Odpuštění lidem

Bůh v Kristu odpustil všem kdo
v něho věří

¹⁶Neboť Bůh tak miloval svět, že dal
svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný
život. ¹⁷Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby
svět byl skrze něj spasen. ¹⁸Kdo v něho věří, nebude souzen,
ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího
Syna. ¹⁹A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé
si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰Každý,
kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly
odhaleny. ²¹Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo,
že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

Jan 3:16

Odpouštějte si navzájem

²⁹ Z vašich úst ať nevychází nic
zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná
těm, kdo je uslyší. ³⁰ Nezarmucujte svatého Božího Ducha, jehož
pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. ³¹ Veškerá hořkost,
hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští. ³² Buďte
k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh
v Kristu odpustil vám.

Efeským 4:29-32

Bůh je světlo a odpouští nám naše hříchy

⁵ Toto je poselství, které jsme
slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná
tma. ⁶ Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom
žijeme ve tmě, lžeme a nemáme pravdu. ⁷ Žijeme-li však ve
světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše
Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. ⁸ Řekneme-li,
že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. ⁹ Když
ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy
a očistí nás od každé nepravosti. ¹⁰ Řekneme-li, že jsme
nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.

1 Jana
1:5-10

Odpuštění, víra, pokora

Tehdy
řekl učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho
přicházejí. ²Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský
kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.
³Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho,
a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴Kdyby proti tobě zhřešil
sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je
mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

Lukáš 17:1-4

Skrytá zbožnost obsahuje odpuštění

⁷Když se tedy modlíte, neříkejte
prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství
svých slov. ⁸Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě
předtím, než ho poprosíte. ⁹Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi
v nebesích,

ať se posvětí tvé jméno!

¹⁰Ať přijde tvé království!

Ať se stane tvoje vůle

jako v nebi, tak i na zemi.

¹¹Dej nám dnes náš každodenní chléb

¹²a odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

¹³A neuveď nás do pokušení,

ale vysvoboď nás od zlého.

Neboť tvé je království

i moc i sláva navěky! Amen.

¹⁴Odpustíte-li totiž lidem jejich
prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ¹⁵Ale když lidem
jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

¹⁶A když se postíte, nebuďte
zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí.
Amen, říkám vám, že už mají svou odplatu. ¹⁷Když se postíš, raději
si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ¹⁸aby tvůj půst nebyl zjevný
lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti
odplatí zjevně.“

Matouš 6:7-18

Bůh je
milostivý a odpouští

17 Odmítli poslouchat, nepomysleli
na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, vůdce si zvolili, aby se ve
vzpouře vrátili do poroby. Ty jsi však Bůh odpuštění, milostivý a soucitný,
věčně trpělivý a velmi laskavý. Neopustils je,

Nehemiáš 9:17

Ezau odpoští Jákobovi

Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua
a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Leu, Ráchel a ty dvě
otrokyně

² a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Leu
s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu.

³ Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až
k zemi, než došel ke svému bratru.

⁴ Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a
líbal ho. Oba plakali.

⁵ Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi
a řekl: „Kdo je to s tebou?“ Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými
Bůh obdaroval tvého služebníka.“

⁶ Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily
se.

⁷ Potom se přiblížila také Lea se svými dětmi a poklonily
se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili.

⁸ Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem
potkal?“ On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“

⁹ Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“

¹⁰ Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode
mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží.

¹¹ Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl,
neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau
přijal.

¹² Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“

¹³ Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že děti jsou útlé
a mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechen
dobytek pomře.

¹⁴ Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed; já
pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a
jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“

¹⁵ Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze
svých lidí.“ Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen
zachováš svou přízeň.“

¹⁶ A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru,

¹⁷ zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům
a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky.

Genesis
33:1-17

Josef
odpouští svým bratrům

¹Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl
na svůj doprovod. A ačkoli s Josefem nikdo nebyl, když se dával svým bratrům
poznat,

² plakal tak hlasitě, že to Egypťané slyšeli, a doneslo se
to až do faraonova paláce.

