páchal zlo, praví Hospodin. V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly, a tak ho poskvrnili.31Vystavěli také obětiště Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam pálili své vlastní syny a dcery v ohni – to jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl!
32A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy se mu už nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění a v Tofetu se bude pohřbívat, až už nebude ani kam.33Na mrtvolách tohoto lidu se budou pást ptáci i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl.34V judských městech a na jeruzalémských ulicích tehdy nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty, neboť z této země zbudou sutiny.“

8

1„V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů.2Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi.
Zúčtuji s nimi
3A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“
4„Řekni jim – Tak praví Hospodin:
Když někdo padne, copak už nevstane?
Když se odvrátí, nevrátí se zpět?
5Proč tedy tento lid zůstává odvrácený?
Proč se Jeruzalém stále odvrací?
Drží se lži,
vrátit se nechtějí.
6Pozorně jsem naslouchal,
ale nikdo se o tom nezmínil.
Nikdo nelituje, co zlého spáchal,
neříká: ‚Co jsem to učinil?‘
Každý se řítí střemhlav dál
jako kůň, když se žene do bitvy.
7I ten čáp na nebi zná svá období,
hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas,
kdy se mají stěhovat.
Můj lid ale netuší,
neví, co Hospodin nařídil.
8Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří,
my máme Zákon Hospodinův‘?
Jen se podívejte, jak ho komolí
lživé pero učenců!
9Ti mudrci tedy budou zahanbeni
a zachváceni děsem.
Hle, Hospodinovo slovo zavrhli –
to si snad počínali moudře?
10Proto dám jejich ženy jiným
a jejich pole uchvatitelům.
Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk,
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
11Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není!
12Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se, až s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.
13Nadobro je sklidím, praví Hospodin;
nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík,
jen zvadlé listí.
Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“
14Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
15Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
16Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!
Prorokův nářek
17„Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“
18Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
19Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?
„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“
20Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.
21Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
22Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?
23Kéž by má hlava byla studnicí
a mé oči slzí prameny,
abych oplakával dnem i nocí
ty, kdo v mém lidu zhynuli!

9

Neznají mě
1Kéž bych měl někde na poušti
místo, kam se poutník uchýlí,
abych mohl opustit svůj lid
a odejít od nich pryč;
vždyť jsou to samí cizoložníci,
je to shromáždění nevěrných!
2„Ohýbají své jazyky jako luky,
nevládnou v zemi pravdou, ale lží,
ode zla ke zlu stále postupují,
mě ale neznají, praví Hospodin.
3Před bližním se měj na pozoru,
vlastnímu bratru se nesvěřuj;
všichni ti bratři jsou totiž podrazáci,
všichni ti bližní roznášejí pomluvy.
4Jeden druhého podvádějí,
pravdu už vůbec nemluví;
svůj jazyk naučili mluvit lži,
pro zvrácenost by se ztrhali.
5Žiješ uprostřed lsti
a kvůli lsti mě znát odmítli,
praví Hospodin.“
6Nuže, tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, budu je přetavovat a tříbit.
Co si mám počít, když je můj lid takový?
7Jejich jazyky jsou smrtící šípy,
svými ústy vykládají lsti;
s bližními mluví o pokoji,
v srdci však léčky osnují.
8Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?“
9Pláču a běduji nad horami,
nad stepními pastvinami zpívám žalozpěv,
že jsou vypáleny a nikdo tudy nechodí,
bučení dobytka se tu neozve;
všichni ptáci odsud uletěli,
utekla všechna zvěř.
10„Obrátím Jeruzalém v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
obrátím judská města v trosky,
kde nikdo nebydlí.“
11Kdo je tak moudrý, aby to pochopil? Ke komu promluvila ústa Hospodinova, aby to vysvětlil? Proč je ta země zničená? Proč je spálená jako poušť, přes kterou se nedá cestovat?
12„Protože opustili můj Zákon, který jsem jim předložil, praví Hospodin. Protože mě neposlouchali a neřídili se mým Zákonem.13Řídili se svým zarputilým srdcem a následovali baaly, jak je to naučili jejich otcové.14Proto Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a k pití jim dám jed.
Přichází zúčtování
15Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, abych je vyhladil.“
16Tak praví Hospodin zástupů:
„Pochopte to a zavolejte plačky,
ať přijdou!
Pošlete pro ty nejšikovnější,
ať přijdou!“
17Ať si pospíší
a bědují nad námi.
Ať se nám z očí řinou slzy,
zpod víček ať nám kanou.
18Ze Sionu je slyšet bědování:
Jaká zkáza nás to potkala,
jak hrozná ostuda!
Musíme opustit vlastní zemi,
naše příbytky jsou zbořeny!
19Proto slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,
slovům z jeho úst uši otevřete.
Učte své dcery bědování,
jedna druhou učte žalozpěv.
20Vždyť se k nám smrt vyšplhala okny,
vnikla do našich pevností,
aby nám vzala děti z ulic
a mládence z náměstí.
21„Řekni – Tak praví Hospodin:
Lidské mrtvoly
leží jako hnůj na poli,
jako za žencem padlé klasy,
jež nikdo nesklidí.“
22Tak praví Hospodin:
„Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí
ani hrdina svým hrdinstvím
ani boháč svým bohatstvím.
23Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím,
že mě zná a že mi rozumí,
neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství,
právo i spravedlnost na zemi;
ano, v tom mám zalíbení,
praví Hospodin.“
24„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji se všemi, kdo jsou obřezáni na těle25– s Egyptem, Judou, Edomem, s Amonci, Moábem a se všemi obyvateli pouště, kteří si vyholují skráně. Všechny ty národy jsou totiž neobřezané a všechen dům Izraele má neobřezané srdce.“

10

Bůh a modly
1„Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský.2Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané.3To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem,4ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel.5Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“
6Nikdo není, Hospodine, jako ty!
Jsi veliký
a velikou mocí jsi pověstný.
7Kdo by se tě nebál, Králi národů?
Jen ty zasloužíš úctu!
Mezi mudrci všech národů
a ve všech jejich královstvích
není nikdo jako ty.
8Do jednoho jsou to nechápaví tupci
a jejich nauky jsou pouhé nesmysly:
dřevo,
9tepané stříbro ze zámoří
a zlato dovezené z dálné ciziny.
Ten výtvor truhláře a kovotepce
pak oblékají purpurem a šarlatem –
všechno je to dílo zručného umělce.
10Ale Hospodin je pravý Bůh,
je živý Bůh a věčný Král!
Země se třese před jeho zlobou,
národy neobstojí, když se rozhněvá.
11Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“
12On ale svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
13Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
14Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
15Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
Blíží se vřava
16Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje.
17Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země!18Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“
19Běda mi, má rána bolí,
mé zranění se nehojí!
Říkal jsem si: Tuhle bolest
jistě vydržím.
20Teď ale je můj stan zničen,
zpřetrhány všechny provazy.
Děti mě opustily a jsou pryč,
už není, kdo by můj stan vztyčil,
kdo by postavil mé přístřeší.
21Pastýři, ti tupci,
se Hospodina neptali,
a proto se jim nedaří –
celé stádo se jim rozuteklo pryč.
22Slyš, už přichází zpráva:
Ze severní země se blíží vřava!
Judská města se obrátí v trosky,
kde žijí jen šakali.
23Hospodine, vím,
že nikdo nemá svou cestu v moci
a že člověk po ní jdoucí
své kroky neřídí.
24Trestej mě, Hospodine,
ale spravedlivě,
ne ve svém rozhněvání,
ať mě nezdrtíš.
25Vylij svou zuřivost raději na národy,
které se k tobě neznají,
vylij ji na kmeny,
které se k tvému jménu nehlásí.
Vždyť právě oni Jákoba spolykali,
pohltili, zhltali,
jeho domovinu zničili!

11

Porušili mou smlouvu
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Slyšte slova této smlouvy! Vyřiď je judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma.3Řekni jim – Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Zlořečený je každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy,4kterou jsem svěřil vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z Egypta, z té tavicí pece. Řekl jsem: ‚Poslouchejte mě a plňte vše, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já budu vaším Bohem.5Tehdy splním přísahu, kterou jsem složil vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem‘ – zemi, v níž dnes žijete.“
„Amen, Hospodine,“ odpověděl jsem.
6Hospodin mi řekl: „Volej v judských městech a v ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Poslouchejte slova této smlouvy a plňte je.7Ode dne, kdy jsem vyvedl vaše otce z Egypta, až dodnes jsem je naléhavě nabádal. Znovu a znovu jsem je nabádal: ‚Poslouchejte mě.‘8Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali a každý se raději řídil svým zarputilým a zlým srdcem. Proto na nich vyplním všechny hrozby uvedené v této smlouvě, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“
9Hospodin mi řekl: „Judský lid a obyvatelé Jeruzaléma se proti mně spikli.10Vrátili se k hříchům svých dávných předků, kteří odmítali poslouchat má slova a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili. Jak dům Izraele, tak dům Judy porušil mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.
11A proto tak praví Hospodin: Hle, přivedu na ně neštěstí, kterému nebudou moci utéci. Tehdy budou volat ke mně, ale já je nevyslyším.12Jen ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou volat k bohům, kterým pálí kadidlo, jestli by je nespasili v čase neštěstí.13Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! A kolik je ulic v Jeruzalémě, tolik oltářů jste postavili Hanbě, oltářů k pálení kadidla Baalovi.
14Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Až ke mně budou volat kvůli svému neštěstí, neuslyším.
15Co vlastně můj milý lid
pohledává v mém domě?
To chce dál s mnoha jinými
kout pikle?
Může snad maso obětí
odvrátit tvé neštěstí,
aby ses znovu veselil?
16Košatou olivou tě nazval Hospodin,
krásnou a s pěkným ovocem.
Za hřmění hrozné bouře ji ale zapálí,
její ratolesti zničí oheň!
Spiknutí v Anatotu
17Hospodin zástupů, který tě sázel, vyslovil nad tebou zlý ortel, protože dům Izraele i dům Judy páchal zlé věci: uráželi mě, když pálili kadidlo Baalovi.“
18Hospodin mě poučil a já jsem to pochopil, jakmile mi ukázal, co dělají.19Byl jsem totiž důvěřivý jako beránek vedený na porážku, netušil jsem, jaké úklady na mě chystají: „Porazme strom i s ovocem, ze země živých ho vytněme, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“
20Hospodine zástupů, Soudce spravedlivý,
jenž zkoumáš srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.
21Toto praví Hospodin o mužích z Anatotu, kteří ti usilují o život a říkají: „Neprorokuj Hospodinovým jménem, nebo tě zabijeme.“22Nuže, toto praví Hospodin zástupů: „Já s nimi zúčtuji. Jejich mládenci padnou mečem, jejich synové a dcery pomřou hladem.23V čase, kdy s nimi zúčtuji, přivedu na muže z Anatotu neštěstí a nepřežije ani jeden z nich.“

12

1Hospodine, spravedlivý jsi,
kdykoli si ti stěžuji;
o té spravedlnosti
chci ale s tebou promluvit:
Proč je úspěšná cesta ničemů?
Proč všichni zrádci žijí v poklidu?
2Zasadil jsi je, zakořenili,
rostou a přinášejí plody.
Jejich ústům jsi stále nablízku,
jejich svědomí jsi však vzdálený.
3Ty mě, Hospodine, znáš,
vidíš mě a zkoušíš,
zda jsem ti v srdci oddaný.
Odvleč je jako ovce na jatka,
odděl je pro den porážky!
4Jak dlouho bude země vysychat
a vadnout všechna zeleň na poli?
Jak dlouho bude zvěře i ptáků ubývat,
protože obyvatelé země jsou tak zlí?
Přitom však říkají:
„Do naší budoucnosti mu nic není!“
5„Když tě unavuje běžet s pěšími,
jak budeš závodit s koni?
Když máš klid pouze v pokojné zemi,
jak zvládneš jordánské houští?
Opustím svůj lid
6Tví vlastní bratři, tvoji příbuzní,
právě oni tě zradili;
křičeli na tebe z plných plic.
Nevěř jim tedy,
i kdyby s tebou pěkně mluvili.“
7„Svůj dům nechám být,
opustím své dědictví,
svůj milovaný lid
vydám nepřátelům do hrsti.
8Mé dědictví je mi lvem,
co na mě z lesa řve;
nenávidím je!
9Mé dědictví je mi strakatým supem
s hejnem supů kolem něj.
Jděte, sežeňte všechnu divou zvěř,
přiveďte ji, ať se nažere!
10Mou vinici zničí mnozí pastýři,
mé pole podupou;
mé překrásné pole obrátí
ve zpustošenou poušť.
11Stane se pouhou pustinou,
opuštěná bude plakat přede mnou.
Zpustošena bude celá zem,
a nikdo si to k srdci nevezme.
12Všechny holé vrchy na poušti
obsadí zhoubci,
neboť Hospodinův meč pohltí
celou zem od hranic k hranicím;
žádný smrtelník nebude mít klid!
13Zasejí pšenici a sklidí trní,
bez výsledku se budou dřít.
Tím, co sklidí, budou zahanbeni,
až je prudkým hněvem stihne Hospodin.“
14Tak praví Hospodin: „Pokud jde o všechny mé zločinné sousedy, kteří se sápou po dědictví, jež jsem dal svému lidu Izraeli – hle, vykořením je z jejich vlasti. A pokud jde o dům Judy, ten vykořením spolu s nimi.15Poté, co je vykořením, se ale nad nimi znovu slituji a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví, každého do jeho vlasti.16Pokud se totiž naučí cestám mého lidu a začnou přísahat v mém jménu: ‚Jakože žije Hospodin‘ (tak jako předtím sami učili můj lid přísahat při Baalovi), pak budou obnoveni stejně jako můj lid.17Pokud však neposlechnou, pak takový národ zcela vyvrátím a vyhubím, praví Hospodin.“

13

Lněný pás
1Hospodin ke mně promluvil: „Jdi si koupit lněný pás. Opásej se jím na bedrech, ale ve vodě ho neper.“2Koupil jsem si tedy bederní pás, jak Hospodin řekl, a opásal se jím.
3Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo:4„Vezmi ten pás, který sis koupil a který nosíš na bedrech, vstaň, jdi k Pratu a tam ho schovej ve skalní puklině.“5Šel jsem tedy a schoval jej u Pratu, jak mi Hospodin přikázal.
6Po mnoha dnech mi pak Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Pratu a vezmi odtud onen pás, který jsem ti tam přikázal schovat.“7Šel jsem tedy k Pratu na místo, kde jsem pás předtím schoval, vyhrabal jsem ho, a hle – pás byl plesnivý a úplně na nic.
8Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo:9„Toto praví Hospodin: Právě tak zkazím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma!10Tento zlý lid, který odmítá poslouchat má slova, který se řídí svým zarputilým srdcem a odchází za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás – úplně na nic.
Vinné džbány
11Jako se pás ovíjí kolem lidských beder, tak jsem k sobě přivinul celý dům Izraele a celý dům Judy, praví Hospodin. Chtěl jsem, aby byli mým lidem, mým věhlasem, chválou a ozdobou, oni však neposlouchali.“
12„Vyřiď jim tato slova. Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý džbán se plní vínem. Když ti namítnou: ‚Copak nevíme, že se každý džbán plní vínem?‘13řekni jim – Tak praví Hospodin: Hle, já všechny obyvatele této země, krále sedící na Davidově trůnu, kněze, proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, naplním tak, že budou opilí.
Půjdete do zajetí
14Roztříštím je jedny o druhé, rodiče i děti, praví Hospodin. Nebudu mít soucit ani slitování, nesmiluji se, dokud je nezničím.“
15Pozorně poslouchejte, odložte pýchu,
vždyť mluvil Hospodin.
16Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než tmou vše zahalí,
dříve než vaše nohy zakopnou
v příšeří mezi horami.
Vyhlížíte světlo,
on je však promění v stín smrti,
obrátí je ve tmu nejhlubší.
17Jestliže neposlechnete,
spláču nad vaší pýchou potají,
mé oči budou plakat hořce,
přetékat budou slzami
nad Hospodinovým stádem
odvlečeným do zajetí.
18„Vyřiď králi a královně matce: ‚Sesedněte z trůnů na zem; vaše skvostné koruny vám spadnou z hlav!‘19Města v Negevu budou zavřena, nikdo je nebude moci otvírat. Celý Juda bude vystěhován, vystěhován bude docela.“
20Zvedněte oči, pohleďte
na ty, kdo táhnou od severu!
Kde máte stádo vám svěřené,
ovce, jež byly vaší chloubou?
21Co řekneš, až ti určí za vládce
ty, jež sis pěstovala jako spojence?
Nepřepadnou tě bolesti
jako ženu, když rodí?
22Ptáš-li se sama sebe:
„Proč mě to potkalo?“ –
To za množství tvých vin ti zvedli sukně
a zprznili ti tělo!
23Může si Habešan změnit barvu kůže
anebo leopard své skvrny?
Pak byste i vy mohli jednat dobře,
kdo jste si navykli být zlí!
24„Rozpráším tě jako plevy unášené pouštním vichrem.25To bude tvůj úděl, to jsem ti vyměřil, praví Hospodin, protože jsi na mě zapomněla a uvěřila lži.26Já sám ti proto zvednu sukně až přes obličej, ať se ukáže tvá hanba,27tvé cizoložství, tvůj chtíč i tvé zvrhlé smilnění. Viděl jsem tvé nechutnosti na kopcích i v polích. Běda ti, Jeruzaléme! Jak dlouho ještě budeš nečistý?“

14

Sucho v zemi
1Slovo Hospodinovo, které Jeremiáš dostal ohledně sucha:
2„Juda truchlí,
jeho města chátrají.
Oplakávají zemi,
z Jeruzaléma stoupá křik.
3Velmoži své sluhy pro vodu posílají;
chodí k nádržím,
ale ty jsou bez vody.
Vracejí se s prázdnými vědry;
zklamáni a zahanbeni
skrývají hlavu v dlaních.
4Půda je rozpukaná,
protože v zemi neprší;
rolníci proto samým zklamáním
skrývají hlavu v dlaních.
5I ta laň opouští v kraji mláďata,
protože zeleň zmizela.
6Divocí osli stojí na holých návrších
a větří jako šakali;
napínají zrak, až jim selhává,
protože tráva zmizela.“
7Naše viny nás, Hospodine, usvědčují,
kvůli svému jménu ale zasáhni!
Mnohokrát jsme se odvrátili,
proti tobě jsme hřešili.
8Ach, naděje Izraele,
náš Spasiteli v čase soužení!
Proč se k této zemi chováš jako cizinec,
jako poutník, co se jen na noc zastaví?
9Proč se chováš jako zaskočený člověk,
jako bojovník, co nedovede zachránit?
Jsi přece, Hospodine, vprostřed nás!
Tobě patříme!
Neopouštěj nás!
Nemodli se za tento lid
10Toto praví Hospodin o tomto lidu:
„Tak rádi se toulají,
nohy si vůbec nešetří!
Proto v nich Hospodin nemá zalíbení;
nyní si připomene jejich viny
a ztrestá jejich hřích.“
11Hospodin mi řekl: „Nemodli se za tento lid, za jeho blahobyt.12Ani když se budou postit, nevyslyším jejich volání. Ani když přinesou zápalné a moučné oběti, nenajdu v nich zalíbení. Mečem, hladem a morem s nimi skoncuji.“
13„Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Proroci jim přece říkají: ‚Nezakusíte meč, hlad na vás nepřijde! Na tomto místě vás jistě obdařím pravým pokojem.‘“
14„Ti proroci mým jménem prorokují lži,“ řekl mi na to Hospodin. „Já jsem je neposlal, nic jsem jim nesvěřil ani jsem s nimi nemluvil. Prorokují vám lživá vidění, nicotné věštby a vymyšlené podvody.
15Nuže, toto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují mým jménem, ačkoli jsem je neposlal, a kteří tvrdí, že na tuto zemi nepřijde meč a hlad: Sami ti proroci zajdou mečem a hladem!
Nezavrhuj nás!
16Lid, kterému prorokují, pak bude ležet v ulicích Jeruzaléma poražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí – je ani jejich ženy, jejich syny ani dcery. Tak na ně vyliji jejich neštěstí.“
17„Vyřiď jim tato slova:
Dnem i nocí mi z očí kanou slzy,
nejdou zastavit.
Má panenská dcera je těžce zraněná,
bolestná rána můj lid postihla.
18Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití,
vejdu-li do města, hle – vyčerpaní hlady!
Proroci i kněží v celé zemi
vedou své řemeslo a nic netuší.“
19To jsi opravdu Judu zavrhl?
Cítíš takový odpor k Sionu?
Proč jsi nás tolik bil,
že se nemůžeme uzdravit?
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
20Uznáváme, Hospodine, jak jsme zlí;
naši otcové se provinili
a i my jsme proti tobě hřešili.
21Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,
nepotupuj svůj slavný trůn!
Pamatuj na svou smlouvu s námi,
neruš ji!
22Umí snad modly národů dávat déšť?
Prší snad z nebe samo od sebe?
Ne, Hospodine, Bože náš, to ty!
V tebe skládáme naději,
jsi to ty, kdo vše působí!

