Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

2. Makabejská

1

LISTY ŽIDŮM V EGYPTĚ

První list

1Židovským bratřím v Egyptě
posílají pozdrav s přáním dokonalého pokoje
vaši bratři Židé v Jeruzalémě a v judské zemi.
2Kéž vám Bůh prokáže dobrodiní a pamatuje na svou smlouvu se svými věrnými služebníky Abrahamem, Izákem a Jákobem. 3Kéž vám všem dá takové srdce, abyste ho ctili a plnili jeho vůli s oddaností a ochotou. 4Kéž vaše srdce otevře svému Zákonu a přikázáním a naplní vás pokojem. 5Kéž vyslyší vaše prosby, usmíří se s vámi a neopustí vás ve zlých dobách. 6Takto se tu za vás nyní modlíme.
7Roku 169 za vlády krále Demetria, jsme vám my Židé psali uprostřed největšího soužení, které u nás v oněch letech nastalo. Jáson a jeho stoupenci zradili svatou zemi a království, 8podpálili chrámovou bránu a prolili nevinnou krev. My jsme se však modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni, a tak jsme znovu přinesli zápalné i moučné oběti, zapálili svícny a předložili chleby.

Druhý list

9Nyní tedy slavte i vy Den stánků v měsíci kislevu.
Psáno roku 188.
10Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda
posílají pozdrav s přáním pevného zdraví
Aristobulovi, potomku pomazaných kněží a učiteli krále Ptolemaia, jakož i všem Židům v Egyptě.
11Bůh nás zachránil z velikých nebezpečí, a proto mu velice děkujeme, že se postavil na naši stranu proti králi. 12On sám totiž zahnal ty, kdo napadli svaté město. 13Když vladař přitáhl do Persie, jeho vojsko vypadalo nepřemožitelně, ale byli rozdrceni v Nanájině chrámu, kde jim Nanájini kněží nachystali léčku. 14Antiochos tam se svou družinou přišel, protože si chtěl pod záminkou svatby s bohyní přivlastnit chrámové poklady jako její věno. 15Když Nanájini kněží vyložili poklady, Antiochos jen s několika průvodci vstoupil dovnitř posvátného okrsku, a jakmile tam vešel, kněží chrám uzamkli. 16Otevřeli skryté dveře ve stropě a začali na ně házet kameny, až vladaře rozdrtili. Pak je rozsekali na kusy, uťali jim hlavy a hodili je k těm, kdo zůstali venku. 17Za to vše ať je požehnán náš Bůh, který ty bezbožníky vydal na smrt!
18Jelikož se pětadvacátého kislevu chystáme slavit očištění chrámu, považujeme za svou povinnost uvědomit vás o tom, abyste i vy mohli slavit Den stánků a Den ohně, který se ukázal, když Nehemiáš vystavěl chrám a oltář a přinesl na něm oběti. 19Když byli totiž naši otcové odváděni do Persie, tehdejší zbožní kněží vzali z oltáře trochu ohně, tajně ho ukryli uvnitř vyschlé studny a zajistili ho tam tak, aby o tom úkrytu nikdo nevěděl. 20Po mnoha letech se Bohu zalíbilo, aby perský král vypravil Nehemiáše zpět. Ten poslal potomky těch kněží, kteří kdysi oheň ukryli, ať ho najdou. Když nám oznámili, že nenašli oheň, ale nějakou hustou tekutinu, přikázal jim, ať ji naberou a přinesou. 21Přinesli pak vše potřebné k oběti a Nehemiáš kněžím přikázal, ať tou tekutinou polijí dříví i obětní dary na něm ležící. 22Stalo se tak, a když po chvíli vysvitlo slunce, které bylo dosud pod mrakem, vzplál tak velký oheň, že všichni užasli. 23Zatímco oheň stravoval oběť, kněží se modlili a s kněžími i všichni ostatní. Jonatan předzpěvoval a ostatní s Nehemiášem odpovídali. 24Modlitba zněla takto:
„Hospodine, Pane a Bože, Stvořiteli všeho, strašlivý a silný, spravedlivý a milosrdný, jediný šlechetný králi, 25jediný dobrodinče, jediný spravedlivý, všemohoucí a věčný! Ty, který zachraňuješ Izrael ze všeho zlého, ty, který jsi vyvolil naše otce a posvětil je, 26přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid! Ochraňuj a posvěcuj toto své dědictví! 27Shromáždi náš rozptýlený lid, osvoboď ty, kdo otročí mezi pohany, shlédni na opovržené a potupené, ať národy poznají, že ty jsi náš Bůh! 28Ztrestej ty, kdo nás utlačují a urážejí ve své zpupnosti! 29Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak řekl Mojžíš.“
30Kněží zpívali chvalozpěvy. 31Oheň pohltil obětní dary a Nehemiáš přikázal vylít zbylou tekutinu na veliké kameny. 32Když se tak stalo, vzplál plamen, ale světlo zářící z oltáře ho pohltilo.
33Ta věc se roznesla a též perskému králi oznámili, že na místě, kde přesídlení kněží ukryli oheň, se objevila tekutina, jejíž pomocí Nehemiášovi lidé zasvětili obětní dary. 34Když král tu věc ověřil, nechal místo ohradit a prohlásil je za posvátné. 35Značné příjmy, které odtud král získával, pak rozděloval svým oblíbencům. 36Nehemiášovi lidé tu tekutinu nazvali neftar, což se překládá jako „očištění“. Většina lidí ji ale nazývá „nafta“.

2

1V záznamech jsou zmínky o tom, že to byl prorok Jeremiáš, kdo přikázal přesídlencům vzít trochu ohně, jak bylo řečeno, 2a že tento prorok přesídlencům předal Zákon a nařídil jim, aby nezapomínali na Hospodinova přikázání a aby se nedali obloudit pohledem na zlaté a stříbrné sošky a na jejich nádheru. 3A také dalšími podobnými slovy je povzbuzoval, aby se Zákon nevytratil z jejich srdcí.
4V tom spisu také stálo, že prorok na Boží pokyn přikázal, aby ho doprovázely stánek a truhla, a odešel na horu, na kterou vystoupil Mojžíš a z které spatřil Boží dědictví. 5Když tam Jeremiáš přišel, našel prostornou jeskyni. Přinesl tam stánek, truhlu i kadidlový oltář a zatarasil vchod. 6Pak přišli někteří z jeho průvodců, aby označili cestu, ale nemohli ji najít. 7Když to Jeremiáš zjistil, vyčetl jim to a řekl: „To místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a neshromáždí svůj lid. 8Tehdy Hospodin ty věci znovu ukáže a zjeví se oblak Hospodinovy slávy, jako se ukazoval v době Mojžíšově nebo tehdy, když Šalomoun žádal, aby byl velkolepě posvěcen chrám.“
9Uvádělo se také, jak Šalomoun ve své moudrosti přinesl oběť při zasvěcení a dokončení chrámu. 10Jako když se Mojžíš modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a pohltil obětní dary, tak se modlil i Šalomoun a oheň sestoupil a strávil celopaly. 11Mojžíš kdysi řekl: „Oběť za hřích byla pohlcena plamenem proto, že se nesnědla.“ 12Stejně tak slavil osmidenní svátek Šalomoun.
13Totéž se vypráví i v Nehemiášových spisech a pamětech; také to, jak Nehemiáš zakládal knihovnu a shromáždil tam spisy králů a proroků, spisy Davidovy a královské listiny o darech pro svatyni. 14Stejně tak i Juda shromáždil všechny spisy poztrácené kvůli válce, jež nás potkala. Teď už je tedy máme u sebe; 15kdybyste je potřebovali, pošlete si pro ně.
16Píšeme vám proto, že se chystáme slavit očištění. Byli bychom rádi, kdybyste tyto dny slavili i vy. 17Bůh, který zachránil všechen svůj lid, navrátil také všem své dědictví, království, kněžství a posvěcení,

Autorova předmluva

18jak přislíbil v Zákoně. Proto skládáme naději v Boha, že se nad námi brzy smiluje a shromáždí nás ze všech končin pod nebem ke své svatyni. Zachránil nás přece z velikých neštěstí a svůj chrám očistil.
19Toto je příběh o Judovi Makabejském a jeho bratrech, o očištění velikého chrámu a posvěcení oltáře 20a také o bojích proti Antiochu Epifanovi a jeho synu Eupatorovi 21a o nebeských zjeveních hrdým a statečným bojovníkům za judaismus. I když jich byla jen hrstka, dokázali si podrobit celou zem a zahnat na útěk hordy barbarů. 22Dobyli zpět svůj světoznámý chrám, osvobodili město a znovu zavedli zákony, kterým hrozilo zrušení, neboť Hospodin k nim byl milostivý a velmi laskavý.
23To vše už vylíčil v pěti knihách Jáson z Kyrény, a tak se to pokusíme shrnout do jednoho spisu. 24Vzhledem k záplavě údajů a k obtížnosti, kterou takové množství látky přináší čtenářům, kteří se chtějí ponořit do dějinných příběhů, 25rozhodli jsme se dbát o to, abychom pobavili ty, kdo si rádi počtou, usnadnili práci těm, kdo si ty události chtějí zapamatovat, a všem čtenářům abychom přitom prospěli. 26Pro nás, kdo jsme si předsevzali úkol onen spis zestručnit, to není jednoduchý úkol, nýbrž námaha vyžadující mnoho potu a probdělých nocí. 27Je to podobně nesnadné jako připravovat hostinu a snažit se vyhovět ostatním. Přesto tu dřinu rádi podstoupíme, neboť ji mnozí přijmou s povděkem. 28Podrobné líčení každé jednotlivosti ponecháme dějepisci a sami se vynasnažíme probrat události jen ve stručných obrysech. 29Vždyť jako stavitel nového domu má na starosti celou stavbu, zatímco ten, kdo se věnuje jeho výmalbě a výzdobě, hledá jen vhodné okrasné prostředky, tak podobně je tomu i v našem případě. 30Proniknout do tématu, důkladně je probrat a zabývat se mnoha jednotlivostmi přísluší dějepisci. 31Tomu, kdo chce téma jen převyprávět, ovšem musí být dovoleno mluvit stručně a nezabíhat do podrobností. 32Začněme tedy s vyprávěním a neprotahujme už předmluvu. Bylo by přece hloupé před započetím výkladu hýřit mnoha slovy a samotný výklad potom zkracovat.

