English
„Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. (1. Petr 5:5b–6)
Chcete dostávat Slovo na den e-mailem? Přihlašte se zde.

Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:
Obsah:

Ester

1

Mordechajův sen
1Druhého roku vlády velkokrále Artaxerxe, prvního dne měsíce nisanu, se Mordechajovi, synu Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z kmene Benjamínova, zdál sen. 2Mordechaj byl Žid, bydlel v Súsách a byl důležitým mužem sloužícím na královském dvoře. 3Patřil k potomkům zajatců, které babylonský král Nabukadnezar odvlekl z Jeruzaléma s judským králem Jekoniášem.
4Zdálo se mu toto: Najednou bylo slyšet hluk a křik, hromobití a zemětřesení a na zemi zavládl zmatek. 5Vtom vylezli dva obrovští draci připravení k boji a ozval se jejich hrozný řev. 6Za zvuku toho řevu se všechny národy začaly chystat do války, aby bojovaly proti národu spravedlivých. 7Vtom nastal temný a chmurný den, přišla tíseň a úzkost a na zemi zavládlo trápení a veliký zmatek. 8Celý ten spravedlivý národ se chvěl strachem z nadcházející pohromy. Lidé se připravili na smrt a volali k Bohu. 9A z jejich volání jakoby z malého praménku vyrostla mohutná řeka plná vody. 10Rozlilo se světlo vycházejícího slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné.
11Když se Mordechaj probudil ze svého snu, ve kterém viděl, co se Bůh rozhodl učinit, přemítal o tom až do noci a usilovně se to všechno snažil pochopit.
12Když jednou Mordechaj odpočíval na dvoře se dvěma královými eunuchy, strážci paláce Gabathou a Tharrou, 13zaslechl, o čem uvažují, a odhalil jejich plány. Zjistil, že se chystají vztáhnout ruku na krále Artaxerxe, a tak je králi udal. 14Král vzal ty dva eunuchy k výslechu, a když se přiznali, nechal je popravit. 15Potom dal ty události zapsat do královské kroniky. Také Mordechaj o nich psal. 16Král pak Mordechaje pověřil službou u dvora a z vděčnosti ho obdaroval. 17Královské oblibě se ale těšil také Bugajec Haman, syn Hamedatův. Ten se chystal Mordechajovi a jeho lidu za ony dva královské eunuchy pomstít.
Králova slavnost
18Stalo se to za dnů Artaxerxe (toho Artaxerxe, který vládl sto sedmadvaceti provinciím od Indie až po Etiopii), 19v době, kdy král Artaxerxes vládl na trůně v Súsách. 20Třetího roku své vlády král uspořádal hostinu pro své dvořany i pro představitele různých národů, pro věhlasné Peršany a Médy a pro vládce satrapií. 21Sto osmdesát dní vystavoval na odiv bohatství své říše a nádheru svého slavnostního veselí.
22Na závěr slavnosti pak král uspořádal sedmidenní hostinu pro představitele národů, kteří žili ve městě. Konala se na nádvoří královského paláce, 23vyzdobeném závěsy z kmentu a plátna, které byly uvázány pomocí zlatých a stříbrných spon kmentovými a purpurovými šňůrami na pilíře z parského mramoru. Na dláždění ze smaragdového kamene, perleti a parského mramoru stála stříbrná a zlatá lehátka a na nich pestře zdobené průsvitné přehozy lemované rozvitými růžemi. 24Stály tam zlaté a stříbrné číše a vzácný rubínový pohár v ceně 30000 talentů. Vína tam byla spousta a bylo to lahodné víno, jaké pije sám král. 25Hostina neměla stanovený řád. Tak to chtěl král, který nařídil služebnictvu, aby splnili, cokoli si on nebo jeho hosté budou přát.
26Královna Vašti zatím uspořádala v paláci krále Artaxerxe hostinu pro ženy.
Neposlušná Vašti
27Sedmého dne král Artaxerxes v dobrém rozmaru řekl sedmi eunuchům, kteří mu sloužili, totiž Hamanovi, Bazanovi, Tharrovi, Borazovi, Zatholthovi, Abatazovi a Tharabovi, 28ať k němu přivedou královnu. Chtěl ji posadit na trůn, nasadit jí korunu a všem velmožům i představitelům národů předvést její krásu. Byla totiž překrásná. 29Královna Vašti ho ale neposlechla a s eunuchy nepřišla.
Král byl rozhořčen, přímo zuřil.
30„Vašti mluvila tak a tak,“ řekl svým dvořanům. „Posuďte to podle zákona!“ 31Přišli tedy k němu perští a médští velmoži Arkesaios, Sarsathaios a Malesear, kteří byli králi nejblíže a seděli na čestných místech po jeho boku. 32Ti mu oznámili, jak má podle zákonů s královnou Vašti naložit kvůli tomu, že nesplnila, co jí král prostřednictvím eunuchů nařídil.
33Memuchan králi a velmožům řekl: „Královna Vašti se neprovinila jen proti králi, ale i proti všem královým velmožům a hodnostářům.“ 34Pak jim vylíčil královnina slova i to, jak králi odmlouvala, a pokračoval: „Ona odmlouvala králi Artaxerxovi! 35Až teď vznešené manželky perských a médských velmožů uslyší, jak Vašti odpověděla králi, i ony si pak dovolí podobně urážet své manžely. 36Jestliže se mnou král souhlasí, nechť vydá královské nařízení a to ať je zapsáno mezi zákony Médů a Peršanů, aby se dodržovalo navždy: Královna už nesmí přijít ke králi a on ať její královskou hodnost udělí nějaké jiné, lepší ženě. 37Až král ten zákon stanoví, nechť jej dá rozhlásit po celém svém království. Všechny manželky pak budou ctít své manžely – ať už jsou chudí, nebo bohatí.“
38Ta řeč se králi i velmožům zalíbila, a tak král udělal, jak Memuchan řekl. 39Rozeslal listy do celého království, do každé země jejich jazykem, aby se mužům doma prokazovala úcta.