³ „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Můj otec ještě
žije?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

⁴ „Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když
přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.

⁵ Netrapte se však, ani se na sebe nehněvejte, že jste mě
sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život.

⁶ Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět
let, kdy se nebude orat ani sklízet.

⁷ Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi
a zachránil vám život velikým vysvobozením.

⁸ Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on
mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou
egyptskou zemí.

⁹ Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu:
‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď
ke mně!

¹⁰ Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku –
ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš.

¹¹ Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových
let), abys netrpěl nouzí ty, tvůj dům, ani nic, co ti patří.‘

¹² Vidíte na vlastní oči – i můj bratr Benjamín to vidí – že
s vámi mluvím já sám.

¹³ Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě
a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“

¹⁴ Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal,
a Benjamín plakal v jeho objetí.

¹⁵ Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve
pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit.

Genesis 45:1-15

¹⁴ Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i
jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce.

¹⁵ Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je
mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za
všechno zlé, co jsme mu provedli!“

¹⁶ Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí
přikázal:

¹⁷ ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům
jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy,
odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch
slovech rozplakal.

¹⁸ Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle,
jsme tvoji služebníci!“

¹⁹ Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha?

²⁰ Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel
k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha
lidí.

²¹ Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak
je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

²² Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce
a dožil se věku 110 let.

²³ Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny
Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín.

²⁴ Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh
k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou
zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“

²⁵ Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám
Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“

²⁶ Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili
v Egyptě do rakve.

Genesis 50:14-26

Mojžíš
odpouští Izraelskému lidu

Miriam pak s Áronem pomlouvala
Mojžíše kvůli habešské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Habešanku!“

² Říkali také: „Mluví snad Hospodin
jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel.

³ (Mojžíš byl velmi pokorný člověk,
nejpokornější ze všech lidí na zemi.)

⁴ Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi
a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli.

⁵ Hospodin sestoupil
v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a
Miriam!“ A když ti dva přišli,

⁶ řekl: „Slyšte má slova: Je-li mezi
vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze
sen.

⁷ S mým služebníkem Mojžíšem je
to jiné, jemu byl svěřen můj celý dům!

⁸ Tváří v tvář rozmlouvám
s ním, zřetelně, nikoli v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je!
Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?“

⁹ Hospodin proti nim vzplanul hněvem
a odešel.

¹⁰ Oblak se vzdálil od Stanu, a hle,
Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a
spatřil, že je malomocná,

¹¹ řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane!
Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali.

¹² Prosím, ať má sestra není jako
mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“

¹³ Mojžíš tedy volal
k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“

¹⁴ Hospodin Mojžíšovi odpověděl:
„Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm
dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“

¹⁵ Miriam tedy byla na sedm dní
vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět.

¹⁶ Potom lid vytáhl z Chacerotu
a utábořil se v poušti Paran.

Numeri
12:1-16

David odpouští Saulovi

Odtud pak odešel a usadil se v
pevnosti En-gedi.

2 Když se Saul vrátil z tažení za
Filistinci, bylo mu oznámeno: „David je právě v poušti En-gedi.“

3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů
vybraných z celého Izraele a šel Davida s jeho muži hledat v Kamzičích skalách.

4 Cestou přišel k ovčím ohradám;
byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech jeskyně
ale seděl David se svými muži.

5 Davidovi muži mu hned šeptali:
„Vidíš – to je ten den, o kterém ti říkal Hospodin: ‚Hle, vydám ti tvého
nepřítele do rukou, abys s ním udělal, co budeš chtít.‘“ David vstal a
nepozorovaně Saulovi uřízl cíp pláště.

6 Potom ho ale trápilo svědomí, že
Saulovi uřízl ten cíp pláště,

7 a tak svým mužům řekl: „Chraň mě
Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, provedl něco takového.
Nevztáhnu na něj ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný!“

8 Těmi slovy David své muže zarazil
a nedovolil jim Saula napadnout. Saul pak vyšel z jeskyně a pokračoval po
cestě.

9 Hned potom vyšel z jeskyně i
David a zavolal za Saulem: „Můj pane! Králi!“ Saul se ohlédl. David padl tváří
k zemi a poklonil se.

