Co Bůh spojil …

Rodina je ustanovená Bohem

Genesis
2:24

Manželství a rodina je základ pro
společnost

Genesis
1:27-28

Genesis
17:16

⁷ Také toto jim klaď na srdce, ať jsou bez úhony. ⁸ Kdo
se nestará o své blízké a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší
než nevěřící.

1
Timoteovi 5:7-8

³ Ve
dne i v noci děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím tak jako
naši předkové, když na tebe vzpomínám ve svých modlitbách. ⁴ Nemohu
zapomenout na tvé slzy; toužím tě znovu vidět a být naplněn radostí. ⁵ Vzpomínám
na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou,
jak jsem přesvědčen, máš i ty.

2 Timoteovi
1:3-5

²¹ Z úcty k Bohu se poddávejte jedni
druhým. ²² Ženy, poddávejte se svým mužům jako Pánu. ²³ Muž
je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve – ona je jeho tělem a on
jejím ochráncem. ²⁴ Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať
se i manželky vždy poddávají svým mužům. ²⁵ Muži, milujte své
ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, ²⁶ aby
ji posvětil očistnou koupelí svého slova, ²⁷ aby ji před sebou
postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a
bez úhony. ²⁸ Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá
vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. ²⁹ Nikdo
nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje,
tak jako Pán svou církev. ³⁰ Jsme přece údy jeho těla,
z jeho masa, z jeho kostí. ³¹ „Proto muž opouští
otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním
tělem.“ ³² Toto je veliké tajemství; já však mluvím o
Kristu a o církvi. ³³ Ať ovšem každý jednotlivý z vás
miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě. 6 Děti, poslouchejte své rodiče
v Pánu – tak je to správné. ² „Ctisvého otce i matku,“ to je první
přikázání se zaslíbením: ³ „aby se ti vedlo dobře a abys žil
dlouho na zemi.“⁴ Vy,
otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v kázni
a v Pánově učení.

Efeským
5:21-6:24

Boží děti – Rodina je metaforou pro Boží království

Pohleďte, jakou láskou nás
Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi!aProto nás svět nezná, že nepoznal jeho. ² Milovaní,
teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se
ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. ³ Každý,
kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. ⁴ Každý,
kdo páchá hřích, páchá zločin, vždyť hřích je zločin! ⁵ Víte,
že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. ⁶ Kdo
v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. ⁷ Nenechte
se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je
spravedlivý on. ⁸ Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel
od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. ⁹ Kdo
se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě;
nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. ¹⁰ Podle toho se
poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého
bratra, není z Boha.

1 Jana
3:1-10

Děti světla

5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem ² a
žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako
dar a oběť příjemně vonící Bohu. ³ Smilstvo, veškerá nečistota
a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. ⁴ Stejně
tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději
díkůčinění. ⁵ Víte přece, že žádný smilník ani nečistý nebo
chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím
království.

⁶ Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi,
neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. ⁷ Nemějte
s takovými nic společného. ⁸ Kdysi jste byli tmou, ale teď
jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, ⁹ neboť ovoce
Ducha spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. ¹⁰ Rozlišujte,
co se líbí Pánu; ¹¹ neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale
raději je odhalujte. ¹² Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí,
je hanba i jen mluvit. ¹³ Vše, co je vystaveno světlu, vychází
najevo a vše ozářené světlem září. ¹⁴ Proto se říká:

„Probuď se, ty, kdo spíš,

vstaň z mrtvých

a zazáří ti Kristus!“

¹⁵ Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se
jako hlupáci, ale jako moudří lidé. ¹⁶ Využívejte svěřený čas,
protože doba je zlá. ¹⁷ Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově
vůli. ¹⁸ Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti),
ale nechávejte se naplnit Duchem. ¹⁹ Promlouvejte k sobě
navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem
zpívejte a hrajte Pánu. ²⁰ Vždycky za všechno děkujte Bohu a
Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Efeským 5:1-20

¹Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a
přišel do judského kraje za Jordánem. ²Šly za ním veliké zástupy
a on je tam uzdravil.

³Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí
člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“ ⁴Odpověděl jim:
„Copak jste nečetli, že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘^a
5a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a
ti dva budou jedno tělo‘^b? ⁶A tak už nejsou dva, ale
jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“

⁷Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená
manželka má dostat potvrzení o rozvodu?“^{c 8}Odpověděl
jim: „Mojžíš vám povolil rozvod kvůli tvrdosti vašeho srdce, ale od počátku to
tak nebylo. ⁹Proto vám říkám, že kdo by se rozvedl s manželkou
z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vzal si jinou, cizoloží; také ten,
kdo si vezme rozvedenou, cizoloží.“

¹⁰Jeho učedníci mu řekli: „Je-li to mezi mužem a ženou
takové, je lepší se neženit!“ ¹¹Odpověděl jim: „Ne všichni přijímají
toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno. ¹²Jsou eunuchové, kteří
se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským
přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi sami stali pro nebeské království.
Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Matouš
19:1-12

11 Vírou také Sára obdržela
moc k početí potomka a ve svém pokročilém věku porodila, přesvědčena o věrnosti
Toho, který dal zaslíbení. 12 A tak z jednoho už nemohoucího muže vzešlo
bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na mořském břehu. 13 Tito
všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, věřili
jim, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci. 14 Ti, kdo
takto mluví, dávají najevo, že touží po vlasti. 15 Kdyby měli na mysli tu,
kterou opustili, měli přece dost času k návratu. 16 Oni však toužili po lepší
vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť
jim připravil město.

17 Vírou Abraham ve své
zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného
syna, 18 o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“b 19 Počítal
totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně
řečeno) přijal.

Židům 11:11-19