15

Jsem unaven soucitem
1Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou!2Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:
Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo pod meč, ten pod meč,
kdo do hladu, bude hladovět
a kdo do zajetí, bude odvlečen.
3Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili.4Kvůli tomu, co judský král Menašem, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země.
5Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?
Kdo se nad tebou ustrne?
Kdo se zastaví zeptat se,
jak ti je?
6Opustil jsi mě, praví Hospodin,
odešel jsi pryč.
Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;
soucitem už jsem unaven!
7Budu je převívat vidlemi jako obilí
ve městech po celé zemi.
Připravím je o děti, zahubím svůj lid,
neboť se od svých cest neodvrátili.
8Proto jejich vdovy rozmnožím
více než písek v mořích.
V poledne na ně přivedu zhoubce,
na matky i na mládence;
znenadání na ně uvalím
hrůzu a zděšení.
Budeš mými ústy
9I matka sedmi dětí zchřadne
u konce s dechem,
za bílého dne jí zajde slunce,
v hanbě se bude stydět.
Ty, kdo přežijí, pak vydám meči
před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“
10Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –
muž, který má s celou zemí svár a při!
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,
a přesto mi všichni zlořečí.
11Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení.12Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem?13Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území.14Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“
15Hospodine, ty rozumíš,
vzpomeň si na mě, ke mně přijď,
pomsti se za mě
na mých pronásledovatelích!
Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –
považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!
16Jakmile tvá slova přišla,
ihned jsem je sněd,
tvá slova mě potěšila,
vnesla radost do srdce.
Hospodine, Bože zástupů,
patřím přece tobě!
17Nesedávám s těmi, kdo se veselí,
neoslavuji s nimi.
Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil
a naplnil mě nevolí.
18Proč má bolest nikdy nekončí,
proč se má hrozná rána nechce zahojit?
Stal ses mi zdrojem zklamání –
copak jsi potok bez vody?
19Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim.20Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin.21Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“

16

Jste horší než vaši otcové
1Dostal jsem slovo Hospodinovo:2„Neber si ženu a neměj na tomto místě syny ani dcery.3Neboť toto praví Hospodin o dětech zde narozených a o matkách, které je porodily, a o otcích, kteří je v této zemi zplodili:4Zemřou strašlivou smrtí. Nikdo je neopláče ani nepohřbí, takže zůstanou ležet jako hnůj na zemi. Meč a hlad s nimi skoncuje a na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.“
5Tak praví Hospodin: „Nevcházej do domu smutku, nechoď truchlit a neoplakávej je, neboť od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, svou lásku i soucit, praví Hospodin.6V této zemi pomřou velcí i malí. Nebudou pohřbeni ani oplakáni, nikdo si kvůli nim nebude dělat smuteční jizvy ani holit hlavy.7Nikdo neuspořádá smuteční hostinu k útěše těch, kdo truchlí nad mrtvým; ti, kdo ztratili otce či matku, nedostanou napít z poháru útěchy.
8Nevcházej také do domu, kde vystrojili hody. Nesedej si k nim, abys pojedl a popil,9neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, před vašima očima a za vašich dnů na tomto místě nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty.
10Až tomuto lidu vyřídíš všechna tato slova, namítnou ti: ‚Proč proti nám Hospodin vyhlásil tak hrozné neštěstí? Čím jsme se provinili? Copak jsme proti Hospodinu, svému Bohu, spáchali nějaký hřích?‘11Odpověz jim: ‚Už vaši otcové mě opustili, praví Hospodin. Následovali cizí bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mě však opustili a můj Zákon nedodržovali.12A vy jste ještě horší než vaši otcové. Hle, každý se řídíte svým zarputilým a zlým srdcem, místo abyste poslouchali mě.
Příslib návratu
13Proto vás z této země odvrhnu do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové. Tam budete sloužit cizím bohům dnem i nocí, neboť už se nad vámi neslituji.‘“
14„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se nebude přísahat: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘15ale: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze země na severu a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Přivedu je totiž zpátky do vlasti, kterou jsem dal jejich otcům.
16Hle, pošlu mnoho rybářů, praví Hospodin, aby je chytali jako ryby. Potom zas pošlu mnoho lovců, aby je lovili po všech horách a návrších a v puklinách mezi skalami.17Všechny jejich cesty mám na očích; přede mnou se neschovají, před mýma očima neskryjí svůj hřích.18Nejprve jim tedy dvojnásobně odplatím za jejich vinu a za jejich hřích, protože mou zemi znesvětili mrtvolami svých hnusných model a mé dědictví zaplnili svými ohavnostmi.“
19Hospodine, má sílo a má pevnosti,
mé útočiště v den soužení,
od konců světa k tobě přijdou národy
se slovy:
Naši otcové zdědili samé lži,
marnost a holé nesmysly.
20Copak si člověk může vyrobit bohy?
Žádní bozi to nebyli!
21„Hle, tentokrát je to nechám pochopit, ukážu jim svou sílu a hrdinství, aby poznali, že mám jméno Hospodin.“

17

Judovo odpadlictví
1„Hřích Judy je vepsán železným rydlem, diamantovým hrotem je vyryt na tabulích jejich srdcí, na rozích jejich oltářů!2Jejich synové myslí jen na své oltáře, na své posvátné kůly u košatých stromů na vysokých kopcích3i na horách v kraji. Vaše bohatství a všechny vaše poklady nechám padnout za kořist i s těmi vašimi výšinami kvůli hříchu páchanému po celém vašem území.4Svou vlastní vinou přijdete o dědictví, které jsem vám dal. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť jste roznítili plamen mého hněvu – a bude hořet navěky!“
5Tak praví Hospodin:
„Zlořečený, kdo spoléhá na člověka,
kdo se o smrtelníka opírá
a v srdci se odvrací od Hospodina.
6Je jako křoví někde na poušti –
necítí, když dobro přichází.
Žije ve vyprahlých koutech pustiny,
v solném kraji, kde se nebydlí.
7Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina
a jehož nadějí je Hospodin.
8Je jako strom zasazený u vody –
zapouští kořeny u řeky.
Nebojí se, když vedro přichází;
jeho listy se vždy zelenají,
v roce sucha nemá obavy
a nepřestává nést plody.“
9Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější,
je nenapravitelné – kdo mu rozumí?
10„Já Hospodin zpytuji srdce
a zkoumám lidská svědomí,
abych každému odplatil podle jeho cest,
tak jak za své skutky zaslouží.“
11Jako koroptev sedící na vejcích,
která jí nepatří,
tak je ten, kdo si hromadí
nepoctivý zisk.
Opustí je totiž v půlce života
a na konci bude za hlupáka.
12Trůn slávy, od počátku vyvýšený,
je místo naší svatyně.
13Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,
ten pramen vody živé.
14Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
zachraň mě, a budu zachráněn –
má chvála patří tobě!
15Hle, říkají mi:
„Co je s tím Hospodinovým slovem?
Tak ať se tedy splní!“
16Nestál jsem o to, být tvým pastýřem,
nepřál jsem si ten hrozný den.
Ty víš, co mi vyšlo ze rtů,
leží to před tebou.
17Nebuď mi postrachem –
jsi mé útočiště ve zlý den!
Svěťte sobotu!
18Ať jsou zahanbeni, kdo mě pronásledují,
a mně ať se hanba vyhýbá.
Ať jsou to oni, kdo se děsí,
a neděsím se já.
Jen na ně přiveď ten zlý den,
dvojnásobnou ranou rozdrť je!
19Hospodin ke mně promluvil: „Jdi a postav se do Brány synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové. Postav se do všech bran Jeruzaléma20a řekni jim: Judští králové a všechen Judo, všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo!21Tak praví Hospodin: Je-li vám život milý, neopovažujte se v sobotní den nosit náklady a přinášet je do jeruzalémských bran.22Nevynášejte v sobotu nic ze svých domů a nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem to přikázal vašim otcům.23Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali; tvrdošíjně odmítali slyšet a nedali se poučit.
24Pokud mě ale opravdu poslechnete, praví Hospodin, a přestanete v sobotu přinášet do bran tohoto města náklady, pokud budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci,25pak budou branami tohoto města se svými velmoži vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních se svými velmoži, doprovázeni judskými muži i obyvateli Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky.26Z judských měst, z okolí Jeruzaléma, z kraje Benjamín, z podhůří, z hor i z Negevu budou přicházet lidé se svými zápaly, obětmi, dary a vonnými kadidly, aby do Hospodinova domu přinesli oběť vděčnosti.
27Pokud mě však neposlechnete a nebudete světit sobotní den, pokud budete v sobotu nosit náklady a vcházet s nimi do bran Jeruzaléma, pak v jeho branách zapálím oheň, který pohltí jeruzalémské paláce a nezhasne!“

18

Hrnčíř a hlína
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“3Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu.4Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.
5Tehdy dostal jsem slovo Hospodinovo:6„Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele.7Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím;8pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim.9Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím;10pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.
11Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘12Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“
13A proto tak praví Hospodin:
„Ptejte se mezi národy –
Kdo kdy co takového slyšel?
Panna izraelská provádí
tu nejhroznější věc!
14Mizí snad z pole kamení
nebo z Libanonu sníh?
Vysychají snad mezi horami
chladné bystřiny?
15Můj lid však na mě zapomněl,
pálí kadidlo marnostem!
Na svých cestách klopýtli,
na stezkách odvěkých,
a odešli jinou pěšinou,
cestou neupravenou.
16Jejich země proto bude budit děs,
navždy se nad ní bude syčet úžasem.
Každý, kdo tudy půjde,
se zhrozí a hlavou potřese.
Spiknutí proti Jeremiášovi
17Jakoby větrem východním
je před protivníkem rozpráším.
V den, kdy přijde jejich bída,
ukážu jim záda, a ne tvář.“
18Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“
19Všimni si mě, Hospodine,
slyš hlas mých odpůrců!
20To se má odplácet dobro zlem,
že na mě kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe
a přimlouval se za ně,
abych od nich odvracel tvůj hněv.
21Na jejich děti proto dopusť hlad,
vydej je meči napospas!
Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti,
jejich muži ať propadnou smrti,
jejich mladíci ať padnou mečem v boji!
22Z jejich domů ať se nářek ozývá,
až na ně náhle přivedeš útočníka –
vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili,
mé nohy chtěli chytit do pasti.
23Hospodine, ty sám víš
o všech jejich plánech, aby mě zabili.
Neodpouštěj jim jejich viny,
nepřehlížej jejich hřích!
Jen ať se před tebou skácejí;
v čase svého hněvu zakroč proti nim!

19

Rozbitý džbán
1Hospodin řekl toto: „Jdi a kup od hrnčíře hliněný džbán. Vezmi s sebou několik stařešinů z lidu i z kněží2a vyjdi Branou střepů do údolí Ben-hinom. Tam volej slova, která ti řeknu.3Volej: ‚Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judy i obyvatelé Jeruzaléma! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, dopustím na toto místo takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v uších.
4To proto, že mě opustili a toto místo mi odcizili. Pálili zde kadidlo cizím bohům, které neznali sami ani jejich otcové, ba ani judští králové, a naplnili toto místo krví nevinných.5Vystavěli také obětiště Baalovi, aby tam spalovali své vlastní děti jako zápalné oběti Baalovi – to jsem jim přece nepřikázal, o tom jsem nemluvil, to mi nepřišlo ani na mysl!
6A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se tomuto místu ne-bude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění.7Na tomto místě zmařím záměry Judských a Jeruzalémských. Nechám je před jejich nepřáteli padnout mečem v ruce těch, kdo pasou po jejich životě. Jejich mrtvolami nakrmím ptáky a divou zvěř.8Nechám toto město budit děs a posměch. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.9Nechám je jíst maso jejich vlastních synů a maso jejich vlastních dcer. V tom zoufalém sevření svých nepřátel, kteří pasou po jejich životě, se budou požírat navzájem.‘
10Potom onen džbán rozbij před muži, kteří šli s tebou,11a řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Jako když se rozbije hliněná nádoba a už se nedá opravit, tak rozbiji tento lid i toto město. A v Tofetu se bude pohřbívat, protože jinde už k pohřbívání nezbude místo.12Tak naložím s tímto místem, praví Hospodin, i s těmi, kdo tu žijí. Způsobím, že toto město bude vypadat jako Tofet.
Hrůza všude kolem
13Jeruzalémské domy i paláce judských králů budou stejně nečisté jako toto místo, Tofet – všechny domy, na jejichž střechách se pálilo kadidlo celému tomu nebeskému zástupu a kde se konaly úlitby cizím bohům.‘“
14Když se pak Jeremiáš vrátil z Tofetu, kam jej Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a promluvil ke všemu lidu:15„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Hle, přivádím na toto město a na všechna města v okolí veškeré zlo, před kterým jsem je varoval. Jsou totiž tvrdošíjní a nechtějí poslouchat má slova!“

20

1Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci,2nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.
3Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem.4Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem.5Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu.
Oheň v kostech
6A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“
7Sváděl jsi mě, Hospodine,
a já se nechal svést.
Zmocnil ses mě
a zdolals mě.
Vysmívají se mi celé dny,
každý má ze mě legraci.
8Křičím, kdykoli promluvím,
vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“
Slovo Hospodinovo mi přináší
celé dny hanbu a posměšky.
9Říkám si:
„Už se o něm ani nezmíním,
jeho jménem už nepromluvím!“
Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
je jako oheň v mých kostech zavřený;
nemohu ho v sobě zadržet,
neovládnu se!
10Od tolika lidí slyším nařčení:
„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv!
Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“
Všichni mí přátelé čekají na můj pád:
„Třeba se nechá nachytat –
pak se ho zmocníme,
pak se mu pomstíme!“
11Hospodin je ale se mnou,
ten udatný bojovník,
a tak ti, kteří mě pronásledují,
padnou a nic nezmohou.
Pro jejich neúspěch je stihne hanba,
věčná nezapomenutelná potupa.
12Hospodine zástupů,
jenž spravedlivé zkoušíš
a vidíš do srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.
13Zpívejte Hospodinu,
vzdejte mu chválu!
On zachraňuje život ubohému
z rukou zločinců.
14Ať je zlořečený den,
kdy jsem byl narozen!
Den, kdy mě matka rodila,
ať není požehnán!
15Ať je zlořečený ten,
kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“
a naplnil ho radostí.
16Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
17Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
18Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?