2

Ester a Mordechaj
1Když bylo po všem, králův hněv nakonec vychladl. Přestal myslet na Vašti a zapomněl už na to, co prohlásil a jak ji odsoudil. 2Královi služebníci tehdy řekli: „Nechť se pro krále dají vyhledat krásné a bezúhonné dívky. 3Král nechť ve všech provinciích své říše ustanoví místní zmocněnce, kteří mu shromáždí všechny krásné panny do harému v Súsách, kde budou předány královskému eunuchovi, strážci žen, a kde se jim dostane vonných mastí a veškeré další péče. 4Žena, která se králi zalíbí, se pak stane královnou namísto Vašti.“ To se králi zalíbilo a učinil tak.
5V Súsách žil jeden Žid. Jmenoval se Mordechaj, syn Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z kmene Benjamínova. 6Byl to jeden z jeruzalémských vyhnanců, které odvlekl do zajetí babylonský král Nabukadnezar. 7Staral se o jednu dívku. Byla to překrásná dívka, dcera jeho strýce Aminadaba a jmenovala se Ester. Když její rodiče zemřeli, přijal ji k sobě do výchovy, aby se stala jeho ženou.
8Když bylo vyhlášeno královo nařízení, začali do města Sús do péče Hegaje, strážce žen, shromažďovat mnoho dívek. Také Ester tehdy odvedli k Hegajovi. 9Ta dívka se mu zalíbila a získala si jeho přízeň. Hned jí poskytl vonné masti a veškeré příděly, vybral pro ni také sedm děvčat z paláce a zacházel s ní i s jejími služebnými v harému pěkně. 10Ester však neprozradila svou národnost a svůj původ, protože jí Mordechaj přikázal, aby o tom nemluvila. 11Mordechaj se denně procházel kolem nádvoří harému, aby se dozvěděl, co se s Ester děje.
12Vždy po uplynutí dvanácti měsíců nastávala chvíle, kdy dívky přicházely ke králi. Tak dlouho totiž trvala jejich příprava – šest měsíců se natíraly myrhovým olejem a dalších šest měsíců voňavkami a ženskými mastmi. 13Každá dívka, která měla jít ke králi, dostala, o cokoli si řekla, a mohla si to vzít z harému s sebou do králových komnat. 14Šla k němu večer a za rozednění odcházela do druhého harému, kde byl strážcem žen královský eunuch Hagaj. Podruhé už ke králi nešla, pokud ji jmenovitě nepozval.
Ester královnou
15 Když se naplnil čas, kdy měla Ester, dcera Mordechajova strýce Aminadaba, přijít ke králi, nezanedbala nic z toho, co jí eunuch Hagaj, strážce žen, přikázal. Každý, kdo Ester viděl, si ji oblíbil. 16Tak Ester přišla ke králi Artaxerxovi; bylo to sedmého roku jeho vlády, dvanáctého měsíce (což je adar). 17Král se do Ester zamiloval. Oblíbil si ji více než všechny ostatní panny a korunoval ji jako svou manželku. 18Poté král na oslavu svého sňatku s Ester uspořádal sedmidenní hostinu pro všechny své dvořany i velmože a v celé své říši vyhlásil amnestii.
19Mordechaj dál sloužil na královském dvoře 20a Ester svůj původ stále ještě neprozradila. Tak jí to totiž Mordechaj přikázal; a také, aby ctila Boha a plnila jeho přikázání, jako když žila u něj doma. Ester proto na svých způsobech nic nezměnila.
21Dva královi eunuchové, velitelé tělesné stráže (kteří těžce nesli Mordechajovo povýšení), se chystali krále Arxtaxerxe zabít. 22Mordechaj se o tom plánu dozvěděl a ohlásil to Ester, která ty úklady oznámila králi. 23Král poslal oba eunuchy k výslechu a nakonec je dal pověsit. Poté král nechal pořídit pochvalný záznam o Mordechajově oddanosti a dal jej uložit do královské knihovny.

