Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Ezechiel

1

Vidění Boží slávy

1Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.
2Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina) 3dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.
4Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. 5Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku, 6ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla. 7Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz. 8Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel 9a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.
10Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla. 11Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo. 12Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely. 13Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo 14a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.
15Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo. 16Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola. 17Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela. 18Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.
19Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. 20Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života. 21Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.
22Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu. 23Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo. 24Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.
25Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk. 26Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku. 27Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola. 28Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.
Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.

2

Posílám tě k Izraelcům

1„Synu člověčí,“ řekl mi, „postav se na nohy. Chci s tebou mluvit.“ 2Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.
3„Synu člověčí,“ řekl mi, „posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. 4Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ 5Ať už poslechnou nebo ne – vždyť je to banda vzbouřenců – aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka. 6Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů – vždyť je to banda vzbouřenců. 7Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne – vždyť jsou to vzbouřenci. 8Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“
9Podíval jsem se a hle – proti mně natažená ruka a v ní svitek. 10Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.

3

1„Synu člověčí,“ řekl mi, „sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.“ 2Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
3„Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.
4„Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova. 5Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele – 6ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě. 7Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý. 8Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni. 9Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej – vždyť je to banda vzbouřenců.“
10„Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej. 11Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘“
12Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ze svého místa. 13Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi – obrovský hluk. 14Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala.

Ustanovil jsem tě strážcem

15Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen.
16Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo. 17„Synu člověčí,“ řekl, „ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. 18Když řeknu ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a ty ho nevaruješ, nepromluvíš, abys tomu ničemovi zachránil život tím, že bys jej varoval před jeho zlou cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 19Pokud jsi však ničemu varoval a on se neodvrátil od své ničemnosti ani od své zlé cesty – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.
20Podobně když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím mu do cesty překážku a zemře. Protožes ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a jeho spravedlivé skutky nebudou ani vzpomenuty – za jeho krev ale budu volat k odpovědnosti tebe. 21Pokud jsi však toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on hřešit přestane – pak zůstane živ, protože přijal varování, a i ty se zachráníš.“
22Tehdy na mně spočinula ruka Hospodinova. „Vstaň a jdi na pláň,“ řekl mi. „Tam k tobě promluvím.“ 23Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle – stála tam Hospodinova sláva! Právě taková sláva, jakou jsem viděl u průplavu Kebar. Padl jsem na tvář.
24Vstoupil však do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy ke mně promluvil. „Jdi a zavři se doma,“ řekl mi. 25„Synu člověčí, vezmou na tebe provazy a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít mezi ně. 26Jazyk ti přilepím na patro, takže budeš němý a nebudeš je už kárat – vždyť je to banda vzbouřenců. 27Až k tobě ale promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce poslouchat, ať slyší; kdo nechce, ať nechce – vždyť je to banda vzbouřenců.“

4

Oblehni Jeruzalém

1„Synu člověčí, vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém. 2Potom je začni obléhat. Postav proti němu obléhací val, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu jednotky a rozestav kolem něj beranidla. 3Potom si vezmi železnou pánev, postav ji jako železnou zeď mezi sebe a to město a upři na ně svůj pohled, ať je obleženo. Oblehni je na znamení pro dům Izraele.
4Lehni si na levý bok a vezmi na sebe vinu domu Izraele. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, poneseš jejich vinu. 5Odpočítal jsem ti tolik dnů, kolik let trvaly jejich viny: poneseš vinu domu Izraele po 390 dnů.
6Až ty dny uplynou, lehneš si zase na pravý bok a po 40 dnů poneseš vinu domu Judy. Odpočítal jsem ti po jednom dnu za každý rok. 7Upři svůj zrak na obležený Jeruzalém a s obnaženou paží prorokuj proti němu. 8Já tě tehdy svážu provazy, takže se nebudeš moci převalit z boku na bok, dokud neuplynou dny tvého obléhání.
9Vezmi pšenici, ječmen, fazole, čočku, proso a špaldu a všechno to nasyp do jedné nádoby. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, si z toho budeš připravovat jídlo: budeš ho jíst 390 dnů. 10Tvůj denní příděl stravy bude vážit 20 šekelů a budeš ho jíst pravidelně ve stejný čas. 11K pití si odměříš šestinu hinu vody a budeš ji pít pravidelně ve stejný čas. 12Jez to jako ječné placky; před jejich očima si to opékej na lidských lejnech. 13Právě tak,“ řekl Hospodin, „budou jíst synové Izraele svůj nečistý pokrm mezi pohany, kam je zaženu!“
14„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ vykřikl jsem. „V životě jsem se neposkvrnil! Odmalička až doteď jsem nikdy nejedl nic zdechlého ani rozsápaného! Nikdy jsem nevzal do úst žádnou ohavnost!“
15„Budiž,“ odpověděl mi. „Dovoluji ti místo lidských lejn použít kravince. Budeš si dělat jídlo na nich.“
16„Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „odříznu Jeruzalém od chleba. Budou jíst na příděl a v úzkostech. I vodu budou mít odměřenou a pít ji budou v hrůze, 17protože bude takový nedostatek chleba a vody. Jeden jako druhý budou zděšeni a budou skomírat svými vinami.“