3

HELIODOR A CHRÁMOVÝ POKLAD

Šimonovo křivé udání

1Svaté město žilo v klidu a míru a díky zbožnosti velekněze Oniáše a jeho nenávisti k nepravostem se zákony zachovávaly se vší pečlivostí. 2Tehdy se stávalo, že i samotní králové prokazovali úctu svatyni a dodávali chrámu slávy vzácnými dary, 3takže i syrský král Seleukos z vlastních příjmů přispíval na veškeré náklady spojené s konáním obětí.
4Jistý Šimon z pokolení Benjamín, ustanovený za správce chrámu, se tehdy dostal do sporu s veleknězem kvůli provozu městských tržišť. 5Když nemohl Oniáše přemoci, odešel za Apolloniem, synem Tharseovým, který byl v té době místodržitelem v Koilé Sýrii a Fénicii. 6Oznámil mu, že jeruzalémská pokladnice je plná nevýslovného bohatství; to množství peněz se prý nedá ani spočítat, a přitom vůbec neodpovídá nákladům na oběti; vše by to ale mohlo připadnout do královy moci. 7Když se pak Apollonios setkal s králem, pověděl mu, co se dozvěděl o těch penězích. Král vybral svého kancléře Heliodora a poslal ho s rozkazy, aby zmíněné bohatství odnesl. 8Heliodor se hned vydal na cestu pod záminkou, že jede na obhlídku měst v Koilé Sýrii a ve Fénicii; ve skutečnosti však jel provést králův záměr.
9Když dorazil do Jeruzaléma, velekněz ho přátelsky přijal, stejně jako celé město. Heliodor vyložil, jaké udání dostal, a sdělil, proč přišel. Pak se vyptával, zdali je to doopravdy tak. 10Velekněz mu vysvětloval, že v pokladně jsou uložené prostředky pro vdovy a sirotky 11a něco že patří jednomu velmi vysoce postavenému muži, Hyrkánovi, synu Tobiášovu. Celkem že to dělá 400 talentů stříbra a 200 talentů zlata, v rozporu s tím, co klamně udal ten bezbožník Šimon.

Zděšení v Jeruzalémě

12Je prý zcela vyloučeno, aby přišli ke škodě ti, kdo spoléhají na svatost tohoto místa a na vznešenost a nedotknutelnost chrámu ctěného po celém světě.
13Heliodor však trval na tom, že podle rozkazů, které má od krále, musí být prostředky každopádně zabaveny do královské pokladny. 14V den, který určil, pak vešel do chrámového okrsku, aby pořídil soupis pokladů.
Po celém městě zavládlo nesmírné zděšení. 15Kněží se ve svých rouchách vrhli před oltář a volali k Nebesům, která stanovila, že se tyto vklady mají vkladatelům zachovat neporušené. 16Každého, kdo zahlédl veleknězovu tvář, zabolelo srdce, neboť jeho výraz i bledost prozrazovaly vnitřní muka. 17Polila ho hrůza, a jak se chvěl po celém těle, odhaloval přihlížejícím utrpení svého srdce. 18Lidé v zástupech vybíhali z domů ke společné modlitbě, protože svatyni hrozila potupa. 19Ženy vyšly do ulic opásané na prsou pytlovinou a panny, které byly zavřené doma, přibíhaly ke dveřím nebo ke stěnám domů a jiné se vykláněly z oken. 20Všechny vzpínaly ruce k Nebesům a modlily se.

Boží zásah

21Byl to žalostný pohled na celý ten zmatený dav lidí na kolenou a na zděšení velekněze zachváceného úzkostí.
22Židé vzývali všemohoucího Hospodina, aby těm, kdo svěřili své prostředky chrámu, zachoval vše neporušené a netknuté. 23Heliodor zatím plnil, co se rozhodlo.
24Když už byl se svými ozbrojenci v pokladnici, Vládce duchů a veškeré moci způsobil tak veliké zjevení, že všichni, kdo se tam s Heliodorem opovážili vstoupit, byli ohromeni Boží mocí a omdlévali hrůzou. 25Ukázal se jim totiž kůň s překrásným postrojem a strašlivým jezdcem v sedle. Prudce se vrhl na Heliodora a dorážel na něj předními kopyty. Jeho jezdec vypadal jako ve zlaté zbroji. 26Zjevili se mu pak také dva mladíci, mimořádně silní, nesmírně krásní a ve skvostných šatech. Postavili se k němu z obou stran a bez ustání ho bičovali, takže mu vysázeli množství ran.
27Heliodor se náhle skácel k zemi a obestřela ho hluboká tma. Vzali ho tedy a položili na nosítka. 28Téhož člověka, který před chvílí do chrámové pokladnice vstoupil s velkým doprovodem a se všemi ozbrojenci, odnášeli nyní bezmocného. Tak poznali jasně Boží moc. 29Heliodor zůstal bezhlesně ležet beze vší naděje na záchranu,

Heliodorovo obrácení

30zatímco Židé chválili Hospodina, který oslavil svou svatyni. Chrám, který byl chvilku předtím plný strachu a neklidu, se po zjevení všemohoucího Hospodina naplnil radostí a veselím.
31Někteří z Heliodorových druhů hned žádali Oniáše, ať vzývá Nejvyššího, aby mu daroval život, když už má smrt na jazyku. 32Velekněz dostal strach, aby snad král nepodezíral Židy, že se na Heliodorovi dopustili nějakého zločinu, a tak přinesl oběť za jeho záchranu. 33Když velekněz konal smírnou oběť, zjevili se Heliodorovi znovu titíž mladíci odění do stejných šatů. Přistoupili k němu a řekli: „Buď velice vděčný veleknězi Oniášovi, neboť díky němu ti Hospodin daroval život. 34Dostal jsi z Nebes za vyučenou, proto všem rozhlašuj velkolepou Boží moc!“ Po těch slovech zmizeli.
35Heliodor tenkrát přinesl oběť Hospodinu a složil veliké sliby Tomu, který ho zachoval naživu. Rozloučil se s Oniášem a odebral se zpět ke králi. 36Všem pak vydával svědectví o činech velikého Boha, které viděl na vlastní oči. 37Když se ho potom král zeptal, kdo by se hodil k tomu, aby znovu vyřídil jeruzalémské záležitosti, odpověděl mu: 38„Máš-li nějakého nepřítele nebo vlastizrádce, pošli ho tam! Pokud se vůbec zachrání, vrátí se ti vytrestaný, protože kolem toho místa je skutečně jakási Boží moc. 39Ten, který má příbytek na nebi, je totiž strážcem a ochráncem toho místa a bije a hubí ty, kdo přicházejí se zlými úmysly.“
Tak to tedy proběhlo s Heliodorem a zachováním pokladu.

4

PRONÁSLEDOVÁNÍ ZA ANTIOCHA EPIFANA

Další Šimonovy zločiny

1Zmíněný Šimon, udavač pokladu a vlasti, začal pomlouvat Oniáše. Prý to byl on, kdo podněcoval Heliodora a způsobil všechna ta neštěstí. 2Opovážil se onoho dobrodince města, ochránce krajanů a horlivého zastánce zákonů nazvat velezrádcem! 3Jeho nepřátelství zašlo tak daleko, že kterýsi z Šimonových důvěrníků páchal i vraždy.
4Když Oniáš viděl, jak je to soupeření nebezpečné a jak Apollonios, syn Menestheův, místodržitel Koilé Sýrie a Fénicie, Šimonovu proradnost ještě prohlubuje, 5odebral se ke králi. Nikoli však jako žalobce svých spoluobčanů, nýbrž se zájmem o veřejný i soukromý prospěch všeho lidu.

Jáson zavádí řecké zvyky

6Viděl totiž, že Šimon s tím šílenstvím nepřestane a že bez králova zásahu už nebude možné obnovit v obci klid.
7Po smrti Seleuka převzal království Antiochos zvaný Epifanes. Velekněžský úřad tehdy díky úplatkům získal Oniášův bratr Jáson, 8který králi při jedné návštěvě nasliboval 360 talentů stříbra a navíc 80 talentů z jakýchsi jiných příjmů. 9Krom toho se zavázal, že zaplatí ještě dalších 150 talentů, pokud od krále dostane pravomoc zřídit gymnasion a efébii a založit v Jeruzalémě spolek antiochovců.
10Král to schválil, a jakmile se Jáson ujal úřadu, hned začal u svých krajanů zavádět řecký způsob života. 11Rušil laskavé královské výsady, které pro Židy získal Jan, otec onoho Eupolema, který kdysi šel vyjednat přátelství a spojenectví s Římany. Rušil také řádná občanská práva a zaváděl nové nemravné obyčeje. 12S potěšením postavil gymnasion přímo pod jeruzalémským hradem a nejlepší mladé muže přiměl nosit řecké klobouky. 13Zvrhlost onoho Jásona neznala mezí (bezbožník to byl, žádný velekněz!). Helenizace a rozmach cizích způsobů dosáhly takového vrcholu, 14že kněží se už přestali zajímat o službu u oltáře. Chrámem pohrdali, oběti zanedbávali a jen zaznělo znamení gongu, spěchali účastnit se nemravné podívané na zápasišti. 15Hodnoty svých předků považovali za bezcenné a nejvíc jim záleželo na řeckých poctách. 16Kvůli tomu také padli do těžkých nesnází, protože ti, jejichž způsoby tolik obdivovali a jimž se chtěli ve všem podobat, se stali jejich nepřáteli a katy. 17Bezbožně odmítat božské zákony se totiž nevyplácí, jak se ještě ukáže.
18V Týru se pak jako každé čtyři roky konaly hry, jimž byl přítomen také král, 19a ten mizera Jáson tam jako vyslance Jeruzaléma poslal antiochovce, aby tam donesli 300 stříbrných drachem na oběť Heraklovi. Sami doručitelé ale chápali, že se to nehodí, a tak požádali, aby prostředky nebyly užity na oběť, ale na úhradu jiných nákladů. 20Odesilatel je tedy chtěl věnovat na Heraklovu oběť, díky doručitelům však připadly na vybavení trojveslic.
21Když pak byl v Egyptě korunován za krále Filometor, Antiochos tam poslal Apollonia, syna Menestheova, a od něj se dozvěděl, že tento král bude nepřítelem jeho vlády. Snažil se tedy postarat o vlastní bezpečnost a vydal se do Joppy, odkud zamířil do Jeruzaléma.

Menelaos se stává veleknězem

22Jáson i celé město ho velkolepě přijali s ovacemi a průvodem pochodní. On pak se svým vojskem pokračoval do Fénicie.
23Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimona, aby králi donesl peníze a vyřídil s ním některé důležité věci. 24Když Menelaa králi představili, začal mu lichotit a tvářil se jako vlivný člověk, a tak pro sebe získal velekněžský úřad, protože nabídl o 300 talentů stříbra více než Jáson. 25Vrátil se tedy s pověřovacími listinami od krále, ale velekněžství si ničím nezasloužil. Naopak měl v sobě zlobu krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy. 26A tak Jáson, který předtím získal úřad svého bratra úplatkem, byl sám úplatkem sesazen a skončil jako uprchlík v zemi Amonců.
27Menelaos zastával úřad, ale peníze slíbené králi řádně neplatil, 28i když to požadoval velitel hradu Sostratos, který měl vybírání poplatků za úkol. Král si proto nechal oba předvolat.

Vražda Oniáše

29Menelaos se mezitím nechal ve velekněžském úřadě zastupovat svým bratrem Lysimachem a Sostratos velitelem kyperských žoldnéřů Kratetem.
30V té době došlo ke vzpouře obyvatel Tarsu a Mallu, protože jejich města byla věnována darem králově konkubíně Antiochidě. 31Král proto spěchal ty záležitosti urovnat a nechal se zastupovat Andronikem, jedním ze svých hodnostářů. 32Menelaos tehdy usoudil, že nastala vhodná příležitost, ukradl část zlatého chrámového nádobí a daroval je Andronikovi. Jiné kusy se mu podařilo rozprodat v Týru a okolních městech.
33Když se o tom dozvěděl Oniáš, veřejně to odsoudil ze svého bezpečného ústraní v Dafně u Antiochie. 34Menelaos proto Andronika tajně přesvědčoval, že Oniáše musí zneškodnit. Ten se tedy vydal za Oniášem, lstí získal jeho důvěru, zavázal se přísahami a stvrdil je stiskem pravice. A ačkoli ho úplně nezbavil podezření, přesto se mu podařilo vylákat ho z jeho bezpečného útočiště. Pak ho hned bez ostychu před spravedlností zabil.
35Nehorázná vražda takového muže pobouřila a popudila už nejen Židy, ale i mnoho pohanů. 36Když se král vrátil z kilikijských krajů, Židé z hlavního města si přišli stěžovat a jejich rozhořčení nad Oniášovou bezdůvodnou vraždou sdíleli i Řekové. 37Antiochos byl hluboce zarmoucen a pohnut lítostí a při vzpomínce na skromnost a příkladný život zesnulého se rozplakal.