3

Hamanův edikt
1Po nějaké době král Artaxerxes vyznamenal Bugajce Hamana, syna Hamedatova. Povýšil ho a posadil na první místo mezi svými dvořany. 2Všichni lidé u dvora se mu klaněli, protože to tak král nařídil. Jen Mordechaj se mu neklaněl.
3Lidé u královského dvora se Mordechaje ptali: „Mordechaji, proč nedbáš královských slov?“ 4Opakovali mu to každý den, ale on je neposlouchal, a tak Hamanovi nahlásili, že Mordechaj odporuje královým slovům. (Mordechaj jim také prozradil, že je Žid.)
5Když Haman zjistil, že se mu Mordechaj neklaní, strašně se rozlítil 6a usmyslel si, že všechny Židy v Artaxerxově říši vyhladí. 7Ve dvanáctém roce vlády krále Artaxerxe pak Haman dospěl k rozhodnutí. Losem zjišťoval dny a měsíce jeden po druhém, aby určil jediný den, v němž hodlal zahubit Mordechajův národ – a los padl na čtrnáctý den měsíce adaru.
8Pak řekl králi Artaxerxovi: „Je tu jeden národ rozptýlený mezi všemi národy tvé říše. Svými zákony se liší od všech ostatních národů a královské zákony neposlouchá. Není v králově zájmu nadále je trpět. 9Pokud král souhlasí, ať je vydáno rozhodnutí, že mají být vyhlazeni. Já pak odvedu do královské pokladny deset tisíc talentů stříbra.“
10Král si tedy sňal prsten a dal ho do ruky Hamanovi, aby pod výnos proti Židům připojil pečeť. 11„Stříbro si nech,“ řekl král Hamanovi, „a s tím národem udělej, co chceš.“

12Třináctého dne prvního měsíce proto byli svoláni královští písaři. Podle Hamanových pokynů napsali jménem krále Artaxerxe prefektům a místodržitelům všech provincií od Indie až po Etiopii. Celkem to bylo sto sedmadvacet provincií a představitelům každého z těch národů se psalo vždy v jejich vlastním jazyce. 13Pak byli po celé Artaxerxově říši rozesláni poslové s nařízením, ať v určený den dvanáctého měsíce (což je adar) vyhladí židovský národ a vyplení jejich majetek.

14Toto je znění onoho listu:

Velkokrál Artaxerxes píše místodržitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Etiopii a podřízeným správcům toto:
15Stal jsem se vládcem mnohých národů a pánem celého světa, avšak rozhodl jsem se, že této své moci nebudu užívat zpupně, nýbrž že budu vládnout s ustavičnou laskavostí a mírností, abych svým poddaným umožnil stálý život bez bouří a zajistil jim ve své říši klid a bezpečné cesty od jednoho konce až po druhý, a tak nastolil všemi lidmi vytoužený mír.
16Ptal jsem se proto svých rádců, jak onoho cíle dosáhnu. Haman, který mezi námi vyniká moudrostí a zaujímá čestné místo hned po králi, tehdy osvědčil setrvalou oddanost a spolehlivou věrnost. 17Sdělil nám, že se mezi všechny národy světa vmísil jakýsi nepřátelský lid, jenž je svými zákony v rozporu se všemi ostatními národy a jenž ustavičně opomíjí královská nařízení, čímž je narušováno naše znamenité úsilí o zajištění jednotné vlády. 18Je nám tedy zřejmé, že tento národ jako jediný žije v neustálém rozporu s celým lidstvem, zvráceně se řídí svým podivným souborem zákonů, má nepříznivý poměr k naší vládě a tím nejhorším způsobem se staví proti našim zájmům, jimiž jsou klid a stabilita říše.
19Nařizujeme tedy: Všichni, které vám ve svém výnosu označil Haman (který je těmito našimi záležitostmi pověřen a je naším druhým otcem ), ať jsou i se ženami a dětmi nemilosrdně a nelítostně až do kořene vyhlazeni nepřátelskými meči, a to čtrnáctého dne dvanáctého měsíce (což je adar) tohoto roku. 20Tak budou tito naši dávní i nynější nepřátelé v jediný den prudce uvrženi do podsvětí a do budoucna nás nechají vládnout nerušeně a v dokonalém klidu.
21Opisy těchto listů nechali zveřejnit v každé provincii a všem národům bylo nařízeno, ať se na ten den připraví. 22Věc byla urychleně vyřízena také v Súsách. Král s Hamanem se pustili do pitky, ve městě však zavládl rozruch.

