Kurs biblické poezie v Jeruzalémě

Jiří ke své studijní cestě dodává: „Do Izraele jedu pracovat. Především tam budu
chodit do školy, dostávat domácí úkoly a nejspíš budu i podstupovat nějaké zkoušení.
Vedle toho se budu snažit své přítomnosti v dějišti biblických příběhů využít
i ke zpřesnění překladu. Často jsem při práci nad překladem citelně postrádal
možnost jít si prohlédnout místo děje.

Například při překládání bitvy u Aj v Jozuovi 8 jsem si jen velmi pracně,
po dlouhém úsilí a se značnou mírou nejistoty dokázal z atlasů, encyklopedií
a komentářů představit, co se vlastně na tomto místě odehrálo. Jedna z mých
cest patrně povede právě na toto místo mezi Bételem a Ajem, abych se důkladně
obeznámil s reliéfem krajiny a s možnostmi, které toto místo poskytuje pro
interpretaci příběhu. Jindy bych býval potřeboval si zajet k místu zvanému
Dor a ověřit si vcelku prostou skutečnost, zda a nakolik jde o místo hornaté.
Soudil jsem, že vzhledem k poloze by to mohly být spíše písečné duny než nějaký
skutečný horský masív. Přitom bude možná stačit se jen projet okolo a získáme
věrohodný překlad založený na faktech, a ne na spekulaci.

Vzpomínám si, jak mi bylo užitečné, že jsem kdysi opravdu stál u Jericha a
viděl, jak vypadá okolní krajina. Když jsem později měl přeložit, co říkala
Rachab oněm izraelským mládencům, jak se vyhnout dopadení jerišskou „bezpečností“,
věděl jsem, že „Jděte támhle do hor“ je překlad, který souhlasí s realitou
onoho místa; nikoli „Jděte na tamtu horu,“ což bych možná zvolil, kdybych byl
odkázán jen na vlastní fantazii. Na východě, odkud přišli, se prostírá přehledná
pláň, na opačné straně, kam ukazovala ruka jejich hostitelky, se tyčí souvislá
hradba hor. Díky tomu, že jsme si je s manželkou trochu prolézali nedaleko
od Jericha, měl jsem potom představu, kolik zákoutí, jeskyní a různých skrýší
tento z dálky jednolitý skalní masiv poskytuje. Rada oné realisticky uvažující
ženy byla rozumná a v dané situaci asi nejlepší: jděte na opačnou stranu, než
čekají, tam se krásně schováte, a až se setmí, přeběhnete zpátky.

Pro překladatele je nesmírně důležité se s realitou, o které překládá, seznámit,
jak nejlépe může. Bible není jen nějaká náboženská kniha. Její síla tkví v
tom, že je založená na realitě, na konkrétní historii konkrétního lidu, místa
a kultury. Nesmíme Písmo představovat jako sbírku nadčasových idejí, univerzálních
mýtů a neskutečných báchorek, protože podstatné na Bibli je, že o čem hovoří,
se opravdu stalo. Nesmíme ztrácet ze zřetele, že jde o skutečnost, a tak bychom
měli se zvěstí Písma zacházet, tak bychom ji měli předávat dál. To jistě neplatí
jen pro překladatele, ovšem právě ti by se jako první měli zajímat o všechny
reálie, aby byly v jejich podání opravdu realistické.“