Diskuse k některým místům Bible21

Během prvního měsíce od vydání Bible21 se objevila řada
dotazů a ovšem i výtek ohledně některých formulací tohoto překladu. Máme za to,
že osvětlení těchto míst může být zajímavé nejen jako odpověď kritikům, ale
především jako příležitost seznámit širší čtenářskou veřejnost s úskalími
biblického překládání a možnými přístupy k němu.

Na těchto stránkách proto budeme postupně formou
„seriálu“ zveřejňovat komentáře k nejdiskutovanějším místům překladu. Naši
překladatelé veřejnou diskusi i odbornou kritiku vítají a budou rádi za další
podněty.

Nyní tedy zveřejňujeme první část těchto nahlédnutí do
překladatelské dílny Bible21.

1. Desatero přikázání (Ex 20:3-17; Dt 5:6-21)

Překladu Bible21 bývá vytýkáno,[a] že formuluje přikázání Desatera
v rozkazovacím způsobu, zatímco hebrejský originál zde používá „oznamovací
způsob“. Biblická hebrejština ovšem ve své gramatické struktuře neodpovídá
našim českým slovesným kategoriím. Nemá gramaticky jednoznačně vymezený
slovesný čas, způsob a vid, jak je známe my. V Dekalogu použité hebrejské
„imperfektum“ proto nelze paušálně identifikovat s českým oznamovacím
způsobem. Významy konkrétních tvarů hebrejských sloves je při překladu vždy
nutné určovat podle kontextu a žánru daného výroku, nikoli jen prostým
konstatováním gramatického tvaru.[b]

I čeština přece umí pro
rozkaz použít různých prostředků, nejen imperativu: „Vztyk!“, „Na místa!“,
„Kamera! Klapka! Jedem!“, „Tady budeš sedět a ani se nehneš!“[c] A právě poslední příklad je velmi podobný
formulacím Desatera. Hebrejské Nebudeš krást! (tak jako ostatní body
Desatera) není v kontextu oznamováno, ale požadováno; jinými slovy: je
zakazováno krást.[d]

V samotném Desateru je charakter těchto výroků
explicitně vyjádřen použitím termínu přikázání (micvot) v Ex
20,6; Dt 5,10. Proto také mluvíme o Desateru přikázání, nikoli o Desateru
oznámení. Podobně Nový zákon označuje jednotlivá ustanovení Desatera jako přikázání
(entolé) – viz Mt 15,3.4 (par. Mk 7,9-10); Mt 19,17-19 (par. Mk 10,19; L
18,20); L 23,56; Ř 7,7-11; 13,9; Ef 6,2.

Není bez zajímavosti, že v hebrejském textu Desatera
není všude použit imperfekt, jak bývá kritiky někdy mylně uváděno. V textu
Ex 20,8 o sobotním dni je sloveso v infinitivu – zakor, doslova
tedy: Pamatovat na sobotní den! Podobně Dt 5,12 má infinitiv šamor
(Zachovávat!). Všechny běžné překlady zde však infinitiv převádějí dle
významu na imperativ. V přikázání o úctě k rodičům (Ex 20,12; Dt
5,16), pak je hebrejské sloveso uvedeno přímo v rozkazovacím způsobu: kabed
– tedy cti!

Celkem trojí gramatická forma sloves v Desateru ovšem
není důvodem překládat či vykládat jednotlivá ustanovení trojím různým
způsobem. Hebrejský text zde zjevně variuje formu, nikoli obsah sdělení. Řešení
použité v Bibli21 odpovídá jejímu zaměření jakožto překladu do běžného
jazyka (tzv. CLT, common language translations) a zvolené metodologii
komunikativní ekvivalence. V angličtině se můžeme se stejným řešením
setkat např. u populárních New Living Translation nebo Today‘s English
Translation, které rovněž u všech deseti přikázání používají imperativ.

V českém prostředí je Bible21 první verzí, která
zažité formulace Desatera překládá imperativem. Nejde však o nic revolučně
novátorského – např. už v r. 1936 prosazoval toto řešení prof. František Žilka.[e] Snad je tedy užitečné reprezentovat mezi
českými překlady také netradiční řešení, v jiných jazycích již běžné a i u
nás mající svou historickou oporu.