21

Jsem proti vám
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když k němu král Cidkiáš poslal Pašchura, syna Malkiášova, a kněze Cefaniáše, syna Maasejášova, se vzkazem:2„Vyptej se prosím na nás u Hospodina, protože na nás zaútočil babylonský král Nabukadnezar. Snad pro nás Hospodin udělá zázrak tak jako tolikrát a Nabukadnezar od nás odtáhne.“
3Jeremiáš jim odpověděl: „Vyřiďte Cidkiášovi –4Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, válečné zbraně ve vaší ruce obrátím nazpátek! Zbraně, jimiž venku před hradbami bojujete proti babylonskému králi a proti Chaldejcům, kteří na vás útočí, shromáždím uprostřed tohoto města.5Já sám budu bojovat proti vám vztaženou rukou a mocnou paží ve svém hněvu a rozlícení a v hrozném zuření.6Ty, kdo žijí v tomto městě, jak lidi, tak dobytek, raním těžkým morem, který je zabije.7Potom, praví Hospodin, vydám judského krále Cidkiáše, jeho dvořany i lid (totiž ty, kdo v tomto městě přežijí mor, meč a hlad) do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jejich nepřátel, kteří pasou po jejich životě. Ten je pobije ostřím meče, bez milosti, bez lítosti, bez slitování.
8Tomuto lidu vyřiď: Tak praví Hospodin – Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti.9Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, kteří na vás útočí, ten přežije a zachrání si život.10Rozhodl jsem o tomto městě – avšak ne v dobrém, ale ve zlém, praví Hospodin. Nechám je padnout do rukou babylonského krále a ten je vypálí.
11Judskému královskému domu pak vyřiď: Slyšte slovo Hospodinovo!12Tak praví Hospodin, dome Davidův:
Ráno co ráno suďte spravedlivě,
okrádaného zachraňujte
z rukou utlačitele.
Jinak můj hněv vzplane plamenem,
rozhoří se a nezhasne,
protože vaše skutky jsou tak zlé!
13Hle, jsem proti tobě, Jeruzaléme,
jenž na náhorní plošině trůníš dolině!
praví Hospodin.
Říkáte: ‚K nám se nikdo nedostane!
Kdo může napadnout náš příbytek?‘
14Ztrestám vás, praví Hospodin,
jak si vaše skutky zaslouží.
Zapálím oheň ve vašem lese
a ten pohltí vše kolem.“

22

Slovo judským králům
1Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo:2Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami.3Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev!4Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid.5Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“
6Toto praví Hospodin o domu judského krále:
„Jsi pro mě jako Gileád,
jako libanonský vrcholek.
Zbude z tebe však jen pustina,
města bez obyvatel.
7Pošlu proti tobě ničitele,
každého v plné zbroji;
zporážejí ty tvé skvělé cedry
a naházejí do ohně!
8Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘9A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“
10Neplačte nad mrtvým,
nenaříkejte pro něj;
plačte však nad tím,
který odchází,
protože už se nevrátí
a nespatří rodnou zem.
11Toto praví Hospodin o Šalumovi, synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí.12Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“
13„Běda tomu, kdo si staví palác,
ale ne spravedlností;
tomu, kdo buduje horní patra,
ale bezprávím;
tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma
a za práci mu neplatí!
14Říká: ‚Postavím si velký palác
a v něm prostorné komnaty;
prorazím do něj okna,
obložím cedrem a natřu červení.‘
15Copak tě dělá králem,
že máš víc cedru než ostatní?
Copak tvůj otec
neměl co jíst a pít?
Jednal však poctivě a spravedlivě,
a tak se mu vedlo dobře.
16Hájil práva chudých a ubohých –
tehdy bývalo dobře!
To totiž znamená znát mě,
praví Hospodin.
17Ty ale nemáš oči ani srdce
než pro svůj mrzký zisk;
zajímá tě jen vraždit nevinné,
vydírání a násilí.“
18Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu:
„Nebudou ho oplakávat:
‚Ach bratře, ach sestro!‘
Nebudou ho oplakávat:
‚Ach pane, ach veličenstvo!‘
19Pohřbí ho tak jako osla –
vyvlečou ho ven a pohodí
někam za brány Jeruzaléma.“
20„Vystoupej na Libanon, dcero, křič,
z Bášanu ať tvůj hlas zní,
z Abarimu vykřikni nad svými milenci,
neboť jsou všichni rozdrceni!
21Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid,
říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘
Tak je to s tebou už od mládí,
že neslyšíš můj hlas.
22Všechny ty tvé pastýře vítr požene,
tví milenci půjdou do zajetí;
tehdy se konečně budeš hanbit a stydět
za všechny své špatnosti.
23Uvelebila ses v Libanonu,
v hnízdečku mezi cedrovím;
budeš však sténat jako při porodu,
jako rodička se budeš svíjet bolestí!“
24„Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši, synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl!25Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů.26Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.27Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“
28Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep?
Hrnec, který nikdo nechce?
Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci,
odmrštěni do země, kterou neznali?
29Ach země, země, země!
Slyš slovo Hospodinovo!
30Tak praví Hospodin:
„Zapište ho jako muže bez dětí,
jako někoho, komu se v životě nedařilo.
Nikomu z jeho potomků se nezdaří
usednout na trůn Davidův
a vládnout nad Judou.“

23

Spravedlivý Výhonek
1„Běda pastýřům, kteří hubí a rozhánějí ovce na mé pastvině! praví Hospodin.2Hospodin, Bůh Izraele, proto prohlašuje o pastýřích pasoucích můj lid: Protože rozháníte a rozptylujete mé ovce a nestaráte se o ně, hle, já s vámi zúčtuji za vaše zločiny, praví Hospodin.3Zbytky svého stáda pak shromáždím ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich pastvinu, kde se rozplodí a rozmnoží.4Ustanovím nad nimi pastýře, kteří o ně budou pečovat, takže už se nebudou bát a strachovat a nebude už chybět ani jediná, praví Hospodin.
5Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost.6Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.
7Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už nebudete říkat: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘
Lživí proroci
8ale: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl potomstvo domu Izraele zpět ze severní země a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Vrátí se totiž zpátky do vlasti.“
9O prorocích:
Srdce mám zlomené,
kosti se ve mně chvějí,
jsem jako opilec,
jako muž vínem zmožený –
to kvůli Hospodinu,
kvůli jeho svatým slovům!
10Země je totiž plná nevěrníků,
pod jejichž kletbou vyprahla,
pastviny vyschly, zbyla pustina.
Jejich dráha je totiž zlá,
jejich moc je nespravedlivá.
11„Proroci i kněží jsou bezbožní;
i ve svém chrámě nacházím jejich zločiny,
praví Hospodin.
12Jejich cesta proto bude kluzká,
padnou ve tmě, do níž budou vyhnáni,
až na ně dopustím neštěstí
v čase, kdy s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.
13U proroků v Samaří jsem viděl nechutnost:
prorokovali při Baalovi
a sváděli Izrael, můj lid.
14U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost:
páchání nevěry a život ve lži;
zločincům dodávají odvahy,
aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti.
Všichni jsou pro mě jako Sodoma,
všichni v tom městě jsou jako Gomora!“
15Nuže, toto praví Hospodin zástupů o těch prorocích:
„Hle, nakrmím je pelyňkem
a k pití jim dám jed,
protože od proroků v Jeruzalémě
se šíří bezbožnost do celé země.“
16Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, aby vás naplnili falešnou nadějí. Vidění, o kterých mluví, si sami vymysleli, nepocházejí z úst Hospodinových.17Těm, kdo mnou pohrdají, stále tvrdí: ‚Hospodin praví: Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘18Kdo ale stál v radě Hospodinově, aby viděl a slyšel jeho řeč? Kdo dával pozor, aby jeho slova uslyšel?“
19Hle, Hospodinova vichřice –
jeho hněv už zuří!
Na hlavy darebáků snáší se
vichr bouřlivý!
20Hospodinův hněv se neodvrátí,
dokud neprovede a nesplní,
co ve svém srdci usoudil.
V nadcházejících dnech
tomu jasně porozumíte.
21„Neposlal jsem ty proroky,
a přesto běží;
nemluvil jsem k nim,
a přesto prorokují.
22Kdyby v mé radě bývali stáli,
můj lid by seznámili s mými slovy;
odvrátili by je od jejich zlé cesty,
od jejich zlého jednání.
23Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko?
praví Hospodin.
Nejsem snad Bůh i daleko?
24Může se někdo tak dobře skrýt,
že bych ho neviděl?
praví Hospodin.
Já přece naplňuji nebe i zem!
praví Hospodin.
25Slyšel jsem, co říkají ti proroci, kteří mým jménem prorokují lži. Prý: ‚Měl jsem sen! Měl jsem sen!‘26Jak dlouho ještě? Není snad v srdci proroků, kteří tak prorokují, samá lež? Prorokují podvody, které si sami vymysleli.27Myslí si, že těmi sny, které si jedni druhým vyprávějí, přimějí můj lid zapomenout na mé jméno, tak jako na mé jméno zapomněli jejich otcové kvůli Baalovi.
28Prorok, jemuž se zdál sen,
ať si ten sen vypráví.
Kdo ale má mé slovo,
ten ať je věrně mluví.
Co je sláma vedle zrní?
praví Hospodin.
29Není mé slovo jako oheň?
praví Hospodin.
Jako kladivo skálu drtící?
30Hle, já jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří kradou má slova jedni od druhých.31Hle, jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří melou jazykem a říkají: ‚Tak praví Hospodin.‘32Hle, jsem proti těm, kteří prorokují lživé sny, praví Hospodin; když je vyprávějí, svádějí můj lid svými nehoráznými výmysly. Já jsem je neposlal a nic jsem jim nesvěřil. Nemohou tomuto lidu nijak pomoci, praví Hospodin.“
33„Když se tě někdo z lidu nebo z proroků či z kněží zeptá: ‚Jaký je ortel od Hospodina?‘ – odpovíš: ‚Jaký ortel? Odvrhnu vás! praví Hospodin.‘34Kdokoli z proroků, kněží či lidu se ohání ‚ortelem od Hospodina‘, s takovým i s jeho domem zúčtuji.35Jeden druhého se máte ptát: ‚Co Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘36Už ale nemáte ani zmiňovat ‚ortel od Hospodina‘, protože za ortel od Hospodina vydává každý svá vlastní slova. Takhle převracíte slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha!37Máte se ptát proroka: ‚Co ti Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘38Protože se však oháníte ‚ortelem od Hospodina‘, nuže toto praví Hospodin: Používáte slova ‚ortel od Hospodina‘, ačkoli jsem vám ta slova říkat zakázal.39Proto na vás teď dočista zapomenu a ze své přítomnosti vás odvrhnu i s tím městem, které jsem dal vám a vašim otcům.40Uvalím na vás věčnou pohanu a věčnou potupu, jaká se nedá zapomenout!“

24

Dva koše fíků
1Hospodin mi dal vidění: Hle – před Hospodinovým chrámem stály dva koše fíků. (Bylo to poté, co babylonský král Nabukadnezar odvlekl judského krále Jekoniáše, syna Joakimova, spolu s judskými velmoži, tesaři a kováři z Jeruzaléma a přivedl je do Babylonu.)2V jednom koši byly velmi krásné fíky, jaké uzrávají mezi prvními. V druhém koši byly velmi špatné fíky, tak špatné, že nešly jíst.
3„Co vidíš, Jeremiáši?“ zeptal se mě Hospodin.
„Fíky,“ odpověděl jsem. „Ty dobré jsou velmi dobré, ale ty špatné jsou tak špatné, že nejdou jíst.“
4Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo:5„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Judští vyhnanci, které jsem odsud poslal do Babylonie, jsou jako tyto dobré fíky – považuji je za dobré.6Spočinu na nich svým dobrotivým pohledem a přivedu je zpět do této země. Znovu je vybuduji a nezbořím, zasadím je a nevykořením.7Dám jim takové srdce, aby mě znali, aby věděli, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se celým srdcem vrátí ke mně.
8Ale judského krále Cidkiáše, jeho velmože a ty, kdo zbyli v Jeruzalémě a zůstali v této zemi anebo se usadili v Egyptě, ty všechny pokládám za špatné fíky, praví Hospodin – tak špatné, že nejdou jíst.9Učiním je odstrašujícím příkladem neštěstí pro všechna království země; budou potupným pořekadlem a posměšnou nadávkou všude, kam je zaženu.10Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou do posledního vyhlazeni ze země, kterou jsem dal jim a jejich otcům.“

25

Sedmdesát let zajetí
1Slovo, které Jeremiáš dostal o veškerém judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova (což byl první rok babylonského krále Nabukadnezara).2Prorok Jeremiáš veškerému judskému lidu a všem obyvatelům Jeruzaléma řekl:
3„Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali.4Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali.5Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky.6Nenásledujte cizí bohy, neslužte jim a neklaňte se jim; nepopouzejte mě svými výtvory, ať na vás nedopustím neštěstí!‘7Vy jste mě ale neposlouchali, praví Hospodin, a k vlastnímu neštěstí jsme mě popouzeli svými výtvory.
8Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova,9hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště.10Skoncuji s hlasem radosti a veselí, s hlasem ženicha a nevěsty, s hlasem mlýnku i se světlem lampičky.11Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.
12Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám babylonského krále i jeho národ za jejich vinu, praví Hospodin, a nechám Babylonii zpustnout navěky.13Uvalím na tu zem všechny své hrozby, které jsem o ní vyřkl, všechno, co je zapsáno v této knize, všechno, co Jeremiáš prorokoval o všech těch národech.
Kalich hněvu
14I oni sami budou otročit mocným národům a velikým králům. Odplatím jim za jejich skutky, za to, co vlastnoručně páchali.‘“
15Hospodin, Bůh Izraele, ke mně promluvil: „Vezmi z mé ruky kalich s vínem hněvu a dej z něj pít všem národům, k nimž tě posílám.16Až se napijí, budou se potácet a blouznit kvůli meči, který na ně sesílám.“
17Vzal jsem tedy kalich z Hospodinovy ruky a napojil jím všechny národy, k nimž mě Hospodin poslal:
18Jeruzalém a judská města s jejich králi a velmoži, aby z nich zbyly jen trosky budící děs, posměch a nadávky (jak je tomu už dnes);
19faraona, vládce Egypta, s jeho dvořany a velmoži i se vším jeho lidem20a všemi přimíšenými cizinci;
všechny krále země Úc;
všechny krále filištínské země, Aškelon, Gazu, Ekron i ty, kdo zbyli v Ašdodu;
21Edom, Moáb i Amonce;
22všechny krále Týru a Sidonu;
krále zámořských břehů;
23Dedana, Temu a Búze;
všechny, kteří si vyholují skráně;
24všechny krále Arábie;
všechny krále směsice národů žijících na poušti;
25všechny krále Zimri;
všechny krále Elamu;
všechny krále Médie;
26všechny krále severu, blízké i vzdálené, jednoho po druhém –
všechna království země, co jich je na světě.
A po nich se napije král Šešak!
27„Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se, pozvracejte se a padněte, že už nevstanete, protože na vás sesílám meč!‘28A kdyby od tebe odmítali ten kalich vzít a napít se, řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Musíte pít!29Hle, na město, jež nese mé jméno, začínám přivádět neštěstí, a vy byste měli vyváznout? Nevyváznete! Na všechny obyvatele země už svolávám meč, praví Hospodin zástupů.‘
30Nuže, prorokuj jim všechna tato slova a řekni jim:
‚Hospodin řve na výsostech,
burácí z příbytku své svatosti.
Na vlastní stádo řve jako lev,
křičí jako ti, kdo víno lisují,
na všechny, kdo žijí na zemi.
31Po celém světě se šíří hluk boje,
neboť Hospodin obžaluje národy;
soudí se s každým smrtelníkem
a ničemy dává napospas meči.
Tak praví Hospodin.‘
32Tak praví Hospodin zástupů:
‚Hle, od národu k národu
se šíří neštěstí,
od nejzazších konců světa
se zvedá vichr veliký!‘“
33Mrtvoly těch, které Hospodin v onen den pobije, budou rozsety od jednoho konce světa po druhý. Nikdo je neopláče, nikdo je neposbírá ani nepohřbí; zůstanou ležet jako hnůj na zemi.
34Kvílejte, pastýři, naříkejte,
vůdcové stáda, svíjejte se v prachu!
Čas vaší porážky nadešel,
padnete jako krásní berani.
35Pastýři nebudou mít kam utéct,
pro vůdce stáda nebude úniku.
36Slyš! To naříkají pastýři,
vůdcové stáda kvílejí –
Hospodin pustoší jejich pastviny!
37Pokojné louky utichnou
před žárem Hospodinova hněvu.
38Jako lev vyjde ze svého příbytku
a jejich zem se stane pustinou
před tím krutým žárem –
před žárem jeho hněvu!

26

TRPÍCÍ PROROK
Teď zemřeš!
1Na počátku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, přišlo od Hospodina toto slovo:2„Tak praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a promluv ke všem, kteří se z judských měst přicházejí klanět v Hospodinově domě. Vyřiď jim všechno, co ti přikazuji, ani jediné slovo nevynechej.3Snad poslechnou a odvrátí se každý od své zlé cesty, abych i já upustil od zla, které jsem na ně chtěl dopustit za to, jak zle se chovali.
4Řekni jim – ‚Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete se řídit mým Zákonem, který jsem vám dal,5a nebudete poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám znovu a znovu posílám (a vy jste je neposlouchali!),6pak s tímto chrámem naložím jako se svatyní v Šílu a z tohoto města učiním nadávku mezi všemi národy na zemi.‘“
7Kněží, proroci i všechen lid poslouchali, jak Jeremiáš mluví tato slova v Hospodinově chrámu.8Jakmile ale Jeremiáš domluvil všechno, co mu Hospodin přikázal říci, vtom ho všechen lid, kněží i proroci chytili a křičeli: „Teď zemřeš!9Jak se opovažuješ prorokovat Hospodinovým jménem, že tento chrám dopadne jako Šílo a že z tohoto města zbude vylidněná pustina?!“ A všechen lid se v Hospodinově chrámu sbíhal k Jeremiášovi.
10Když se o tom doslechli judští velmoži, odebrali se z královského paláce vzhůru do Hospodinova chrámu a zasedli v průchodu Hospodinovy Nové brány.11Kněží a proroci tehdy velmožům a všemu lidu řekli: „Ten muž zaslouží smrt! Prorokoval přece proti tomuto městu – slyšeli jste to na vlastní uši!“
12Jeremiáš na to všem velmožům i všemu lidu řekl: „Hospodin mě poslal prorokovat o tomto chrámu a městě všechno to, co jste slyšeli.13Proto teď napravte své cesty a své jednání, poslechněte Hospodina, svého Boha, a Hospodin upustí od zla, kterým vám hrozil.14Pokud jde o mě – hle, jsem ve vašich rukou. Udělejte se mnou, co uznáte za dobré a správné,15ale vězte, že když mě zabijete, uvalíte na sebe i na toto město a jeho obyvatele nevinnou krev. Opravdu mě k vám totiž poslal Hospodin, abych vám vyřídil všechna tato slova.“
16Velmoži a všechen lid tehdy řekli kněžím a prorokům: „Ten muž nezaslouží smrt. Mluvil k nám přece jménem Hospodina, našeho Boha.“
17Také někteří stařešinové země vstali a promluvili ke všemu shromážděnému lidu:18„Za dnů judského krále Ezechiáše prorokoval Micheáš More-šetský. Ten řekl všemu judskému lidu – ‚Tak praví Hospodin zástupů:
Sion bude jak pole rozorán,
z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina.‘
19Nechal ho snad judský král Ezechiáš a všechen Juda zabít? Naopak, ulekl se Hospodina a snažil se ho usmířit, takže Hospodin upustil od zla, kterým jim hrozil. My tu ale sami na sebe přivoláváme smrtelné neštěstí.“
20Hospodinovým jménem prorokoval také jistý Uriáš, syn Šemajášův, z Kiriat-jearim. Prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi přesně tak jako Jeremiáš.21Jakmile král Joakim se všemi svými veliteli a velmoži uslyšeli jeho slova, chtěl ho král nechat zabít. Uriáš se o tom ale doslechl a ve strachu utekl do Egypta.22Král Joakim tam za ním poslal Elnatana, syna Achborova, a jeho muže,23kteří Uriáše z Egypta unesli a přivedli ho ke králi Joakimovi. Ten ho dal popravit mečem a jeho mrtvolu pohodil na veřejném hřbitově.
24Nad Jeremiášem ale držel ruku Achikam, syn Šafanův, takže nepadl do rukou lidu, který ho chtěl zabít.