4

Zachraň nás!
1Když se Mordechaj dozvěděl, co se děje, roztrhl své šaty, oblékl se pytlovinou, posypal se popelem a vyšel do ulic města s hlasitým nářkem: „Chtějí vyhladit národ, který neudělal nic špatného!“ 2Došel ale jen ke královské bráně; nesměl totiž vstoupit do paláce pokrytý pytlovinou a popelem. 3(V každé provincii, kde byl ten výnos zveřejněn, drželi Židé veliký smutek. S pláčem a naříkáním si stlali v pytlovině a popelu.)
4Za královnou proto přišly její služebné i její eunuši a oznámili jí to. Když uslyšela, co se stalo, zhrozila se. Poslala Mordechajovi šaty, aby se převlékl a odložil pytlovinu. On ale odmítl, 5a tak Ester zavolala svého eunucha Hatacha, který jí byl přidělen, a poslala ho za Mordechajem zjistit, co se přesně děje.
6Mordechaj mu vylíčil, co se stalo – že Haman králi slíbil odvést do pokladny deset tisíc talentů za vyhlazení Židů. 7Dal mu i opis listu zveřejněného v Súsách ohledně jejich vyhlazení. Řekl mu, ať ho ukáže Ester a vyřídí jí, aby se šla za králem přimlouvat a prosit za svůj lid. „Vzpomeň si na svůj nízký původ,“ vzkázal jí, „na dny, kdy jsi vyrůstala u mne. Haman, druhý muž po králi, nad námi totiž vyřkl rozsudek smrti. Vzývej Hospodina a promluv o nás s králem. Zachraň nás před smrtí!“
8Hatach tedy šel a všechno jí to vyřídil. 9Ester mu odpověděla: „Jdi za Mordechajem a pověz mu: 10Všechny národy v říši vědí, že kdokoli vejde ke králi do vnitřní síně bez pozvání, není pro něj záchrany, ať je to muž či žena. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, bude ušetřen. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“
11Když to Hatach Mordechajovi všechno vyřídil, 12ten mu odpověděl: „Běž a řekni jí: Ester, nemysli si, že se v královském paláci jako jediná z Židů zachráníš. 13Budeš-li teď dělat, že neslyšíš, Židům přijde pomoc a ochrana odjinud, ale ty i rodina tvého otce zahynete. Kdo ví? Snad ses stala královnou právě pro tento okamžik.“
14Ester na to Mordechajovi vzkázala: 15„Jdi a shromáždi Židy v Súsách. Tři dny se za mne postěte – nejezte a nepijte ve dne ani v noci. I já a mé služebné zůstaneme bez jídla. Potom poruším zákon a vejdu ke králi, i kdybych měla zahynout.“
Mordechajova modlitba
16Mordechaj šel a udělal všechno, co mu Ester uložila. 17Vzpomínal na všechny Hospodinovy skutky a modlil se k Hospodinu:

18„Hospodine, všemohoucí Pane a Králi! Všechno je ve tvé moci a tvou vůli chránit Izrael nikdo nezvrátí. 19Ty jsi stvořil nebe a zemi i všechny úžasné věci pod nebem. Jsi Pánem všeho – tobě se, Hospodine, nemůže nikdo postavit.
20Ty znáš všechno. Ty víš, Hospodine, že jsem se tomu pyšnému Hamanovi neodmítl klanět ze zpupnosti, pýchy nebo ješitnosti. Vždyť pro záchranu Izraele bych byl ochoten i líbat mu nohy! 21Udělal jsem to, abych slávu člověka nenadřadil slávě Boží. Nebudu se klanět nikomu než tobě, svému Pánu. To, co dělám, tedy není z pýchy.
22Nyní, Hospodine, Bože a Králi, Bože Abrahamův, ušetři svůj lid! Chtějí nás totiž vyhubit, usilují vyhladit tvé dávné dědictví. 23Nepohrdej svým podílem, který sis pro sebe vykoupil z Egypta! 24Vyslyš mou prosbu a buď milostiv svému dědictví. Změň náš zármutek na veselí, abychom zůstali naživu a opěvovali tvé jméno, Hospodine. Nezavírej ústa těch, kdo tě chválí!“

25Podobně úpěl ze všech sil celý Izrael, protože stáli tváří v tvář smrti.
Esteřina modlitba
26Také královnu Ester zachvátila smrtelná úzkost, a tak hledala útočiště u Hospodina. Odložila své skvostné roucho a oblékla si šaty smutku a truchlení. Místo vzácných voňavek si hlavu pokryla popelem a špínou a pokořovala se přísným půstem. Odložila všechny okázalé ozdoby a zahalena prameny zcuchaných vlasů se takto modlila k Hospodinu, Bohu Izraele:

27„Pane můj, náš Králi, ty jsi jediný! Pomoz mi. Jsem sama, nemám jiného pomocníka než tebe a vydávám se do nebezpečí. 28Odmalička jsem ve svém rodném domě slýchala, že ty, Hospodine, sis vybral Izrael ze všech národů. Vybral sis naše otce ze všech předků jako věčné dědictví a splnil jsi jim všechno, co jsi řekl. 29Pak jsme se však proti tobě prohřešili a tys nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme uctívali jejich bohy. Jsi spravedlivý, Hospodine. 30Jim ale naše trpké zotročení nestačí! Přísahali teď na své modly, že zmaří tvé výroky, vyhladí tvé dědictví, zacpou ústa těm, kdo tě chválí, a uhasí tvůj oltář i slávu tvého chrámu, 31aby pak pohané z plna hrdla chválili své nicotné modly a navěky obdivovali krále, který je pouhý smrtelník.
32Nepředávej, Hospodine, své žezlo těm, kdo nejsou žádní bohové! Ať se nesmějí našemu zničení! Obrať jejich plány proti nim a toho, kdo na nás zaútočil, ztrestej pro výstrahu ostatním. 33Rozpomeň se, Hospodine! Dej se poznat ve chvíli našeho soužení! Králi bohů, jenž vládneš nad vší mocí, dodej mi odvahy! 34Vlož mi před tím lvem do úst vhodná slova a v jeho srdci probuď nenávist k tomu, kdo se s námi pustil do války. Ať je konec s ním i s těmi, kdo s ním souhlasí!
35Zachraň nás svou rukou a pomoz mi. Jsem sama a mám jen tebe, Hospodine. 36Ty znáš všechno. Ty víš, jak pohrdám slávou bezbožných a jak se mi hnusí lože neobřezanců a všech cizáků. 37Ty víš, k čemu mě tu nutí – jak se mi oškliví čelenka, již musím nosit na znamení své vznešenosti, kdykoli se mám ukázat před lidmi. Oškliví se mi jako hadry potřísněné krvácením a v soukromí ji nenosím. 38Tvá služebnice nejedla u Hamanova stolu; neslavila jsem královu hostinu a nepila víno, z něhož obětovali úlitbu. 39Tvá služebnice ode dne svého povýšení až dodnes neměla jinou radost než tebe, Hospodine, Bože Abrahamův.
40Bože, jsi silnější než všichni – vyslyš naše zoufalé hlasy! Vysvoboď nás z ruky zlosynů a mě osvoboď od mého strachu.“