Vzpoura proti Lysimachovi a soud s Menelaem

38V zápalu hněvu pak Andronikovi ihned odňal purpurový plášť, strhl mu šaty, nechal ho provést celým městem až na místo, kde spáchal ten zločin na Oniášovi, a tam toho vraha sprovodil ze světa. Tak ho Hospodin potrestal, jak si zasloužil.
39Lysimachos ve městě páchal s Menelaovým vědomím množství svatokrádeží, a když se to proslechlo i na veřejnosti, srotil se proti němu lid (neboť už byla rozkradena spousta zlatých nádob). 40Zástupy se bouřily a byly čím dál rozhněvanější. Lysimachos proto vyzbrojil na 3000 mužů a rozpoutal násilnosti, v jejichž čele stanul jistý Auranos, muž pokročilý jak věkem, tak bezhlavostí. 41Když lidé zpozorovali, že na ně Lysimachos útočí, chopili se jedni kamenů, druzí kusů dřeva a jiní aspoň sbírali popel ležící kolem a porůznu to házeli na Lysimachovy muže. 42Mnoho z nich tak zranili, některé i zabili, a všechny zahnali na útěk. Samotného toho svatokrádežníka pak zneškodnili u pokladnice.
43Poté začal soud s Menelaem. 44Král se dostavil do Týru a tři muži, poslaní radou starších, před ním přednesli žalobu. 45Když Menelaos viděl, že už je skoro ztracen, slíbil Ptolemaiovi, synu Dorymenovu, veliký úplatek, pokud krále obměkčí. 46Ptolemaios tedy vzal krále stranou do sloupořadí, jako by šli jen na vzduch, a tam ho přesvědčil, aby změnil názor. 47Král pak Menelaa, viníka všeho toho zla, zprostil obžaloby a ty nebožáky, kterým by i divoši přiznali u soudu právo, odsoudil k smrti. 48Obhájci města, lidu a posvátného nádobí tak bezodkladně podstoupili nespravedlivý trest. 49Sami obyvatelé Týru byli tou křivdou rozhořčeni a pomohli jim vystrojit velkolepý pohřeb. 50Menelaos tak díky hrabivosti mocných zůstal v úřadě. Byl to čím dál horší ničema, až se stal nejproradnějším nepřítelem vlastních spoluobčanů.

5

Jásonův konec

1V této době Antiochos uspořádal druhé tažení do Egypta. 2Po celém městě se tehdy téměř čtyřicet dní zjevovali jezdci ve zlatých šatech pádící vzduchem, pluky kopiníků v plné zbroji seřazené po četách a s tasenými meči, 3jízdní oddíly nastoupené proti sobě, útoky a nájezdy z obou stran, srážky štítů, množství kopí a déšť šípů, záblesky zlatých postrojů a všelijakých pancířů. 4Všichni se proto modlili, aby ten úkaz byl dobrým znamením.
5Pak se rozšířila klamná zpráva, že prý Antiochos zahynul. Jáson tehdy vzal nejméně tisíc mužů a neočekávaně zaútočil na Jeruzalém. Obránci hradeb byli zahnáni, a když město konečně padlo, Menelaos hledal útočiště v hradu. 6Jáson nemilosrdně pobíjel vlastní spoluobčany, aniž pomyslel, že vítězství nad soukmenovci je tou největší porážkou. Měl za to, že triumfuje nad nepřáteli, nikoli nad krajany. 7K moci se ale nedostal. Za své úklady nakonec sklidil jen hanbu a musel se jako uprchlík vrátit zpět do země Amonců, 8kde došel bídného konce. Byl obviněn u arabského krále Arety, a tak prchal od města k městu všemi pronásledovaný, nenáviděný jako zrádce Zákona a odporný jako kat své vlasti a spoluobčanů. Nakonec byl zahnán do Egypta, 9odkud odplul do Sparty, aby tam hledal útočiště u svých příbuzných. Ten, který tolik lidí vypudil z vlasti, tedy sám zahynul v cizině.

Dobytí Jeruzaléma a vyplenění chrámu

10Ten, který nechal tolik mrtvých ležet bez pohřbu, zůstal sám neoplakán, bez obřadu a bez místa odpočinku v rodové hrobce.
11Když se o všech těch událostech dozvěděl král, měl za to, že v Judsku vypuklo povstání. Rozběsněn jako šelma vyrazil z Egypta, město dobyl 12a vojákům dal rozkaz, aby nelítostně pobíjeli všechny, kdo jim přijdou pod ruku, a vraždili i ty, kdo utečou do domů. 13Nastalo vyhlazování mladých i starých, zabíjení mládenců, žen i dětí a vraždění panen i nemluvňat. 14Za pouhé tři dny bylo zmařeno 80 000 životů: 40 000 bylo povražděno rukama vojáků a stejný počet byl prodán do otroctví.
15To však králi nestačilo a v doprovodu Menelaa, toho zrádce zákonů i vlasti, se opovážil vkročit do nejsvětějšího chrámu na celé zemi. 16Do svých ničemných rukou bral posvátné náčiní a odnášel neposvěcenýma rukama dary, které jiní králové darovali k poctě a k šíření slávy tohoto místa. 17Antiochos si ve své zpupnosti neuvědomoval, že sám Pán to místo vydal pohrdání, když se nakrátko rozhněval nad hříchy obyvatel města. 18Kdyby však nebyli zapleteni do tolika hříchů, dopadl by Antiochos jako Heliodor, když ho král Seleukos poslal prověřit chrámovou pokladnici – jen by tam vkročil, hned by dostal za vyučenou a byl své drzosti zbaven. 19Hospodin si ovšem nevyvolil národ pro svatyni, ale svatyni pro národ. 20Proto i sama svatyně měla účast na neštěstí národa, aby se později podílela i na jeho dobrodiních. Co bylo kvůli hněvu Všemohoucího opuštěno, mělo být po smíření s velikým Pánem se vší slávou znovu obnoveno.
21Antiochos pak z chrámu odnesl 1800 talentů a pospíšil si do Antiochie. Ve své pýše a nadutosti si představoval, že se dokáže plavit po souši a chodit po moři. 22V zemi zanechal své zástupce, aby ubližovali národu: v Jeruzalémě Filipa, původem z Frygie (který se choval jako ještě větší barbar než ten, kdo ho jmenoval), 23na hoře Gerizim pak Andronika a k nim ještě Menelaa (který své spoluobčany utiskoval hůře než kdo jiný).
Z nenávisti k židovským občanům 24pak král poslal Apollonia, vládce Mysie, s 22 000 vojáky a s rozkazem všechny dospělé pobít a ženy a mladíky prodat. 25Ten dorazil do Jeruzaléma, tvářil se mírumilovně a vyčkával až do svatého sobotního dne. Když viděl, že Židé odpočívají, uspořádal přehlídku svých vojsk v plné zbrani. 26Všechny, kdo se přišli podívat, ale dal pozabíjet a potom vtrhl se zbraněmi do města a povraždil tam obrovské množství lidí.
27Juda, zvaný též Makabejský, tehdy shromáždil asi deset mužů a uchýlil se s nimi na poušť. Žili tam v horách jako divoká zvěř a jedli jen rostlinnou stravu, aby se neposkvrnili.

6

Kruté potlačení judaismu

1Brzy nato král poslal Geronta Athénského, aby Židy přinutil přestupovat otcovské zákony a opustit zákony Boží. 2Měli znesvětit jeruzalémský chrám a nazvat ho po Diovi Olympském; chrám na hoře Gerizim pak měl nést jméno Dia Pohostinného – podle povahy místních obyvatel. 3Byl to trýznivý a téměř nesnesitelný nápor zla.
4Pohané naplnili chrám nevázaností, hýřením a zábavou s nevěstkami. V posvátných nádvořích souložili se ženami a zaváděli tam další nemravnosti. 5Oltář byl plný nečistých obětin, které předpisy zapovídají. 6Nikdo nesměl slavit soboty, zachovávat tradiční svátky nebo se byť jen přiznat k židovství.
7Každý měsíc v den králových narozenin byli Židé surově nuceni účastnit se obětí. Když se slavily dionýsie, nutili je kráčet k poctě Dionýsa v průvodu s břečťanovými věnci. 8Na Ptolemaiův podnět vyšlo nařízení, že sousední řecká města mají s Židy zacházet stejně a nutit je k účasti na obětech. 9Ti, kdo by na řecké obyčeje odmítli přistoupit, měli být popraveni. Bylo tedy zjevné, že nastává pohroma.
10Dvě ženy odvedli k soudu za to, že daly obřezat své syny. Provedli je veřejně městem s děťátky pověšenými na prsou a pak je svrhli z hradeb.

Poučení z pronásledování

11Jiní se tajně scházeli v nedalekých jeskyních ke slavení soboty, ale kdosi je udal Filipovi, a tak byli upáleni, protože se z úcty ke svátečnímu dni odmítali bránit.
12Vybízím tedy čtenáře této knihy, aby nad těmi pohromami nezoufali. Raději ať uváží, že takové tresty nejsou našemu národu k záhubě, ale k poučení. 13To, že se bezbožníkům nedává mnoho času, ale hned je stíhají tresty, je přece projevem velikého dobrodiní. 14U ostatních národů totiž Pán s trestem trpělivě vyčkává, dokud se nenaplní míra jejich hříchů. S námi se však rozhodl jednat jinak, 15aby nás nemusel trestat, až když naše hříchy dosáhnou vrcholu. 16Nikdy od nás tedy nevzdaluje své slitování. Vychovává svůj lid pohromami, ale neopouští jej.

