English
Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní. (Přísloví 15:22)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Přejít na:
Obsah:

Žalmy

1

1Blaze člověku,
který nechodí, jak radí ničemní,
na cestě hříšných nestojí,
ve spolku posměvačů nesedí.
2Zákon Hospodinův je jeho radostí –
o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.
3Bude jako strom
na břehu řeky vsazený,
který své ovoce ve svůj čas přináší,
kterému nikdy neuvadne listí –
cokoli činí, se podaří!
4Jinak se ale povede ničemným:
budou jak pleva, již vítr unáší.
5Ničemní na soudu neobstojí,
stejně tak hříšní uprostřed poctivých.
6Cestu poctivých dobře zná Hospodin,
cesta ničemných se vniveč obrátí.

2

1Proč vzbouřily se národy
a lidé vymýšlejí marnosti?
2Králové světa povstali,
vládcové strojí spiknutí
proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
3„Pojďme rozlámat jejich okovy,
shoďme ze sebe jejich provazy!“
4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,
vysmívá se jim Hospodin.
5Jednou k nim ale v hněvu promluví,
ve svém rozlícení je vyděsí:
6„Já sám jsem ustanovil svého krále
na Sionu – své svaté hoře!“
7Povím, co prohlásil Hospodin.
Řekl mi: „Jsi můj syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!
8Požádej mě a já učiním
národy země tvým dědictvím,
nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
9Železnou holí je rozdrtíš,
roztříštíš je jak hliněné nádoby.“
10Proto, králové, buďte rozumní,
soudcové země, nechte se poučit.
11Služte Hospodinu s posvátnou bázní
a veselte se s třesením.
12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,
na cestě byste zhynuli –
jeho hněv může vzplanout ve chvíli!
Blaze všem, kdo v něho doufají.

3

1Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem.
2Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel,
kolik jich povstává proti mně!
3Kolik jich říká o mém životě:
„Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla
4Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít,
ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš.
5K Hospodinu jsem volal ze všech sil,
ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla
6Uléhám ke spánku, vstanu zas –
Hospodin sám mě podpírá!
7Z tisícihlavých šiků nemám strach,
i když mě svírají ze všech stran.
8Povstaň, Hospodine!
Zachraň mě, Bože můj!
Rozbij čelisti všech mých nepřátel,
zvyrážej zuby ničemů!
9Hospodinovo je vítězství,
na tvém lidu tvé požehnání. séla

4

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Žalm Davidův.
2Odpověz na mé volání,
Bože, má spravedlnosti!
Uprostřed úzkosti ulev mi,
smiluj se nade mnou, slyš mé modlitby!
3Jak dlouho, lidé,
budete mou slávou pohrdat,
marnost milovat a lží se zabývat? séla
4Vězte, že Hospodin svého věrného vyvolil,
Hospodin vyslyší moje volání!
5Ve svém rozčilení nehřešte,
na lůžku přemítejte a zmlkněte. séla
6Spravedlivé oběti přineste,
s důvěrou v Hospodinu spočiňte.
7Mnozí říkají: „Kdo nám dá štěstí okusit?
Svou tvář nad námi, Hospodine, rozjasni!“
8Mé srdce plníš větší radostí,
než když sklízejí zrní a víno v hojnosti.
9Pokojně uléhám, pokojně spím –
ty sám, Hospodine, mě chráníš v bezpečí.

5

1Pro předního zpěváka, na flétny. Žalm Davidův.
2Vyslyš má slova, Hospodine,
všimni si mého úpění!
3Vnímej mé volání, můj Králi a Bože –
k tobě se modlím!
4Ráno, Hospodine, kéž můj hlas uslyšíš,
ráno ti s nadějí své prosby předložím.
5Ty přece, Bože, nemáš rád podlost,
nikdo zlý u tebe nesmí být.
6Před tvýma očima neobstojí zpupní,
v nenávisti máš všechny zlosyny.
7Vniveč obracíš všechny lháře –
vrahy a podvodníky si Hospodin oškliví!
8Já ale díky tvé veliké lásce
do tvého domu vejít smím,
abych se klaněl v posvátné úctě
před tebou ve tvém svatém chrámě.
9Kvůli mým nepřátelům, Hospodine,
ve své spravedlnosti mě veď,
svou cestu přede mnou prosím urovnej!
10Vždyť v jejich ústech není upřímnosti,
jejich nitro je plné záhuby,
zející hrob je hrdlo jejich,
nástroje klamu jejich jazyky.
11Odsuď je, Bože,
na svoje plány ať doplatí!
Zavrhni je, že mají tolik vin –
vždyť proti tobě povstali!
12Doufající v tebe však budou šťastní,
ti všichni budou jásat navěky.
Ty, kdo milují tvé jméno, prosím přikryj,
ať se před tebou mohou veselit!
13Ty přece, Hospodine, žehnáš spravedlivému,
svou přízní jej obklopuješ jako pancířem.

6

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Hlubokým hlasem. Žalm Davidův.
2Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
3Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
4Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!
5Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
6V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?
7Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
8Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.
9Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
10Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
11Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!

7

1Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín.
2Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám,
zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!
3Jinak mě jako lev rozervou na kusy,
rozsápají mě, nebude mi pomoci!
4Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil,
jestli mi na rukách lpí bezpráví,
5jestli jsem příteli oplatil něčím zlým
(i svého nepřítele jsem však ušetřil!),
6pak ať mě honí a chytí protivník,
ať pošlape můj život na zemi,
mou čest ať v prachu vyválí! séla
7Povstaň, Hospodine, v hněvu svém,
postav se zuřivosti mých nepřátel,
probuď se, Bože, nastol pořádek!
8Shromáždění národů ať tě obklopí,
znovu usedni na trůn nad nimi –
9Hospodin bude soudit národy!
Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný,
jsem bez úhony, můj Nejvyšší!
10Ukonči podlost ničemných,
spravedlivého však posilni,
spravedlivý Bože,
ty zkoumáš srdce i svědomí!
11Nejvyšší Bůh je můj štít –
on je zachráncem upřímných!
12Bůh je spravedlivý soudce,
Bůh plane hněvem každý den.
13Pokud se člověk neobrátí,
meč svůj naostří,
napne svůj luk a zamíří,
14smrtelné zbraně na něj připraví,
ohnivé šípy zhotoví.
15Na toho, jenž plodí proradnost,
jenž těhotný trápením zrodí lež!
16Ten jámu kopal, až ji vyhloubil,
spadl do pasti, kterou nastražil.
17Jeho proradnost se k němu navrátí,
na hlavu padne mu jeho násilí!
18Hospodina budu za jeho spravedlnost chválit,
Hospodinovu jménu zahraji – on je Nejvyšší!

8

1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Davidův.
2Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!
Svou slávou jsi pokryl nebesa,
3chválou z úst kojenců a nemluvňat
jsi proti nepřátelům sílu dokázal,
mstivého protivníka abys překonal!
4Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých,
měsíc a hvězdy, kterés tam umístil –
5co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že o něj pečuješ?
6O málo nižším než Boha jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej,
7nad dílem svých rukou jsi mu vládu svěřil,
k jeho nohám jsi složil vše.
8Ovce a kozy, všechen dobytek
i všechnu polní zvěř,
9ptáky na obloze i mořské ryby,
vše, co putuje napříč oceány.
10Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!

9

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“. Žalm Davidův.
2Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
3Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!
4Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
5neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!
6Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
7Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!
8Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
9Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.
10Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
11Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!
12Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
13Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!
14Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
15abych pak zvěstoval všechny tvé chvály,
v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!
16Do jámy, kterou vykopali, pohané padli,
v síti, již nastražili, nohama uvízli.
17Hospodin zjevil se! Zjednal právo!
Darebáka vlastní dílo do pasti uvrhlo! higajon séla
18Ničemové musí odejít do podsvětí,
všichni ti pohané, jimž je Bůh lhostejný!
19Ubožák ale nebude zapomenut navždy,
naděje ponížených nezhyne navěky!
20Povstaň, Hospodine, proti lidské zvůli,
před tvým soudem ať stanou národy!
21Vyděs je, Hospodine, ať jsou zastrašeni,
ať poznají pohané, že jsou smrtelní! séla

10

1Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený?
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
2Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!
3Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
4ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.
5Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
6v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“
7Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
8za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.
Bezbranné lidi očima sledují,
9jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!
10K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
11v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“
12Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
13Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?
14Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!
15Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
16Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!
17Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
18zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!

11

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Hospodin je můj úkryt – proč mi říkáte:
„Do hor svých, ptáčku, měl bys uletět!“
2Pohleď, jak ničemové napínají luk,
na tětivu kladou šípy své,
z přítmí střílejí na upřímné!
3Když samy základy bortí se,
tehdy spravedlivý nic nezmůže!
4Hospodin je v chrámu své svatosti,
Hospodin trůní v nebesích!
Očima prohlíží celý svět,
lidské syny zkoumá pohledem!
5Spravedlivé i ničemy zkoumá Hospodin,
z duše nenávidí milovníky násilí!
6Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy,
z kalicha žhavého vichru budou pít!
7Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje,
upřímní spatří jeho obličej!

12

1Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem. Žalm Davidův.
2Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,
všichni čestní lidé mizí ze světa!
3Každý jen druhému pořád lže,
úlisné rty mají, srdce falešné!
4Ať už Hospodin konečně vymýtí
všechny lstivé rty a pyšné jazyky!
5Prý: „V našem jazyku je naše síla,
máme své rty – kdo je náš pán?!“
6Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků
již povstanu, praví Hospodin,
na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!
7Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,
v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.
8Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,
před tímto pokolením nás navždy chraň!
9Ničemy se to hemží ze všech stran,
nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!

13

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Jak dlouho ještě, Hospodine?
Zapomeneš na mě navěky?
Jak dlouho ještě budeš ukrývat
přede mnou svoji tvář?
3Jak dlouho mám nosit úzkosti v duši,
den co den cítit v srdci zármutek?
Jak dlouho ještě můj protivník
bude nade mnou vítězit?
4Pohleď, odpověz mi, Hospodine, Bože můj!
Rozjasni mé oči, ať jako mrtvý neusnu!
5Ať můj sok neřekne: „Už jsem ho porazil!“
Mí nepřátelé ať neslaví mé selhání.
6Na tvoji lásku spoléhám,
nad tvou spásou mé srdce zajásá,
Hospodinu svou píseň zazpívám:
Jak dobrotivě se ke mně zachoval!

14

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavnost páchají,
není, kdo dobro konal by!
2Hospodin z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
3Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!
4Copak nic nevědí všichni ti zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
proč by k Hospodinu volali?!
5Jednou je ale přepadne zděšení –
Bůh je s pokolením poctivých!
6Vy pohrdáte úmysly ubohých?
Jejich útočištěm je Hospodin!
7Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Hospodin svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!

15

1Žalm Davidův.
Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?
2Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
3kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
4kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
5kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.
Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.

16

1Zlatý zpěv Davidův.
Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.
2Hospodinu říkám: Jsi můj Pán,
jediné dobro, které mám!
3Říkám o zbožných lidech na zemi:
Jsou tak vznešení, mám je nejradši!
4Kdo ale za cizími bohy spěchají,
ti jen rozmnožují svá trápení!
Nezúčastním se jejich krvavé úlitby,
nevstoupí jejich jméno na mé rty!
5Můj úděl, můj kalich je Hospodin –
ty přece můj osud z ruky nepustíš!
6Vyměřeny jsou mi blažené krajiny,
dostalo se mi skvělé dědictví!
7Hospodina, svého Rádce, velebím,
i v noci mě učí mé svědomí.
8Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
9Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v bezpečí odpočívá.
10Nenecháš v hrobě duši mou,
nevydáš jámě svého věrného!
11Stezku života jsi mi ukázal,
ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!

17

1Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
8Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
9před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!
10Svým vlastním tukem zarostli,
svými ústy zpupně mluvili.
11Vystopovali mě, už mě obkličují,
očima pátrají, jak by mě srazili.
12Jsou jako lev, jenž po kořisti lační,
jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.
13Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří!
Sraz ho na kolena – mečem svým
zachraň mi život před ničemy!
14Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě,
před lidmi, jejichž odplatou je život na světě.
Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil,
ať jejich děti mají víc, než sní,
na jejich maličké ať zbude v hojnosti!
15Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.

18

I.
1Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2Miluji tě, Hospodine, sílo má!
3Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana!
Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad.
4Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
5Provazy smrti mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
6provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
7Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.
8Zem se třásla, zem se chvěla,
základy hor se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
9Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
10Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
11Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se na křídlech větrných.
12Závojem tmy jak skrýší obklopil se,
mrak temný deštěm byl jeho stan.
13Před jeho žárem se rozstoupila mračna,
krupobití a blesky plamenné,
14Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl:
krupobití a blesky plamenné!
15Deštěm šípů rozehnal je,
množstvím blesků rozdrtil!
16Koryta řek byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem tvým, Hospodine,
před tvým dechem zuřivým!
17Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
18vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
19Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
II.
20vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!
21Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
22Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
23Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
24zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
25Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou před jeho očima.
26Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
27s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
28Ty sám zachraňuješ ubožáky,
pohledy povýšených ale ponížíš.
29Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci,
můj Bůh mi září v tmách.
30S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
III.
31Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!
32Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?
33Tento Bůh mě vyzbrojuje silou,
on činí dokonalou cestu mou.
34Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
35Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.
36Podal jsi mi štít své spásy,
podepřel jsi mě svou pravicí,
sklonil ses, abys mě povýšil!
37Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
38Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
39Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!
40Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
41Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
42Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
43Jako prach ve větru rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal!
44Z různic v lidu zachránils mě,
za vůdce národů jsi mě postavil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
45Jen co mě uslyší, ihned poslouchají,
cizáci krčí se přede mnou.
IV.
46Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají ven ze svých nor!
47Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana!
48Bůh dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy,
49zprostřed nepřátel mě vyvádí.
Pozvedáš mě nad mé soky,
před násilníkem zachráníš.
50Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!
51Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!

19

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Nebesa vyprávějí o Boží slávě,
o díle jeho rukou mluví obloha.
3Jeden den druhému slovo uděluje,
jedna noc druhé zjevuje poznání.
4Není slov a není řeči,
kde by jejich hlas zůstal neslyšen;
5jejich zvuk ozývá se celou zemí,
do krajů světa doléhá jejich zvěst.
Bůh stan postavil slunci v nebesích
6a ono jak ženich vychází z komnaty,
jak hrdina dychtící na cestu vyrazit.
7Vychází na jednom konci nebe,
k druhému konci míří obloukem,
před jeho žárem se nikdo neskryje.
8Hospodinův Zákon je dokonalý,
život do duše navrací.
Hospodinova svědectví jsou věrná,
i prosté činí moudrými.
9Hospodinova pravidla jsou poctivá,
srdce naplňují radostí.
Hospodinovo přikázání je ryzí,
oči člověku rozzáří.
10Úcta k Hospodinu je čistá,
obstojí navěky.
Hospodinova nařízení jsou pravá,
plná spravedlnosti,
11nad zlato vzácnější,
nad zlato nejčistší,
nad med nejsladší,
nad med z pláství kanoucí.
12Poučením jsou pro tvého služebníka,
v jejich dodržování je hojná odplata.
13Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?
Od skrytých hříchů mě očisti!
14Zbav svého služebníka i těch úmyslných,
nikdy ať nade mnou nepanují!
Pak budu bezúhonný a nevinný,
své veliké viny zbavený.
15Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení
kéž se ti, Hospodine, zalíbí –
skálo má, můj Vykupiteli!

20

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Kéž tě Hospodin vyslyší v den soužení,
jméno Boha Jákobova kéž tě ochrání!
3Kéž ti sešle pomoc ze své svatyně,
ze Sionu kéž tě podepře!
4Kéž si vzpomene na všechny tvé oběti,
tvé zápaly kéž v popel obrátí! séla
5Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží,
všechny tvé úmysly kéž naplní!
6Kéž z tvého vítězství se můžem radovat,
ve jménu našeho Boha prapory nechat vlát!
Kéž ti Hospodin splní všechna tvá přání!
7Teď vím, že Hospodin svého pomazaného zachrání,
ze své svatyně v nebi jej vyslyší,
svou mocnou pravicí dá mu vítězství!
8Jedni ve vozy, jiní zas v koně doufají,
nám je nadějí náš Bůh – má jméno Hospodin!
9Oni klesají a hroutí se,
my však stojíme pevně a nehnutě.
10Hospodine, dej králi vítězství,
kdykoli voláme, nás slyš!

21

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
3Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla
4S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
5Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!
6Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
7Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
8Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!
9Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
10Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
11Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!
12Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
13Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.
14Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!

22

I.
1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.

2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
4Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
5Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
6K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
7Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
8Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
11Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
13Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
14Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
15Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
16Patro mám suché jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
17Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli,
18všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
19o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
21Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
II.
22Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!
23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
24Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
27Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
28Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
29Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
30Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
31Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

23

1Žalm Davidův.
Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
2Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
3mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.
4I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
5Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.
6Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.

24

1Žalm Davidův.
Hospodinova je země se vším, co je na ní,
celý svět i s jeho obyvateli –
2vždyť ji sám založil nad oceány,
nad vodními proudy ji ustavil!
3Kdo vystoupí na horu Hospodinovu,
kdo stane na místě jeho svatosti?
4Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo se neoddává marnostem
a nepřísahá falešně.
5Takový přijme Hospodinovo požehnání
a spravedlnost od Boha, své spásy.
6Takoví jsou ti, kdo se na něj ptají,
kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. séla
7Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
8Kdo je ten slavný Král?
Hospodin, udatný a silný,
Hospodin, udatný bojovník!
9Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
10Kdo je ten slavný Král?
Hospodin zástupů,
on je ten slavný Král! séla

25

1Žalm Davidův.
K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
2v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
3Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!
4Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
5Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!
6Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
7Nepřipomínej hříchy mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!
8Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
9Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
10Hospodinovy stezky jsou vždy laskavé a věrné
těm, kdo plní jeho smlouvu a jeho zákony.
11Pro jméno své, Hospodine,
mou hroznou vinu odpusť mi!
12Kterýkoli člověk Hospodina ctí,
tomu ukáže cestu, již má si vyvolit.
13Takový prožije svůj život šťastně,
jeho potomstvo zdědí zem.
14Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,
jeho smlouva jim dává poznání.
15K Hospodinu stále mé oči hledí,
on moje nohy z pasti vyprostí!
16Smiluj se, prosím, na mě pohlédni,
vždyť jsem tak sám, tak ztrápený!
17Zbav mě soužení, jež v srdci nosím si,
vysvoboď mě z mých úzkostí!
18Hleď na mou bídu, na mé trápení,
všechny mé hříchy odpusť mi.
19Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel,
jak prudkou nenávistí nenávidí mě!
20Opatruj mou duši, zachraň mě,
k tobě se utíkám, kéž nejsem zahanben!
21Poctivost a přímost kéž střeží mě,
vždyť ty, Hospodine, jsi má naděje!
22Bože, vykup Izrael ze všech jeho soužení!

