English
Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky. (1. Timoteovi 6:12)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Deuterokanonické knihy

Tobiáš

1

1Toto je kniha příběhů Tobita, syna Tobielova, syna Ananielova, syna Aduelova, syna Gabaelova, syna Rafaelova z pokolení Asielova z kmene Neftalím. 2Ten byl za dnů asyrského krále Šalman-assara odvlečen do zajetí z Tišby, ležící jižně od neftalímského Kedeše v horní Galileji, kousek západně nad Chacorem, severně od Peoru.
Spravedlivý Tobit
3Já, Tobit, jsem po všechny dny svého života chodil po cestách pravdy a spravedlnosti. Svým bratřím a krajanům, kteří byli se mnou odvlečeni do Ninive v asyrské zemi, jsem rozdal mnoho almužen. 4Když jsem ještě zamlada žil ve své vlasti, v izraelské zemi, celý kmen mého praotce Neftalíma odpadl od domu Davidova. Odvrátili se také od města Jeruzaléma, jež bylo z celého Izraele vyvoleno, aby tam všechny izraelské kmeny přinášely oběti. Právě tam byl postaven a posvěcen Chrám – Boží příbytek – pro všechna budoucí pokolení. 5Všichni mí bratři ale spolu s celým domem našeho praotce Neftalíma obětovali na kdejakém galilejském pahorku onomu teleti, které postavil v Danu izraelský král Jeroboám. 6Často jsem tak o svátcích býval jediný, kdo se podle věčného nařízení, závazného pro celý Izrael, vydával do Jeruzaléma. Odcházel jsem do Jeruzaléma s prvotinami úrody, s prvorozenými dobytčaty, s desátky z dobytka a s první vlnou svých ovcí, 7abych je odevzdával kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Levitům sloužícím v Jeruzalémě jsem dával desátek z obilí, vína a oleje i z granátových jablek, fíků a dalšího ovoce. Druhý desátek jsem po šest let směňoval na peníze, které jsem každoročně chodil utratit do Jeruzaléma. 8Třetí desátek jsem pak dával sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří se připojili k synům Izraele. Každý třetí rok jsem jim ho přinášel a dělil se s nimi, abychom spolu jedli, jak je to nařízeno v zákoně Mojžíšově a jak to požadovala Debora, matka našeho otce Ananiela (můj otec totiž zemřel a zanechal mě jako sirotka). 9Jakmile jsem dospěl, vzal jsem si ženu pocházející z našeho rodu. Zplodil jsem s ní syna a dal mu jméno Tobiáš.
Zajatcem v Ninive
10Když pak přišlo zajetí, byl jsem odvlečen do Asýrie a dostal jsem se do Ninive. Všichni mí bratři a příbuzní jedli pohanské pokrmy, 11ale já jsem si dával pozor, abych pohanské pokrmy nejedl. 12A že jsem celou svou duší pamatoval na svého Boha, 13dal mi Nejvyšší milost a vážnost u Šalman-assara, takže jsem se stal nákupčím všeho, co král potřeboval. 14Až do jeho smrti jsem jezdíval do Médie a dovážel mu odtamtud zboží. Tehdy jsem si v médské zemi u svého příbuzného Gabaela, syna Gabriova, uložil měšce s penězi – nějakých deset talentů stříbra. 15Když ale Šalman-assar zemřel a po něm začal kralovat jeho syn Senacherib, s cestami do Médie byl konec a už jsem se do Médie nedostal. 16Za dnů Šalman-assara jsem svým bratřím a soukmenovcům rozdal mnoho almužen. 17Hladovějícím jsem dával chleba a nahým šaty, a když jsem viděl, že někdo z mých krajanů zemřel a pohodili ho za hradbami Ninive, vždycky jsem ho pohřbil. 18Pohřbil jsem také každého z těch, které dal popravit Senacherib. Když se totiž vrátil poražen z Judska, kde ho Král nebes potrestal za jeho rouhání, byl tak rozzuřen, že nechal pobít množství Izraelců. Já jsem však jejich těla tajně bral a pohřbíval. Když je pak Senacherib hledal, nemohl je najít. 19Jeden z obyvatelů Ninive ale šel a udal mě králi, že jsem ty mrtvé pohřbil já. Když jsem se dozvěděl, že o mně král ví a že po mně pátrají, aby mě zabili, ve strachu jsem utekl a skryl se. 20Zabavili mi veškerý majetek, všechno propadlo královské pokladně. Nezůstalo mi nic než má žena Anna a syn Tobiáš. 21Ani ne po čtyřiceti dnech krále zavraždili dva z jeho synů a uprchli do hor Araratu. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Esar-chadon. Ten ustanovil Achikara, syna mého bratra Anaela, vrchním pokladníkem svého království a svěřil mu veškerou zemskou správu. 22Achikar se za mě přimluvil a já se mohl vrátit do Ninive. Achikar byl totiž vrchním královským číšníkem, strážcem pečeti, zemským správcem a pokladníkem už za asyrského krále Senacheriba a Esar-chadon mu tento úřad svěřil znovu. Byl to můj synovec, jeden z mých příbuzných.