Eleazarovo mučednictví

17Tolik budiž řečeno pro připomínku a po krátké odbočce se vraťme k vyprávění.
18Eleazarovi, jednomu z předních znalců Písma, muži pokročilého věku a vznešeného vzhledu, násilím otevřeli ústa a nutili ho pozřít vepřové maso. 19On však zvolil raději slavnou smrt než poskvrněný život. Dobrovolně šel na mučidla 20a to sousto vyplivl. (A tak by se při vší lásce k životu měli zachovat všichni, kdo vytrvale odmítají pozřít pokrmy, které je zakázáno jíst.)
21Ti, kdo měli ony nemravné obětní hody na starosti, si ho vzali stranou, a protože ho znali ještě ze starých dob, domlouvali mu, ať si přinese maso, které jíst smí, sám si je připraví a předstírá, že jí maso z oběti nařízené králem. 22Tak by se prý vyhnul smrti a díky jejich starému přátelství by se s ním zacházelo vlídně.
23On však učinil ušlechtilé rozhodnutí hodné svého věku, důstojnosti stáří, ušlechtilosti svých šedin a vzorného života už od dětství, a hlavně v souladu se svatým Božím Zákonem. Bez váhání jim odpověděl, ať ho pošlou na onen svět:
24„K našemu věku se nehodí přetvářka. Mnoho mladých by si mohlo pomyslet, že devadesátiletý Eleazar přestoupil k cizáckým způsobům. 25Kdyby kvůli mé přetvářce pro chvilku pomíjivého žití sami zbloudili, přivolal bych na své stáří jen hanbu a poskvrnu. 26I kdybych teď unikl lidskému trestu, rukám Všemohoucího přece neuniknu, ať živý, či mrtvý. 27Když se teď statečně rozloučím se životem, osvědčím důstojnost stáří 28a mladým zanechám ušlechtilý příklad, jak ochotně a ušlechtile umřít za vznešené a svaté zákony.“
Jen co to dořekl, hned šel na mučidla. 29A ti, kdo se k němu před chvílí chovali dobrotivě, se teď na něj rozezlili, protože jeho slova pokládali za šílenství. 30Když už pod ranami umíral, zasténal: „Hospodin, který má svaté poznání, ví, že i když jsem se mohl vyhnout smrti, snáším na těle kruté bolesti od bičování, ale v nitru z úcty k němu trpím rád.“ 31Tak zemřel a svou smrtí zanechal nejen mladým, ale i většině svého národa vzor ušlechtilosti a památku ctnosti.

7

Mučednictví sedmi bratrů a jejich matky

1Jindy zas bylo zatčeno sedm bratrů i s matkou. Král je dal trýznit biči a důtkami, aby je donutil pozřít zakázané vepřové maso. 2Jeden z nich vystoupil jako jejich mluvčí a řekl: „Nač se ptáš a co chceš od nás vědět? Jsme připraveni raději zemřít než přestoupit zákony otců!“
3Král se rozzuřil a nařídil rozpálit pánve a kotle. 4Jakmile se rozpálily, rozkázal, ať jejich mluvčímu vyříznou jazyk, stáhnou mu kůži z hlavy a utnou mu končetiny; ostatní bratři s matkou se museli dívat. 5Když byl úplně znetvořený, ale ještě dýchal, dal ho král přinést k ohništi a smažit na pánvi. Zatímco se z pánve valil hustý dým, bratři se s matkou vzájemně povzbuzovali k ušlechtilé smrti: 6„Pán Bůh to vidí a jistě se nad námi smiluje, jak to výslovně prohlásil Mojžíš ve své písni: ‚Nad svými služebníky se slituje.‘“
7Když takto zemřel první z bratrů, přivedli s posměchem druhého. Rvali mu z hlavy vlasy i s kůží a ptali se ho: „Budeš to jíst, než tě úd po údu zmučíme?“ 8Odpověděl jim jazykem svých otců: „Nikdy!“ A tak i on podstoupil stejné mučení jako ten první. 9S posledním vydechnutím řekl: „Ty proklatče, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru, pro jehož zákony umíráme, nás vzbudí k životu věčnému!“
10Po něm se vysmívali třetímu. Když ho požádali o jazyk, rychle ho vyplázl. Sám statečně nastavil ruce 11a směle řekl: „Tyto údy mi dalo Nebe a kvůli jeho zákonům se jich zříkám v naději, že je od něj dostanu zpět!“ 12Sám král se svou družinou žasli, jak je ten mladík odvážný a z utrpení si nic nedělá.
13Když zemřel i ten, mučili a zohavovali stejným způsobem čtvrtého. 14Před smrtí řekl: „Milerád zemřu rukou lidí v naději, že mě Bůh znovu vzkřísí. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“
15Poté začali zohavovat pátého. 16Ten pohlédl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi a děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Jen si nemysli, že Bůh náš národ opustil. 17Počkej a uvidíš jeho velkolepou moc, až bude mučit tebe a tvé potomky!“
18Po něm přivedli šestého. Když už umíral, řekl: „Nic si marně nenamlouvej. Trpíme totiž sami kvůli sobě, neboť jsme zhřešili proti svému Bohu – to proto se dějí tyto hrůzy. 19Nemysli si ale, že sám unikneš trestu, když ses odvážil bojovat proti Bohu!“
20Obzvlášť obdivuhodná byla jejich matka – čest její památce! V jediný den viděla umírat svých sedm synů, ale snášela to statečně, protože měla pevnou naději v Hospodinu. 21Plna ušlechtilé moudrosti rozněcovala svou ženskou mysl mužnou horlivostí a každého z nich povzbuzovala jazykem otců: 22„Nevím, jak jste vznikli v mém lůně. Nebyla jsem to já, kdo vám daroval dech a život a kdo každého z vás složil z jednotlivých částeček. 23Sám Stvořitel vesmíru, který formuje vznik člověka a dává původ všem věcem, vám proto ve svém milosrdenství dech i život znovu navrátí, protože se nyní zříkáte sami sebe kvůli jeho zákonům.“
24Antiochos měl za to, že je ponižován, a matčin neuctivý tón se mu nelíbil. Nejmladší syn byl ještě naživu, a tak mu začal domlouvat. Dokonce ho přesvědčoval přísahami, že mu zajistí bohatství a štěstí, že ho učiní svým přítelem a svěří mu úřady, jen když se vzdá otcovských zvyků. 25Mladík ale na to vůbec nedbal, a tak si král zavolal jeho matku a naléhal na ni, aby chlapci poradila, ať se zachrání. 26Naléhal na ni tak dlouho, až souhlasila, že ho přesvědčí. 27Na výsměch onomu krutému tyranu se pak naklonila k synovi a řekla mu jazykem otců: „Synu, měj se mnou slitování. Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, tři roky tě kojila, živila tě, vychovávala a starala se o tebe až do tohoto věku. 28Prosím tě, chlapče, rozhlédni se po nebi i po zemi, podívej se na všechno, co je v nich, a pochop, že Bůh to stvořil z ničeho. Právě tak vznikl i lidský rod. 29Neboj se tohoto kata. Ukaž, že jsi hoden svých bratrů, a přijmi smrt, abych z Božího milosrdenství dostala s tvými bratry zpět i tebe.“
30Ještě ani nedomluvila, když mladík zvolal: „Na co čekáte? Králův příkaz neuposlechnu. Poslouchám jen přikázání Zákona, který byl dán našim otcům skrze Mojžíše. 31Ty jsi způsobil všechno to zlo, které se děje Hebrejům, a Božím rukám jistě neunikneš. 32My trpíme kvůli svým hříchům. 33Jestliže se živý Bůh nakrátko rozhněval, takže nás kárá a trestá, opět se se svými služebníky usmíří. 34Ty však, bezbožníku ze všech lidí nejmizernější, se nevznášej v marné pýše a v pochybných nadějích! Vztahuješ ruce na služebníky Nebes, 35ale ještě jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha. 36Naši bratři teď podstoupili chvilkové utrpení, ale mají s Bohem smlouvu věčného života. Ty však budeš na Božím soudu za svou zpupnost spravedlivě potrestán. 37Tak jako mí bratři, i já vydávám své tělo i duši za zákony otců a vzývám Boha, aby se už brzy smiloval nad svým národem a ty abys musel pod zkouškami a ranami vyznat, že on jediný je Bůh. 38Kéž se hněv Všemohoucího, který spravedlivě dopadl na celý náš národ, zastaví u mne a mých bratrů!“
39Král se rozzuřil a naložil s ním ještě hůře než s ostatními, roztrpčen tím výsměchem. 40A tak i on zemřel bez poskvrnění a v plné důvěře k Hospodinu.
41Jako poslední pak po svých synech zemřela i matka. 42Tolik tedy o těch obětních hodech a o nesmírných mukách.

8

POVSTÁNÍ JUDY MAKABEJSKÉHO

Počátek odporu

1Juda, zvaný též Makabejský, a jeho společníci přicházeli potají do vesnic, svolávali soukmenovce a přibírali k sobě ty, kdo zůstávali věrni judaismu. Shromáždili tak na 6000 mužů. 2Vzývali Hospodina, aby shlédl na svůj všemi utiskovaný lid; aby se slitoval nad chrámem znesvěceným bezbožníky; 3aby se smiloval i nad pustošeným městem, jemuž hrozí, že bude srovnáno se zemí; aby vyslyšel krev, která k němu volá; 4aby se rozpomenul na zločinné vraždění nevinných nemluvňátek, pomstil se za rouhání proti svému jménu a ukázal svou nenávist ke zlu.
5Když Makabejský postavil své vojsko, pohané už před ním nemohli obstát, protože Hospodinův hněv se proměnil ve slitování. 6Nečekaně vypaloval města i vesnice, dobýval výhodné pozice a nemálo nepřátel zahnal na útěk. 7Nejraději tyto výpady podnikal pod pláštěm noci a pověst o jeho statečnosti se šířila do všech stran.
8Když Filip viděl, že Juda pomalu, ale jistě postupuje stále dál a má stále častější úspěchy, napsal Ptolemaiovi, místodržiteli Koilé Sýrie a Fénicie, aby mu poskytl podporu v hájení králových zájmů. 9Ptolemaios okamžitě pověřil Nikanora, syna Patroklova, jednoho z králových předních přátel, přidělil mu nejméně 20 000 mužů ze všemožných národů a poslal ho, aby to židovské pokolení do posledního vyhladil. Po bok mu postavil vojevůdce Gorgia, muže zkušeného v boji. 10Nikanor se rozhodl, že z prodeje židovských zajatců zaplatí daň ve výši 2000 talentů, kterou král dlužil Římanům.

Porážka Nikanora

11Hned rozeslal do přímořských měst výzvy k nákupu židovských otroků a nabízel devadesát kusů za talent, protože nečekal trest Všemohoucího, který ho měl brzy stihnout.
12Juda se o Nikanorově tažení dozvěděl. Když ale svým mužům sdělil, že se blíží vojsko, 13zbabělci a ti, kteří nevěřili v Boží spravedlnost, se rozutekli pryč. 14Ostatní prodávali vše, co jim zbývalo, a přitom prosili Hospodina, aby je zachránil před bezbožným Nikanorem, který je prodával ještě před bitvou. 15Ne-li kvůli nim, pak aspoň kvůli smlouvám s jejich otci a kvůli svému vznešenému a velkolepému jménu, které je nad nimi vzýváno. 16Makabejský pak shromáždil svých 6000 mužů a povzbuzoval je, ať se nelekají nepřátel a neobávají se té veliké spousty pohanů, kteří proti nim nespravedlivě vytáhli. Vyzýval je, ať bojují statečně 17a ať mají před očima bezbožné zneuctění svatyně, znásilnění potupeného města i zrušení pořádků zděděných po otcích. 18„Oni spoléhají na zbraně a svou odvahu,“ řekl jim, „kdežto my spoléháme na všemohoucího Boha, který může jediným pokývnutím zničit ty, kdo táhnou proti vám, a třeba i celý svět.“
19Připomínal jim ještě, jak Bůh pomáhal jejich předkům, jak padlo 185 000 Senacheribových mužů 20a jak došlo v Babylonii k bitvě proti Galaťanům, do které společně vytáhlo 8000 Židů a 4000 Makedonců, a když se Makedonci dostali do nesnází, těch 8000 Židů díky pomoci z Nebes zahubilo 120 000 nepřátel a všichni si odnesli bohatou kořist.
21Takto jim dodal odvahy a připravil je zemřít za zákony a vlast. Pak rozdělil své vojsko na čtyři oddíly. 22Do jejich čela přibral své bratry Šimona, Josefa, Jonatana, každému přidělil 1500 mužů 23a Eleazara pověřil, aby předčítal ze svaté knihy. Pak vydal heslo „S pomocí Boží!“ a sám v čele prvního oddílu vytáhl do boje s Nikanorem.
24Protože měli na své straně Všemohoucího, pobili více než 9000 nepřátel, většinu Nikanorova vojska zranili nebo zmrzačili a všechny zahnali na útěk. 25Těm, kdo přišli nakupovat, vzali peníze a pronásledovali je dost daleko, ale pak se museli vrátit, protože už nezbýval čas. 26Byl totiž den před sobotou, a tak je nemohli pronásledovat dál. 27Posbírali jejich zbraně, svlékli jim zbroj a sobotu slavili vroucím chválením a velebením Hospodina, který je chránil až do tohoto dne, kdy jim znovu začal prokazovat milosrdenství. 28Po sobotě rozdali část kořisti obětem pronásledování, vdovám a sirotkům a zbytek rozdělili sobě a svým dětem.