26

1Žalm Davidův.
Suď mě, Hospodine, vždyť žiji poctivě,
v Hospodina doufám, nedám se odradit.
2Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě,
prověř mé srdce i mé svědomí!
3Tvou lásku stále před sebou vidím,
tvá věrnost mě všude provází.
4Nesedám mezi podvodníky
a nestýkám se s pokrytci,
5spolek bídáků chovám v nenávisti,
mezi darebáky nesedím.
6Ruce si umývám v nevinnosti,
ke tvému oltáři, Hospodine, přicházím,
7abych ti hlasitě vzdával díky,
abych vyprávěl o všech tvých zázracích.
8Miluji, Hospodine, dům, kde přebýváš,
místo, kde zůstává sláva tvá!
9Mezi hříšníky mou duši nezahrň,
s vrahy můj život nespojuj!
10Ruce mají plné zvrhlosti,
v pravici mají samé úplatky!
11Já ale chci žít poctivě,
smiluj se nade mnou, vykup mě!
12Nohama stojím na rovné zemi,
ve velikém shromáždění Hospodina velebím.

27

1Žalm Davidův.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se měl bát?
Hospodin je síla mého života,
z koho bych měl mít strach?
2Když na mě útokem táhnou bídáci,
aby mé tělo zhltali,
moji nepřátelé a mí protivníci
sami vrávorají a padají.
3I když se proti mně vojsko utáboří,
mé srdce se toho neleká;
i kdyby proti mně vypukla válka,
i tehdy se budu spoléhat.
4Žádal jsem Hospodina o jediné,
po tom jsem toužit nikdy nepřestal:
Abych směl zůstávat v jeho domě
po všechny dny svého života,
abych se kochal v Hospodinově kráse
a v jeho chrámě jej hledal.
5Neboť mě skryje ve svém příbytku,
když nastane zlý den,
schová mě ve skrýši svého stanu
a na skálu mě vyzdvihne.
6Tehdy má hlava bude vyvýšena
nad mé nepřátele ze všech stran;
v jeho stanu budu s jásotem obětovat,
Hospodinu budu zpívat a hrát!
7Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě.
8O tobě přemítá mé srdce,
že říkáš: „Hledejte mou tvář!“
Tvou tvář tedy hledám, Hospodine,
9neskrývej přede mnou svou tvář!
Svého služebníka v hněvu neodmítej,
býval jsi přece mou pomocí!
Nenechávej mě a neopouštěj,
Bože mé záchrany!
10Můj otec i matka mě sice opustili,
Hospodin mě ale k sobě přivine.
11Ukaž mi, Hospodine, cestu svou,
kvůli mým nepřátelům veď mě
stezkou srovnanou!
12Nevydej mě prosím zvůli mých nepřátel –
povstali proti mně lživí svědkové
a krutě obviňují mě!
13Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými
uvidím, jak dobrý je Hospodin!
14Spoléhej na Hospodina,
buď statečný a on tě posilní.
Spoléhej na Hospodina!

28

1Žalm Davidův.
K tobě, Hospodine, volám,
skálo má, přeruš své mlčení!
Jestliže neodpovíš mi,
podobný budu mrtvolám!
2Vyslyš mé prosby, když k tobě volám,
když ruce zvedám k tvé nejsvětější svatyni!
3Nezahrnuj mě mezi darebáky
a mezi pachatele zla,
mezi ty, kdo s bližními mluví o pokoji,
v srdcích však mají zášť.
4Dej jim odplatu za jejich skutky,
za podlost jejich počinů,
odměň je za dílo jejich rukou,
dej jim zaslouženou odplatu!
5Protože nedbají na Hospodinovy činy –
na to, co vykonal svýma rukama –
proto je rozboří a nikdy více
nebude je už budovat.
6Požehnán buď Hospodin,
že vyslyšel mé prosby!
7Hospodin je má síla a můj štít,
na něj se v srdci spoléhám.
Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá,
svou písní chci mu děkovat!
8Svému lidu je Hospodin silou,
svému pomazanému je jistou záchranou.
9Zachraň, Hospodine, svůj lid,
požehnej svému dědictví,
buď jejich pastýř a nes je navěky!

29

1Žalm Davidův.
Vzdejte Hospodinu, synové Boží,
vzdejte Hospodinu slávu a moc.
2Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží,
klaňte se Hospodinu v kráse svatosti!
3Hlas Hospodinův se nese nad vodami,
Bůh slávy sám hromem burácí –
Hospodin nad vodními spoustami!
4Hlas Hospodinův přichází v moci,
hlas Hospodinův je nádherný!
5Hlas Hospodinův láme cedry,
libanonské cedry Hospodin poráží.
6Jako telátko nechá skákat Libanon,
Sirion skáče jak mládě buvolí!
7Hlas Hospodinův srší ohněm,
8hlas Hospodinův pouští otřásá –
kádešskou pouští třese Hospodin!
9Hlas Hospodinův vyvrací duby a obnažuje lesy,
v jeho chrámě všichni „Sláva!“ volají.
10Hospodin trůnil nad potopou,
Hospodin bude jako král trůnit navěky.
11Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin svému lidu žehná pokojem.

30

1Žalm Davidův. Píseň k posvěcení chrámu.
2Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
3Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
4Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!
5Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
6Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!
7Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
8Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!
9K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
10Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?
11Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
12Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
13Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!

31

I.
1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

2Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
3Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!
4Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
5Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
6Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!
7Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
8Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
II.
9Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!
10Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
11Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním,
mé údy ochably.
12Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
13Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
14Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!
15Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
16Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
17Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
18Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
III.
19Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!
20Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
21Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.
22Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
23Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.
24Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
25Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!

32

1Poučný žalm Davidův.
Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny
a jehož hříchy jsou přikryty.
2Blaze člověku, jemuž Hospodin
nepočítá provinění
a jehož duch je beze lsti!
3Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
4Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
6Ať k tobě modlí se každý věrný,
dokud je čas tě naleznout;
potom k nim nedosáhnou ani
přívaly mocných vod.
7Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš,
vítězným jásotem mě obklopíš! séla
8Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít;
radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
9„Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek,
co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou,
než tě poslechnou.“
10Mnoha bolestmi trpí ničemní,
doufajícího v Hospodina však láska obklopí.
11Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví,
vesele prozpěvujte, všichni upřímní!

33

1Veselte se, spravedliví, v Hospodinu,
upřímným sluší chvalozpěv!
2Oslavujte Hospodina na citeru,
na desetistrunné loutně mu zahrajte.
3Zazpívejte mu novou píseň,
hrajte krásně a hlasitě!
4Hospodinovo slovo je přímé,
veškeré jeho dílo trvalé.
5Spravedlnost a právo miluje,
Hospodinovy lásky je plná zem!
6Hospodinovým slovem vznikla nebesa,
celý jejich zástup duchem jeho úst.
7Mořské vody shrnul na hromady,
hlubiny uložil do svých pokladnic.
8Měj v úctě Hospodina, celá zem,
všichni obyvatelé světa, ctěte jej!
9On promluvil – a stalo se,
všechno povstalo jeho příkazem.
10Záměry národů Hospodin kazí,
lidské úmysly vniveč obrací.
11Hospodinův záměr však obstojí navždy,
úmysly jeho srdce od věků navěky!
12Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
13Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
14z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
15Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.
16Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
17Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
18Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
19aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.
20Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
21On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
22Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!

34

1Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, a když jím byl vyhnán, odešel.
2Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
3Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
4Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!
5Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
6Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
7Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
8Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.
9Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,
blaze člověku, jenž doufá v něj!
10Ctěte Hospodina, jeho svatí,
vždyť jeho ctitelům nic neschází.
11I draví lvi někdy strádají a hladovějí,
hledajícím Hospodina však žádné dobro nechybí.
12Pojďte, synové, poslouchejte mě,
úctě k Hospodinu vás vyučím:
13Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
14Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,
ve tvých rtech ať není žádná lest.
15Odmítej zlo a konej dobro,
usiluj o pokoj a nechej se jím vést.
16Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
své uši naklání k jejich volání.
17Zločincům se však Hospodin staví tváří,
aby jejich památku ze země vymýtil.
18Volání spravedlivých Hospodin slyší,
vysvobodí je ze všech úzkostí!
19Hospodin je blízko ztrápeným srdcím,
sklíčené v duchu zachrání!
20Mnohá trápení zažívá spravedlivý,
Hospodin jej ale ze všech vyprostí.
21On střeží všechny jeho kosti,
jediná z nich se nezlomí!
22Ničema zahyne kvůli své zlosti,
nepřátelé spravedlivého budou ztrestáni.
23Hospodin vykoupí svoje služebníky,
nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají.

35

1Žalm Davidův.
Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
3Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“
4Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
5Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!
6Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
7Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
8Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
10Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!

36

1Pro předního zpěváka. Výrok Hospodinova služebníka Davida.
2Zvrácenost sídlí v srdci ničemy,
na bázeň před Bohem vůbec nehledí!
3Dle svého mínění si může lichotit,
svou vinu nevnímá, nemá k ní nenávist.
4Jeho ústa mluví lstivě a ničemně,
konání dobra přestal rozumět.
5I na svém lůžku podlost vymýšlí,
na cestě nekalosti stojí, zla se neštítí.
6Tvá láska, Hospodine, dosahuje k nebi,
tvá věrnost sahá k oblakům.
7Tvá spravedlnost je jak mohutné hory,
tvé zákony jsou hloubka nesmírná –
lidem i zvěři, Hospodine, pomáháš!
8Tvá láska, Bože, je nad cenné poklady,
do stínu tvých křídel se lidé uchýlí!
9Hojností tvého domu bývají nasyceni,
z rajských potoků je napájíš.
10Pramen života je přece u tebe
a ve tvém světle světlo vidíme.
11Svou lásku rozestři na ty, kdo tě znají,
svou spravedlnost na v srdci upřímné.
12Ať už nešlape po mně noha pyšných,
ruka darebáků ať nepronásleduje mě!
13Tam, kde zlosynové padnou,
ležet zůstanou, už nevstanou!

37

1Žalm Davidův.
Nezlob se kvůli zlosynům,
nezáviď těm, kdo křivdu působí –
2vždyť jako tráva uschnou znenadání,
jak jarní zeleň uvadnou!
3Spoléhej na Hospodina, konej dobro,
obývej zemi a žij v bezpečí.
4V Hospodinu měj svoji rozkoš –
on touhy tvého srdce naplní!
5Hospodinu svěř svoji cestu,
doufej v něj a on to učiní:
6vyvede tvou spravedlnost na denní světlo,
tvou nevinu na slunce polední.
7Zůstávej v klidu před Hospodinem,
trpělivě na něj vyčkávej.
Nezlob se, když někdo slaví úspěch,
když někdo provádí, co si umane.
8Vyhni se hněvu, zanech zášti,
nezlob se, vždyť to jen uškodí.
9Bídáci přece budou vymýceni,
doufající v Hospodina však zemi obdrží.
10Za malou chvíli ničema zmizí,
ohlédneš se po něm, a už tu nebude.
11Pokorní ale obdrží zemi,
rozkoš naleznou v hojnosti pokoje.
12Ničema proti poctivému kuje pikle,
zuby na něj skřípe zuřivě,
13Hospodin se mu ale směje –
vidí, že přichází jeho den!
14S taseným mečem, s napjatým lukem
ničemové napadají chudáky ubohé,
aby pobili ty, kdo žijí poctivě.
15Ten jejich meč je však bodne do srdce,
ten jejich luk se rozláme!
16Lepší je málo, co má spravedlivý,
nežli bohatství spousty ničemů.
17Paže ničemů budou zpřelámány,
spravedlivým je ale Hospodin podporou.
18Hospodin zná dny bezúhonných,
jejich dědictví obstojí navěky.
19V zlých dobách nebudou zahanbeni,
v hladových dnech se nasytí.
20Ničemové však budou zahubeni,
Hospodinovi nepřátelé vymizí,
jako když trávu z pastviny
pohlcuje dým.
21Ničema dluží a nechce platit,
spravedlivý však má soucit a rozdává.
22Požehnaní od Boha obdrží zemi,
vyhnáni však budou ti, jež proklíná.
23Kroky člověka Hospodin potvrzuje,
když jeho cestu schvaluje.
24I kdyby zakolísal, přece neupadne,
Hospodin za ruku drží jej.
25Býval jsem mlád a už jsem starý,
nikdy jsem ale nezažil,
že by byl opuštěn spravedlivý
a jeho potomci že by žebrali.
26Stále má soucit a půjčuje druhým,
požehnáním jsou i jeho potomci.
27Odmítej zlo a konej dobro,
pak budeš bydlet v zemi navždycky.
28Hospodin totiž miluje právo,
nikdy se nezřekne věrných svých;
navěky budou zachováni,
potomci ničemů však vymizí.
29Spravedliví ale obdrží zemi
a budou v ní bydlet navždycky.
30Ústa spravedlivého moudře mluví,
jazykem pronáší spravedlivý soud,
31Zákon svého Boha si nosí v srdci,
jeho kroky se nezvrtnou.
32Ničema na spravedlivého číhá,
hledá způsob, jak ho zahubit,
33Hospodin ho však nenechá v jeho rukách,
nedá ho odsoudit v jeho při!
34Spoléhej na Hospodina
a drž se jeho cesty.
On tě povýší, abys obdržel zemi,
ničemy ale vymýtí, uvidíš!
35Viděl jsem ničemu hrozné síly,
jak rozložitý cedr se rozprostřel.
36Pominul ale – hle, už není,
když jsem ho hledal, nic jsem nenašel!
37Pohleď na poctivé, všímej si upřímných –
budoucnost patří pokojným.
38Všichni vzpurní však budou vyhlazeni,
ničemové nemají žádné vyhlídky!
39Od Hospodina je záchrana spravedlivých,
on je jim silou v čase soužení.
40Hospodin je jim pomocí a vysvobozením,
zachrání je před ničemy,
vysvobodí je, vždyť v něho doufají!

38

1Památeční žalm Davidův.
2Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
3Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!
4Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!
6Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
7Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
8Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
11Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
12Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.
14Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
15Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
19vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
20Mých bezdůvodných soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
21Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!
22Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
23Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!

39

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.
2Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,
svým jazykem abych nehřešil,
na uzdě svoje ústa podržím,
dokud je se mnou ničemník.“
3Jako němý jsem zůstal tiše,
nadobro jsem se odmlčel,
svou bolest však jen jitřil jsem.
4Srdce mě pálilo v útrobách,
oheň mi hořel v myšlenkách,
takže můj jazyk začal promlouvat:
5Můj konec, Hospodine, ukaž mi,
kolik dnů jsi mi odměřil,
ať poznám, jak pomíjím!
6Ach, jen hrstku dnů dals mi,
můj věk je u tebe jako nic,
člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla
7Jak pouhý stín člověk životem kráčí,
marně se trápí, marně hromadí,
nevěda ani, kdo to podědí!
8Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?
Všechna má naděje v tobě spočívá!
9Vyprosti mě ze všech mých provinění,
ať se mi prosím blázni nesmějí!
10Zůstanu tiše, neotevřu ústa,
protože tys to způsobil!
11Odvrať ode mě svoji metlu,
pod ranami tvé ruky umírám!
12Když trestáš člověka za jeho vinu,
jako mol ničíš vše, co měl rád –
člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla
13Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,
když křičím o pomoc, naslouchej.
Nad mými slzami nezůstaň mlčet,
poutník a host jsem přece u tebe
tak jako všichni moji otcové!
14Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,
dříve než odejdu a nebudu tu víc!

40

I.
1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

2Na Hospodina jsem čekal toužebně
a on se naklonil a uslyšel můj křik.
3Z vlhké jámy vytáhl mě,
z kalné bažiny,
mé nohy postavil na pevné skále,
mé kroky upevnil.
4Do úst mi vložil novou píseň,
chvalozpěv Bohu našemu;
mnozí to spatří a budou ho mít v úctě,
na Hospodina se spolehnou.
5Blaze člověku,
který v Hospodina skládá naději,
který se neobrací k pyšným
ani k těm, kdo se řídí lží.
6Kolik jen, Hospodine Bože můj,
kolik jen činíš zázraků!
V úmyslech, které o nás máš,
se tobě nikdo nerovná!
Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit,
je jich však víc, než dá se vypočíst!
7Oběti a dary sis neoblíbil,
ale uši jsi mi otevřel:
Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
8Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
jako je o mně v Knize napsáno.
9Mou radostí je konat vůli tvou,
tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“
10Ve velikém shromáždění
jsem spravedlnost zvěstoval,
své rty jsem nezdržoval,
to víš, Hospodine, sám.
II.
11Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem,
o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse,
před velikým shromážděním
jsem tvou lásku a věrnost netajil.
12Své slitování, Hospodine,
mi prosím neodpírej;
kéž láska a pravda tvá
vždycky nade mnou drží stráž!
13Obklopily mě pohromy,
jež nelze vypočíst.
Moje viny mě dostihly,
že přes ně nevidím –
je jich víc, než mám vlasů na hlavě,
všechnu odvahu ztratil jsem!
14Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit;
na pomoc, Hospodine, pospěš mi!
15Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni,
kdo mě o život chtějí připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
kdo se kochají mým neštěstím!
16Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností
ti, kdo nade mnou „Hohó!“ volají.
17Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin!“
ti, kdo milují tvé spasení.
18Já sám jsem nuzný a ubohý –
kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel!
Má pomoc, má záchrana jsi přece ty,
Bože můj, prosím nemeškej!