2

Slavnost obrácená v truchlení
1Za vlády krále Esar-chadona jsem se tedy vrátil domů a znovu se shledal se svou ženou Annou a synem Tobiášem. O našem svátku Letnic (což je Svátek týdnů) mi pak vystrojili skvělou hostinu. Sedl jsem si k jídlu 2za prostřený stůl s množstvím nachystaných pokrmů a řekl jsem svému synu Tobiášovi: „Chlapče, jdi a vyhledej mezi našimi bratry v ninivském zajetí nějakého chudáka, který má srdce oddané Hospodinu. Přiveď ho, ať jí spolu se mnou. Počkám tu zatím na tebe, chlapče, dokud nepřijdeš.“ 3Tobiáš se tedy vydal hledat nějakého chudáka z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“ „Ano, synu?“ odpověděl jsem. Pokračoval tedy: „Otče, představ si, zrovna zavraždili jednoho z našich krajanů! Zardousili ho a nechali ležet na náměstí.“ 4Hned jsem vyskočil, hostinu tam nechal netknutou a odnesl to tělo z ulice. Uložil jsem ho do jednoho domku, abych ho po západu slunce pohřbil. 5Když jsem se vrátil, omyl jsem se a v zármutku pojedl trochu chleba. 6Vzpomněl jsem si na slova proroka Ámose o Bet-elu: „Vaše slavnosti se obrátí v truchlení a všechny vaše písně v nářek,“ a rozplakal jsem se. 7Když slunce zapadlo, šel jsem vykopat hrob a tělo jsem pohřbil. 8Sousedé se mi vysmívali. Říkali: „Už mu otrnulo! Přece po něm kvůli tomu už jednou pátrali a chtěli ho zabít, a to utekl. A podívejte, zas pohřbívá mrtvé!“
Zakalený zrak
9Tu noc jsem se umyl a šel jsem spát na dvůr; lehl jsem si u zdi, a že bylo horko, nepřikryl jsem si tvář. 10To jsem ale nevěděl, že na zdi nade mnou sedí vrabci. Jejich teplý trus mi napadal do očí a udělal se mi na nich jakýsi zákal. Chodil jsem k lékařům, aby mě vyléčili, ale čím více mastmi mě mazali, tím více mé oči pod tím zákalem slábly, až nakonec osleply úplně. Čtyři roky jsem vůbec neviděl. Všichni mí bratři se kvůli mně rmoutili a Achikar mě dva roky živil, než odjel do Elymaidy. 11Má žena Anna v té době vydělávala domácími řemesly. 12Posílala výrobky zákazníkům a oni jí za ně platili. Sedmého dne měsíce dystru dokončila plátno a poslala je zákazníkům. Ti jí zaplatili plnou cenu a navíc ještě darovali kůzle pro rodinu. 13Když za mnou přišla domů, kozlík začal mečet. Hned jsem si ji zavolal. „Odkud je to kůzle?“ ptal jsem se. „Snad není kradené? Vrať ho majitelům – nesmíme přece jíst nic kradeného!“ 14„Přidali mi ho k ceně jako dárek,“ bránila se. Já jsem jí ale nevěřil. Opakoval jsem jí, ať ho vrátí majitelům, a velmi jsem se na ni kvůli tomu zlobil. Jenže ona mi vyčítala: „Kde jsou teď tvoje almužny? Kde jsou ty tvé spravedlivé skutky? Teď je vidět, jaký doopravdy jsi!“

3

Tobitova modlitba
1Hluboce jsem se zarmoutil, naříkal jsem a plakal a ve svém nářku jsem se začal modlit: 2„Spravedlivý jsi, Hospodine, a všechny tvé skutky jsou spravedlivé. Všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda – ty soudíš svět. 3Vzpomeň teď na mě, Hospodine, a shlédni na mě. Netrestej mě za mé hříchy a omyly, jichž jsem se dopustil já i mí otcové. Když proti tobě hřešili 4a neposlouchali tvé příkazy, vydal jsi nás loupení, zajetí a smrti, až jsme se stali pořekadlem, nadávkou a posměškem u všech národů, mezi které jsi nás rozptýlil. 5Všechny tvé soudy jsou pravdivé, za své hříchy si je zasloužím – vždyť jsme neplnili tvá přikázání a v pravdě před tebou jsme nežili. 6Nalož teď se mnou, jak se ti zlíbí, přikaž, ať jsem zbaven života; ať zmizím z povrchu země a obrátím se v prach! Je pro mě lepší umřít nežli žít a poslouchat lži a urážky, které mě tolik rmoutily. Přikaž, Hospodine, ať jsem zbaven toho trápení, už mě propusť, Hospodine, tam do věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář. Je pro mě lepší umřít nežli žít, než zakoušet tolik trápení a poslouchat ty urážky!“
Trápení a modlitba Sáry z Ekbatan
7Téhož dne si shodou okolností také Sára, dcera Raguela z médských Ekbatan, musela vyslechnout urážky od jedné ze služek svého otce. 8Byla totiž sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj vždycky ženicha zabil, ještě než se s ní spojil jako s manželkou. Ta služka jí řekla: „To ty jsi své muže zabila! Vždyť už jsi byla provdána za sedm mužů a nemáš jméno ani po jednom. 9Proč jsi na nás tak přísná? Proto, že tví manželé zemřeli? Běž za nimi! Ať z tebe navěky nevidíme syna ani dceru!“ 10Sára se toho dne velmi zarmoutila. S pláčem vyšla nahoru do pokoje svého otce a chtěla se oběsit. Pak se ale vzpamatovala a řekla si: „Ještě by to vyčetli mému otci. Řekli by mu: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru, a ta se ti samým neštěstím oběsila!‘ Tak bych přivedla svého stařičkého otce zármutkem do hrobu. Než abych se oběsila, raději poprosím Hospodina, ať zemřu a už nikdy v životě nemusím poslouchat urážky.“ 11V tu chvíli rozepjala ruce směrem k oknu a modlila se: „Požehnaný jsi, milosrdný Bože, ať je tvé jméno požehnané navěky, ať tě všechna tvá díla navždy velebí! 12K tobě, Hospodine, teď obracím svou tvář, k tobě své oči pozvedám. 13Přikaž, ať zmizím ze země, ať už neslyším ty urážky! 14Ty víš, Panovníku, že jsem nevinná, že jsem se s mužem nikdy neposkvrnila 15a že jsem zde v zemi svého zajetí nezneuctila své jméno ani jméno otcovo. Jsem otcova jediná dcera a jiné dítě nemá, aby po něm dědilo. Ani bratra nemá, ani blízkého příbuzného, abych se měla stát jeho manželkou. Sedm mužů už mi zahynulo – proč mám ještě žít? A jestli mě, Hospodine, nechceš nechat umřít, laskavě na mě pohlédni, ať už neslyším ty urážky!“
Rafael – Bůh uzdravuje
16V tu chvíli byla modlitba obou dvou před Boží slávou vyslyšena 17a byl poslán Rafael, aby oba uzdravil. Tobita měl zbavit zákalu na očích, aby znovu viděl světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, měl dát za ženu Tobitovu synu Tobiášovi a zbavit ji zlého démona Asmodaje. (Tobiáš měl na ni totiž větší právo než všichni, kteří si ji chtěli vzít.)
V tutéž chvíli se Tobit vrátil ze dvora do svého domu a Sára, dcera Raguelova, sestoupila z horního pokoje.

