English
Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní. (Přísloví 15:22)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Píseň

1

1Šalomounova píseň písní
2Kéž by mne zlíbal polibky svých úst –
nad víno lahodná jsou milování tvá!
3Oleje tvé tolik lahodně voní,
jak olej se line jméno tvé –
to proto tě panny milují.
4Vezmi mě s sebou, poběžíme,
do svých pokojů kéž uvede mě král!
Veselit a radovat se budeme z tebe,
nad víno vychutnáme milování tvá –
ach, po právu tě milují!
5Snědá jsem, a jsem líbezná,
dcery jeruzalémské,
tak jako stany Kedarských,
jak baldachýny Šalomounovy.
6Nehleďte na mne, že snědá jsem,
to slunce se do mne opřelo!
Synové matky mé v hněvu proti mně
přikázali mi hlídat vinice,
svou vlastní vinici však nehlídala jsem.
7Pověz mi ty, kterého z duše miluji,
kde paseš stáda svá,
kde o polednách uléháš?
Proč zahalená bloudit mám
kolem tvých druhů a jejich stád?
8Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen,
jen vyjdi v patách ovečkám
a svoje kůzlátka nech pást
tam, kde pastýři mají stan.
9Ke klisně z faraonových spřežení
tě, moje lásko, přirovnám.
10Náušnice zdobí líce tvé,
tvé hrdlo korále.
11Zlaté náušnice uděláme ti
se stříbrnými přívěsky!
12Dokud král na svém lůžku hoduje,
vůni vydává můj nard.
13Svazkem myrhy je mi milý můj,
když na mých prsou spočívá.
14Trsem heny je mi milý můj
na vinicích v En-gedi.
15Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!
16Ach, jak jsi krásný, milý můj,
jak jsi líbezný!
Naše lože se zelená,
17cedrové krovy má náš dům,
naše trámy jsou z cypřišů.

2

1Já jsem ta růže šáronská,
jsem lilie v dolinách.
2Jako lilie mezi bodláky,
tak je má milá mezi dívkami.
3Jako jabloň mezi stromy lesními,
tak je můj milý mezi mládenci.
V jeho stínu sedím s rozkoší,
jeho ovoce mým ústům lahodí.
4Kéž mě uvede do síně hodovní,
praporem své lásky kéž mě zaštítí!
5Osvěžte mě rozinkami,
posilněte mne jablky,
neboť jsem láskou nemocná.
6Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí mě objímá.
7Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
při srnách, při laních divokých:
Neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít.
8Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží,
přes hory skáče, spěchá přes kopce!
9Srnci či kolouchu můj milý podobá se.
Hle, za naší zídkou už se zastavil,
mezerami se dívá, škvírami nahlíží!
10Můj milý ozval se a ke mně promluvil:
Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
11Hle, zima už skončila,
průtrž přestala a je pryč.
12Kvítí se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování je tu,
hlas hrdličky zní po kraji.
13Fíkovník nasytil své plody mízou,
révový květ svou vůni vydává:
Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
14Holubičko má v rozsedlinách skalních,
ve skrýši nad srázem,
dopřej mi spatřit svůj obličej,
svůj hlas mi dopřej uslyšet.
Tvůj hlas je tolik lahodný,
tvůj obličej tak líbezný!
15Pochytejte nám lišky,
ty lišky maličké,
co na vinicích nám škodí,
když kvetou naše vinice!
16Můj milý je můj a já jsem jeho,
když pase v liliích.
17Ještě než s vánkem přijde den
a rozprchnou se stíny,
vrať se, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej
na horách béterských!

3

1Na lůžku jsem toužila za nocí
po tom, kterého z duše miluji.
Hledala jsem ho, ale nenašla.
2A tak už vstanu a město prochodím,
pátrám po ulicích i náměstích
po tom, kterého z duše miluji.
Hledala jsem ho, ale nenašla.
3Našli mě strážní, co město obcházejí:
– Viděli jste toho, kterého z duše miluji?
4Jen jsem je minula, našla jsem
toho, kterého z duše miluji!
Držím se ho pevně, už ho nepustím,
dovedu ho do domu svojí matičky,
ukážu mu svůj rodný pokojík!
5Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
při srnách, při laních divokých:
Neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít.
6Kdopak to z pouště přichází,
jako když vzhůru stoupá dým?
Prodchnutá myrhou a kořením,
celičká voní dálkami.
7Hle, jeho lože, lože Šalomounovo!
Šedesát hrdinů okolo stojí,
hrdinů z Izraele největších.
8Ti všichni mečem vládnou,
k boji vycvičeni jsou,
proti jakékoli hrozbě noční
každý opásán mečem svým.
9Král Šalomoun si pořídil nosítka,
ze dříví Libanonu je nechal udělat.
10Jejich sloupy zhotovil ze stříbra,
k nim pak nebesa ze zlata.
Čalouněná byla purpurem
a vnitřek celý obložen
láskou jeruzalémských dcer.
11Vyjděte a pohleďte, dcery sionské,
na krále Šalomouna v koruně,
jíž jeho matka zdobí jej
v den jeho svatební,
v den, kdy má v srdci veselí!

4

1Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak jsi krásná!
Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky,
tvé vlasy jako stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
2Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
3Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
4Jako věž Davidova je tvoje šíje,
jak zbrojnice se tyčící;
na tisíc štítů je na ní zavěšeno,
pavézy všech mužů udatných.
5Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,
srnčí dvojčátka,
jež pasou se v liliích.
6Ještě než s vánkem přijde den
a rozprchnou se stíny,
na horu myrhy vyjdu si,
na pahorek vonných koření.
7Celá jsi krásná, lásko má,
jsi dokonalá, bez vady!
8Se mnou z Libanonu, nevěsto má,
se mnou z Libanonu kéž bys šla!
Z vrcholku Amany by ses rozhlédla,
z vrcholku Seníru, z Hermonu,
z doupat lvů, z těch leopardích hor.
9Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
10Ach, jak jsou krásná milování tvá,
má drahá nevěsto!
Nad víno lahodnější jsou milování tvá,
vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
11Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem,
mléko a med máš pod jazykem,
libanonská vůně jak šatem halí tě.
12Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto,
studnice zamčená, pramen zapečetěný.
13Tvé údy jsou sadem jabloní granátových
s rozkošným ovocem,
s henou a nardem,
14s nardem a šafránem,
s puškvorcem a skořicí,
se všelijakým kořením,
s myrhou a aloí
a nejlepšími balzámy.
15Jsi pramen zahradní, studnice živých vod,
bystřina proudící z libanonských hor!
16Zvedni se, větříku severní,
ach, jižní vánku, přijď!
Prožeň se mojí zahradou,
její balzámy ať zavanou.
Můj milý ať přijde do své zahrady,
její rozkošné ovoce ať okusí!

5

1Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto,
sbírám svou myrhu i své koření,
svou plástev medu jím,
své víno i mléko popíjím.
Jen jezte, přátelé, a pijte,
milováním se opijte!
2Spím, ale mé srdce bdí.
Slyšte – už klepe můj milý!
Otevři, má drahá, lásko má,
holubičko má, má dokonalá!
Hlavu mám rosou pokrytou,
kadeře plné nočních krůpějí!
3Košili jsem si už svlékla,
mám se snad oblékat?
Nohy jsem si už myla,
snad špinit si je mám?
4Můj milý protáhl ruku otvorem,
mé útroby se pro něj zachvěly.
5Milému svému jsem vstala otevřít,
z mých rukou myrha stékala,
myrha kanula z prstů mých
až na rukojeť závory.
6Milému svému jsem otevřela,
můj milý však zmizel, odešel –
duše mě opustila spolu s ním!
Hledala jsem ho, ale nenašla,
volala jsem ho, a on se neozval.
7Našli mě strážní, co město obcházejí,
surově zbili mě a zranili.
Šaty z ramenou mi strhli
ti strážci hradební.
8Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
najdete-li mého milého, co mu povíte?
Že jsem nemocná láskou!
9Čím je tvůj miláček zvláštní,
ty nejkrásnější z žen?
Čím je tvůj miláček zvláštní,
že nutíš nás k přísaze?
10Můj milý září jako rubíny,
vyjímá se mezi tisíci!
11Jeho hlava je zlato nejčistší,
vlnité kadeře jak černí havrani.
12Jeho oči jsou jako holoubci
mezi vodními potůčky;
v mléce se koupají,
vsazené jako klenoty.
13Jeho tváře jsou jak záhon koření,
jak pokladnice voňavek.
Jeho rty jsou jako lilie
myrhou kanoucí.
14Jeho paže – zlaté pruty
osázené chrysolity.
Jeho břicho – plát slonoviny
pokrytý safíry.
15Jeho stehna – mramorové sloupy
na zlatých podstavcích.
Jako Libanon je pohledný,
jak cedr ztepilý.
16Jeho ústa jsou nejsladší,
celý je tolik žádoucí!
Takový je můj milý, takový můj druh,
dcery jeruzalémské!

6

1Kam odešel tvůj miláček,
ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj miláček,
abychom jej s tebou hledali?
2Můj milý sešel do své zahrady
k záhonům koření,
aby své stádo pásl v zahradách
a sbíral lilie.
3Já patřím svému milému a můj milý je můj,
když pase v liliích.
4Jak Tirsa jsi krásná, lásko má,
jak Jeruzalém líbezná,
jak hvězdné šiky úchvatná!
5Své oči odvrať ode mě,
vždyť už jsem jimi přemožen!
Tvé vlasy jsou jak stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
6Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
7Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
8Byť na šedesát bylo královen,
konkubín osmdesát
a panen bezpočtu,
9jediná je však holubička má, má dokonalá,
své matky dcera jediná,
svojí rodičkou hýčkaná!
Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí,
královny i konkubíny chválu vzdávají:
10Kdopak to září jako jitřenka?
Jak luna překrásná,
čistá jak slunce zář,
jak hvězdné šiky úchvatná!
11Do sadu ořešáků sešel jsem
spatřit, co raší v údolí,
zda pučí réva, pohlédnout,
jabloně granátové zda rozkvetly.
12A hle, než nadál jsem se,
posadila mě do vozů knížecích!

7

1Dokola, dokola, Šulamitko!
Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem!
Copak vidíte na Šulamitce,
když mezi námi tancuje?
2Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé,
dcero knížecí!
Křivky tvých boků jako šperky
mistrnou rukou tepané.
3Pupek tvůj – číše okrouhlá,
kořeněné víno v ní nikdy nechybí!
Podbřišek tvůj – kupka pšenice
ztrácející se v liliích.
4Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,
srnčí dvojčátka.
5Tvá šíje, věž z kosti slonové.
Tvé oči – rybníky chešbonské
při bráně Bat-rabim.
Tvůj nos jak libanonská věž
k Damašku hledící.
6Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se,
kadeře ti z hlavy jak roucho splývají –
král je polapen v těch pramíncích!
7Jak krásná jsi, jak půvabná,
lásko, ve svých rozkoších!
8Tvá postava se palmě podobá,
tvé prsy hroznům datlovým.
9Dovol mi prosím na palmu šplhat,
její ovoce vzít do dlaní.
Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína,
tvůj dech ať voní jabloní,
10tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným!
K mému milému už to víno proudí,
plyne mi po rtech, po zubech.
11Já patřím svému milému
a jeho touha patří mně!
12Pojď, milý můj, do polí pojďme,
mezi trsy heny budem nocovat!
13Ráno si přivstaneme, k vinicím zamíříme,
zda pučí réva, se půjdem podívat,
révové květy zda se již otvírají,
zda kvete granátový sad –
tam ti své milování dám!
14Milostná jablíčka svou vůni vydávají,
na našem prahu všechny rozkoše,
nové i staré, čekají –
pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!

8

1Kéž bys mi býval rodným bratrem,
z prsou mé matky kojeným!
To bych tě na potkání směle políbila
a nikdo by se na mě za to nezlobil.
2Vést bych tě mohla, odvést si tě
do domu své matky, své rodičky.
Kořeněným vínem opojila bych tě,
moštem z granátových jablek svých.
3Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí by mě objímal.
4Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít!
5Kdopak to z pouště přichází,
se svým miláčkem v objetí?
Pod jabloní jsem tě vzbudila,
tam, kde tě počala matka tvá,
tam, kde počala tvá rodička.
6Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,
jak pečeť, co nosíš na paži.
Láska je silná jako smrt,
vášeň neúprosná jako hrob.
Její plameny šlehají
žárem nejprudším.
7Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,
jedině by se zesměšnil!
8Sestřičku malou máme,
ještě je bez prsou.
Co s naší sestrou uděláme,
až námluvy jí započnou?
9Je-li hradbou,
cimbuří stříbrné na ní postavíme,
je-li však branou,
zatarasíme ji deskou cedrovou!
10Já hradbou jsem
a prsy mé jsou věže.
Očima až na mně spočine,
bude spokojen.
11Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu
a tu vinici pronajal vinařům.
Za její úrodu každý z nich
odvádět musel tisíc stříbrných.
12Má vinice je ale jenom má!
Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj –
dvě stě z něj musíš dát hlídačům!
13Ty, jež prodléváš v zahradách,
mí druhové touží uslyšet tvůj hlas.
Kéž ho uslyším právě já!