41

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Blaze tomu, kdo myslí na ubohé,
ve zlý den mu Hospodin pomůže!
3Hospodin ho uchrání, naživu udrží jej,
šťastným na zemi ho učiní,
nevydá ho zvůli nepřátel.
4Hospodin jej posílí na lůžku nemocných –
z jeho nemoci jej zcela uzdravíš!
5Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou,
zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“
6Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti:
„Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“
7Kdykoli mě navštíví, mluví lži,
podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.
8Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají,
přičítají mi pouze neštěstí:
9„Zachvátila ho hrozná věc,
ze svého lůžka nevstane!“
10Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval,
ten, který se mnou jídal chléb,
pozvedl patu proti mně.
11Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou,
dej, abych vstal a dal jim odplatu!
12Takto poznávám, že máš mě rád,
když můj protivník nade mnou nejásá.
13Ty mě podpíráš, neboť jsem nevinný,
do své přítomnosti mě stavíš navěky.
14Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Amen! Amen!

42

1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.
2Jako laň prahne po proudící vodě,
má duše prahne, Bože, po tobě!
3Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má:
Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?
4Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
5Duše mě opouští,
když na to vzpomínám,
jak jsem se zástupy chodíval,
do Božího domu se s nimi ubíral
se zvučným jásotem a písní chval,
když o svátku se zástup radoval.
6Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,
on je můj Bůh, má záchrana!
7Duše má je ve mně sklíčená,
proto na tebe vzpomínám
v kraji Jordánu a Hermonu,
na vršku Micaru.
8Hlubina se ozývá hlubině
ve hluku tvých peřejí,
všechny tvé vlny a tvé příboje
se valí přese mě.
9Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,
v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –
tak zní má modlitba k Bohu mého života!
10Zeptám se Boha, skály své:
Proč jen jsi na mě zapomněl?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám chodit ve smutku?
11V kostech mě drtí výsměch nepřátel,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“
12Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

43

1Zjednej mi právo, Bože,
buď mým obhájcem před bezbožným národem,
zachraň mě před lstivým a podlým člověkem!
2Jsi přece Bůh mé posily –
Proč jsi mě zapudil?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám stále chodit ve smutku?
3Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.
4Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože!
5Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

44

1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.
2Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
3Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
6S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
7Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla
10Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
12Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
13Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!
14U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
16Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
17když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!
18Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
19Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
20Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!
21Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
23Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!
24Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
25Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
27Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!

45

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Poučný žalm synů Korachových. Píseň o lásce.
2Půvabná píseň mi ze srdce plyne,
králi předkládám verše své
jazykem hbitým jak pero písaře:
3Ze všech lidí jsi nejkrásnější,
milostí kanou tvoje rty –
sám Bůh ti žehná navěky!
4Připevni, hrdino, k boku meč,
ukaž se v lesku a slávě své,
5v té slávě vítězně vyjeď do boje
za pravdy a pokory spravedlivou věc –
tvá pravice zmůže věci úžasné!
6Tvé šípy, králi, ostré jsou,
národy skolí před tebou,
srdce tvých soků zasáhnou!
7Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
8Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé!
9Myrhou, aloí a kasií voní roucha tvá,
z paláců slonoviny se těšíš harfami.
10Dcery králů jsou mezi tvými skvosty,
po pravici ti stojí manželka
ofirským zlatem oděná.
11Poslyš, dcero, hleď a poslouchej:
Na svůj lid i na dům otce zapomeň,
12vždyť po tvé kráse touží král –
před ním se skloň, on je tvůj pán.
13I město Týr ti přinese dary,
velmoži národů se před tebou pokoří!
14Královská dcera ve vší slávě čeká v pokoji,
svůj šat má zlatem protkaný.
15V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní jdou panny, družičky – k tobě přichází!
16Radostný jásot je provází,
do králova paláce vstupují.
17Místo svých otců budeš mít děti;
učiníš je knížaty po celé zemi!
18Tvé jméno chci připomínat po všechna pokolení,
ať tě na věky věků chválí národy!

46

1Pro předního zpěváka, vysokým hlasem. Píseň synů Korachových.
2Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla
5Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
9Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
10Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
11Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!
12S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla

47

1Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových.
2Tleskejte Bohu, všechny národy,
vyšlete k němu pokřik radosti!
3Nejvyšší, hrozivý je Hospodin,
veliký Král je všude na zemi.
4On nám podmaňuje národy,
pod naše nohy položil pohany.
5Naše dědictví nám přidělil –
chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla
6Vznáší se Bůh uprostřed jásání,
Hospodin, když troubí se na roh beraní.
7Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu Králi, zpívejte!
8Králem je Bůh všude na zemi,
proto zpívejte žalm poučný:
9Kraluje Bůh nad všemi národy,
Bůh sedí na trůnu své svatosti.
10Vůdcové národů se scházejí
k Bohu Abrahama – jsou jeho lid!
Štíty země přec Bohu náleží –
jak vysoko se vyvýšil!

48

1Zpívaný žalm synů Korachových.
2Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
ve městě našeho Boha,
na hoře své svatosti.
3Vrcholem krásy, potěchou vší země
je hora Sion, město mocného Krále,
na svazích severních.
4Bůh sám je v jeho palácích,
ukázal, že je jim pevností!
5Králové totiž, když se spolčili,
společně k městu přitáhli.
6Když na ně pohlédli, zůstali ohromeni,
vyděsili se, náhle utekli.
7Zděšením byli tenkrát přemoženi,
jako rodička se chvěli bolestí
8tak jako lodě na širém moři
zmítané větrem východním.
9O čem jsme slýchali, to jsme uviděli
ve městě Hospodina zástupů,
ve městě našeho Boha –
kéž je Bůh upevní až navěky! séla
10Rozjímáme, Bože, o tvé lásce
uprostřed tvojí svatyně.
11Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála
do všech končin země dosahá.
Pravice tvá je plná spravedlnosti –
12hora Sion ať se veselí!
Jen ať jásají judské dcery
nad soudy Božími!
13Prochoďte Sion, kolem jej obejděte,
jeho věže zkuste spočítat,
14jeho hradby ze srdce obdivujte,
na jeho paláce upřete zrak.
Abyste o tom vyprávět mohli
pokolení, jež přijde za vámi:
15Tento Bůh je náš Bůh na věky věků,
on bude naším vůdcem, dokud jsme naživu!

49

1Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových.
2Všechny národy, naslouchejte,
obyvatelé světa, poslyšte,
3obyčejní lidé tak jako důležití,
ať už jste chudí nebo bohatí.
4Z mých úst teď moudrá slova zazní,
rozumně mé srdce přemýšlí,
5své ucho nakláním k moudré písni,
za zvuků citery tajemství odhalím:
6Proč bych se bát měl ve zlých časech,
když jsem obklopen záští nepřátel?
7Oni se spoléhají na vlastní jmění,
chlubí se velikostí svého bohatství.
8Jeden druhého však vykoupit nedokáže,
nevnutí za něj Bohu úplatek.
9Výkupné za život je příliš drahé,
nikdo z nich toto nikdy nesvede!
10Nikdo nebude naživu věčně,
hrobová jáma nikoho nemine.
11Jak vidno, i moudrý člověk zemře,
stejně tak hyne tupec a hrubián,
každý své jmění cizím zanechá!
12Jejich hroby jim budou věčnými domy,
na věky věků jim budou obydlím,
třebaže dříve vlastnili pozemky.
13Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou,
tak jako zvířata musí zahynout!
14Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí,
i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla
15Do hrobu zahnáni budou jak ovce,
smrt bude nakonec jejich pastýřem!
Ráno pak poctiví pošlapají je,
když jejich tělo bude v hrobě hnít
daleko od jejich slavných obydlí.
16Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí,
on mě vytrhne z jeho sevření! séla
17Proto se nestrachuj, když někdo bohatne
ani když jeho dům slavně vzmáhá se.
18Až zemře, nic s sebou nepobere,
jeho nádhera s ním dolů nepůjde.
19Za svého života sám sobě dobrořečil:
„Musí se uznat, že máš blahobyt!“
20Musí však odejít za svými předky,
světlo už nikdy nespatří.
21Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou,
tak jako zvířata musí zahynout.

50

1Žalm Asafův.
Hospodin, Bůh bohů, promlouvá,
celou zem svolává
od slunce východu až tam, kde zapadá.
2Ze Sionu v plné kráse
sám Bůh skvěje se.
3Přichází náš Bůh, nebude mlčet;
před ním jde oheň, všechno stravuje,
kolem něj prudká vichřice!
4Svolává shůry nebesa i zem,
jeho lid aby stanul před soudem:
5„Shromážděte mi moje ctitele,
ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“
6Jeho spravedlnost nebesa zvěstují,
vždyť Bůh je soudce – on jediný! séla
7„Slyš, lide můj, a promluvím,
slyš, Izraeli, já tě usvědčím:
Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!
8Kvůli tvým obětem tě neviním,
tvé zápaly mi nikdy nechybí.
9Nechci však býka z chlévů tvých,
nechci kozlíky z tvé ohrady!
10Všechna zvěř v lese přece patří mi,
také dobytek na horách nesčetných.
11Znám všechny ptáky v nebesích,
divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.
12Nepožádám tě, i kdybych hladověl –
mně patří svět i všechno v něm!
13Cožpak se živím masem hovězím,
cožpak ho krví kozlů zapíjím?
14Přinášej Bohu oběť vděčnosti,
své sliby plň před Nejvyšším.
15Volej mě v den svého soužení,
vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“
16Darebáka však Bůh takto osloví:
„K čemu odříkáváš moje zákony,
mou smlouvu do úst proč bereš si?
17Vždyť přece nechceš dát se poučit,
má slova za hlavu jsi zahodil.
18Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním,
s cizoložníky ses ztotožnil!
19Svá ústa poskytuješ slovům zlým,
tvůj jazyk spřádá úskoky.
20Sedíš si a bratra hanobíš,
syna své matky ostouzíš.
21Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš,
pomyslel by sis, že jsem ti podobný.
Proto tě nyní obviním,
před tvýma očima tě napravím!
22Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte:
Když já vás napadnu, kdo vám pomůže?
23Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí;
kdo svoje cesty napraví,
tomu ukážu Boží spasení!“

51

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.2Poté, co za ním přišel prorok Nátan kvůli jeho poměru s Batšebou.
3Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky,
v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky.
4Důkladně omyj mě od mého provinění,
od mého hříchu mě očisti!
5Uznávám všechny své zločiny,
svůj hřích mám stále na mysli.
6Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil,
před tvýma očima jsem se zla dopustil!
Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý,
oprávněn jsi mě odsoudit!
7Vždyť nesu vinu už od narození,
hříšný jsem od svého početí.
8Ty však jsi od počátku toužil po věrnosti,
už v lůně matky učils mě moudrosti.
9Yzopem očisti mě a budu zas čistý,
omyj mě a budu bělejší než sníh!
10Dej mi zas uslyšet radost a veselí,
mé údy zlámal jsi – kéž znovu tancují!
11Od mého hříchu kéž svou tvář odvrátíš,
všechny mé viny kéž odstraníš!
12Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha stálosti.
13Nevyháněj mě ze své přítomnosti,
svého svatého Ducha neber mi!
14Navrať mi radost ze své spásy,
ušlechtilým duchem mě posilni.
15Tvým cestám pak budu provinilce učit,
aby se hříšníci k tobě vraceli.
16Smrtelné viny zbav mě, Bože, Bože mé spásy,
ať jazyk můj zpívá o tvé spravedlnosti!
17Pane můj, otevři mé rty,
ať má ústa zvěstují tvé chvály!
18V oběti neměl bys zalíbení, kdybych ti ji dal,
moje zápaly bys nepřijal.
19Kajícný duch je Bohu nad oběti –
nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.
20Ve své dobrotě smiluj se nad Sionem,
zdi Jeruzaléma znovu vystavěj!
21Tehdy si zalíbíš oběti spravedlnosti –
zápalné oběti bez vady,
tehdy se znovu budou obětovat býci
na tvém oltáři.

52

1Pro předního zpěváka. Poučný žalm Davidův.2Poté, co Doeg Edomský přišel za Saulem a oznámil mu: „David vešel do Achimelechova domu.“
3Chlubíš se, hrdino, vlastním zlem?
Boží láska je tu každý den!
4Záhubu chystáš svým jazykem,
tou ostrou břitvou pácháš lest.
5Zlé víc než dobré miluješ,
raději než pravdu mluvíš lež. séla
6Ve zhoubných řečech si libuješ,
které vypouštíš zrádným jazykem!
7Bůh tě však navždy porazí,
chytne tě, z domova uchvátí,
ze země živých tě vyhladí! séla
8Spravedliví užasnou, až to uvidí,
nakonec se ti zasmějí:
9„Pohleďte na toho hrdinu,
jenž neměl v Bohu záštitu.
Spoléhal na množství svého majetku,
posílit chtěl se skrze záhubu!“
10Já ale budu jako oliva –
v Božím domě budu rozkvétat.
Na Boží lásku totiž spoléhám
stále, napořád.
11Chválit tě budu, Pane, navěky
za to, cos učinil.
V tvém jménu složím naději,
neboť je vzácné před tvými věrnými!

53

1Pro předního zpěváka, k tanci. Poučný žalm Davidův.
2Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavné křivdy páchají,
není, kdo dobro konal by!
3Bůh z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
4Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!
5Copak nic nevědí tito zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
pročpak by k Bohu volali?!
6Jednou je ale přepadne zděšení,
ačkoli předtím strach neznali.
Kosti těch, kdo napadli tě, Bůh sám rozptýlí
a ty je zahanbíš,
vždyť Bůh je zatratil!
7Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Bůh konečně svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!

54

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův.2Poté, co přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se ukrývá u nás!“
3Bože, zachraň mě pro jméno své,
v moci své buď mi obhájcem!
4Bože, slyš moji modlitbu,
mým slovům popřej sluch.
5Cizáci povstali proti mně,
násilníci pasou po mém životě –
ti, kdo nestavějí Boha před sebe. séla
6Pohleďte, můj pomocník je Bůh,
můj Pán mě drží naživu!
7Mým nepřátelům, Pane, odplať zlo,
už s nimi skoncuj pro věrnost svou!
8Potom ti budu obětovat ochotně,
tvé jméno, Hospodine, slavit, že dobré je!
9On mě vysvobodí z každého soužení,
svým nepřátelům směle pohlédnu do očí!

55

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův.
2Naslouchej, Bože, mé modlitbě,
před mojí prosbou se neskrývej,
3popřej mi sluchu a odpověz!
Zmítám se v nářku a sténání,
4před křikem nepřítele,
před hrozbou ničemy.
Svojí hanebností mě chtějí zavalit,
chovají ke mně krutou nenávist!
5Srdce se ve mně chvěje bolestí,
obavy ze smrti mě oblehly.
6Hrůza a děs mě svírají
a přemožen jsem úzkostí.
7Přál bych si mít křídla holubí –
odlétl bych a našel klid!
8Uchýlil bych se někam do dáli,
v pustině bych se usadil. séla
9Pospíšil bych si do bezpečí
před touto smrští a vichřicí.
10Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť,
ve městě vládne krutost a rozbroje!
11Ve dne i v noci krouží po jeho zdech,
špatnost a trápení bydlí v něm.
12Střed města patří záhubě,
ulice neopouští křivda a lest!
13Kdyby protivník mě urážel,
to bych snes,
kdyby mě napadl nepřítel,
skryl bych se.
14Ale ty – člověk blízký mně,
můj přítel a můj spřízněnec!
15Radili jsme se spolu důvěrně,
do Božího domu chodili v zástupech!
16Kéž by je smrt náhle přepadla,
aby se zaživa zřítili do pekla –
domy i srdce mají plné zla!
17Já ale k Bohu zavolám,
Hospodin bude má záchrana.
18Večer i ráno, také v poledne
úpím a sténám – vyslyš mě!
19Bůh mě vykoupí z tohoto boje,
pokoj mé duši dopřeje,
i když jich tolik je proti mně!
20Bůh mě vyslyší a pokoří je,
ten, který od věků kraluje! séla
Bůh, jenž se nikdy nemění,
pokoří ty, kdo se ho nebojí!
21Na svoje druhy můj přítel zaútočil,
svoji úmluvu porušil.
22V ústech měl slova nad máslo lahodnější,
v srdci však válku nosil si.
Jak jemný olej hladily jeho řeči,
vskutku však byly dýkami!
23Své břímě uval na Hospodina,
on se o tebe postará;
on přece nikdy nenechá
poctivé padnout do bláta.
24Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš
do jámy nejhlubší.
Půlky života se takoví nedočkají –
já ale v tebe skládám naději!

56

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“. Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu.
2Smiluj se, Bože, lidé mě deptají,
bojovníci na mě každý den útočí.
3Každý den deptají mě moji protivníci,
tak mnozí proti mně pyšně bojují.
4Kdykoli bojím se,
v tobě mám naději!
5V Bohu, jehož slovo chválím,
v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi udělal smrtelník!
6Každý den má slova překrucují,
přemýšlejí stále, jak mi uškodit.
7Číhají tajně, sledují mé kroky,
po mém životě už se sápají.
8Copak uniknou se svou hanebností?
Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
9Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk,
mé slzy schovej do své lahvice –
ty sám víš nejlépe, kolik jich je!
10Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé,
když k tobě zavolám – v ten den.
Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!
11V Bohu, jehož slovo chválím,
v Hospodinu, jehož slovo chválím,
12v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi člověk učinil!
13Tobě jsem, Bože, složil sliby,
tobě přinesu vděčné oběti.
14Vždyť jsi mě zachránil od smrti,
mé nohy od zvrtnutí,
abych směl před Bohem stále chodit
ve světle, mezi živými!

57

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zlatý zpěv Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.
2Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se,
vždyť jsi mým úkrytem!
Do stínu tvých křídel schovám se,
než zkáza pomine.
3K Bohu, k Nejvyššímu zní mé volání,
on se mnou dokoná své záměry!
4Z nebe pošle, aby mě zachránil,
mé pronásledovatele zastaví, séla
svou lásku a věrnost Bůh pošle mi!
5Jsem nucen bydlet mezi lvy,
mezi lidožravými šelmami.
Jejich zuby jsou šípy, oštěpy,
ostrými meči jsou jejich jazyky.
6Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7Nástrahu mým krokům připravili,
mou duši sklíčili.
Jámu přede mnou vykopali,
sami však do ní upadli. séla
8Mé srdce je, Bože, připraveno,
připraveno je zpívat a hrát.
9Probuď se konečně, moje slávo,
probuď se, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
10Chválit tě, Pane, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
11Tvá láska sahá k samému nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
12Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!