Porážka Timoteje a Bakchida

29Když to provedli, uspořádali veřejnou modlitbu a prosili milosrdného Hospodina, aby se se svými služebníky plně usmířil.
30V bojích s Timoteovými a Bakchidovými vojsky pak pobili více než 20 000 nepřátel a zmocnili se pevností na vysokých horách. O nesmírné množství kořisti se rozdělili rovnou měrou s oběťmi pronásledování, sirotky, starci a vdovami. 31Posbírali všechny zbraně a pečlivě je uložili na vhodná místa. Ostatní kořist odnesli do Jeruzaléma. 32Zabili také nejhoršího bezbožníka, náčelníka Timoteovy družiny, který Židům způsobil mnoho trápení. 33Když pak ve svém rodném městě oslavovali vítězství, upálili ty, kdo založili požár v bráně svatyně, totiž Kalisthena a ty, kdo se s ním uchýlili do jeho domku. Tak je stihla zasloužená odplata za jejich bezbožnost.
34Nikanor, ten trojnásobný proklatec, který přivedl tisíc kupců, aby jim prodával Židy, 35byl s Hospodinovou pomocí pokořen těmi, které pokládal za nic. Přišel o své vojsko, a tak musel odložit nádherný šat a jako osamělý zběh prchal krajinou, až se s největším štěstím dostal do Antiochie. 36Ten, který dříve sliboval, že vyrovná daň Římanům z prodeje jeruzalémských zajatců, nyní dosvědčoval, že Židé mají jakéhosi Ochránce a že jsou díky němu nepřemožitelní, protože se řídí zákony, které jim stanovil.

9

Konec Antiocha Epifana

1V té době se Antiochos s ostudou vracel z Persie. 2Zaútočil totiž na město jménem Persepolis a pokusil se je dobýt a vyloupit jeho chrám. Lid ale povstal na obranu města, chopil se zbraní a útok odrazil. Antiochos tak utrpěl porážku od místních obyvatel a s hanbou odtáhl. 3U Ekbatan ho dostihla zpráva o tom, co se stalo s Nikanorem a s Timoteovým vojskem. 4V záchvatu hněvu dostal nápad, že by si na Židech mohl zahojit potupu své porážky. Rozkázal tedy vozatajovi, ať žene bez zastávky až do cíle cesty. To už se ale nad ním vznášel trest Nebes. Ve své zpupnosti totiž prohlásil: „Až přijedu do Jeruzaléma, udělám z něj židovský hromadný hrob!“
5Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, ho tehdy zasáhl nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Jen co ta slova dořekl, postihla ho nesnesitelná bolest v útrobách a prudké křeče vnitřností. 6A zcela po právu! Vždyť sám předtím trýznil útroby druhých mnoha neslýchanými mukami. 7Přesto ale vůbec neupustil od své zpupnosti, ale dmul se pýchou ještě víc. V zápalu protižidovské zuřivosti poroučel, ať se jede ještě rychleji. A tak se přihodilo, že při té šílené jízdě vypadl z vozu a narazil tak tvrdě, že si hrozně polámal všechny údy v těle. 8Ten, který si ještě před chvilkou ve své nadčlověčí pýše představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a zvážit na vahách horské vrcholy, zůstal ležet na zemi, takže ho museli odnést na nosítkách. Tak se stal pro všechny důkazem Boží moci. 9Jeho bezbožné tělo se hemžilo červy, v bolestech a utrpení mu zaživa odpadávalo maso a jeho hnilobný zápach byl odporný celému vojsku. 10Ten, kterému se ještě před chvilkou zdálo, že se dotýká hvězd, teď tak nesnesitelně zapáchal, že s ním nikdo nemohl vydržet.
11To ho zlomilo. Konečně začal od své veliké pýchy upouštět a pod tímto Božím bičem přicházel k sobě; jeho bolesti totiž každým okamžikem rostly. 12Když už svůj zápach nemohl snášet ani on sám, prohlásil: „Je správné podřizovat se Bohu; ať si smrtelník nemyslí, že je mu rovný!“
13Pak se ten mizera modlil k Pánu (který se nad ním už nehodlal smilovat), a sliboval, 14že udělí svobodu svatému městu, které předtím spěchal srovnat se zemí a udělat z něj hromadný hrob; 15že prý postaví všechny Židy na roveň Athéňanům (přitom jim předtím nechtěl dopřát ani pohřeb, ale dával je pohodit i s jejich dětmi na pospas ptákům a zvěři); 16dále že vyzdobí překrásnými dary svatý chrám (který předtím vyloupil); že mnohonásobně nahradí všechno svaté náčiní; že bude z vlastních příjmů přispívat na oběti

Antiochův list Židům

17a kromě toho všeho že se sám stane Židem, navštíví celý obydlený svět a bude všude rozhlašovat Boží moc.
18Když však jeho utrpení nijak nepolevovalo – dopadl totiž na něj spravedlivý Boží soud – nakonec v zoufalství napsal Židům prosebný dopis. Jeho obsah byl takovýto:
19Vzácným židovským občanům
posílá pozdrav s přáním hojného zdraví a zdaru
král a vojevůdce Antiochos.
20Doufám, že se máte dobře a vaše děti též a vše se vám daří, jak si přejete. Sám pak skládám naději v Nebesa 21a s láskou vzpomínám na vaši úctu a náklonnost.
Při návratu z Persie jsem ochořel těžkou nemocí, a pokládám proto za nutné začít se starat o veřejný pořádek. 22Nepropadám nad svým stavem beznaději a pevně doufám, že se z té choroby zotavím. 23Je mi však známo, že i můj otec, když se vypravoval na tažení do horních krajů, jmenoval svého nástupce, 24aby lidé v zemi věděli, komu je svěřena vláda, a nedocházelo k žádným nepokojům, kdyby se snad přihodilo něco nečekaného nebo přišla nějaká nepříjemná zpráva. 25Navíc pozoruji, že na svou příležitost vyčkávají okolní velmožové a sousedé mého království a čekají, co bude.
Proto jmenuji králem svého syna Antiocha, jehož jsem mnohým z vás často představoval a doporučoval, když jsem vyrážel do horních satrapií. Jemu posílám níže uvedený dopis.
26Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na to, jak jsem dbal o vaše veřejné i soukromé blaho, a abyste každý zachovávali dosavadní přízeň mně i mému synovi. 27Jsem totiž přesvědčen, že se k vám bude chovat vlídně a laskavě a následovat tak mého příkladu.
28Tak tedy ten vrah a rouhač skončil svůj život; ve strašných bolestech, jaké sám působil druhým, zemřel tou nejbídnější smrtí v horách cizí země. 29Tělo přivezl jeho důvěrník Filip. Ten se pak z obavy z jeho syna Antiocha uchýlil do Egypta k Ptolemaiu Filometorovi.

10

Očištění chrámu

1Makabejský a jeho muži pod Hospodinovým vedením dobyli zpět chrám i město. 2Zbořili oltáře, které cizáci postavili na náměstí, stejně jako posvátné okrsky. 3Očistili chrám a pak postavili nový oltář. Pomocí kamenů vykřesali oheň a po dvouleté přestávce přinesli oběti. Zapálili kadidlo, rozsvítili svícen a předložili chleby. 4Když to udělali, padli tváří k zemi a prosili Hospodina, aby už nikdy nedopustil taková neštěstí, a kdyby snad někdy znovu zhřešili, aby je trestal mírněji a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.
5Očištění chrámu proběhlo přesně v tentýž den, kdy předtím cizáci chrám znesvětili – pětadvacátého dne téhož měsíce, to jest kislevu. 6Po osm dní konali radostné oslavy na způsob Stánků a připomínali si, jak ještě nedávno trávili Svátek stánků na horách a v jeskyních jako divoká zvěř. 7Proto se zelenými pruty, rozkvetlými větvičkami i palmovými ratolestmi obětovali chvalozpěvy Tomu, který jim dopřál očistit svoji svatyni. 8Poté odhlasovali a veřejným nařízením vyhlásili, že tyto dny má každoročně slavit celý židovský národ.

BOJE ZA VLÁDY ANTIOCHA EUPATORA

Nástup Antiocha Eupatora

9Takový byl tedy konec Antiocha zvaného Epifanes. 10Nyní vyložíme události za Antiocha Eupatora, což byl syn onoho bezbožníka, a stručně shrneme tehdejší válečné útrapy.
11Jakmile Antiochos převzal království, jmenoval říšským kancléřem a velitelem Koilé Sýrie a Fénicie jistého Lysia. 12Ptolemaios zvaný Makron se totiž prve začal chovat k Židům spravedlivě (ve srovnání s bezprávím, jaké se jim dělo předtím) a snažil se s nimi vycházet v míru.

Výprava do Idumeje

13Královi důvěrníci ho za to u Eupatora obviňovali a také se o něm všeobecně mluvilo jako o zrádci, protože opustil Kypr, který mu svěřil ještě Filometor, a přešel na stranu Antiocha Epifana. A tak, protože nebyl schopen zastávat svůj v úřad se ctí, pozřel jed a vzal si život.
14Když se velitelem té oblasti stal Gorgias, udržoval žoldnéřské vojsko a při každé příležitosti rozdmýchával válku s Židy. 15Kromě toho Židy sužovali také Idumejci, kteří ovládali důležité pevnosti, přijímali jeruzalémské zběhy a pokoušeli se rozdmýchávat válku. 16Makabejský a jeho muži tedy v modlitbách žádali Boha, aby bojoval na jejich straně, a vyrazili proti idumejským pevnostem. 17Prudce na ta místa zaútočili a dobyli je. Zahnali všechny obránce hradeb a vraždili každého, kdo jim přišel do cesty. Pobili tak ne méně než 20 000 mužů.
18Dalších nejméně 9000 nepřátel se uchýlilo do dvou velmi dobře opevněných věží, zásobených vším, co je při obležení potřeba. 19Makabejský tam proto zanechal Šimona a Josefa a též Zachea s dostatkem svých mužů, aby pokračovali v obléhání, a sám se odebral na potřebnější místa. 20Šimonovi muži však podlehli chamtivosti a nechali se od lidí v těch věžích podplatit. Dostali 70 000 drachem a nechali za to některé z nich uniknout. 21Když se to Makabejský dozvěděl, shromáždil vůdce lidu a vznesl obvinění, že tito muži prodali své bratry, protože za peníze propustili jejich nepřátele. 22Dal je proto popravit jako zrádce a pak obě věže rychle dobyl.

