English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Lukáš

1

1Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,2tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.3I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,
Radostná novina
4abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.
5Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.
11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“
18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“
21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.
23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:
Nic není nemožné
25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“
26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.28Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.30Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!31Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.33Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.37U Boha přece není nic nemožné.“
Má duše velebí Hospodina
38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.40Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.41Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!43Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“
46Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.
Janovo narození
56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“
62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.63Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili64a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.
65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
69Vyzdvihl nám roh spásy
v domě svého služebníka Davida,
70jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
71Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
72Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
73na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
74že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.
76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
77dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
78pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
79aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“
80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

2

Ježíšovo narození
1V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu.2(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.)3Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.
4I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova),5aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná.6Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu7a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
8V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda.9Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili,10ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi.11Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán.12A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“
13A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:
14„Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“
15Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“16Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích.17Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno,18a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.
Zasvěcení v chrámu
20A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.
21Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.
22Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem,23jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“24a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“
25A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm.26Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše.27Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,28vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:
29„Nyní, Hospodine, podle svého slova
propouštíš svého služebníka v pokoji.
30Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
31jež jsi připravil před očima všech lidí –
32světlo ke zjevení národům
a slávu tvého lidu Izraele.“
33Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem.34Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno35(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“
36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem37a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.38Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji.
Dvanáctiletý Ježíš
40Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.
41Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma.42Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle.43Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě.44V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými.45Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
46Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky.47Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi,48ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se.
„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“
49„Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“50Oni však nechápali, o čem mluví.
51Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.52Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

3

Hlas volajícího
1Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény,2za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo.3Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů,4jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Napřimujte jeho stezky!
5Každé údolí bude vyplněno
a každá hora a pahorek budou sníženy.
Křivé věci budou přímé,
hrbolaté cesty budou hladké
6a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“
7Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?8Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!9Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“
10„Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.
11„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“
12Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“
13„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.
14„A co máme dělat my?“ ptali se vojáci.
„Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“
15Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš.16Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.
19Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal,
Milovaný Syn
20Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.
21Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe22a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel zalíbení.“
23Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa,
syna Elího,
24syna Matatova,
syna Leviho, syna Melchiova,
syna Janaje, syna Josefova,
25syna Matatiáše, syna Amosova,
syna Nahuma, syna Chesliho,
syna Nogaha,
26syna Machatova,
syna Matatiáše, syna Šimeiho,
syna Josecha, syna Jojadova,
27syna Jochanana, syna Réšy,
syna Zerubábela, syna Šealtielova,
syna Neriho,
28syna Melchiho,
syna Idova, syna Kosamova,
syna Elmadamova, syna Erova,
29syna Ješuy, syna Eliezerova,
syna Jorimova, syna Matatova,
syna Leviho,
30syna Šimeonova,
syna Judy, syna Josefova,
syna Jonamova, syna Eliakimova,
31syna Meleova, syna Menamova,
syna Mataty, syna Nátanova,
syna Davidova,
32syna Jišajova,
syna Obédova, syna Boázova,
syna Salmonova, syna Nachšonova,
33syna Aminadaba, syna Ramova,
syna Checrona, syna Peresova,
syna Judy,
34syna Jákobova,
syna Izáka, syna Abrahamova,
syna Teracha, syna Náchorova,
35syna Seruga, syna Reúova,
syna Pelega, syna Hebera,
syna Šelacha,
36syna Kainana,
syna Arpakšada, syna Semova,
syna Noemova, syna Lámechova,
37syna Matuzaléma, syna Enochova,
syna Járeda, syna Mahalalelova,
syna Kénanova,
38syna Enoše,
syna Setova, syna Adamova,
syna Božího.