27

Jho babylonského krále
1Na počátku vlády judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, dostal Jeremiáš slovo od Hospodina.2Hospodin ke mně promluvil: „Vyrob si dřevěné jho s postroji a připevni si je na šíji.
3Potom pošli vzkaz králům Edomu, Moábu, Amonu, Týru a Sidonu; pošli ho po jejich vyslancích, kteří přišli do Jeruzaléma k judskému králi Cidkiášovi.4Dej jim vzkaz pro jejich pány a řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele. Toto vyřiďte svým pánům:5Já jsem svou velikou mocí a vztaženou paží učinil zemi i s lidmi a zvěří na ní a já ji svěřuji, komu se mi zlíbí.6Nuže, teď všechny tyto země svěřuji do rukou svého služebníka, babylonského krále Nabukadnezara. Svěřuji mu do služeb dokonce i polní zvěř.7Všechny národy budou sloužit jemu, jeho synovi i jeho vnukovi, než přijde čas i pro něj a pro jeho zemi – tehdy si ho mocné národy a velicí králové podrobí do služby.
8Národ a království, které by se nepoddalo babylonskému králi Nabukadnezarovi a nesklonilo by šíji pod jho babylonského krále, takový národ budu trestat mečem, hladem a morem, praví Hospodin, dokud ho jeho rukou úplně nezničím.9Neposlouchejte proto své proroky a věštce, své vykladače snů, jasnovidce a čaroděje, kteří vám říkají, ať se babylonskému králi nepoddáváte.10Prorokují vám jen lži, které vás nakonec odloučí od vlasti. Vyženu vás pryč, abyste zahynuli.11Ale národ, který skloní šíji pod jho babylonského krále a poddá se mu, takový ponechám v jeho zemi, praví Hospodin, aby ji obdělával a bydlel v ní.‘“
12Přesně tak jsem promluvil i k judskému králi Cidkiášovi: „Skloňte svou šíji pod jho babylonského krále, poddejte se mu i jeho lidu a zůstanete naživu!13Proč bys měl i se svým lidem umírat mečem, hladem a morem, jak to Hospodin prohlásil o národu, který se nepoddá babylonskému králi?14Neposlouchejte slova proroků, kteří vám říkají, ať se babylonskému králi nepoddáváte. Prorokují vám jen lži!15Já jsem je neposlal, praví Hospodin. Prorokují mým jménem lži, abych vás nakonec vyhnal pryč, abyste zahynuli i s těmi svými proroky.“
16Ke kněžím a celému tomuto lidu jsem promluvil: „Tak praví Hospodin: Neposlouchejte slova svých proroků, kteří vám prorokují: ‚Hle, vzácné předměty Hospodinova domu se teď z Babylonu rychle vrátí zpět.‘ Prorokují vám lež!17Neposlouchejte je. Poddejte se babylonskému králi a zůstanete naživu. Proč by se toto město mělo stát zbořeništěm?18Jestli jsou to proroci a mají slovo Hospodinovo, pak ať se u Hospodina zástupů přimluví, aby do Babylonu nebyly odneseny i ty cennosti, které v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě ještě zůstaly!
19Toto praví Hospodin zástupů o sloupech, o bronzovém moři, o stojanech a ostatních cennostech, které v tomto městě ještě zůstaly20(babylonský král Nabukadnezar je totiž nepobral, když judského krále Jekoniáše, syna Joakimova, spolu s veškerou judskou a jeruzalémskou šlechtou odvlekl z Jeruzaléma do Babylonu).21Nuže, toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o cennostech, které ještě zůstaly v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě:22Budou odneseny do Babylonu a tam zůstanou až do dne, kdy si jich znovu povšimnu, praví Hospodin. Tehdy je dám přinést a navrátím je zpět na toto místo.“

28

Falešný prorok Chananiáš
1Pátého měsíce téhož roku, totiž čtvrtého roku na počátku vlády judského krále Cidkiáše, mi gibeonský prorok Chananiáš, syn Azurův, v Hospodinově domě před kněžími a přede vším lidem řekl:2„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚Jho babylonského krále zlámu!3Do dvou let vrátím zpět na toto místo všechny cennosti Hospodinova domu, které odsud vzal babylonský král Nabukadnezar a odnesl je do Babylonu.4Také judského krále Jekoniáše, syna Joakimova, i všechny judské vyhnance, kteří odešli do Babylonu, vrátím zpět na toto místo, praví Hospodin, neboť jho babylonského krále zlámu!‘“
5Prorok Jeremiáš na to proroku Chananiášovi před kněžími a přede vším lidem, stojícím v Hospodinově domě, odpověděl.6„Amen,“ řekl prorok Jeremiáš. „Kéž to Hospodin učiní. Kéž Hospodin splní slova, která jsi prorokoval, a navrátí vzácné předměty Hospodinova domu i všechny vyhnance z Babylonu zpět na toto místo.7Teď ale poslyš, co mám říci tobě i všemu lidu:8Proroci, kteří bývali odedávna přede mnou i před tebou, prorokovali mnoha zemím i velikým královstvím válku, neštěstí a mor.9Prorok, který prorokuje mír, ale bude uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, jen když se jeho slova naplní.“
10Nato prorok Chananiáš sejmul jho z šíje proroka Jeremiáše a zlámal ho.11Prorok Chananiáš pak před očima všeho lidu promluvil: „Tak praví Hospodin: ‚Do dvou let takto zlámu jho babylonského krále Nabukadnezara na šíji všech národů!‘“ Prorok Jeremiáš tehdy odešel pryč.
12Poté, co prorok Chananiáš zlámal jho na šíji proroka Jeremiáše, dostal Jeremiáš slovo Hospodinovo:13„Jdi a řekni Chananiášovi – Tak praví Hospodin: Rozlámal jsi jho ze dřeva, ale nahradil jsi ho jhem ze železa!14Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Na šíji všech těchto národů vložím železné jho, aby sloužili babylonskému králi Nabukadnezarovi. Ti všichni mu budou sloužit stejně jako polní zvěř, kterou mu podrobím.“
15Prorok Jeremiáš tehdy proroku Chananiášovi řekl: „Poslyš, Chananiáši! Hospodin tě neposlal, ale ty jsi tento lid sváděl falešnou nadějí.16Nuže, tak praví Hospodin: Hle, posílám tě pryč z povrchu země. Do roka zemřeš, protože jsi o Hospodinu hlásal bludy!“
17Sedmého měsíce téhož roku pak prorok Chananiáš zemřel.

29

Dopis vyhnancům
1Následují slova dopisu, který prorok Jeremiáš poslal z Jeruzaléma zbytku stařešinů ve vyhnanství a také kněžím, prorokům a všemu lidu, který Nabukadnezar zavlekl z Jeruzaléma do Babylonu.2(Bylo to poté, co král Jekoniáš, královna matka, dvořané, judští a jeruzalémští velmoži a také tesaři a kováři museli opustit Jeruzalém.)3Svěřil ten dopis Eleasovi, synu Šafanovu, a Gemariáši, synu Chilkiášovu, které judský král Cidkiáš vyslal k babylonskému králi Nabukadnezarovi do Babylonu. Stálo v něm:
4Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, které jsem z Jeruzaléma vystěhoval do Babylonu:
5Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody.6Berte si ženy a ploďte děti. Vybírejte nevěsty pro své syny a provdávejte své dcery, ať mají děti. Rozrůstejte se, ať vás neubývá.7Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho prospěchu je i váš prospěch.
8Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nenechte se podvádět proroky a věštci, kteří jsou mezi vámi, a nedejte na sny, které se jim zdají.9Mým jménem vám prorokují lži! Já jsem je neposlal, praví Hospodin.
10Tak praví Hospodin: Až se naplní sedmdesát babylonských let, znovu si vás povšimnu a splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím.11Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.12Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším.13Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem.14Dám se vám najít, praví Hospodin, a přivedu vás zpět ze zajetí. Shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kam jsem vás rozptýlil, praví Hospodin, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás vyhnal pryč.
15Prohlašujete: „Hospodin nám v Babylonu vzbudil proroky!“16Nuže, toto praví Hospodin o králi sedícím na Davidově trůnu a o veškerém lidu, který zůstal v tomto městě, o vašich bratrech, kteří s vámi nešli do vyhnanství:17Tak praví Hospodin zástupů – Hle, sesílám na ně meč, hlad a mor! Naložím s nimi jako se shnilými fíky, jež jsou tak špatné, že nejdou jíst.18Budu je stíhat mečem, hladem a morem. Učiním je odstrašujícím příkladem pro všechna království země. Budou vzbuzovat kletby a děs, posměch a nadávky u všech národů, kam jsem je rozptýlil,19protože neposlouchali má slova, praví Hospodin, když jsem k nim znovu a znovu posílal své služebníky proroky. Ani vy jste ale neposlouchali, praví Hospodin.
20Nuže, slyšte slovo Hospodinovo, všichni vyhnanci, které jsem poslal z Jeruzaléma do Babylonu.21Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kolajášovu, a o Cidkiášovi, synu Maasejášovu, kteří vám mým jménem prorokují lži: Hle, vydám je do rukou babylonského krále Nabukadnezara, který je před vašima očima nechá popravit.22Odtud vznikne kletba, která se bude používat mezi všemi judskými vyhnanci v Babylonu: „Ať s tebou Hospodin provede to, co s Cidkiášem a Achabem, které babylonský král upálil v plamenech!“
Falešný prorok Šemajáš
23Páchali totiž v Izraeli hanebnosti. Cizoložili s ženami svých bližních a mým jménem říkali lživá slova, která jsem jim nesvěřil. Já to vím a já to dosvědčuji, praví Hospodin.
24Šemajášovi Nechlamskému řekni:25„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Z vlastního popudu jsi všemu lidu v Jeruzalémě a knězi Cefaniášovi, synu Maasejášovu, i ostatním kněžím poslal dopis, ve kterém píšeš:26‚Hospodin tě, Cefaniáši, ustanovil knězem namísto kněze Jojady, abys byl strážcem Hospodinova domu. Každého blázna, který ze sebe dělá proroka, máš vsadit do klády a na pranýř.27Proč jsi tedy neumlčel Jeremiáše Anatotského, který tam u vás ze sebe dělá proroka?28Dokonce i k nám do Babylonu poslal vzkaz: Bude to trvat dlouho. Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody.‘“
29Kněz Cefaniáš ale ten dopis přečetl proroku Jeremiášovi.30Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:31„Vyřiď všem vyhnancům – Toto praví Hospodin o Šemajášovi Nechlamském: Šemajáš vám prorokoval, ale já jsem ho neposlal; sváděl vás falešnou nadějí.32A proto tak praví Hospodin: Hle, zúčtuji s Šemajášem Nechlamským i s jeho potomky! Protože o Hospodinu hlásal bludy, nebude mít nikoho, kdo by z jeho rodiny v tomto lidu přežil a viděl, co dobrého učiním pro svůj lid, praví Hospodin.“

30

Tvé rány zhojím
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy.3Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“
4Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi.5Tak praví Hospodin:
„Slyšíme vyděšený křik –
čirá hrůza, žádný klid!
6Rozhlédněte se a ptejte se:
Copak může muž rodit?
Proč tedy vidím všechny muže
s rukama na břiše jako rodičky,
s popelavými tvářemi?
7Běda, bude to hrozný den
jako žádný jiný,
čas Jákobova soužení –
bude z něj ale zachráněn.
8Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům,9ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.
10Neboj se, můj služebníku, Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
11Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,
já tě zachráním.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozprášil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“
12Tak praví Hospodin:
„Tvá zranění se nehojí,
tvé rány bolí.
13Není, kdo by tě obhájil,
není léku na tvé bolesti,
nikdo tě nedokáže uzdravit!
14Všichni tví milenci na tebe zapomněli,
žádný z nich o tebe nestojí.
Ranil jsem tě jako nepřítel,
ztrestal tě jako surovec,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil.
15Proč sténáš nad svým zraněním?
Tvou bolest nejde vyléčit.
To já jsem ti to způsobil,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil!
16Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,
všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.
Ti, kdo tě plení, budou sami pleněni
a všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.
17Ano, já obnovím tvé zdraví,
tvé rány zhojím, praví Hospodin,
neboť tě nazývali poběhlicí:
‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“
18Tak praví Hospodin:
„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,
nad jeho příbytky se slituji.
Město se vystaví tam, kde byly trosky,
a palác bude tam, kde má být.
19Rozezní se odtud chvalozpěvy,
zas bude slyšet hlas veselí.
Rozmnožím je, aby jich neubývalo,
oslavím je, a nebude jich málo.
20Budou mít dětí tak jako kdysi,
jejich obec přede mnou se znovu ustaví,
se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.
21Jejich vládcem bude jeden z nich,
z jejich středu vzejde jejich panovník –
přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.
Vždyť kdo by se jinak odvážil
ke mně přistoupit? praví Hospodin.
22Vy budete mým lidem
a já budu vaším Bohem.“
23Hle, Hospodinova vichřice –
jeho hněv už zuří!
Na hlavy darebáků snáší se
vichr bouřlivý!
24Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,
dokud neprovede a nesplní,
co ve svém srdci usoudil.
V nadcházejících dnech
tomu porozumíte.

31

Izrael se vrátí
1„V ten čas, praví Hospodin, budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem.2Tak praví Hospodin:
„Lid, který unikne meči,
nalezne milost na poušti;
přicházím Izraeli dát odpočinutí.“
3Odedávna se mi ukazoval Hospodin:
„Miluji tě láskou, jež trvá navěky,
vztahuji se k tobě v milosrdenství.
4Znovu tě zbuduji a budeš stát,
panno izraelská.
Znovu se chopíš tamburíny
a vesele se roztančíš.
5Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří
a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.
6Přijde den, kdy zvolají
strážci v pohoří Efraim:
‚Vzhůru, vydejme se k Sionu,
k Hospodinu, našemu Bohu!‘“
7Tak praví Hospodin:
„Zpívejte radostí nad Jákobem,
jásejte nad předním mezi národy,
hlasitě oslavujte a říkejte:
‚Hospodin zachránil svůj lid,
zachránil pozůstatek Izraele!‘
8Hle, přivedu je ze země severní,
od konců světa je shromáždím.
Mezi nimi i slepce a mrzáky,
těhotné ženy a rodičky –
vrátí se jich sem celé zástupy!
9Budou přicházet s pláčem,
půjdou v modlitbách, až je povedu.
K potokům s vodou je přivedu
přímou cestou, na níž neklesnou.
Jsem přece Izraelův otec,
můj prvorozený je Efraim!
10Slyšte slovo Hospodinovo, národy,
zvěstujte v krajích daleko za moři:
‚Ten, který rozehnal Izrael, jej zase shromáždí,
nad svým stádem bude jako pastýř bdít.‘
11Ano, Hospodin Jákoba vykoupí,
vysvobodí ho z rukou silnějších!
12S jásotem přijdou na vrchol Sionu,
rozzáří se Hospodinovou dobrotou –
všude obilí, víno, olej, mladý brav a skot!
Jejich duše budou zavlažovanou zahradou
a chřadnout už nikdy nebudou.
13Panna se tehdy vesele roztančí
a mládenci i starci spolu s ní.
Jejich truchlení v radost proměním,
utěším je a rozveselím namísto trápení.
14Duši kněží občerstvím hojností
a můj lid se nasytí mými dary,
praví Hospodin.“
15Tak praví Hospodin:
„V Rámě je slyšet křik –
nářek, pláč a hořké bědování.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“
16Tak praví Hospodin:
„Neplač už, zadrž slzy,
neboť tvá námaha dojde odměny,
praví Hospodin:
oni se ti z nepřátelské země vrátí!
17Je tu naděje pro tvé potomky,
praví Hospodin:
tvé děti se vrátí do vlasti!
18Jasně jsem slyšel Efraimův nářek:
‚Byl jsem nepovolný jako mladý býk,
krotil jsi mě a už jsem zkrocený.
Obrať mě, ať se vrátím zpět,
vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!
19Po svém odvrácení činím pokání,
po svém poučení se biji do hrudi.
Stydím se a jsem zahanben,
že nesu potupu svých mladých let.‘
20Není snad Efraim můj drahý syn?
Není mé dítě, které miluji?
Kdykoli o něm promluvím,
vždy si ho znovu vybavím
a v nitru cítím pohnutí.
Slituji se nad ním, jistěže se slituji!
praví Hospodin.
21Postav si milníky, vyznač ukazatele,
přemýšlej o cestě, kterou jdeš.
Vrať se, izraelská panno, vrať se
zpátky do svých měst!
22Jak dlouho se ještě budeš toulat,
dcero nevěrná?
Hospodin stvoří na zemi novou věc:
žena se bude ucházet o muže.“
23Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Až je přivedu zpět ze zajetí, bude se v judské zemi a v jejích městech znovu říkat: ‚Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti!‘24Znovu tam bude žít všechen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stády.25Ano, občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím.“
Nová smlouva
26Nato jsem se probudil a prohlédl. Můj spánek byl sladký.
27„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy dům Izraele i dům Judy oseji lidmi i zvířaty.28Jako jsem nad nimi bděl, abych vyvracel a podvracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych budoval a sázel, praví Hospodin.29V těch dnech už nebudou říkat: ‚Rodiče jedli trpké hrozny a dětem trnou zuby.‘30Každý totiž zemře za vlastní viny; každému, kdo jí trpké hrozny, budou trnout zuby.
31Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu.32Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta – tuto mou smlouvu totiž porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin.33Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.34Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“
35Tak praví Hospodin,
jenž nechává slunce ozařovat den
a měsíc s hvězdami za světlo noci určuje,
jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou,
a jehož jméno je Hospodin zástupů:
36„Přestanou-li u mne platit
tyto zákony, praví Hospodin,
pak také símě Izraele přestane
být u mne navždy národem.“
37Tak praví Hospodin:
„Bude-li změřeno nebe nahoře
a prozkoumány základy země v hlubině,
pak také zavrhnu všechno símě Izraele
za všechno, co provedli, praví Hospodin.“
38„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy bude toto město znovu vystavěno pro Hospodina, od věže Chananel až k Nárožní bráně.39Měřicí šňůra se odtud natáhne až k vrchu Garev a pak se stočí do Goje.40Celé to údolí mrtvol a mastného popela, všechna ta pohřebiště až k potoku Kidron, až k rohu Koňské brány na východě, to vše bude zasvěceno Hospodinu a město už nikdy nebude vyvráceno ani zbořeno.“