58

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zlatý zpěv Davidův.
2Opravdu, mocní, právem rozhodujete,
soudíte lidi podle rovnosti?
3Vždyť máte hanebností plné srdce,
po celé zemi šíříte násilí!
4Už odmalička se bídáci odcizili,
od narození bloudí, kdo mluví lež.
5Jako zlí hadi jsou jedu plní,
jak hluchá zmije mají uši zacpané,
6slova zaklínačů aby neslyšeli,
hlas kouzelníků aby k nim nedoleh.
7V ústech jim, Hospodine, rozbij zuby,
tesáky těch lvů, Bože, vylámej!
8Ať se rozplynou, ať zmizí jako vody,
šípy, jež vystřelili, ať ztratí se!
9Ať jsou jak slimák, co ve slizu se plazí,
jak potracený plod, jenž slunce neviděl!
10Než z jejich trní vzroste husté křoví,
zaživa je smete prudká vichřice.
11Poctivý pak se šťastně dočká pomsty,
v krvi bídáka si nohy umyje.
12A lidé řeknou: „Tak tedy poctiví dojdou odměny,
tak tedy Bůh vskutku soudí zem!“

59

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zlatý zpěv Davidův, když Saul nechal hlídat jeho dům, aby ho mohl zabít.
2Zbav mě mých nepřátel, Bože můj,
před útočníky mě ochraňuj.
3Zbav mě těch zlosynů,
zachraň mě od těch vrahounů!
4Pohleď, Hospodine – v záloze na mě číhají,
všichni ti siláci se na mě sbírají,
i když jsem bezúhonný, nevinný!
5Pro nic za nic se sbíhají, na mě se chystají,
povstaň mi na pomoc, jen pohlédni!
6Hospodine Bože zástupů, Bože Izraele, procitni,
potrestej všechny ty pohany,
neměj slitování s podlými zločinci! séla
7Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
8Pohleď, co ústy prskají!
Svými rty bodají jako dýkami –
myslí si: „Kdo to uslyší?“
9Tobě jsou, Hospodine, jen pro smích,
všem těm pohanům se vysmíváš.
10Ty jsi má síla, tebe vyhlížím,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad!
11Bůh ve své lásce jde mi naproti,
z nepřátel činí mi pastvu pro oči.
12Ještě je nepobíjej, můj lid by zapomněl,
mocně však jimi otřes a poniž je,
Pane můj, vždyť jsi náš štít!
13Za hříchy jejich úst, za slova jejich rtů
jejich vlastní pýcha kéž by je lapila!
Za všechny jejich kletby, za všechny lži
14vyhlaď je ve svém hněvu, vyhlaď dočista!
Jen ať se dozví zemské končiny,
že Bůh je vládcem Jákoba! séla
15Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
16Sem a tam toulají se, potravu hledají,
o hladu musejí se ke spánku uložit.
17Já ale budu o tvé síle zpívat,
tvou lásku chci opěvovat od rána.
Vždyť ty ses stal mou pevností,
mým útočištěm v den soužení.
18Ty jsi má síla, tobě zazpívám,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad,
Bože, lásko má!

60

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“. Zlatý žalm Davidův, pro poučení.2Když bojoval proti Aramejcům z Mezopotámie a z Cóby a Joáb se vrátil do Solného údolí, kde porazil dvanáct tisíc Edomců.
3Zavrhl jsi nás v návalu prchlivosti,
teď ale, Bože, vrať se k nám.
4Zemí jsi třásl, na kusy tříštil,
její pukliny uzdrav, už se rozpadá!
5Vlastní lid nechal jsi okusit hrůzy,
vínem závrati jsi nás napájel.
6Svým ctitelům teď ale korouhev dal jsi,
aby ji rozvinuli v pravdě tvé. séla
7Aby tví milovaní byli zachráněni,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě!
8Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“
11Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, který s našimi šiky netáhneš?
13Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana v člověku je přece nicotná.
14S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
ty, kdo nás nenávidí, rozdupá!

61

1Pro předního zpěváka, na strunný nástroj. Žalm Davidův.
2Moje volání slyš, Bože,
mojí modlitbě naslouchej!
3Od konce světa volám tě,
srdce mám sevřené:
Ke skále, která mě převyšuje,
prosím doveď mě!
4Býval jsi přece mým útočištěm,
baštou před tváří nepřátel.
5V tvém stanu chtěl bych bydlet stále,
ve skrytu tvých křídel schovat se! séla
6Mé sliby, Bože, jistě slyšel jsi,
ctitelům tvého jména dal jsi dědictví.
7Ke dnům krále přidej další dny,
jeho léta ať věky trvají!
8Před Boží tváří ať trůní navždycky,
dej, ať ho provází láska s věrností!
9Tvému jménu chci zpívat navěky,
své sliby plnit po všechny dny.

62

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.
2Jen v Bohu má duše odpočívá,
od něj přichází má záchrana.
3Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!
4Jak dlouho budete v útoku pokračovat?
To chcete všichni srazit člověka,
který je sám jak zídka nahnutá,
jak plot, který se rozpadá?
5Jen na to myslí, jak by ho strhli,
jak by ho zbavili jeho cti.
Lež mají rádi, ústy dobrořečí,
v srdci však srší kletbami! séla
6Jen v Bohu, duše má, odpočívej,
od něj přichází moje naděje.
7Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu, on je můj pevný hrad!
8V Bohu je má spása, moje sláva;
má pevná skála, v Bohu je skrýše má.
9V každý čas na něj, lidé, spoléhejte,
před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla
10Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci,
lidští tvorové jsou jako přeludy:
Budou-li spolu na váhu položeni,
lehčí se ukážou než pouhé nic!
11Nespoléhejte na bezpráví,
nedoufejte marně v krádeže,
a kdyby vzrůstalo vaše jmění,
v srdci mu místo nedejte!
12Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel,
že Bohu síla náleží.
13Tobě náleží také láska, Pane,
ty přece každému jeho skutky odplatíš!

63

1Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
2Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
3Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!
4Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
5Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
6Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!
7Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
8Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
9K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.
10Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
11Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
12Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!

64

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Slyš, Bože, hlas mého naříkání,
před hrozbou nepřátel mě ochraňuj.
3Před úklady zlých mě prosím ukryj,
před vzpourou tlupy zločinců!
4Jazyky si jak meče naostřili,
jak šípy míří slovy krutými.
5Nevinného chtějí trefit ze zálohy,
bez obav na něj náhle vystřelí!
6Ve svých zlých plánech se utvrzují,
jednají o tom, jak pasti nastražit.
„Kdo by to viděl?“ říkají si,
7„Kdo by vypátral naše zločiny?“
Vypátrá je Ten, jenž do nitra hledí,
jenž pátrá v hlubinách srdce člověka!
8Bůh po nich tehdy svým šípem střelí,
upadnou náhle, plní ran!
9Jazyky svými sami se srazí,
každý, kdo spatří je, se otřese.
10Bázeň pak zachvátí všechny lidi,
o Božích skutcích budou vyprávět,
nad jeho dílem přemýšlet!
11Spravedlivý se bude v Hospodinu těšit,
že svěřil se jeho ochraně.
Jásat pak budou spolu všichni,
kdo mají srdce upřímné!

65

1Žalm pro předního zpěváka. Píseň Davidova.
2Na Sionu ti, Bože, náležejí chvály,
sliby ti dané budou splněny!
3K tobě přichází každý smrtelník,
neboť vyslýcháš naše modlitby.
4Když nás přemáhají naše hříchy,
od našich vin nás očistíš!
5Blaze vyvoleným, které zveš,
aby stanuli na tvých nádvořích!
Dobrotou tvého domu se sytíme
ve chrámu tvé svatosti.
6Svými divy nám právo zjednáváš,
Bože našeho spasení.
Jsi přece nadějí všech končin světa
i moří dalekých!
7Ty, jenž svou silou hory utvrzuješ,
ty, jenž jsi mocí oděný,
8ty, jenž dokážeš zkrotit řev moře,
jekot jeho vln, bouřící národy,
9svými zázraky ohromuješ celý svět,
od východu k západu jásot působíš!
10Navštěvuješ zemi a napájíš ji,
zahrnuješ ji bohatstvím.
Boží potok je plný vody,
opatřuješ lidem obilí.
Ty přece zemi zúrodňuješ,
11zaléváš brázdy, hroudy rozdrtíš,
hojnými lijáky ji obměkčuješ
a žehnáš tomu, co roste z ní.
12Korunuješ rok svou dobrotou,
tvé stopy kanou hojností.
13Zelené louky jsou, kde byla poušť,
pahorky se halí radostí.
14Pastviny se stády pokrývají,
údolí se oblékají obilím.
Už křičí radostí!
Ano, už zpívají!

66

I.
1Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

Ať volá radostně k Bohu celý svět,
2o jeho slavném jménu zpívejte,
jeho chválu slavně hlásejte!
3Řekněte Bohu: Jak ohromné jsou skutky tvé!
Tváří v tvář tvé mohutné síle
tvoji nepřátelé krčí se.
4Celý svět se ti bude klanět,
zpívat ti bude,
zpívat o jménu tvém! séla
5Pojďte, na Boží skutky hleďte,
jak ohromný je v tom,
jak k lidem chová se!
6V pevninu kdysi obrátil moře
a pěšky přešli přes řeku –
pojďte, radujme se v něm!
7Navěky vládne ve své síle,
jeho oči bdí nad národy –
neprosadí se vzbouřenci! séla
8Našemu Bohu, národy, dobrořečte,
hlas jeho chvály nechte znít.
9Vždyť naši duši zachoval při životě,
našim nohám nedal klopýtnout!
10Ano, prověřil jsi nás, Bože,
tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.
11Zavedl jsi nás do lovcovy sítě,
na naše bedra jsi vložil trápení.
II.
12Člověku nastavil jsi naše hlavy,
ohněm i vodou prošli jsme,
než jsi nás vyvedl ke svobodě.
13Do tvého domu vejdu s oběťmi zápalnými,
sliby, jež dal jsem, splním ti,
14sliby, jež pronesl jsem svými rty,
sliby mých úst uprostřed soužení.
15Zápaly přinesu ti ze zvířat vykrmených,
berany pro tebe v dým proměním,
býky i kozly ti jako oběť připravím! séla
16Pojďte a slyšte, ctitelé Boží,
budu vám vyprávět, co pro mě udělal.
17Volal jsem k němu z plna hrdla
a chválil ho svým jazykem.
18Hanebnost kdybych si v srdci choval,
můj Pán by mě jistě neslyšel.
19Bůh mě však vyslyšel
a popřál sluch mé modlitbě!
20Bůh ať je požehnán –
mou prosbu neodmítl,
svou lásku mi neodňal!

67

1Zpívaný žalm pro předního zpěváka. Na strunné nástroje.
2Smiluj se nad námi, Bože, požehnej nám,
rozjasni nad námi svoji tvář! séla
3Ať je tvá cesta na zemi známa,
mezi všemi lidmi spása tvá!
4Ať tě národy, Bože, slaví,
ať tě oslavují všechny národy!
5Ať všechny národy zpívají štěstím,
že soudíš lidi poctivě,
národy světa že spravuješ! séla
6Ať tě národy, Bože, slaví,
ať tě oslavují všechny národy!
7Úrodu svou kéž nám země dává –
Bůh, náš Bůh, kéž nám požehná!
8Bůh kéž nám požehná,
kéž ho ctí každý světa kraj!

68

1Pro předního zpěváka. Zpívaný žalm Davidův.
2Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou,
ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou!
3Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš –
jako vosk taje před ohněm,
ničemové zhynou před Bohem!
4Jásat před Bohem však budou poctiví,
oslavovat budou a tančit radostí!
5Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte,
Jezdci na oblacích cestu připravte –
Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte!
6Ochránce vdov, otec sirotků
je Bůh ve svém svatém příbytku.
7Osamělým dává Bůh rodinu,
vězně vyvádí na svobodu,
vzpurní však obývají pustinu.
8Když vytáhls, Bože, před svým lidem,
pustinou když ses ubíral, séla
9zem se třásla, nebesa dštila
tam na Sinaji, před Bohem,
ano, před Bohem, Bohem Izraele!
10Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi,
osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
11V něm domov našly tvé zástupy,
svou hojností jsi, Bože, chudé podělil!
12Když Pán vyslovil svůj rozkaz,
veliký průvod žen to zvěstoval:
13„Králové s vojsky prchají, prchají,
hospodyně si kořist rozdělí!“
14I když vás k zemi skláněla břemena,
křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá,
vaše perutě jsou ze zlata!
15Všemohoucí tenkrát krále rozehnal,
jako by temná hora Calmon sněhem zbělala!
16Ó hory veliké, hory bášanské,
hory skalnaté, hory bášanské!
17Proč závistivě hledíte, hory skalnaté,
na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek?
Hospodin na ní věčně zůstane!
18Božích vozů jsou myriády,
jsou jich tisíce a tisíce –
Pán ze Sinaje vchází do své svatyně!
19Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce,
vzal sis lidi jako dar,
dokonce i ty, kteří se bouří,
že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!
20Požehnán buď Pán,
jenž každý den nás nese,
požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
21Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy,
Panovník Hospodin vyvádí ze smrti!
22Svým sokům Bůh ale rozdrtí lebku,
serve kštici těch, kdo žijí ve hříchu!
23Pán praví: „Tvé soky přivedu zpátky z Bášanu,
i z mořské hlubiny přivedu je nazpátek,
24aby sis omyl nohy v krvi nepřátel,
tví psi aby ji chlemtali jazykem!“
25Spatřili tvůj slavný průvod, Bože,
průvod mého Boha a Krále do svatyně.
26Vpředu šli zpěváci, vzadu hudebníci,
mezi nimi panny v rytmu tamburín.
27Velebte Boha ve svých shromážděních,
velebte Hospodina, Izraelovi potomci!
28Maličký Benjamín v čele si vykračuje,
vůdcové Judy pak se svým zástupem,
vůdcové kmene Zabulon a Neftalí!
29Projev svou sílu, Bože, mezi námi,
prokaž svou moc, Bože, tak jako dřív,
30ze svého chrámu nad Jeruzalémem –
ať ti tam králové dary snášejí!
31Odežeň šelmu, jež v rákosí se skrývá,
to stádo buvolů, býčí národy.
Rozdupej dychtící po kusu stříbra,
rozežeň národy chtivé po boji!
32Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta,
Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát!
33Zpívejte Bohu, království země,
našemu Pánu žalmy zpívejte, séla
34onomu Jezdci na dávných nebesích –
slyšte, už burácí hlasem mohutným!
35Uznejte, že Bohu patří moc,
nad Izraelem je jeho velebnost,
jeho moc sahá do oblak!
36Bože, jak hrozný jsi ve své svatyni!
Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří.
Bůh ať je požehnán!

69

I.
1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův.

2Bože, pomoz mi,
voda až po krk sahá mi!
3Hluboko klesám do bahna beze dna,
kolem mě vodní hlubina –
ta záplava mě přemáhá!
4Křikem jsem vyčerpán,
hrdlo mě pálí, vysychá,
vyhlížím Boha, ztrácím zrak!
5Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí,
je více, než mám vlasů na hlavě!
Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit,
obviňují mě falešně –
to, co jsem neukradl, musím navracet!
6Ty, Bože, znáš moje bláznovství,
mé viny před tebou se nikam neskryjí.
7Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!
8Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
9Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
10Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!
11V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
12Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
II.
13Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!
14Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
15Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
16Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!
17Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
18Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
19Přibliž se ke mně, vyprosti mě,
vykup mě z moci nepřátel!
20Ty přece víš o mém ponížení,
o všech těch urážkách a posměšcích –
všechny mé nepřátele máš přece na očích!
21Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle,
toužil jsem po soucitu, zbytečně,
hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22K jídlu mi dali okusit žluče,
ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23Jejich stůl ať se jim stane léčkou,
jejich pastí a odplatou.
24Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
jejich bedra sehni navždycky!
25Vylij na ně své rozhněvání,
plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26Jejich příbytek ať zůstane pustý,
v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují,
baví se o bolesti tebou zraněných.
28Jejich viny jim proto všechny sečti,
do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
III.
29Z knihy života ať jsou vymazáni,
mezi spravedlivé ať nejsou počteni!
30Já sám jsem ubohý, trpím bolestí,
tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
31Boží jméno pak písní oslavím,
vyvyšovat je budu s vděčností.
32Ta oběť Hospodina potěší víc než býk,
více než dobytek s rohy a kopyty!
33Ponížení se rozveselí, až to uvidí –
vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
34Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky,
nepohrdá svým lidem v zajetí.
35Nebesa i země ať jej oslavují,
též moře i všechna havěť v nich!
36Bůh totiž Sionu daruje spásu
a města Judy znovu vystaví,
tak aby bydleli ve svém dědictví.
37Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží
a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

70

1Pro předního zpěváka. Památeční žalm Davidův.
2Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
3Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!
4Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
5Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.
6Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!

71

1Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
7Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
8Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!
9Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“
12Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
15Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,
celý den mluvit o tvém spasení –
ač nevím ani, jak je vypočíst!
16Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,
tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!
17Učils mě, Bože, od mládí,
až dosud vyprávím o tvých zázracích.
18Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,
tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,
o tvé moci než zpravím všechny potomky!
19Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,
ohromné věci provádíš –
kdo je ti, Bože, podobný?
20Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,
k životu mě ale znovu navrátíš,
zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
21Mou vážnost znovu posílíš,
vrátíš se, abys mě utěšil.
22Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,
zazpívám o tvé věrnosti,
na citeře ti žalmy zahraji,
Svatý izraelský!
23Radostně ti budou zpívat mé rty
i moje duše, kterou jsi vykoupil.
24Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –
že byli zahanbeni, že se styděli
ti, kdo usilovali o mé neštěstí!

72

1Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5Ať žije dál po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
8Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
9Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
10Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
11Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!
12Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
13S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
14Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!
15Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
16Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
17Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy,
za blaženého ať jej prohlásí!
18Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
20Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.

73

1Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!

74

1Poučný žalm Asafův.
Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
3Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
5Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
7Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
8V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
13Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
16Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc i slunce ty jsi umístil.
17Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.
18Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
21Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

75

1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“ Zpívaný žalm Asafův.
2Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!
3Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
4Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
5Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy své!
6Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“
7Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
8Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
9Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!
10Já se však budu navěky radovat,
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
11„Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“

76

1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Zpívaný žalm Asafův.
2V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
3Sálem si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
4Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla
5Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých!
6Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
7Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!
8Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
9Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
10Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla
11Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
12Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
13On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!

77

1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.
2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
3Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
4Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla
5Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
6Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
7Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:
8Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
9Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
10Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla
11To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
13O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.
14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
16Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla
17Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
18Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!
19Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
21vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.

78

I.
1Poučný žalm Asafův.

Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.
2V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.
3Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.
4Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.
5Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,
6aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:
7Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!
II.
8Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!
9Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.
10Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.
11Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.
12Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.
13Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.
14Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.
15Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.
16Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.
III.
17Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!
18Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.
19Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?
20Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“
21Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.
22Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,
23přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.
24Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!
25Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!
26Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.
27Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.
28Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.
29Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.
30Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,
IV.
31když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!
32Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
33Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
34Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.
35Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
36Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
37Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.
38On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
V.
39Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.
40Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
41Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!
42Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
43Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
44Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!
45Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
46Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
47Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
48Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.
49Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
50Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
51V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.
52Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.
53Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
54Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.
VI.
55Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.
56Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
VII.
66Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!
67Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.

79

1Žalm Asafův.
Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!
2Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?
6Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
7za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!
8Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
9Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!
10Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
11Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
12Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!
13My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!

80

1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“. Žalm Asafův.
2Pastýři Izraele, naslouchej,
jenž vodíš Josefa jako ovce své,
jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se!
3Před Efraimem, Benjamínem a Manasesem
probuď svoji moc,
přispěj nám na pomoc!
4Bože, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
5Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš
modlitby svého lidu s hněvem odmítat?
6Nakrmil jsi je chlebem pláče,
kalich slz plný jsi jim vypít dal.
7U našich sousedů vydals nás potupě,
každý náš nepřítel se nám vysmívá.
8Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!
9Z Egypta přenesl jsi vinné révoví,
vyhnal jsi pohany, abys je zasadil.
10Místo jsi pro tu révu připravil,
zarostla celou zem, vpustila kořeny.
11Vysoké hory přikryl její stín,
ratolestmi zakryla cedry nejvyšší.
12Až k moři vyslala svoje výhonky,
její větévky až k Eufratu dosáhly.
13Proč jen jsi rozbořil zídku té vinice,
aby z ní každý kolemjdoucí trhat směl?
14Lesní kanci ji rozryli,
polní zvířata ji spásají!
15Bože zástupů, navrať se,
pohlédni z nebe, jen se podívej –
o tuto révu se postarej!
16Réva, již sázela tvá pravice,
ratolest, kterou sis pěstoval,
17posekána, spálena ohněm je,
od tvého hněvu umírá.
18Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice,
nad lidským synem, jehož sis vychoval!
19Neopustíme tě už nikdy více;
oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat!
20Hospodine Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!

81

1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Asafův.
2Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
3Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
4Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!
5Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
6Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.
Slyším hlas mně dosud neznámý:
7„Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
8Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla
9Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
10Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj.
11Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!
12Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
13Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
14Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!
15Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
16Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
17Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“

82

1Žalm Asafův.
Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:
2„Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
3Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
4Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!
5Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!
6Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
7Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“
8Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!

83

1Zpívaný žalm Asafův.
2Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
3Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
4Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
5Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme,
aby se zapomnělo na jméno Izrael!
6Jednomyslně se spolu uradili,
do smlouvy proti tobě vstoupili:
7tábor Edomců spolu s Izmaelity,
Hagrité spolu s Moábci,
8Gebal i Amon spolu s Amalekovci,
Filištíni spolu s Týrskými,
9dokonce Asyřané spolčili se s nimi –
stali se posilou pro syny Lotovy! séla
10Proveď jim to, co provedls Midiánu,
Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu.
11Rozprášeni byli tenkrát u En-doru,
na zemi leželi jako hnůj!
12Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb,
všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna,
13kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“
14Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
15Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
16takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!
17Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
18Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
19Tak aby poznali, že ty jediný,
který máš jméno Hospodin,
jsi nade vší zemí Nejvyšší!

84

1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm synů Korachových.
2Hospodine zástupů,
jak překrásně je ve tvém příbytku!
3Má duše dychtí, toužebně vyhlíží
k Hospodinovým nádvořím.
Mé srdce i tělo volají
živému Bohu vstříc!
4Vždyť i ten vrabec domov má,
hnízdo si našla vlaštovka,
aby vyvedla svá mláďata –
u tvých oltářů, Hospodine zástupů,
Králi můj a Bože můj!
5Blaze těm, kdo ve tvém domě dlí,
oslavovat tě budou navěky! séla
6Blaze tomu, kdo v tobě sílu nachází –
v srdci je připraven na cestu vyrazit!
7Vyprahlým údolím když poutníci kráčejí,
proměňují je v studnici
a první déšť je požehnáním zahalí.
8Od síly k síle putují –
před Bohem na Sionu se všichni ukáží!
9Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu,
popřej mi sluchu, Bože Jákobův! séla
10Štíte náš, Bože, pohlédni,
svého pomazaného zahrň milostí!
11Jeden den ve tvých nádvořích
je lepší než jinde na tisíc!
V domě svého Boha chci postávat u prahu,
než abych bydlel v příbytcích ničemů.
12Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít!
Milost i slávu dává Hospodin,
neupře žádné dobro upřímným.
13Hospodine zástupů, blaze člověku,
jenž v tobě skládá důvěru!

85

1Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových.
2Své zemi jsi, Hospodine, přízeň projevil,
Jákoba přivedl jsi zpátky z vyhnanství.
3Viny jsi zbavil svůj vlastní lid,
všechny hříchy jsi mu odpustil. séla
4Všechen svůj hněv jsi odvrátil,
plamen svého hněvu jsi uhasil.
5Bože naší spásy, vrať se k nám,
přestaň nevražit proti nám!
6To budeš navěky rozhněván?
Rozlícen zůstaneš napořád?
7Nechceš nám znovu život darovat,
aby se tvůj lid z tebe radoval?
8Projev nám, Hospodine, lásku svou,
obdaruj nás svou záchranou!
9Poslechnu, co říká Bůh, Hospodin
(on slibuje pokoj svému lidu, věrným svým):
„Jen ať se nevracejí k svému bláznovství!“
10Jeho spása je blízko těm, kdo jej ctí,
v naší zemi se sláva zabydlí!
11Láska a pravda se spolu setkají,
spravedlnost a pokoj se políbí.
12Pravda ze země vyraší,
spravedlnost k nám z nebe zamíří!
13Hospodin sám nás štěstím obdaří
a naše země hojně urodí.
14Spravedlnost před ním poběží,
připraví cestu jeho šlépějím!

86

1Modlitba Davidova.
Slyš mě, Hospodine, a odpověz,
vždyť jsem tak nuzný a ubohý!
2Naživu mě prosím zachovej,
vždyť jsem ti oddaný!
Svému služebníku spásu dej –
Bože můj, jsi mou nadějí!
3Smiluj se nade mnou, Hospodine,
vždyť k tobě volám celý den!
4Svého služebníka naplň radostí,
vždyť k tobě, Pane, svou duši povznáším.
5Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný,
velice miluješ ty, kdo tě vzývají!
6Moji modlitbu, Hospodine, slyš,
mých proseb všímej si.
7Vzývám tě v den svého soužení,
neboť mi odpovíš.
8Žádný bůh není, Pane, jako ty,
tvým skutkům není podobných!
9Všechny národy, kterés učinil,
přijdou se tobě poklonit,
tvé jméno, Pane, oslaví!
10Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky,
jediný Bůh jsi ty!
11Svou cestu, Hospodine, ukaž mi,
abych se držel tvé věrnosti.
Mé srdce ať se soustředí,
abych tvé jméno ctil!
12Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým,
tvé jméno chci slavit navěky!
13Vždyť ty mě miluješ láskou největší,
zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!
14Nadutci povstali, Bože, proti mně,
tlupa násilníků pase po mém životě –
ti, kdo tě nestavějí před sebe!
15Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý.
16Pohlédni na mě, smiluj se prosím,
svého služebníka posilni,
synu své služebnice daruj spasení!
17Dej mi znamení své dobroty,
aby se moji nepřátelé stydět museli,
až uvidí, že jsi byl mou pomocí
a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!

87

1Zpívaný žalm synů Korachových.
Na svatých horách založil Hospodin
2brány sionské, které miluje
nad všechny Jákobovy příbytky.
3Jak slavné věci o tobě říkají,
město Boží! séla
4„Egypt a Babylon budu uvádět
jako ty, kdo mě poznali;
právě tak Filištíny, Týrské i Habešské –
každý z nich se tu narodil!“
5O Sionu se pak prohlásí:
„Ten i ten se v něm narodil.
Kéž jej posílí sám Nejvyšší!“
6Hospodin zapíše, až sečte národy:
„I tenhle se tu narodil.“ séla
7Ať proto zpěváci při tanci zpívají:
„Všechno mé z tebe pramení!“

88

1Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci.Poučná píseň Hemana Ezrachejského.
2Hospodine, Bože mé spásy,
ve dne i v noci před tebou běduji.
3Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři,
nakloň své ucho k mému úpění!
4Duši mám plnou trápení,
můj život se k hrobu nachýlil.
5Už patřím k těm, kdo do jámy klesají,
jsem jako bojovník síly zbavený!
6Zanechali mě mezi mrtvými,
jsem jako mrtvoly v hrobě ležící,
na něž si nevzpomeneš nikdy víc –
od tvojí ruky jsou vzdáleni!
7Shodils mě do jámy nejhlubší,
do nejtemnější propasti.
8Dolehlo na mě tvé zuření,
svými vlnami jsi mě porazil! séla
9Přátele ode mě zahnal jsi,
způsobils, že si mě oškliví.
Nemohu uniknout ze svého sevření,
10oči mi hasnou trápením!
Volám tě, Hospodine, každý den,
k tobě vztahuji ruce své.
11Budeš snad konat divy pro mrtvé?
Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla
12Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě
a o tvé věrnosti v záhubě?
13Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě
a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?
14Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám,
naproti jde ti má ranní modlitba.
15Proč jen mě, Hospodine, odmítáš,
proč skrýváš přede mnou svoji tvář?
16Ztrápený jsem, umírám od mládí;
snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17Tvůj prudký hněv se přese mě valí,
zdrcen jsem tvými hrůzami!
18Pořád mě obkličují jako voda,
zaplavují mě ze všech stran.
19Přátele i známé jsi ode mě zahnal,
mým společníkem je temnota!

89

I.
1Poučný žalm Etana Ezrachejského.

2Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
II.
5Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ séla
6Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
III.
19Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
20Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.
31Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
34Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
35svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!
36Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
37Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
IV.
38bude jak měsíc upevněn navěky –
ten věrný svědek v oblacích!“ séla
39Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil,
na svého pomazaného ses rozzuřil.
40Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi,
jeho korunu jsi na zem zahodil.
41Všechny jeho hradby jsi prolomil,
jeho opevnění jsi rozbořil.
42Všichni kolemjdoucí jej drancují,
svým sousedům je vydán k tupení!
43Zvedl jsi pravici jeho nepřátel,
rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
44Ostří jeho meče jsi otupil,
nechtěls ho v boji podepřít.
45Jeho nádheře jsi konec učinil,
jeho trůn jsi k zemi povalil.
46Dny jeho mládí jsi ukrátil,
zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla
47Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád?
Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
48Jak krátký je můj život – vzpomeň si!
K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?
49Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit?
Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla
50Kam se tvá první láska, Pane, poděla?
Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal!
51Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán!
Urážky všech těch národů mi padly do klína!
52Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali!
Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím!
53Hospodin ať je požehnán navěky!
Amen! Amen!

90

1Modlitba Božího muže Mojžíše.
Po všechny věky jsi, Pane, byl
vždy naším domovem.
2Dřív než se hory zrodily,
dřív než jsi zplodil zem a svět,
od věků navěky Bůh jsi ty!
3Obracíš člověka zpátky v prach,
pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“
4Před tebou přece tisíc let
uplyne jako včerejšek,
jak noční hodina!
5Spláchneš je – jsou pouhý sen,
tráva, jež zítra pomine:
6ráno roste a rozkvétá,
večer skosena usychá!
7Pro tvé rozlícení hyneme,
tvé zuřivosti se děsíme.
8Naše viny totiž kladeš před sebe,
naše tajnosti na světlo tváře své.
9Naše dny míjejí v hněvu tvém,
svá léta končíme s povzdechem.
10Celý náš život trvá sedmdesát let
anebo osmdesát, jsme-li při síle.
Většina z nich jsou dřina a potíže,
náhle je konec – a pryč letíme!
11Sílu tvého hněvu kdo ale zná,
před tvou zuřivostí kdo bázeň má?
12Nauč nás počítat naše dny,
abychom v srdci zmoudřeli!
13Navrať se, Hospodine – jak dlouho ještě?
Nad svými služebníky smiluj se!
14Hned za svítání svou láskou nasyť nás,
štěstím ať zpíváme do konce života!
15Naše radost ať trvá jak dřívější soužení,
jako ta léta, kdy jsme žili v neštěstí.
16Tvým služebníkům ať je zjevné dílo tvé,
jejich děti ať se kochají v tvé nádheře!
17Vlídnost našeho Pána Boha ať s námi zůstává,
dílo našich rukou ať mezi námi rozkvétá,
dílo našich rukou ať rozkvétá!

91

1Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá,
ve stínu Všemohoucího bude spočívat.
2Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad,
můj Bůh, na něhož spoléhám!“
3Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti,
z morové rány nejprudší.
4Přikryje tě svými perutěmi,
pod jeho křídly najdeš bezpečí,
štít jeho věrnosti tě obklopí!
5Nezalekneš se noční hrůzy
ani střel, jež ve dne létají,
6morové nákazy, jež tmou se plíží,
ani zhoubné rány v čase poledním.
7Po tvém boku jich padne tisíc
a deset tisíců po tvé pravici,
tebe to ale nechá být.
8Pouze to spatříš na vlastní oči,
uvidíš odplatu ničemných!
9Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“
Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek,
10žádné neštěstí se ti nepřihodí,
rána se vyhne tvému obydlí.
11Vždyť kvůli tobě pověřil anděly,
na všech tvých cestách aby tě chránili,
12na rukou aby tě nosili,
nohu o kámen aby sis nezranil.
13Přes lvici i zmiji půjdeš dál,
lva i baziliška pošlapáš!
14„Přilnul ke mně, a tak ho zachráním,
poznal mé jméno a já ho vyvýším.
15Bude mě volat a já mu odpovím,
v dobách soužení budu s ním,
vysvobodím jej a oslavím.
16Dlouhým životem ho nasytím –
ukážu mu své spasení!“

92

1Zpívaný žalm pro sobotní den.
2Krásné je Hospodina velebit,
tvé jméno opěvovat, Nejvyšší!
3Vyprávět o tvé lásce za svítání,
o tvé věrnosti zpívat za nocí
4při loutně s deseti strunami,
za doprovodu citery.
5Svými skutky jsi mě, Pane, obšťastnil,
proto chci zpívat o díle rukou tvých.
6Jak veliké jsou, Hospodine, skutky tvé,
jak jsou tvé záměry velmi hluboké!
7Tupý člověk o tom neví nic,
omezenec vůbec netuší,
8že jako tráva rostou ničemní
a všichni zločinci že vzkvétají,
aby vyhlazeni byli navždycky.
9Ty však, Hospodine, jsi vyvýšen navěky!
10Jistěže, Hospodine, nepřátelé tví,
jistěže nepřátelé tví budou zničeni:
rozprášeni budou všichni zločinci!
11Můj roh však pozvedneš jako roh buvolí,
čerstvým olejem mě pokropíš.
12Uvidím pád těch, kdo mě špehují,
o zkáze bídáků, kteří mě napadají, uslyším!
13Spravedlivý ale jak palma pokvete,
jak cedr v Libanonu poroste.
14V Hospodinově domě kdo jsou vsazeni,
v nádvořích našeho Boha vzkvétají.
15Ovoce ponesou ještě ve stáří,
čerství zůstanou a plní sil.
16Zvěstovat budou Hospodinovu poctivost –
on je má Skála, je každé křivdy prost!

93

1Hospodin kraluje, oblék se v majestát,
oblék se Hospodin, silou se přepásal!
Pevně je postaven svět, aby se neotřásl,
2tvůj trůn byl založen dříve než čas –
od věčnosti jsi ty sám!
3Zvedají řeky, Hospodine,
zvedají řeky svůj hlas,
zvedají řeky vlnobití svá!
4Nad hřmění proudů mohutných,
nad moře mocné bouření
mnohem mocnější je Hospodin!
5Zcela spolehlivá jsou tvá svědectví,
tvému domu svatost náleží,
Hospodine, navždycky!

94

1Bože pomsty, Hospodine,
Bože pomsty, zaskvěj se.
2Soudce vší země, povstaň již,
dej pyšným, co si zaslouží!
3Jak dlouho, Hospodine, ničemní,
jak dlouho ničemní budou vítězit?
4Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví,
všichni ti zločinci se honosí.
5Tvůj lid, Hospodine, deptají,
utlačují tvé dědictví.
6Mordují vdovy a příchozí,
vraždí sirotky!
7Říkají: „Hospodin to přece nevidí,
Bůh Jákobův se to nedozví!“
8Pochopte to, vy tupci největší,
kdy rozum dostanete, hlupáci?
9Ten, který stvořil ucho – copak neslyší?
Ten, kdo zformoval oko – copak nevidí?
10Ten, který trestá národy – copak nesoudí?
Učiteli lidstva snad chybí vědění?
11Hospodin zná lidské úmysly –
neznamenají vůbec nic!
12Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš,
člověku, jehož učíš ze svého Zákona.
13Dáváš mu odpočinout od zlých dnů,
než bude vykopána jáma ničemům.
14Hospodin přece nenechá svůj lid,
nikdy neopustí své dědictví!
15Ke spravedlivým se právo navrátí,
všichni poctiví dojdou odplaty.
16Kdo se mě zastane proti bídákům?
Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?
17Kdyby mi býval nepomohl Hospodin,
zakrátko bydlel bych v říši mlčení!
18Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“
tvá láska, Hospodine, mě ale držela!
19Když nitro měl jsem plné úzkostí,
tvé utěšení mi bylo rozkoší!
20Spojí se s tebou vládci zločinní?
Ti, kteří proti právu plodí trápení?
21Takoví spravedlivého berou útokem,
na smrt odsuzují nevinné!
22Hospodin je však mou pevností,
můj Bůh je skalou, v níž se ukryji.
23On jejich zvrácenost na ně obrátí,
jejich vlastní špatností je vyhladí,
Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!

95

1Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí,
jásejme Skále naší záchrany!
2Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností,
hlasitými žalmy ho pojďme oslavit!
3Veliký Bůh je Hospodin přece,
veliký Král nad všemi bohy.
4V jeho rukou jsou základy země,
jemu náleží horské vrcholy.
5Patří mu moře, vždyť učinil je,
i souš jeho ruce stvořily!
6Pojďte a klaňme se, před ním padněme,
Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!
7On je náš Bůh, my lid, jejž on pase,
ovce, o které on sám pečuje.
Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
8nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře,
jako v den pokušení tehdy na poušti,
9když mě pokoušeli vaši otcové.
Zkusili mě a viděli, co umím,
10to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let,
až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce,
mé cesty vůbec neznají!“
11Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
„Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

96

1Zpívejte Hospodinu novou píseň,
zpívej Hospodinu, celá zem!
2Zpívejte Hospodinu, jeho jméno chvalte,
jeho spásu zvěstujte den co den.
3O jeho slávě národům vyprávějte,
o jeho divech řekněte lidem všem!
4Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
nad všechny bohy ohromný.
5Bohové národů jsou samé modly,
Hospodin ale stvořil nebesa.
6Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti,
v jeho svatyni je síla a nádhera.
7Vzdejte Hospodinu, lidské plémě,
vzdejte Hospodinu slávu a moc!
8Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
do jeho nádvoří s dary předstupte.
9Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
před ním se rozechvěj, celá zem!
10Národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
Pevně je postaven svět, nic jím neotřese;
on bude soudit lidi poctivě!
11Jásejte, nebesa, země ať raduje se,
moře ať burácí se vším, co je v něm!
12Celý světa kraj ať se veselí,
ať zvučí všechno lesní stromoví
13před Hospodinem, který přichází:
„Přichází, aby soudil zem!
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit v pravdě své!“

97

1Hospodin kraluje, raduj se, země,
množství ostrovů ať zajásá!
2Hustý mrak jej obklopuje,
právo a spravedlnost jeho trůn podpírá.
3Předchází jej prudký plamen,
spaluje protivníky kolem dokola!
4Světu svítí jeho blesky,
zem to vidí, chvěje se!
5Hory jak vosk před Hospodinem tají,
před Pánem země veškeré.
6Nebesa vyprávějí o jeho spravedlnosti,
na jeho slávu hledí všechny národy.
7Hanba všem, kdo uctívají bůžky,
těm, kdo se chlubí svými modlami –
všichni bohové se před ním sklánějí!
8Sion se veselí, když to slyší,
judské osady se radují,
Hospodine, díky soudům tvým!
9Vždyť ty, Hospodine, jsi nad vší zemí Nejvyšší,
nad všemi bohy jsi velmi vznešený!
10Milovníci Hospodina, mějte zlo v nenávisti,
život svých věrných on přece ochrání,
vysvobodí je z ruky ničemných!
11Poctivým lidem světlo vychází,
radost je dána upřímným.
12Radujte se v Hospodinu, kdo jste poctiví,
oslavujte památku jeho svatosti!

98

1Žalm.
Zpívejte Hospodinu novou píseň,
vždyť přece činí zázraky!
Svojí pravicí, paží své svatosti
vydobyl sobě vítězství.
2Hospodin předvedl svoje spasení,
svou spravedlnost zjevil před všemi národy.
3Na svoji lásku se rozpomněl,
na svou věrnost k domu Izraele,
aby všechny končiny světa viděly
spásu, již náš Bůh připravil!
4Jásej Hospodinu, celá zem,
dejte se do zpěvu, žalmy zahrajte!
5Zahrajte Hospodinu na citeře,
při citeře mu žalmy zpívejte.
6Na trubky a rohy zatrubte,
před králem Hospodinem jásejte!
7Moře ať burácí se vším, co je v něm,
stejně tak všichni, kdo žijí na světě!
8Řeky, tleskejte radostí,
hory ať k tomu zpívají
9před Hospodinem,
jenž přichází soudit zem.
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit poctivě!

99

1Hospodin kraluje – národy, chvějte se!
Trůní nad cherubíny – země ať třese se!
2Veliký je na Sionu Hospodin,
vyvýšený nad všemi národy.
3Tvé jméno veliké a hrozné ať velebí:
„On je svatý!“
4Král ve své síle právo miluje,
vždyť ty jsi rovnost stanovil,
právo a spravedlnost v Jákobovi konáš ty.
5Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se u jeho podnoží:
„On je svatý!“
6Mojžíš a Áron jsou mezi jeho kněžími,
Samuel mezi těmi, kdo jeho jméno vzývají;
k Hospodinu volali a on jim odvětil.
7Z oblakového sloupu mluvil k nim;
dbali na svědectví a zákony, které jim uložil.
8Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal,
byl jsi jim Bohem, který odpouští,
i když jsi trestal jejich zločiny.
9Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se na hoře jeho svatosti:
„Jistě je svatý náš Bůh, Hospodin!“

100

1Děkovný žalm.
Jásej Hospodinu, celá zem,
2služte Hospodinu vesele,
přistupte před něj se zpěvem!
3Hospodin je Bůh, to vězte,
on je náš Tvůrce, jemu patříme;
jsme jeho lid – ovce na jeho pastvině!
4Do jeho bran vejděte s děkováním,
do jeho nádvoří s chválami;
dobrořečte jeho jménu s vděčností!
5Hospodin je přece tolik dobrý,
jeho láska trvá navěky,
jeho věrnost po všechna pokolení!

101

1Žalm Davidův.
O lásce a právu zazpívám,
tobě, Hospodine, chci zpívat žalm.
2Poctivou cestu pečlivě sleduji –
kdy už mě navštívíš?
Ve vlastním domě chci žít tak,
jak srdci velí poctivost.
3Nikdy nepřijde před můj zrak
žádná hanebnost!
Skutky odpadlíků jsou mi odporné,
nemám s nimi nic společné.
4Zvrácené srdce ať je mi vzdálené,
nechci se vyznat v ničem zlém!
5Kdo svého bližního tajně pomlouvá,
toho umlčím.
Povýšené oči a srdce nadutá
nikdy nestrpím!
6Věrné si v celé zemi vyhlížím,
takoví u mne budou žít.
Poctivou cestou kdo umí jít,
takový bude můj služebník.
7V mém domě však bydlet nebude
nikdo, kdo páchá lest.
Nikdo, kdo mluví lži,
mi nesmí na oči!
8Každého rána umlčím
všechny ničemy na zemi.
Z Hospodinova města vymýtím
všechny zlosyny!

102

I.
1Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.

2Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
3Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!
4Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
5Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
6Od námahy mého kvílení
jsem na kost vyhublý!
7Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
8Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
9Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!
10Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
11To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
II.
12Mých dnů jak stínu ubývá,
tak jako tráva uvadám.
13Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
14Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
15Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!
16Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
17až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
18Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!
19Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
20že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
21aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!
22Jméno Hospodin bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
III.
23národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!
24Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
25Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!
26Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
27Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.
28Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
29Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě bude před tebou rozkvétat!

103

1Žalm Davidův.
Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
2Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!
3On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
4On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
5On štědře naplňuje tvé žádosti,
mládí ti obnovuje jako orlovi!
6Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
7Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.
8Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý.
9Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
10Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.
11Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
12Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
13Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!
14On přece ví, z čeho jsme složeni,
to, že jsme prach, si nosí v paměti.
15Vždyť jako tráva trvá smrtelník,
jak polní kvítí kvete si.
16Poryvem větru ale mizí pryč,
nezbude památky, kde dříve byl.
17Hospodinova láska trvá odevždy,
navždy zůstane s jeho ctiteli.
Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty
18těch, kdo jeho smlouvu dodrží,
kdo pamatují plnit jeho příkazy.
19Hospodin ustavil svůj trůn na nebi,
svou královskou mocí vládne nade vším!
20Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,
vy mocní hrdinové, kteří jeho slovo konáte,
vy, kteří jeho slovo plníte poslušně!
21Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, jeho služebníci, kteří jste mu po vůli!
22Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho stvoření,
všude tam, kam sahá jeho vládnutí!
Dobrořeč duše má Hospodinu!

104

I.
1Dobrořeč duše má Hospodinu!

Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
2Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
3Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
4Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!
5Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
6Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
7Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
8Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
9Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!
10Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
11všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
12na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
13Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!
14Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
15Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.
16Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
17Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
18Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků.
19Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
20Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
21Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
22S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
II.
23Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.
24Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
25Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
26Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!
27Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
28Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
29Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odjímáš –
navracejí se znovu v prach.
30Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!
31Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
32Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!
33Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
34Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
35Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!
Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja!

105

I.
1Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
8Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
9na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.
10Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
11„Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“
12Přitom jich tenkrát bylo jen trochu,
byli jenom hrstkou cizinců.
13Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
14nikoho nenechal, aby jim ublížil.
I krále kvůli nim varoval:
II.
15„Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“
16Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
17poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
18Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.
19Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
20král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
21Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
22Jeho dvořanům poroučel podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.
23Do Egypta tenkrát přišel Izrael,
Jákob byl hostem v zemi Chamově.
24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,
bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
III.
25Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.
26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
27Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chamově zemi konali zázraky!
28Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli.
29Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
30Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!
31Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
32Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!
34Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
35Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.
36Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
IV.
38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!
39Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
40Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
41Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!
42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi.
43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím,
svoje vyvolené s jásáním!
44Potom jim daroval země pohanů,
dědičně získali úsilí národů,
45aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.
Haleluja!

106

I.
1Haleluja!
Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
3Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!
4Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
II.
5Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!
6Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
7Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího dráždili.
8Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
9Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!
10Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
11Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
12Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.
13Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
14Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
15Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.
16Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
17Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
III.
18Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!
19Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
20Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!
21Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
22zázraky činil v zemi Chamově,
u Rudého moře věci předivné.
23Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.
24Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
25Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.
26Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
27že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.
28Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
29Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.
30Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
31Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.
32Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
IV.
33V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.
34Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
35Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!
36Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
37I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!
38Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!
39Svými skutky takto pošpinili se,
a svými činy smilnili.
40Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!
41Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
42Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.
43Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
44On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.
45Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
V.
46Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.
47Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!
48Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!
Haleluja!


107

I.
1Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
3že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!
4Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
5Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.
6Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
7Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.
8Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
II.
9On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!
10Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
11neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
12Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.
13Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
14Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.
15Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
III.
16On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!
17Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
18Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.
19Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
20Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.
21Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
IV.
22Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!
23Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
24takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.
25Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
26Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
27Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.
28Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
29Proměnil onu bouři v šepot,
mořské vlny se zklidnily.
30Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.
31Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
V.
32Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!
33Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
34úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.
35Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
36Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.
37Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
38Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.
39Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
40I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle.
41Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
42Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!
43Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!

108

1Zpívaný žalm Davidův.
2Mé srdce je, Bože, připraveno,
celou duší chci zpívat a hrát.
3Probuď se konečně, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!
4Chválit tě, Hospodine, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
5Tvá láska sahá výše než k nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.
6Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
7Ať jsou zachráněni ti, jež miluješ,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě!
8Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
9Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
10Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“
11Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
12Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, Bože, jenž s našimi šiky netáhneš?
13Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana od člověka je přece nicotná.
14S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
on naše nepřátele rozdupá!

109

I.
1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
2Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
3Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
4Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
II.
5Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.
6Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
7Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
8Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
9Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
10Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni ze svých rozvalin!
11Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
12Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
13Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
14Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
15Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!
16Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
17Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
18Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
III.
19Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!
20Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
21Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
22Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
23Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
24Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
25Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.
26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
27Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
28Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
29Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!
30Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
31Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!

110

1Žalm Davidův.
Hospodin řekl mému Pánu:
„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.“
2Mocné žezlo tvé
Hospodin ze Sionu napřáhne:
„Vládni uprostřed svých nepřátel!“
3Tvůj lid se dobrovolně nabídne,
až se tvá síla ukáže
ve svaté nádheře.
Jak rosa z lůna svítání
sejdou se k tobě tvoji mladíci.
4Hospodin přísahal
a nebude litovat:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“
5Pán bude po tvé pravici;
až přijde jeho hněv,
králové budou sraženi!
6Až bude soudit národy,
všude nakupí mrtvoly –
srazí i hlavy velmocí!
7Z potoka se cestou napije,
a proto hlavu pozvedne.

111

1Haleluja!
Hospodina celým srdcem chválit chci
ve shromáždění i v radě poctivých.
2Jak veliké jsou skutky Hospodinovy –
všichni, kdo je milují, o nich přemýšlí.
3Jeho dílo je slavné a nádherné,
jeho spravedlnost navždy zůstane!
4Vykonal památné zázraky,
milostivý a soucitný je Hospodin!
5Potravu dává těm, kdo jej ctí,
svou smlouvu si připomíná navěky!
6Svému lidu své mocné skutky ukázal –
pohanská území jim daroval.
7Věrnost a právo koná svýma rukama,
spolehlivá jsou všechna jeho pravidla!
8Na věčné věky jsou ustanovena,
věrně a upřímně aby byla plněna.
9Vykoupení seslal na svůj lid,
svou smlouvu jim svěřil navěky.
Jeho jméno je svaté a hrůzu nahání,
10úcta k Hospodinu je klíčem k moudrosti!
Všichni, kdo to plní, jsou velmi rozumní –
jeho chvála navždy obstojí!

112

1Haleluja!
Blaze člověku, který Hospodina ctí
a jeho přikázání si velmi oblíbil!
2Hrdinové země budou jeho potomci,
požehnáno bude pokolení poctivých.
3V jeho domě je vzácné bohatství,
jeho spravedlnost navždy obstojí.
4Vychází ve tmách světlo poctivým,
spravedlivý je, milostivý a soucitný!
5Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje,
své záležitosti spravedlivě spravuje.
6Takový nebude nikdy otřesen,
spravedlivý navždy v paměti zůstane.
7Ze zlých zpráv nemá strach,
srdce má pevné, na Hospodina spoléhá.
8Srdce má statečné, nemá strach,
nakonec uvidí svých protivníků pád.
9Rozděluje štědře, chudým rozdává,
jeho spravedlnost navždy zůstává,
jeho roh se slavně pozvedá.
10Při pohledu na to zuří ničema,
zuby skřípe a celý vrávorá –
tužba ničemů bude zmařena!

113

1Haleluja!
Chvalte, služebníci Hospodinovi,
chvalte jméno Hospodin!
2Ať je velebeno jméno Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
3Od východu slunce až tam, kde zachází,
buď sláva jménu Hospodin!
4Hospodin je vznešený nad všemi národy,
jeho sláva klene se nad nebesy.
5Kdo je jako náš Bůh, Hospodin,
jenž trůní ve výši,
6jenž sklání se a na vše pohlíží,
na vše na nebi i na zemi?
7Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
8mezi knížaty jim dává usednout,
mezi knížaty v lidu svém.
9Neplodnou obdařuje rodinou,
matka se z dětí raduje!
Haleluja!

114

1Když Izrael vycházel z Egypta,
dům Jákobův z lidu cizího jazyka,
2tehdy se Juda stal Boží svatyní,
Izrael stal se jeho královstvím.
3Moře to vidělo, dalo se na útěk,
Jordán obrátil se nazpátek!
4Hory skákaly jako beránci,
jako jehňata dováděly pahorky!
5Pročpak ses, moře, dalo na útěk?
Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek?
6Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci,
proč jste jak jehňata dováděly, pahorky?
7Třes se, země, před tváří Pána,
před tváří Boha Jákobova!
8On obrací skálu v jezero,
nejtvrdší skálu v pramen vod!

115

1Ne nám, ne nám, Hospodine,
ale svému jménu slávu dej
ve své věrnosti a v lásce své!
2Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
3Náš Bůh je přece na nebi,
cokoli chce, to učiní!
4Stříbro a zlato jsou jejich modly,
výtvory rukou člověčích.
5Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
6Uši mají, a neslyší,
nos mají, a necítí.
7Ruce mají, a nehmatají,
nohy mají, a nechodí,
ani nehlesnou hrdlem svým!
8Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají!
9Izraeli, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
10Dome Áronův, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
11Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
12Vzpomene si na nás Hospodin
a požehnání udělí:
Požehná domu Izraelovu,
požehná domu Áronovu,
13požehná těm, kdo Hospodina ctí,
jak malým, tak i velikým!
14Ať vás Hospodin rozmnoží,
jak vás, tak vaše potomky!
15Od Hospodina buďte požehnaní –
nebe i zemi on sám učinil!
16Hospodinu patří nejvyšší nebesa,
zemi však lidem daroval!
17Mrtví už Hospodina nechválí,
žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.
18My ale Hospodina budem velebit
jak nyní, tak i navěky!
Haleluja!

116

1Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
2Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.
3Provazy smrti mě obklopily,
hrůzy hrobu mě přepadly,
úzkost a trápení mě přemohly!
4Tehdy jsem vzýval jméno Hospodin:
„Hospodine, prosím, život zachraň mi!“
5Milostivý je Hospodin a spravedlivý,
ano, náš Bůh je soucitný.
6Hospodin chrání prosťáčky –
byl jsem zoufalý a on mě zachránil!
7Znovu odpočívej, duše má,
Hospodin ti dobrodiní prokázal!
8Ty jsi mě zachránil od smrti,
mé oči od slz, nohy od zvrtnutí.
9Před Hospodinem stále chodit smím
na zemi mezi živými!
10Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,
i když mě svíral hrozný žal.
11Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Každý člověk je lhář!“
12Jak se Hospodinu odvděčím
za všechno dobrodiní, jež mi učinil?
13Pozvednu kalich spasení,
uctívat budu jméno Hospodin!
14Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid.
15Drahá je v očích Hospodinových
smrt jeho oddaných!
16Hospodine, že jsem tvůj služebník,
ano, tvůj služebník, tvé služebnice syn,
ty jsi mi pouta uvolnil!
17Tobě přinesu oběť vděčnosti,
uctívat budu jméno Hospodin!
18Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid
19v Hospodinově domě, na jeho dvoře,
uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Haleluja!

117

1Chvalte Hospodina, všechny národy,
pojďte ho všichni lidé velebit!
2Jeho láska k nám je tak veliká,
Hospodinova věrnost věky přetrvá!
Haleluja!

118

1Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
3Dome Áronův, řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
4Ctitelé Hospodina, řekněte:
„Jeho láska trvá navěky!“
5Ve svém sevření jsem Hospodina volal,
Hospodin vyslyšel a svobodu mi dal.
6Hospodin je se mnou, nebudu se bát,
co by mi mohl člověk udělat!
7Hospodin je se mnou, je můj pomocník,
pád těch, kdo mě nenávidí, uvidím!
8Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat na člověka.
9Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat se na mocné.
10Všichni pohané mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
11Znovu a znovu mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
12Jak vosy se na mě sesypali,
jak oheň z trní ale uhasli –
v Hospodinově jménu jsem je porazil!
13Doráželi na mě, abych pad,
Hospodin je však pomoc má.
14Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením!
15Ze stanů spravedlivých zní píseň vítězná:
„Hospodinova pravice mocně zasáhla,
16Hospodinova pravice je vztyčená,
Hospodinova pravice mocně zasáhla!“
17Neumřu, ale budu žít,
vyprávět budu, co Hospodin učinil!
18Hospodin mě přísně potrestal,
smrti mě ale nevydal!
19Otevřete mi brány spravedlnosti,
ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!
20Toto je brána Hospodinova,
tudy spravedliví projít smí.
21Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji,
vždyť tys mě zachránil!
22Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
23Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
24Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!
25Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!
26Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!
28Ty jsi můj Bůh, tobě vzdám díky,
tebe, můj Bože, budu velebit!
29Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

119

Alef
1Blaze těm, kdo žijí bezúhonně,
těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!
2Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží,
těm, kdo jej celým srdcem hledají,
3těm, kdo se bezpráví nedopouštějí,
neboť po jeho cestách kráčejí!
4Ty jsi vydal svá pravidla,
aby se svědomitě plnila.
5Kéž jsou mé cesty zpevněny,
abych dodržoval tvé zákony!
6Budu-li dbát všech jeho příkazů,
zahanben nikdy nebudu.
7Chválit tě budu se srdcem upřímným,
tvým spravedlivým soudům když se naučím.
Bet
8Tvé zákony chci dodržet –
jen prosím neopouštěj mě!
9Jak mladík svou stezku udrží v čistotě?
Tak, že tvým slovem řídí se!
10Celým svým srdcem hledám tě,
od tvých příkazů zbloudit nenech mě!
11V srdci si ukládám tvé výroky,
abych proti tobě nehřešil.
12Požehnaný jsi, Hospodine,
svým zákonům prosím nauč mě!
13Stále opakuji svými rty
vše, co jsi nařídil.
14Raduji se z cesty tvých svědectví
jako z největšího bohatství.
15O tvých pravidlech přemítám,
abych na tvoje stezky dbal.
Gimel
16Tvé zákony jsou mi rozkoší –
tvé slovo neztrácím z paměti!
17Dopřej svému služebníku, abych žil,
tvé slovo abych naplnil!
18Mé oči otevři, abych uviděl
úžasné věci ve tvém Zákoně.
19Na zemi jsem jen cizincem,
své příkazy mi neskrývej!
20Mou duši stále stravuje
touha po tvých pokynech.
21Okřikuješ pyšné – jsou proklatí,
od tvých přikázání zbloudili!
22Zbav mě zahanbení a potupy,
vždyť držím se tvých svědectví!
23Vládcové zasedají a pomlouvají mě,
tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.
Dalet
24Tvá svědectví jsou mi rozkoší –
jsou to mí rádci nejbližší!
25Má duše v prachu krčí se,
svým slovem prosím obživ mě!
26Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel;
o svých zákonech pouč mě.
27Dej mi rozumět cestě svých pravidel,
o tvých zázracích abych přemýšlel.
28Má duše smutkem hroutí se,
svým slovem prosím zvedni mě!
29Cestu proradnosti odvrať ode mne
a obdař mě svým Zákonem.
30Zvolil jsem si cestu věrnosti,
tvé pokyny mám stále na mysli.
31Tvých svědectví, Hospodine, držím se,
nedej, abych byl zahanben!
He
32Poběžím cestou tvých příkazů –
do srdce dals mi svobodu!
33Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
34Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
35Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
37Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
38Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
39Zbav mě potupy, z níž mám strach –
jak dobrá jsou nařízení tvá!
Vav
40Jak toužím po tvých pravidlech –
svou spravedlností obživ mě!
41Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí
a tvoje spása, jak jsi zaslíbil!
42Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí,
vždyť ve tvém slově skládám naději.
43Nikdy mi neber z úst slova věrnosti,
spoléhám přece na tvé pokyny.
44Tvůj Zákon stále plnit chci,
navždy a navěky!
45Svobodně budu žít stále dál,
neboť jsem vyhledal tvá pravidla.
46Hovořit budu o tvých svědectvích,
nebudu zahanben ani před králi.
47Tvá přikázání jsou mi rozkoší –
vždyť je miluji!
Zajin
48K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji,
zatímco přemýšlím nad tvými zákony.
49Na slovo svému služebníku vzpomeň si,
vždyť jsi mi daroval naději.
50To je mi útěchou v mém trápení,
že mě oživuješ svými výroky.
51Pyšní mě zasypali svými posměšky,
od tvého Zákona se však nevzdálím.
52V paměti chovám tvé věčné pokyny,
těmi se, Hospodine, vždycky utěším.
53Zuřivost mě jímá nad ničemy,
kteří tvůj Zákon odmítli.
54Tvé zákony jsou mými písněmi,
kdekoli putuji.
55Na tvé jméno vzpomínám po nocích,
tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.
Chet
56Tento úkol mi náleží –
abych se řídil tvými pravidly!
57Ty, Hospodine, jsi mým údělem,
tvé slovo plnit slíbil jsem.
58O milost prosím tě celým srdcem svým,
smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!
59Když jsem přemýšlel nad svými cestami,
kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.
60Pospíchám, abych se nezpozdil
dodržet chci tvé příkazy.
61I když jsem obklopen léčkami ničemů,
nezapomínám na Zákon tvůj.
62O půlnoci vstávám a chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
63Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem,
těm, kdo se drží tvých pravidel.
Tet
64Tvé lásky, Hospodine, je plná zem –
pouč mě prosím o svých zákonech!
65Svému služebníku jsi dobro prokázal,
dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.
66Uč mě rozumu a dej mi poznání,
vždyť věřím přikázáním tvým!
67Než jsem byl pokořen, bloudil jsem,
tvých výroků teď ale držím se.
68Dobrý jsi a dobro působíš,
nauč mě prosím své zákony.
69I když mě pyšní špiní svojí lží,
celým srdcem se řídím tvými pravidly.
70Srdce jim otupěla, jsou samý tuk,
mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
71Prospělo mi to, že jsem byl pokořen –
poučil jsem se o tvých zákonech.
Jod
72Zákon tvých úst je pro mě vzácnější
než tisíce zlatých a stříbrných!
73Tvé ruce mě učinily a uhnětly,
dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy.
74Tví ctitelé ze zaradují, až mě uvidí,
tvé slovo je mou nadějí.
75Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím,
ve své věrnosti jsi mě pokořil.
76Kéž mě tvá láska prosím potěší,
jak jsi to svému služebníku zaslíbil.
77Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil,
tvůj Zákon je mi přece rozkoší!
78Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi,
zatímco přemýšlím nad tvými příkazy.
79Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí,
aby poznali tvá svědectví.
Kaf
80Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané –
tehdy nebudu nikdy zahanben!
81Umírám touhou po tvém spasení,
tvé slovo je mou nadějí.
82Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím,
ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
83I když jsem jako měch dýmem svraštělý,
nezapomínám na tvé zákony.
84Jak dlouho bude žít tvůj služebník?
Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?
85Pyšní mi jámy kopají,
ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.
86Věrné jsou všechny tvé příkazy;
zrádci mě pronásledují, pomoz mi!
87Skoro mě vyhladili ze země,
nepustil jsem se však tvých pravidel.
Lamed
88Ve své lásce prosím obživ mě –
svědectví tvých úst chci dodržet!
89Tvé slovo, Hospodine, navěky
ukotveno je v nebesích.
90Po všechna pokolení trvá věrnost tvá,
zemi jsi založil, a tak zůstává.
91Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil,
vždyť všechny věci slouží ti.
92Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší,
dávno bych zahynul ve svém trápení.
93Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti,
vždyť právě jimi jsi mě obživil!
94Patřím jen tobě, buď spása má,
vždyť vyhledávám tvá pravidla.
95Ničemové na mě číhají, aby mě zabili,
zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.
Mem
96Vidím, že vše dokonalé má své hranice –
ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!
97Jak velmi tvůj Zákon miluji –
celý den o něm přemýšlím!
98Tvé přikázání stále se mnou je,
moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
99Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti,
protože přemýšlím o tvých svědectvích.
100Rozumnější jsem dokonce nad starce,
neboť se držím tvých pravidel.
101Od každé zlé cesty své kroky zdržuji,
abych se řídil slovem tvým.
102Od tvých pokynů neodvracím se,
vždyť ty sám jsi můj učitel.
103Jak sladce mi chutnají tvé výroky –
sladší než med jsou ústům mým!
Nun
104Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil,
a proto nenávidím každou cestu lži.
105Svíce mým krokům je slovo tvé,
svítí mi na cestě.
106Co jsem odpřisáhl, to také splním,
tvé spravedlivé soudy dodržím.
107Přespříliš jsem byl pokořen,
svým slovem, Hospodine, obživ mě!
108Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů
a vyuč mě svým pokynům.
109I když můj život stále visí na vlásku,
nezapomínám na Zákon tvůj.
110I když mi ničemové nastražili past,
neopustil jsem tvá pravidla.
111Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím,
naplňují přece mé srdce radostí.
Samek
112Rozhodl jsem se plnit tvé zákony –
v tom je odplata navěky!
113Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví,
tvůj Zákon ale miluji.
114Ty jsi má skrýše a můj štít,
tvé slovo je mou nadějí.
115Odstupte ode mě, bídáci,
příkazy svého Boha plnit chci!
116Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil,
nedej, abych byl zklamán ve své naději!
117Podpoř mě, abych byl zachráněn,
k tvým zákonům abych stále hledět směl.
118Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony,
vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!
119Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi,
a proto miluji tvá svědectví.
Ajin
120Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou –
v úžasu hledím na tvůj soud!
121Právem a spravedlností řídím se,
nevydej mě těm, kdo vydírají mě!
122Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať už mě pyšní přestanou vydírat.
123Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím
a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.
124Se svým služebníkem nalož laskavě,
pouč mě prosím o svých zákonech!
125Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník,
abych rozuměl tvým svědectvím.
126Čas jednat, Hospodine, už je tu –
lidé porušují Zákon tvůj!
127Protože miluji tvé příkazy,
jsou mi nad zlato, i to nejčistší.
Pe
128Všech tvých pravidel cením si,
a proto nenávidím každou cestu lži!
129Tvá svědectví jsou úžasná,
to proto je chci zachovat!
130Tvé slovo s sebou světlo přináší,
prostým dodává moudrosti.
131S ústy otevřenými vzdychám dychtivě,
protože toužím po tvých příkazech!
132Pohlédni na mě, prosím smiluj se
dle práva těch, kdo milují jméno tvé.
133Upevni mé kroky ve svých výrocích,
ať mě neovládne žádný hřích!
134Vysvoboď mě z lidského bezpráví,
abych se řídil tvými pravidly.
135Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
nauč mě prosím svoje zákony.
Cade
136Z očí mi slzy proudí potokem –
lidé se neřídí tvým Zákonem!
137Spravedlivý jsi, Hospodine,
a soudy tvé jsou poctivé.
138Svědectví, která jsi svěřil nám,
spravedlivá jsou a zcela pravdivá.
139Až se zalykám samým horlením,
že moji protivníci na tvé slovo nedbají.
140Tvé výroky jsou zcela ryzí,
já, tvůj služebník, je miluji!
141I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán,
nezapomínám na tvá pravidla.
142Tvá spravedlnost navždy obstojí,
tvůj Zákon je zcela pravdivý.
143Doléhá na mě úzkost a trápení,
tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
Kof
144Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví –
dej mi porozumění, abych žil!
145Celým srdcem volám, Hospodine, slyš:
Chci zachovávat tvé zákony!
146Volám k tobě, prosím zachraň mě,
abych tvá svědectví mohl dodržet!
147Před svítáním vstávám s voláním,
na tvé slovo čekám s nadějí.
148Oka nezamhouřím, celé noci bdím,
abych přemýšlel o tvých výrocích.
149Prosím vyslyš mě v lásce své,
dle svého práva, Hospodine, obživ mě!
150Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí,
od tvého Zákona se ale vzdalují.
151Ty, Hospodine, blízký jsi;
spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.
Reš
152Odedávna vím o tvých svědectvích,
že jsi je potvrdil navěky.
153Hleď na mé trápení a dej mi záchranu,
nezapomínám přece na Zákon tvůj.
154Veď moji při a buď mi Zastáncem;
jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!
155Ničemové jsou daleko od spásy,
neboť se neptají na tvé zákony.
156Veliké je, Hospodine, slitování tvé,
dle svého práva prosím obživ mě!
157Mnozí mě pronásledují a sužují,
nevzdálím se však od tvých svědectví.
158Pohled na zrádce hnusím si,
neboť nedbají na tvé výroky.
159Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď,
ve své lásce prosím obživ mě!
Šin
160Úhrnem tvého slova pravda je,
navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.
161I když mě bezdůvodně honí vládcové,
před tvým slovem v srdci chvěji se.
162Ze tvých výroků mám tolik radosti,
jako bych našel poklad nejdražší.
163Lež se mi hnusí, nenávidím ji,
tvůj Zákon ale miluji!
164Sedmkrát za den chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
165Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír,
žádné překážky je nesrazí!
166Čekám, Hospodine, na tvé spasení
a plním tvé příkazy.
167V duši opatruji tvá svědectví –
jak velice je miluji!
Tav
168Tvých pravidel a svědectví držím se,
ty přece vidíš všechny cesty mé.
169Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží,
dle svého slova rozum daruj mi!
170Kéž má modlitba k tobě dorazí,
vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!
171Kéž chvála přetéká z mých rtů –
vždyť ty mě učíš svým zákonům.
172Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích,
neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.
173Kéž mi pomáhá ruka tvá,
vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.
174Toužím, Hospodine, po tvém spasení,
tvůj Zákon je mi rozkoší!
175Kéž mohu žít, abych tě oslavil,
kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.
176Jak ovce ztracená jsem zabloudil,
hledej mě – jsem tvůj služebník,
nezapomínám na tvé příkazy!

120

1Poutní píseň.
K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
2Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!
3Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
4Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!
5Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
6Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
7Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!

121

1Poutní píseň.
K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
2Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!
3On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
4Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!
5Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
6Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.
7Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
8Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!

122

1Davidova poutní píseň.
Raduji se, když slýchávám:
„Pojďme do domu Hospodinova!“
2Naše nohy se brzy postaví,
Jeruzaléme, v branách tvých!
3Jeruzalém je město výstavné,
v jediný celek semknuté.
4Do něho stoupají rodiny,
rodiny Hospodinovy,
aby oslavily jméno Hospodin,
jak je v Izraeli svědectvím.
5Zde přece zasedá soudní dvůr,
zde zasedá dům Davidův!
6Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!
7Pokoj ať vládne ve tvých zdech,
v tvých palácích ať je bezpečně!“
8Pro svoje bratry a své přátele
za tvůj pokoj chci modlit se.
9Pro dům Hospodina, našeho Boha,
chci o tvé dobro usilovat!

123

1Poutní píseň.
K tobě své oči obracím,
k tobě, jenž trůníš v nebesích!
2Jako služebníci k svým pánům vzhlížejí,
jako služebnice vzhlíží ke své paní,
tak my k Hospodinu, našemu Bohu, vzhlížíme:
Kéž už se nad námi smiluje!
3Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se,
už jsme přesyceni posměchem!
4Už jsme přesyceni nadmíru
urážkami těch, kdo žijí v poklidu,
a posměchem těch nadutců!

124

1Davidova poutní píseň.
Kdyby s námi nebyl Hospodin –
jen řekni, Izraeli:
2Kdyby s námi nebyl Hospodin
tenkrát, když nás lidé napadli,
3tehdy by nás byli zaživa spolykali
ve svém zuřivém běsnění.
4Tehdy by nás byly vody odplavily,
naše životy proud by pohltil.
5Tehdy by nás byly pohltily vody
v onom vzedmutí.
6Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal
jejich tesákům napospas!
7Jak ptáče unikli jsme z pasti ptáčníka,
my jsme unikli, léčka selhala!
8Naše pomoc je ve jménu Hospodin –
nebe i zemi on sám učinil!

125

1Poutní píseň.
Ti, kdo v Hospodina doufají,
hoře Sionu jsou podobní,
která nezakolísá, stojí navěky!
2Kolem Jeruzaléma jsou hory,
kolem svého lidu je Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
3Jistěže nezůstane žezlo zlých
nad spravedlivých dědictvím,
aby spravedliví ruce nevztáhli
k páchání špatnosti.
4K dobrým se, Hospodine, dobře zachovej,
k těm, kteří mají srdce upřímné.
5Ty, kdo se obracejí k cestám klikatým,
takové Hospodin zapudí se zločinci!
Pokoj Izraeli!

126

1Poutní píseň.
Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
2Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
3Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.
4Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
5Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
6Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby své snopy shromáždil.

127

1Šalomounova poutní píseň.
Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
2Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!
3Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
4Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
5Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!

128

1Poutní píseň.
Blaze každému, kdo Hospodina ctí,
tomu, kdo kráčí jeho cestami!
2Prací svých rukou se jistě uživíš,
blažený budeš a úspěšný.
3Tvá manželka jak réva plodící
v srdci tvého domu,
tvé děti jak olivové proutky
kolem tvého stolu!
4Hle – takové požehnání bude mít
muž, který Hospodina ctí!
5Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
zdar Jeruzaléma kéž uvidíš
po všechny dny, kdy budeš žít.
6Kéž uvidíš i děti dětí svých!
Pokoj Izraeli!

129

1Poutní píseň.
Tolik mě týrali už od dětství –
jen řekni, Izraeli:
2Tolik mě týrali už od dětství,
nikdy mě ale nezmohli!
3Přes moje záda oráči orali
dlouhými brázdami.
4Spravedlivý je však Hospodin –
přesekal provazy lidí zlých!
5Ať musí s hanbou táhnout pryč
všichni, kdo k Sionu mají nenávist!
6Ať jsou jak tráva na střechách,
co dřív, než vzroste, usychá!
7Ženci se jí ani nedotknou,
vazači snopů ji do náruče nevezmou.
8Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:
„Hospodin vám své požehnání dej!
V Hospodinově jménu vám žehnáme!“

130

1Poutní píseň.
Z hlubin, Hospodine, volám tě,
2Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!
3Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
4Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!
5Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
6Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!
7V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
8On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!

131

1Davidova poutní píseň.
Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.
2Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.
3V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!

132

1Poutní píseň.
Pamatuj, Hospodine, na Davida
i na všechno, co podstoupil –
2na to, co Hospodinu přísahal,
když Mocnému Jákobovu složil slib:
3„Jistěže nevejdu do svého domu,
na svoje lůžko nelehnu,
4svým očím nedovolím usnout,
svým víčkům nedám poklesnout,
5dokud nenajdu domov Hospodinu,
příbytek Jákobovu Mocnému.“
6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli,
nalezli jsme ji v kraji Jearim.
7K jeho příbytku pojďme již,
klaňme se u jeho podnoží!
8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí,
společně s Truhlou síly tvé!
9Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni,
tvoji věrní ať jásají!
10Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“
11Hospodin Davidovi věrně přísahal
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“
13Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
14„Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
15Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
16jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
17Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
18Jeho nepřátele obléknu v hanbu,
na jeho hlavě však zazáří koruna.“

133

1Davidova poutní píseň.
Jak je to vzácné a jak příjemné,
když bratři žijí spolu v jednotě!
2Jak vzácný olej na hlavě,
stékající po bradě –
po bradě Áronově tekoucí,
po jeho rouchu až po cíp.
3Jak rosa z hory Hermonu
sestupující na hory Sionu.
Tam přece Hospodin požehnání udílí –
život až navěky!

134

1Poutní píseň.
Pojďte Hospodina velebit,
každý, kdo je Hospodinův služebník –
vy, kteří stojíte za nocí
v domě, kde bydlí Hospodin!
2Zvedejte ruce ve svatyni,
pojďte Hospodina velebit!
3Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
jenž nebe i zemi učinil!

135

1Haleluja!
Chvalte jméno Hospodin,
chvalte, Hospodinovi sloužící,
2vy, kdo stojíte v domě Hospodinově,
v domě našeho Boha, v jeho nádvořích!
3Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin!
Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné!
4Hospodin přece Jákoba vyvolil,
Izrael je jeho zvláštním pokladem!
5Hospodin je veliký – to vím jistě,
nad všechny bohy je náš Panovník.
6Hospodin činí, cokoli se mu zachce,
jak v nebi, tak i na zemi,
v mořích i v každé hlubině!
7On nechá od obzoru stoupat mraky,
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
8On pobil v Egyptě prvorozené,
od lidí až po dobytek.
9Divy a zázraky seslal, Egypte, proti tobě,
na tebe, faraone, na všechny služebníky tvé!
10On porazil četné národy
a mocné krále zbil –
11emorejského krále Sichona
i Oga, krále Bášanu,
a všechny krále v Kanaánu.
12Jejich zemi pak dal za dědictví,
dědictví pro Izrael, svůj lid!
13Tvé jméno, Hospodine, trvá navěky,
tvá památka, Hospodine, po všechna pokolení.
14Ano, Hospodin obhájí svůj lid,
se svými služebníky bude lítost mít!
15Stříbro a zlato jsou pohanské modly,
výtvory rukou člověčích.
16Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
17Uši mají, a neslyší,
v ústech nemají ani vzdech!
18Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají!
19Rodino Izraelova, velebte Hospodina!
Rodino Áronova, velebte Hospodina!
20Rodino Leviho, velebte Hospodina!
Kdo ctíte Hospodina, velebte Hospodina!
21Ze Sionu ať je Hospodin veleben –
Jeruzalém je jeho domovem!
Haleluja!

136

1Haleluja!
Oslavujte Hospodina, je tak dobrý
– jeho láska trvá navěky!
2Oslavujte Boha bohů
– jeho láska trvá navěky!
3Oslavujte Pána pánů
– jeho láska trvá navěky!
4On jediný veliké divy působí
– jeho láska trvá navěky!
5On ve své moudrosti nebe učinil
– jeho láska trvá navěky!
6On na vodách zemi rozložil
– jeho láska trvá navěky!
7On veliká světla učinil,
– jeho láska trvá navěky!
8Učinil slunce, aby vládlo dni
– jeho láska trvá navěky!
9Měsíc a hvězdy, aby vládly nad nocí
– jeho láska trvá navěky!
10On pobil prvorozené v Egyptě
– jeho láska trvá navěky!
11Vyvedl z jejich středu Izrael
– jeho láska trvá navěky!
12V mocné ruce a paži vztažené
– jeho láska trvá navěky!
13On Rudé moře vedví rozdělil
– jeho láska trvá navěky!
14A jeho středem provedl Izrael
– jeho láska trvá navěky!
15Faraona s vojskem smetl do moře
– jeho láska trvá navěky!
16On vedl svůj lid po poušti
– jeho láska trvá navěky!
17On porazil krále veliké
– jeho láska trvá navěky!
18A pobil krále věhlasné
– jeho láska trvá navěky!
19Emorejského krále Sichona
– jeho láska trvá navěky!
20I Oga, krále Bášanu
– jeho láska trvá navěky!
21A jejich zemi dal za dědictví
– jeho láska trvá navěky!
22Dědictví Izraeli, svému sluhovi
– jeho láska trvá navěky!
23On na nás pamatoval v naší porobě
– jeho láska trvá navěky!
24Vytrhl nás z ruky našich nepřátel
– jeho láska trvá navěky!
25On veškeré tvorstvo sytí pokrmem
– jeho láska trvá navěky!
26Oslavujte Boha nebe
– jeho láska trvá navěky!

137

1Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
2V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
3Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
4Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
6Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
7Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
8Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
9Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!

138

1Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!

139

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
2Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
4Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
5Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
6Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!
7Kam bych byl unikl před duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
10i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
11Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
12tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!
13Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
14Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
15Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
17Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!
19Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –
„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20Když mluví o tobě, je to rouhání,
tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?
Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22Naprostou nenávistí nenávidím je,
mými nepřáteli stali se!
23Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!

140

1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2Zachraň mě, Hospodine, od lidí zlých,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí!
3Před těmi, kdo v srdci vymýšlejí zlo,
těmi, kdo každý den rozněcují boj.
4Jako had bodají svými jazyky,
zmijí jed skrývají pod svými rty! séla
5Chraň mě, Hospodine, od rukou ničemy,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí,
před těmi, kdo chtějí mi nohy podrazit!
6Nadutci na mě nastražili léčku,
upletli na mě síť z provazů,
u cesty položili mnohou nástrahu. séla
7Říkám Hospodinu: Můj Bůh jsi ty.
Vyslyš, Hospodine, moje modlitby!
8Hospodine, Pane, má mocná záchrano,
hlavu mi kryješ, když přijde boj.
9Neplň, Hospodine, tužby ničemů,
jejich zlé plány ať nedojdou úspěchu! séla
10Ti, kdo mě obkličují, hlavy zvedají –
zrádností vlastních rtů ať jsou smeteni!
11Ať na ně prší uhlí řeřavé,
ať padnou do jámy, z níž nikdo nevstane!
12Ať pomlouvači ztratí svůj domov na zemi,
násilníky ať dožene a srazí neštěstí!
13Vím to, že Hospodin hájí chudáky
a že prosadí právo ubohých.
14Jistěže spravedliví tvé jméno oslaví,
před tvojí tváří budou žít poctiví!

141

1Žalm Davidův.
Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej,
vyslyš můj hlas, když volám tě!
2Kéž je má modlitba před tebou kadidlem,
večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!
3K mým ústům, Hospodine, postav stráž,
bránu mých rtů prosím chraň.
4Nenech mé srdce ke zlu zamířit,
ať se neúčastním skutků ničemných
s lidmi, kteří jsou zločinci –
ať ani neokusím jejich lahůdky!
5Ať mě spravedlivý třeba i bije,
jen ať jsem napomínán přítelem,
ať mi však hlavu nemažou ničemové –
proti jejich zločinům stále modlím se!
6Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály,
jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.
7Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi,
poletí jejich kosti do chřtánu podsvětí!
8Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči,
na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!
9Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili,
před léčkami těch zločinců!
10Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí –
já zatím uniknu!

142

1Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.
2K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.

143

1Žalm Davidův.
Slyš, Hospodine, moji modlitbu,
mé prosbě prosím popřej sluch.
Odpověz mi ve své věrnosti,
ve své spravedlnosti!
2Jsem tvůj služebník, nevoď mě na soud –
nikdo z živých není v právu před tebou!
3Pronásleduje mě nepřítel,
zašlapat chce mě do země!
Nutí mě bydlet v temnotě
tak jako dávno zemřelé.
4Na duchu klesám slabostí,
srdce mám plné zděšení.
5Vzpomínám na dny, které minuly,
rozjímám o všem, co jsi učinil,
o díle tvých rukou přemýšlím.
6Své ruce k tobě vztahuji,
žízním po tobě jak země bez vody! séla
7Pospěš, Hospodine, vyslyš mě
dříve, než ztratím dech!
Neskrývej přede mnou svoji tvář,
ať se nepodobám mrtvolám.
8Kéž ráno uslyším o lásce tvé –
jsi má jediná naděje!
Ukaž mi cestu, po níž bych šel –
tobě svou duši svěřil jsem.
9Zbav mě, Hospodine, mých nepřátel,
v tobě hledám svou ochranu.
10Plnit tvou vůli prosím nauč mě –
vždyť jsi můj Bůh!
Tvůj laskavý Duch ať vede mě
po zemi srovnané.
11Obživ mě, Hospodine, pro jméno své,
ve své spravedlnosti z trápení vyveď mě.
12Kvůli své lásce kéž mé soky umlčíš,
všechny mé protivníky prosím znič –
vždyť jsem tvůj služebník!

144

1Žalm Davidův.
Požehnán buď Hospodin, skála má!
On učí mé ruce bojovat,
mé prsty chystá na zápas.
2On je má láska, můj pevný hrad,
mé útočiště, má záchrana.
On je můj štít, na něj spoléhám,
i národy mi poddává.
3Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,
co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?
4Člověk je páře podobný,
jeho dny míjejí jako stín.
5Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,
dotkni se hor, ať dýmají!
6Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,
vyšli své šípy, abys je rozdrtil!
7Vztáhni svou ruku z výšiny,
z mohutných vod mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
8Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
9Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,
na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
10Ty umíš vítězství králům darovat,
vyprostíš svého služebníka Davida!
Od krutého meče
11mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!
12Naši synové ať jsou ve svém mládí
jak sazenice zdárně rostoucí;
naše dcery ať jsou jako sloupy
stavbu paláce zdobící.
13Naše spižírny ať plné jsou,
ať oplývají veškerou potravou;
naše ovce ať rodí tisíce mladých,
desítky tisíc na naše pastviny.
14Náš dobytek ať je obtěžkaný,
ať nejsou vpády ani vyhnanství,
ať není nářek v našich ulicích.
15Blaze lidu, jenž toto zakouší,
blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!

145

1Chvalozpěv Davidův.
Bože, můj Králi, tebe velebím,
tvé jméno chválím navždy, navěky.
2Každý den tebe chválit chci,
tvé jméno slavím navždy, navěky.
3Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
jeho velikost nelze nikdy pochopit!
4Ať všechna pokolení tvé skutky opěvují,
tvé mocné činy ať zvěstují.
5Ať mluví o tvé kráse, slávě a velebnosti,
zatímco přemýšlím o tvých zázracích.
6Ať hovoří o tvé ohromující moci,
zatímco o tvé velikosti vyprávím.
7Ať hlásají památku tvé hojné dobroty,
o tvé spravedlnosti ať zpívají:
8„Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý!
9Ke všem je dobrotivý Hospodin,
on cítí s každým ze svých stvoření!“
10Ať tě, Hospodine, všechna stvoření slaví,
ať ti dobrořečí věrní tví.
11O slávě tvého království ať vyprávějí,
o tvých mocných činech ať hovoří.
12Všichni lidé ať se o jeho moci dozví,
o slávě a kráse jeho království.
13Tvé království vládne nad všemi věky,
tvé panování nad všemi pokoleními!
Hospodin je věrný ve všem, co zaslíbil,
ve všem, co působí, je laskavý.
14Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
pozvedá všechny, kdo jsou sklíčení.
15Oči všech k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
16Otevíráš ruku, abys nasytil
touhy všech žijících.
17Hospodin je spravedlivý ve všech cestách svých,
ve všem, co působí, je laskavý.
18Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v opravdovosti.
19Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí,
slyší jejich křik a jde je zachránit.
20Hospodin chrání všechny, kdo ho milují,
všechny ničemy ale zahubí.
21Hospodinova chvála ať z úst mi zní,
jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník
navždy, navěky!

146

1Haleluja!
Chval Hospodina, duše má!
2Chválit budu Hospodina celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
3Nespoléhejte na mocné –
smrtelník nikoho spasit nemůže.
4Až ztratí dech, vrátí se do země,
jeho úmysly se rozplynou v ten den.
5Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá,
tomu, na Hospodina, svého Boha, spoléhá!
6On přece nebe i zemi učinil
a také moře i všechno v nich.
Navěky věrný zůstává,
7utlačovaným právo zjednává,
dává chléb těm, kdo mají hlad.
Hospodin vězně propouští,
8Hospodin slepým oči otvírá,
Hospodin zvedá sklíčené,
Hospodin miluje poctivé,
9Hospodin chrání příchozí,
podporuje vdovy a sirotky,
cestu ničemných ale podvrací.
10Hospodin bude kralovat navěky,
tvůj Bůh, Sione, po všechna pokolení!
Haleluja!

147

I.
1Haleluja!
Jak dobré je zpívat našemu Bohu žalm,
jak je to rozkošné – chvála je líbezná!
2Hospodin Jeruzalém buduje,
shromažďuje rozehnaný Izrael.
3Uzdravuje v srdci ztrápené
a ovazuje jejich zranění.
4On sám určuje počet hvězd
a jménem volá každou z nich.
5Náš Pán je veliký a nesmírně mocný,
jeho moudrost nelze vypočíst!
6Hospodin podporuje ponížené,
ničemy ale k zemi shazuje.
7Zpívejte Hospodinu s vděčností,
našemu Bohu hrajte na citery!
8On halí nebe do oblak
a zemi deštěm zalévá,
aby tráva rostla na horách.
9On dává zvířatům dostatek potravy,
i mladým krkavcům, když k němu volají.
10On neobdivuje sílu koní,
ve svalech siláků nemá zalíbení.
II.
11Hospodinu se líbí ti, kdo jej ctí,
ti, kdo v jeho lásku doufají!
12Oslavuj Hospodina, Jeruzaléme,
chval svého Boha, Sione!
13On zpevňuje závory tvých bran,
žehná tvým dětem ve tvých zdech.
14Působí pokoj ve tvých končinách,
z nejlepší pšenice sytí tě.
15Když na zem svůj rozkaz posílá,
jeho slovo rychle šíří se.
16Sníh jako vlnu prostírá,
jíním sype jako popelem.
17Své kroupy jak drobky rozhazuje,
kdo obstojí, když přijde jeho mráz?
18Když pošle své slovo, všechno taje,
potoky tečou, když větrem zafouká.
19Zjevil své slovo Jákobovi,
své zákony a práva Izraeli dal.
20Žádnému národu to neučinil,
a proto nepoznali jeho pravidla.
Haleluja!

148

1Haleluja!
Chvalte Hospodina, všichni na nebi,
chvalte ho z výšin svých!
2Chvalte ho, všichni jeho andělé,
chvalte ho, všechny jeho zástupy!
3Chvalte ho, slunce i měsíci,
chvalte ho, všechny hvězdy zářící!
4Chvalte ho, nebesa nejvyšší,
chvalte ho, vody v oblacích!
5Ať všichni chválí jméno Hospodin,
jehož příkazem byli stvořeni!
6Na věčné věky je všechny umístil,
jeho ustanovení se nezmění!
7Chvalte Hospodina, všichni na zemi,
vodní obludy a všechny hlubiny,
8blesky a kroupy, mlha i sníh,
prudký vichr, plnící jeho rozkazy,
9rovněž tak hory a všechny pahorky,
ovocné stromy a všechno cedroví,
10divoká zvěř i všechen dobytek,
drobná havěť i ptáci na křídlech,
11králové světa a všechny národy,
všichni vůdcové a vládci na zemi,
12mladíci spolu s dívkami
a staří s mladými!
13Ať všichni chválí jméno Hospodin,
jen jeho jméno je přece nejvyšší,
jeho sláva je nad nebem i nad zemí!
14Roh svého lidu on sám vyvýšil
k věhlasu všech svých oddaných,
synů Izraele, jeho nejbližších!
Haleluja!

149

1Haleluja!
Zpívejte Hospodinu novou píseň,
shromáždění věrných ať chválí jej!
2Raduj se, Izraeli, ze svého Tvůrce,
synové Sionu, nad svým Králem jásejte!
3Jeho jméno chvalte tančením,
hrajte mu na tamburíny a citery!
4Hospodin chová svůj lid v oblibě,
spásou korunuje ubohé!
5Ať věrní v této slávě jásají,
ať si prozpěvují ve svých ložnicích.
6Z plna hrdla ať Boha vyvýší,
dvojsečný meč ať v rukách třímají,
7aby konali pomstu nad pohany,
aby trestali mezi národy,
8jejich krále aby svázali řetězy,
jejich velmože aby sevřeli železy,
9zapsaný rozsudek aby nad nimi vykonali –
to je ctí všech jeho oddaných!
Haleluja!

150

1Haleluja!
Chvalte Boha v jeho svatyni,
chvalte ho na obloze za jeho moc!
2Chvalte ho za jeho hrdinství,
chvalte ho za jeho velikou vznešenost!
3Chvalte ho troubením na rohy,
chvalte ho na loutny a citery!
4Chvalte ho tamburínami a tančením,
chvalte ho na struny a píšťaly!
5Chvalte ho činely hlasitými,
chvalte ho činely zvučnými!