10 Potom Saulovi řekl: „Proč
posloucháš lidské řeči, že se ti David snaží ublížit?

11 Pohleď, dnes vidíš na vlastní
oči, že mi tě v té jeskyni Hospodin vydal do rukou. Říkali mi, ať tě zabiju,
ale mě tě bylo líto. Řekl jsem si, že na svého pána nevztáhnu ruku – vždyť je
to Hospodinův pomazaný.

12 Podívej se, otče, jen se
podívej: Mám v ruce cíp tvého pláště. Odřízl jsem ti cíp pláště, ale nezabil
jsem tě. Pohleď a uznej, že jsem nespáchal žádný zločin ani zradu. Nijak jsem
ti neublížil, ale ty na mě číháš, abys mě připravil o život!

13 Ať mne s tebou rozsoudí
Hospodin. Hospodin ať pomstí křivdu, kterous mi způsobil, ale já na tebe
nesáhnu.

14 Jak říká staré přísloví:
,Zlosynové působí zlé.‘ Já na tebe nesáhnu.

15 Na koho to vytáhl král Izraele?
Koho to pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!

16 Ať je tedy Hospodin naším
soudcem a rozsoudí mne s tebou. Ať pohlédne a ujme se mé pře a obhájí mne před
tebou!“

17 Když David domluvil tuto řeč k
Saulovi, Saul zvolal: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ a hlasitě se
rozplakal.

18 „Jsi spravedlivější než já,“
řekl Davidovi. „Vždyť jsi mi odplácel dobrem, ale já jsem ti odplácel zlem.

19 Dnes jsi prokázal, že se mnou
jednáš dobře. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil.

20 Když někdo najde svého
nepřítele, copak ho nechá odejít po dobrém? Kéž ti Hospodin odplatí dobrem za
to, jak ses ke mně dnes zachoval.

21 Teď už vím, že se jistě staneš
králem a izraelské království bude v tvých rukou vzkvétat.

22 Proto mi teď přísahej při
Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo, až tu nebudu, a nevymažeš mé jméno z
mého otcovského rodu.“

23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul
pak odešel domů a David se svými muži vystoupil do skalní pevnosti.

1
Samuelova 24:1-23

Za Saulem do Gibeje znovu přišli
Zifejci: „David se přece ukrývá na kopci Chakila před Ješimonem.“

2 Saul se tedy se třemi tisíci mužů
vybraných z Izraele vypravil na poušť Zif, aby tam hledali Davida.

3 Saul se utábořil u cesty na kopci
Chakila před Ješimonem. David se právě zdržoval na poušti. Když uviděl, že za
ním Saul přišel na poušť,

4 vyslal zvědy, aby se o Saulově
příchodu dověděl přesně.

5 Potom se David vypravil k Saulovu
tábořišti. Viděl místo, kde se uložil Saul a jeho vojevůdce Abner, syn Nerův;
Saul ležel uprostřed tábora obklopen vojskem ze všech stran.

6 David se tehdy zeptal Chetejce
Achimelecha a Cerujina syna Abišaje, bratra Joábova: „Kdo se mnou půjde k
Saulovi do tábora?“ Abišaj odpověděl: „Já půjdu s tebou.“

7 David s Abišajem tedy vešli v
noci do vojska, a hle – Saul spí uprostřed ležení a kopí má zaraženo u hlavy do
země; Abner a ostatní spali okolo.

8 „Dnes ti Bůh vydal tvého
nepřítele do rukou,“ řekl Abišaj Davidovi. „Dovol, ať ho teď probodnu kopím až
do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba.“

9 David ale Abišajovi odpověděl:
„Neubližuj mu. Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného?

10 Jako že je živ Hospodin,“
pokračoval David, „sám Hospodin ho raní: buď přijde jeho den a zemře anebo
vytáhne do války a zahyne.