32

Kup si pole v Anatotu
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina v desátém roce vlády judského krále Cidkiáše (což byl osmnáctý rok Nabukadnezarův).2Vojsko babylonského krále tenkrát obléhalo Jeruzalém a prorok Jeremiáš byl vězněn na strážním nádvoří v paláci judského krále.
3Uvěznil ho tam judský král Cidkiáš. Obvinil ho: „Jak se opovažuješ prorokovat, že prý tak praví Hospodin: ‚Hle, vydávám toto město do rukou babylonského krále a ten je dobude.4Ani judský král Cidkiáš Babyloňanům neunikne, ale jistě padne do rukou babylonského krále, se kterým bude mluvit tváří v tvář a spatří ho vlastníma očima.5Ten odvede Cidkiáše do Babylonu, kde zůstane, dokud si ho znovu nevšimnu, praví Hospodin.‘ Prý: ‚Budete-li bojovat proti Babyloňanům, nezvítězíte!‘“
6Jeremiáš řekl: „Dostal jsem slovo Hospodinovo:7Hle, přijde za tebou Chanamel, syn tvého strýce Šaluma, a řekne: ‚Kup si mé pole v Anatotu. Jako příbuzný na něj máš předkupní právo.‘“
8Potom za mnou na strážní nádvoří podle Hospodinova slova přišel můj bratranec Chanamel a řekl mi: „Koupil bys mé pole v Anatotu v kraji Benjamín? Jako příbuzný na něj máš nárok a předkupní právo. Kup si ho.“
Věděl jsem, že je to slovo Hospodinovo,
9a tak jsem to pole v Anatotu od svého bratrance Chanamela koupil za10Podepsal jsem kupní list, zapečetil a před přizvanými svědky jsem na vahách odvážil stříbro.11Potom jsem ten zapečetěný kupní list s podmínkami a ustanoveními vzal a spolu s jeho nezapečetěným opisem12jsem ho předal Baruchovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. Učinil jsem to v přítomnosti svého bratrance Chanamela, v přítomnosti svědků, kteří ten kupní list podepsali, a v přítomnosti všech Židů přísedících na strážním nádvoří.
13V jejich přítomnosti jsem Baruchovi uložil:14„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚Vezmi tyto listiny – zapečetěný kupní list i jeho nezapečetěný opis – a vlož je do hliněné nádoby, aby zůstaly nadlouho zachovány.‘15Neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚V této zemi se znovu budou kupovat domy, pole i vinice!‘“
16Poté, co jsem ten kupní list předal Baruchovi, synu Neriášovu, modlil jsem se k Hospodinu:
17„Ach, Hospodine, Pane můj! Ty jsi svou velikou mocí a vztaženou paží učinil nebe i zemi – pro tebe nic není nemožné!18Prokazuješ milosrdenství tisícům pokolení, ale vinu otců splácíš i jejich potomkům. Jsi veliký a mocný Bůh; máš jméno Hospodin zástupů.19Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží.20Konal jsi znamení a zázraky v Egyptě a konáš je dodnes v Izraeli i mezi všemi lidmi – tak sis získal jméno, které stále máš.21Vyvedl jsi svůj lid Izrael z Egypta znameními a zázraky, mocnou rukou, vztaženou paží a uprostřed veliké hrůzy.22Dal jsi jim tuto zemi, o níž jsi přísahal jejich otcům, že jim ji dáš – zemi oplývající mlékem a medem.23Když ale přišli a ovládli ji, neposlouchali tě a neřídili se tvým Zákonem. Nic z toho, cos jim přikázal, neplnili, a tak jsi na ně přivedl všechno tohle neštěstí.
24Jen pohleď na ty obléhací náspy! Přitáhli k městu, aby ho dobyli! Město padne mečem, hladem a morem do rukou Babyloňanů, kteří na něj útočí. Naplňuje se to, co jsi řekl – vždyť to sám vidíš!
Změním jejich osud
25Hospodine, Pane, můj, město padá do rukou Babyloňanů, a ty mi přitom říkáš: ‚Kup si pole a před svědky zaplať za ně stříbrem!‘“
26Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:27„Hle, já jsem Bůh všeho stvoření. Je snad něco nad mé síly?28Nuže, tak praví Hospodin: Hle, vydávám toto město do rukou Babyloňanů a do rukou babylonského krále Nabukadnezara, který je dobude.29Babyloňané, kteří na něj útočí, vtrhnou dovnitř a město vypálí; spálí je i s domy, na jejichž střechách mě lidé uráželi, když pálili kadidlo Baalovi a obětovali úlitby pro cizí bohy.
30Synové Izraele i Judy už od mládí jen páchají, co je zlé v mých očích. Ano, synové Izraele mě pořád jen urážejí tím, co vlastníma rukama dělají, praví Hospodin.31Ode dne, kdy bylo vystavěno, až dodnes mi toto město bylo jen k zlosti. Hněvali mě tak, že je musím vyhnat ze své přítomnosti.32Synové Izraele i Judy mě uráželi vším tím zlem, které páchali – oni i jejich králové, velmoži, kněží i proroci – všechen Juda i obyvatelé Jeruzaléma.33Ukazovali mi záda, a ne tvář. Znovu a znovu jsem je chtěl poučit, ale neposlouchali a poučení nepřijímali.34V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly a tak ho poskvrnili.35V údolí Ben-hinom také vystavěli obětiště Baalovi, aby tam prováděli své syny a dcery ohněm jako oběť Molochovi. To jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl – že budou provádět takovou ohavnost a svádět Judu k hříchu!
36Říkáte: ‚Město padne mečem, hladem a morem do rukou babylonského krále.‘ Toto však praví Hospodin, Bůh Izraele:37Hle – znovu je shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je ve svém zuřivém hněvu a v hrozném rozlícení rozptýlil. Přivedu je zpět na toto místo a způsobím, aby žili v bezpečí.38Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.39Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby mě ctili po všechny dny – pak bude dobře jim i jejich potomkům.40Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že je nikdy nezbavím svého dobrodiní. Do srdcí jim vložím, aby mě ctili, aby se ode mě už neodvrátili.41S radostí jim budu prokazovat dobrodiní; pevně je zasadím v této zemi, celým svým srdcem a celou duší.
42Ano, tak praví Hospodin: Jako jsem na tento lid uvedl všechno to veliké neštěstí, tak na ně uvedu všechno dobrodiní, které jsem jim zaslíbil.43A v této zemi, o níž říkáte: ‚Padla do rukou Babyloňanů, zbyla z ní pustina bez lidí a dobytka,‘ nuže v této zemi se znovu budou kupovat pole.44Budou se kupovat za peníze, kupní list se bude potvrzovat podpisem, bude se pečetit a budou zváni svědkové – v kraji Benjamín, v okolí Jeruzaléma, ve městech Judy, ve městech na horách, ve městech podhůří i ve městech Negevu, neboť změním jejich osud, praví Hospodin.“

33

Obnova země
1Jeremiáš byl stále ještě držen na strážním nádvoří, když znovu dostal slovo Hospodinovo:2„Tak praví Hospodin, který učinil zemi, Hospodin, který ji zformoval a upevnil – ten, který má jméno Hospodin:3Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš.
4Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o domech v tomto městě a o judských královských palácích, jež byly na obranu před obléhacími náspy a zbraněmi zbořeny5v přípravách na boj s Babyloňany: Ty domy se naplní mrtvolami lidí, které ve svém zuřivém hněvu nechám pobít. Kvůli všemu zlu, které páchali, skryji svou tvář před tímto městem.
6Hle – potom však ovážu jejich rány, uzdravím je a vyléčím. Dám jim zakusit hojný pokoj a bezpečí.7Osud Judy a Izraele změním a vybuduji je tak jako kdysi.8Očistím je ode všech zločinů, které proti mně spáchali. Všechny ty zločiny, které proti mně spáchali a jimiž se proti mně vzbouřili, jim odpustím.9Jeruzalém mi tak přinese věhlas a stane se mi zdrojem radosti, chvály a slávy přede všemi národy na zemi, až uslyší o všem dobrodiní, které jim prokáži. Zůstanou v úžasu a rozechvění nad vším tím dobrodiním a nad vším pokojem, který svému lidu způsobím.
10Tak praví Hospodin: Říkáte, že z tohoto místa zbyla pustina bez lidí i dobytka. Nuže, v judských městech a v ulicích Jeruzaléma, nyní opuštěných, vylidněných, bez obyvatel i dobytka, se jednou znovu bude ozývat11hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a hlas těch, kdo ponesou do Hospodinova domu oběti vděčnosti se slovy:
„Hospodinu zástupů vzdejte díky –
Hospodin je přece dobrý
a jeho láska trvá navěky!“
Osud této země totiž změním, a bude taková jako kdysi, praví Hospodin.
12Tak praví Hospodin zástupů: Na tomto zpustlém místě bez lidí a dobytka budou znovu ve všech jeho městech pastviny, kde budou odpočívat pastýři se stády.
Věčná smlouva
13Ve městech na horách, ve městech podhůří i ve městech Negevu, v kraji Benjamín, v okolí Jeruzaléma i ve městech Judy budou znovu procházet ovce pod rukama počítajícího, praví Hospodin.“
14„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy toto dobré slovo, jež dávám domu Izraele a domu Judy, splním.15V těch dnech a v tom čase nechám z Davidova semene vyrašit spravedlivý Výhonek, jenž v zemi nastolí právo a spravedlnost.16V těch dnech bude Juda zachráněn a Jeruzalém bude žít v bezpečí. A takto jej budou nazývat: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.
17Tak praví Hospodin: Na trůnu Izraelova domu nikdy nebude chybět Davidův potomek.18Také mezi levity nikdy nebude chybět kněz, který by přede mnou přinášel zápaly, pálil moučné oběti a připravoval obětní hody po všechny dny.“
19Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:20„Tak praví Hospodin: Budete-li moci zrušit moji smlouvu s dnem a moji smlouvu s nocí, takže den ani noc nenastane ve svůj čas,21pak bude zrušena také má smlouva s mým služebníkem Davidem, takže nebude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu, a rovněž má smlouva s mými sluhy levitskými kněžími.22Jako se nedá sečíst nebeský zástup ani změřit mořský písek, tak rozmnožím símě svého služebníka Davida a svých sluhů levitů.“
23Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:24„Všiml sis, jak tento lid mluví? Že prý ‚Hospodin zavrhl oba své vyvolené rody.‘ Takhle pohrdají mým lidem, jako by už pro ně ani nebyl národem!25Tak praví Hospodin: Jestliže nemám smlouvu se dnem i nocí a nestanovil jsem zákony pro nebe i zemi,26pak také zavrhnu símě Jákoba i svého služebníka Davida a nevyberu z jeho rodu panovníka pro símě Abrahama, Izáka a Jákoba. Ano, změním jejich osud a slituji se nad nimi!“

34

Slovo pro Cidkiáše
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem a se všemi královstvími a národy, které ovládal, zaútočil na Jeruzalém a na všechna jeho města:2„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele – Jdi a řekni judskému králi Cidkiášovi: Tak praví Hospodin – Hle, vydávám toto město do rukou babylonského krále a ten je vypálí ohněm.3Ani ty před ním neunikneš, ale budeš jistě chycen a padneš mu do rukou. Spatříš babylonského krále vlastníma očima a bude s tebou mluvit tváří v tvář. Půjdeš do Babylonu!4Slyš ale slovo Hospodinovo, Cidkiáši, králi judský. Hospodin o tobě praví: Nezemřeš mečem;5zemřeš v pokoji. Jako se zažíhal pohřební oheň k poctě tvých předků, dávných králů, kteří byli před tebou, tak zažehnou oheň i tobě a budou tě oplakávat: ‚Ach pane!‘ Takové slovo jsem promluvil, praví Hospodin.“
6Prorok Jeremiáš oznámil všechna tato slova judskému králi Cidkiášovi v Jeruzalémě.
Vyhlaste svobodu
7Vojsko babylonského krále tenkrát útočilo na Jeruzalém a na všechna zbylá judská města – na Lachiš a Azeku. To byla totiž jediná opevněná města, která v Judsku zbyla.
8Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když král Cidkiáš uzavřel s veškerým lidem v Jeruzalémě smlouvu o propuštění otroků.9Každý měl propustit svého hebrejského otroka i svou hebrejskou otrokyni na svobodu; nikdo už neměl zotročovat svého židovského bratra.10Všichni velmoži i všechen lid, kteří tu smlouvu přijali, souhlasili, že propustí své otroky a otrokyně na svobodu a že je už nebudou zotročovat. Souhlasili s tím a propustili je.11Potom si to ale rozmysleli a své otroky a otrokyně, které předtím propustili na svobodu, přivedli zase zpět a zotročili je.
12Jeremiáš tehdy od Hospodina dostal toto slovo:13„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele. V den, kdy jsem vaše otce vyvedl z Egypta, z domu otroctví, uzavřel jsem s nimi tuto smlouvu:14‚Sedmého roku každý propustíte svého hebrejského bratra, který se ti prodal do otroctví. Odslouží u tebe šest let, ale potom jej propustíš na svobodu.‘ Vaši otcové mě ovšem neposlechli, vůbec si toho nevšímali.15Vy jste ale nedávno činili pokání a zachovali jste se, jak je v mých očích správné: Každý jste svému bližnímu vyhlásil svobodu – dokonce jste o tom přede mnou uzavřeli smlouvu v domě, který se nazývá mým jménem.16Potom jste si to ale rozmysleli a znesvětili jste tak mé jméno. Svého otroka i svou otrokyni, které jste propustili na svobodu, jak toužili, jste každý zase přivedl zpět a zotročili jste je.
17A proto tak praví Hospodin: Neposlechli jste mě. Nevyhlásili jste svobodu každý svému bratru, svému bližnímu. Hle, já tedy vyhlašuji ‚svobodu‘ vám, praví Hospodin – svobodu pro meč, mor a hlad! Učiním vás odstrašujícím příkladem pro všechna království země.18S těmi, kdo porušili mou smlouvu a nesplnili slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli, s těmi naložím jako s teletem, které rozťali vedví, aby prošli mezi jeho polovinami.19Judské a jeruzalémské velmože, dvořany, kněze i všechen lid země, který prošel mezi díly telete,20vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě. Na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.
21Judského krále Cidkiáše i jeho velmože vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě – do rukou vojska babylonského krále, které se od vás právě stahuje.22Hle, vydám rozkazy, praví Hospodin, a přivedu je k tomuto městu zpět. Zaútočí na ně, dobudou je a spálí je. Judská města obrátím v trosky, kde nikdo nebydlí.“

35

Poslušnost Rechabitů
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina za dnů judského krále Joakima, syna Jošiášova:2„Jdi k Rechabitům, pozvi je do jedné ze síní v Hospodinově domě a nabídni jim víno.“
3Pozval jsem tedy Jaazaniáše, syna Jeremiáše, syna Chabaciniášova, i jeho bratry a všechny jeho syny, celý rod Rechabitů,4a přivedl jsem je do Hospodinova domu, do síně učedníků Božího muže Chanana, syna Jigdaliášova. Byla hned vedle síně velmožů, nad síní strážce prahu Maasejáše, syna Šalumova.5Postavil jsem před Rechabity poháry a džbány plné vína a vybídl jsem je: „Napijte se vína.“
6„My víno nepijeme,“ odpověděli. „Náš otec Jonadab, syn Rechabův, nám totiž přikázal: ‚Nikdy nepijte víno, vy ani vaši potomci.7Nestavějte si domy, nesejte semeno, nesázejte vinice a nevlastněte je. Po všechny své dny bydlete ve stanech, abyste byli dlouho živi na zemi, na níž jste poutníky.‘8Posloucháme svého otce Jonadaba, syna Rechabova, ve všem, co nám přikázal, takže po celý život nepijeme víno my ani naše ženy ani naši synové a dcery.9Nestavíme si obytné domy, nemáme vinice ani pole ani semeno k setí10a bydlíme ve stanech. Jsme poslušní našemu otci Jonadabovi a chováme se přesně tak, jak nám přikázal.11Teprve když do země vtrhl babylonský král Nabukadnezar, řekli jsme si: Pojďme se před babylonským a aramejským vojskem schovat do Jeruzaléma. A tak teď bydlíme v Jeruzalémě.“
12Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:13„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Jdi a řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: Nenecháte se poučit? Neposlechnete má slova? praví Hospodin.14Jonadab, syn Rechabův, svým synům zakázal pít víno a jeho slova se dodržují. Až dodnes nepijí víno, protože poslouchají, co jim přikázal jejich otec. Já k vám ale mluvím znovu a znovu, a vy mě neposloucháte.15Znovu a znovu jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky se slovy: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a napravte své jednání. Nenásledujte cizí bohy a neslužte jim, ať můžete žít v zemi, kterou jsem dal vám i vašim otcům.‘ Vy ale vůbec nevnímáte, vůbec mě neposloucháte.16Ano, potomci Jonadaba, syna Rechabova, dodržují, co jim jejich otec přikázal. Mě ale tento lid neposlouchá.
17A proto tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Hle, přivádím na Judu i na všechny obyvatele Jeruzaléma veškeré zlo, před kterým jsem je varoval. Mluvil jsem k nim, ale neposlouchali, volal jsem na ně, ale neodpovídali.“
18Rodu Rechabitů pak Jeremiáš řekl: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Poslouchali jste, co vám váš otec Jonadab přikázal; dodržovali jste všechny jeho příkazy a chovali jste se přesně tak, jak vám přikázal.19A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jonadabovi, synu Rechabovu, nikdy nebude chybět potomek, který by stál přede mnou ve službě.“