4

Je psáno
1Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.2Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.
3Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“
4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“
5Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa.6„Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci.7Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“
8Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“
9Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů.10Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
11a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“
12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“
Duch je nade mnou
13Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.
14Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí.15Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.
16Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl.17Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
18„Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
19a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“
20Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.21Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“
22Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“
23Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“
24Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.25Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov,26ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.27A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“
28Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost.29Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů,
Zázraky v Kafarnaum
30ale on prošel jejich středem a mířil dál.
31Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil,32lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.33V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl:34„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
35„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.
36Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“37A zpráva o něm se šířila po celém okolí.
38Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili.39Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.
40Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.41Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.
42Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel.43On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání.“44Kázal tedy v judských synagogách.

5

Jeď na hlubinu
1Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo,2uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě.3Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.
4Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu.“
5„Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“6Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat.7Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.
8Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“9Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb;10stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan.
Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“
Kdybys jen chtěl
11Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.
12Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“
13Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.
14Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“
15Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí.
Co je snadnější?
16On pak odcházel do pustin a modlil se.
17Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval.18A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj,19ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.
20Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
21Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“
22Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte?23Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘?24Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
25A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha.
Nové víno
26Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“
27Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: „Pojď za mnou.“28A on všechno opustil, vstal a šel za ním.29Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů.30Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“
31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.32Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“
33Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“
34Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi?35Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“
36Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí.37Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí.38Nové víno se má lít do nových měchů.39Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“

6

Pán soboty
1V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.2Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“
3Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad?4Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“5Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“
6V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou.7Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat.8On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.
9„Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“
10Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená.
Dvanáct apoštolů
11Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.
12V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu,13a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly:
14Šimona (kterému dal jméno Petr),
Ondřeje (jeho bratra),
Bartoloměje,
15Matouše,
Tomáše,
Jakuba Alfeova,
Šimona zvaného Zélot,
Blaze vám, běda vám
16Judu Jakubova
a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
17S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu.18Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni.19Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.
20Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl:
„Blaze vám chudým,
neboť vám patří Boží království.
21Blaze vám, kteří teď hladovíte,
neboť budete nasyceni.
Blaze vám, kteří teď pláčete,
neboť se budete smát.
22Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.23V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům.
24Ale běda vám bohatým,
neboť už máte své potěšení.
25Běda vám, kteří jste nasyceni,
neboť budete hladovět.
Běda vám, kteří se teď smějete,
neboť budete truchlit a naříkat.
Milujte své nepřátele
26Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům.“
27„Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí,28žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili.30Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět.31Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.
32Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je.33Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci.34Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět.35Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
37Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Strom se pozná po ovoci
38Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
39Pověděl jim přirovnání: „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?40Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr.
41Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?42Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.
43Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný.44Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!
46Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám?47Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je:48Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven.49Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná.“

7

Řekni jen slovo
1Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum.2Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.3Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil.4Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal.5Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.“6Ježíš tedy šel s nimi.
Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu.
7Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.8Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“
9Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: „Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!“
Chlapče, vstaň!
10Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.
11Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí.12Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města.13Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí.
14Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče, říkám ti, vstaň!“15a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.
16Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: „Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!“
Více než prorok
17A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí.
18Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich19a poslal je za Ježíšem s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
20Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
21Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak)22jim odpověděl: „Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium.23A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
24Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící?25Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech.26Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka.27Toto je ten, o kterém je psáno:
‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
který připraví tvou cestu před tebou.‘
28Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.“
29Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem.30Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.
31„Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?32Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé:
‚Pískali jsme vám, a netančili jste,
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
33Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘34Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘
Farizeus a hříšnice
35Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi.“
36Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.37A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí,38poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.
39Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!“
40„Šimone,“ oslovil ho Ježíš, „chci ti něco říci.“
„Jen mluv, mistře,“ odpověděl farizeus.
41„Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.42Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?“
43„Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,“ odpověděl Šimon.
„Správně,“ řekl Ježíš.
44Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy.45Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy.46Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.47Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.“
48Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
49Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: „Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?“
50On ale té ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

