Národní knihovna: Bible má být chápána srdcem

Čteno srdcem

Je těžké psát o knize, o které již bylo tolik napsáno. O knize, která není v pravém slova smyslu knihou, ale spíše zosobněním lidství a výrazem ducha. O knize, která se dotýká hlubiny srdce člověka a z každého toho doteku něco vytryskne, ať již je v podobě uměleckého díla či jakéhokoli jiného tvůrčího díla nebo v podobě milosrdenství a  lásky k bližnímu a ke všemu stvořenému.

Bible je opravdu nevyčerpatelným zdrojem inspirace a naše civilizace na ní staví svůj obraz světa již celá tisíciletí. Příběh této nejslavnější a nejrozšířenější knihy  pronikl do všech oblastí lidské činnosti a trvale v nich zanechal své stopy. Vryl se do našeho podvědomí natolik, že si odkazy na biblické výroky v každodenním životě často ani neuvědomujeme.

Nahlédneme-li do minulosti české bible, zjistíme, že byla chápána jako vzácný majetek národa, neodlučitelný od slavných dob jeho minulosti. Byla nejen východiskem hojně tištěné náboženské literatury, ale také konkrétním materiálem, na němž se čeští knihaři učili umění vytvářet knihy velkého formátu a mohutného rozsahu s náročným odborným textem a s velkými dřevořezovými ilustracemi.

Lze říci, že zájem o vydávání bible byl od vynálezu knihtisku nepřetržitý a za pouhých 17 let poté, co vznikla první dvě česká vydání Pražská bible 1488 a ilustrovaná Kutnohorská bible 1489, vyšlo vydání třetí, přestože v té době nebyla v Čechách k dispozici vhodná tiskárna. Tehdy se tři pražští měšťané složili a na vlastní náklad nechali v roce 1506 vytisknout bibli v Benátkách. Výpravná grafika Benátské bible poznamenala všechna další pražská vydání, počínaje prvním vydáním Pavla Severýna 1529  přes patero vydání Melantricha 1549-1577 a konče posledním z dílny Adama z Veleslavína 1613.

Je třeba však zdůraznit, že česká tištěná bible vycházela ve dvou liniích: v linii pražské – utrakvistické, založené na českých rukopisných biblích a latinské Vulgátě, a v linii sloužící Jednotě bratrské, která se dopracovala až k orientaci na soudobou evropskou humanistickou filologii, vycházející z poznání a zpracování původních hebrejských a řeckých předloh. 

Obě tyto linie se lišily také ve výtvarné složce. Bratrské bible byly bez ilustrací, což odpovídalo přesvědčení jejich tvůrců. Pražské bible pokračovaly v trendu zahájeném Kutnohorskou a Benátskou biblí. Společným se oběma liniím stal rok 1613, tehdy vyšlo poslední pražské i kralické vydání.

Přestože bratrské bible byly bez ilustrací, vynikaly jedinečností svého překladu zásluhou biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava. Proslulou se stala především šestidílná Kralická bible, jejíž jednotlivé díly vycházely postupně v letech 1579-1594. Díky Janu Blahoslavovi se jazyk kralického překladu stal až do doby obrození vzorem pro další písemnosti. Kralická bible byla společnou biblí českých a slovenských evangelíků až do 60. let 20. století a ovlivnila i jazyk katolické Bible svatováclavské. Ta sehrála nesmírnou roli mezi lidem v 18. a 19. století, neboť na rozdíl od Kralické bible byla pravidelně čtena při liturgii. Z jazykového a z překladatelského hlediska  však stojí až za Biblí kralickou, jejíž hlavní předností je překlad z původních jazyků. Tuto svou nevýhodu vyrovnávali svatováclavští překladatelé alespoň z části přebíráním nejzdařilejších pasáží právě z Bible kralické. Obrat nastal až  v minulém století, kdy vyšel  Český ekumenický překlad (1961–1979)  v moderní češtině. Překlad se stal velice populárním a v době komunistické normalizace byl dokladem živé spolupráce křesťanských církví u nás.

Všechny zmíněné překlady uchovává ve svém fondu Národní knihovna v podobě souvislé řady rukopisných i tištěných biblí. Tato díla patří k základním kamenům našich literárních památek a jsou dokladem vzdělanosti a duchovní úrovně našeho národa.

Bible21 neboli nový překlad je dalším významným kamínkem v nedokončené mozaice obrazu této knihy knih, který k němu přidává česká společnost na prahu 21. století, tedy v době, kdy změna paradigmatu vyžaduje nový pohled na poklady, které jsme zdědily. A jak říkají sami autoři nového překladu – překlad či interpretace bible je nekončícím úkolem.

Mniši v minulých staletích dokazovali svým denním zpěvem Písma, že bible musí být chápána srdcem a ne hlavou. Věřím, že Bible21 tuto šanci, být chápána či cítěna srdcem skrze živý jazyk, má! V tom je její znovu nalezená síla. Ostatně totéž  říká sama Bible i slavný  Saint-Exupéry : “Ty největší pravdy a hodnoty lze vnímat jen srdcem“. Bible je tou největší hodnotou lidstva, protože bez její znalosti bychom nebyli schopni porozumět naší kultuře. Všem, kteří se o nový překlad zasloužili, za to patří velký dík.

V Praze dne 3.12. 2009
Miroslava Hejnová
Národní knihovna ČR