36

Spálený svitek
1Ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, dostal Jeremiáš slovo od Hospodina:2„Vezmi si svitek a zapiš do něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi a o všech národech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil za dnů Jošiášových až dodnes.3Když dům Judy uslyší o všem tom zlu, které na ně chci dopustit, snad se každý z nich odvrátí od své zlé cesty, abych jim odpustil jejich hříchy a zločiny.“
4Jeremiáš tedy zavolal Barucha, syna Neriášova, a nadiktoval mu všechno, co mu Hospodin řekl. Baruch ta slova zapsal do svitku.5Potom Jeremiáš Baruchovi řekl: „Mám zákaz vstupu do Hospodinova domu.6Proto tam jdi ty a přečti lidem Hospodinova slova, která jsi zapsal do svitku, jak jsem ti je diktoval. Přečti je všem, kdo budou v postní den přicházet z judských měst do Hospodinova domu.7Snad začnou Hospodina prosit o slitování a každý se odvrátí od své zlé cesty. Vždyť Hospodin tomuto lidu hrozí velikým a zuřivým hněvem!“
8Baruch, syn Neriášův, udělal všechno, co mu prorok Jeremiáš řekl, a v Hospodinově chrámu předčítal z oné knihy slova Hospodinova.9V devátém měsíci pátého roku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, byl pro veškerý lid v Jeruzalémě i pro veškerý lid, který do Jeruzaléma přicházel z judských měst, vyhlášen půst před Hospodinem.10Tehdy šel Baruch do Hospodinova chrámu, do síně písaře Gemariáše, syna Šafanova, jež stála na horním nádvoří hned vedle vchodu do Nové chrámové brány. Odtud pak všemu lidu předčítal Jeremiášova slova z oné knihy.
11Jakmile Michajáš, syn Gemariáše, syna Šafanova, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy,12odešel do královského paláce, do písařské síně, kde právě zasedali všichni velmoži: písař Elišama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnatan, syn Achborův, Gemariáš, syn Šafanův, Cidkiáš, syn Chananiášův a všichni ostatní velmoži.13Michajáš jim oznámil všechno, co slyšel, když Baruch předčítal lidu z oné knihy.
14Všichni velmoži tedy poslali Jehudiho, syna Netaniáše, syna Šelemiáše, syna Kušiho, ať Baruchovi vyřídí: „Přijď a vezmi s sebou ten svitek, z něhož jsi předčítal lidu.“ Baruch, syn Neriášův, tedy vzal svitek a přišel za nimi.15„Posaď se a přečti nám to,“ vyzvali ho.
Baruch jim to tedy přečetl.
16Když uslyšeli všechna ta slova, vyděšeně se podívali jeden na druhého a řekli Baruchovi: „Musíme to všechno oznámit králi.17Pověz nám, jak jsi všechna ta slova sepsal,“ ptali se Barucha. „Diktoval ti to Jeremiáš?“
18„Ano, on sám mi všechna ta slova diktoval,“ odpověděl jim Baruch, „a já jsem je zapisoval inkoustem do knihy.“
19„Běžte se s Jeremiášem ukrýt,“ řekli na to velmoži Baruchovi. „Ať nikdo neví, kde jste.“
20Schovali tedy svitek v síni písaře Elišamy, vstoupili do dvorany před krále a všechno mu to oznámili.21Král poslal Jehudiho pro svitek. Jehudi jej přinesl ze síně písaře Elišamy a začal z něj předčítat králi i všem velmožům stojícím kolem.22Král seděl v zimním křídle svého paláce – byl totiž devátý měsíc – a před ním stála nádoba se sálajícím řeřavým uhlím.23Jakmile Jehudi přečetl tři čtyři sloupce, král je vždy perořízkem odřízl a vhodil do ohně v nádobě. Nakonec v tom ohni skončil celý svitek.24Když král a všichni jeho dvořané slyšeli všechna ta slova, vůbec se nelekali, natož aby si roztrhli roucha.25Ani když Elnatan, Delajáš a Gemariáš krále prosili, aby svitek nepálil, nedal na ně.26Naopak přikázal princi Jerachmeelovi a také Serajášovi, synu Azrielovu, a Šelemiášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Barucha i proroka Jeremiáše zatkli. Hospodin je ale skryl.
27Poté, co král spálil svitek se slovy, která Baruch zapsal, jak mu je Jeremiáš diktoval, dostal Jeremiáš slovo Hospodinovo:28„Vezmi si další svitek a znovu do něj zapiš všechna slova, která byla v tom prvním svitku, který judský král Joakim spálil.29O judském králi Joakimovi pak řekni: „Tak praví Hospodin: Ty jsi ten svitek spálil. Myslel sis: ‚Jak se mohl opovážit napsat, že přijde babylonský král a zničí tuhle zem, takže z ní zmizí lidé i dobytek?‘“30A proto tak praví Hospodin o judském králi Joakimovi: „Nikdo z jeho potomků nebude sedět na Davidově trůnu. Jeho mrtvola bude pohozena napospas dennímu horku a nočnímu mrazu.31Ztrestám ho, jeho potomky i jeho dvořany za jejich zločiny. Přivedu na ně i na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže všechno to zlo, před kterým jsem je varoval, ale nechtěli to poslouchat.“
32Jeremiáš tedy vzal jiný svitek a dal ho písaři Baruchovi, synu Neriášovu. Ten do něj zapsal, jak mu Jeremiáš diktoval, všechna slova oné knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni. A bylo k nim přidáno ještě mnoho slov jim podobných.

37

Jeremiáš uvězněn
1Babylonský král Nabukadnezar později v judské zemi namísto Jekoniáše, syna Joakimova, jmenoval králem Cidkiáše, syna Jošiášova.2Ani on však, stejně jako jeho dvořané i prostý lid, neposlouchal slova, která Hospodin promlouval skrze proroka Jeremiáše.
3Král Cidkiáš přesto k proroku Jeremiášovi poslal Juchala, syna Šelemiášova, a kněze Sofoniáše, syna Maasejášova, se vzkazem: „Modli se prosím za nás k Hospodinu, našemu Bohu.“4(Jeremiáš tehdy chodil volně mezi lidmi, ještě totiž nebyl uvězněn.5Z Egypta mezitím vytáhlo faraonovo vojsko, a když se o nich dozvěděli Babyloňané obléhající Jeruzalém, stáhli se od města.)
6Prorok Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:7„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Judskému králi, který vás za mnou poslal s dotazy, odpovězte takto – Hle, faraonovo vojsko, které vám vytáhlo na pomoc, se obrátí domů do Egypta.8Babyloňané se pak obrátí k útoku na toto město; dobudou je a vypálí.
9Tak praví Hospodin: Nenalhávejte si, že prý ‚Babyloňané od nás musí odtáhnout.‘ Neodtáhnou!10I kdybyste celé babylonské vojsko, jež na vás útočí, pobili, takže by v jejich táboře zůstali jen těžce ranění, přece by se všichni zvedli a toto město vypálili!“
11Poté, co babylonské vojsko odtáhlo kvůli faraonově vojsku od Jeruzaléma,12chtěl se Jeremiáš vydat z Jeruzaléma do kraje Benjamín, aby tam se svými příbuznými vypořádal své dědictví.13Jen co však vstoupil do Benjamínské brány, narazil tam na velitele stráží jménem Jiriáše, syna Šelemiáše, syna Chananiášova. Ten proroka Jeremiáše zadržel. „Tak ty chceš přeběhnout k Babyloňanům!“ obořil se na něj.
14„To není pravda,“ bránil se Jeremiáš, „nejdu k Babyloňanům.“
Jiriáš ho ale vůbec neposlouchal. Jeremiáše zatkl a přivedl ho k hodnostářům.
15Ti se na Jeremiáše rozzuřili. Nechali ho zbít a uvěznili ho v domě písaře Jonatana, ve kterém zřídili vězení.
Před Cidkiášem
16Tak se Jeremiáš ocitl v klenuté žalářní kobce, kde strávil mnoho dní.
17Potom ale pro něj poslal král Cidkiáš. Nechal si ho přivést do svého paláce, kde se ho potají vyptával: „Máš nějaké slovo od Hospodina?“
„Ano,“ odpověděl Jeremiáš. „Padneš do rukou babylonského krále!“
18Potom Jeremiáš králi Cidkiášovi řekl: „Čím jsem se proti tobě, tvým dvořanům anebo tomuto lidu provinil, že jste mě dali do vězení?19A kde jsou ti vaši proroci, kteří vám prorokovali: ‚Babylonský král nepřitáhne proti vám ani proti této zemi‘?20Teď mě však prosím vyslechni, můj pane a králi. Pokorně tě žádám o slitování: Neposílej mě zpátky do domu písaře Jonatana, ať tam neumřu.“
21Král Cidkiáš tedy přikázal, aby Jeremiáše přemístili na strážní nádvoří. Každý den mu tam dávali z pekařské ulice placku chleba, dokud nedošel všechen chléb ve městě. Tak se Jeremiáš ocitl na strážním nádvoří.

38

V jímce na vodu
1Šefatiáš, syn Matanův, Gedaliáš, syn Pašchurův, Juchal, syn Šelemiášův a Pašchur, syn Malkiášův, slyšeli, co Jeremiáš říkal všemu lidu:2„Tak praví Hospodin – Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, ten přežije a zachrání si život; takový zůstane naživu.3Tak praví Hospodin: Toto město jistě padne do rukou vojska babylonského krále, který je dobude.“
4Tito velmoži pak řekli králi: „Ať ten muž zemře! Těmi svými řečmi jen bere odvahu bojovníkům, kteří ve městě ještě zbyli, i všemu lidu. Ten muž nehledá prospěch tohoto lidu, ale jeho zkázu!“
5„Hle, je ve vašich rukou,“ odpověděl jim král Cidkiáš. „Král proti vám nic nezmůže.“
6Vzali tedy Jeremiáše a hodili ho do jímky prince Malkiáše, která byla na strážním nádvoří; spustili tam Jeremiáše na provazech. V jímce nebyla voda, jen samé bahno, takže se Jeremiáš topil v bahně.
7O tom, že Jeremiáše dali do jímky, se ale doslechl jeden z palácových dvořanů, Habešan Ebed-melech. Král právě zasedal v Benjamínské bráně.8Ebed-melech tedy vyšel z paláce a oslovil krále:9„Můj pane a králi! Ti muži se k proroku Jeremiášovi zachovali naprosto zločinně. Hodili ho do jímky, aby tam dole zemřel hlady; vždyť už ani ve městě není co jíst!“
10Král na to Habešanu Ebed-melechovi přikázal: „Vezmi si odsud třicet mužů a vytáhni proroka Jeremiáše z jímky, než tam zemře.“
11Ebed-melech tedy vzal ty muže s sebou. Ve sklepě královského paláce našel nějaké staré hadry a roztrhané šaty a spustil je na provazech Jeremiášovi do jímky.12„Podlož si ty staré roztrhané hadry pod provazy v podpaží,“ řekl Habešan Ebed-melech Jeremiášovi. Když to Jeremiáš udělal,
Znovu před Cidkiášem
13začali ho za ty provazy vytahovat, až ho z té jímky vytáhli. Tak se Jeremiáš vrátil zpět na strážní nádvoří.
14Král Cidkiáš si pak nechal proroka Jeremiáše přivést ke třetímu vchodu do Hospodinova chrámu. „Chci od tebe slyšet slovo,“ řekl král Jeremiášovi. „Nic přede mnou netaj.“
15„Copak bys mě nezabil, kdybych ti to řekl?“ odpověděl Jeremiáš Cidkiášovi. „I kdybych ti poradil, neposlechneš mě.“
16Cidkiáš ale Jeremiášovi potají odpřisáhl: „Jakože je živ Hospodin, který nám dal život, nezabiji tě ani tě nevydám do rukou těch, kdo tě chtějí zabít.“
17Nato Jeremiáš Cidkiášovi řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou.18Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou Babyloňanů. Ti je vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.“
19Král Cidkiáš Jeremiášovi odpověděl: „Bojím se Židů, kteří přeběhli k Babyloňanům. Kdyby mě Babyloňané vydali do jejich rukou, vrhli by se na mě.“
20„To neudělají,“ řekl Jeremiáš. „Jen poslechni Hospodina, jak ti říkám, a povede se ti dobře a přežiješ.21Pokud se ale vzdát odmítneš, stane se, co mi Hospodin ukázal:22Hle, všechny ženy, které zůstaly v paláci judského krále, budou vyvedeny k velitelům babylonského krále a hle, řeknou o tobě:
‚Podvedli a přemohli tě
ti tví ‚věrní přátelé‘.
Když jsi teď uvázl v blátě,
odvrátili se od tebe!
23Všechny tvé ženy i tvé děti vyvedou k Babyloňanům a neunikneš jim ani ty. Padneš do rukou babylonského krále a toto město skončí v plamenech!“
24Cidkiáš na to Jeremiášovi řekl: „Ať se o těch slovech nikdo nedozví, jinak zemřeš.25Až se velmoži doslechnou, že jsem s tebou mluvil, přijdou za tebou a budou tě vyslýchat: ‚Pověz nám, co jsi říkal králi a co král tobě. Nic nám netaj, nebo tě zabijeme!‘26Odpověz jim: ‚Prosil jsem krále o slitování, aby mě neposílal zpátky do Jonatanova domu, abych tam neumřel.‘“
27Všichni velmoži pak přišli za Jeremiášem a vyslýchali ho. On jim ale odpovídal přesně podle králových pokynů, a tak od něj odešli s nepořízenou. Nikdo z nich totiž jeho rozhovor s králem neslyšel.28Jeremiáš pak zůstal na strážním nádvoří až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt.

39

Pád Jeruzaléma
1V desátém měsíci devátého roku vlády judského krále Cidkiáše přitáhl k Jeruzalému babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem a oblehl jej.2Devátého dne čtvrtého měsíce jedenáctého roku Cidkiášovy vlády pak byla městská hradba prolomena.3Poté, co pronikli do města, zasedli všichni velmoži babylonského krále v Prostřední bráně: Nergal-šarecer ze Sin-magiru, rab-saris Sar-sechim, rab-mág Nergal-šarecer i všichni ostatní velmoži babylonského krále.
4Jakmile je judský král Cidkiáš zahlédl, dal se se všemi vojáky na útěk. Opustili město v noci přes královskou zahradu, brankou mezi zdmi. Prchali k pláni Arava,5ale babylonské vojsko se pustilo za nimi. Na jerišské pláni pak Cidkiáše dostihli, zajali ho a odvedli k babylonskému králi Nabukadnezarovi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek:6Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také veškerou judskou šlechtu.7Cidkiášovi pak vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu.
8Královský palác i ostatní domy Babyloňané vypálili a hradby Jeruzaléma zbořili.9Velitel gardistů Nebuzardan odvlekl do Babylonu zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo k němu přeběhli, a všechen zbývající lid.10Jen ty nejchudší z lidu, kteří nic neměli, nechal velitel gardistů Nebuzardan v judské zemi a svěřil jim toho dne vinice a pole.
11Ohledně Jeremiáše však babylonský král Nabukadnezar veliteli gardistů Nebuzardanovi nařídil:12„Vezmi ho k sobě a postarej se o něj, ať se mu nestane nic zlého. Udělej pro něj, o cokoli tě požádá.“13Velitel gardistů Nebuzardan, rab-saris Nebušazban, rab-mág Nergal-šarecer i všichni ostatní velmoži babylonského krále tedy poslali14pro Jeremiáše a dali ho přivést ze strážního nádvoří. Svěřili ho Gedaliášovi, synu Achikama, syna Šafanova, aby ho vzal domů. Tak Jeremiáš zůstal mezi svým lidem.
15Když byl Jeremiáš ještě držen na strážním nádvoří, dostal slovo Hospodinovo:16„Jdi a řekni Habešanu Ebed-melechovi: Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, teď naplním svá slova o tomto městě, avšak ne v dobrém, ale ve zlém. V ten den se ta slova splní před tvýma očima.17Tebe však v ten den vysvobodím, praví Hospodin. Nepadneš do rukou těch, kterých se děsíš.18Ano, opravdu tě zachráním. Nepadneš mečem, ale přežiješ, neboť jsi spoléhal na mne, praví Hospodin.“

40

Babylonská správa Judska
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina poté, co ho velitel gardistů Nebuzardan propustil z Rámy, kde ho našel spoutaného řetězy mezi všemi jeruzalémskými a judskými zajatci, kteří měli být odvlečeni do Babylonu.
2Když velitel gardistů Jeremiáše našel, řekl mu: „Hospodin, tvůj Bůh, varoval toto místo před tímhle neštěstím3a teď svou hrozbu naplnil. Stalo se vám to, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste ho.4Teď ale pohleď – dnes tě propouštím z řetězů, které máš na rukou. Pokud chceš jít se mnou do Babylonu, pojď a postarám se o tebe. Pokud nechceš, nechoď. Hle, máš před sebou celou zem; můžeš jít, kam uznáš za dobré a vhodné.5Chceš-li se ale vrátit, vrať se ke Gedaliášovi, synu Achikama, syna Šafanova, kterého babylonský král jmenoval správcem judských měst. Bydli u něj mezi svým lidem. Anebo jdi, kamkoli uznáš za vhodné.“
Velitel gardistů mu pak dal jídlo na cestu a s čestným darem jej propustil.
6Jeremiáš pak odešel ke Gedaliášovi, synu Achikamovu, do Micpy a bydlel tam u něj mezi lidem, který směl zůstat v zemi.
7Když všichni polní velitelé se svými muži uslyšeli, že babylonský král jmenoval Gedaliáše, syna Achikamova, zemským správcem a že mu svěřil muže, ženy a děti ze zemské chudiny, která nebyla odvlečena do Babylonu,8přišli za Gedaliášem do Micpy – Išmael, syn Netaniášův, Jochanan a Jonatan, synové Kareachovi, Serajáš, syn Tanchumetův, synové Efaje Netofského a Jaazaniáš, syn Maachatského – ti všichni i se svými muži.9Gedaliáš, syn Achikama, syna Šafanova, je tehdy i s jejich muži zapřísahal: „Nebojte se poddat Babyloňanům. Zůstaňte v zemi, poddejte se babylonskému králi a povede se vám dobře.10Hle, já zůstávám zde v Micpě, abych vás zastupoval před Babyloňany, kteří k nám přišli. Vy ale jděte sklízet víno, ovoce a olivy na olej, skladujte je ve džbánech a bydlete ve svých městech, která držíte.“
11Také všichni judští utečenci v Moábu, Amonu, Edomu i ve všech ostatních zemích uslyšeli, že babylonský král nechal v zemi pozůstatek Židů a že jejich správcem jmenoval Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova.
Išmaelovo povstání
12Všichni ti Židé se tedy vrátili ze všech míst, kam se rozprchli, a přišli za Gedaliášem do Micpy v judské zemi, kde sklidili spoustu vína a ovoce.
13Jochanan, syn Kareachův, a také ostatní polní velitelé přišli za Gedaliášem do Micpy14a říkali mu: „Víš to, že amonský král Baalis poslal Išmaela, syna Netaniášova, aby tě zabil?“ Ale Gedaliáš, syn Achikamův, jim nevěřil.
15Jochanan, syn Kareachův, Gedaliášovi v Micpě tajně navrhl: „Když dovolíš, půjdu Išmaela, syna Netaniášova, zabít. Nikdo se to nedozví. Proč by měl zabít on tebe? Všichni Židé, kteří se k tobě shromáždili, by se rozprchli a pozůstatek Judy by byl zničen.“
16Gedaliáš, syn Achikamův, ale Jochananovi, synu Kareachovu, odpověděl: „Nedělej to! Co říkáš o Išmaelovi, je lež.“