8

Podobenství o rozsévači
1Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct2a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,3Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.
4Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství:5„Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci.6Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.7Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo.8Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“
Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství.10Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby
‚hleděli, ale neviděli
a slyšeli, ale nerozuměli.‘
11Zrno v tom podobenství je Boží slovo.12Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.13Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají.14Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce.15Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.
16Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.17Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.
Ježíšova rodina
18Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“
19Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.20Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“
Kdo to vůbec je?
21On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“
22Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu23a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.
24Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“
Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid.
Legie
25„Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.
Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“
26Takto se přeplavili do gerasenského kraje, který leží naproti Galileji.27Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“29Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)
30„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš.
„Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů.
31Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.
32Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil,33vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.
34Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově.35Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.36Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn.37Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.
38Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil.
Kdo se mě dotkl?
39„Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.
40Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali.41Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů.42Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran.
43Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ale žádný ji nemohl uzdravit.44Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.
45„Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.
Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“
46Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“
47Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
Děvčátko, vstaň!
48„Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“
49Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“
50Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“
51Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka.52Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“
53Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela.54On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“55Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu.56Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.

9

Nic si s sebou neberte
1Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci2a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné.3Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile.4Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál.5Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“
6A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.
7Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“8jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků.
Pět chlebů a dvě ryby
9„Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.
10Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida.11Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.
12Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“
13Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili.“
14(Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.)
„Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům.
15Když to udělali a všechny posadili,16vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu.
Boží Mesiáš
17Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.
18Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“
19„Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků.“
20„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.
21Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali.22Pověděl jim: „Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“
23Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne.24Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.25Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?26Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.
Ježíš, Mojžíš a Eliáš
27Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.“
28Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil.29Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se.30A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš,31kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.
32Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku.33Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká.
34Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach.35Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. Toho poslouchejte.“
Jak dlouho budu s vámi?
36Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.
37Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí.38Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho!39Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí.40Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“
41„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“
42Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.43Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.
Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům:
44„Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“
Kdo je největší
45Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
46Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší.47Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe48a řekl jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“
49„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“
Vzhůru do Jeruzaléma
50„Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“
51Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma.52Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili.53Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma.54Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“55Ježíš se však obrátil a okřikl je.56Šli tedy do jiné vesnice.
57Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
58Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
59Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“
On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“
60Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“
61Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“
62Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“

10

Beránci mezi vlky
1Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít.2Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.3Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky.4Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.
5Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘6Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.7V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.
8V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou.9Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘10Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:11‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘12Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.
13Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.14Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.15A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.
Vaše jména jsou v nebesích
16Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“
17Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“
18Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.19Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží.20Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.
22Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“
23V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.
Kdo je můj bližní?
24Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“
25A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“
26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
28„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
29On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.31Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.32Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.33Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.34Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
36Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
Jen jedno je potřeba
37„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona.
„Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
38Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta.39Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova.40Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.42Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

11

Proste a bude vám dáno
1Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“2Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:
Otče, ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království!
3Dávej nám denně náš denní chléb
4a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení.“
5Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby –6navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘7a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘?8Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.10Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?12A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?
Zlé pokolení
13Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
14Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.15Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“16Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.
17On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.18Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.19A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.20Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.22Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
23Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘25Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,26jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
29Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.30Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.31Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.32Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.
33Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.34Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.35Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.
Pokrytci!
36Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“
37Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.38Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.
39Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.40Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?41Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!
42Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.
43Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.
44Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“
45„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“
46„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.
47Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!48Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.49Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘50Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
52Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
53Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům54a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.