11 Mě ale Hospodin chraň, abych
vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí džbán vody, co má u
hlavy, a pojďme pryč.“

12 A tak David vzal Saulovi od
hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich nevšiml, nikdo nic nevěděl,
nikdo se neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl tvrdý spánek od
Hospodina.

13 David pak přešel na druhou
stranu a postavil se opodál na vrchol kopce, aby byl od něj dost daleko.

14 „Co je s tebou, Abnere?“ zavolal
odtud na vojsko a na Abnera, syna Nerova. „Kdo mě to volá?“ odpověděl Abner.

15 „Nejsi snad muž, kterému není v
Izraeli rovno?“
volal David na Abnera. „Proč tedy nehlídáš svého krále a pána? Někdo tvému
králi a pánu přišel ublížit!

16 To ses moc nevyznamenal. Jako že
je živ Hospodin, zasloužíte si zemřít, protože jste neochránili svého pána,
Hospodinova pomazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vody,
co měl u hlavy!“

17 Vtom Saul poznal Davida po
hlase: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ zavolal na něj. „Ano, můj králi a
pane,“ odpověděl David

18 a dodal: „Proč můj pán
pronásleduje svého služebníka? Co jsem provedl? Jaký zločin jsem spáchal?

19 Vyslechni teď prosím, můj králi
a pane, slova svého služebníka. Pokud tě proti mně podnítil Hospodin, ať tedy
přijme předloženou oběť. Pokud to ale byli lidé, pak ať jsou před Hospodinem
prokletí, protože mě teď vyhánějí z domova v Hospodinově dědictví. Jako by
řekli: ,Běž sloužit cizím bohům!‘

20 Kéž má krev neskropí zem daleko
od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl hledat pouhou blechu. Jako
kdyby po horách pronásledoval koroptev.“

21 „Zhřešil jsem,“ řekl Saul. „Vrať
se, můj synu Davide. Už ti neublížím, neboť sis dnes tolik cenil mého života!
Ano, jednal jsem jako hlupák – hrozně jsem se zmýlil!“

22 David na to řekl: „Zde je
královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mládenců přijde.

23 Hospodin odplatí každému za jeho
spravedlnost a věrnost. Hospodin mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem nechtěl
vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.

24 Jako jsem si dnes cenil tvého
života, kéž je i můj život právě tak cenný v Hospodinových očích a kéž mě
vysvobodí z každého soužení.“

25 Saul Davidovi odpověděl:
„Požehnaný jsi, můj synu Davide. Dokážeš veliké věci a jistě uspěješ.“ David
šel potom dál svou cestou a Saul se vrátil domů.

1
Samuelova 26:1-25

Pán Ježíš odpouští svým nepřátelům

³²K popravě s ním vedli ještě
další dva muže, zločince. ³³Když přišli na místo zvané Lebka,
ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici.
³⁴Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“
Vojáci zatím losovali o jeho šaty.b

³⁵Lid stál a díval se. Kromě jiných
se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když
je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“ ³⁶Vojáci se mu posmívali také.
Přistupovali, nabízeli mu ocet ³⁷a říkali: „Zachraň se, když jsi
židovský král!“ ³⁸Nad ním pak visel nápis řeckými, latinskými a
hebrejskými písmeny: Toto je židovský
král.

³⁹Jeden ze zločinců, kteří tam
viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“ ⁴⁰Ten
druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ⁴¹ale
my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého
neudělal!“ ⁴²Potom řekl Ježíšovi: „Pane, vzpomeň si na mě, až
přijdeš do svého království.“ ⁴³Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti,
dnes budeš se mnou v ráji.“

⁴⁴Okolo poledne se po celé zemi
setmělo až do tří hodin odpoledne. ⁴⁵Slunce se zatmělo a chrámová
opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých
rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.

Lukáš
23:32-46