5

Dnes pořádám slavnost
1Třetího dne Ester dokončila modlitbu, odložila kajícné roucho a oblékla si slavnostní šaty. 2Když se takto okrášlila, volala Vševidoucího Boha a Zachránce. Potom si k sobě vzala dvě služky – o jednu se zlehka opírala a druhá šla za ní a nesla jí vlečku. 3Přímo zářila v rozkvětu své krásy, tvář měla šťastnou a vypadala mile, ale srdce se jí svíralo strachy. 4Prošla všemi dveřmi, až konečně stanula před králem. Seděl na královském trůně, na sobě všechny odznaky svého majestátu, celý ve zlatě a drahokamech a šla z něj nesmírná hrůza. 5Pozvedl tvář planoucí slávou a vrhl na ni pohled plný hněvu. Královně se podlomila kolena. Zbledla a začala omdlívat, až klesla na rameno služky, která šla před ní. 6Bůh ale obměkčil královo srdce. S obavou rychle vstal z trůnu, vzal ji do náručí a utěšoval ji mírnými slovy, dokud se nevzchopila: 7„Co je ti, Ester? Jsem přece tvůj manžel. Buď klidná, nezemřeš. To nařízení se týká jen našich poddaných. Pojď blíž.“
8Pak zvedl své zlaté žezlo, položil jí ho na šíji a objal ji.
„Pověz, co je s tebou,“ vybídl ji. Odpověděla: „Viděla jsem tě, pane, jako Božího anděla a srdce se mi zachvělo strachem z tvé slávy. Jsi totiž úžasný, pane, a tvá tvář je plná půvabu.“
9A při těch slovech omdlela.
Král se polekal a všechno služebnictvo ji muselo křísit.
10Potom jí král řekl: „Co si přeješ, Ester? Co si žádáš? Dám ti cokoli, třeba i půl království.“
11„Dnes pořádám slavnost,“ odpověděla Ester. „Ráčil by král přijít i s Hamanem na hostinu, kterou dnes připravím?“
12„Hned sežeňte Hamana,“ řekl na to král. „Ať Ester splníme její přání!“
A tak oba přišli na hostinu, na kterou je Ester pozvala.
13Když potom popíjeli, král Ester vyzval: „Co si přeješ, královno Ester? Cokoli si žádáš, dostaneš.“
14„Co si přeji,“ odpověděla, „a co si žádám? 15Ráčí-li mi král prokázat laskavost, ať přijde také zítra s Hamanem na hostinu, kterou jim připravím. Zítra připravím totéž co dnes.“
16Haman od krále odcházel velmi rozveselen a v dobrém rozmaru. Když však na dvoře uviděl Žida Mordechaje, strašně se rozhněval. 17Přišel domů, zavolal své přátele a svou ženu Zósaru 18a začal jim vykládat, jak je bohatý a jak ho král slavně poctil, když ho posadil na přední místo a povýšil ho nad přední hodnostáře království. 19„Královna nepozvala na večeři s králem nikoho jiného než mne. A mám pozvání i na zítřek,“ vyprávěl Haman. 20„Všechnu radost mi ale kazí, když vidím na dvoře toho Žida Mordechaje!“
21Jeho žena Zósara a přátelé mu tedy poradili: „Nech uříznout kůl padesát loket vysoký a ráno řekni králi, ať dá Mordechaje na ten kůl pověsit. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ten nápad se Hamanovi zalíbil, a tak dal připravit kůl.

6

Královská odměna
1Hospodin té noci nenechal krále spát. Ten proto řekl svému písaři, ať přinese kroniku denních záznamů a předčítá mu z nich. 2Narazil na záznam o tom, jak Mordechaj králi Artaxerxovi ohlásil, že dva eunuši z královy stráže chtěli na krále vztáhnout ruku. 3Král se proto zeptal: „Jakým vyznamenáním nebo dobrodiním jsme se za to Mordechajovi odměnili?“
„Neodměnil jsi ho nijak,“ odpověděli královi sluhové.
4A zatímco se král vyptával na ten Mordechajův projev oddanosti, najednou se v předsálí objevil Haman. „Kdo je to v předsálí?“ otázal se král. (To přišel Haman králi říct, ať pověsí Mordechaje na kůl, který dal připravit.)
5„Hle, v předsálí stojí Haman,“ odpověděli královi služebníci.
„Nechte ho vejít,“ řekl král.
6Potom se Hamana otázal: „Co mám udělat, když chci někoho vyznamenat?“
Haman si pomyslel: „Koho jiného by král mohl chtít vyznamenat než mě?“
7A tak králi odpověděl: „Chce-li král někoho vyznamenat, 8ať královští sluhové přinesou roucho z jemné látky, jaké nosí král, a přivedou koně, na kterém jezdí král. 9Ať to předají někomu z věhlasných králových dvořanů a ten ať toho králova oblíbence ustrojí, vysadí ho na koně a rozhlašuje v ulicích města: „Takto se povede každému, koho chce král vyznamenat.“
10„Dobrá,“ odpověděl král Hamanovi. „To, co jsi řekl, udělej pro Žida Mordechaje, který slouží u dvora. Ani slůvko z toho, co jsi řekl, nevynechej!“
11A tak Haman vzal to roucho a koně, ustrojil Mordechaje, vysadil ho na koně a pak procházel ulicemi města a rozhlašoval: „Takhle se povede každému, koho chce král vyznamenat.“ 12Mordechaj se pak vrátil do paláce, ale Haman šel domů se zármutkem ve tváři.
13Když pak Haman vyprávěl své ženě Zósaře a přátelům, co se mu přihodilo, přátelé i žena mu řekli: „Jestli ten Mordechaj patří k Židům, pak tvé pokoření před ním teprve začalo! Dozajista padneš a neobstojíš před ním, protože s ním je živý Bůh.“ 14Ještě to ani nedořekli, když přišli eunuši, aby Hamana spěšně odvedli na hostinu, kterou připravila Ester.