12

Nebojte se jich
1Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví.2Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.3Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.
4Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc.5Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.6Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut.7Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
8Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly.9Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.
11Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat.
O bohatém bláznu
12Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“
13Někdo z davu ho požádal: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví!“
14„Člověče,“ odpověděl mu Ježíš, „kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“15Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“
16Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.17Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘18Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby.19Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘
20Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘
Nemějte starosti
21Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“
22Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete.23Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení.24Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci!25Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?26Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?
27Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.28Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!
29Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte.30Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.31Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.
32Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.33Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezchátrají, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí.
Buďte připraveni
34Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
35„Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy.36Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče.37Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit.38Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním a zastihne je připravené, blaze jim.
39Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.40Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“
41„Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?“
42Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm?43Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná.44Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.45Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se,46pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.
47Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.48Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.
49Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel!50Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná!51Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!52Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem.
Znamení času
53Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
54Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak.55Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá.56Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?
57A proč ani sami nepoznáte, co je správné?58Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení.59Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“

13

O neplodném fíkovníku
1V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?3Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.4Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?5Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“
6Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně.7Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘8Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím,
Uzdravení v sobotu
9snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
10V sobotu pak učil v jedné synagoze.11A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat.12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí.13Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
14Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“
15„Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?16A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“
O hořčičném zrnku a kvasu
17Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.
18Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám?19Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“
20„K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval.
Těsné dveře
21„Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“
22Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil.23Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“
Tehdy jim řekl:
24„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.25Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘26Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘27On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘
28Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.29Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.
Jeruzaléme, Jeruzaléme!
30A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“
31V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“
32Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím.33Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.35Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“

14

Kdo se ponižuje, bude povýšen
1Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali.2A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností.3Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“4Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.
5Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“6Nezmohli se na žádnou odpověď.
7Když si všiml, jak si hosté vybírají přední místa, vyprávěl jim toto podobenství:8„Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty.9Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu.10Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů.11Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
12Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe.13Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé.
Kdo bude hodovat v Království
14Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
15Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“
16Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.17V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘18Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘22Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘23Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný.
Spočítej náklad
24Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
25Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim:26„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.27Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení?29Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali:30‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘
31Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?32Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru.33Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí?35Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

15

O ztracené ovci
1Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat.2Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3Vyprávěl jim tedy toto podobenství:4„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?5Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena,6přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘
O ztracené minci
7Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
8„Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde?9Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘
O ztraceném synu
10Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
11Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny.12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
13Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem.14Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi.15Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata.16Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!18Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!19Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘20A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
21‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘
22Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.23Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme,24neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
25Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec.26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.27Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘
28Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho,29odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli.30Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
31‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.32Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“

16

O nepoctivém správci
1Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.2Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘
3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím…4Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘
5Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘6‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘7Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘
8A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.
9Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.10Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.11Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?12A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?
13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“
14Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.15Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!
16Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.17Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!
O boháči a Lazarovi
18Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“
19„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval.20Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů21a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.22Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.
23Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.24‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘
25‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.26Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
27On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.28Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
29‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘
30‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘
31On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

17

Odpuštění, víra, pokora
1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.2Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.3Mějte se na pozoru!
Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
4Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“
5Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“
6„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.
7Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?8Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?9Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?
Deset malomocných
10Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“
11Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.
15Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.16Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.
17„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?18Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“
Kdy přijde Království
19Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“
20Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.21Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“
22Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.23Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.24Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.25Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.
26Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:27Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.28Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,29ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.30Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.
31Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.32Pamatujte na Lotovu ženu!33Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. 35[36]Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“
37„Kde, Pane?“ zeptali se ho.
„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

18

O vytrvalé vdově
1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.3V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘4Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,5ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“
6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?
O farizeovi a výběrčím daní
8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:10„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘
13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘
Kdo vejde do Království
14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“
18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“
21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.
27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.
28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království
Blížíme se k Jeruzalému
30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
Pane, ať vidím!
34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.36Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.37Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:41„Co mám pro tebe udělat?“
„Pane, ať vidím!“ zvolal.
42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.