Dodatečná poznámka: Čerstvým příspěvkem do diskuse o
překladu Desatera může být také jeho nové znění z pera vrchního zemského a
pražského rabína Efraima Sidona, který stejně jako Bible21 překládá Dekalog prostými
imperativy (neměj, nedělej, nezneužívej, pamatuj, cti, nevraždi, nesmilni, nekraď,
nevypovídej, neprahni).[f]

2. Z prachu země (Genesis 2:7 )

MUDr. et Mgr. Remeš v citovaném článku poukazuje také
na další problém: „B21 mění základní existenciální výpověď Bible o člověku,
totiž že je prach ze země (Gen 2,7), na kreacionistické, že byl učiněn
z prachu země.“ Odhlédnuto od ideologické povahy této kritiky, jazykově jde
o rozdíl mezi tradiční formulací (Kral, B21, ČSP, JB aj.) na jedné straně a
novátorsky „existenciálním“ zněním ČEP na straně druhé.

S pojetím ČEP se zde shoduje Neovulgáta a připravovaný
Český katolický překlad („Nový Bogner“). Ten ovšem v poznámce pod čarou
uvádí, že slovo prach tu „lze chápat i jako materiál, z něhož je
člověk utvořen.“ Rovněž katolický Hejčlův překlad čte „z hlíny země“ a
v poznámce vysvětluje, že tímto „slovem (země, prach) označuje se látka,
ze které pochází lidské tělo.“ Bible21 se kloní právě k této tradiční
interpretaci (srov. např. Vulgáta, Bible kralická a téměř všechny ostatní
dostupné překlady), a to z lingvistických důvodů.[g]

Jak ukazuje např. standardní učebnice hebrejské syntaxe,
původní text zde používá konstrukci dvojitého akuzativu, tedy apozice,
přístavku. Tato konstrukce v hebrejštině u sloves tvoření či vyrábění
funguje tak, že první podstatné jméno označuje tvořený předmět a druhé použitý
materiál.[h]

Tato specifická konstrukce se vyskytuje na řadě míst Starého
zákona. Hebrejský text Ex 38:3 zní doslova: „vyrobil veškeré jeho náčiní,
bronz“. Veškeré dostupné překlady (včetně ČEP) však konstrukci chápou podle
významu a překládají správně: „z bronzu“. Stejné je to v Deut 27:6
(překládá se: „postavíš oltář z netknutých kamenů“ – nikoli otrocky:
„postavíš oltář, netknuté kameny“) a také v Písni 3:10 („jejich sloupy zhotovil
ze stříbra“ – nikoli: „zhotovil jejich sloupy, stříbro“). Formulace použitá o
stvoření člověka v Gn 2:7 tedy v tomto smyslu není výjimkou, nýbrž
pravidlem.

Tuto interpretaci potvrzuje mj. také Victor P. Hamilton
v prvním svazku stěžejní komentářové řady NICOT: „Gen 2 nikde nenaznačuje,
že by prach měl být chápán jako metafora pro lidskou křehkost. […] prach
byl surovinou, z níž byl člověk stvořen, tak jako „žebro“ bylo surovinou
pro ženu. Prach je lůnem, z něhož člověk povstal, a lůžkem, do něhož se
jednoho dne navrátí (3:19).“[i]

Zdá se tedy, že nelze mluvit o žádném novodobém konsensu
ohledně potřeby odklonit se od tradiční formulace z prachu země.
Naopak by bylo záhodno, aby formulace prach ze země použitá v ČEP
byla nově diskutována ve světle soudobé lingvistiky. Zdá se tedy, že kvalitu
překladů nelze měřit tím, zda se shodují s tradičním zněním (ČEP
v Desateru, B21 v Gn 2,7) nebo přinášejí novátorské řešení (B21
v Desateru, ČEP v Gn 2,7), ale je třeba nezaujatě hodnotit především
lingvistické důvody pro jejich rozhodování.