Deprese

Příklady lidí v Bibli, kteří trpěli
úzkostí nebo depresí

Boží smlouva s Abramem

15 Po nějaké době měl Abram
vidění, v němž k němu přišlo Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já
jsem tvůj štít, tvoje nesmírná odměna.“

² Abram odpověděl: „Hospodine, Pane
můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi
z Damašku.“

³ Abram pokračoval: „Pohleď, nedals
mi potomka; mým dědicem teď bude můj čeledín!“

⁴ Vtom k němu přišlo
Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních
beder!“

⁵ Vyvedl jej ven a řekl:
„Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal:
„Tolik bude tvého semene.“

⁶ Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten
mu to počítal za spravedlnost.

⁷ Řekl mu: „Já jsem Hospodin, jenž
tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“

⁸ Abram odpověděl: „Hospodine, Pane
můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“

⁹ Řekl mu: „Přines mi tříletou
jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“

¹⁰ Abram mu všechna ta zvířata
přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však
neroztínal.

¹¹ K mrtvým tělům se snášeli
dravci, ale Abram je odháněl.

¹² Když pak slunce začalo zapadat,
přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.

¹³ Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď
si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam
budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.

¹⁴ Já však také budu soudit národ,
jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.

¹⁵ Ty sám se odebereš ke svým otcům
v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.

¹⁶ Sem se ale vrátí až čtvrté
pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“

¹⁷ Když slunce zapadlo a nastala tma,
objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.

¹⁸ V ten den Hospodin vstoupil
s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od egyptské řeky
až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:

¹⁹ Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,

²⁰ Chetejce, Perizejce a Refajce,

²¹ Emorejce, Kananejce, Girgašejce a
Jebusejce.“

Genesis
15:1-21

Eliáš a strach

Achab pověděl Jezábel o všem, co
Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem.

2 Jezábel pak za Eliášem poslala
vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto
dobou neskoncuji tak jako ty s nimi!“

3 Eliáš
dostal strach a utíkal o život. Dorazil do Beer-šeby v Judsku, kde nechal svého
mládence,

4 a sám
pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden
jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic
lepší než moji otcové.“

5 Pak si
pod tím jalovcem lehl a usnul. Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“

6
Rozhlédl se tedy, a hle – u hlavy má podpopelné placky a džbán vody. Najedl se,
napil a znovu ulehl.

7
Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu.
„Máš před sebou dlouhou cestu.“

8 Vstal
tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet
nocí až k Boží hoře Choréb.

9 Tam
vešel do jeskyně a přenocoval. Vtom dostal slovo Hospodinovo: „Co tu chceš,
Eliáši?“

10
Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele
opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem
jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

11 On mu
řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.“
Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před
Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale
ani v něm nebyl Hospodin.

12 Po
zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný
hlas.

13
Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu
do jeskyně. Vtom k němu ten hlas promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“

14
Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele
opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem
jen já, ale i mně teď chtějí připravit o život.“

15
Hospodin mu řekl: „Vrať se, odkud jsi přišel, a pokračuj dál k Damašské poušti.
Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.

16 Pak
pomažeš Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šafatova z
Abel-mecholy, pomažeš za proroka místo sebe.

17 Kdo
unikne před mečem Chazaela, toho zabije Jehu, a kdo unikne před mečem Jehua,
toho zabije Elíša.

18
Ponechám si však v Izraeli sedm tisíc mužů – všechny, kdo neklekali před Baalem
a nelíbali ho.“

19 Eliáš
tedy odešel a nalezl Elíšu, syna Šafatova, jak oře s dvanácti páry dobytka.
Jedenáct párů bylo před ním a on byl u dvanáctého. Když ho Eliáš míjel,
přehodil přes něj svůj plášť.

20 Elíša
tam nechal dobytek a běžel za Eliášem. „Jenom políbím otce a matku,“ volal za
ním, „a pak půjdu za tebou!“ Eliáš mu řekl: „Vrať se a považ, co jsem ti
udělal.“

21 Elíša
se obrátil, vzal volské spřežení, porazil je, uvařil jejich maso na dříví z
pluhu a dal je jíst svým lidem. Potom vstal a následoval Eliáše jako jeho
služebník.

1
Krákovská 19:1-21

Hospodin řekl Samuelovi: „Jak
dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem
odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť
jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“

2 Samuel namítl: „Jak bych mohl
jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou
jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘

3 Jišaje pozveš k oběti a já ti
ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“

4 Samuel tedy udělal, jak mu
Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, starší města se vylekali a vyšli mu
naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

5 „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel
jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a
jeho syny posvětil a pozval je k oběti.

6 Když přišli, uviděl Eliaba a řekl
si: „To jistě bude Hospodinův pomazaný.“

7 Hospodin ale Samuelovi řekl:
„Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův
pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na
srdce.“

1
Samuelova 16:1-7

¹
Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]

²Jako
laň prahne po proudící vodě,

má duše prahne, Bože, po
tobě!

³ Po Bohu, po živém Bohu žízní duše
má:

Kdy už půjdu a spatřím Boží
tvář?