19

Zacheus
1Ježíš přišel do Jericha a procházel jím.2A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč.3Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy.4Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.
5Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“
6Rychle tedy slezl a radostně ho přijal.7Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“
8Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“
9„Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův!
O hřivnách
10Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“
11Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království.12Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král.13Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘14Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘
15Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.16Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘17Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘
18Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘19Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘
20Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku,21neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘22Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel?23Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘24Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘
25‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘
26Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
Král na oslíku
27A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“
28Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému.29Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků30se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.31Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl.33Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“
34„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.36A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.38Volali:
„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu!
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“
39V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
Doupě lupičů
40Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“
41Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:42„Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.43Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran44a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
45Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.46„Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“
47Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.48Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

20

Jakým právem
1Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší2se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
3Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,4byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“
5Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘6Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“7Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“
O zlých vinařích
8„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
9Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.11Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.12Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.
13Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘14Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘15Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.
Co tedy s nimi udělá pán vinice?
16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“
„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.
17Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným‘?
18Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“
Čí je ten obraz?
19Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
20Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.21Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.22Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
23Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:24„Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
25„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.
Bůh je Bohem živých
26A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.29Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.30Potom si ji vzal druhý,31třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.32Nakonec pak zemřela i ta žena.33Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“
34Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.35Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.36Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.38On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“
39„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma.
Syn, nebo Pán?
40Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.
41Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?42Sám David říká v knize Žalmů:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
43než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘
44Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
45Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:46„Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích47a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

21

Dva haléřky
1Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny.2Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky,3a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce.
Znamení času
4Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“
5Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl:6„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
7„Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“
8„Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi.9Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“
10Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království.11Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce.13To bude vaše příležitost ke svědectví.14Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit.15Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků.16Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt.17Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět,18ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí.
Zkáza Jeruzaléma
19Vydržte, a získáte život!“
20„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza.21Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města.22Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno.23Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu.
Příchod Syna člověka
24Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“
25„Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem.26Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat.27Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou.28Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“
29Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy.30Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto.31Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království!32Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane.33Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
34Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil35jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi.36Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“
37Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská.38Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

22

Poslední večeře
1Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce.2Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
3Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti.4Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí.5Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze.6Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.8Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
9„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
10Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním.11Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘12On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“13Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
14Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl.15Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět.16Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“
17Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu.18Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“19Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“20Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
21Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé.22Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“
Kdo je největší
23Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.
24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.25On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci.26Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.27Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.
28Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách,29a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně.30V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
31Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.32Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
Getsemane
34On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
35Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
36Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej.37Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“
38Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
39Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali.40Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
45Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.46„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
47Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil,48ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
49Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“50Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
51„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?
Neznám ho!
53Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“
54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.55Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.56Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.
61Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“
Před Veleradou
62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
63Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.64Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“65Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.67Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš.
68„A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte.69Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“
70„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
71Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

23

Před Pilátem
1Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi.2Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“
3Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
4Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“
5Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“
6Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“
Před Herodem
7A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.
8Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak.9Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.
10Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali.11A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi.12Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.
Ukřižuj ho!
13Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby.15Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt. 16[17]Dám ho zbičovat a propustím ho.“
18Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“19(Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)
20Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.
21Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“
22Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“
23Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily,24až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět.
Cesta k popravišti
25Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.
26Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly.28Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.29Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
30Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘
Golgota
31Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“
32K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince.33Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici.34Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.
35Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
36Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet37a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“38Visel nad ním totiž nápis:
TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.
39Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“
40Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on,41ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
42Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
43Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.45Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli.46Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.
47Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“48Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč.
Hrob ve skále
49Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.
50Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef,51nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království.52Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo.53Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován.54Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
55Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.56Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.

24

Není tu, vstal!
1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.2Našly však kámen odvalený od hrobu,3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova,9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.
Na cestě do Emauz
12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,14a povídali si o všem, co se stalo.15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.
20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.
32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,
34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“
Dotkněte se mě
35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“42Podali mu tedy kus pečené ryby,
Jste svědkové
43on si ji vzal a pojedl před nimi.
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.48Vy jste toho svědkové.49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.