5

Boží břitva

1„Synu člověčí, vezmi si ostrý meč a jako holičskou břitvou si jím ohol vlasy i vousy. Potom si vezmi váhu a rozděl je na díly. 2Až uplynou dny tvého obléhání, spálíš jich třetinu na ohni uprostřed města, třetinu rozsekáš mečem kolem něj a třetinu rozptýlíš do větru, neboť je poženu s taseným mečem. 3Hrstku z nich ale vezmi a schovej do cípu svého pláště. 4I z nich pak ještě odeber, hoď je do ohně a nech je tam shořet. Plamen z nich zachvátí celý dům Izraele!
5Tak praví Panovník Hospodin: To je Jeruzalém. Postavil jsem ho doprostřed národů a obklopil ho zeměmi. 6On se však vzpíral mým zákonům a pravidlům ještě hůř než národy a země v jeho okolí. Zavrhli totiž mé zákony a neřídili se mými pravidly.
7A proto tak praví Panovník Hospodin: Bouříte se ještě víc než okolní národy. Neřídíte se mými pravidly, neplníte mé zákony – neřídíte se dokonce ani pravidly národů ve svém okolí!
8A proto tak praví Panovník Hospodin: Já, ano já jsem proti tobě, Jeruzaléme! Před očima národů na tobě vykonám své soudy. 9Kvůli všem tvým ohavnostem v tobě provedu, co jsem neprovedl nikdy dřív a neprovedu už nikdy víc. 10Rodiče v tobě budou jíst děti a děti jíst své rodiče! Vykonám nad tebou své rozsudky a všechny tvé přeživší rozptýlím na všechny strany. 11Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, protože jsi poskvrnil mou svatyni všelijakými svými nechutnostmi a ohavnostmi, já sám tě jako břitvou oholím. Neslituji se, neušetřím tě! 12Třetina v tobě pomře morem a zajde hladem, třetina kolem tebe padne mečem a třetinu rozptýlím na všechny strany; s taseným mečem je poženu.
13Teprve tehdy se můj hněv vybouří, mé rozhořčení proti nim se utiší a dojdu úlevy. Až můj hněv proti nim opadne, poznají, že jsem ve svém horlení promluvil já Hospodin.
14Obrátím tě v trosky a budeš na posměch okolním národům před očima všech kolemjdoucích. 15Až nad tebou ve svém hněvu, rozhořčení a trestající zlobě vykonám své rozsudky, staneš se nadávkou a posměškem, varováním a odstrašujícím příkladem pro národy okolo. To říkám já Hospodin. 16Vystřelím na vás kruté šípy smrtelného hladu, vystřelím je k vaší záhubě. Naložím vám hladu víc a víc a odříznu vás od chleba. 17Pošlu na vás hladomor a dravou zvěř, která tě připraví o děti. Přejde přes tebe mor a krev a přivedu na tebe meč. To říkám já Hospodin.“

6

Běda izraelským horám

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se proti izraelským horám a prorokuj proti nim. 3Řekni: Izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a výšinám, stržím a roklinám. Hle, přivádím na vás meč a zničím vaše výšiny! 4Vaše oltáře budou zbořeny, vaše kadidlové oltáříky budou rozbity a před vaše hnusné modly naházím vaše mrtvoly. 5Mrtvoly Izraelců navrším před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. 6Kdekoli teď bydlíte, zůstanou zpustošená města a opuštěné výšiny. Z vašich oltářů zbudou ostudné sutiny, vaše hnusné modly skončí jako trosky, kadidlové oltáříky budou skáceny a vaše výtvory budou smeteny. 7Až mezi vámi budou padat mrtvoly, poznáte, že já jsem Hospodin.
8Některé ale ušetřím. Někteří z vás uniknou meči mezi národy, až budete rozprášeni po zemích. 9Vaši utečenci si pak v zajetí mezi národy vzpomenou na mě – na to, jak jsem se trápil nad jejich smilným srdcem, které se odvrátilo ode mě, a nad jejich očima smilně šilhajícíma po hnusných modlách. Tehdy se kvůli všem svým špatnostem a ohavnostem budou ošklivit sami sobě 10a poznají, že já jsem Hospodin. Ne nadarmo jsem říkal, že na ně dopustím toto neštěstí!
11Toto praví Panovník Hospodin: Spráskni ruce, dupni a vykřikni: ‚Běda!‘ kvůli všem hrozným ohavnostem domu Izraele, neboť padnou mečem, hladem a morem. 12Kdo bude daleko, zemře morem, kdo bude blízko, padne mečem, a kdo přežije a bude ušetřen, zajde hladem. Teprve tehdy se můj hněv vybouří 13a poznáte, že já jsem Hospodin – až se jejich mrtvoly budou válet mezi hnusnými modlami kolem jejich oltářů na kdejakém vyšším návrší a horském vrcholku, pod kdejakým košatým stromem a rozložitým dubem, kde podkuřovali všem těm svým hnusným modlám. 14Napřáhnu ruku proti nim a obrátím jejich zemi v pustinu pustější než poušť u Ribly, ať už si bydlí kdekoli. Tak poznají, že já jsem Hospodin!“