⁴ Ve dne i v noci jsou mi slzy
pokrmem,

když mi říkají: „Tvůj Bůh?
Kde je?!“

⁵ Duše mě opouští,

když na to vzpomínám,

jak jsem se zástupy chodíval,

do Božího domu se s nimi
ubíral,

se zvučným jásotem a písní
chval,

když o svátku se zástup radoval.

⁶ Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu
děkovat,

on je můj Bůh, má záchrana!

⁷ Duše má je ve mně sklíčená,

proto na tebe vzpomínám

v kraji Jordánu a Hermonu,

na vršku Micaru.

⁸ Hlubina se ozývá hlubině

ve hluku tvých peřejí,

všechny tvé vlny a tvé příboje

se valí přese mě.

⁹ Ve dne kéž Hospodin svou lásku
ukáže,

v noci kéž jeho píseň se mnou
zůstane –

tak zní má modlitba k Bohu
mého života!

¹⁰ Zeptám se Boha, skály své:

Proč jen jsi na mě zapomněl?

Proč kvůli nepřátelským útokům

mám chodit ve smutku?

¹¹ Výsměch mých soků drtí kosti mé,

když mi říkají: „Tvůj Bůh?
Kde je?!“

¹² Proč jsi sklíčená, duše má,

proč jsi ve mně tak ztrápená?

Spolehni na Boha – ještě mu budu
děkovat;

on je můj Bůh, má záchrana!

Žalm
42:1-12

Povzbuzení proti
depresi

Radujte se
vždycky

Jak vás
miluji, bratři moji, jak po vás toužím! Jste mojí radostí a korunou! Takto
tedy stůjte v Pánu, milovaní. ² Prosím Evodii a prosím
Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. ³ Prosím
i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Vždyť spolu se mnou vedly zápas
za evangelium spolu s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky,
jejichž jména jsou v knize života.

⁴ Radujte se v Pánu vždycky;
znovu říkám: Radujte se! ⁵ Všichni lidé ať znají vaši vlídnost.
Pán je blízko. ⁶ O nic nemějte starost, ale za všechno se
modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, ⁷ a Boží
pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu
Ježíši.

⁸ Závěrem, bratři, cokoli je
pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li
nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. ⁹ Čemu
jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a
Bůh pokoje bude s vámi.

Filipským 4:1-9

Poklad
v hliněných nádobách

Taková
je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se
nevzdáváme. ² Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé
praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem
a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat. ³ Pokud je naše
evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. ⁴ Těmto
nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia
slávy Kristovy, který je obrazem Božím. ⁵ (Nehlásáme přece sami
sebe, ale Krista Ježíše jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci
pro Ježíše.) ⁶ Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří
světlo!“aten zazářil v našich srdcích, aby nás
osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.

⁷ Tento poklad však máme
v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne
z nás. ⁸ Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme
zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; ⁹ býváme
pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. ¹⁰ Stále
na vlastním těle zakoušíme umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven
také Ježíšův život. ¹¹ My živí, jsme pro Ježíše stále vydáváni
na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. ¹² V nás
tedy působí smrt, ale ve vás život.

¹³ Protože však máme stejného
ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem promluvil,“bi my věříme, a tak mluvíme. ¹⁴ Víme
totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás
a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. ¹⁵ To
všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a
k Boží slávě tak rostla i vděčnost.

¹⁶ Proto se nevzdáváme. Ačkoli
totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. ¹⁷ Toto
naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím
nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. ¹⁸ Proto se
nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž
dočasné, ale neviditelné je věčné.

2 Kor 4:1-18

¹⁷ Pokud jde o chlubení, nemluvím
teď z Pánova pověření, ale jako blázen. ¹⁸ Když se mnozí
chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. ¹⁹ Vy, takoví mudrci, si
přece na blázny potrpíte! ²⁰ Klidně snášíte, když vám někdo
poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! ²¹ Zahanbeně
přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.

Čím se
však někdo tak troufale chlubí, (mluvím jako blázen:) na to si troufám i já. ²² Jsou
to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já
také! ²³ Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako pomatenec:) Já
více! Měl jsem mnohem více práce, nesčetněkrát jsem byl bit, mnohokrát ve
vězení, často na prahu smrti. ²⁴ Pětkrát jsem od Židů dostal
devětatřicet ran. ²⁵ Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem
byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři. ²⁶ Stále
na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky,
ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři,
ohrožován mezi falešnými bratry. ²⁷ Tolik dřiny a vyčerpání,
tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co
je chlad a nahota. ²⁸ Kromě toho všeho na mě denně doléhá
ještě starost o všechny církve. ²⁹ Když je někdo slabý,
neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

³⁰ Když už se musím chlubit,
pochlubím se svými slabostmi. ³¹ Bůh a Otec našeho Pána Ježíše
Krista ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! ³² Když
jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město,
aby mě zajal. ³³ Oknem v hradbě mě ale spustili dolů
v koši a tak jsem mu utekl.

2
Korinstkým 11:17-33

---