Porážka Timotea

23A že se mu dařilo, kdykoli se chopil zbraně, pobil také v těchto dvou pevnostech více než 20 000 mužů.
24Timoteus (ten, kterého Židé předtím porazili), nyní sebral obrovské žoldnéřské vojsko, shromáždil nemálo koní ze Sýrie a přitáhl, aby se Judska zmocnil bojem. 25Když se blížil, Makabejský a jeho muži se začali modlit. Hlavy si posypali hlínou, bedra opásali pytlovinou, 26padli na schody před oltářem a prosili, aby jim byl Bůh milostiv, aby byl nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak stojí v Zákoně.
27Pak vstali od modlitby, chopili se zbraní a táhli daleko od města. Zastavili se, až když se přiblížili k nepřátelům. 28Hned za rozbřesku se obě strany vrhly do útoku. Jedni měli záruku úspěchu a vítězství nejen ve své statečnosti, ale i ve svém spoléhání na Hospodina; druzí si za svého vojevůdce určili zuřivost. 29Boj stále sílil, když vtom se nepřátelům zjevilo z Nebes pět vznešených mužů na koních se zlatými uzdami a postavili se do čela Židů. 30Dva z nich vzali Makabejského mezi sebe, kryli ho svou zbrojí a chránili ho před zraněním. Na nepřátele pak vrhali šípy a blesky, takže se oslepení a zmatení zraňovali sami mezi sebou. 31Padlo tenkrát 20 500 mužů a k tomu 600 jezdců.
32Sám Timoteus uprchl do velmi dobře střežené pevnosti zvané Gezer, kde velel Chaireas. 33Makabejský a jeho muži tu pevnost čtyři dni s radostí obléhali. 34Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost toho místa, a tak se hrozně rouhali a sprostě jim nadávali. 35Když svítalo na pátý den, dvacet makabejských mladíků už bylo kvůli tomu rouhání vzteky bez sebe. Neohroženě zaútočili na hradbu a s divokou zuřivostí pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. 36Podobně i ostatní využili zmatku a vrhli se do útoku proti obleženým, podpalovali věže, zažehovali hranice a zaživa ty rouhače upalovali. Jiní prorazili brány, pustili dovnitř zbytek vojska, a tak to město dobyli. 37Timotea, který se skrýval v jakési jámě, zabili, stejně jako jeho bratra Chairea a Apollofana.
38Když to vše vykonali, se zpěvy a díkůvzdáním chválili Hospodina, který prokazuje Izraeli veliká dobrodiní a dává mu vítězství.

11

Lysiovo tažení

1Lysias, králův poručník, spřízněnec a říšský kancléř, nesl ty události velmi těžce. V kratičkém okamžiku 2shromáždil na 80 000 pěších a veškerou jízdu a vytáhl proti Židům. Zamýšlel, že z jejich města učiní řecké sídlo, 3z chrámu začne vybírat poplatky (tak jako to dělal s posvátnými okrsky ostatních národů), a úřad velekněze že vždy na rok pronajme. 4Vůbec ovšem nepočítal s Boží mocí; pyšně spoléhal na desetitisíce svých pěších, tisíce jezdců a osmdesát slonů.
5Vtrhl do Judska, přitáhl k Bet-curu (což je pevnost vzdálená asi pět stadií od Jeruzaléma) a začal s obléháním. 6Když Makabejský a jeho muži dostali zprávu, že Lysias obléhá pevnosti, s nářkem a slzami spolu prosili Hospodina, aby poslal dobrého anděla k záchraně Izraele. 7Makabejský se pak sám jako první chopil zbraní a povzbuzoval ostatní, aby s ním podstoupili nebezpečí a vydali se na pomoc svým bratřím. A tak s ním ochotně vyrazili. 8Přímo u Jeruzaléma se v jejich čele zjevil jezdec v bílém rouše máchající zlatou zbraní. 9Všichni tedy chválili milosrdného Boha a osmělili se natolik, že byli připraveni napadnout nejen lidi, ale i nejdivočejší zvěř nebo třeba železné hradby. 10Postupovali v bojovém šiku spolu se svým nebeským spojencem, neboť Hospodin se nad nimi smiloval. 11Vrhli se na nepřátele jako lvi a skolili z nich 11 000 pěších a 1600 jezdců. Všechny ostatní zahnali na útěk;

Mírové dohody

12většinou vyvázli zranění a beze zbraní.
Sám Lysias se zachránil potupným útěkem. 13Protože však nebyl hloupý, přemýšlel o porážce, kterou utrpěl, a došlo mu, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, jelikož jejich spojencem je mocný Bůh. 14Poslal k nim proto posly, aby je přemluvili k dohodě o všech spravedlivých podmínkách. Dokonce prý bude i krále přemlouvat a nutit, aby se stal jejich přítelem. 15Makabejský souhlasil se všemi Lysiovými návrhy, neboť mu ležel na srdci obecný prospěch, a král schválil všechny židovské podmínky, které Makabejský písemně předal Lysiovi.
16Lysias napsal Židům list tohoto znění:
Lysias zdraví židovský lid.
17Vaši vyslanci Jan a Abšalom mi předali níže opsanou listinu a žádali o odpověď na návrhy v ní uvedené. 18Vše, co bylo zapotřebí, jsem přednesl králi, a co bylo přípustné, to schválil. 19Zachováte-li náklonnost vládě, pokusím se i nadále prosazovat váš prospěch. 20Vaši i mí vyslanci mají ode mne příkaz, aby se s vámi domluvili na podrobnostech. 21Buďte zdrávi!
Čtyřiadvacátého dne čtvrtého dioskoru roku 148.
22Králův list zněl takto:
Král Antiochos zdraví bratra Lysia.
23Poté, co náš otec odešel k bohům, si přejeme, aby se obyvatelé říše mohli pokojně věnovat svým záležitostem. 24Doslechli jsme se, že Židé nesouhlasí s tím, jak u nich otec zavedl řecké obyčeje, ale dávají přednost vlastnímu způsobu života a žádají, aby jim byly povoleny jejich vlastní zákony.
25Protože si přejeme, aby i tento národ žil bez nepokojů, stanovujeme, aby jim byl navrácen chrám a aby se směli řídit zvyky svých předků. 26Budeme rádi, když k nim vyšleš posly s nabídkou smíru, aby znali naše mínění, byli dobré mysli a s radostí se věnovali svým záležitostem.
27Králův list k národu byl takovýto:
Král Antiochos zdraví židovskou radu starších i ostatní Židy.
28Daří-li se vám dobře, plní se mé přání. Také my jsme zdrávi. 29Menelaos nám oznámil, že byste se rádi vrátili z boje domů a věnovali se svým záležitostem. 30Nuže, všem, kdo se vrátí do třicátého xantiku, zaručuji plnou beztrestnost.
31Židé nechť se řídí svými stravovacími předpisy i dalšími zákony tak jako dříve a nikdo z nich ať není žádným způsobem postihován kvůli přestupkům spáchaným v nevědomosti. 32Posílám také Menelaa, aby vás povzbudil. 33Buďte zdrávi!
Patnáctého xantiku roku 148.
34Také Římané jim poslali dopis, v němž stálo:
Quintus Memmius a Titus Manilius, římští legáti, zdraví židovský lid.
35Vše, co vám povolil králův spřízněnec Lysias, schvalujeme i my. 36Zvažte podmínky, o kterých rozhodl, že se mají přednést králi. Potom k nám hned někoho pošlete, abychom navrhli, co pro vás bude přijatelné. Jsme totiž na cestě do Antiochie. 37Pošlete někoho co nejdříve, abychom zjistili váš názor. 38Buďte zdrávi!
Patnáctého xantiku roku 148.

12

Krveprolití v Joppě a Jamnii

1Po uzavření těchto dohod Lysias odjel ke králi a Židé se opět začali věnovat zemědělství. 2Místní velitelé Timoteus a Apollonios, syn Genaiův, dále Hieronymos a Demofon a také velitel kyperských jednotek Nikanor je ale nenechávali žít v klidu a pokoji.
3Obyvatelé Joppy provedli tuto hroznou bezbožnost: Pozvali Židy, kteří u nich bydleli, aby i se ženami a dětmi vyrazili na projížďku na připravených lodích. Zdálo se, že jim nehrozí nic zlého, 4protože se na tom shodlo celé město. Židé tedy na to přistoupili, neboť chtěli žít v míru a neměli žádné podezření. Když ale vypluli na širé moře, joppští jich tam nejméně 200 utopili.
5Když se Juda dozvěděl o ukrutném osudu svých krajanů, vydal rozkazy svým mužům 6a vzýval Boha, spravedlivého soudce. Pak vyrazil proti vrahům svých bratří, v noci vypálil jejich přístav, spálil lodi a povraždil všechny, kdo se tam uchýlili. 7Městské brány však zůstaly uzavřeny, a tak odtáhl s tím, že se tam ještě vrátí, aby všechny obyvatele Joppy vyhladil.
8Pak ale dostal zprávu, že totéž chtějí provést místním Židům i obyvatelé Jamnie.

Výprava do Gileádu

9I na Jamnii tedy v noci zaútočil a podpálil jim přístav i s loďstvem, takže záři těch plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost 240 stadií.
10Odtud se vypravili na tažení proti Timoteovi. Jen co však urazili devět stadií, přepadli je Arabové: nejméně 5000 pěších a 500 jezdců. 11Rozpoutala se prudká bitva a Judovi muži s pomocí Boží zvítězili. Poražení kočovníci pak Judu žádali o smír a slibovali mu stáda i jinou potřebnou pomoc. 12Juda usoudil, že opravdu mohou být v mnoha ohledech užiteční, a tak souhlasil, že s nimi uzavře mír. Podali si na to ruku a Arabové se vrátili do svých stanů.
13Zaútočil pak také na jedno město ze všech stran opevněné příkopy a hradbami. Žila v něm směsice všelijakých pohanů a jmenovalo se Kaspin. 14Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost hradeb a zásoby potravin, a tak se k Judovým mužům chovali dosti nevychovaně; nadávali jim, a dokonce se i rouhali a říkali nepřijatelné věci. 15Judovi muži však vzývali velikého Vládce vesmíru, který za Jozuových časů bez beranidel a obléhacích strojů zbořil Jericho. Divoce se vrhli proti hradbám

Výprava proti Timoteovi

16a z Boží vůle město dobyli. Způsobili tam nepopsatelné krveprolití, takže blízké jezero vypadalo, jako by přetékalo krví, ačkoli bylo dvě stadia široké.
17Odtud táhli dál, a když urazili 750 stadií, přišli do Charaku k takzvaným tobiánským Židům. 18Timotea ale v těch končinách nezastihli, protože tehdy už odtud s nepořízenou odtáhl; v jednom místě však zanechal velmi silnou posádku. 19Makabejští velitelé Dositheos a Sosipater tedy vytáhli proti mužům, které Timoteus v té pevnosti zanechal, a více než 10 000 jich pobili. 20Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, jmenoval jejich velitele a hnal se za Timoteem, který měl s sebou 120 000 pěších a 2500 jezdců.
21Když Timoteus dostal zprávu o Judově útoku, odeslal ženy a děti i čeleď se zásobami napřed do místa zvaného Karnajim (díky úzkým průsmykům, které ho obklopují, totiž bylo téměř nepřístupné a nedobytné). 22Jako první se objevil Judův oddíl a na nepřátele padl strach a hrůza, protože se jim zjevil Vševidoucí. Rozutekli se střemhlav do všech stran, takže se často zraňovali navzájem a jedni druhým nabíhali na hroty mečů. 23Juda je neúprosně pronásledoval, probodával ty proklatce a pobil na 30 000 mužů.
24Sám Timoteus padl do rukou Dositheovým a Sosipatrovým oddílům. S velikou prohnaností je žádal, ať ho propustí bez úhony, protože má prý v moci rodiče a bratry mnohých z nich a mohlo by se jim prý něco stát.