7

Je to Haman!
1Král i Haman tedy přišli hodovat ke královně. 2Také tento den, při této druhé hostině, se král Ester zeptal: „Tak tedy, královno Ester, co si přeješ? Co si žádáš? Dostaneš cokoli, třeba i půl království!“
3Odpověděla: „Ráčí-li mi král prokázat laskavost, ať je mi darován život – to je mé přání! Ať je ušetřen i můj lid – to je má žádost! 4Já i můj lid jsme totiž odsouzeni k záhubě. Máme být oloupeni a zotročeni, nás i naše děti mají prodat jako otroky a otrokyně. Náhodou jsem se o tom doslechla. Náš pronásledovatel si ale nezaslouží zůstat u královského dvora.“
5„Kdo to je?“ přerušil ji král. „Kdo se to opovážil udělat?“
6„Ten padouch,“ odpověděla Ester, „je tenhle zloduch Haman!“
Haman zůstal před králem a královnou otřesen.
7Král vstal od hostiny a vyšel do zahrady. Haman se tehdy snažil královnu uprosit, protože viděl, že je s ním zle. 8Vtom se král vrátil ze zahrady – Haman právě zhroucen na lehátku žadonil u královny. „Tak ty se mi doma ještě budeš sápat po ženě?!“ vykřikl král.
Jak to Haman uslyšel, oněměl hrůzou.
9Bugathan, jeden z eunuchů, tehdy králi řekl: „Představ si, Haman dokonce pro Mordechaje, který se krále zastal, připravil kůl. Je vysoký na padesát loket, stojí u Hamanova domu.“
„Ať ho na něj pověsí!“ rozkázal král.
10A tak Hamana pověsili na kůl, který připravil Mordechajovi. Teprve tehdy se králův hněv utišil.

8

Mordechajův edikt
1Toho dne král Artaxerxes daroval Ester veškerý majetek pronásledovatele Hamana. Pak si dal zavolat Mordechaje. (Ester totiž prozradila, že je to její příbuzný.) 2Král vzal prsten, který odebral Hamanovi, a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje ustanovila správcem veškerého Hamanova majetku.
3Potom šla Ester znovu promluvit s králem. Padla mu k nohám a žádala ho, aby odvrátil tu Hamanovu pohromu, to vše, co nachystal proti Židům. 4Král na Ester ukázal svým zlatým žezlem, a tak se zvedla. Postavila se před králem 5a řekla: „Ráčíš-li mi prokázat laskavost, ať je vyslán rozkaz, jímž budou odvolány výnosy, které rozeslal Haman, aby vyhubil všechny Židy ve tvé říši. 6Vždyť jak bych mohla přihlížet utrpení svého lidu? A jak bych mohla vyváznout při záhubě svého rodu?“
7Král na to Ester odpověděl: „Dal jsem ti všechen Hamanův majetek. Vyhověl jsem ti a pověsil ho na kůl za to, že vztáhl ruce na Židy. Co chceš víc? 8Napište mým jménem, co sami uznáte za vhodné, a zpečeťte to mým prstenem. Ničemu, co se napíše z králova rozkazu a opatří mou pečetí, nelze odporovat.“

9Třiadvacátého dne prvního měsíce (což je nisan) toho roku tedy byli svoláni písaři. Podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak správcům a vládcům provincií ve sto sedmadvaceti satrapiích od Indie až po Etiopii; každému jednotlivému kraji se psalo v jejich jazyce. 10Výnos psaný královým jménem a zpečetěný jeho prstenem pak rozeslali po poslech. 11Mordechaj v něm Židy vybízel, aby v každém městě zachovávali své zvyky a navzájem si pomáhali. Vyzval je, aby se vypořádali se svými protivníky a odpůrci, jak uznají za vhodné; 12a to v celé Artaxerxově říši v tentýž den, třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar).