41

1V sedmém měsíci pak do Micpy za Gedaliášem, synem Achikamovým, přišel Išmael, syn Netaniáše, syna Elišamova, s dalšími deseti muži. Byl z královského rodu a patřil ke královým nejvyšším hodnostářům. Během společné hostiny v Micpě2pak Išmael, syn Netaniášův, náhle vstal a s těmi deseti muži napadli Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova, mečem. Tak zavraždili člověka, kterého jmenoval zemským správcem sám babylonský král.3Išmael tenkrát povraždil i všechny Židy, kteří byli v Micpě s Gedaliášem, a také babylonské vojáky, kteří tam byli.
4Druhý den po zavraždění Gedaliáše, když o tom ještě nikdo nevěděl,5přišlo ze Šechemu, Šíla a Samaří osmdesát poutníků s oholenými bradami, roztrženými rouchy a se smutečními jizvami. Měli s sebou moučné oběti a kadidlo, které chtěli přinést do Hospodinova chrámu.6Išmael, syn Netaniášův, jim z Micpy vyšel naproti a celou cestu plakal. Když došel až k nim, vyzval je: „Pojďte za Gedaliášem, synem Achikamovým.“
7Jakmile vešli dovnitř města, Išmael, syn Netaniášův, je se svými muži pobil a naházel je do jímky.8Deset z nich ale Išmaelovi řeklo: „Nezabíjej nás! Máme venku schované zásoby pšenice, ječmene, oleje a medu.“ A tak je nechal a nepobil je s ostatními.9Těla všech zavražděných Išmael naházel za Gedaliášem do jímky. Je to ta jímka, kterou nechal zřídit král Asa za války s izraelským králem Baašou. Išmael, syn Netaniášův, ji naplnil mrtvolami.
10Potom Išmael zajal všechny ostatní, kdo byli v Micpě – královské dcery i všechny ostatní, kteří tam zůstali a které velitel gardistů Nebuzardan svěřil Gedaliášovi, synu Achikamovu. Ty všechny Išmael, syn Netaniášův, zajal a chystal se s nimi přejít k Amoncům.11Když se ale o všech těchto zločinech Išmaele, syna Netaniášova, doslechl Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé, kteří byli s ním,12vzali všechny své muže a vytáhli proti němu do boje. Dostihli ho u Velkého rybníka v Gibeonu.13Jakmile všechen lid, který měl Išmael s sebou, uviděl Jochanana, syna Kareachova, a s ním všechny velitele, zaradovali se.14Všichni ti, které Išmael v Micpě zajal, se tehdy obrátili a přešli k Jochananovi, synu Kareachovu.
Do Egypta
15Išmael, syn Netaniášův, ale Jochananovi s osmi svými muži utekl a dostal se k Amoncům.
16Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé, kteří byli s ním, se pak ujali všech přeživších, které Išmael, syn Netaniášův, odvedl z Micpy poté, co zavraždil Gedaliáše, syna Achikamova. Všechny ty bojovníky, muže, ženy, děti i dvořany přivedli z Gibeonu zpět17a vydali se s nimi do Egypta. (Cestou se ještě zastavili v Gerut-kimhamu poblíž Betléma.)18Utíkali před Babyloňany – báli se jich, protože Išmael, syn Netaniášův, zavraždil Gedaliáše, syna Achikamova, kterého jmenoval zemským správcem sám babylonský král.

42

1Všichni vojenští velitelé včetně Jochananana, syna Kareachova, a Jaazaniáše, syna Hošajášova, i všechen lid, od nejmenších po největší, pak přišli2a oslovili proroka Jeremiáše: „Vyslyš prosím naši pokornou prosbu. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento pozůstatek lidu. Sám vidíš, jaká hrstka nás z našeho množství zbyla.3Kéž nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí, kam máme jít a co máme dělat.“
4„Dobrá,“ odpověděl jim prorok Jeremiáš. „Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak žádáte. Cokoli vám Hospodin odpoví, to vám oznámím a nic vám nezamlčím.“
5Na to Jeremiášovi řekli: „Hospodin je nám pravdivým a věrným svědkem! Přísaháme, že uděláme přesně to, s čím tě za námi Hospodin, tvůj Bůh, pošle.6Ať už nám to bude příjemné, nebo ne, poslechneme Hospodina, svého Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám vedlo dobře. Ano, poslechneme Hospodina, svého Boha!“
7Po deseti dnech pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo.8Zavolal tedy Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele, kteří byli s ním, i všechen lid, od nejmenších po největší,9a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu předložil vaši prosbu:10Jestliže zůstanete v této zemi, vybuduji vás a nezbořím, zasadím vás a nevykořením, neboť upustím od zla, které jsem na vás uvalil.11Nebojte se babylonského krále, před kterým teď máte bázeň. Nebojte se ho, praví Hospodin – vždyť já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil vás z jeho ruky.12Dopřeji vám milosrdenství, takže se nad vámi smiluje a propustí vás zpět do vlasti.
13Jestliže ale neposlechnete Hospodina, svého Boha, a řeknete: ‚V této zemi nezůstaneme!14Ne, raději půjdeme do Egypta! Tam neuvidíme boje, neuslyšíme zvuk polnice a nebudeme hladovět; tam chceme bydlet!‘15– nuže, pak tedy slyšte slovo Hospodinovo, vy pozůstatky Judy. Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže se rozhodnete jít do Egypta a usadit se tam,16pak vás tam v Egyptě stihne meč, jehož se bojíte, a dolehne na vás hlad, jehož se obáváte, takže tam v Egyptě zemřete.17Všichni ti, kdo se rozhodli jít do Egypta a usadit se tam, pomřou mečem, hladem a morem. Nepřežije z nich ani jediný; nikdo neunikne neštěstí, jež na ně dopustím.18Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jako se vylil můj rozhořčený hněv na obyvatele Jeruzaléma, tak se vylije mé rozhořčení na vás, pokud půjdete do Egypta. Stanete se kletbou a hrozbou, nadávkou a ostudou a toto místo už nikdy nespatříte.
19Hospodin vám, pozůstatkům Judy, říká: Nechoďte do Egypta! Vezměte na vědomí, že jsem vás dnes varoval.20Klamali jste totiž sami sebe, když jste mě posílali za Hospodinem, svým Bohem, se slovy: ‚Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu. Oznam nám, cokoli Hospodin, náš Bůh, řekne, a my to splníme.‘21Nuže, dnes jsem vám to tedy oznámil, ale vy jste Hospodina, svého Boha, neposlechli v ničem, s čím mě za vámi poslal.22Proto teď vezměte na vědomí, že pomřete mečem, hladem a morem na místě, kam se vám zachtělo jít a usadit se tam!“

43

1Tak Jeremiáš dopověděl všemu lidu všechna slova Hospodina, jejich Boha – všechno to, s čím jej Hospodin, jejich Bůh, za nimi poslal.2Azariáš, syn Hošajášův, Jochanan, syn Kareachův, a všichni ti ostatní nadutci na to Jeremiášovi odpověděli: „Lžeš! Hospodin, náš Bůh, tě neposlal říci: ‚Nechoďte bydlet do Egypta.‘3To tě proti nám poštval Baruch, syn Neriášův, aby nás vydal do rukou Babyloňanů, aby nás zabili anebo odvlekli do Babylonu!“
4A tak Jochanan, syn Kareachův, ani žádný z vojenských velitelů ani nikdo z lidu neposlechl Hospodinův příkaz, že mají zůstat v judské zemi.5Jochanan, syn Kareachův, pak s ostatními veliteli odvedl všechny pozůstatky Judy – ty, kteří se vrátili ze všech národů, kam se předtím rozprchli, a znovu se usadili v judské zemi,6i všechny ty, které velitel gardistů Nebuzardan ponechal s Gedaliášem, synem Achikama, syna Šafanova – muže, ženy, děti, královské dcery a také proroka Jeremiáše a Barucha, syna Neriášova.
Nabukadnezarův útok na Egypt
7Šli do Egypta, neboť neposlechli Hospodina. Došli až do Dafné.
8V Dafné pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo:9„Vezmi veliké kameny a před očima judských mužů je zapusť do jílu v cihelně poblíž vchodu do faraonova paláce v Dafné.10Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Hle, povolám a přivedu svého služebníka, babylonského krále Nabukadnezara, a jeho trůn postavím nad těmito kameny, které jsem tu zapustil; nad nimi rozprostře svůj baldachýn.11Přitáhne a zaútočí na Egypt.
Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo do zajetí, bude odvlečen
a kdo pod meč, ten pod meč.
12V chrámech egyptských bohů založí oheň, vypálí je a pobere. Probere egyptskou zem dočista, jako když si pastýř odvšivuje plášť, a vítězně odtud odejde.13Posvátné obelisky v egyptském Domě slunce roztříští na kusy a egyptské chrámy vypálí.“

44

Modlářství Židů v Egyptě
1Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě:2„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Sami jste viděli všechno to neštěstí, které jsem dopustil na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, dnes z nich zbývají jen opuštěné trosky3kvůli zlu, které páchali. Uráželi mě, když chodili pálit kadidlo a sloužit cizím bohům, které neznali oni ani vy ani vaši otcové.4Znovu a znovu jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky se slovy: ‚Nepáchejte už tu ohavnost; nenávidím to!‘5Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali, že se mají odvrátit od svých zločinů a přestat pálit kadidlo cizím bohům.6Proto se na judská města a na ulice Jeruzaléma vylil můj rozhořčený hněv, takže se z nich staly pusté trosky a jsou jimi až dodnes.
7Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Proč na sebe přivádíte tak hrozné neštěstí? To chcete z Judy vyhladit muže, ženy, děti i kojence, takže z vás nezůstane ani poslední zbytek?8Proč mě urážíte výtvory svých rukou? Proč pálíte kadidlo cizím bohům v Egyptě, kam jste přišli bydlet? To chcete být vyhlazeni? Chcete být nadávkou a ostudou mezi všemi národy na zemi?9To jste zapomněli na zločiny svých otců, na zločiny judských králů, na zločiny jejich žen i na své vlastní zločiny a zločiny svých žen – na to, co se dělo v judské zemi a v jeruzalémských ulicích?10Až dodnes se nepokořili; nemají žádnou bázeň ani se neřídí mým Zákonem a mými pravidly, která jsem vám a vašim otcům uložil.
11A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, rozhodl jsem o vás ve zlém; celý Juda bude vyhlazen.12Odstraním pozůstatky Judy – ty, kdo se rozhodli jít do Egypta a usadit se tam. Ti všichni v Egyptě zahynou: padnou mečem nebo zemřou hladem. Od nejmenších až po největší zemřou mečem nebo hladem. Stanou se kletbou a hrozbou, nadávkou a ostudou.13Zúčtuji s těmi, kdo se usadili v Egyptě, jako jsem zúčtoval s Jeruzalémem – mečem, hladem a morem.14Z pozůstatků Judy, kteří se přišli usadit v Egyptě, nikdo neunikne a nepřežije, aby se vrátil do judské země. Ačkoli v duši prahnou, aby se do ní vrátili a žili v ní, kromě pár utečenců se do ní nevrátí!“
15Nato všichni muži (kteří věděli, že jejich ženy pálí kadidlo cizím bohům) i všechny přítomné ženy – celé to veliké shromáždění, všechen lid usazený v Dolním i Horním Egyptě – ti všichni Jeremiášovi odpověděli:16„Nebudeme poslouchat, co nám říkáš Hospodinovým jménem!17Naopak, budeme dělat všechno, k čemu jsme se zavázali: budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové i naši velmoži v judských městech a v ulicích Jeruzaléma. Tenkrát jsme měli jídla dosyta, bylo nám dobře a nic zlého se nám nedělo.18Ale od té doby, co jsme přestali pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, máme všeho nedostatek a hyneme mečem a hladem.“
19A ženy dodaly: „Jistěže budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby. Copak jsme pekly ty koláčky s jejím obrazem a přinášely jí úlitby bez vědomí našich manželů?“
20Jeremiáš tedy všemu lidu, všem mužům i ženám, kteří mu takto odmlouvali, řekl:21„A co ty kadidlové oběti, které jste v judských městech a jeruzalémských ulicích přinášeli vy i vaši otcové, vaši králové, vaši velmoži i prostý lid? Copak na to Hospodin nezapomněl? Bylo mu to snad lhostejné?22Hospodin už to nemohl déle snést! To kvůli vašim zločinům a kvůli ohavnostem, jež jste páchali, teď z vaší země zbyly jen trosky budící děs a nadávky, kde se až dodnes nebydlí.23To proto, že jste pálili kadidlo, že jste hřešili proti Hospodinu a že jste Hospodina neposlouchali a neřídili jste se jeho Zákonem, jeho pravidly a jeho výstrahami; proto vás postihlo toto neštěstí, které trvá až dodnes.“
24Potom Jeremiáš všemu lidu i všem ženám řekl: „Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě!25Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy a vaše ženy jste dělali, k čemu jste se sami zavázali. Prý: ‚Splníme sliby, jež jsme složili. Budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby.‘ Nuže, tak si ty své sliby plňte! Tak si je dodržujte!
26Slyšte však slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě. Hle, přísahám při svém velikém jménu, praví Hospodin: Mé jméno už nevysloví žádný Žid v celém Egyptě; nikdo z nich už neřekne: ‚Jakože je živ Panovník Hospodin!‘27Hle, budu nad nimi bdít, avšak ne v dobrém, ale ve zlém. Všichni Židé v Egyptě do posledního zemřou mečem a hladem.28Do judské země se pak z Egypta vrátí jen hrstka těch, kdo meči uniknou. Všichni, kdo pozůstali z Judy, ale odešli bydlet do Egypta, poznají, čí slovo obstojí – zda mé, anebo jejich.29A toto vám bude znamením, praví Hospodin: Na tomto místě s vámi zúčtuji. Tak poznáte, že má slova proti vám obstojí – k vašemu neštěstí.
30Tak praví Hospodin: Hle, faraona Chofru, vládce Egypta, vydám do rukou jeho nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jeho životě, tak jako jsem vydal judského krále Cidkiáše do rukou jeho nepřítele, babylonského krále Nabukadnezara, který pásl po jeho životě.“

45

Slovo pro Barucha
1Slovo, které prorok Jeremiáš promluvil k Baruchovi, synu Neriášovu, poté, co ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, zapsal do knihy tato slova, která mu Jeremiáš diktoval.2„Toto ti, Baruchu, říká Hospodin, Bůh Izraele.3Myslíš si: ‚Běda mi! Hospodin mi k mé bolesti přidal trápení. Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy.‘
4Hospodin mi řekl, abych ti vyřídil: Tak praví Hospodin – Hle, co jsem vybudoval, bořím, a co jsem zasadil, vykořeňuji – celou tuto zemi!5A ty si žádáš veliké věci? Nežádej. Hle, na všechny smrtelníky dopustím neštěstí, praví Hospodin. Tobě však dám, že kamkoli půjdeš, zachráníš se a přežiješ.“

46

SOUD NAD NÁRODY
Slovo o Egyptu
1Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o národech.
2Slovo o Egyptu – o vojsku egyptského vládce, faraona Nekó, když leželo u Karkemiše na řece Eufrat (kde je pak ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, babylonský král Nabukadnezar porazil):
3„Chystejte štíty, pavézy,
vzhůru do bitvy!
4Zapřahejte koně,
jezdci, do sedel!
Nastupte v přilbách,
kopí vyleštěná,
oblečte pancíře!
5Co to vidím?
V děsu ustupují,
jejich hrdinové sraženi,
zoufale prchají,
bez rozhlížení.
Hrůza všude kolem!
praví Hospodin.
6Ani nejrychlejší nemohou utéci,
neuniknou ani siláci.
Tam na severu, u řeky Eufrat,
vrávorají a padají!
7Kdo se to vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni?
8To Egypt se vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni.
Prý: ‚Vystoupím z břehů, zaplavím zemi,
zpustoším města i s obyvateli.‘
9Koně, vpřed!
Vozy, divoce vyrazte!
Vojáci, vzhůru do boje –
Habešané i Libyjci třímající štíty
spolu s Lydijci vyzbrojenými luky.
10Bude to den Hospodina, Pána zástupů,
den, kdy na svých nepřátelích vykoná odplatu.
Meč bude požírat, než se nasytí,
než jejich krví svou žízeň ukojí.
Hospodin, Pán zástupů, chystá obětní hody
u řeky Eufrat v zemi severní.
11Vyprav se do Gileádu pro balzám,
panno, dcero egyptská!
Nadarmo si léky hromadíš –
žádný tě nemůže uzdravit.
12Národy uslyší o tvém zahanbení,
tvůj nářek zemi naplní.
Hrdinové klopýtnou jedni přes druhé,
až padnou všichni společně.“
13Slovo, které Hospodin promluvil k proroku Jeremiášovi, když babylonský král Nabukadnezar přitáhl, aby zaútočil na Egypt:
14„Oznamte v Egyptě, v Migdolu ohlaste,
zvěstujte v Memfisu, v Dafné řekněte:
‚Nastup a připrav se,
všechny okolo hltá meč!‘
15Proč tvoji siláci leží pobiti?
Nemohou vstát, sráží je Hospodin.
16Budou padat zas a zas,
jeden přes druhého budou klopýtat.
Prý: ‚Pojďme utéct zpět ke svým lidem,
do rodné země před krutým mečem!‘
17Tam nazvou faraona, vládce Egypta:
‚Rámusil, co propásl svůj čas.‘
18Jakože jsem živ, praví Král,
který má jméno Hospodin zástupů:
Jako se Tábor vyjímá mezi horami,
jako se Karmel tyčí při moři,
tak jistě přichází útočník.
19Sbal si ranec jako vyhnanec,
ty, která bydlíš v Egyptě!
Z Memfisu totiž zbudou sutiny,
spáleniště, kde nikdo nebydlí.
20Egypt je jalovička překrásná,
od severu ji však ovád napadá.
21Žoldnéři ve službách Egypta
jsou jak vykrmená telata;
i oni se však dají na útěk,
obrátí se a prchnou společně.
Neobstojí – přišel den jejich běd,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
22Jak prchající had Egypt zasyčí,
až na něj přitáhnou se svými oddíly,
až na něj přijdou se svými sekyrami
jako dřevorubci na dříví.
23Vykácejí jeho les, praví Hospodin,
jakkoli hustý předtím byl.
Bude jich víc než kobylek,
bude jich bezpočet.
24Zahanbena bude Dcera egyptská –
padne do rukou severního národa!“
25Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: „Hle, zúčtuji s Amonem, bohem Théb, s faraonem i s celým Egyptem, s jeho bohy i s jeho vladaři; zúčtuji s faraonem i s těmi, kdo v něj doufají.26Vydám je do rukou těch, kdo pasou po jejich životě, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jeho služebníků. Později však bude znovu osídlen tak jako v dávných dnech, praví Hospodin.
27Neboj se, můj služebníku Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
28Neboj se, můj služebníku Jákobe,
vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozptýlil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“

47

Slovo o Filištínech
1Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o Filištínech předtím, než farao dobyl Gazu.
Tak praví Hospodin:
2„Hle, od severu stoupá hladina,
řeka vystupuje z koryta!
Zaplaví zemi i všechno na ní,
města i s obyvateli.
Lidé budou kvílet zděšením,
všichni obyvatelé země spustí křik
3před dusotem kopyt koní,
před lomozem jejich vozů,
před rachotem jejich kol.
Rodiče se neotočí na pomoc dětem,
ruce jim budou viset ochable,
4neboť už přišel den,
kdy všichni Filištíni budou zničeni.
Týru a Sidonu vyhubí,
co jim ze spojenců ještě zbývá.
Ano, Hospodin zničí Filištíny,
ty pozůstatky z ostrova Kréta.
5Gaza si pro smutek hlavu vyholí,
Aškelon bude umlčen.
Vy, kdo jste zbyli na pláni,
dokdy se budete drásat smutkem?
6‚Ach, meči Hospodinův, kdy už spočineš?
Vrať se do pochvy, ustaň a zastav se!‘
7Jak by však mohl spočinout,
když mu Hospodin poručil?
Poslal jej proti Aškelonu,
namířil jej proti pobřeží!“

48

Slovo o Moábu
1Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:
„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
2Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!
3Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
4Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
5Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
6‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘
7Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
8Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.
9Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky!
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.
10Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.
12Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.13Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději‘.
14Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
15Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.
16Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.
17Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘
18Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.
19Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
20Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!
21Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat,22na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,23na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,24na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.25Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.
26Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!27Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?
28Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
29Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
30Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
31A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
32Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
33Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!
34Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.35Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.
36Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
37Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.
38Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.
39Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.
40Tak praví Hospodin:
Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!
41Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
42Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.
43Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.
44Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.
45Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.
46Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.
47V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“
Zde končí soud nad Moábem.