Další vítězné výpravy

25Mnoha slovy je tedy přesvědčil, že splní svůj slib a vrátí je živé a zdravé, a tak ho v zájmu záchrany svých bratří propustili.
26Juda pak táhl do Karnajimu a tam v Atargatině chrámu povraždil 25 000 lidí.
27Po jejich drtivé porážce vytáhl proti opevněnému městu Efron, kde bydlel Lysias a spousta pohanů z nejrůznějších národů. Před hradbami stáli statní mladíci a udatně se bránili, zatímco uvnitř bylo velké množství válečných strojů a střel. 28Židé však vzývali Vládce, který mocně drtí sílu nepřátel, a tak město uchvátili a pobili v něm na 25 000 lidí.
29Odtud pak vytáhli a vrhli se na Skythopoli, vzdálenou 600 stadií od Jeruzaléma. 30Místní Židé ale dosvědčovali, jakou k nim mají obyvatelé města náklonnost a jak přátelsky se k nim chovali v dobách neštěstí. 31Judovi muži jim tedy poděkovali a vyzvali je, ať jejich národu zachovají náklonnost i v budoucnu. Poté se vrátili do Jeruzaléma, protože se blížila Slavnost týdnů.
32Po tomto svátku, zvaném též Letnice, vyrazili proti veliteli Idumeje Gorgiovi, 33který měl s sebou 3000 pěších a 400 jezdců. 34V bitvě, která se rozpoutala, padlo také několik Židů. 35Jistý Dositheos, udatný jezdec z Bakenorova oddílu, ale Gorgia zajal. Chytil ho za plášť a násilím ho vlekl stranou, protože chtěl toho proklatce dostat živého, ale jeden z thráckých jezdců se na něj vrhl a usekl mu paži. Gorgiovi se tak podařilo uniknout do Marešy.
36Ezriovi muži už byli dlouhým bojem vyčerpáni. Juda proto začal vzývat Hospodina, aby se ukázal jako jejich spojenec a vojevůdce.

Modlitba za padlé hříšníky

37Potom jako válečný pokřik spustil chvalozpěv v jazyce otců, vrhl se nečekaně na Gorgiovy muže a obrátil je na útěk.
38Juda pak posbíral své vojsko a vedl je do města Adulam. Právě nastával sedmý den, a tak se podle zvyku očistili a oslavili tam sobotu.
39Následujícího dne, když už to bylo nutné, šli Judovi muži odnést těla padlých a uložit je k jejich příbuzným do otcovských hrobů. 40U každého z padlých však pod košilí našli amulety jamnijských božstev, jaké Židům Zákon zakazuje. Všem bylo hned jasné, že to byl důvod, proč padli. 41Velebili proto společně Hospodina, spravedlivého soudce, který zjevuje, co je skryté. 42Potom se oddali modlitbě a prosili, aby byl spáchaný hřích plně odpuštěn.
Šlechetný Juda pak vyzval lid, aby se varovali hříchu – vždyť na vlastní oči viděli, co se kvůli hříchu stalo těmto padlým. 43Uspořádal mezi mužstvem sbírku, jež vynesla asi 2000 drachem, a ty poslal do Jeruzaléma, aby byla přinesena oběť za hřích. Zachoval se velmi krásně a ušlechtile, neboť měl na mysli vzkříšení z mrtvých. 44Kdyby totiž neočekával, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a hloupé se za ty mrtvé modlit. 45Protože však pohlížel k nádherné odměně, jež čeká ty, kdo zemřeli ve zbožnosti, byla to myšlenka svatá a zbožná. Proto uspořádal smírnou oběť za zesnulé, aby byli zbaveni svého hříchu.

13

Menelaův konec

1Roku 149 se Judovi muži dozvěděli, že do Judska táhne s velikým houfem Antiochos Eupator 2a s ním jeho poručník, říšský kancléř Lysias. Měli s sebou helénské vojsko čítající 110 000 pěších, 5300 jezdců, 22 slonů a 300 válečných vozů opatřených na kolech kosami.
3Přidal se k nim také Menelaos a s velkou vychytralostí Antiocha povzbuzoval. Nikoli však kvůli záchraně vlasti, ale kvůli naději, že bude znovu dosazen do úřadu. 4Jenže Král králů proti tomu proklatci vzbudil Antiochův hněv. Když Lysias připomněl, že to on je viníkem všech neštěstí, nechal ho král odvést do Beroje a popravit tak, jak je v těch končinách zvykem. 5(Mají tam totiž padesát loket vysokou věž plnou popela, zakončenou kruhovým ochozem, který se svažuje dolů k tomu popelu. 6Tam zvednou každého, kdo se provinil svatokrádeží nebo jiným velkým zločinem, a vydají ho záhubě.)
7Takovou smrtí tedy zemřel ten bezbožník Menelaos a nebyl ani pohřben.

Vítězství Boží!

8A zcela po právu! Spáchal totiž mnoho hříchů proti oltáři, jehož oheň a popel je svatý, a proto i sám našel smrt v popelu.
9Král se blížil s barbarským úmyslem, že Židům ukáže ještě horší pohromy než jeho otec. 10Když se to Juda dozvěděl, vyzval lid, ať všichni ve dne i v noci vzývají Hospodina, aby tak jako dříve přišel i nyní na pomoc těm, kterým hrozí, že budou připraveni o Zákon, vlast i svatý chrám. 11Kéž nedopustí, aby se lid, který teprve nedávno krátce nabral dech, dostal do područí zpropadených pohanů! 12Všichni tedy svorně poslechli. Tři dny se bez přestání v slzách postili a na kolenou vzývali milosrdného Hospodina. Juda je potom povzbudil a vyhlásil pohotovost.
13Sám se pak po poradě se staršími rozhodl, že vytáhnou a s Boží pomocí věc rozhodnou dříve, než královo vojsko vtrhne do Judska a zmocní se města. 14Svěřil vše Stvořiteli světa a vyzval své muže, aby statečně bojovali na život a na smrt za Zákon, chrám, město, vlast i její zřízení. Potom se s vojskem utábořil u Modiinu.
15Svým mužům vydal heslo „Vítězství Boží!“ a s vybranými nejlepšími mladíky v noci zaútočil na královský stan. Pobil v táboře na 2000 mužů a probodl vůdčího slona i jeho jezdce. 16Naplnili celý tábor strachem a zmatkem a nakonec se úspěšně stáhli zpět,

Králova kapitulace

17právě když začalo svítat. Stalo se to díky ochraně a pomoci, kterou Hospodin poskytoval Judovi.
18Když král poznal odvahu Židů, pokusil se ta místa získat lstí. 19Přitáhl k mohutné židovské pevnosti Bet-cur, ale narazil na odpor, byl odražen a poražen. 20Juda zásoboval posádku uvnitř vším potřebným. 21Židovský voják Rodokos vyzrazoval nepřátelům tajemství, byl však odhalen, dopaden a uvězněn. 22Král potom znovu vyjednával s obyvateli Bet-curu. Nabídl a přijal podmínky míru, odtáhl, znovu na Judovy muže zaútočil a byl poražen.
23Potom dostal zprávu, že Filip, kterého pověřil správou království, se v Antiochii vzbouřil. Vyděsil se, svolal Židy, ustoupil jim a odpřisáhl všechny jejich spravedlivé požadavky. Usmířil se s nimi, přinesl oběť, uctil chrám, projevil štědrost svatyni 24a uznal Makabejského. Místodržitelem od Ptolemaidy až po gerarský kraj ustanovil Hegemonida.
25Odešel do Ptolemaidy, ale místní obyvatelé byli kvůli těm dohodám pobouřeni. Byli roztrpčeni a chtěli smlouvu zrušit. 26Lysias vystoupil na řečniště a hájil dohodu, jak mohl. Přesvědčil je, utišil je, získal je a pak se vrátil do Antiochie. Tak proběhly události kolem králova tažení a jeho stažení.

14

BOJE S NIKANOREM ZA KRÁLE DEMETRIA

Alkimovy úklady

1Po třech letech se Juda a jeho muži dozvěděli, že Demetrios, syn Seleukův, se s množstvím vojáků vylodil v tripoliském přístavu, 2nechal zabít Antiocha i jeho poručníka Lysia a zmocnil se země.
3Jistý Alkimos, bývalý velekněz, který se však v dobách povstání vědomě poskvrnil, pochopil, že pro něj není žádná záchrana a že už nebude mít přístup ke svatému oltáři. 4Někdy v roce 151 se proto vypravil ke králi Demetriovi, přinesl mu kromě obvyklých olivových větviček z chrámu také zlatý věnec a palmovou ratolest. Jinak toho dne zůstal zticha. 5Příležitost k prosezení svého šíleného záměru ovšem dostal, když ho Demetrios přizval na zasedání rady a zeptal se ho, jaká nálada panuje mezi Židy a jak smýšlejí. Na to odpověděl:
6„Ti z Židů, kterým se říká chasidé a které vede Juda Makabejský, rozdmychávají válku, podněcují vzpouru a brání pokojnému životu v říši. 7Právě proto jsem byl oloupen o svou dědičnou hodnost (to jest velekněžství), ale teď jsem zde, 8především proto, že mám na srdci zájmy krále, a potom také proto, že myslím na své spoluobčany. Vždyť kvůli nerozvážnosti zmíněných chasidů je teď na tom celý náš národ velmi zle.
9Nuže, králi, teď už to všechno víš. Rač se proto postarat o naši zemi i o náš těžce zkoušený národ s vlídnou laskavostí, kterou prokazuješ všem. 10Dokud je totiž Juda naživu, nebude v říši klid.“
11Když Alkimos takto promluvil, začali Demetria podněcovat další královi rádci, kteří k Judovi chovali zášť. 12Král tedy ihned vybral Nikanora, někdejšího velitele slonů, a jmenoval ho místodržitelem Judska. Vyslal ho 13s rozkazem odstranit Judu, jeho muže rozprášit a za velekněze velikého chrámu dosadit Alkima.