13Toto je znění onoho listu:

14Velkokrál Artaxerxes posílá pozdrav místodržitelům sto sedmadvaceti satrapií od Indie až po Etiopii – všem těm, kteří pečují o naše zájmy.
15Často se stává, že čím více jsou lidé zahrnováni štědrými poctami svých ušlechtilých dobrodinců, tím více jsou ctižádostiví. Nejenže se pak snaží škodit našim poddaným, ale neschopni unést svůj vlastní blahobyt, pokoušejí se dokonce spřádat plány proti svým dobrodincům. 16Nejenže popírají obyčejnou lidskou vděčnost, ale povzbuzeni lichotkami těch, kdo netuší, co je dobro, dokonce věří, že uniknou Bohu, který stále všechno sleduje, a jeho spravedlnosti, která nenávidí špatnost.
17Často i mnozí z těch, kterým je svěřena moc, podlehnou přemlouvání svých přátel, pověřených správou jednotlivých záležitostí. Nesou pak spoluvinu za prolévání nevinné krve a podílejí se na nenapravitelných škodách, 18protože ryzí rozvaha vládců byla oklamána podlou a zvrácenou lží.
19To vše je zřejmé nejen z dávných příběhů, které se nám dochovaly – sami přece kolem sebe vidíte, jaké zhoubné bezbožnosti páchají nehodní lidé, kteří jsou u moci. 20Do budoucna se proto musíme postarat, aby byl v říši zajištěn klid a mír pro všechny. 21Musíme přistoupit ke změnám, abychom to, co nám bude předneseno, napříště posuzovali náležitě a spravedlivě.
22Nuže, pobýval u nás jistý Haman Makedonský, syn Hamedatův (ve skutečnosti však nebyl perského původu a naše laskavost mu byla zcela cizí). 23Dostalo se mu přízně, kterou chováme ke všem národům, a to do té míry, že byl dokonce nazván naším ‚otcem‘, takže se mu všichni vždy klaněli jakožto druhé nejdůležitější osobě království. 24On ale toto své povýšení neunesl a chystal se nás připravit o vládu i o život. 25Lstivými a promyšlenými úskoky se dožadoval záhuby našeho zachránce a stálého dobrodince Mordechaje, naší nevinné královské společnice Ester i celého jejich národa. 26Myslel si, že nás tímto způsobem zaskočí jako bezbranné, aby pak mohl vládu nad Peršany předat Makedoncům.
27My jsme však zjistili, že Židé, které ten trojnásobný proklatec chtěl dát vyhladit, nejsou žádní zločinci, nýbrž že se řídí těmi nejspravedlivějšími zákony. 28Jsou to synové Nejvyššího, nejmocnějšího, živého Boha, díky němuž je také naše království řízeno tím nejlepším způsobem, a to jak za nás, tak za našich předků.
29Uděláte proto dobře, když se nebudete řídit výnosem, který rozeslal Haman, syn Hamedatův. Sám jeho autor i celá jeho rodina byli totiž pověšeni na kůly u brány v Súsách, když mu všemohoucí Bůh rychle vyměřil zasloužený trest.

30Opis tohoto listu vystavte na všech místech, aby se Židé mohli nadále svobodně řídit svými zákony, a pomáhejte jim v obraně proti těm, kdo na ně zaútočí v čas soužení, totiž třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar). 31Toho dne totiž všemocný Bůh způsobí svému vyvolenému národu radost namísto záhuby.
32A vy, Židé, slavte tento slavný den jako jeden ze svých významných svátků mnoha hostinami. Nám i našim přátelům mezi Peršany ať od nynějška připomíná záchranu, a těm, kdo proti nám kuli pikle, ať připomíná jejich záhubu.
33Každé město a kterákoli provincie, jež se nezachovají podle tohoto výnosu, budou nemilosrdně zpustošeny ohněm a mečem. Na věčné časy pak zůstanou neobyvatelné pro lidi a nepřístupné dokonce i pro divou zvěř a ptáky.
34Opisy listu ať jsou vystaveny v celém království lidem na očích, aby Židé mohli být v ten den připraveni k boji proti svým nepřátelům.
35Jízdní poslové spěšně vyrazili vyplnit králova slova a nařízení bylo vyvěšeno i v Súsách.
36Mordechaj pak vyšel ven oblečen do královského roucha, se zlatým diadémem a purpurovou čelenkou z kmentu. Když ho v Súsách uviděli, začali se radovat 37– pro Židy to byl slavný a šťastný den! 38V každém městě a v každé provincii, kde bylo nařízení vystaveno, kdekoli byl ten výnos zveřejněn, propukli Židé v radost a veselí a pořádali bujaré hostiny. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili a dali se obřezat, protože dostali z Židů strach.