4

Tobitova závěť
1Onoho dne si Tobit vzpomněl na peníze, které si uložil u Gabaela v médských Ragách, 2a řekl si: „Modlil jsem se, ať zemřu. Měl bych ale před smrtí ještě zavolat svého syna Tobiáše a říci mu o těch penězích.“ 3Zavolal si tedy svého syna Tobiáše, a když za ním přišel, řekl mu: „Pohřbi mě, jak se patří. Matku cti a neopouštěj ji po všechny dny jejího života. Dělej jí radost a nikdy ji nezarmucuj. 4Pamatuj, chlapče, co všechno jí hrozilo, když tě ještě nosila v lůně. Až umře, pohřbi ji vedle mě ve stejném hrobě. 5Po všechny své dny pamatuj, chlapče, na Hospodina: nehřeš a nepřestupuj jeho přikázání. Po všechny dny svého života jednej spravedlivě a nevydávej se cestami nepravosti. 6Vždyť ti, kteří se řídí pravdou, budou mít úspěch v tom, co dělají. 7Všem, kteří jednají spravedlivě, dávej ze svého majetku almužny. A když dáváš almužnu, nebuď lakomý. Neodvracej svou tvář od žádného chudáka – Bůh pak jistě neodvrátí svou tvář od tebe. 8Když máš nadbytek, dávej almužnu podle toho, a máš-li málo, neboj se dávat almužnu i z toho mála. 9Ukládáš si tím výborný poklad pro den nouze, 10neboť almužna vysvobozuje ze smrti a nenechá člověka vejít do temnot. 11Pro všechny, kdo ji dávají, je almužna výborným darem před tváří Nejvyššího. 12Dávej si, chlapče, pozor na veškeré smilstvo. Hlavně si vezmi manželku z rodu svých otců; neber si za ženu cizinku, která není z tvého otcovského kmene. Jsme přece synové proroků – Noe, Abraham, Izák a Jákob jsou od věků naši otcové. Pamatuj, chlapče, že ti všichni si brali manželky ze svého příbuzenstva. Byli pak požehnáni ve svých dětech a jejich potomstvo dostane zemi za dědictví. 13Miluj své bratry, chlapče. Nepovyšuj se v srdci nad své příbuzné – nad syny a dcery svého lidu – tím, že by sis u nich nevybral manželku. Vždyť: ‚Povýšenost plodí zkázu a mnoho neklidu, lenost pak nedostatek a velkou chudobu. Lenost je totiž matkou hladu.‘ 14Nikomu, kdo pro tebe bude pracovat, nezadržuj mzdu přes noc, ale vyplať mu ji hned. Budeš-li sloužit Bohu, dostaneš i ty svou odměnu. Dávej si, chlapče, pozor při všem, co děláš, a chovej se vždy zdvořile. 15Nikomu nedělej, co sám nemáš rád. Nepij víno tak, že by ses opil; ať tě na tvé cestě neprovází opilství. 16O svůj chléb se rozděl s hladovým a své šaty dávej nahým. Čehokoli máš nadbytek, rozdej v almužnách. A když dáváš almužnu, neměj nepřející oko. 17Nad hrobem spravedlivých nešetři chlebem, hříšníkům ale nedávej. 18Od každého moudrého si nech poradit a žádnou užitečnou radou nepohrdej. 19V každý čas dobrořeč Hospodinu Bohu a pros ho, ať se tvé cesty vyrovnají a všechny tvé počiny i záměry ať se podaří. Žádný národ si totiž sám neví rady, ale Hospodin jim dobře poradí. Hospodin ponižuje, kohokoli chce, až do nejhlubšího pekla. Pamatuj tedy, chlapče, na tato přikázání, ať ti nevymizí ze srdce.“
Vyzvedni peníze
20„A teď ti, chlapče, něco prozradím. V médských Ragách jsem si u Gabaela, syna Gabriova, uložil deset talentů stříbra. 21Neboj se, chlapče, že jsme zchudli. Budeš-li ctít Boha, vyhýbat se každému hříchu a dělat, co se líbí Hospodinu, tvému Bohu, budeš mít veliké bohatství.“