Nikanor zjednává mír

14K Nikanorovi se houfně přidávali pohané, kteří před Judou uprchli z Judska. Mysleli si, že židovská neštěstí a pohromy jim přinesou štěstí.
15Když se Židé dozvěděli o Nikanorově příchodu a vpádu pohanů, sypali si hlavy hlínou a modlili se k Tomu, který ustanovil svůj lid navěky a stále se zjevně ujímá svého dědictví. 16Na rozkaz velitele pak odtud ihned vyrazili a střetli se s nepřáteli u osady Hadasa. 17Do boje s Nikanorem se pustil Judův bratr Šimon, ale v boji poněkud podléhal, zaskočen nenadálým útokem.
18Nikanor se však zdráhal vyřešit věc krveprolitím, protože se doslechl o odvaze Judových mužů a o jejich statečnosti v bojích za vlast. 19Poslal proto Posidonia, Theodota a Matatiáše, aby nabídli smír a vedli vyjednávání.
20Když byly podmínky důkladně probrány, velitel je sdělil vojákům a ti jednomyslně souhlasili. Dohoda tedy byla schválena 21a byl určen den, kdy se velitelé mají sejít o samotě. Z každé strany předjel bojový vůz a byla připravena křesla. 22Juda ale na vhodných místech rozestavil ozbrojence, aby byli připraveni, kdyby nepřátelé znenadání provedli nějaký úskok. Rozhovory pak proběhly hladce.
23Nikanor se usadil v Jeruzalémě a neprováděl nic nepatřičného. Naopak rozpustil hordy, které se kolem něho předtím srotily. 24Judu měl stále nablízku a upřímně k tomu muži přilnul.

Nikanorův obrat proti Judovi

25Pobízel ho, ať se ožení a zplodí děti, a Juda se skutečně oženil, měl se dobře a užíval života.
26Alkimos si ale jejich vzájemné náklonnosti všiml. Vzal dohodu, kterou spolu ti dva uzavřeli, a vypravil se k Demetriovi. Namluvil mu, že Nikanor pomýšlí na zradu, neboť si prý jako svého nástupce určil nepřítele říše Judu. 27Král pak rozčílen a popuzen pomluvami toho ničemy napsal Nikanorovi, že se mu ta dohoda nelíbí, a nařídil mu, ať Makabejského ihned pošle v poutech do Antiochie.
28Když Nikanor tu zprávu dostal, byl bezradný. Nechtělo se mu rušit dohodu, když se Juda ničím neprovinil, 29ale protože králi nelze odporovat, čekal na vhodnou příležitost, aby jeho rozkaz splnil lstí. 30Makabejský si všiml, že Nikanor k němu začal být odměřený a že se při obvyklých setkáních chová nevlídněji. Pochopil, že ta odměřenost nevěstí nic dobrého, a tak shromáždil velké množství svých mužů a ukryl se.
31Když Nikanor poznal, že ho Juda pořádně přelstil, přišel do přesvatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli obvyklé oběti, rozkázal, ať mu Judu vydají. 32Ti se však zapřísahali, že nevědí, kde se hledaný muž skrývá. 33Nikanor tedy vztáhl pravici proti chrámu a přísahal: „Jestli mi Judu nevydáte v poutech, srovnám tuto Boží svatyni se zemí, zbořím oltář a postavím zde slavný chrám Dionýsovi!“
34Po těch slovech odešel. Kněží vztáhli ruce k nebi a vzývali Toho, který byl vždy Ochráncem našeho národa: 35„Hospodine, který nic nepotřebuješ, ty sám jsi rozhodl, že u nás má být chrám, v němž bys přebýval.

Razisova hrdinská smrt

36Nyní tedy, svatý Pane všeho posvěcení, zachovej tento nedávno očištěný dům neposkvrněný navěky!“
37Jistý Razis, člen jeruzalémské rady starších, byl tehdy udán Nikanorovi. Byl to muž velmi dobré pověsti, který miloval všechny své krajany natolik, že ho pro jeho oddanost nazývali „otcem Židů“. 38Už dříve, v dobách povstání, byl totiž obviněn z judaismu a za judaismus byl se vší horlivostí ochoten nasadit tělo i duši.
39Nikanor chtěl předvést svou nenávist k Židům, a tak poslal více než 500 vojáků, aby Razise zajali 40– domníval se totiž, že tím Židům zasadí těžkou ránu. 41Vojáci se tedy chystali zmocnit věže, kde byl Razis obklíčen. Už se dobývali skrz vnější vrata a poslali pro oheň, aby vrata podpálili, když Razis nalehl na svůj meč. 42Chtěl totiž raději důstojně zemřít než padnout do rukou těm proklatcům a trpět urážky nehodné své důstojnosti.
43Ve spěchu a rozrušení si však nezasadil ránu přesně. Proto, když už se dav hrnul skrz bránu, vyběhl směle na hradbu a statečně se vrhl dolů mezi ně. 44Vojáci se rychle rozestoupili a Razis padl na prázdné místo doprostřed. 45Byl však ještě živý a hořel odhodláním, a tak se zvedl, a i když mu z hrozných ran crčela krev, prodral se vojskem, postavil se na strmou skálu, 46a přestože už ztratil skoro poslední kapku krve, vyrval si vnitřnosti a oběma rukama je vrhl do davu. Přitom vzýval Pána života i ducha, aby mu je jednou navrátil. Takto zemřel.

15

Nikanorova zpupnost

1Když se Nikanor dozvěděl, že Juda je se svými muži v oblasti Samaří, rozhodl se zaútočit na ně pro větší jistotu v den odpočinku. 2Židé, kteří byli donuceni ho doprovázet, však říkali: „Nevyhlazuj je takto krutě a barbarsky. Ucti den, který Vševidoucí posvětil nade všechny ostatní.“ 3Ten trojnásobný proklatec se jich zeptal: „Je snad v nebi nějaký vládce, který nařídil slavit sobotní den?“
4„Sám živý Hospodin, Vládce na nebi!“ odpověděli. „To on přikázal zachovávat sedmý den.“

Juda spoléhá na Hospodina

5„Já jsem zase vládce na zemi,“ opáčil Nikanor, „a přikazuji vám vzít zbraně a splnit povinnost vůči králi!“ Tento svůj podlý záměr však naplnit nedokázal.
6Nikanor se ve své nesmírné zpupnosti a pýše rozhodl, že si postaví veřejný pomník svého vítězství nad Judou a jeho muži. 7Makabejský ale stále s plnou důvěrou spoléhal, že mu Hospodin přijde na pomoc. 8Povzbuzoval své muže, ať se nebojí vpádu pohanů. Ať si raději připomínají, kolikrát už jim Nebesa pomohla, a i nyní očekávají, že jim Všemohoucí daruje vítězství. 9Nabádal je slovy Zákona i Proroků a připomínal jim zápasy, kterými prošli, a tak jim dodal odvahy. 10Když je vyburcoval k odhodlání, vydal jim rozkazy, přičemž jim líčil pohanskou věrolomnost a porušování přísah. 11Každého z nich vyzbrojil ne toliko ochranou štítů a kopí, jako spíš slovy ušlechtilého povzbuzení. Pak jim ještě vyprávěl svůj přesvědčivý sen a všechny jím nadmíru potěšil.
12Měl totiž vidění, jak někdejší velekněz Oniáš (ten dobrý a počestný člověk skromného vystupování a laskavé povahy, který uměl příhodně mluvit a od dětství byl vychován k veškeré ctnosti), rozepjal ruce a modlil se za celé židovské společenství. 13Podobně se mu potom zjevil ctihodný stařec v šedinách, zahalený podivuhodným a vznešeným majestátem. 14Vtom promluvil Oniáš a řekl: „Tento muž miluje své bratry a velmi se modlí za lid a svaté město; je to Jeremiáš, prorok Boží!“ 15Jeremiáš pak vztáhl pravici a předal Judovi zlatý meč se slovy: 16„Přijmi tento svatý meč jako dar od Boha. Jím pobiješ své protivníky.“
17Povzbuzeni Judovými překrásnými slovy, která v nich probouzela odvahu a dodávala mužnost mladíkům, se rozhodli, že nebudou stavět tábor, ale pustí se směle do boje. Chtěli vše raději vyřešit statečným bojem muže proti muži, než aby vydali ohrožení město, svaté zákony a chrám. 18Obava o ženy a děti, bratry a příbuzné je tolik netížila, neboť jejich největší a hlavní starostí byl posvěcený chrám. 19Ti, kdo zůstali ve městě, byli neméně znepokojeni obavou o ty, kdo bojovali venku.
20Všichni očekávali nadcházející rozhodnou bitvu. Nepřátelé už přitáhli, vojsko sešikované do boje, sloni na výhodných pozicích a jízda rozestavená na křídlech. 21Makabejský pozoroval nastupující vojska a viděl rozmanitost jejich výzbroje i divokost zvířat. Pozvedl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl totiž, že vítězství nelze získat zbraněmi, ale že On je dává dle svého uvážení těm, kdo si je zaslouží. 22Vzýval ho tedy těmito slovy:
„Pane, ty jsi poslal svého anděla k judskému králi Ezechiášovi a pobil v Senacheribově táboře na 185 000 mužů. 23Vládce nebes, pošli svého dobrého anděla také nyní před námi, ať rozsévá strach a hrůzu!

Nikanorův konec

24Svou mocnou paží rozdrť ty, kdo rouhavě útočí na tvůj svatý lid!“ Těmi slovy skončil.
25Nikanorovi muži se blížili s troubením a válečnými zpěvy, 26zatímco Judovi muži šli vstříc nepřátelům s prosbami a modlitbami. 27Rukama bojovali a srdcem se modlili k Bohu; pobili nejméně 35 000 mužů a velice se nad tím projevem Boží moci radovali. 28Po bitvě se vesele vraceli domů, když vtom poznali Nikanora, jak tam leží mrtev v plné zbroji. 29Spustil se křik a rozruch a začali velebit Vládce v jazyce svých otců.
30Juda, který bojoval tělem i duší v první linii za své spoluobčany a od mládí projevoval oddanost svým krajanům, pak přikázal, aby Nikanorovi usekli hlavu a ruku v rameni a přinesli je do Jeruzaléma. 31Když tam dorazil, svolal své krajany, postavil kněze před oltář a poslal i pro hradní posádku. 32Ukázal jim hlavu toho mizery Nikanora i ruku toho rouhače, kterou předtím pyšně vztáhl proti svatému příbytku Všemohoucího. 33Pak tomu bezbožnému Nikanorovi vyřízl jazyk a dal ho po kouskách naházet ptákům. A ruku toho zlosyna pověsili naproti chrámu.
34Všichni se obrátili k nebi a začali velebit Hospodina, který se tak zjevně projevil: „Požehnaný, který zachoval svou svatyni bez poskvrny!“ 35Nikanorovu useknutou hlavu pak Juda nechal zavěsit na hrad jako viditelné a každému jasné znamení Hospodinovy pomoci.

Závěr

36Všichni pak veřejným hlasováním rozhodli, že tento den se musí nějak slavit a že třináctý den dvanáctého měsíce (zvaného aramejsky adar), totiž den před Mordechajovou slavností, bude významným svátkem.
37Tak to tedy dopadlo s Nikanorem a od těch dob bylo město v moci Hebrejů. Já zde proto své vyprávění skončím. 38Je-li sepsáno krásně a poutavě, odpovídá to mému přání. Je-li nevalné a průměrné, odpovídá to mým schopnostem. 39Neboť jako je škodlivé pít samotné víno, škodí naopak též samotná voda; a jako je víno smíšené s vodou lahodné a působí dobrou náladu, tak i styl vyprávění potěší sluch čtenářů tohoto spisu. Zde je tedy konec.