9

Vyhlazení nepřátel
1Třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar), byl již královský výnos znám všude. 2Nepřátelé Židů toho dne propadli záhubě. Dostali takový strach, že se nikdo z nich ani nezmohl na odpor. 3Také vládci satrapií, dvořané a královští písaři měli Židy v úctě, protože na ně padl strach z Mordechaje. 4Královo nařízení totiž bylo vyhlášeno v celém království.
5Ve městě Súsách Židé pobili pět set mužů. 6Mezi nimi Farsanestaina, Delfona, Fasgu, 7Fardatha, Barea, Sarbacha, 8Marmasima, Arufaina, Arsaina a Zabutaitana 9– deset synů onoho nepřítele Židů, Bugajce Hamana, syna Hamedatova. Zabili je a kořist si odnesli.
10Ještě téhož dne se král dozvěděl, kolik lidí v Súsách zahynulo. 11„Jen ve městě Súsách zahubili Židé pět set mužů,“ řekl král Ester. „Jak myslíš, že si vedli ve zbytku říše? Co si ještě přeješ? Všechno ti splním.“
12Ester králi odpověděla: „Ať je Židům dovoleno jednat podle toho výnosu i zítra. A těch deset Hamanových synů ať mohou pověsit.“
13Král svolil, ať se tak stane, a vydal těla Hamanových synů místním Židům, aby je pověsili. 14Židé se tedy shromáždili v Súsách i čtrnáctého adaru a pozabíjeli ještě tři sta mužů. Kořist si ale neodnesli.
15Také ostatní Židé v království se shromáždili a pomáhali si, aby si zjednali klid od nepřátel. Jen třináctého adaru jich zahubili na patnáct tisíc, kořist si ale neodnesli. 16Čtrnáctého dne téhož měsíce už měli klid, a tak slavili den klidu s radostí a veselím. 17Židé ve městě Súsách se však shromáždili ještě čtrnáctého a neodpočívali. Teprve patnáctého slavili s radostí a veselím.
18A proto tedy Židé rozptýlení všude na venkově pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku čtrnáctého adaru, zatímco obyvatelé velkých měst pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku patnáctého adaru.
Svátek purim
19Mordechaj tyto věci zapsal do svitku a rozeslal ho všem Židům v Artaxerxově říši, blízkým i vzdáleným, 20aby začali slavit tyto svátky čtrnáctého a patnáctého adaru. 21V těch dnech si Židé zjednali klid od svých nepřátel – jejich zármutek se proměnil v radost a jejich trápení ve svátek, a proto měli celý tento měsíc (totiž adar) pořádat veselé sváteční hody a posílat výslužku přátelům a chudým.
22Židé tedy přijali, co jim Mordechaj napsal o tom, 23jak proti nim bojoval Haman Makedonský, syn Hamedatův – jak dospěl k rozhodnutí, že je vyhladí, jak ohledně toho házel los, 24jak přišel za králem s tím, ať pověsí Mordechaje, a jak všechny ty pohromy, které zamýšlel přivést na Židy, nakonec přišly na něj, takže byl i se svými dětmi pověšen.
25Podle toho losování dostaly ony dny jméno purim (v jejich řeči se totiž „losy“ řeknou „purim“). Stalo se tak na základě tohoto listu a kvůli všemu, co Židé zakusili a co se jim přihodilo. 26Mordechaj tyto svátky ustanovil a Židé je přijali pro sebe, pro své potomstvo i pro ty, kdo se k nim připojí, a zavázali se, že je budou zachovávat a nikdy nepřestanou. Tyto památné dny se slaví po všechna pokolení ve všech rodinách, ve městě i na venkově. 27Tyto dny purim se budou u Židů slavit po všechny časy a jejich památka z jejich domovů nikdy nevymizí.
28Královna Ester, dcera Aminadabova, a Žid Mordechaj pak napsali, co všechno vykonali, a připojili své potvrzení k listu ohledně purim. 29Mordechaj a královna Ester to tehdy ustanovili sami ze svého popudu, ze své blahovůle a ze svého rozhodnutí. 30Ester to ustanovila jako věčný příkaz, a tak to bylo zapsáno do kroniky.

10

Závěr
1Král v celém svém království – jak ve vnitrozemí, tak na mořských ostrovech – vypsal daně. 2Jeho síla a udatnost, jakož i bohatství a sláva jeho království jsou zaznamenány v Kronice perských a médských králů.
3Mordechaj byl jakožto zmocněnec krále Artaxerxe mocný v celé říši a vážený mezi Židy. Žil tak, že si získal oblibu celého svého národa.

4Mordechaj řekl: „Stalo se to působením Božím. 5Vzpomínám si na sen, který se mi o tom zdál, a ten se do posledního slova naplnil. 6Byl tam malý pramének, který se stal řekou, bylo tam světlo, slunce a spousta vody. Ta řeka je Ester, kterou si král vzal za manželku a učinil ji královnou. 7Dva draci, to jsem já a Haman. 8Národy jsou ti, kdo se shromáždili, aby vyhubili Židy. 9A můj národ, to jsou Izraelci, kteří volali k Bohu a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid, Hospodin nás vysvobodil ze všech těch neštěstí! Bůh učinil veliké divy a zázraky, jaké se mezi národy ještě nestaly. 10Připravil proto dvojí los – jeden pro lid Boží, druhý pro všechny ostatní národy. 11Když pak přišel den, hodina a chvíle, kterou Bůh určil, oba ty losy byly vrženy mezi všemi národy. 12A Bůh si vzpomněl na svůj lid a obhájil své dědictví. 13Tyto dny měsíce adaru – čtrnáctého a patnáctého – se proto v jeho lidu Izraeli budou slavit v radostném a veselém shromáždění před Bohem po všechna pokolení až navěky.“
14Čtvrtého roku vlády Ptolemaia a Kleopatry přinesl tento list ohledně purim jistý Dositheos (který o sobě tvrdil, že je kněz a levita) a jeho syn Ptolemaios. Tvrdili, že list je pravý a že ho přeložil Ptolemaiův syn Lysimachos z Jeruzaléma.