5

1Tobiáš na to tehdy svému otci Tobitovi řekl: „Otče, udělám všechno, cos mi nařídil. 2Jak ale ty peníze od Gabaela vyzvednu? Vždyť mě nezná a ani já jeho. Čím se mu prokážu, aby mě poznal, uvěřil mi a peníze mi vydal? Navíc ani nevím, kudy se jde do Médie.“ 3Tobit na to svému synu Tobiášovi odpověděl: „Podepsali jsme jeden druhému potvrzení. Jedno z nich jsme roztrhli a každý si nechal polovinu; druhé jsem uložil k penězům. Představ si, už je to dvacet let, co jsem tam to stříbro uložil! Teď si, chlapče, najdi někoho spolehlivého, kdo půjde s tebou. Zaplatíme mu za celou dobu až do tvého návratu. Jen od Gabaela vyzvedni ty peníze.“
Spolehlivý průvodce
4Tobiáš tedy šel hledat někoho, kdo by znal cestu a doprovodil ho do Médie. Jen co vyšel, narazil na anděla Rafaela, stojícího před ním (nevěděl ale, že je to Boží anděl). 5„Odkud jsi, mládenče?“ zeptal se ho Tobiáš. „Ze synů Izraele, z tvých bratří,“ odpověděl. „Hledám tady práci.“ „A znáš cestu do Médie?“ zeptal se Tobiáš. 6„Jistě, byl jsem tam mnohokrát,“ on na to. „Všechny cesty znám velmi dobře. Do Médie jsem šel vícekrát a nocoval jsem u našeho bratra Gabaela, který bydlí v médských Ragách. Cesta z Ekbatan do Rag zabere dobré dva dny, protože leží v horách.“ 7Tobiáš mu řekl: „Počkej na mě, mládenče. Dojdu o tom povědět otci. Potřebuji, abys šel se mnou. Zaplatím ti za to.“ 8„Dobře, počkám tu na tebe,“ odpověděl mu, „ale nezdržuj se.“ 9Tobiáš to tedy šel povědět svému otci Tobitovi: „Právě jsem někoho našel. Je z našich bratří, ze synů Izraele.“ „Tak mi ho zavolej!“ odpověděl otec. „Ať zjistím, z jakého je rodu a kmene a zda je dost spolehlivý, aby mohl jít s tebou, chlapče.“ 10Tobiáš vyšel ven a zavolal ho. Řekl mu: „Otec tě volá, mládenče.“ Rafael s ním tedy šel dovnitř. Tobit ho hned pozdravil a on mu odpověděl: „Přeji mnoho štěstí.“ „Jaké já mám ještě štěstí?“ opáčil Tobit. „Jsem slepý na oči. Nevidím nebeské světlo. Vězím ve tmě jako mrtví, kteří už nikdy světlo nespatří. Jsem mrtvý zaživa! Lidský hlas slyším, ale nikoho nevidím.“ „Hlavu vzhůru,“ odpověděl Rafael. „Bůh tě brzy uzdraví, hlavu vzhůru.“ Tobit mu řekl: „Můj syn Tobiáš se chce vydat do Médie. Mohl bys jít s ním a dělat mu průvodce? Zaplatím ti za to, bratře.“ „Můžu s ním jít,“ odpověděl. „Znám všechny cesty. Šel jsem do Médie mnohokrát, prošel jsem všechny její hory i roviny a znám tam všechny cesty.“ 11Tobit se ještě zeptal: „Bratře, a z jaké jsi rodiny? Ze kterého kmene? Pověz mi to, bratře.“ 12„Na co potřebuješ znát můj kmen?“ odpověděl Rafael. „Chci znát pravdu. Čí jsi, bratře? Jak se jmenuješ?“ naléhal Tobit. 13Řekl mu tedy: „Jsem Azariáš, syn velikého Ananiáše z tvých bratří.“14„Buď zdráv, bratře, vítej!“ odpověděl Tobit. „A nezlob se na mě, že jsem chtěl poznat pravdu o tvé rodině. Jsi bratr a jsi z dobrého a ušlechtilého pokolení. Znal jsem Ananiáše a Nátana, ty dva syny velikého Šemaiáše. Chodívali spolu se mnou do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli a nesešli z cesty. Tví bratři jsou dobří lidé. Jsi z dobrého rodu. Srdečně vítej!“ 15Pak ještě dodal: „Zaplatím ti drachmu na den a také na výdaje ti dám stejně jako svému synovi. 16Jdi s mým synem, a ještě ti pak ke mzdě něco přidám.“ 17„Půjdu s ním,“ odpověděl Rafael. „A neboj se, dojdeme tam ve zdraví a ve zdraví se ti vrátíme, protože cesta je bezpečná.“ „Buď požehnán, bratře!“ řekl mu Tobit. Pak zavolal svého syna a řekl mu: „Chlapče, připrav si věci na cestu a běž se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, kéž vás cestou ochrání a ve zdraví vás přivede zpátky ke mně. Jeho anděl kéž vás provází svou ochranou, chlapče.“ Tobiáš vyšel ven, a než se vydal na cestu, políbil otce i matku. „Šťastnou cestu,“ řekl mu Tobit. 18Jeho matka se rozplakala. „Proč jsi mé dítě poslal pryč?“ vyčítala Tobitovi. „Copak není naší oporou? Copak není stále s námi? 19Peníze, peníze – copak je to smetí cennější než náš syn? 20Stačí nám živobytí, jaké nám Hospodin dopřál!“21„Nedělej si starosti,“ řekl jí Tobit. „Náš chlapec ve zdraví odejde a ve zdraví se nám vrátí. Sama ho uvidíš v den, kdy se ti ve zdraví vrátí. 22Nedělej si starosti, neboj se o něj, ženo. Půjde s ním dobrý anděl a jeho cesta se zdaří. Vrátí se ve zdraví.“ 23A tak přestala plakat.

6

Ryba z řeky Tigris
1Chlapec se vydal na cestu a anděl s ním. Odešel s ním také jeho pes a doprovázel je. Šli spolu, až je zastihla první noc, a utábořili se u řeky Tigris. 2Chlapec si šel opláchnout nohy v řece, když vtom z vody vyskočila veliká ryba a chtěla mu ukousnout nohu. Chlapec začal křičet, 3ale anděl na něj zavolal: „Chyť ji a drž pevně!“ Chlapec rybu přemohl a vynesl na břeh. 4„Vyvrhni ji,“ řekl mu anděl. „Vyndej žluč, srdce a játra a schovej si je. Ostatní vnitřnosti vyhoď. Její žluč, srdce a játra se dají použít jako lék.“ 5Chlapec tedy rybu vyvrhl a vyndal žluč, srdce a játra. Kus ryby pak upekl a snědl a kus si nasolil a schoval. 6Pak šli oba spolu dál. Když už byli blízko Médie, 7chlapec se anděla zeptal: „Bratře Azariáši, co to má být za lék, to rybí srdce, játra a žluč?“ 8Odpověděl: „Srdce a játra té ryby nech doutnat před mužem nebo ženou, které trápí démon nebo zlý duch, a všechno to trápení zmizí a už se nikdy nevrátí. 9A ta žluč, tou se člověku potřou oči, když se mu na nich vytvoří zákal. Pak se na ty zakalené oči dýchne, a budou zdravé.“
Dnes v noci se oženíš
10Tak přišli do Médie. Když se blížili k Ekbatanům, 11Rafael chlapce oslovil: „Bratře Tobiáši.“ „Copak?“ odpověděl. „Dnes v noci musíme zůstat u Raguela,“ řekl mu. „Ten člověk je tvůj příbuzný a má dceru jménem Sára. 12Žádného mužského dědice nemá, ani jinou dceru kromě Sáry. Ty jsi její nejbližší příbuzný, a tak máš přednost přede všemi muži, aby sis ji vzal a právoplatně zdědil majetek jejího otce. Ta dívka je navíc rozumná, statečná a velmi krásná a její otec je dobrý člověk.“ 13Rafael pokračoval: „Máš právo si ji vzít. Poslechni mě, bratře. Dnes v noci o ní promluvím s jejím otcem, aby ti ji dal za nevěstu. Až se vrátíme z Rag, vystrojíme jí svatbu. Jsem si jist, že ti ji Raguel nemůže odepřít ani ji zaslíbit jinému. Jinak podle ustanovení Knihy Mojžíšovy propadne smrti; ví přece, že jeho dcera má právoplatně připadnout tobě a nikomu jinému. Takže mě poslechni, bratře. Dnes v noci si s ním o té dívce promluvíme a zasnoubíme ti ji. Až se pak budeme vracet z Rag, vezmeme ji s sebou a odvedeme ji do tvého domu.“ 14Tobiáš ale Rafaelovi namítl: „Bratře Azariáši, slyšel jsem, že už byla vdaná sedmkrát. Každý z těch mužů prý zemřel o svatební noci, jakmile k ní vešel do ložnice! Slyšel jsem, že je zabil nějaký démon, 15a tak se bojím. Jí prý neublíží, ale kdo by se k ní chtěl přiblížit, toho zabije. Jsem jediný syn svého otce. Kdybych umřel, přivedl bych svého otce i matku samým zármutkem do hrobu. A jiného syna nemají, aby je pohřbil.“ 16Rafael mu na to řekl: „Copak si nepamatuješ, co ti otec přikázal? Máš si vzít ženu z příbuzenstva svého otce! Takže mě poslechni, bratře. S tím démonem si nedělej starosti a vezmi si ji. Jsem si jist, že ji dnes v noci dostaneš za ženu. 17Až vejdeš do nevěstiny ložnice, vezmi trochu jater a srdce té ryby a polož to na žhavý popel v kadidelnici. Jakmile démon ucítí vůni, která z toho vzejde, uteče a nikdy v životě už se u ní neukáže. 18A až půjdete spolu spát, oba nejdříve vstaňte a pomodlete se; proste Pána nebes o jeho milosrdenství a spásu. A neboj se, vždyť je ti souzena od věků. Ty ji zachráníš a s tebou odejde. Určitě s ní budeš mít děti a budou pro tebe jako bratři. Tak si nedělej starosti.“ 19Když Tobiáš uslyšel Rafaelova slova a dozvěděl se, že je Sára jeho příbuzná z otcovy strany, velice se do ní zamiloval a v srdci k ní přilnul.

7

Setkání s Raguelem
1Když dorazili do Ekbatan, Tobiáš Rafaela požádal: „Bratře Azariáši, zaveď mě rovnou k našemu bratru Raguelovi.“ A tak ho zavedl k Raguelovu domu. Zastihli Raguela, jak sedí u vchodu do dvora, a hned ho pozdravili. Odpověděl jim: „Srdečně vás zdravím, bratři. Vítejte a buďte zdrávi!“ Pak je uvedl dovnitř 2a své ženě Edně řekl: „Ten mladík vypadá úplně jako bratr Tobit.“ 3Edna se jich tedy zeptala: „Odkud jste, bratři?“ „Ze synů Neftalíma odvlečených do Ninive,“ odpověděli. 4„A neznáte našeho bratra Tobita?“ ona na to. „Toho známe,“ řekli jí. 5„A jak se mu daří?“ zeptala se. „Je živ a zdráv,“ odpověděli, načež Tobiáš dodal: „Je to můj otec.“ 6Raguel vyskočil a začal ho líbat. Plakal a říkal mu: „Buď požehnán, chlapče! Máš dobrého a ušlechtilého otce. Je to hrozné, že takový spravedlivý a štědrý člověk oslepl!“ Objímal svého bratra Tobiáše a plakal. 7Také jeho žena Edna kvůli němu plakala, stejně jako jejich dcera Sára. 8Raguel pak porazil berana ze svého stáda a štědře je pohostil.
Manželská smlouva
9Vykoupali se, umyli, a jen co usedli k jídlu, Tobiáš Rafaela vyzval: „Bratře Azariáši, řekni Raguelovi, ať mi dá mou sestru Sáru za ženu.“ 10Raguel to uslyšel a řekl chlapci: „Jez, pij a užij si dnešní noc. Nikdo kromě tebe, bratře, nemá právo si mou dceru Sáru vzít. Jinému muži ji ani dát nesmím, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný. Teď ti ale povím čistou pravdu, chlapče. 11Už jsem ji dal sedmi mužům ze svého příbuzenstva, a každý z nich zemřel v tu noc, kdy k ní vešel. Teď tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin se o vás postará.“ 12Tobiáš ale řekl: „Nic takového. Nebudu už jíst ani pít, dokud mou věc nerozhodneš.“ „Tak dobrá,“ odpověděl Raguel. „Podle ustanovení Knihy Mojžíšovy je tvá. Samo Nebe rozhodlo, že ji dostaneš. Vezmi si svou sestru za ženu. Od teď budete svoji jako bratr a sestra; ode dneška navěky je tvá. Pán nebes kéž vás zdárně provede touto nocí, chlapče, a daruje vám milosrdenství a pokoj.“ 13Raguel pak zavolal svou dceru Sáru. Když za ním přišla, vzal ji za ruku a předal ji Tobiášovi se slovy: „Vezmi si ji. Podle zákona a podle ustanovení zapsaného v Knize Mojžíšově ti ji dávám za ženu. Přijmi ji a odveď ve zdraví ke svému otci. Bůh nebes kéž vás provází pokojem.“ 14Potom zavolal její matku a řekl jí, ať přinese svitek. Na něj napsal manželskou smlouvu, že mu ji podle ustanovení Mojžíšova zákona dává za ženu, a dali se do jídla a pití. 15Raguel pak zavolal svou ženu Ednu a řekl jí: „Ženo, připrav druhou ložnici a odveď tam Sáru.“ 16A tak šla, ustlala v druhé ložnici, jak jí řekl, a odvedla ji tam. Rozplakala se nad ní, ale pak si utřela slzy a řekla jí: 17„Hlavu vzhůru, dcero. Pán nebes kéž promění tvůj žal v radost. Hlavu vzhůru, dcero.“ Pak vyšla ven.

8

Svatební noc
1Když dojedli a dopili, chtěli už jít spát. Doprovodili tedy mladíka a zavedli ho do ložnice. 2Tobiáš si vzpomněl na Rafaelova slova a vyndal z měšce, který měl u sebe, játra a srdce té ryby a položil je na žhavý popel v kadidelnici. 3Vůně z té ryby démona zapudila, takže uprchl až někam do horního Egypta. Rafael vyrazil za ním a hned ho spoutal na rukou a nohou a uvěznil ho tam. 4Když rodiče odešli a zavřeli dveře od pokoje, Tobiáš vstal z lůžka a řekl Sáře: „Vstaň, sestro, pomodlíme se. Poprosíme našeho Pána o milosrdenství a spásu.“ 5Vstala tedy a začali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tobiáš začal: „Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky věků. Ať tě velebí nebesa a celé tvé stvoření po všechny věky! 6Ty jsi stvořil Adama a stvořil jsi jeho ženu Evu, jeho pomoc a oporu, a z těch dvou vzešel lidský rod. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby byl člověk sám, stvořme mu pomoc jemu podobnou.‘ 7Já si teď tuto svou sestru neberu pro chtíč, ale z ryzích pohnutek. Smiluj se proto nade mnou i nad ní, ať se dožijeme stáří společně.“ 8Pak oba řekli: „Amen, amen“ 9a tu noc šli spát.
Hrob a hostina
10Raguel ale vstal, zavolal si své služebníky a šli vykopat hrob. Řekl si totiž: „Co kdyby zemřel. Čekal by nás posměch a urážky!“ 11Když hrob konečně vykopali, Raguel se vrátil domů a zavolal svou ženu. 12„Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, jestli Tobiáš žije,“ řekl jí. „Jestli umřel, pohřbíme ho, ať se to nikdo nedozví.“ 13Poslali služku, rozsvítili lampu a otevřeli dveře. Služka vešla dovnitř a našla je, jak tam spolu leží a spí. 14Pak vyšla ven a pověděla jim, že mladík žije a nic zlého se nestalo. 15Raguel začal velebit Boha nebes: „Požehnaný jsi, Bože, vším ryzím požehnáním, ať tě všichni velebí po všechny věky! 16Požehnaný jsi, že jsi mě potěšil – že se nestalo, čeho jsem se bál, ale zachoval ses k nám podle svého velikého milosrdenství. 17Požehnaný jsi, že ses smiloval nad těmi dvěma jedináčky. Daruj jim, Hospodine, milosrdenství a spásu a dej, ať svůj život dožijí v radosti a milosrdenství.“ 18Pak řekl svým služebníkům, ať zasypou hrob, než začne svítat. 19Ženě řekl, ať napeče hodně chleba. Došel ke stádu, přivedl dva býky a čtyři berany a nechal je porazit. Tak začali připravovat hostinu. 20Pak zavolal Tobiáše a řekl mu: „Rozhodně teď odsud čtrnáct dní nikam nepůjdeš. Zůstaneš tady u mě a budeš jíst a pít a těšit mou dceru, která si toho tolik vytrpěla. 21Potom si vezmi polovinu všeho mého majetku a vrať se ve zdraví ke svému otci. Druhá polovina vám připadne, až se ženou oba umřeme. Hlavu vzhůru, chlapče. Já jsem tvůj otec a Edna tvá matka; od teď jsme navždy při tobě a tvé sestře. Hlavu vzhůru, chlapče.“

9

Setkání s Gabaelem
1Tobiáš potom zavolal Rafaela a řekl mu: 2„Bratře Azariáši, vezmi s sebou čtyři služebníky a dva velbloudy a pokračuj do Rag. Dojdi ke Gabaelovi, předlož mu úpis a vyzvedni ty peníze. Potom Gabaela vezmi s sebou na svatbu. 3Víš přece, že otec bude počítat dny, a pokud se i jediný den zdržím, velmi ho zarmoutím. 4Sám jsi viděl, jak mě Raguel zapřísahal. Nemůžu tu přísahu porušit.“ 5Rafael se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do médských Rag ke Gabaelovi, kde zůstali přes noc. Rafael mu předložil úpis a řekl mu, že Tobitův syn Tobiáš se oženil a zve ho na svatbu. Gabael vstal, odpočítal mu zapečetěné měšce a společně je zkontrolovali. 6Časně ráno se spolu vydali na svatbu, a když dorazili do Raguelova domu, zastihli Tobiáše u stolu. Tobiáš vyskočil, aby Gabaela pozdravil, a ten mu s pláčem požehnal: „Dobrý a ušlechtilý muži, synu muže dobrého a ušlechtilého, spravedlivého a milosrdného, kéž ti Hospodin dá nebeské požehnání, i tvé ženě, tvému otci a matce tvé ženy. Chvála Bohu, že jsem v tobě mohl uvidět podobu svého bratrance Tobita!“

10

Můj chlapec zahynul!
1Tobit zatím den co den počítal, za kolik dní Tobiáš dojde tam a zase zpět. Když ty dny uplynuly a jeho syn se stále nevracel, 2řekl si: „Co ho tam jen zdržuje? Snad Gabael neumřel, takže mu ty peníze nemá kdo dát.“ 3A začal se rmoutit. 4Jeho žena Anna si říkala: „Můj chlapec zahynul, už není mezi živými,“ a začala svého syna oplakávat. Naříkala: 5„Běda mi, chlapče, světlo mých očí, že jsem tě nechala odejít!“ 6Tobit jí odpovídal: „Tiše, ženo. Nedělej si starosti, určitě je v pořádku, jen tam narazili na nějaké potíže. Ten muž, který šel s ním, je spolehlivý, je to jeden z našich bratří. Nermuť se kvůli Tobiášovi, ženo, hned tu bude.“ 7Ona mu však řekla: „Ty buď tiše! Nech mě být a nelži mi! Můj chlapec zahynul.“ Každé ráno ho běžela vyhlížet k cestě, kterou její syn odešel, a nikdo ji nemohl přesvědčit. Vracela se až po západu slunce a celou noc vůbec nespala, jen naříkala a plakala.
Rozloučení s Raguelem
8Mezitím uplynulo čtrnáct dní svatební hostiny, kterou se Raguel zavázal pro svou dceru vystrojit. Tobiáš za ním přišel a žádal ho: „Dovol mi odejít. Jsem si jist, že můj otec a matka už ani nevěří, že mě ještě uvidí. Prosím tě teď, otče, pusť mě, ať se mohu vrátit ke svému otci. Už jsem ti přece vysvětlil, v jakém stavu jsem ho nechal.“ 9„Jen zůstaň, chlapče,“ odpověděl Raguel Tobiášovi, „zůstaň se mnou. Vyšlu za tvým otcem Tobitem posly, aby mu o tobě dali zprávu.“ „To rozhodně ne,“ řekl on na to. „Prosím tě, dovol mi odsud odejít k mému otci.“ 10Raguel tedy vstal a předal Tobiášovi jeho ženu Sáru a polovinu veškerého svého majetku – otroky a otrokyně, skot i ovce, osly i velbloudy, šatstvo, peníze i nádobí – 11a tak je propustil. Na rozloučenou Tobiáše objal a řekl mu: „Buď zdráv, chlapče, šťastnou cestu. Pán nebes kéž provází tebe i tvou ženu Sáru. Kéž ještě než umřu, uvidím vaše děti.“ 12Pak řekl své dceři Sáře: „Cti svého tchána a tchyni, dcero. I oni jsou od teď tví rodiče, tak jako my, kteří jsme tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž o tobě slyším dobré zprávy, dokud budu živ.“ Tak se s nimi rozloučil a propustil je. 13Edna Tobiášovi řekla: „Synu a milovaný bratře, kéž tě Hospodin ještě za mého života přivede zpět. Kéž ještě než umřu, uvidím děti, které budeš mít s mou dcerou Sárou. Svěřuji ti před Hospodinem svou dceru do opatrování. Nikdy v celém svém životě ji nezarmucuj. Jdi v pokoji, chlapče. Od teď budu tvou matkou a Sára tvou ženou . Kéž se nám všem společně daří po všechny dny našeho života.“ Pak je oba políbila na rozloučenou a propustila je. 14Tobiáš odešel od Raguela spokojeně a radostně a velebil Pána nebe i země a Krále vesmíru, že dal jeho cestě zdar. S Raguelem a jeho ženou Ednou se rozžehnal slovy: „Kéž je mi dáno, abych vás ctil jako rodiče po všechny dny vašeho života.“

11

Tobitovo uzdravení
1Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael: 2„Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce. 3Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“ 4Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes. 5Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho. 6Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“ 7Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou. 8Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“) 9Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem. 10Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora. 11Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho 12na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil. 13Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“ 14Potom řekl: „Požehnán buď Bůh, požehnáno jeho veliké jméno a požehnáni všichni jeho svatí andělé! Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky. Ano, potrestal mě, ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“ 15Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány. 16Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči. 17Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“ 18Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive. 19Také Achikar a jeho synovec Nádab se přišli radovat s Tobitem.

12

Štědrá odměna
1Když svatební veselí skončilo, Tobit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: „Chlapče, nezapomeň zaplatit tomu muži, který šel s tebou, a ještě mu ke mzdě něco přidej.“2On se ho zeptal: „Kolik mu mám zaplatit, otče? Nelitoval bych dát mu polovinu majetku, který se mnou přinesl. 3Přivedl mě zpátky ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl se mnou ty peníze, vyléčil i tebe – jak mu za to vůbec můžu zaplatit?“ 4„Máš pravdu, chlapče,“ odpověděl mu Tobit, „zaslouží si polovinu všeho, co přinesl.“ 5Tobiáš tedy zavolal Rafaela a řekl mu: „Přijmi jako mzdu polovinu všeho, co jsi přinesl, a jdi ve zdraví.“ 6Tehdy si je Rafael vzal oba stranou. „Velebte Boha,“ řekl jim. „Hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat. 7Královo tajemství je správné tajit, ale skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat. Konejte dobro, a zlo vás nepotká. 8Dobro je opravdová modlitba a spravedlivá almužna, spíše než nespravedlivé bohatství. Dávat almužnu je lepší než hromadit zlato. 9Almužna vysvobozuje ze smrti a smývá každý hřích. Ti, kdo dávají almužnu, se nasytí dlouhým životem. 10Ti, kdo páchají hřích a bezpráví, jsou sami proti sobě.“
Já jsem Rafael
11„Teď vám povím celou pravdu a nic vám nezatajím. Jak už jsem vám řekl, královo tajemství je správné zatajit, ale skutky Boží je třeba slavně odhalovat. 12Takže když ses, Tobite, modlil – a také Sára – já jsem vaši modlitbu připomínal před Hospodinovou slávou. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. 13A když jsi neváhal vstát a zanechat hostiny a šel jsi pohřbít toho mrtvého, tehdy jsem byl za tebou poslán, abych tě podrobil zkoušce. 14Zároveň mě Bůh poslal, abych tě uzdravil – a také tvou snachu Sáru. 15Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí před Hospodinem a vcházejí před jeho slávu!“ 16Oba se vyděsili a s bázní padli na tvář. 17On jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Velebte Boha po všechny věky. 18Když jsem byl s vámi, nebylo to z mé dobroty, ale z vůle Boží. Jeho velebte po všechny dny a jeho oslavujte. 19Viděli jste mě sice jíst, ale to jste měli vidění, nejedl jsem nic. 20Nyní tedy velebte na zemi Hospodina a vzdávejte díky Bohu. Hle, já vystupuji k Tomu, který mě poslal. Zapište všechno, co se vám přihodilo.“ A vznesl se vzhůru. 21Potom vstali, ale vidět už ho nemohli. 22A tak velebili a chválili Boha a vzdávali mu díky za jeho veliké skutky – vždyť se jim zjevil Boží anděl!

13

Tobitův chvalozpěv
1Tobit řekl: 2„Požehnán buď navěky živý Bůh i jeho království – on trestá, ale i soucit projeví, přivádí do podsvětí hluboko pod zemí, ale i vysvobozuje z hrozné záhuby; jeho ruce neunikne vůbec nic! 3Chvalte ho, synové Izraele, před národy – on vás mezi ně rozptýlil, 4ale tam vám ukázal, jak je veliký! Vyvyšujte ho před všemi živými, vždyť on je náš Pán, on je náš Bůh, on je náš Otec, on je Bůh po všechny věky! 5I když vás potrestal za vaše nepravosti, znovu se nad vámi všemi smiluje ve všech národech, kam vás rozptýlil. 6Až se k němu obrátíte celým srdcem a celou duší a budete před ním upřímní, tehdy se i on k vám obrátí a už nikdy před vámi svou tvář neskryje. 7Nuže, pohleďte, jak s vámi naložil, a vzdejte mu díky z plných plic. Velebte Pána spravedlnosti a vyvyšujte Krále věků. 8Vzdávám mu díky v zemi svého zajetí, jeho sílu a velikost zvěstuji národu hříšných: ‚Obraťte se, hříšníci, a jednejte před ním spravedlivě – kdo ví, třeba si vás oblíbí a smiluje se nad vámi.‘ 9Vyvyšuji svého Boha, má duše se raduje z Krále nebes. O jeho velikosti 10ať mluví všichni, ať mu vzdávají díky v Jeruzalémě! Jeruzaléme, ty svaté město, on tě za skutky tvých synů potrestal, ale nad syny spravedlivých se opět smiluje. 11Vzdávej dík Hospodinu, jak se sluší, a veleb Krále věků, ať se tvůj Stánek radostně znovu zbuduje. 12Kéž v tobě Hospodin potěší všechny zajaté, kéž v tobě vždycky, navěky miluje všechny ubohé! 13Zářivé světlo ozáří všechny zemské kraje; mnohé národy k tobě přijdou z dálek, obyvatelé všech konců světa přijdou k tvému svatému jménu, v rukách dary pro Krále nebes. Pokolení za pokolením se v tobě bude veselit a jméno tvého vyvoleného města potrvá po všechna pokolení navěky. 14Běda všem, kdo tě slovem urazí, běda všem, kdo tě ničí a strhávají tvé hradby, všem, kdo boří tvé věže a zapalují tvé domy! Ale všichni ti, kteří tě ctí, budou požehnáni navěky. 15Tak už jdi a raduj se ze synů spravedlivých, neboť se všichni shromáždí a budou velebit Pána věků. Blaze těm, kdo tě milují, blaze těm, kdo se zaradují z tvého pokoje. 16Blaze všem, kdo se trápí tvými tresty, neboť se z tebe budou radovat, až uvidí všechnu tvou radost navěky. Veleb, duše má, Hospodina, toho velikého Krále, 17protože Jeruzalém bude zbudován a v tom městě bude navěky jeho chrám. Blaze mně, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá díky Králi nebes. Brány Jeruzaléma budou vystavěny ze safíru a smaragdu a všechny tvé hradby z drahých kamenů. Věže Jeruzaléma budou vystavěny ze zlata a jejich bašty z ryzího zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny rubínem a ofirským kamenem. 18Brány Jeruzaléma budou zpívat radostné písně a všechny jeho domy řeknou: ‚Haleluja, požehnán buď Bůh Izraele!‘ A požehnaní budou velebit to svaté jméno navěky a navždy.“

14

1Zde končí Tobitův chvalozpěv.
Tobitův odkaz
2Tobit zemřel v pokoji ve sto dvanácti letech a byl slavnostně pohřben v Ninive. Když přišel o zrak, bylo mu šedesát dva let. Potom, co znovu prohlédl, žil v dostatku, dával almužny a nepřestával velebit Boha a oslavovat jeho velikost. 3Když umíral, zavolal svého syna Tobiáše a přikázal mu: „Chlapče, vezmi své děti 4a uteč do Médie. Věřím totiž, že se splní Boží výrok proti Ninive, který vyřkl Nahum. Věřím, že se to všechno Ašuru a Ninive stane a splní – že se splní všechno, co řekli izraelští proroci, které poslal Bůh. A také, že se žádný z těch výroků určitě nezmírní, ale všechno se to stane ve svůj čas. V Médii bude bezpečněji než v Asýrii a Babylonu. Jsem si jist a věřím, že všechno, co řekl Bůh, se naplní a stane. Ani jediné z těch slov jistě nezapadne. Také všichni naši bratři, kteří ještě zůstali v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni z té krásné země do zajetí. Celá země Izrael zůstane pustá. Zpustne Samaří i Jeruzalém a Boží chrám bude na čas vypálen a zpustošen. 5Bůh se však nad nimi znovu smiluje a přivede je zpět do izraelské země. Znovu budou stavět Boží chrám, avšak ne jako ten první, dokud se nenaplní stanovený čas. Potom se vrátí ze zajetí i všichni ostatní a velkolepě vystavějí Jeruzalém a bude v něm vybudován Boží chrám, jak o tom mluvili izraelští proroci. 6Všechny národy na celé zemi, všichni se obrátí a budou opravdově ctít Boha. Všichni opustí své modly, které je zavádějí do lži a bludu, a budou spravedlivě velebit Boha věků. 7Všichni synové Izraele, kteří budou v těch dnech ušetřeni, budou opravdově pamatovat na Boha. Shromáždí se a přijdou do Jeruzaléma a budou navěky žít v bezpečí v zemi Abrahamově, která jim připadne do vlastnictví. Ti, kdo opravdově milují Boha, se budou radovat, ale ti, kdo páchají hřích a bezpráví, takoví z celé té země zmizí. 8Děti, přikazuji vám teď toto: Služte Bohu opravdově a dělejte, co se mu líbí. Také svým dětem uložte, aby jednaly spravedlivě a dávaly almužny. Ať vždy pamatují na Boha a velebí jeho jméno opravdově a z celé své síly. 9A ty teď, chlapče, poslyš: Odejdi z Ninive a nezůstávej tu. V den, kdy vedle mě pohřbíš svou matku, v tentýž den už nenocuj uvnitř města. Vidím totiž, že se v něm děje spousta bezpráví a spousta podvodů a nikdo se ani nestydí. 10Jen se, chlapče, podívej, co všechno provedl Nádab svému pěstounu Achikarovi. Vždyť ho málem zaživa pohřbil! Bůh mu ale to zneuctění oplatil, a tak se Achikar vrátil na světlo, kdežto Nádab odešel do věčné temnoty za to, že se pokoušel Achikara zabít. Ten díky svým almužnám unikl ze smrtelné léčky, kterou mu Nádab nastražil, a do té smrtelné léčky padl Nádab, a tak zahynul. 11Jen se, děti, podívejte, k čemu vedou almužny a k čemu vede bezpráví. Bezpráví zabíjí. – A hle, má duše už odchází.“ Uložili ho na lůžko a on zemřel a byl slavnostně pohřben. 12Když pak zemřela i matka, Tobiáš ji pohřbil vedle otce. On i jeho žena poté odešli do Médie a usadili se v médských Ekbatanech u jeho tchána Raguela. 13Tobiáš o tchána i tchyni v jejich stáří s úctou pečoval a potom je v médských Ekbatanech pohřbil. Zdědil dům Raguelův i dům svého otce Tobita 14a nakonec zemřel ve ctihodném věku sto sedmnácti let. 15Než zemřel, doslechl se o zkáze Ninive a viděl, jak z něj do Médie odvádějí zajatce, které tam zajal médský král Kyaxares. Tobiáš velebil Boha za vše, co udělal synům Ninive a Asýrie. Ještě před smrtí se mohl zaradovat nad osudem Ninive a velebil Hospodina Boha na věky věků.