Kdo se mě dotkl?

Věř v Pána
Ježíše

¹⁶Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého
jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný
život. ¹⁷Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby
svět byl skrze něj spasen. ¹⁸Kdo v něho věří, nebude souzen,
ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího
Syna. ¹⁹A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé
si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰Každý,
kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly
odhaleny. ²¹Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo,
že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

Jan 3:16

Víra Noeho

¹³
Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a
tak je zničím i se zemí.

¹⁴ Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu
propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou.

¹⁵ Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů
dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká.

¹⁶ V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš;
do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro.

¹⁷ Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody,
jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne.

¹⁸ S tebou však uzavřu smlouvu, a tak
vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.

¹⁹ Ze všeho živého, z veškerého tvorstva,
přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec
a samice

²⁰ z různých druhů ptáků, z různých druhů
dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po
páru, abys je zachoval naživu.

²¹ Proto si opatři veškerou potravu, která se
jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“

²² Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak,
jak mu Bůh přikázal.

Genesis 6:13-22

Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého
příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

² Učiním tě věhlasným národem a požehnám ti.
Zjednám ti věhlasné jméno a budeš požehnáním.

³ Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti
zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“

⁴ Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel
s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let.

Genesis 12:1-4

Co je víra

11
Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. ² Díky
ní naši předkové došli u Boha uznání.

³ Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen
Božím slovem, takže věci, které vidíme, nevznikly z viditelných.

⁴ Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli
Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary) a
přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

⁵ Vírou byl Enoch odsud vzat, aby
nespatřil smrt: „zmizel, protože ho Bůh vzal.“aJeště než byl vzat, měl pověst Božího
oblíbence, ⁶ a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská.
Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej
hledají.

⁷ Vírou Noe přijal Boží výstrahu o tom, co
ještě nebylo vidět, a postavil archu, v níž se zachránila jeho
rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je
z víry.

⁸ Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby
šel na místo, které měl dědičně obdržet. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na
cestu. ⁹ Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla
cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož
zaslíbení. ¹⁰ Vyhlížel totiž město, které má základy, město,
jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

¹¹ Vírou také Sára obdržela moc
k početí potomka a ve svém pokročilém věku porodila, přesvědčena o
věrnosti Toho, který dal zaslíbení. ¹² A tak z jednoho už
nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na
mořském břehu.

¹³ Tito všichni zemřeli ve víře, aniž
dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, věřili jim, vítali je a vyznávali,
že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci. ¹⁴ Ti, kdo takto
mluví, dávají najevo, že touží po vlasti. ¹⁵ Kdyby měli na
mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu. ¹⁶ Oni
však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat
se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

¹⁷ Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval
Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, ¹⁸ o
němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“b¹⁹ Počítal totiž s tím,
že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno)
přijal.

²⁰ Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi
ohledně budoucích věcí.

²¹ Vírou umírající Jákob požehnal každému
z Josefových synů a poklonil se, opřen o svou hůl.

²² Vírou se Josef, předtím než skonal,
zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit
s jeho kostmi.

²³ Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce
ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, nenechali se
zastrašit královým rozkazem.

²⁴ Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl
postavení faraonova vnuka. ²⁵ Dal přednost útrapám Božího lidu
před pomíjivým hříšným požitkem. ²⁶ Kristova potupa mu byla
dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě.

²⁷ Vírou opustil Egypt a nedal se
zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného.

²⁸ Vírou slavil Hod beránka a skropení
krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.

²⁹ Vírou přešli Rudé moře jako po suché
zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.

³⁰ Vírou padly zdi Jericha, když je
obcházeli sedm dní.

³¹ Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala
špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.

³² Mám pokračovat ještě dál? Není dost
času, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi,
Samuelovi a prorocích. ³³ Ti skrze víru dobývali království,
konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, ³⁴ přemáhali
žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se
silnými v boji, obraceli na útěk vojska cizinců, ³⁵ ženy
dostávaly své mrtvé vzkříšené. Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění,
aby dosáhli něčeho lepšího – vzkříšení. ³⁶ Další zakoušeli
výsměch a bičování a také okovy a vězení. ³⁷ Bývali
kamenováni, rozřezáváni, pokoušeni, umírali ostřím meče, chodili v ovčích
a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. ³⁸ Svět
si je nezasloužil. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských
roklinách.

³⁹ Ti všichni díky víře došli u Boha
uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, ⁴⁰ neboť Bůh zamýšlel
něco lepšího pro nás, a proto neměli dojít k cíli bez nás.

Židům 11:1-39

Víra
v Krista

9:18,21,28; 14:33;
15:26-28; 16:16;

Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké
zástupy. ²Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy:
„Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“ ³Ježíš vztáhl ruku,
dotkl se ho a řekl: „Chci to. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned
očištěno. ⁴Tehdy mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal.
Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš^a – na svědectví pro ně.“

⁵A když Ježíš vcházel do Kafarnaum, přistoupil
k němu římský setník a prosil ho: ⁶„Pane, můj služebník leží
doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“ ⁷Ježíš mu řekl: „Já přijdu
a uzdravím ho.“ ⁸Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys
vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven. ⁹Sám
jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu
‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej
to,‘ udělá to.“ ¹⁰Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo
šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! ¹¹Říkám
vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat
s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, ¹²ale
synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč
a skřípění zubů.“ ¹³Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se
ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

Matouš 8:1-13

¹⁸Zatímco k nim takto mluvil, náhle
k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje
dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku a bude žít!“ ¹⁹Ježíš
tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. ²⁰Náhle se zezadu
přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho
roucha. ²¹Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu
uzdravena.“ ²²Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se,
dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.

²³Mezitím Ježíš dorazil k domu
představeného synagogy. Když uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, ²⁴řekl
jim: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. ²⁵Když
byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala.
²⁶Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

²⁷Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a
křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“ ²⁸Když došel domů,
slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš. „Ano,
Pane,“ odpověděli. ²⁹Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám
stane podle vaší víry!“ ³⁰Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně
napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ ³¹Ale oni šli a
roznesli zprávu o něm po celé zemi.

Matouš 9:18-31

²¹Když se pak Ježíš přeplavil lodí
zpět na druhou stranu, sešel se k němu u moře veliký zástup. ²²Vtom
k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus. Když ho
uviděl, padl mu k nohám ²³a snažně ho prosil: „Moje dcerka
umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravena, a bude žít.“ ²⁴A tak
šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.

²⁵Byla tam jedna žena, která už
dvanáct let krvácela. ²⁶Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila
všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. ²⁷Když
uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho
roucha. ²⁸Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu
uzdravena.“ ²⁹Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila,
že byla z toho trápení uzdravena.

³⁰Ježíš v nitru ihned
pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo
se dotkl mého roucha?“ ³¹Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na
tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“ ³²On se ale
rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.

³³Když ta žena poznala, co se
s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena
a pověděla mu celou pravdu. ³⁴Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá
víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Marek 5:21-34

Pokoj vám

¹⁹Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se
učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi.
Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ²⁰Po
těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. ²¹„Pokoj
vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ ²²Po
těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. ²³Komu
odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

²⁴Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z
dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. ²⁵Ostatní učedníci mu
říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“
odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku
do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

²⁶O týden později byli jeho učedníci znovu
uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se
doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ ²⁷Potom řekl Tomášovi: „Polož sem
prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být
nevěřící a začni věřit.“ ²⁸Tomáš zvolal: „Můj Pán a můj Bůh!“ ²⁹Ježíš
mu řekl: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli,
a uvěřili.“

³⁰Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i
mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. ³¹Tyto jsou
ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze
víru měli život v jeho jménu.

Jan 20:19-30