49

Slovo o Amonu
1Toto praví Hospodin o Amoncích:
„Copak Izrael nemá děti?
Copak nemá žádné dědice?
Proč tedy Moloch dědí po Gádovi
a jeho lid tam bydlí ve městech?
2Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin.
3Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben,
obyvatelky Raby, bědujte,
oblečte pytel a kvílejte,
mezi hradbami sem tam běhejte!
Moloch odejde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
4Chlubíš se svými pláněmi?
Že je tvá pláň tak úrodná,
dcero nevěrná?
Spoléháš na své poklady,
prý: ‚Kdo by mě napadal?‘
5Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli.
Slovo o Edomu
6Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“
7Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:
„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?
8Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.
9Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít.
10Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:
11‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“
12Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ!13Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“
14Od Hospodina jsem slyšel zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
Šikujte se! Vzhůru k útoku!
Válčete proti Edomu!
15„Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
mezi lidmi budeš v opovržení.
16Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ,
a pýcha tvého srdce.
V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí,
obsadils horské vrcholy.
I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil,
i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin.
17Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.
18Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
19Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Edomce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“
20Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
21Rachot jejich pádu otřese zemí,
až k Rudému moři se ponese jejich křik.
Slovo o Damašku
22Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se,
nad Bosrou křídla rozestře!
Srdce edomských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
23O Damašku:
„Chamát i Arpád leží v hanbě,
neboť zlou zprávu slyšeli;
zmítají se hrůzou jako moře,
jež nelze utišit.
24Damašek slábne,
zachvácen děsem se dává na útěk,
jak rodička je sevřen v bolestech.
25Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti,
to město radosti!
26Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích,
všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin zástupů.
Slovo o Kedaru a Chasoru
27Zapálím na damašských hradbách oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“
28Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil):
„Vzhůru! Do boje proti Kedaru!
Zahubte syny Východu!
29Stany i stáda jim budou vzaty,
stanové plachty i všechny věci.
Jejich velbloudi budou odvedeni pryč,
‚Hrůza všude kolem!‘ –
tak na ně lidé zakřičí.
30Rychle! Dejte se na útěk!
Chacorští, skryjte se v dolině!
praví Hospodin.
Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám,
už na vás vymýšlí svůj plán.
31Vzhůru! Do boje proti národu,
jenž žije v pohodlí a poklidu!
praví Hospodin.
Nemají vrata ani závory,
žijí o samotě, v bezpečí.
32Jejich velbloudi jim budou uloupeni,
jejich obrovská stáda budou kořistí.
Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran,
praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad!
Slovo o Elamu
33Chacor se stane doupětem šakalů,
věčnou pustinou.
Nebude zde už nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.“
34Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu.
35Tak praví Hospodin zástupů:
„Hle, lámu luk Elamu –
jeho hlavní sílu!
36Přivedu na Elam čtyři vichry
ze čtyř nebeských stran
a těmi vichry ho všude rozmetám,
takže nezbude ani jeden národ,
kam elamští utečenci nepřijdou.
37Vyděsím Elam před jeho nepřáteli,
před těmi, kdo pasou po jejich životě.
Uvedu na ně neštěstí,
svůj planoucí hněv, praví Hospodin.
Pošlu za nimi meč,
abych je vyhladil.
38Ustanovím svůj trůn nad Elamem,
abych odtud hubil krále i velmože,
praví Hospodin.
39V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

50

Slovo o Babylonu
1Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců:
2„Oznamte národům, ohlaste tu zvěst,
zvedněte korouhev a zvěstujte,
nenechte si to pro sebe:
Dobyt je Babylon,
Bél je zostuzen,
Marduk hroutí se!
Jeho sochy jsou zostuzeny,
jeho hnusné modly se zhroutily!
3Přitáhl na něj národ severní,
obrátí jeho zemi v spoušť.
Zůstanou bez obyvatele –
lidé i zvěř se dají na útěk.
4V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha.5Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou.
6Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí.7Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali: ‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.‘
8Utečte z Babylonu!
Opusťte zemi Chaldejců!
Vyrazte jako berani před ovcemi!
9Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu
srocení mocných národů ze země severní.
Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou;
jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.
10Babylonie padne za kořist;
všichni její plenitelé se nasytí,
praví Hospodin.
11Jen se radujte, jen jásejte,
vy, kdo drancujete mé dědictví.
Jen poskakujte jako kravka na trávě,
řehtejte si jako hřebci mohutní.
12Vaše matka se ale zastydí,
vaše rodička se bude hanbou červenat.
Hle, bude poslední mezi národy –
pustina, poušť a suchopár!
13Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu,
všichni ji zcela opustí.
Každý, kdo půjde kolem Babylonu,
zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami.
14Obkličte Babylon ze všech stran,
všichni, kdo napínáte luk!
Střílejte na něj! Nešetřete šípy,
vždyť hřešil proti Hospodinu!
15Spusťte pokřik ze všech stran:
Už se vzdal!
Jeho bašty padly!
Hradby zbořeny!
Ano, toto je Hospodinova pomsta.
Pomstěte se na něm!
Proveďte mu to, co sám prováděl!
16Vyhlaďte z Babylonu rozsévače
i žence se srpy v čase žně!
Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem,
každý ať do své země uteče
před mečem utlačitele!
17Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar.
18A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským!19Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád.
20V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím.
21Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)!
I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)!
Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin,
udělej vše, co jsem ti nařídil!
22Zemí se šíří rachot války,
strašné ničení.
23Jak je roztlučeno, jak je rozbito
kladivo drtící celou zem!
Jak jen mohl být Babylon
mezi národy tak zpustošen!
24Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen –
ani jsi o tom, Babylone, nevěděl.
Byl jsi dopaden a byl jsi chycen,
protože ses s Hospodinem pustil do boje.
25Hospodin otevřel svoji zbrojnici
a zbraně svého hněvu vynesl.
Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci
v zemi Chaldejců.
26Přitáhněte na něj zdáli,
zotvírejte jeho sýpky,
shrňte vše na hromady!
Zničte to město jako proklaté,
ať z něj nezůstane ani ostatek!
27Pobijte jim všechny býky,
na jatka je pošlete.
Běda jim! Přišel jejich den,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!
28Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám.
29Svolejte na Babylon střelce,
všechny, kdo napínají luk!
Rozbijte tábor kolem něj,
ať nemá úniku!
Odplaťte mu jeho skutky,
proveďte mu vše, co sám prováděl!
Vždyť se k Hospodinu choval drze,
ke Svatému Izraele!
30Proto jeho mládenci padnou v ulicích
a všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin.
31Hle, já jsem proti tobě, nadutče!
praví Hospodin, Pán zástupů.
Už totiž nadešel tvůj den,
čas, kdy se s tebou zúčtuje!
32Nadutec klopýtne a zhroutí se
tak, že ho nikdo nezvedne.
V jeho městech zapálím oheň
a ten pohltí vše kolem.
33Tak praví Hospodin zástupů: Synové Izraele jsou utlačováni spolu se syny Judy. Všichni jejich uchvatitelé je drží v sevření a odmítají je propustit.34Jejich Vykupitel je ale silný – má jméno Hospodin zástupů! Rázně se ujme jejich pře, dopřeje zemi odpočinek, obyvatele Babylonu však uvrhne ve zmatek.
35Meč na Chaldejce! praví Hospodin,
na obyvatele Babylonu,
na velmože i mudrce!
36Meč na žvanily, ať zešílí!
Meč na hrdiny, ať se vyděsí!
37Meč na jejich koně a jejich vozy
i na cizince, kteří se k nim přidali –
ať jsou jako ženy!
Meč na jeho poklady,
ať jsou vypleněny!
38Meč na jeho řeky,
ať se vysuší!
Vždyť je to země modlářství,
pro ty příšery se zbláznili!
39Proto tam bude žít jen pouštní zvěř,
pštrosi a hyeny.
Už se tam nikdy bydlet nebude,
bude tam prázdno po všechna pokolení.
40Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.
41Hle, od severu vojsko přichází,
mohutný národ s králi mnohými –
od konců světa už se zvedají!
42Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jako mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero babylonská, proti tobě!
43Až o nich babylonský král uslyší,
jeho ruce síla opustí.
Přemožen bude úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
44Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Chaldejce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“
45Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Babylonu a co zamýšlí proti zemi Chaldejců:
I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
46„Babylon padl!“ –
ten křik otřese zemí,
národy uslyší jeho úpění!

51

1Tak praví Hospodin:
„Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr,
proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji.
2Pošlu na Babylon cizince,
ať provanou a vyprázdní jeho zem.
Ano, obklíčí jej všude kolem
v jeho zlý den.
3Nenechte střelce ani napnout luk,
nenechte je ani pancíř obléknout!
Nešetřete ani jejich mládence,
celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté!
4Ať v zemi Chaldejců padají pobití,
smrtelně ranění ať leží v ulicích!“
5Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu.
6Utečte z Babylonu!
Prchejte všichni o život!
Nezahyňte pro jeho nepravost!
Toto je čas Hospodinovy pomsty –
odplácí Babylonu, co si zaslouží.
7Zlatým kalichem v ruce Hospodinově
byl Babylon – opíjel celý svět.
Národy z něj to víno pily,
až se pomátly.
8Babylon ale náhle padne,
bude rozdrcen.
Kvílejte nad ním,
přineste balzám na jeho rány,
třeba se uzdraví!
9„Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“
10„Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“
11Ostřete šípy,
uchopte štíty!
Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám!
12Namiřte korouhev proti babylonským hradbám!
Zesilte hlídky, stavte stráž!
Buďte připraveni v zálohách!
Hospodin rozhodl a také vykoná,
co o Babyloňanech zvěstoval.
13Město ležící u mocných řek
a topící se v pokladech,
tvůj konec nadešel,
tvá nit se přetrhne!
14Hospodin zástupů přísahá sám při sobě:
„Naplním tě vojskem –
bude jich jako kobylek,
budou nad tebou křičet vítězně!“
15On sám svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
16Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
17Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
18Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
19Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje.
20„Ty jsi můj kyj,
můj nástroj válečný:
tebou drtím národy,
tebou ničím království,
21tebou drtím koně i s jezdci,
tebou drtím vozy s vozataji,
22tebou drtím muže i ženy,
tebou drtím starce i mladíky,
tebou drtím mládence i panny,
23tebou drtím pastýře s ovcemi,
tebou drtím oráče i spřežení,
tebou drtím správce i hejtmany.
24Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin.
25Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby,
která hubíš celou zemi, praví Hospodin.
Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal,
obrátím tě v horu popela!
26Nevezmou z tebe kámen úhelný
ani kámen pro základy.
Ano, zůstaneš pustý navěky,
praví Hospodin.“
27Zvedněte v zemi korouhev!
Ať mezi národy zazní polnice!
Připravte národy proti němu do boje,
svolejte na něj království Ararat,
Minni a Aškenaz!
Postavte proti němu vojevůdce,
přiveďte koně jak roje kobylek!
28Připravte národy proti němu do boje,
krále Médie a jejich hejtmany,
správce všech zemí, které ovládli!
29Země se třese, svíjí se bolestí,
plní se, co Hospodin o Babylonu uložil:
Obrátí babylonskou zemi v trosky,
kde nikdo nebydlí.
30Babylonští hrdinové dobojovali,
zůstali ve svých opevněních.
Síly je opustily,
jsou jako ženy.
Jejich domovy zapáleny,
závory zlomeny.
31Běžec předhání běžce,
posel posla potkává –
babylonskému králi se oznamuje,
že město padlo ze všech stran!
32Byly obsazeny brody,
v močálech hoří rákosí,
bojovníci jsou zděšeni!
33Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:
„Dcera babylonská je jako mlat
v čas, kdy se mlátí úroda;
čas její sklizně rychle nastává!“
34„Babylonský král Nabukadnezar mě požíral,
rozdrtil mě na sousta,
udělal ze mě prázdný džbán.
Polykal mě jako drak,
mými pochoutkami si břicho cpal,
vytřel mě jako hrnec dočista.
35Násilí na mě páchané ať na Babylon dopadne!“
říká obyvatelka Sionu.
„Moje krev na obyvatele Chaldeje!“
říká Jeruzalém.
36A proto tak praví Hospodin:
„Hle, ujmu se tvojí pře
a pomstím se za tebe.
Vysuším to jeho moře,
nechám vyschnout i jeho pramen.
37Babylon se obrátí v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
bude vzbuzovat děs a posměch,
zůstane bez obyvatele.
38Jsou jako řvoucí smečka lvů,
lačně vrčí jak mladí lvi.
39Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu,
opiji je, že se budou hlučně veselit.
Pak ale tvrdě usnou navěky
a už se nevzbudí, praví Hospodin.
40Povedu je na porážku jako ovečky,
jako kozly a beránky.
41Ach, jak byl ten Šešak lapen,
jak chloubu světa dobyli?
Jak mohl být tak zpustošen
Babylon mezi národy!
42Babylon zaplavilo moře,
příval jeho vln jej pohltil.
43Z jeho měst zbyly kupy trosek,
vyprahlá země bez vody,
země úplně bez obyvatel,
kudy neprojde žádný smrtelník.
44Zúčtuji s Bélem v Babylonu,
vyrvu mu z úst, co pohltil.
Národy už se k němu nepohrnou,
padnou babylonské zdi!
45Vyjděte odtud, lide můj!
Prchejte všichni o život,
až vzplane Hospodinova zuřivost!
46Neztrácejte odvahu,
nebojte se zpráv, jež krajem zní.
Jedna zpráva letos, jiná napřesrok –
že v zemi vládne násilí
a vladař stojí proti vladaři.
47Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly.48Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
49Babylon teď musí padnout
kvůli izraelským padlým,
tak jako kvůli Babylonu
padali mrtví po vší zemi.
50Vy, kteří jste ušli meči,
jděte a nezastavujte!
Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi,
myslete na Jeruzalém!
51„Zahanbeni jsme a uráženi,
tváře nám přikryl stud,
protože do svatyně Hospodinova domu
vnikli cizáci.“
52„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění!53I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“
54Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu,
hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců.
55Hospodin ničí Babylon!
Umlčuje všechen jeho hřmot!
Vlny útočníků hučí jak množství vod,
už burácejí jako hrom!
56Ano, zhoubce přichází na Babylon!
Jeho hrdinové budou zajati
a jejich luky zlámány.
Ano, Hospodin je Bůh odplaty –
vrchovatě jim odplatí!
57„Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“
58Tak praví Hospodin zástupů:
„Hradba Babylonu, jakkoli široká,
bude do základů zbořena!
Jeho brány, jakkoli vysoké,
lehnou popelem!
Národy se namáhaly zbytečně,
jejich dřina půjde do ohně!“
59Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády vydal do Babylonu.)60Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu.
61„Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl.62Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘63Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu.64Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“
Zde končí slova Jeremiášova.

52

Epilog
1Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě 11 let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny.2Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim.3Hospodin se proto na Jeruzalém a Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti.
Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi.
4Desátého dne desátého měsíce v devátém roce Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val.5Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku vlády krále Cidkiáše.
6Devátého dne čtvrtého měsíce ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst.7Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli. Dostali se z města brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané drželi město v obležení. Prchali k pláni Arava,8ale babylonské vojsko krále pronásledovalo. Když pak Cidkiáše na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli.9Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek:10Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také všechny judské velmože.11Cidkiášovi pak babylonský král vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu, kde ho pak věznil až do dne jeho smrti.
12Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma osobní zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzardan.13Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy.14Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo celého Jeruzaléma.15Velitel gardistů Nebuzaradan odvlekl část chudiny, zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo přeběhli k babylonskému králi, a také zbytek řemeslníků.16Zbytek chudiny tam velitel gardistů Nebuzardan zanechal, aby obdělávali vinice a pole.
17Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a všechen bronz z nich odvezli do Babylonu.18Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, obětní mísy, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní.19Velitel gardistů pobral misky, pánvice, mísy, kotle, svícny, pohárky i číše na úlitby – vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.
20Dva sloupy, jedno Moře, pod ním dvanáct bronzových býků a stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil král Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit.21Každý sloup byl vysoký 18 loktů a po obvodu měřil 12 loktů; byl dutý a stěny měl na 4 prsty silné;22na sloupu byla bronzová hlavice vysoká 5 loktů s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně granátových jablek.23Těch bylo po stranách devadesát šest a po celém obvodu bylo na mřížoví vždy sto granátových jablek.
24Velitel gardistů zajal také velekněze Serajáše, jeho zástupce kněze Cefaniáše a tři strážce prahu.25Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a sedm členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva, a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě.26Velitel gardistů Nebuzardan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi.27Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.
28Toto je množství lidu, které Nabukadnezar odvlekl do vyhnanství:
V sedmém roce své vlády 3 023 Židů.
29V osmnáctém roce své vlády 832 obyvatel Jeruzaléma.
30Ve třiadvacátém roce Nabukadnezarovy vlády pak velitel gardistů Nebuzardan odvlekl 745 Židů.
Celkem to bylo 4 600 osob.
31V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Avel-marduk. Ten ještě téhož roku, pětadvacátého dne dvanáctého měsíce, omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení.32Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší, než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu.33Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu.