English
Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní. (Přísloví 15:22)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Sírachovec

Prolog

V Zákoně, Prorocích a ostatních spisech, jež následují po nich, se nám dostalo mnoha vzácných ponaučení, pro něž si Izrael zaslouží chválu za své vzdělání a moudrost. Ti, kdo je čtou, to ovšem nemají činit jen pro vlastní porozumění, ale jakožto milovníci vědění by měli být slovem i písmem prospěšní i lidem nezasvěceným. Také můj děd Ješua a se horlivě oddal četbě Zákona, Proroků a ostatních knih našich otců a získal v nich značnou zběhlost. Nabyl proto přesvědčení, že i on by měl sepsat něco sloužícího ke vzdělání a moudrosti, aby ti, kdo dychtí po poučení a přijímají je, pokročili dál v životě podle Zákona.

Prosím vás tedy, abyste četli s příznivou myslí a pozorně. Odpusťte, když se bude zdát, že se nám přes veškeré úsilí nepodařilo některé výrazy přeložit přesně. Když se totiž to, co bylo původně řečeno hebrejsky, převede do jiného jazyka, nemá to už tentýž význam. A to neplatí jen zde – vždyť i sám Zákon a Proroci i ostatní knihy se v překladu nemálo liší od toho, jak zněly původně.

Když jsem v osmatřicátém roce vlády krále Euergeta b přišel do Egypta a nějakou dobu zde pobyl, setkal jsem se s nemalou potřebou c vzdělání. Považoval jsem tedy za nutné, abych i já projevil pilnost a pracovitost, a tak jsem přeložil tuto knihu. Probděl jsem tenkrát mnoho nocí a vynaložil mnoho vědění, abych dovedl překlad do konce a vydal tu knihu zejména pro ty, kdo zde v cizině dychtí po poučení a chtějí přizpůsobit své mravy životu podle Zákona.

1

Boží moudrost v lidském životě
Zdroj moudrosti
1Veškerá moudrost je od Hospodina a zůstává s ním navěky. 2Kdo spočítá mořský písek, dešťové kapky, dny věčnosti? 3Kdo změří výšku nebes, šíři země, hloubku propastí a moudrosti? 4Moudrost byla stvořena před vším ostatním, rozumné chápání je od věčnosti. 6Komu byl odhalen kořen moudrosti? Kdo poznal její chytré úmysly? 8Moudrý je pouze jediný – velikou bázeň budící, na trůně kralující Hospodin. 9On sám ji kdysi stvořil; spatřil moudrost a rozměřil ji, vylil ji na vše, co učinil – 10na všechny lidi ve své štědrosti. Obdařil jí ty, kdo jej milují.
Úcta k Hospodinu
11Úcta k Hospodinu je slávou a chloubou, radostí a skvostnou korunou. 12Úcta k Hospodinu potěší srdce, přináší veselí, radost a dlouhověkost. 13Kdo Hospodina ctí, ten dobře skončí, i v den smrti bude požehnán. 14Ctít Hospodina je počátkem moudrosti, věrným se jí dostalo už v matčině lůně. 15Usadila se mezi lidmi na věčných základech a jejich potomků se věrně přidrží. 16Ctít Hospodina je vrcholem moudrosti; její ovoce lidi opojí, 17celý jejich dům naplní žádoucími věcmi a zásobárny svými plody. 18Úcta k Hospodinu je korunou moudrosti, pokoj a zdraví dík ní vzkvétají. 19Bůh spatřil moudrost a rozměřil ji, seslal déšť vědění, rozumu a poznání a ty, kdo se jich drží, slavně vyvýšil. 20Ctít Hospodina je kořenem moudrosti a jejími větvemi dlouhověkost. 22Nespravedlivý hněv je neospravedlnitelný, kdo má sklon k hněvu, toho čeká pád. 23Trpělivý člověk vydrží, než přijde správný čas, nakonec se bude znovu radovat. 24Skryje svá slova pro správný čas, jeho rozumnost pak mnohá ústa dosvědčí. 25V pokladnicích moudrosti leží moudré výroky, hříšníkovi se ale zbožnost hnusí. 26Toužíš-li po moudrosti, dodržuj přikázání a Hospodin tě jí obdaří. 27Úcta k Hospodinu je moudrostí a vzděláním, jemu se líbí věrnost a mírnost. 28Úctě k Hospodinu se neprotiv a nepřistupuj k němu s dvojakým srdcem. 29Nemluv před lidmi jako pokrytec, dávej si pozor na své rty. 30Nevyvyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu. Hospodin odhalí tvá tajemství a uprostřed shromáždění tě umlčí, neboť ses neoddal úctě k Hospodinu a srdce máš plné lsti.

2

Na věrné čekají zkoušky
1Chystáš-li se, chlapče, sloužit Hospodinu, připrav svou duši na zkoušky. 2Měj přímé srdce a buď trpělivý, nelekej se v čase potíží. 3Přilni k Hospodinu, nevzdaluj se od něj, a budeš poctěn ve svůj poslední den. 4Všechno, co tě potká, přijímej, v náhlém ponížení vytrvej. 5Zlato se přece zkouší v ohni, a dobří lidé v peci ponížení. 6Věř Hospodinu a ujme se tě, napřim své cesty a doufej v něj. 7Kdo ctíte Hospodina, očekávejte jeho slitování, a neodvracejte se – jinak padnete. 8Kdo ctíte Hospodina, věřte mu, a vaše odměna vás nemine. 9Kdo ctíte Hospodina, doufejte v jeho dobrodiní, ve věčnou radost a slitování. 10Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo uvěřil Hospodinu a byl zahanben? Kdo ho měl vytrvale v úctě a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a zůstal nevyslyšen? 11Neboť Hospodin je soucitný a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čase soužení. 12Běda zbabělému srdci a rukám ochablým – hříšníkovi, který kráčí dvěma stezkami! 13Běda ochablému srdci, které nevěří – nedostane se mu proto ochrany! 14Běda vám, kteří jste vytrvalost ztratili – co uděláte, až vás navštíví Hospodin? 15Ti, kdo ctí Hospodina, neodmítnou jeho výroky, ti, kdo jej milují, se budou držet jeho cest. 16Ti, kdo ctí Hospodina, se mu budou chtít líbit, ti, kdo jej milují, se budou sytit Zákonem. 17Ti, kdo ctí Hospodina, připraví svá srdce, a své duše před ním pokoří. 18Padněme raději do rukou Hospodinových, nikoli ale do lidských – vždyť jaká je jeho vznešenost, takové i jeho slitování!

3

Cti otce i matku
1Poslouchejte mě, děti, vždyť jsem váš otec, jednejte tak, a budete v bezpečí. 2Hospodin totiž postavil otce nad děti a potvrdil matčino právo nad syny. 3Kdo si váží otce, smývá své hříchy. 4Kdo ctí svou matku, jako by si střádal poklady. 5Kdo si váží otce, bude mít radost ze svých dětí, a až se bude modlit, bude vyslyšen. 6Kdo ctí svého otce, bude dlouho živ, kdo poslouchá Hospodina, svou matku potěší 7a bude sloužit svým rodičům jako pánům. 8Važ si svého otce slovem i činem, ať se ti dostane jeho požehnání. 9Otcovské požehnání totiž upevňuje domy dětí, matčino prokletí je však ze základů vyvrací. 10Nechtěj se proslavit zneuctěním svého otce, vždyť otcovo zneuctění ti k slávě neslouží. 11Slávu má člověk ze cti svého otce a matčino zahanbení je dětem k ostudě. 12Ujmi se, chlapče, svého otce ve stáří a nezarmucuj ho, dokud je naživu. 13I když mu slábne rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když sám jsi při síle. 14Tvůj soucit s otcem ti nebude zapomenut, započítá se ti jako oběť za hříchy. 15Bůh si jej připomene ve tvůj den soužení a tvé hříchy roztají jak led na slunci. 16Kdo nechá otce na holičkách, je jako rouhač, a toho, kdo zlobí matku, Hospodin prokleje.
Pýcha a pokora
17Konej svou práci, chlapče, s vlídností a dobří lidé tě budou milovat. 18Čím jsi významnější, tím víc se pokořuj a dojdeš milosti u Hospodina. 20Hospodinova moc je totiž veliká, ale oslaven je tam, kde je pokora. 21Nevyhledávej, co je pro tebe příliš nesnadné, co je nad tvé síly, nezkoumej. 22Mysli na to, co ti bylo svěřeno, vždyť co je skryté, se tě netýká. 23Nepleť se do toho, co ti nepřísluší, vždyť už jsi přijal víc, než lze pochopit. 24Namyšlenost už svedla mnohé na scestí, jejich mysl pokazily špatné domněnky. 26Zatvrzelé srdce špatně dopadne, kdo miluje nebezpečí, ten v něm zahyne. 27Zatvrzelé srdce zatíží útrapy, hříšník bude vršit hřích na hřích. 28Na potíže pyšného není lék, zakořenil v něm zlý výhonek. 29Srdce rozumného přemýšlí o moudrých výrocích, mudrc touží po pozorném posluchači.
Pomáhej chudým
30Voda uhasí plápolající oheň, almužna smýt hříchy dovede. 31Kdo oplácí dobrem, myslí na budoucnost, ve chvíli pádu najde oporu.

4

1Nepřipravuj, chlapče, chudáka o příjem, potřebného marně čekat nenechej. 2Toho, kdo hladoví, nezarmucuj, nepopouzej člověka v jeho zoufalství. 3Nepřidávej trápení rozhořčenému srdci, potřebného nenech čekat na tvůj dar. 4Neodmítej prosebníka, který je v úzkých, neodvracej tvář od chudého. 5Neodvracej oči od toho, kdo má nouzi, nedej mu důvod, aby tě proklínal. 6Kdyby tě totiž ve svém rozhořčení proklel, jeho Stvořitel by tu prosbu vyslyšel. 7Hleď, ať jsi ve shromáždění oblíben, skláněj hlavu před velmožem. 8Nakloň své ucho k hlasu chudého, na pozdrav mu odpovídej laskavě. 9Zachraň utlačovaného z rukou utlačovatele, nebuď zbabělý, když máš vynést soud. 10Sirotkům buď jako otec a jejich matce nahraď manžela; pak budeš jako syn Nejvyššího a on tě bude milovat víc než tvá matka.
Cesta moudrosti
11Moudrost vychovává své syny, ujímá se těch, kdo ji hledají. 12Kdo ji miluje, miluje život; ti, kdo ji časně hledají, budou naplněni radostí. 13Kdo se jí drží, zdědí slávu, a kam vstoupí, tam Hospodin žehná. 14Kdo jí slouží, slouží Svatému; Hospodin miluje ty, kdo ji milují. 15Kdo jí naslouchá, bude vládnout národy, a kdo o ni dbá, bude bydlet v bezpečí. 16Spolehne-li se na ni, získá ji a jeho potomkům zůstane ve vlastnictví. 17Nejdřív ho povede po křivolakých cestách, dopustí na něj strach a zděšení, svou výchovou ho potrápí, dokud na něho nebude spolehnutí, bude ho zkoušet svými příkazy. 18Pak se však k němu rychle vrátí, učiní ho šťastným a odhalí mu svá tajemství. 19Zbloudí-li, pak ho opustí a vydá ho napospas jeho neštěstí. 20Čekej na příležitost a chraň se před zlem – pak se za sebe stydět nebudeš. 21Je totiž ostuda, která přináší hřích, a ostuda, která přináší slávu a milost. 22Nebuď na sebe příliš přísný, ať tě zahanbení nezničí. 23Nezdráhej se mluvit, když je to k užitku; 24moudrost se přece pozná v řeči a vzdělání v tom, jak promluvíš. 25Nikdy neodporuj pravdě, za svou nevědomost hanbi se. 26Nestyď se vyznat vlastní hříchy, nesnaž se přeprat říční proud. 27Nepodřizuj se hlupákovi a na mocného neber ohledy. 28Usiluj o pravdu, i kdybys měl umřít, a Hospodin Bůh povede tvůj boj. 29Nebuď odvážný ve slovech, a přitom líný a liknavý v činech. 30Nedělej ze sebe doma lva, nemysli, že tě sluhové chtějí obelhat. 31Neměj nataženou ruku, abys bral, a nezavírej ji, když máš rozdávat.

5

Neřiď se sám sebou
1Nespoléhej se na své bohatství, neříkej: „Já si vystačím.“ 2Neřiď se sám sebou a svou silou, nežeň se za svým srdcem a jeho touhou. 3Neříkej: „Kdo mi má co poroučet?“ Hospodin tě totiž jistě potrestá. 4Neříkej: „Zhřešil jsem, a nic se mi nestalo“ – Hospodin má přece času dost. 5Nebuď si tak jist odpuštěním, že bys klidně vršil hřích na hřích. 6Neříkej: „Jeho slitování je veliké, množství mých hříchů promine.“ Umí se totiž slitovat i rozhněvat, jeho hněv na hříšníky dopadá. 7Obrať se k Hospodinu bez otálení, neodkládej to z jednoho dne na druhý. Hospodinův hněv totiž přijde znenadání, v den účtování tě zahubí. 8Nespoléhej se na nekalé bohatství – v den pohromy tě nespasí!
Ovládej se
9Při každém větru nepřevívej obilí a nevydávej se všemi cestami, jako to dělají prolhaní hříšníci. 10Buď stálý ve svém přesvědčení, tvé výroky ať se nemění. 11Buď pohotový k naslouchání, odpověď si ale v klidu rozmysli. 12Odpověz bližnímu, máš-li co říct, jinak si polož ruku na ústa. 13Sláva i hanba pochází z mluvení, člověka vlastní jazyk zahubí. 14Nebuď znám jako pomlouvač, nechystej jazykem žádnou lest. Zloděje totiž čeká potupa, lháře pak tvrdý odsudek. 15Ve velkých ani malých věcech nechybuj, z přítele v nepřítele neměň se.

6

1Špatná pověst totiž působí ostudu a hanbu – to bude dědictví prolhaných hříšníků. 2Nenech se unášet svými žádostmi, jinak tě rozsápají jako býk. 3Přijdeš o své listí, ztratíš plody a zůstaneš jako suchý strom. 4Člověka zahubí jeho špatné sklony, jeho nepřátelé se mu vysmějí.
Pravé přátelství
5Vlídná řeč ti přidá přátele, přívětivý jazyk vzbudí laskavost. 6Mnoho ať je těch, kteří tě zdraví, tvým rádcem ať je však jen jeden z tisíce. 7Hledáš-li přítele, podrob ho zkoušce, důvěřovat mu nespěchej. 8Někdo je přítelem, jen když se mu to hodí, v den tvého soužení tě však opustí. 9Některý přítel se změní v nepřítele, prozradí váš spor, a tak tě zahanbí. 10Některý přítel s tebou sedá u stolu, v den tvého soužení tě však opustí. 11Když se ti vede dobře, je s tebou jako stín, i tvé služebníky vyplísní. 12Když ale klesneš, obrátí se proti tobě, ani potkat tě chtít nebude. 13Nepřátelům se vyhýbej a dávej si pozor i na přátele. 14Věrný přítel je pevná záštita, kdo ho najde, našel poklad. 15Věrný přítel je k nezaplacení, jeho cenu nevyváží nic. 16Věrný přítel je elixír života – naleznou ho ti, kdo Hospodina ctí. 17Ten, kdo ctí Hospodina, bude mít dobré přátele, bude si jich hledět jako sám sebe.
Hledání moudrosti
18Přijímej, chlapče, vzdělání už od mládí, a až do stáří budeš nacházet moudrost. 19Přistupuj k ní jak oráč a rozsévač, čekej na její dobré plody. Při jejím pěstování se jen trochu přičiníš a brzy okusíš její úrody. 20Pro tupce je ale neúrodná, zabedněnec u ní nevytrvá. 21Bude pro něj tvrdá jak prubířský kámen, a tak ji zanedlouho odvrhne. 22Moudrost totiž ke cti svého jména je přístupná jen nemnohým. 23Poslechni, chlapče, a přijmi mou radu, neodmítej mé poučení: 24Strč své nohy do jejích okovů, svůj krk do jejího obojku. 25Skloň se a nes ji na svých ramenou, jejím poutům se nezpěčuj. 26Vykroč k ní z celé duše své, ze všech sil se drž jejích cest. 27Sleduj a hledej ji, a dá se ti poznat; až se jí zmocníš, už ji nepouštěj. 28Nakonec v ní najdeš odpočinutí, ona se stane tvou radostí. 29Její okovy ti budou mocnou záštitou a její obojek slavnostním rouchem. 30Její jho bude zlatou ozdobou a její pouta purpurovou šňůrou. 31Oblečeš si ji jako slavnostní roucho a nasadíš si jako nádhernou korunu. 32Budeš-li chtít, chlapče, dá ti vzdělání, oddáš-li se jí, budeš rozvážný. 33Budeš-li rád naslouchat, pochopíš, budeš-li dávat pozor, dojdeš moudrosti. 34Vyhledávej společnost starších, a kdo je moudrý, k tomu se připoj. 35Pilně poslouchej každý zbožný výklad, ať ti neuniknou hluboké výroky! 36Uvidíš-li rozumného, choď za ním hned zrána, tvé nohy ať ošlapají jeho práh! 37Uvažuj o Hospodinových zákonech, o jeho přikázáních stále přemítej. On sám pak posílí tvé srdce a touhou po moudrosti budeš obdařen.

7

Pravidla zbožného života
1Nečiň zlé a zlo tě nestihne. 2Vyhni se nespravedlnosti a mine tě. 3Nezasévej, synu, do brázd zla a nebudeš je sklízet sedmkrát. 4Nežádej od Hospodina vládu ani čestné místo od krále. 5Nečiň se spravedlivým před Hospodinem, a nedělej chytrého před králem. 6Nesnaž se stát soudcem, nemáš-li sílu odstranit křivdy, aby ses nezalekl velmože a neztratil svou poctivost. 7Neproviňuj se proti obyvatelům města a nespouštěj se s lůzou. 8Neopakuj jeden hřích dvakrát – už za ten první budeš potrestán! 9Neříkej: „Bůh vezme v potaz mé četné dary, Nejvyšší mě přijme pro mé oběti.“ 10Neochabuj ve svém modlení a nezapomínej na almužny. 11Neposmívej se člověku v jeho hořkosti, vždyť Ten, který ponižuje, může i povýšit. 12Nevymýšlej si na svého bratra lži a nedělej nic podobného ani příteli. 13Chraň se lži v každé podobě – k dobru se nikdy neprolžeš! 14Nežvaň ve shromáždění starců a při modlitbě se neopakuj. 15Neštiť se namáhavé dřiny, ani zemědělství, jež založil Nejvyšší. 16Nezařazuj se mezi hříšníky – pamatuj, že Boží hněv se nezpozdí! 17Pokořuj se co nejvíce – trestem bezbožníka je oheň a červ!
Pravidla dobrých vztahů
18Nevyměň přítele za peníze, vlastního bratra ani za zlato z Ofiru. 19Nepohrdej moudrou a dobrou ženou – její přízeň je nad zlato! 20Netýrej otroka, který poctivě pracuje, ani nádeníka, který svědomitě dře. 21Rozumného otroka miluj celým srdcem a neupři mu svobodu. 22Máš dobytek? Starej se o něj, a je-li užitečný, drž si jej. 23Máš syny? Vychovávej je – ohýbej stromek dokud je mladý. 24Máš dcery? Starej se, ať jsou cudné a nerozmazluj je. 25Provdej dceru a dokonáš veliké dílo, dej ji rozumnému muži. 26Máš ženu podle svého srdce? Nezapuzuj ji; je-li ti však protivná, nesvěřuj se jí. 27Z celého srdce si važ svého otce a nezapomeň na matčiny porodní bolesti. 28Pamatuj, že z nich ses narodil; čím jim odplatíš vše, co ti dali? 29Z celé své duše cti Hospodina a važ si jeho kněží. 30Ze všech svých sil miluj svého Stvořitele a nezanedbávej jeho služebníky. 31Měj v úctě Hospodina a važ si kněze; dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno: prvotinu úrody, odškodnění za hřích a plece obětin, oběť zasvěcení a prvotinu z posvátných věcí. 32Vztáhni svou ruku k chudému, abys dostal plnost požehnání. 33Prokazuj štědrost ke všem živým, a ani mrtvému neodpírej laskavost. 34Neodvracej se od plačících a truchli s truchlícími. 35Neotálej navštěvovat nemocné – pro takové skutky budeš oblíben. 36Při všem, co činíš, pamatuj na svůj konec a nikdy nezhřešíš.

8

Buď vždy opatrný
1Nebojuj s mocným člověkem, ať mu nepadneš do rukou. 2Neveď spory s tím, kdo je bohatý – jeho majetek tě převáží. Zlato už přece zahubilo mnohé a svedlo i srdce králů. 3Nehádej se s užvaněným člověkem, nepřikládej mu dříví na oheň. 4Neposmívej se tupci, ať nezačne urážet tvé předky. 5Nezahanbuj člověka, který opouští svůj hřích; pamatuj, že jsme se provinili všichni. 6Neurážej člověka v jeho stáří, vždyť i z nás budou jednou starci. 7Neraduj se nad něčí smrtí; pamatuj, že všichni musíme zemřít. 8Nepřehlížej učení moudrých, jejich výroky se zabývej. Z nich totiž získáš poučení, jak sloužit lidem vznešeným. 9Nepohrdej učením starců, i oni se přece poučili od svých otců. Od nich se naučíš, jak být rozumný, a kdy je pravá chvíle promluvit. 10Nerozfoukávej uhlíky hříšníkovy, ať tě nepohltí jeho plameny. 11Nenech se vydráždit drzounem – na tvá slova bude číhat v záloze. 12Nepůjčuj člověku silnějšímu než jsi sám, a půjčíš-li, počítej s tím, že proděláš. 13Nezaručuj se nad své možnosti, a zaručíš-li se, buď připraven zaplatit. 14Nesuď se se soudcem – rozsudek bude záležet na něm. 15Nevydávej se na cestu s dobrodruhem, aby ti nezpůsobil potíže. Bude totiž jednat, jak si umane, a kvůli jeho potrhlosti zahyneš. 16Neveď spor se vznětlivým člověkem a necestuj s ním někde v pustině. V jeho očích totiž krev nemá cenu, a tam, kde není pomoci, tě napadne. 17Neraď se s hlupákem, neudrží totiž tajemství. 18Nedělej nic tajného před cizím, nevíš totiž, co z toho vyvodí. 19Neotvírej každému své srdce a nenech si od každého projevovat přízeň.

9

Pozor na ženy
1Nežárli na ženu ve svém náručí, ať ji nenaučíš, jak ti ublížit. 2Neoddávej se ženě celým srdcem, jinak tě cele ovládne. 3Nestýkej se s ženou lehkých mravů, ať neskočíš na její návnadu. 4Netoč se kolem zpěvačky, ať nejsi lapen jejím uměním. 5Nezírej na pannu, ať kvůli ní neneseš vinu. 6Nedávej své srdce nevěstkám, ať nepřijdeš o dědictví. 7Nebloumej po ulicích města, nepotloukej se po jeho pustých zákoutích. 8Odvrať svůj zrak od ženy pohledné, na cizí krásu nezírej. Ženská krása už svedla mnohé; rozněcuje zamilovanost jako oheň. 9Se vdanou ženou nikdy nesedej, nikdy s ní nehoduj při víně, aby ti k ní snad nepřirostlo srdce a tvůj duch nesklouzl k záhubě.
Moudrost ve veřejném úřadě
10Neopouštěj dávného přítele, vždyť nový se mu sotva vyrovná. Nový přítel je jak mladé víno: teprve až zestárne, s potěšením ho vychutnáš. 11Nežárli na slávu hříšníka, vždyť nevíš, jaké ho čeká neštěstí. 12Neměj zalíbení v zálibách bezbožných – pamatuj, že se trestu dožijí. 13Drž se dál od člověka, který má moc zabíjet, a nebudeš stíhán smrtelným strachem. Přiblížíš-li se mu, varuj se udělat chybný krok, jinak tě připraví o život. Uvědom si, že kráčíš mezi pastmi, že se po městské hradbě procházíš. 14Zkoumej bližního podle své možnosti, a raď se s moudrými. 15Rozprávěj s rozumnými a všechny tvé rozmluvy ať jsou o zákonu Nejvyššího. 16Stoluj společně s muži spravedlivými a tvou chloubou ať je úcta k Hospodinu. 17Řemeslník získá chválu za své výtvory, ale vůdce lidu musí moudře mluvit. 18Mluvka je postrachem svého města, a kdo mluví zbrkle, bude pohrdán.

10

1Moudrý soudce bude vychovávat svůj lid, vláda rozumného bude spořádaná. 2Jaký soudce lidu, takoví i jeho služebníci, jaký vládce města, takoví i všichni obyvatelé. 3Hloupý král zahubí svůj lid, městu se daří, když jsou jeho vůdci rozumní. 4Moc nad zemí je v Hospodinových rukách, on vzbudí správného vůdce v pravý čas. 5Zdar člověka je v Hospodinových rukách, on přisoudí slávu znalci Písma.
Pýcha je odporná
6Nezlob se na bližního kvůli kdejaké křivdě a nikdy nejednej se zpupností. 7Člověku i Hospodinu je pýcha odporná, křivda se hnusí oběma. 8Nadvláda přechází z národa na národ pomocí křivd, nestydatosti a bohatství. 9Čím se ten prach a popel tolik pyšní? Vždyť mu už zaživa hnijí vnitřnosti! 10Dlouhá nemoc se směje lékaři: Dnes král, zítra nebožtík! 11A po smrti člověk podědí hmyz, havěť a červy. 12Počátkem pýchy je opustit Hospodina, v srdci se od Stvořitele odvrátit. 13Počátkem pýchy je totiž hřích, a kdo se hříchu drží, bude kypět neřestí. Takové Hospodin překvapí pohromami, vyvrátí je až k úplnému zničení. 14Hospodin svrhl vladaře z trůnů a dosadil místo nich laskavé. 15Hospodin vyrval národy z kořenů a zasadil místo nich pokorné. 16Hospodin zpustošil území národů a vyvrátil je až k základům země. 17Vypudil obyvatele, zahubil je a jejich památku vyhladil ze země. 18Pýcha nebyla určena lidem, prchlivost není pro syny žen.
Hospodin si váží těch, kdo jej ctí
19Které pokolení je vážené? Pokolení lidské. Které pokolení je vážené? Ti, kdo Hospodina ctí. Které pokolení je bezectné? Pokolení lidské. Které pokolení je bezectné? Ti, kdo přestupují přikázání. 20Vůdce je vážený uprostřed svých příbuzných, Hospodin si váží těch, kdo jej ctí. 22Bohatý, slavný anebo chudý – jejich chloubou je, že Hospodina ctí. 23Není správné ponižovat rozumného chudáka a není namístě oslavovat hříšníka. 24Velmož, soudce i hodnostář jsou ve vážnosti, větší je však ten, kdo Hospodina ctí. 25Když moudrému otrokovi slouží svobodní, rozumnému člověku to nevadí.
Chvála skromnosti
26Když něco dokážeš, nedělej chytráka a nenaparuj se, když nevíš kudy kam. 27Lepší je pracovat a mít hojnost všeho než se vychloubat a nemít na jídlo. 28Získej si, chlapče, slávu skromností a oceňuj sám sebe, jak si zasloužíš. 29Kdo ospravedlní toho, kdo si sám škodí? A kdo ocení toho, kdo se sám hanobí? 30Chloubou chudáka je jeho vědění, chloubou boháče jeho bohatství. 31Kdo je vážený, když je chudý, o co více jako bohatý? Kdo je v nevážnosti, když je bohatý, o co více, zchudne-li?

11

1Moudrost poníženého jej povýší a usadí jej mezi velmoži. 2Nechval člověka kvůli jeho kráse a nikým nepohrdej pro jeho vzhled. 3Včela je nepatrný létající hmyz, její plody jsou ale ze všech nejsladší. 4Nechlub se šaty, které nosíš, a v den, kdy jsi poctěn, nezpychni. Hospodinova díla jsou totiž mimo chápání a jeho skutky jsou lidem ukryty. 5Mnozí vládci museli usednout na zem a korunován byl ten, na koho nikdo nemyslel. 6Mnozí velmoži se dočkali strašné potupy a slavní muži padli do rukou jiných.
Dostůj svým závazkům
7Nikoho neobviňuj, dřív než věc vyšetříš, nejprve přemýšlej, pak teprv kárej. 8Nedávej odpověď, dřív než vše vyslechneš, a neskákej člověku do řeči. 9Nehádej se o to, co se tě netýká, a nepleť se do sporů mezi hříšníky. 10Nezabývej se, chlapče, mnoha věcmi – budeš-li dělat příliš, přijdeš k úhoně. Poženeš-li se, ničeho nedosáhneš, dáš-li se na útěk, nezachráníš se. 11Někdo se snaží, namáhá a vyčerpává, ale čím více dělá, tím více strádá. 12Jiný je malátný a potřebuje pomoc, síly má málo a bídy víc než dost, Hospodin ale na něj milostivě shlédne a z jeho ponížení ho povznese – 13povýší jej tak, že se mnozí podiví. 14Štěstí i neštěstí, život i smrt, chudoba i bohatství, vše pochází od Hospodina. 17Dar Hospodinův zůstane zbožným a díky jeho přízni se jim bude dařit navěky. 18Někdo bohatne odříkáním a lakotou a za odměnu dostane tento úděl: 19Řekne si: „Konečně klid, teď si užiji svého majetku,“ nezná však příští okamžik, kdy zemře a všechno zanechá jiným. 20Dostůj svým závazkům a žij podle nich, při svém úkolu zůstaň do stáří. 21Neobdivuj skutky hříšníka, spoléhej na Hospodina a své dílo dělej dál, vždyť je tak snadné v Hospodinových očích, nechat rychle a náhle zbohatnout chudáka. 22Hospodinovo požehnání odmění zbožné, jeho požehnání náhle rozkvete. 23Neříkej: „Co ještě potřebuji? Co bych si ještě opatřil?“ 24Neříkej: „Já si vystačím. Co zlého se mi teď může přihodit?“ 25V den štěstí se zapomíná na neštěstí v den neštěstí se nevzpomene na štěstí. 26Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti odplatit člověku podle jeho jednání. 27V hodině útrap se zapomíná na přepych, když člověk umírá, ukáže se, jaký byl. 28Neblahořeč nikoho před jeho smrtí; člověk se pozná podle toho, jak skončí.
Pozor na zlé lidi
29Nevoď každého k sobě domů, podvodník zná totiž mnoho lstí. 30Srdce pyšného je jak nastražená koroptev – vyhlíží tvou zkázu jako zvěd. 31Číhá, jak by dobro ve zlo obrátil, i nejkrásnější věci pohaní. 32Od jiskry se rozhoří oheň v uhlících a hříšný člověk baží po krvi. 33Dej pozor na ničemu, chystá neštěstí; ať tě nepřivede navždy do hanby. 34Otevři domov cizímu a způsobí ti zmatky, i tvým nejbližším tě odcizí.

12

Komu prokazovat dobro
1Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ, a on ti za tvou laskavost poděkuje. 2Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění; a když ne on, pak jistě Nejvyšší. 3Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla, a také toho, kdo chudým nedává. 4Zbožnému dej, ale hříšnému nepomáhej. 5Prokazuj dobro poníženému, bezbožnému ale nedávej. Odepři mu chléb a nedávej mu, jinak se posílen vrhne na tebe: za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal, bys potom dostal dvojnásobek zla. 6Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží. 7Dobrému dej, ale hříšnému nepomáhej.
Nikdy nevěř nepříteli
8Přítel se nepozná ve štěstí, nepřítel se neukryje v neštěstí. 9Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí, má-li se špatně, i přítel ho opustí. 10Nikdy nevěř svému nepříteli – jako rez žere kov, tak působí jeho zlost. 11I když se poníží a půjde shrbený, udrž si odstup a chraň se před ním. Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo – nakonec vše vyjde najevo. 12Nestav ho po svůj bok, jinak tě svrhne a zabere tvé místo. Neposazuj ho po své pravici – zatouží sedět tam, kde ty! Nakonec pochopíš má slova, s lítostí uznáš, že jsem tě varoval. 13Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had, nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami? 14Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem – do jeho hříchů se zaplete. 15Nějakou dobu s tebou zůstane, když ale zakolísáš, zradí tě. 16Na rtech nepřítele mohou být sladká slova, v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta. V očích nepřítele mohou být i slzy, když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi. 17Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty – předstírá pomoc, ale chce tě podrazit! 18Bude třást hlavou a lomit rukama, bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!

13

Pozor na mocné a bohaté
1Kdo sahá na smůlu, ten se ušpiní; kdo se stýká s pyšným, bude mu podobný. 2Nenakládej si břemeno, jenž bys neunes; s mocnějším a bohatším se nestýkej. Proč dávat k sobě kotel se džbánem ? Jeden se otluče, druhý rozbije. 3Boháč ubližuje, a ještě chrlí výhrůžky, chudáku se ublíží, a ještě se má omluvit. 4Budeš-li mu užitečný, využije tě, budeš-li v úzkých, nechá tě. 5Máš-li majetek, bude bydlet u tebe, bez výčitek tě vysaje. 6Bude tě vodit za nos, dokud tě potřebuje, bude se usmívat a povzbuzovat tě, bude ti lichotit a ptát se: Co potřebuješ? 7Bude tě zahanbovat svým vybraným pokrmem, nakonec se ti ale vysměje, až tě dvakrát i třikrát tolik vysaje. Když tě pak potká, nechá tě být, hlavou nad tebou jenom zakroutí. 8Dej si pozor, ať se nedáš vodit za nos, ať nejsi ponížen pro svou pošetilost. 9Když tě k sobě pozve velmož, drž se zpátky – bude tě pak zvát o to víc! 10Nevnucuj se, ať nejsi odmítnut, a nestůj opodál, jinak tě přehlédnou. 11Nezkoušej s ním mluvit jako rovný s rovným a nedůvěřuj mu, když hodně mluví. Svou dlouhou řečí tě chce jen prověřit, s úsměvem ve tváři si tě vyzkouší. 12Nelítostný člověk neuchová tvá tajemství, neušetří tě trápení a vězení. 13Dávej si pozor a buď strašně opatrný, balancuješ totiž na kraji propasti. 15Každý tvor miluje sobě rovného, každý člověk svého bližního. 16Každý hledá svého druha, člověk lne k tomu, kdo se mu podobá. 17Proč by se družil vlk s beránkem? Stejně tak hříšník se zbožným člověkem. 18Jaký soulad bude mezi hyenou a psem? Jaký soulad mezi bohatým a chudákem? 19Osli na poušti jsou kořistí pro lvy, stejně tak se na chudácích pasou bohatí. 20Pyšnému je poníženost odporná, stejně tak se boháč štítí chudáka. 21Když boháč zakolísá, přátelé ho podepřou; když padne ponížený, přátelé ho odkopnou. 22Když boháč uklouzne, mnozí ho zachytí; když řekne nehoráznost, rádi ho omluví. Když uklouzne ponížený, ještě mu to vyčtou; když promluví rozumně, nedostane prostor. 23Když promluví bohatý, všichni zmlknou, jeho řeč pak vynášejí k oblakům. Když promluví chudý, řeknou: „Kdo to je?“ a když klopýtne, ještě do něj strčí. 24Bohatství je dobré – když na něm nelpí hřích. Chudoba je zlá – to tvrdí bezbožník. 25Srdce člověka se zračí ve tváři; jak ve štěstí, tak v neštěstí. 26Veselá tvář odráží šťastné srdce; vymýšlet přísloví je úmorná práce!

14

1Blaze člověku, který se neprovinil ústy a nemusí se trápit svými hříchy. 2Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí a kdo neztrácí svou naději.
Užitek bohatství
3Skrblíkovi bohatství nijak neprospěje – k čemu je jmění lakomci? 4Co ušetří na sobě, hromadí pro jiné, jeho majetek druzí prohýří. 5Na koho bude hodný ten, kdo je k sobě zlý, kdo se svým jměním neumí potěšit? 6Kdo nepřeje ani sobě, je ze všech nejhorší – sám se tak trestá za své špatnosti! 7I když koná dobro, koná ho nevědomky; nakonec svou špatnost stejně prozradí. 8Člověk s nepřejícím pohledem je zlý, odvrací tvář a druhé přehlíží.9Oko hrabivce nemá nikdy dost, duši mu vysouší zlá nepravost. 10Zlé oko je nenasytné, i když jde o chleba, u jeho stolu je ale bída! 11Chlapče, máš-li majetek, užívej si jej a přinášej Hospodinu náležité oběti. 12Pamatuj, že smrt nepočká a ujednání s podsvětím neznáš. 13Dokud neumřeš, prokazuj dobro příteli, štědře rozdávej, co ti síly dovolí. 14Nenech si ujít dobrý den, ať tě tvůj díl dobrých tužeb nemine. 15Nezanecháš snad svůj výdělek jinému? Nepřipadne plod tvé dřiny dědicům? 16Dávej a ber a užívej života, vždyť v podsvětí už není žádné pohodlí. 17Všechno živé stárne jako šat, od věků je ujednáno: Musíš zemřít! 18Jako listí na košatém stromě – jedno opadává, jiné vyraší, tak jsou i pokolení z masa a krve – jedno umírá, druhé se narodí. 19Každé lidské dílo práchniví a mizí a kdo je vytvořil, se ztratí s ním.
Užitek moudrosti
20Blaze člověku, který se oddá moudrosti a který chce s rozumností hovořit. 21Kdo v srdci přemítá o jejích cestách a promýšlí její tajemství. 22Vydej se za ní jak ohař po stopě, na jejích cestách na ni vyčkávej! 23Kdo nakukuje do jejího okna, ten u jejích dveří poslouchá. 24Kdo u jejího domu táboří, zatluče kolík do jejích zdí. 25Kdo postaví svůj stan blízko ní, spočine ve šťastném obydlí. 26Kdo svěří své děti do její ochrany, bude nocovat pod jejími větvemi. 27V jejím stínu najde úkryt před horkem a v její slávě spočine.

15

1Kdo ctí Hospodina, ten to dokáže, kdo plní Zákon, moudrost nalezne. 2Ona mu vyjde vstříc jako matka, přijme ho jako panenská nevěsta. 3Chlebem rozumnosti ho nakrmí, napojí ho vodou moudrosti. 4Opře se o ni a nezakolísá, spolehne na ni a nebude zahanben. 5Ona ho vyvýší nad jeho druhy, uprostřed shromáždění mu ústa otevře. 6Přinese mu potěšení a korunu radosti, věčný věhlas mu dá jako dědictví. 7Hňupové ji ale nenajdou, hříšníci si jí ani nevšimnou. 8Od pýchy je k ní totiž daleko, lháři si na ni ani nevzpomenou. 9Ústům hříšníka chvála nesluší, Hospodin ji tam nevložil. 10Chvála se přece má vzdávat s moudrostí – pak ji doprovodí sám Hospodin.
Lidská svoboda a zodpovědnost
11Neříkej: „Za mé pochybení může Hospodin,“ on přece nedělá, co se mu hnusí! 12Neříkej: „Svedl mě na scestí,“ vždyť na co by mu byl hříšník! 13Hospodinu se hnusí každá ohavnost a nelíbí se ani jeho ctitelům. 14On na počátku stvořil člověka a nechal na něm, ať se rozhoduje za sebe. 15Budeš-li chtít, dodržuj přikázání – věrnost záleží na dobré vůli. 16Oheň a vodu položil před tebe – vztáhni ruku po tom, co si vybereš. 17Život a smrt leží před člověkem – v čem najde zalíbení, to dostane! 18Hospodinova moudrost je veliká, on je mocný vládce a vidí vše. 19Jeho oči hledí na ty, kdo jej ctí, on rozpozná každý lidský skutek. 20Nikomu nepřikázal, ať je bezbožný, a nikomu neschválil, ať hřeší.

16

Bůh ztrestá hříšníky
1Nepřej si množství nezvedených dětí, z bezbožných synů se neraduj. 2I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich, nebudou-li mít úctu k Hospodinu. 3Nesázej na to, že budou dlouho žít, a nespoléhej na jejich množství. Jeden syn přece může být nad tisíc a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky. 4Jediný rozumný přivede město k rozkvětu, a pokolení ničemů z něj udělá pustinu. 5Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči, na vlastní uši jsem slyšel i o horším: 6Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň, proti odbojnému národu vzplál hněv. 7Hospodin neodpustil dávným obrům, když se ve své síle vzbouřili. 8Neušetřil město, kde bydlel Lot; pro svou pýchu se mu zhnusili.9Nesmiloval se nad prokletými národy, jež byly pro své hříchy vyhnány, 10ani nad šesti sty tisíci poutníky, kteří se spolčili ve své zatvrzelosti. 11I kdyby tu byl jen jeden paličák, byl by to div, kdyby nebyl potrestán. Panovník se přece umí hněvat i slitovat, má moc odpustit, anebo se rozhněvat. 12Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování, každého bude soudit podle jeho skutků. 13Hříšník neunikne se svou kořistí, vytrvalost zbožného dojde odměny. 14Hospodin odmění každou almužnu, každý dostane podle svých skutků. 17Neříkej: „Před Hospodinem nejsem vidět. Kdo si na mě tam nahoře vzpomene? Mezi tolika lidmi o mě ani neví! Co jsem já v nekonečném stvoření? 18Hle, nebesa i nebesa nebes, propast i země se chvějí, když přichází. 19I samy hory a základy země se třesou strachy, když na ně pohlíží. 20Hospodin na mě ani nepomyslí. Kdo by se zabýval mými cestami? 21Když zhřeším, nikdo mě neuvidí; když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví? 22Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy? Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“ 23Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit, jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.
Boží moudrost ve stvoření
24Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění, celým srdcem na má slova dbej. 25Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí, pečlivě ti předám vědění. 26Na počátku Hospodin stvořil svá díla, a když je dokončil, vymezil jim dráhy. 27Uspořádal svá díla navěky a jejich vládu do dalších pokolení. Nehladoví a neunavují se, neopouštějí své úkoly. 28Žádné druhému nepřekáží, proti jeho slovu se nikdy nebouří. 29Potom Hospodin shlédl na zemi a naplnil ji svým dobrodiním. 30Její povrch pokryl všemožnými tvory a ti se do ní musí navrátit.

17

1Hospodin stvořil lidi z hlíny a znovu je do ní navrací. 2Určil jim čas a sečetl jejich dny, dal jim však moc nade vším, co je na zemi. 3Oblékl je silou, jakou má on sám, ke svému obrazu je učinil. 4Všem tvorům vnukl strach z lidí, aby vládli nad zvěří i ptactvem. 6Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši a také srdce, aby přemýšleli. 7Naplnil je rozumem a věděním, také o dobru a zlu je poučil. 8Vložil jim své světlo do srdcí, aby jim ukázal velikost svého díla, 10aby jeho svaté jméno chválili a líčili velkolepost jeho díla. 11Předložil jim vědění, zákon života jim dal za dědictví. 12Uzavřel s nimi věčnou smlouvu, o svých ustanoveních je poučil. 13Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči, vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas. 14Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“ a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu.
Obrať se k Hospodinu
15Lidské cesty leží stále před ním, před jeho očima se neskryjí. 17Každému národu ustanovil vládce, Hospodinovým podílem však zůstal Izrael. 19Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce, své oči stále k jejich cestám upírá. 20Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty, všechny jejich hříchy má před sebou. 22Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí, laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka. 23Nakonec povstane a rozdá odměny, každému odplatí, jak si zaslouží. 24Kajícným umožňuje, aby se vrátili, povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději. 25Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy, popros ho osobně a přestaň klopýtat. 26Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti, a velmi si zprotiv si každou ohavnost. 27Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí? Nemají mu snad dobrořečit živí? 28Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl; Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví. 29Jak veliké je Hospodinovo slitování a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí! 30U lidí nic takového možné není, vždyť lidský tvor je smrtelný. 31Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění. Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti. 32Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce, a všichni lidé jsou prach a popel.

18

Velikost Božího slitování
1Ten, který je věčně živý, stvořil celý vesmír – 2jedině Hospodin je spravedlivý. 4Nikomu není dáno vylíčit jeho díla. Kdo vystihne jeho veliké skutky? 5Kdo změří sílu jeho velebnosti? Kdo plně vyjádří jeho milosrdenství? 6Nelze nic ubrat ani přidat, Hospodinovy divy nelze pochopit. 7Když člověk dojde na konec, je teprv na začátku, a když se zastaví, nebude o nic chytřejší. 8Co je člověk a k čemu je? Co je na něm dobré a co zlé? 9Jeho život trvá nanejvýš stovku let. 10Jako kapka v moři anebo zrnko písku, tak málo je to proti věčnosti. 11Proto je Hospodin k lidem trpělivý, proto je skrápí svým milosrdenstvím. 12Vidí a chápe jejich bídný konec, a tak se slitovává o to víc. 13Člověk má slitování se svým bližním, Hospodin má slitování se vším živým. Kárá je, napomíná a učí, jak pastýř své stádo je nazpět přivádí. 14Má slitování s těmi, kdo přijmou jeho napomenutí a kdo dychtí po jeho ustanoveních.
Dávej bez výčitek
15Chlapče, ke svému dobrodiní nepřidávej výčitky a své dary nikdy neprovázej slovy trpkými. 16Nemírní snad rosa denní žár? Stejně tak slovo je víc než dar. 17Slovo je opravdu nad krásné dary a štědrý člověk, ten dává obojí. 18Nelaskavý hlupák ale dělá výčitky a neochotný dar rozpláče oči.
Zpytuj sám sebe
19Než promluvíš, nech se poučit a pečuj o sebe dřív, než onemocníš. 20Zpytuj sám sebe, než přijde soud, a v hodině zúčtování najdeš shovívavost. 21Pokoř se dřív, než onemocníš, a když zhřešíš, projev pokání. 22Ať ti nic nezabrání včas splnit slib; nečekej, že smrt všechno spraví. 23Než složíš slib, připrav se ho splnit, ať nejsi jako ten, kdo Pána pokouší. 24Mysli na Boží hněv v den smrti, na čas odplaty, kdy odvrátí svou tvář. 25Mysli na čas hladu, když jsi sytý, na chudobu a nouzi ve dnech bohatství. 26Časy se mění i od rána do večera, před Hospodinem vše rychle ubíhá. 27Moudrý člověk bude vždy opatrný, i ve zlých dobách se zdrží chyb. 28Každý rozumný uznává moudrost a kdo ji najde, toho ona pochválí. 29Ti, kdo znají moudré výroky, též sami zmoudří, stanou se studnicí trefných přísloví. 30Nenásleduj své žádosti, drž na uzdě svůj chtíč. 31Když si splníš, nač máš chuť, budeš svým nepřátelům k smíchu. 32Nelibuj si ve velkém přepychu, jinak tě přivede na mizinu. 33Nehoduj na dluh, abys nezchudl a nezůstal s prázdnou kapsou.

19

1Opilec svou prací nezbohatne, a kdo pohrdá málem, pomalu zchudne. 2Víno a ženy zkazí i rozumné muže, kdo tráví čas s nevěstkami, ztratí zábrany. 3Hniloba a červi se o něj postarají, člověk bez zábran bude ztracený.
Pozor na pomluvy
4Kdo lehko důvěřuje, je lehkomyslný, a kdo hřeší, sám sobě uškodí. 5Kdo je škodolibý, toho čeká odsouzení, 6kdo nestrpí pomluvy, vyhne se potížím. 7Nikdy neopakuj, cos někde slyšel – rozhodně o nic nepřijdeš. 8Nevykládej nic příteli ani nepříteli, a pokud tím nezhřešíš, neodhaluj nic. 9Když tě uslyší, začne být ostražitý a časem k tobě pojme nenávist. 10Slyšels něco? Vezmi si to do hrobu. Buď klidný, nepraskneš! 11Hlupák trpí kvůli tomu, co vyslechl, jako těhotná při porodu. 12Pomluva v nitru hlupáka je jako šíp zabodnutý do stehna. 13Promluv si s přítelem, možná nic neprovedl, a pokud provedl, už to víckrát neudělá. 14Promluv si s bližním, možná nic neřekl, a pokud řekl, nebude to opakovat. 15Promluv si s přítelem, často je to jen pomluva; nevěř všemu, co se povídá. 16Možná se jen uřekl, nemyslel to zle. Kdo se nikdy neprovinil ve slově? 17Promluv si s bližním, než mu začneš vyhrožovat, zákonu Nejvyššího podvol se.
Pravá a falešná moudrost
20Všechna moudrost je v tom, ctít Hospodina, všechna moudrost je v plnění Zákona. 22Žádná moudrost však není v tom, znát zlo; v radě hříšníků není rozumnost. 23Něčí chytrost je ohavná a některý hlupák jen moudrost nepobral. 24Lepší je ustrašený, který má méně rozumu, než velký chytrák, který odporuje Zákonu. 25Někdo je pronikavě chytrý, ale nespravedlivý, a někdo zneužívá laskavost, aby vyhrál spor. 26Některý ničema se zachmuřeně hrbí, uvnitř je ale plný lsti. 27Zakrývá si tvář, dělá, jako by neslyšel, a když ho není vidět, vrhne se na tebe. 28I když se mu k jeho hříchu nedostává sil, při první příležitosti hned ublíží. 29Člověk se pozná podle vzezření, moudrého poznáš při prvním setkání. 30Jeho oblečení, rozesmátá tvář, i jeho krok prozrazuje, co je zač.

20

Pozor na mnohomluvnost
1Některé pokárání je nevhodné a někdo mlčí – to je rozumné. 2Oč lepší je promluvit si než se rozzuřit! 3Kdo přiznává chybu, vyhne se škodě. 4Jako eunuch, který chce znásilnit pannu, je ten, kdo chce násilím dopomoci právu. 5Někdo mlčí a mají ho za moudrého a jiný je protivný pro svou upovídanost.6Někdo mlčí, že nemá, co by řekl; někdo mlčí, že čeká na svou chvíli. 7Moudrý člověk mlčí, než přijde jeho chvíle, tupý tlučhuba svou chvíli mine.8Kdo je mnohomluvný, ten se zprotiví; kdo si osobuje moc, ten sklidí nenávist.
Paradoxy života
9Člověku může prospět i neštěstí a šťastná náhoda může uškodit. 10Některý dar ti neprospěje, jiný vynese dvojnásobek. 11Někomu jeho sláva uškodí, jiný se pozvedne z ponížení. 12Někdo koupí mnoho za málo peněz, nakonec ale platí sedminásobně. 13Moudrý si pár slovy získá přízeň, lichotky hlupáků jsou však zbytečné. 14Dar od hlupáka ti bude k ničemu, těší se totiž na velkou odměnu. 15Dá málo a přidá hodně výčitek – bude otvírat ústa jako hlasatel. Dnes půjčí, zítra bude žádat zpět, takový člověk se nedá snést. 16Hlupák pak řekne: „Nemám přítele, za moji dobrotu nikdo neděkuje; 17i ti, které živím, o mně mluví zle!“ Kolik lidí a jak často se mu vysměje?
Nevhodná slova
18Lepší je uklouznout než se uřeknout; to proto darebáci padnou tak najednou. 19Neomalený člověk je jako nevhodný žert, který ulpívá na tupých rtech. 20Moudrost z úst hlupáka nebude přijata, neboť ji nepronese v pravý čas. 21Někomu brání v hříchu nouze; aspoň může odpočívat bez výčitek. 22Někdo si ničí život kvůli studu; bude se ničit kvůli hlupákům. 23Někdo kvůli studu něco slíbí příteli a zbytečně si ho znepřátelí. 24Lež je pro člověka hanebná poskvrna, jež na rtech tupců stále ulpívá. 25Lepší je zloděj než ustavičný lhář, oba však čeká záhuba. 26Zvyky prolhaného vedou do hanby, bude mít kabát z ostudy.
Užitek moudrosti
27Moudrý se prosadí svými slovy, rozumný se i mocným zalíbí. 28Kdo obdělává půdu, sklidí hojnou úrodu, a kdo se líbí mocným, usmíří křivdu. 29Hostiny a dary zaslepují oči moudrým a jako roubík brání ústům v kárání. 30K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad? 31Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost.

21

Utíkej před hříchem
1Zhřešil jsi, chlapče? Nepokračuj dál. Omluv se za to, cos udělal. 2Utíkej před hříchem jako před hadem; když se k němu přiblížíš, uštkne tě. Hřích totiž hryže jako lev, pase po lidském životě! 3Každá nepravost je jak dvojsečný meč, zasadí ránu, na kterou není lék. 4Hrubost a drzost ničí majetek, stejně tak i dům pyšného bude zpustošen. 5Rovnou k Božím uším jde prosba chudáka, a jeho soud pak rychle přispěchá. 6Kdo nesnese pokárání, jde cestou hříšníka, kdo ale ctí Hospodina, bude se v srdci kát. 7Velký řečník je známý v širém okolí, moudrý však pozná, kdy se mýlí. 8Kdo si za peníze druhých staví dům, jako by sbíral kamení na svou mohylu. 9Tlupa ničemů je jako chumáč koudele, najdou svůj konec v ohnivých plamenech. 10Cesta hříšníků je hladce dlážděná, končí však jámou do pekla.
Rozdíl mezi moudrým a hlupákem
11Kdo zachovává Zákon, ovládá své myšlenky, vrcholem úcty k Hospodinu je moudrost. 12Kdo není chytrý, nedá se poučit, některá chytrost je však plná hořkosti. 13Vědění moudrého se šíří jako povodeň, jeho rada je životodárným pramenem. 14Nitro hlupáka je jak prasklý džbán, veškeré vědění z něj uniká. 15Slyší-li moudré slovo někdo rozumný, pochválí je a přidá k němu další. Slyší-li je hlupák, nelíbí se mu, proto je hodí za hlavu. 16Řečnění hlupáka je jako břímě na cestě, naslouchat rozumnému je ale požitek. 17Výroky rozumného jsou ve shromáždění žádané, o jeho slovech budou v srdci přemýšlet. 18Moudrost je pro hlupáka jak rozbořený dům, vědění hňupa je snůška nesmyslů. 19Pro tupce je vzdělání jak na nohou okovy, jako pouta na jeho pravici. 20Na celé kolo se směje hlupák, rozvážný se jen tiše usmívá. 21Rozumnému je vzdělání zlatou broží, je jako náramek na jeho pravici. 22Hlupák bez okolků vchází do domu, zkušený člověk uctivě počká venku. 23Tupec hned ode dveří nahlíží do domu, vychovaný člověk zůstane venku. 24Poslouchat za dveřmi je nevychovanost, rozumný člověk by se hanbou propadl. 25Žvanilové tlachají o tom, co se jich netýká, rozumní odměřují slova na vážkách. 26Hlupáci mají srdce na jazyku, moudří si drží jazyk v srdci. 27Když bezbožník proklíná satana, proklíná jen sám sebe. 28Pomlouvač špiní sám sebe, celé okolí ho bude nenávidět.

22

Lenoši a hlupáci
1Lenoch je jako pokálený kámen, ohavný tak, že si každý odplivne. 2Lenoch je jako hromádka lejna, kdo na něj sáhne, chce ho z ruky setřást. 3Zplodit nevychovance je pro otce hanba, a je-li to dcera, je to obzvlášť škoda. 4Rozumná dcera dostane manžela, hanebná působí svému otci žal. 5Nestoudná dívka je ostudou otce i manžela, oba dva jí budou pohrdat. 6Nevhodné řeči jsou jak písnička v den truchlení, rákoska a kázeň jsou ale moudré kdykoli. 9Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy, jako by spáče ze sna probouzel. 10Mluvit s hlupákem je jako mluvit s usínajícím – na závěr řekne jen: „Cože?“ 11Plač nad mrtvým, protože jeho světlo zhaslo, plač nad hlupákem, protože přišel o rozum. Nad mrtvým plač méně, protože došel odpočinku, život hlupáka je ale horší nežli smrt. 12Nad mrtvým se truchlí po sedm dní, nad bezbožným hlupákem ale po všechny jeho dny. 13S tupcem nezapřádej dlouhý hovor a za hňupem nechoď. Dej si na něj pozor, ať nemáš těžkosti, ať se neposkvrníš, když na něj narazíš. Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš unavován jeho šílenstvím. 14Co tíží víc než olovo? Hlupák – co jiného! 15Písek, sůl i kus železa uneseš snadněji než hňupa. 16Vazba trámů v roubení stavby nepovolí ani zemětřesením. Stejně tak srdce opřené o rozhodnou vůli se ve zlé chvíli nebojí. 17Srdce ukotvené v rozumném rozhodnutí je jako štukatura na hladké zdi. 18Ploty stojící na kopci neodolají větru a bojácné srdce hlupáka s jeho myšlenkami neodolá žádnému strachu.
Přátelství je třeba chránit
19Při ráně do oka se spustí slzy, při ráně do srdce se projeví city. 20Házíš-li kameny, vyplašíš ptáky, urážíš-li přítele, ničíš přátelství. 21Jestliže jsi na přítele už vytasil meč, nezoufej, ještě to lze vzít zpět. 22Jestliže sis na přítele otevřel ústa, neboj se, smíření je možné. Ale urážka, povýšenost, prozrazené tajemství a zákeřnost – takové věci každého přítele zaženou. 23Když ti může důvěřovat tvůj bližní v nouzi, nasytíš se spolu s ním, až ho potká štěstí. V čase soužení zůstaň s ním, a budeš mít podíl na jeho dědictví. 24Než se rozhoří oheň, je v peci kouř a dým, než dojde na krveprolití, padají urážky. 25Nebudu se stydět chránit přítele, nikdy se od něj neodvrátím. 26Jestli se mi kvůli němu stane něco zlého, každý, kdo to uslyší, si na něj dá pozor.
Modlitba o zdrženlivost
27Kdo postaví stráž před má ústa a přiloží na mé rty pečeť rozvahy, abych kvůli nim nepadl, a aby mě můj jazyk nezničil?

23

1Hospodine, Otče a Pane mého života, nenech mě mým slovům napospas, nedopusť, abych kvůli nim padl! 2Kdo napraví bičem moje smýšlení, kdo vychová mé srdce k moudrosti? Ať mi neprocházejí mé omyly, ať mé hříchy nejsou přehlíženy, 3ať mé omyly nenarůstají a mé hříchy ať se nemnoží, abych nepadl před svými nepřáteli a nevysmál se mi můj protivník! 4Hospodine, Otče a Bože mého života, nenech mě povýšeně hledět na druhé 5a všechnu žádostivost odvrať ode mne. 6Ať se mě nezmocní chtíč a smyslnost, nenech mě propadnout nestydatosti!
Pozor na přísahy a sprosté řeči
7Poslechněte, děti, poučení jak mluvit; kdo je bude dodržovat, nepadne do pasti. 8Hříšníka dostihnou jeho vlastní rty, pomlouvač a domýšlivec padnou kvůli nim. 9Neměj ve zvyku brát do úst přísahu, nezvykej si vyslovovat jméno Svatého. 10Jako otrok, který je často vyslýchán, neujde modřinám, tak ten, kdo stále přísahá v tom Jménu, nebude nikdy bez hříchu. 11Kdo často přísahá, plní se špatností a z jeho domu se nevzdálí bič. Pochybí-li, ulpí na něm hřích, přísahá-li nedbale, zhřeší dvojnásob, přísahá-li křivě, nic ho neospravedlní, jeho dům naplní pohromy. 12Některé řeči jsou jako smrt – ať se nikdy neobjeví v Jákobově dědictví! Něco takového je zbožným lidem cizí, v takových hříších si nelibují. 13Nezvykej si mluvit sprostě a nevychovaně, takové řeči jsou přece hříšné. 14Pamatuj na svého otce a matku, když sedíš mezi mocnými. Nezapomeň na ně před nimi a nezačni se chovat jako hlupáci – jinak si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil, a budeš proklínat den svého zrození. 15Když si člověk zvykne na sprosté řeči, po zbytek života se toho nezbaví.
Pozor na smilstvo
16Dva druhy lidí rozmnožují hříchy a třetí přivolává hněv. 17Vášeň rozpálená jak planoucí oheň nezhasne – musí vyhořet. Člověk oddaný tělesnému smilstvu neustane, dokud ho ten oheň nespálí. Smilníkovi chutná každý chléb, nenechá toho, dokud neumře. 18Člověk hřešící proti manželskému loži si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Kolem je tma, skrývají mě zdi, nikdo mě nevidí, proč si dělat starosti? Nejvyšší na mé hříchy ani nepomyslí.“ 19Obává se jenom lidských očí, nepochopil, že oči Hospodinovy jsou jasnější než deset tisíc sluncí; pozorují všechny lidské cesty, a zkoumají i nejtajnější zákoutí. 20Bůh všechno znal, ještě než to stvořil, a zná to nadále i po dokončení. 21Onen muž bude potrestán před zraky města, bude chycen ve chvíli, kdy to nečeká! 22Stejně i žena, která opustila manžela a opatřila mu dědice z cizího muže: 23Zaprvé neposlechla Zákon Nejvyššího, zadruhé ublížila svému muži, zatřetí nestoudně cizoložila a zplodila děti s cizím mužem. 24Předvedou ji proto před shromáždění a budou ji vyšetřovat kvůli jejím dětem. 25Její děti nezapustí kořeny a její ratolesti neponesou plody. 26Její památka bude proklatá a její potupa nebude nikdy smazána. 27Její pozůstalí poznají, že není nic lepšího než Hospodina ctít a nic sladšího než dbát jeho přikázání.

24

Chvála Moudrosti
1Moudrost se může sama sebou chlubit, může se chválit mezi svými vlastními. 2Otevře svá ústa ve shromáždění Nejvyššího, bude se chlubit před jeho zástupy: 3„Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jak opar jsem zahalila zem. 4Přebývala jsem v nebeské výšině, můj trůn byl v oblakovém sloupu. 5Sama jsem kroužila po nebeské klenbě, procházela se v propastné hloubce. 6Vládla jsem mořským vlnám i celé zemi, každému lidu a všem národům. 7Tam všude jsem hledala místo ke spočinutí, kousek země, kde se usídlit. 8Stvořitel všeho mi tehdy dal příkaz, můj Učinitel vybral místo pro můj stan. „Usaď se v Jákobovi,“ řekl, „v Izraeli měj své dědictví.“ 9Stvořil mě před věky, tehdy na počátku, a až navěky nezaniknu. 10Sloužila jsem před ním ve svatostánku, a tak jsem se usadila na Sionu. 11Takto mě usídlil v Milovaném městě, má moc je v Jeruzalémě. 12V oslaveném lidu jsem zapustila kořeny, v Hospodinově podílu a v jeho dědictví. 13Rostu do výše jak libanonský cedr, jako cypřiš z hory Hermonu. 14Rostu do výše jak palma v En-gedi, jak růžové keře v Jerichu, jako skvostná oliva dole v údolí a jako platan u vody. 15Vydávám vůni jak skořice a balzám, voním jako vzácná myrha, jak vonné galbanum, onycha a pryskyřice, jako ve svatostánku kadidlový dým. 16Rozprostírám své větve jako pistácie, jsou to větve skvostné a líbezné. 17Jak vinná réva plodím potěšení, z mých květů bude hojné a skvostné ovoce. 19Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mým ovocem. 20Vždyť vzpomínka na mě je sladší než med a mé dědictví je nad včelí plástev. 21Kdo mě jí, dostane ještě větší hlad, kdo mě pije, bude mít ještě větší žízeň. 22Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a kdo se mnou zabývá, ten nezhřeší.“
Moudrost a Zákon
23To vše říká Kniha smlouvy Nejvyššího Boha – Zákon, svěřený nám Mojžíšem jako dědictví Jákobových shromáždění. 25Oplývá moudrostí jak řeka Píšon a jako Tigris v jarních dnech. 26Přetéká rozumností jako Eufrat a jako Jordán v čase žně. 27Třpytí se poučením jako Nil, jako Gíchon ve dnech vinobraní. 28První člověk nemohl moudrost plně pochopit a nepostihne ji ani ten poslední. 29Její myšlenky jsou širší než oceán a její záměry hlubší než propast. 30A já jako zavodňovací příkop, jako strouha vedoucí z řeky k zahradě, 31řekl jsem: „Zavlažím svůj sad, dám napít svému záhonku.“ A hle, ten můj příkop se změnil v řeku a ta řeka v moře! 32Rozžehnu tedy poučení jak ranní úsvit, nechám ho zářit do dálky. 33Nauku budu šířit jako proroctví, předám ji příštím pokolením navěky. 34Pohleďte, nenamáhal jsem se jen pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.

25

Dobří a špatní muži
1Ve třech věcech nacházím zalíbení – jsou krásné před Hospodinem i před lidmi: soulad mezi bratry, láska k bližním a porozumění mezi manžely. 2Tři druhy lidí nesnáším, svým chováním jsou mi strašně odporní: nadutý chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec, kterému to už nemyslí. 3Co v mládí nenašetříš, ve stáří nenajdeš. 4Šedinám sluší soudnost a starcům schopnost poradit. 5Starcům sluší moudrost a ctihodným rozvážné myšlení. 6Korunou starců je bohatá zkušenost a jejich chloubou, že Hospodina ctí. 7Devíti lidem v srdci blahopřeji, a desátého chci zmínit především: ten, kdo se těší ze svých dětí, a ten, kdo se dožije pádu svých nepřátel. 8Blaze tomu, kdo žije s rozumnou ženou, a tomu, kdo není zapřažen jako býk s oslicí. Blaze tomu, kdo nehřeší slovem, a tomu, kdo neotročí spodině. 9Blaze tomu, kdo našel přítele, a tomu, kdo mluví k pozorným uším. 10Kdo došel moudrosti, je veliký, kdo ctí Hospodina, je však největší. 11Úcta k Hospodinu je nade vše; tomu, kdo ji získal, se nikdo nerovná!
Dobré a špatné ženy
13Jakoukoli ránu, jen ne ránu do srdce! Jakékoli trápení, jen ne trápení od ženy! 14Jakékoli potíže, jen ne potíže s protivníky! Jakýkoli trest, jen ne trest od nepřátel! 15Není jedu nad jed hadí a není hněvu nad hněv ženy. 16Raději budu žít se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou. 17Ženská zloba mění její vzhled – tváří se temně jak medvěd! 18Když její muž sedí se svými přáteli, nemůže udržet hořké povzdechy. 19Proti ženské špatnosti je každá špatnost maličká – kéž ji čeká osud hříšníka! 20Co je výstup na písečnou dunu pro starce, to je užvaněná žena pro tichého muže. 21Nedej se ženskou krásou nachytat a nedychti po ní kvůli bohatství. 22Hněv, hanba a velká ostuda čeká muže, jenž se nechá živit od ženy. 23Skleslá mysl, zasmušilá tvář, rána do srdce – to je žena zlá. Ochablé ruce, podlomená kolena – to je žena netěšící svého manžela. 24Hřích kdysi začal u ženy a všichni umíráme kvůli ní. 25Nenechávej vodu volně odtékat, ani zlou ženu, aby volně mluvila. 26Nedá-li na to, co jí říkáš, odřízni si ji od těla!

26

1Blaze muži dobré ženy – jeho dny na zemi se zdvojnásobí! 2Znamenitá žena je svému muži radostí, a on prožije své roky v pokoji. 3Dobrá žena je dobrý úděl, dostane ji ten, kdo má Hospodina v úctě. 4Boháč i chudák bude spokojen, každou dobou projde s úsměvem. 5Tří věcí se v srdci obávám a čtvrté se přímo děsím: veřejné pomluvy, srocení davů a křivého nařčení – to vše je horší nežli smrt. 6Žárlivá žena působí žal a bolest, jazykem bičuje všechny kolem. 7Zlá žena je jak nepadnoucí jho, zvládnout ji je jako chytat štíra. 8Opilá žena budí velkou zlost; ani neskrývá svou hanebnost! 9Smilná žena vrhá smělé pohledy, její řasy ji prozradí. 10Vrtošivou hlídej velmi přísně, když najde příležitost, využije ji. 11Dej pozor na její nestydaté pohledy a nediv se, když proti tobě zhřeší. 12Otevře ústa jak žíznivý pocestný, co hltá vodu, kde se namane; dřepne si na každý kolík, každému šípu otevře toulec! 13Půvabná žena těší svého manžela, svým uměním ho osvěží do morku kostí. 14Tichá žena je darem od Hospodina, nic nenahradí její ukázněnou duši. 15Cudná žena je vůbec nejpůvabnější, její zdrženlivost nelze ničím vyvážit. 16Jako východ slunce na Hospodinových výšinách je krása dobré ženy ve spořádaném domě. 17Jako světlo zářící na svatém svícnu je krásná tvář na pohledném těle. 18Jako zlaté sloupy se stříbrným podstavcem jsou pěkné nohy na pevných chodidlech.
Tři nepatřičnosti
28Dvě věci mě rmoutí a kvůli třetí zuřím: když bojovník trpí bídu, když jsou rozumní muži špiněni, a když se spravedlivý vrací k hříchu – takového vydá Hospodin meči!
Nebezpečí ziskuchtivosti
29Kupec se stěží vyhne provinění, na kramáři snadno ulpí hřích.

27

1Kvůli zisku už mnozí zhřešili, kdo se chce obohatit, oči zamhouří. 2Jako se vráží kolík do škvíry mezi kameny, tak se mezi koupi a prodej vklíní hřích. 3Kdo se pevně nedrží úcty k Hospodinu, tomu se brzy zřítí jeho dům.
Řeč prozrazuje srdce
4Když se třese sítem, ukáže se smetí, stejně tak špína člověka, když mluví. 5Hrnčířovo nádobí prověřuje pec, člověk se projevuje v rozmluvě. 6Pěstitel se pozná podle ovoce, řeč prozrazuje pohnutky srdce. 7Nechval nikoho dřív, než promluví, vždyť teprv tím se lidé zkoušejí. 8Jdeš-li za právem, najdeš je, jak slavnostním rouchem se jím oblečeš. 9Vrána k vráně sedá, poctivost poctivého hledá. 10Lev číhá na kořist, hřích na ty, kdo činí bezpráví. 11Zbožný promlouvá vždy moudře, hňup je proměnlivý jako fáze měsíce. 12Neztrácej čas mezi hňupy, zdržuj se raději mezi moudrými. 13Řeči hlupáků jsou k zlosti, jejich smích pramení z hříšné chlípnosti. 14Nad jejich klením se ježí vlasy, při jejich hádce si musíš zacpat uši. 15Spor pyšných končí krveprolitím, slyšet jejich urážky je utrpení.
Důvěra a zákeřnost
16Kdo vyzrazuje tajemství, ztratil důvěru a nikdy už nenajde blízkého přítele. 17Měj rád svého přítele a buď mu věrný; vyzradíš-li jeho tajemství, nedolézej za ním. 18Jako když někdo zabije člověka, tak jsi zabil přátelství svého druha. 19Jako když ti uletí z ruky pták, tak jsi ztratil druha a už ho nezískáš. 20Nedolézej za ním, už se ti odcizil, unikl jak srna chycená do pasti. 21Ránu lze ovázat, po urážkách se smířit, ale kdo vyzradil tajemství, nemá naději. 22Kdo lstivě pomrkává, vymýšlí špatnosti a nikdo ho od nich neodvrátí. 23Kolem pusy ti maže med a žasne nad každým tvým slovem, později ovšem změní tón a bude tě chtít chytit za slovo. 24Nenávidím toho mnoho, ale nic tak jako jeho – i Hospodin už ho má dost! 25Kdo hází kámen do vzduchu, hází si ho na hlavu; kdo zákeřně zraňuje, zraní i sám sebe. 26Kdo jámu kopá, sám do ní padá, kdo chystá léčku, sám se nachytá. 27Kdo páchá zlo, obrátí se to proti němu a nepozná ani, odkud to přišlo. 28Pyšný je plný posměchu a urážek, pomsta už na něj číhá jako lev. 29Kdo se radují z pádu zbožných, padnou do pasti, ještě před smrtí je stráví bolesti.
Zlost a odpuštění
30Zlost a prchlivost jsou ohavnost a hříšník je mistrem obou dvou.

28

1Kdo je mstivý, tomu se pomstí Hospodin, jeho hříchy má dobře zapsány! 2Odpusť svému bližnímu, když ti ublížil; i tvé hříchy budou odpuštěny, když o to poprosíš. 3Když se člověk na člověka hněvá, jak může čekat uzdravení od Hospodina? 4Se sobě rovným nemá slitování a za vlastní hříchy chce prosit? 5Chová zlost, sám pouhý smrtelník – a kdo jeho hříchy odpustí? 6Pamatuj na svůj konec a zanech nenávisti, mysli na smrt a zánik a dodržuj přikázání. 7Pamatuj na přikázání a nezlob se na bližní, mysli na smlouvu Nejvyššího a nedbej na chyby. 8Zdržuj se hádek a tvých hříchů bude míň, hádku roznítí jen, kdo je vznětlivý. 9Hříšník vyvolává bouři mezi přáteli, šíří klepy mezi těmi, kdo žili v pokoji. 10Čím více dřeva, tím větší oheň, čím větší zatvrzelost, tím větší spor. Čím více síly, tím více zloby, čím větší bohatství, tím větší vztek. 11Prudký spor roznítí oheň, prudká hádka prolití krve. 12Dýchneš-li na jiskru, rozhoří se, plivneš-li na ni, uhasne, obojí ale vzejde ze tvých úst.
Všetečný jazyk
13Pomlouvač a lhář ať je zatracený – zahubil už mnohé, kdo žili v pokoji! 14Všetečný jazyk otřásl mnohými, učinil je běženci mezi národy, zbořil města opevněná hradbami a rozvrátil domy vznešených. 15Drzý jazyk připravil skvělé ženy o manželství, obral je o plody jejich námahy. 16Kdo na něj dá, neodpočne si, nikdy si neužije domácí pohody. 17Rána bičem dělá podlitiny, rána jazykem drtí kosti. 18Mnoho lidí padlo mečem, mnohem víc ale jazykem. 19Blaze tomu, kdo byl před ním uchráněn, kdo nebyl vystaven jeho zlobě, kdo nebyl obtížen jeho jhem a nebyl spoután jeho řetězem. 20Jeho jho je totiž ze železa a jeho řetězy jsou bronzové. 21Zemřít kvůli němu, je smrt nejhorší, to už je lepší samo podsvětí! 22Zbožných se ale jistě nezmocní, ty jeho oheň nespálí. 23Propadnou mu ti, kdo opouštějí Hospodina, mezi nimi vzplane a nezhasne. Vrhne se na ně jako lev, jako leopard je roztrhá. 24Obežeň tedy svůj statek trním, své zlato a stříbro ulož pod zámek. 25Svá slova odvažuj jemnými vážkami, svá ústa opatři dveřmi se závorou. 26Pozor, ať neuklouzneš jazykem a nepadneš před protivníkem číhajícím na tebe.

29

Půjčky a záruky
1Milosrdný půjčuje svému bližnímu; kdo pomáhá, zachovává přikázání. 2Půjč bližnímu, když to potřebuje, a stejně tak bližnímu včas vracej. 3Dodržuj slovo, ať je na tebe spoleh – potom vždy najdeš, co potřebuješ. 4Mnozí pokládají půjčku za dílo štěstěny a těm, kdo jim pomohli, nadělali starosti. 5Dokud něco nedostane, líbá bližnímu ruce a o jeho penězích mluví pokorně. Když ale přijde čas platit, dělá průtahy, nabízí chabé výmluvy, tvrdí, že se to právě nehodí. 6Naléhá-li věřitel, získá zpět sotva polovic a i to může pokládat za dílo štěstěny. Jinak ovšem o své peníze přijde a z dlužníka se mu ještě stane nepřítel. Bude mu splácet kletbami a nadávkami, místo, aby ho chválil, ještě ho potupí. 7Mnozí se proto zdráhají půjčit – nikoli ze špatnosti, jen nechtějí bezdůvodně o všechno přijít. 8S poníženým však buď velkorysý, nenech ho čekat na svou almužnu. 9Poslušen přikázání pomoz chudákovi, nenech ho v jeho nouzi odejít s prázdnou. 10Nelituj peněz na bratra či přítele, nenech je rezivět někde pod kamenem. 11Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, prospěje ti to víc než zlato. 12Do svých pokladnic ulož almužny, a ty tě zachrání před každým neštěstím; 13budou za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí. 14Dobrý člověk se za bližního zaručí, jen nestoudník by ho nechal být. 15Nezapomeň na laskavost svého ručitele, vždyť za tebe ručí svým životem. 16Hříšník nedbá na majetek svého ručitele, nevděčník zapomene na svého zachránce. 17Ručení už zničilo mnoho úspěšných lidí, otřáslo jimi jak mořské vlnobití. 18Mocné muže vyhnalo z domovů, museli bloudit u cizích národů. 19Když se hříšník vrhne do ručení a sleduje tím zisk, skončí u soudu. 20Pomáhej bližnímu podle svých možností a dávej přitom pozor, aby ses sám nezničil.
Soběstačnost a skromnost
21K životu stačí voda, chléb a šaty a dům, který poskytuje soukromí. 22Lepší je chudý život ve vlastním přístřeší než skvělé pokrmy u cizích. 23Ať máš málo nebo hodně, buď spokojen a nenech svou domácnost nikým urážet. 24Je to bídný život, stěhovat se po cizích: kde jsi na návštěvě, nemůžeš nic říct. 25Musíš vítat hosty, dávat pít, a ani ti nepoděkují, a navíc uslyšíš trpké povely: 26„Pojď sem, cizinče, prostírej, dej mi najíst, co máš po ruce!“ 27„Uvolni, cizinče, místo váženějšímu, bratr přijel na návštěvu, potřebuje dům!“ 28Pro rozumného je těžké snášet výtky domácích a urážky od věřitele.

30

Výchova se vyplatí
1Kdo miluje svého syna, bude ho často trestat, aby se z něj nakonec mohl radovat. 2Kdo syna vychovává, tomu se to vyplatí, bude na něj hrdý před svými známými. 3Kdo syna vyučuje, popudí nepřátele k závisti a bude jásat mezi přáteli. 4Když otec zemře, jako by žil dál – vždyť tu nechal syna, jenž se mu podobá! 5V životě se radoval z jeho blízkosti, nebude se nad ním rmoutit ani ve smrti. 6Svým nepřátelům tu nechá mstitele a přátelům toho, kdo projevuje vděk. 7Kdo syna rozmazlí, bude obvazovat rány, při každém výkřiku se mu srdce zastaví. 8Nezkrocený kůň bude jančit, syn nechaný sám sobě zdivočí. 9Hýčkej dítě a bude tě strašit, hraj si s ním a pak tě zarmoutí. 10Nedováděj s ním, ať kvůli němu netrpíš, ať jednou neskřípeš zuby v zoufalství. 11Nedávej mu v mládí příliš volnosti a nepřehlížej jeho chyby. 12Ohýbej mu šíji, dokud je mladý, dej mu na zadek, dokud nedospěl. Jinak se zatvrdí, bude neposlušný a naplní ti srdce bolestí. 13Vychovej svého syna, dej si s ním práci, jinak tě zahanbí svou drzostí.
Zdraví a spokojenost nade vše
14Lepší je být chudý, ale zdravý a silný, než bohatý, ale nemocný. 15Zdraví a síla je nade všechno zlato a svěží duch nad sebevětší bohatství. 16Žádné bohatství není nad tělesné zdraví, žádný požitek nad radost v srdci. 17Lepší je smrt než trpký život a věčný spánek než vleklá nemoc. 18Lahůdky nabízené zavřeným ústům jsou jako oběti pokládané před modlu . 19K čemu jsou modle oběti? Nesní je přece, ani k nim nepřivoní! Stejné je to s tím, koho stíhá Hospodin: 20Hledí na to vše a vzdychá, vzdychá jako eunuch, když objímá pannu. 21Nepropadej zármutku a netrap sám sebe chmurami. 22Radostné srdce vlévá život do žil, veselost člověku život prodlouží. 23Zabav svou duši a potěš srdce, zármutek zažeň daleko od sebe. Zármutek už přece zničil mnohé a není z něj žádný užitek. 24Závist a hněv zkracují život, předčasně se stárne kvůli starostem. 25Spokojené srdce přidává chuti, takový člověk se dobře nají.

31

Nehoň se za bohatstvím
1Bezesné noci vedou k vyčerpání, starost o bohatství spánek zahání. 2Starost o živobytí nedá člověku spát, probouzí ho ze sna jako těžká choroba. 3Boháč dře, aby hromadil peníze, a když přestane, nabaží se přepychem. 4Chudák dře, aby se sotva uživil, a když přestane, upadá do bídy. 5Kdo miluje zlato, nezůstane spravedlivý, kdo se žene za penězi, toho svedou na scestí. 6Zlato už zničilo mnohé, do tváře pohlédli zkáze. 7Je pastí pro ty, kdo po něm dychtí, každý hlupák se do ní chytí. 8Blaze boháči, zůstane-li nevinný a za zlatem se nehoní. 9Kdo je to? Pojďme ho pochválit, vždyť vykonal ve svém lidu zázraky. 10Kdo se osvědčil jako dokonalý? Takový ať se tím chlubí! Kdo mohl zhřešit a nezhřešil, někomu ublížit a neublížil? 11Jeho majetek se upevní a shromáždění bude mluvit o jeho štědrosti.
Chování u stolu
12Usedl jsi ke vznešenému stolu? Neotvírej ústa dokořán a neříkej: „Taková spousta jídla!“ 13Pamatuj, že lačné oko je špatnost. Je na světě vůbec něco horšího? Vždyť pláče po všem, co vidí okolo! 14Nenatahuj ruku po všem, co uvidíš, a netlač se s nikým u misky. 15Mysli na bližního jako sám na sebe v každém ohledu se chovej pozorně. 16Jez jako člověk, co ti přinesli, a nehltej, ať nejsi odporný. 17Přestaň jako první, tak jak se sluší, nebuď nenasytný, abys nepohoršil. 18Stoluješ-li s více lidmi, nenatahuj ruku jako první. 19Jak málo stačí vychovanému člověku! Na lůžku pak nemusí lapat po dechu. 20Kdo je střídmý, ten zdravě spí a ráno se s čistou hlavou probudí. Nespavost, nevolnost a břichabol, to trápí toho, kdo nemá nikdy dost. 21Když jsi nucen jíst přespříliš, jdi se někam vyzvracet, ať se ti uleví. 22Poslechni mě, chlapče, nepohrdej mnou, nakonec zjistíš, že jsem měl pravdu. Ve všem, co děláš, buď střídmý a nebudeš stižen žádnou nemocí. 23Skvělého hostitele lidé pochválí, potvrdí zprávy o jeho štědrosti. 24Skoupého hostitele celé město pomluví, potvrdí zprávy o jeho špatnosti.
Pozor na víno
25Nehraj si na hrdinu, když jde o víno, víno už mnohé zničilo. 26Kalená ocel se prověřuje v peci, hádka po víně prověří pýchu v srdci. 27Víno je elixír života, piješ-li ho s mírou. Co by byl život bez vína? Vždyť bylo stvořeno lidem pro radost. 28Víno rozveselí srdce a obšťastní duši, když se pije střídmě a ve správnou chvíli. 29Víno v duši zhořkne, pije-li se nadmíru, to vede jen k rozčilení a nesváru. 30Opilý hlupák zuří až k vlastnímu zničení, pití mu ubírá síly a přidává zranění. 31Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je v náladě. Nedělej mu žádné výčitky, své požadavky si nech na jindy.

32

Chování na hostinách
1Byl jsi určen za správce hostiny? Nenaparuj se, chovej se k hostům jako jeden z nich a postarej se o ně, než se sám posadíš. 2Až splníš své povinnosti, zasedni ke stolu, aby ses bavil spolu s hosty a za svou šikovnost získal vavřín chvály. 3Mluv, starče, jak se na tě sluší, se znalostí věci; ale neruš hudbu. 4Když se zpívá, neplýtvej slovy a nemudruj v nevhodnou chvíli. 5Rubínová pečeť zasazená ve zlatě je ladná hudba při hostině. 6Smaragdová pečeť ve zlaté obrubě je libý zpěv při lahodném víně. 7Mluv, mladíku, je-li potřeba, nanejvýš dvakrát a jsi-li otázán. 8Buď stručný, řekni mnohé pár slovy – buď jako ten, kdo ví, a přesto mlčí. 9Nemluv s velmoži, jako bys jim byl rovný, a nežvaň, když mluví někdo jiný. 10Obliba kráčí před skromným člověkem, jako se před hromem ukazuje blesk. 11V pravý čas vstaň a neotálej, pospěš si domů a neloudej se. 12Tam se pak bav a dělej, co se ti zlíbí, jen se neprohřešuj zpupnými slovy. 13Hlavně však dobrořeč svému Stvořiteli, který tě opájí svým dobrodiním.
Poslušnost Zákona
14Kdo ctí Hospodina, přijme poučení, a kdo časně vstává, dojde u něj chvály. 15Kdo studuje Zákon, nasytí se jím, pokrytce ale Zákon omrzí. 16Ti, kdo ctí Hospodina, dosáhnou práva, jejich dobré skutky budou zářit jako lucerna. 17Hříšník uhýbá před pokáráním, vždy si umí najít výmluvy. 18Soudný muž dá na rozumné rady, drzoun a nadutec se ale nedá ničím odradit. 19Nic nedělej, dokud se neporadíš, abys ses potom nemusel trápit. 20Nechoď hrbolatými cestami, ať nezakopneš o kameny. 21Ani rovnou cestou si nebuď jistý, 22dávej si pozor i na vlastní děti. 23Při všem, co děláš, buď opatrný – i to je způsob, jak plnit přikázání. 24Kdo věří Zákonu, dbá na přikázání, kdo spoléhá na Hospodina, nebude zahanben.

33

1Toho, kdo ctí Hospodina, nepotká nic zlého, ve zkouškách se zas a znovu dočká záchrany. 2Moudrému muži se Zákon nezoškliví, pokrytec je ale jako loď v bouři. 3Rozumný člověk Zákonu věří, je pro něj spolehlivý jako proroctví. 4Připrav si řeč a budeš mít posluchače, využij své vzdělání předtím, než promluvíš. 5Jak kolo od vozu je nitro hlupáka, myšlenky se mu točí jako náprava. 6Přítel vtipálek je jak bujný hřebec, co řehtá pod každým jezdcem.
Protiklady života
7Čím je významnější jeden den než jiný, když na všechny dny v roce svítí stejné slunce? 8To Hospodin je ve své mysli odlišil a určil různá období a slavnosti. 9Některé dny povýšil a posvětil, jiné ustanovil jako všední. 10Stejně tak jsou všichni lidé z hlíny, vždyť Adam byl stvořen ze země. 11Hospodin je však ve své moudrosti odlišil a vedl každého po jiné cestě. 12Některé požehnal a povýšil, posvětil je a přivedl blíž k sobě. Jiné proklel a ponížil a odstranil je z jejich míst. 13Jako hlína v rukou hrnčíře, který ji tvaruje, jak se mu zlíbí, jsou lidé v rukou svého Stvořitele, který jim oplácí dle své úvahy. 14Jako dobro stojí proti zlu a život proti smrti, tak i hříšník proti zbožnému. 15Jen pohleď na díla Nejvyššího: samý protiklad, jedno a druhé vždy stojí proti sobě. 16Já jsem procitl jako poslední, jako ten, kdo paběrkuje po vinařích. 17S Hospodinovým požehnáním jsem je však dohonil a naplnil lis hrozny jako jiní vinaři. 18Vězte, že jsem se nenamáhal jen pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají poučení. 19Poslechněte mě, vůdci zástupů, předáci obce, popřejte mi sluchu!
Nevydávej se všanc
20Dokud jsi živ, nevydávej se všanc synu ani manželce, bratru ani příteli. Nedávej jim své jmění, abys pak nelitoval a nemusel o ně prosit. 21Dokud jsi ještě živ a nevypustils duši, nenech se nikým nahradit. 22Je přece lepší, aby tě tvé děti prosily, než abys od svých synů čekal almužny. 23Ve všem, co děláš, si podrž vedení, ať na tvé pověsti není poskvrny. 24Až v den, kdy se tvůj život završí, až v hodině smrti rozděl své dědictví.
Zacházení s otroky
25Krmivo, hůl a náklad je pro osla, chléb, kázeň a práce pro otroka. 26Dej otrokovi práci a užiješ si klidu; nech mu volné ruce a bude chtít svobodu. 27Dobytku sehne šíji jho a řemení, ničemnému otrokovi kláda a mučení. 28Pošli ho do práce, ať nezahálí, zahálka učí mnohé špatnosti. 29Nalož mu práci, jak se na něj patří, a bude-li neposlušný, nasaď mu okovy. 30Na nikoho však nebuď příliš přísný a nikdy nebuď nespravedlivý. 31Máš-li otroka, ber ho jako sám sebe, vždyť jsi za něj zaplatil vlastním životem. 32Máš-li otroka, zacházej s ním jako s bratrem, vždyť ho potřebuješ jako sám sebe. 33Ublížíš-li mu a on se zvedne a uteče, kde ho nalezneš?

34

Nedej na sny
1Nerozumný chová marné a falešné naděje a sny dávají křídla hlupákům. 2Kdo dá na sny, jako by chytal stín a hnal se za větrem. 3Ve snu je vidět pouhý odraz v zrcadle – člověk se dívá jen sám na sebe. 4Co čistého vzejde z nečistoty a co pravdivého ze lži? 5Věštby, znamení a sny jsou k ničemu, jsou jako blouznění rodičky při porodu. 6Pokud tě ve snech nenavštívil Nejvyšší, neber na ně žádné ohledy. 7Sny už oklamaly mnoho lidí, a kdo na ně spoléhali, padli. 8Zákon se naplní bez takovýchto lží a moudrost je dokonalá v pravdomluvnosti.
Zkušenost a zbožnost
9Vzdělaný člověk se mnohé dozvěděl, a kdo je zkušený, bude mluvit rozumně. 10Kdo neprošel zkouškami, málo ví, kdo je zcestovalý, ten je chytřejší. 11Na svých cestách jsem viděl mnoho věcí a pochopil jsem víc, než umím vyjádřit. 12Mnohokrát jsem byl v nebezpečí smrti a jen díky tomuto jsem se zachránil. 13Ti, kdo ctí Hospodina, budou žít, neboť důvěřují svému Zachránci. 14Kdo ctí Hospodina, bude bez starostí a nemusí se bát – vždyť On je jeho nadějí. 15Blaze tomu, kdo ctí Hospodina: ví, koho se drží a o koho se opírá! 16Hospodinovy oči hledí na ty, kdo jej milují, je jejich mocnou záštitou a silnou oporou, ochranou před horkem a před poledním žárem, stráží před klopýtnutím a pomocí v pádu. 17Hospodin povznáší duši a rozjasňuje oči, dává zdraví, život a požehnání.
Nespravedlivé oběti
18Oběť z nespravedlivého zisku je hanebná, dary ničemů nedojdou zalíbení. 19Dary bezbožných se Nejvyššímu nelíbí, jejich hřích nesmyje sebevíc obětí. 20Zabíjí syna před otcovými zraky, kdo přináší oběti z majetku chudých. 21Živobytí chudáků je skrovný chleba, kdo je o něj obírá, je vrah. 22Brát bližnímu živobytí je jako zabíjet, a kdo neplatí nádeníkovi, prolévá krev. 23Když jeden staví a druhý boří, k čemu to je, než aby se nadřeli? 24Když se jeden modlí a druhý proklíná, čí hlas vyslyší Pán? 25Kdo se omyl po dotyku mrtvoly a znovu se jí dotýká, k čemu to je, že se umýval? 26Tak i ten, kdo se postí kvůli svým hříchům a pak jde a provádí je znovu:
Kdo vyslyší jeho modlitby a k čemu to je, že se pokořil?

35

Spravedlivé oběti
1Dodržovat Zákon vydá za hojné oběti, dbát na přikázání je jako pořádat obětní hody. 2Oplácet vděčnost vydá za oběť jemné mouky, dávat almužnu je jako přinést oběť chvály. 3Přestat se špatností – to se Hospodinu líbí, přestat s nespravedlností je jako obřad smíření. 4„Neukazuj se před Hospodinovou tváří s prázdnou;“ jistě, vždyť tímto vším splníš přikázání. 5Oběť spravedlivého zalévá oltář tukem a její vůně stoupá před Nejvyššího. 6Oběť spravedlivého člověka je příjemná a nebude nikdy zapomenuta. 7Oslavuj Hospodina svou štědrostí, nešetři na prvotinách ze své úrody. 8Každý dar přinášej s úsměvem, desátek pro něj odděl radostně. 9Dávej Nejvyššímu, jak on tě obdařil, kolik jen tvá ruka štědře pobere. 10Neboť Hospodin se odvděčuje a odplatí ti sedminásobně.
Hospodin je spravedlivý
11Nesnaž se ho ale podplatit, stejně to nepřijme, na nespravedlivou oběť nespoléhej. 12Hospodin je přece spravedlivý a nebere na nikoho ohledy. 13Ani chudákovi nestraní, komu se však ukřivdilo, toho vyslyší. 14Nepohrdne pokornou prosbou sirotka ani vdovou, jež před ním vylévá své srdce. 15Slzy, jež tečou vdově po tváři, žalují na toho, kdo je způsobil! 16Kdo slouží Bohu ochotně, dojde zalíbení, jeho prosba vystoupí až k nebi. 17Modlitba poníženého proniká oblaky, a dokud nedojde cíle, nedá se utišit. 18Neustane, dokud k ní Nejvyšší neobrátí pozornost, aby se zastal spravedlivých a zajistil právo. 19Hospodin bude jednat bez prodlení a jako bojovník nebude váhavý, 20dokud nerozdrtí bedra nemilosrdných a nepotrestá národy, 21dokud nevyhubí zpupné hordy a nerozdrtí vládu nespravedlivých; 22dokud člověku neoplatí podle jeho skutků a neposoudí činy lidí podle jejich úmyslů; 23dokud nezjedná svému lidu právo v jejich při a nepotěší je svým milosrdenstvím. 24Jak krásné je milosrdenství v době soužení – jako dešťové mraky v době sucha!

36

Modlitba za Izrael
1Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, shlédni na nás a sešli na všechny národy svůj strach. 2Vztáhni svou ruku na cizí národy, ať vidí tvou moc. 3Jako jsi jim ukázal svou svatost na nás, tak nám ukaž na nich svoji moc. 4Ať tě poznají, jako jsme poznali i my, že kromě tebe, Hospodine, jiný Bůh není. 5Dej nová znamení, opakuj divy, oslav svou paži a svou pravici. 6Vzbuď svůj hněv a vylij vztek, znič protivníka a nepřítele rozežeň. 7Pospěš si, svůj slib si připomeň, ať se vypráví o tvých mocných činech. 8Toho, kdo unikne, ať pohltí zuřivý oheň a trýznitelé tvého lidu ať propadnou záhubě. 9Rozdrť hlavy nepřátelských vládců, kteří říkají: „My jsme jediní!“ 10Shromáždi všechny Jákobovy kmeny a vrať jim dědictví, které kdysi měli. 11Smiluj se, Hospodine, nad lidem nesoucím tvé jméno, nad Izraelem, kterého jsi učinil svým prvorozeným. 12Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, kde je tvůj příbytek. 13Naplň Sion svým majestátem a svůj chrám svou slávou. 14Vydej svědectví těm, které jsi kdysi stvořil, a vyplň proroctví pronesená v tvém jménu. 15Odměň ty, kteří tě očekávají, ať je tvým prorokům dáno zapravdu. 16Vyslyš, Hospodine, modlitbu svých prosebníků podle požehnání, jež Áron dával tvému lidu. 17Všude na světě pak poznají, že ty jsi Hospodin, Bůh věčnosti.
Výběr manželky
18Břicho stráví každé jídlo, některé jídlo je ale lepší než jiné. 19Jako ústa rozeznají chuť masa, tak rozumné srdce lživá slova. 20Zvrácený člověk druhé zarmoutí, zkušený ale ví, jak mu oplatit. 21Žena si vezme každého manžela, některá dívka je ale lepší než jiná. 22Ženská krása rozjasňuje tvář muže, překonává každou z jeho tužeb. 23Mluví-li žena laskavě a jemně, její muž je ten nejšťastnější člověk. 24Kdo si bere ženu, získal největší jmění, pomocnici sobě rovnou a opěrný pilíř. 25Kdo nemá plot, toho mohou okrást, kdo nemá ženu, ten bloudí a vzdychá. 26Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se toulá od vesnice k vesnici? 27Stejně je na tom muž bez hnízda – kde se večer octne, tam přespává.

37

Falešný přítel
1Kdekdo prohlašuje: „Jsem tvým přítelem,“ někdo si tak ale jenom říká. 2Není to až k smrti žalostné, když se z blízkého přítele stane nepřítel? 3Odkud se v nás bere ten zlý sklon, že svět zahalila falešnost? 4Někdo blahopřeje příteli k úspěchu, v těžké chvíli se ale postaví proti němu. 5Dobrý přítel se tě zastane před protivníkem; když přijde boj, přikryje tě štítem. 6Nezapomínej na přítele v bitvě a mysli na něj, když zbohatneš.
Neraď se s každým
7Každý rádce dává radu, některý ale k vlastnímu prospěchu. 8Dávej si pozor na rádce, nejdříve zjisti, co sleduje – stará se přece hlavně o sebe! Mohl by se postavit proti tobě, 9říkat ti: „Jdeš dobře,“ a zpovzdálí sledovat, jak dopadneš. 10Neraď se s tím, kdo tě podezřívá, skrývej své plány před žárlivci. 11Neraď se se ženou o její sokyni, se zbabělcem o válce, s obchodníkem o obchodě, s kupujícím o prodeji, s lakomcem o vděčnosti, se surovcem o vlídnosti, s lenochem o jakékoli práci, s nádeníkem o dokončení díla, s líným otrokem o velkých úkolech. Na jejich rady nikdy nedej! 12Zdržuj se raději se zbožným, o němž víš, že zachovává přikázání. Takový smýšlí jako ty, a zakopneš-li, bude s tebou soucítit. 13Drž se rady svého srdce – není nic spolehlivějšího nad ně! 14Duše člověka někdy lépe varuje než sedm zvědů vysoko na hlídce. 15Především ale žádej Nejvyššího, aby tě vedl cestou pravdy.
Zdánlivá a skutečná moudrost
16Počátkem každého činu je úvaha, každému počínání předchází porada. 17Veškeré jednání má kořen v srdci, z nějž raší čtyři ratolesti: 18Dobro a zlo, život a smrt, nad všemi ale vždy vládne jazyk. 19Někdo je schopen vyučovat mnohé, sám sobě ovšem prospět nedovede. 20Někdo je skvělý řečník, ale protivný; takový bude trpět hlady. 21Od Hospodina totiž nemá obdarování, a tak mu moudrost zcela chybí. 22Někdo je moudrý jen sám pro sebe a co vymyslí, to platí jen v jeho ústech. 23Moudrý muž bude vzdělávat svůj lid a co vymyslí, to platí. 24Moudrému muži všichni žehnají, chválí ho všichni, kdo ho uvidí. 25Život člověka má jen jistý počet dnů, dnů Izraele je však bezpočtu. 26Moudrý se ve svém lidu dočká úcty, jeho jméno bude žít navěky.
Buď střídmý
27Chlapče, zkoumej v životě sám sebe, zjisti, co ti škodí, a už to nedělej. 28Všechno přece neprospívá všem a ne každý všechno schvaluje. 29Nebuď lačný po kdejakém požitku a nepropadej jídlu. 30Přejídání přece působí nemoci a nenasytnost vede k zvracení. 31Na nenasytnost už mnozí zemřeli, ale kdo je střídmý, bude dlouho živ.

38

Lékař léčí, Hospodin uzdravuje
1Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží, vždyť i jeho stvořil Hospodin. 2Umění léčit má přece od Nejvyššího, i král se mu za ně dary odvděčí. 3Lékaře jeho vědění povýší, získá mu obdiv i před velmoži. 4Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám a rozumný člověk jimi nepohrdá. 5(Nezesládla snad voda od kusu dřeva, aby se ukázala jeho síla? 6Hospodin daroval lidem vědění, aby ho ctili za jeho divy.) 7Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest, mastičkář z nich připravuje lék. 8Jeho díla tak nikdy neskončí a jeho pokoj zavládne všude na zemi. 9Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný, ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví. 10Zanech provinění, napřim své ruce a od každého hříchu očisti své srdce. 11Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit. 12Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin – nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný. 13Někdy mají tvůj život v rukou lékaři; 14i oni se totiž modlí k Hospodinu, aby jim pomohl dát nemocným úlevu a uzdravení, aby mohli žít. 15Kdo hřeší před svým Stvořitelem, ať padne do rukou lékaře!
Zármutek nad mrtvým
16Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy, naříkej jako v hrozné bolesti. Zaopatři tělo s patřičným obřadem a nezanedbej jeho pohřeb. 17Plakej hořce a vroucně naříkej, zachovej smutek podle pravidel – jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí, potom se ale nechej utěšit. 18Zármutek totiž vede ke smrti a zarmoucené srdce připravuje o síly. 19Zármutek zůstává i po neštěstí a život ubožáka je zoufalý. 20Nepropadej v srdci zármutku, zažeň jej a pamatuj na vlastní konec. 21Nezapomeň, že není návratu – mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš. 22Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový – on včera, a dnes ty! 23Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky a už netruchli – jeho duch je pryč.
Úděl řemeslníků
24Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid; kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti. 25Jak může dojít moudrosti zemědělec, který se stará jenom o bodec? Jím žene krávy a stará se jen o ně a jediné, o čem mluví, je dobytek; 26své srdce věnuje orání brázdy a spánek obětuje krmení jalovic. 27Tak i každý umělec a řemeslník, který pracuje dnem i nocí – jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí a trpělivě vytváří stále nové vzory – své srdce věnuje zpodobení předlohy a spánek obětuje, aby dílo dokončil. 28Tak i kovář, co stojí u kovadliny a věnuje se práci s železem – oheň a kouř mu stravují tělo, zatímco bojuje s žárem pece, údery kladiva mu ohlušují sluch, zatímco sleduje tvar výkovku – své srdce věnuje dokončení díla a spánek obětuje konečné úpravě. 29Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu a roztáčí ho nohama – stále má starosti o své dílo, přemýšlí, kolik by toho mohl udělat, 30rukama dává hlíně tvar a přemáhá ji nohama – své srdce věnuje závěrečné glazuře a spánek obětuje, aby čistil pec. 31Ti všichni se spoléhají na své ruce a každý je mistrem ve svém řemesle; 32bez nich by nemohlo město rozkvétat, nedalo by se bydlet ani cestovat. 33V městské radě ale nejsou k nalezení, neobsazují přední místa ve shromáždění, na soudném stolci nikdy nesedí, nerozjímají nad zákony a rozsudky. 34Nevynikají právním vzděláním a nejsou zběhlí v moudrých výrocích. Svět ale stojí právě na nich – když konají svou práci, jako by se modlili!

39

Úděl znalců Písma
1Jak jiné je to s tím, kdo se oddá celou duší, aby rozjímal nad Zákonem Nejvyššího! Bude zkoumat moudrost všech předků a zabývat se proroctvími. 2Bude uchovávat výklady slavných mužů a pronikat do tajuplných výroků. 3Bude zkoumat skrytý smysl přísloví a oddá se záhadám v podobenstvích. 4Bude sloužit mezi velmoži a objevovat se před vládci. Bude cestovat po cizích zemích, aby zakusil dobro i zlo mezi lidmi. 5Bude své srdce obracet už za svítání k Hospodinu, který ho stvořil, a bude prosit před Nejvyšším. Bude se modlit z plných plic a prosit o odpouštění za své hříchy. 6A pokud to veliký Hospodin bude chtít, naplní ho duchem rozumnosti. Stane se pramenem moudrých výroků a v modlitbě bude vzdávat díky Hospodinu. 7Rozvine svůj úsudek a vědění a bude rozjímat o skrytých tajemstvích. 8Projeví vzdělání, kterého nabyl, a jeho chloubou bude Zákon Hospodinovy smlouvy. 9Mnozí budou chválit jeho rozumnost a nikdy na ni nezapomenou. Vzpomínka na něj nevymizí a jeho jméno bude žít po všechny věky. 10O jeho moudrosti si budou vyprávět národy a shromáždění bude chválit jeho zásluhy. 11Bude-li dlouho živ, bude slavnější než tisíc jiných a zemře-li, i tak může být spokojený.
Chvalte Hospodina za jeho díla
12Chci ale vyjádřit ještě víc myšlenek – jsem jich plný jako úplněk! 13Poslechněte mě, zbožní synové, a vzkvétejte jak růže zasazená v zavlaženém záhoně. 14Vydejte vůni jako kadidlo a rozviňte květ jako lilie. Vyšlete vůni a zpívejte píseň chval, dobrořečte Hospodinu za všechna jeho díla. 15Velebte jeho jméno, opěvujte ho s chválou. Se zpěvem na rtech a hrou na harfy ho chvalte touto písní: 16Všechna díla Hospodinova jsou překrásná, a každý jeho rozkaz se splní včas. Neptejte se pořád, co a nač – vše se ukáže v pravý čas! 17Na jeho slovo se voda zastaví jak val, na rozkaz jeho úst se nahromadí vodstva. 18Všechna jeho vůle se na jeho příkaz vyplní a jeho spásné dílo nikdo nezastaví. 19Skutky všech smrtelníků jsou mu na očích a nic se před ním nedokáže skrýt. 20Vidí vše od věků až do věků, a nic ho nepřivede k údivu. 21Neptejte se pořád, co a nač – vše bylo stvořeno, jak je potřeba! 22Jeho požehnání se rozlévá jak řeka a napájí souši jako záplava. 23Jeho hněv je však údělem národů, jako když obrátil zavlaženou zemi v solnou tůň. 24Jeho cesty jsou rovné pro zbožné, pro bezbožné jsou ale plné překážek. 25Dobré věci jsou od počátku stvořeny pro dobré, ale pro hříšníky věci zlé. 26Základní věci potřebné k životu jsou voda, oheň, železo a sůl, mouka, mléko a med, šťáva z hroznů, olej a oděv. 27To vše prospěje zbožným k dobrému, ale hříšníkům se to zvrátí ke zlému. 28Některé větry Bůh stvořil k trestání, takže ve své prudkosti hýbou horami. V den zúčtování se rozběsní, aby se hněv jejich Stvořitele utišil. 29Oheň a krupobití, hlad a choroby, to všechno Bůh stvořil k trestání; 30zuby šelem, zmije, štíři i meč pomsty ke zhoubě bezbožných. 31Ti všichni s radostí splní jeho příkazy, připraveni mu sloužit kdekoli na zemi, a až přijde jejich čas, nepřestoupí rozkaz. 32Tím vším jsem si byl od počátku jist, a proto jsem to promyslel a zapsal: 33Všechna Hospodinova díla jsou dobrá a každé splní svůj účel ve svůj čas. 34Neříkejte proto, co je horší a co lepší – až přijde čas, osvědčí se každé z nich! 35A nyní ho opěvujte celým srdcem, Hospodinovu jménu hlasitě dobrořečte!

40

Bídný úděl člověka
1Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech. 2Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti. 3Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu, 4od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár. 5Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny. 6Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy. 7V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát. 8Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně: 9Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič. 10To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě. 11Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.
Klamné a skutečné radosti života
12Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky. 13Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři. 14Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby. 15Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále, 16jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá dřív, než všechny byliny. 17Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky. 18Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí. 19Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno, ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí. 20Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí. 21Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí. 22Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí. 23Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem je nad to obojí. 24Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí. 25Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí. 26Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu. 27Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.
Žebrota
28Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat! 29Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor. 30Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.

41

Smrt
1Ach, smrti, jak trpké je na tebe jen pomyslet, když člověk pokojně užívá svůj majetek, když má klid a ve všem se mu daří a ještě mu chutná jíst! 2Ach, smrti, tvůj rozsudek je správný pro toho, kdo strádá a ubývá mu sil, kdo je přestárlý a plný starostí, kdo je popudlivý a ztratil naději. 3Nestarej se, že musíš zemřít, pomysli na své předky i potomky. 4Je to Hospodinův rozsudek nad vším živým – proč bys odmítal, co chce Nejvyšší? Ať jsi žil deset, sto, či tisíc let, v podsvětí ti to nikdo nevyčte.
Úděl bezbožných
5Děti hříšníků vyrostou v ohavné lidi, vždyť vyrůstají uprostřed bezbožných. 6Děti hříšníků přijdou o dědictví, jen hanba zůstane pro jejich potomky. 7Děti vyčtou svému bezbožnému otci, že kvůli němu musí snášet urážky. 8Běda vám, bezbožní, že jste opustili Zákon Nejvyššího Boha! 9Když jste se narodili, bylo to k prokletí, a když zemřete, kletba bude vaším dědictvím. 10Vše, co vzešlo ze země, se do země navrátí; stejně tak bezbožní půjdou z kletby do záhuby. 11Lidské tělo je pomíjivé, ale dobré jméno nikdy nezanikne. 12Starej se o své jméno, neboť ti zůstane déle než tisíc pokladů ve zlatě. 13Dny dobrého života jsou sečteny, ale dobré jméno trvá navěky.
Správný stud
14Děti, držte se mých naučení a žijte v pokoji. K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad? 15Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost. 16Nad mými slovy se proto zamyslete, ne vždy je totiž dobré se stydět a ne všechno se jistě líbí všem. 17Před otcem a matkou se styďte za smilstvo, před vládcem a velmožem za lež, 18před soudcem a hodnostářem za přestupek, před shromážděním lidu za špatnost, 19před společníkem a přítelem za křivdu a před sousedy za krádež. 20Před Boží pravdou a smlouvou styď se, že se opíráš lokty při jídle, 21že jsi nevrlý, když dáváš i dostáváš, že neodpovídáš na pozdrav, 22že se díváš na lehkou ženu, že se od příbuzného odvracíš, 23že si přivlastňuješ cizí podíl, že pokukuješ po něčí ženě, 24že se pleteš kolem jeho otrokyně (jejímu lůžku se vyhýbej), 25že urážíš své přátele (když přidáváš k daru posměšek), 26že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ tajemství. 27Tehdy se budeš stydět oprávněně a všemi lidmi budeš oblíben.

42

Nesprávný stud
1Za následující věci se ale nestyď a neohlížej se na lidi, abys nehřešil: 2Nestyď se za Zákon a smlouvu Nejvyššího, za spravedlivý rozsudek i pro bezbožné, 3za účty, jež vedeš se společníkem na cestě, za dědictví, jež zanecháš pro své přátele, 4za přesnost svých vah a závaží, za veliký, anebo malý zisk, 5za peníze vydělané obchodováním, za přísnou výchovu svých dětí a za pořádný výprask špatnému otrokovi. 6Na ničemnou ženu je dobrá pečeť, a kde je mnoho rukou, všechno zamykej. 7Vše, co ukládáš, si zvaž a spočítej, a každý výdaj i příjem si poznamenej. 8Nestyď se poučit nerozumného hlupáka nebo starce, který soupeří s mladými. Takto projevíš své dobré vychování a získáš uznání všech živých.
Starosti s dcerami
9Dcera je skrytý důvod otcovy nespavosti, starosti o ni jej okrádají o spaní: Dokud je mladá, má strach, co kdyby odkvetla, a když je provdaná, co kdyby se znelíbila! 10Dokud je panna, co kdyby byla svedena a ještě v otcově domě byla těhotná! Když má manžela, co kdyby ho podvedla, a když je provdána, co kdyby byla neplodná! 11Vrtošivou dceru hlídej velmi přísně, ať se ti tví nepřátelé nesmějí; ať po městě nejdou řeči a mezi lidmi pomluvy, ať nemáš na veřejnosti kabát z ostudy. 12Nenech ji předvádět svou krásu před muži a nenech ji vysedávat mezi ženami. 13Vždyť jako z šatů lezou moli, tak ženská špatnost z ženy. 14Lepší je mužská špatnost nežli ženská dobrota; od ženy pochází hanba a potupa!
Boží moudrost v přírodě
Sláva Božího stvoření
15Nyní připomenu Hospodinova díla, budu vyprávět, co jsem viděl. Hospodin stvořil svá díla slovy a všechno stvoření se řídí jeho vůlí. 16Zářivé slunce na všechno shlíží a Hospodinovo dílo je plné jeho slávy. 17Hospodin nedal ani svým svatým, aby vylíčili všechny jeho divy, i když jim dal, aby stáli bez úhony v jeho přítomnosti. 18On zkoumá hloubku propastí i lidských srdcí a rozpoznává jejich chytré úmysly, neboť Nejvyšší zná vše, co je k poznání, už odedávna ví, co přichází. 19Ohlašuje věci minulé i budoucí, odhaluje stopy věcí skrytých. 20Žádná myšlenka ho nemine, jediné slovo se před ním neskryje. 21Skvěle uspořádal díla své moudrosti – on, jenž je od věků a bude navěky. Nebylo co přidat ani co vzít, nepotřeboval s ničím poradit. 22Všechna jeho díla jsou tak žádoucí – oslnivá, až oči přechází! 23Všechno to žije a trvá navěky, všechno poslušně plní své úlohy. 24Všechno je v páru, jedno s druhým, co stvořil, tomu nic nechybí. 25Jedno doplňuje přednosti druhých – kdo se dost vynadívá na slávu Boží?

43

Nebeské úkazy
1Chlouba výšin je jasná obloha – jak slavná podívaná jsou nebesa! 2Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá: dílo Nejvyššího, podivuhodná krása! 3V poledne vysušuje celý kraj – kdo jeho žáru odolá? 4Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil, slunce však rozpaluje kopce třikrát víc. Jeho ohnivých dechem se vzduch tetelí, zář jeho paprsků oslepuje oči. 5Veliký je Hospodin, který stvořil slunce, a to na jeho povel spěchá po své dráze. 6Měsíc je všude v pravou chvíli, ukazuje čas, je věčným znamením. 7Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností: když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit, 8a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje), zas podivuhodně doroste. Jako korouhev vojsku vysoko nahoře září na klenbě nebeské. 9Hvězdy svou slávou krášlí nebesa, ozdobně září na Hospodinových výšinách. 10Na povel Svatého se staví na místa, nikdy neochabují, když drží stráž. 11Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval – jak nesmírně krásný je její jas! 12Obloukem své slávy objímá nebesa – Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!
Divy přírody
13Na jeho rozkaz padá sníh, jeho rozhodnutím blesky šlehají. 14Když se otevřou dveře jeho pokladnic, mraky se odtud jak ptáci rozletí. 15Svou velikou mocí hromadí mraky a ty pak rozbíjí v lední tříšť. 17aHlas jeho hromu otřásá zemí, 16a když se ukáže, chvějí se hory. Na jeho přání se zvedá jižní vítr, 17bstejně i vichřice a prudký severák. 18Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky, jako když se snášejí hejna kobylek; bělostně září, až oči přecházejí, nad jejich chumelením se tají dech! 19Jinovatkou jako by solil zem, její střípky se ježí v námraze. 20Studený severák zaduje a na vodě ztvrdne led – rozprostře se po každé hladině a pokryje vodu krunýřem. 21Polyká hory a rozpaluje pouště, svým žárem hubí všechnu zeleň. 22Potom zas mlha vše rychle uzdraví a rosa po vedru přinese osvěžení. 23Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny a zasadil v nich ostrovy. 24Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři a my jen žasneme nad jejich zprávami: 25Jsou tam zvláštní a divná stvoření, rozmanití živočichové a mořské obludy. 26Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí, díky jeho slovu vše drží pospolu.
On je všechno
27Dalo by se toho ještě říci mnoho, a stejně by to nestačilo, závěrem zbývá říci jen: On je všechno! 28Kde najdeme sílu, jak ho oslavit? On přesahuje vše, co učinil! 29Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký, jeho moc budí zděšení. 30Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte, on to vše ale stejně přesáhne. Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil, stejně to ale nestačí. 31Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil? Kdo ho umí velebit, jak náleží? 32Ještě je mnoho tajemství a větších než tato, vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo. 33Hospodin stvořil všechno a zbožným daroval moudrost.

44

Boží moudrost v dějinách
Slavní muži Izraele
1Nyní chvalme slavné muže, otce, kteří nás zplodili. 2Hospodin je obdařil velikou slávou, svým majestátem od věků. 3Jedni vládli královstvím a proslavili se svou chrabrostí, jiní zas moudře radili a pronášeli proroctví. 4Jedni vedli lid svými rozhodnutími a jako vládci vydávali zákony. Jiní jako učenci pronášeli moudré výroky a užívali břitká přísloví. 5Jiní skládali zvučné melodie nebo sepisovali eposy. 6Jiní byli obdařeni velikým jměním a žili pokojně ve svých příbytcích. 7Ti všichni byli ctěni ve svém pokolení a jejich současníci se jimi chlubili. 8Někteří z nich se tolik proslavili, že se o nich dosud pějí chvály. 9Po jiných nezbylo ani památky; zašli, jako by nikdy ani nebyli. Skončili, jako by se vůbec nenarodili, stejně jako jejich potomci. 10Jinak je tomu se zbožnými muži, jejichž dobrodiní neupadlo v zapomenutí. 11Jejich pověst přejde na jejich potomky a zůstane jim jako cenné dědictví. 12Jejich potomci se drží ustanovení smlouvy a díky nim též i jejich děti. 13Jejich potomstvo přetrvá navěky a jejich sláva nikdy nezmizí. 14Jejich těla byla pochována v pokoji, jejich jméno však žije v dalších pokoleních. 15Lidé budou vyprávět o jejich moudrosti a hlásat jejich chválu, kdykoli se shromáždí.
Enoch a Noe
16Enoch se líbil Hospodinu, a tak ho odsud vzal jako vzor pokání pro další pokolení. 17Noe byl shledán poctivým a spravedlivým a zachoval lidský rod, když se Bůh rozhněval. Díky němu zůstala na zemi alespoň hrstka, když přišla potopa. 18Byla s ním uzavřena věčná smlouva, že potopa už nevyhladí každého tvora.
Abraham, Izák a Jákob
19Abraham byl veliký otec mnoha národů, kterému se slávou nikdo nerovnal. 20Zachovával zákon Nejvyššího a vstoupil s ním do smlouvy. Onu smlouvu potvrdil na svém těle a svou věrnost prokázal ve zkoušce. 21Proto mu Hospodin přísahal, že v jeho jménu najdou národy požehnání, že ho rozmnoží jako prach na zemi, že jeho potomstvo vyvýší jako hvězdy a dá jim dědictví od moře až k moři a od řeky Eufrat až ke konci země. 22Kvůli otci Abrahamovi pak potvrdil přísahu Izákovi. 23Smlouvu a požehnání všeho lidstva nechal spočinout na hlavě Jákobově. Přiznal mu svá požehnání, předal mu zemi za dědictví, které rozdělil na části a přidělil dvanácti pokolením.

45

Mojžíš
1Z Jákoba pak nechal vzejít zbožného muže, který nalezl přízeň všech a Bohem i lidmi byl milován: byl to Mojžíš, požehnána buď jeho památka! 2Dal mu slávu, kterou se rovná andělům, a velikost, aby naháněl nepřátelům strach. 3Na jeho slova Bůh zastavil zlá znamení a oslavil ho před králi. Dal mu přikázání pro svůj lid a dal mu nahlédnout do své slávy. 4Za jeho věrnost a mírnost ho posvětil a vyvolil ho mezi všemi živými. 5Dal mu zaslechnout svůj hlas, zavedl ho do temného mračna a předal mu přikázání tváří v tvář: zákon života a vědění, aby učil Jákoba jeho ustanovením a Izraele jeho rozhodnutím.
Áron
6Pozdvihl jeho bratra z kmene Levi – Árona, svatého jako Mojžíš. 7Uzavřel s ním věčnou smlouvu a svěřil mu kněžství uprostřed lidu. Poctil ho skvostnými ozdobami a oděl ho slavnými rouchy. 8Oblékl ho dokonalou nádherou a vystrojil ho odznaky moci: kalhotami, pláštěm a efodem. 9Šat mu olemoval granátovými jablíčky a dokola mnoha zlatými zvonky, aby zvonily při každém jeho kroku, aby byly slyšet v chrámu na připomínku synů jeho lidu. 10Dal mu posvátný oděv vyšívaný zlatem, purpurem a nachem a náprsník soudu s losy pravdy, utkaný tkalcem z šarlatové šňůry. 11Dále pak drahokamy s vyrytými jmény zasazené do zlata jako pečeti, s vyrytým nápisem od kamenorytce na připomínku každého z kmenů Izraele. 12Dále pak turban se zlatou ozdobou s vyrytým nápisem: SVATOST. Byla to chlouba úřadu, mistrovské dílo, nádherná pastva pro oko. 13Nic tak nádherného předtím nebylo, nikdo cizí nebyl oblečen jako on – jen jeho synové a jeho potomci navždy a navěky. 14Jeho zápalné oběti se budou obětovat bez přestání dvakrát denně. 15Mojžíš ho pověřil jeho úřadem a pomazal ho svatým olejem. To se stalo věčnou smlouvou pro něj i pro jeho potomstvo, dokud potrvá nebe, že budou jako kněží sloužit Hospodinu a žehnat lidu v jeho jménu. 16Hospodin ho vyvolil mezi všemi živými, aby mu přinášel oběti – kadidlo a příjemnou památeční vůni – a aby konal smíření za lid. 17Udělil mu svá přikázání, dal mu moc uplatňovat právní předpisy, aby učil Jákoba Božím svědectvím a osvětloval Izrael jeho Zákonem. 18Na poušti se proti němu srotili cizáci, protože na něj žárlili: Dátan, Abiram a jejich muži a Korachova tlupa v prudkém rozlícení. 19Hospodin to však viděl a rozhořčil se, a tak zahynuli jeho prudkým hněvem. Zasáhl proti nim mocným divem a strávil je plamenem svého ohně. 20Áronovu slávu pak rozmnožil a daroval mu dědictví: přidělil mu prvotiny plodin a především chleba do sytosti, 21a tak jedí Hospodinovy oběti, neboť je určil pro něj a jeho potomky. 22Nedal mu ale dědictví v zemi a mezi lidem nemá žádný podíl, neboť jeho podílem i dědictvím je Hospodin.
Pinchas
23Pinchas, syn Eleazarův, je třetí v řadě slavných mužů, neboť horlil v úctě k Hospodinu; postavil se vzpouře lidu s dobrým a odhodlaným srdcem, a dosáhl pro Izrael smíření. 24Proto s ním Hospodin uzavřel smlouvu pokoje, aby spravoval svatyni a jeho lid a aby on i jeho potomci měli vznešené kněžství navěky. 25Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Juda, přešlo království pouze z otce na syna; dědictví Áronovo ale přechází na všechny jeho potomky. 26Chvalte Hospodina, neboť je dobrý a dal vám korunu své slávy! Kéž vám Hospodin dá moudré srdce, abyste jeho lid soudili spravedlivě, aby se jejich blahobyt nikdy neztratil a jejich sláva přešla na jejich potomky!

46

Jozue a Káleb
1Jozue, Nunův syn, byl mocný válečník a Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě. Skutečně dostál svému jménu – Božím vyvoleným přinesl spásu. Potrestal nepřátele, kteří povstali proti nim, aby uvedl Izraele do jeho dědictví. 2Jak jen se proslavil, když pozdvihl ruce a vytasil proti městům meč! 3Kdo kdy před ním stál tak rozhodně? On přece vedl Hospodinovy boje! 4Když pokynul rukou, slunce zůstalo stát a z jednoho dne se staly dva! 5Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran, vzýval Nejvyššího Panovníka a veliký Hospodin ho vyslyšel a spustil krupobití, prudké a mohutné. 6Vyrazil do boje proti tomu národu a pobíjel protivníky na svahu, aby pohané poznali jeho zbraně a to, že bojuje na Hospodinově straně. 7Cele se oddal Panovníkovi, za Mojžíšových dnů svou zbožnost projevil. On a Káleb, syn Jefunův, se postavili proti celé obci, zabránili lidu v hříchu a umlčeli jeho zlé reptání. 8Jen oni dva se zachránili ze šesti set tisíc pěších, aby uvedli lid do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem. 9Hospodin obdařil Káleba silou a ta mu zůstala až do stáří, kdy vystoupil na výšiny země, kterou získali do dědictví jeho potomci, 10aby všichni synové Izraele viděli, jak dobré je jít za Hospodinem.
Soudci a Samuel
11Kéž je požehnána památka soudců, všech těch mužů slavné pověsti, kteří nebyli nevěrní v srdci a neodvrátili se od Hospodina! 12Kéž jejich kosti vzklíčí z jejich hrobů a jejich slavné jméno přejde na syny! 13Samuel, miláček Hospodinův, jako Hospodinův prorok zřídil království a pomazal vládce pro svůj lid. 14Soudil shromáždění podle Hospodinova zákona a Hospodin opatroval Jákoba. 15Pro svou věrnost byl uznán za proroka, pro svá slova byl znám jako pravý vidoucí. 16Když ho nepřátelé sevřeli ze všech stran, vzýval Panovníka Hospodina a obětoval mladého beránka. 17Hospodin pak zahřměl z nebe, rozezněl svůj hlas s velkým rachotem 18a rozdrtil nepřátelské velitele, všechny filištínské vůdce. 19Než přišel čas jeho věčného odpočinku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nevzal majetek, ba ani sandále,“ a nikdo ho také neobvinil. 20Prorokoval ještě i poté, co zesnul, i králi jeho konec oznámil. Pronesl proroctví z hlubin hrobu, aby ze svého lidu odstranil hřích.

47

Nátan a David
1Po něm povstal Nátan, aby prorokoval v době Davidově. 2Jako se z pokojné oběti odnímá tuk, tak se vyjímal David mezi syny Izraele. 3Hrál si se lvy jako s kůzlaty a s medvědy jako s jehňaty. 4Nezabil snad ještě v mládí obra a nesňal z lidu hanbu, když vymrštil kámen z praku a zarazil Goliášovu nadutost? 5Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dodal jeho pravici sílu, aby porazil mocného válečníka a povznesl moc svého lidu. 6Proto ho oslavovali za vítězství nad desetitisíci, kvůli Hospodinovu požehnání ho opěvovali a nasadili mu korunu slávy. 7Vždyť rozdrtil nepřátele ze všech stran, vyhubil své protivníky Filištíny a navždy zdrtil jejich moc. 8Při všem, co činil, chválil Svatého Nejvyššího oslavnými slovy. Celým srdcem zpíval žalmy z lásky ke svému Stvořiteli. 9Postavil před oltář zpěváky, aby mu krásně zpívali. 10Svátečním dnům dodal na kráse a dokonale uspořádal výroční slavnosti, aby ve svatyni zněla už od rána chvála Hospodinova svatého jména. 11Hospodin smazal jeho hříchy a navěky povznesl jeho moc. Uzavřel s ním smlouvu o království a dal mu trůn slávy v Izraeli.
Šalomoun
12Po něm nastoupil jeho moudrý syn, který žil díky otci v hojnosti. 13Šalomoun kraloval v době pokoje a Bůh mu daroval mír ze všech stran, aby jeho jménu postavil chrám a připravil mu věčnou svatyni. 14Jak jsi byl moudrý ve svém mládí – přetékals rozumem jako Nil! 15Tvá duše obsáhla celou zemi a naplnils ji tajemnými výroky. 16Tvá pověst pronikla až k vzdáleným ostrovům a svou mírumilovností sis získal oblibu. 17Tvé písně, přísloví a výroky i tvé výklady obdivovaly všechny národy. 18Ve jménu Hospodina Boha, který se nazývá Bohem Izraele, nahromadil jsi zlato jako cín a rozmnožil stříbro jak olovo. 19Uléhal jsi však po bok ženám a stal ses otrokem svého těla. 20Poskvrnil jsi svou slávu a znesvětil své potomstvo, takže jsi na své děti přivedl hněv a zármutek kvůli svému nerozumu: 21říše se rozdělila na dvě a z Efraima vzniklo království rebelů. 22Hospodin však neustane ve svém milosrdenství, žádné ze svých slov nezruší; nevyhladí potomky svého vyvoleného a nevyhubí pokolení toho, který jej miloval. Proto nechal Jákobovi pozůstatek lidu a Davidovi kořen, jenž vzešel z něj.
Rechoboám a Jeroboám
23Šalomoun spočinul u svých otců a zanechal nástupce ze svých potomků: největšího z hlupáků, Rechoboáma mdlého rozumu, který svým rozhodováním vyvolal vzpouru lidu. 24Jeroboám, syn Nebatův, svedl Izrael na scestí, zavedl Efraima na cestu hříchu. Jejich hříchy narůstaly stále víc, až je Bůh vyhnal z jejich země. 25Hnali se za kdejakou špatností, až je dostihl jejich trest.

48

Eliáš
1Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň; jeho slovo plálo jako pochodeň. 2Přivedl na ně hlad a svou horlivostí snížil jejich počet. 3Hospodinovým slovem uzavřel nebe a třikrát přivedl oheň na zem. 4Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy! Kdo se může chlubit něčím podobným? 5Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti, slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí! 6Uvrhl jsi krále do záhuby, slavné jsi svrhl z jejich loží. 7Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu, na hoře Oréb trestní rozsudek. 8Pomazal jsi krále k vykonání trestu a proroka, aby byl tvým nástupcem. 9Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru na voze taženém koňmi z plamenů! 10V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno, utišit Boží hněv, než se rozběsní, abys obrátil otcovo srdce k synu a Jákobovy kmeny znovu ustavil. 11Blaze těm, kdo tě uvidí, všem těm, kdo v lásce zemřeli! Proto i my jistě budem žít!
Elíša
12Eliáše pak uchvátila bouře a jeho duch naplnil Elíšu. Nikdy v životě se nechvěl před vladařem a nikdo ho nemohl ovládnout. 13Nebylo nic, co by nedokázal – jeho tělo prorokovalo ještě po smrti! 14Dokud byl naživu, konal divy, a i když umřel, činil zázraky. 15I přes to všechno se však lid neobrátil, se svými hříchy nepřestal, dokud ho neodvlekli z jeho země a nerozehnali všude po světě. 16Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek a vládce v domě Davida. Část jich dělala, co je správné, část ale hřešila pořád dál.
Ezechiáš
17Ezechiáš opevnil své město a zavedl do něj vodovod, krumpáči vykopal tunel ve skále a zřídil vodní nádrže. 18Za jeho dnů přitáhl Senacherib a místo sebe vyslal Rabsaka. Ten začal Sionu hrozit pěstí a ve své pýše se vychloubal. 19Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly, trpěli bolestmi jako rodička. 20Vzývali Hospodina, který je milosrdný, vzpínali k němu ruce v modlitbách a Svatý v nebi je brzy vyslyšel a skrze Izaiáše je zachránil. 21Udeřil na tábor Asyřanů – jeho anděl je rozdrtil!
Izaiáš
22Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu, a stále chodil po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izaiáš, muž veliký a spolehlivý ve svém vidění. 23Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět a králův život se prodloužil. 24Nezdolným duchem viděl, co přijde, a těšil ty, kdo na Sionu plakali. 25Odhalil budoucnost až do konce věků a věci skryté, ještě než nastaly.

49

Jošiáš
1Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas. 2Trápil se naším odpadlictvím a hnusné ohavnosti odstranil. 3Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.
Jeremiáš
4Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili; 5svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům. 6Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice, 7jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.
Ezechiel a dvanáct proroků
8Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby. 9Zmínil se také o Jobovi, který vždy chodil spravedlivými cestami. 10Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!
Zerubábel, Jošua a Nehemiáš
11Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici, 12stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě. 13Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.
První praotcové
14Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země! 15Nenarodil se také muž jako Josef – i jeho kostem byla projevena čest. 16Sem, Set a Enoš byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.

50

Velekněz Šimon
1Velekněz Šimon, syn Oniášův, vůdce svých bratrů a chlouba lidu, za svého života opravil Boží dům; opevnil chrám za svých dnů. 2Položil základy vysokých dvojitých hradeb, do výše se tyčící chrámový okrsek. 3Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem, nádrž rozlehlá jako moře. 4Starostlivě chránil lid před neštěstím a před obléháním město opevnil. 5Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně za oponou! 6Byl jako jitřenka vprostřed mraků, jak měsíc v době úplňku, 7jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího, jak duha zářící ve třpytných oblacích, 8jak růže kvetoucí za jarních dnů, jak lilie u vodních pramenů, jak libanonský les v letní den, 9jak oheň v kadidelnici s kadidlem, jak nádoba tepaná z ryzího zlata všemi drahokamy zdobená, 10jak plody obsypaná oliva, jak cypřiš tyčící se do oblak. 11Když si bral slavnostní roucho a oblékl skvostné ozdoby, když vystupoval k svatému oltáři, naplnil slávou chrámové nádvoří. 12Když přijímal z rukou kněží části obětí, a stál u oltářního ohniště s věncem bratří kolem sebe, byl jako mladý libanonský cedr, obklopený kmeny palem. 13A když všichni synové Áronovi ve své nádheře stáli s Hospodinovou obětí v rukou před celým shromážděním Izraele, 14konal bohoslužbu u oltáře, aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť. 15Vzal do ruky pohár, aby vykonal úlitbu z krve hroznů, a vylil trochu k patě oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru. 16Synové Áronovi přitom pozvedli hlas a zatroubili na kovové trubky, aby zazněly hlasité fanfáry na připomínku před Nejvyšším. 17Všechen lid přitom společně padl hned tváří k zemi, aby se poklonil svému Hospodinu, Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu. 18Zpěváci ho začali chválit svým hlasem a mocně zněla lahodná píseň. 19Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího, a modlil se k Milosrdnému, dokud neskončil Hospodinův obřad a nebyla dovršena bohoslužba. 20Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání a s hrdostí vyslovil jeho jméno. 21Tehdy se lid znovu poklonil, aby přijal požehnání od Nejvyššího.
Epilog
Výzva k modlitbě
22A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva, který všude koná divy veliké, který nás pěstuje už od matčina lůna a zahrnuje nás svým soucitem. 23Kéž naplní naše srdce radostí a daruje Izraeli mír za našich dnů i navěky. 24Kéž nás provází jeho soucit a za našich dnů nás vykoupí!
Proti cizincům
25Dva národy jsou mi odporné a třetí není ani národem: 26obyvatelé pohoří Seír, Filištíni a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.
Závěr spisu
27Poučení moudrosti a vědění zapsal do této knihy Ješua, syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, z jehož srdce moudrost tryskala. 28Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat; kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti. 29Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno, vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.

51

Modlitba Ješuy, syna Sirachova
1Vzdávám ti díky, Hospodine Králi, chválím tě, Bože, Spasiteli můj! Tvému jménu vzdávám díky – 2vždyť jsi byl mým ochráncem i oporou! Zachránils mé tělo ze záhuby, z léčky pomlouvačného jazyka a od rtů, jež vymýšlejí lži. Před zraky protivníků jsi byl mou oporou; zachránil jsi mě 3svým velikým soucitem pro jméno své před zuby, které mě chtěly pohltit, před rukou těch, kdo mě chtěli zahubit, před mnohým trápením, jež jsem zakusil, 4před udušením mezi plameny, před ohněm, jejž jsem nezapálil, 5před zejícím jícnem podsvětí, před nečistým jazykem a lživým slovem, 6před křivým osočením u krále. Můj život se k smrti naklonil, má duše se přiblížila k podsvětí. 7Odevšad mě obklíčili, nebylo pomoci, hledal jsem člověka, jenž by mě podpořil, nikde však ani jediný. 8Vtom jsem si vzpomněl na tvůj soucit, Hospodine, na tvé milosrdenství, jež trvá od věků; na to, že vysvobozuješ doufající v tebe a zachraňuješ je z rukou nepřátel. 9Vyslal jsem ze země svou snažnou prosbu, modlil se za záchranu před smrtí. 10Volal jsem: „Hospodine, ty jsi můj Otec, neopouštěj mě ve dnech soužení, když jsem proti pyšným bezmocný! Tvé jméno chci chválit bez přestání, chci ti zpívat písně vděčnosti.“ 11A má modlitba byla vyslyšena; zachránil jsi mě ze záhuby a vysvobodil mě ve zlé chvíli. 12Za to ti budu vzdávat díky a chválu, dobrořečit budu Hospodinovu jménu!
Cesta k moudrosti
13Zamlada, než jsem se vydal na svou pouť, žádal jsem v modlitbách směle o moudrost. 14Prosil jsem o ni před chrámem a budu ji hledat až do konce. 15Od prvního rozpuku až k plné zralosti plnila mé srdce radostí. Mé nohy vykročily přímými cestami, už od mládí jdu v jejích šlépějích. 16Sotva jsem naklonil ucho, hned jsem ji obdržel a nalezl, co pro mě bylo velmi poučné. 17Díky ní jsem začal dělat pokroky – Toho, jenž mi dává moudrost, proto velebím! 18Rozhodl jsem se uvádět ji ve skutek, nadchl jsem se pro dobro a nebudu zahanben. 19Zápasil jsem o moudrost celou svou duší, plnil jsem Zákon se vší přesností, vzpínal jsem ruce vzhůru k nebi a litoval, jak málo jí rozumím. 20Zaměřil jsem se na ni celou myslí a nalezl ji v čistotě. Mé srdce od počátku bylo jen její, a proto nebudu opuštěn. 21Mé nitro se chvělo touhou po ní, a tak jsem získal cenné jmění: 22Hospodin mi dal za odměnu jazyk, a jím ho nyní budu chválit. 23Pojďte ke mně, vy neučení, a usaďte se v domě vědění. 24Proč naříkat, že moudrost chybí, a jen po ní prahnout celou duší? 25Prohlašuji proto naplno: Můžete ji získat zadarmo! 26Skloňte svou šíji pod její jho, svou duši nechte projít výchovou – moudrost je nadosah, jen se natáhnout! 27Pohleďte, s jak malým úsilím jsem získal tolik pohodlí! 28Získejte vzdělání, i kdyby stálo sebevíc, vždyť se vám zlatě vyplatí. 29Upřímně se radujte z Božího slitování, nestyďte se ho chválit. 30Věnujte se svému dílu, dokud je čas,a v Boží čas vás bude čekat odměna.