7

Je konec!

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi:
Konec! Konec je
se čtyřmi kouty země!
3Už s tebou konec je –
svůj hněv sešlu na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
4Neslituji se,
neušetřím tě!
Ano, uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já jsem Hospodin.

5Toto praví Panovník Hospodin:
Zlo za zlem –
hle, už tu je!
6Je konec, konec je,
tvůj konec nadešel –
hle, už tu je!
7Tvůj zánik nadešel,
obyvateli země!
Ten čas už tu je,
blíží se onen den –
místo jásotu je na horách děs!

8Hned teď na tebe vyliji svůj hněv,
mé rozhořčení padne na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
9Neslituji se,
neušetřím tě!
Uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já Hospodin jsem ten,
kdo vás bije.

10Hle, ten den –
hle, už tu je!
Zkáza propukla,
hůl rozkvetla,
pýcha vypučela,
11krutost vyrostla ve kmen zla.
Nezbude nikdo z nich,
nikdo z jejich množství,
nic z jejich jmění,
nic z jejich nádhery.

12Ten čas už tu je,
už nastal onen den!
Kdo kupuje, nejásej,
kdo prodává, nermuť se –
na celý ten dav totiž padá hněv!
13Kdo prodává, pokud snad přežije,
nezíská, co prodal, nazpátek.
Vidění o tom davu nebude vzato zpět:
Žádný z nich kvůli své vině
naživu neudrží se.

14Na trubku troubí se,
vše připraveno je,
nikdo však nejde do boje –
na celý ten dav dopadá můj hněv!
15Venku je meč, doma hlad a mor;
kdo je v krajině, mečem zahyne,
kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.

16Uniknou-li utečenci, do hor utečou,
všichni však jako holubi v roklích
naříkat budou nad vinou svou.
17Každá ruka tehdy ochabne
a každé stehno bude zmáčené.
18Jejich oděvem bude pytlovina
a přikryje je hrůza;
každá hlava bude oholena
a na všech tvářích hanba.

19Své stříbro vyházejí do ulic,
zlato budou mít za odpadky.
Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit
v den Hospodinova zuření.
Nebudou se jím moci nasytit,
nenaplní si jím útroby –
způsobilo jim jenom hřích.
20Ze vší té nádhery, kterou se chlubili,
si vyrobili své ohavné obrazy.
Udělali z toho své hnusné modly,
a já s tím naložím jako s odpadky.
21Cizincům to vydám za kořist,
ať to uloupí nejhorší lotři na zemi,
jen ať to znesvětí!
22Svou tvář od nich odvrátím,
až znesvětí mou skrýš,
až do ní vpadnou lupiči
a celou ji znesvětí.

23Připrav řetězy!
Protože zemi naplnily popravy
a ve městě je samé násilí,
24přivedu nejhorší mezi národy,
aby jejich domy zabrali.
S pýchou těch mocných skoncuji
a jejich svatyně budou znesvěceny.

25Přichází děs!
Budou hledat pokoj – zbytečně!
26Valí se pohroma za pohromou,
zlá zpráva jedna za druhou.
Od proroka se budou dožadovat vidění
a skončí vyučování od kněží
i rady od starších.
27Králi nezbude než truchlení,
kníže zahalí se zděšením
a ruce prostých lidí hrůza ochromí.
Podle jejich cest s nimi naložím;
odsoudím je tak, jak sami soudili,
a poznají, že já jsem Hospodin.“

8

Vidíš, co páchají?

1Pátého dne šestého měsíce šestého roku, když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina. 2Podíval jsem se a hle – jakoby lidská postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. 3Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv. 4A hle – byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni!
5„Synu člověčí,“ řekl mi, „podívej se k severu.“ Podíval jsem se tím směrem, a hle – severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha.
6„Synu člověčí,“ řekl mi, „vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti.“
7Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle – spatřil jsem díru ve zdi. 8„Synu člověčí,“ řekl mi, „prokopej tu zeď.“ Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle – objevil se průchod.
9„Vejdi,“ řekl mi, „a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají.“ 10Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele. 11Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kadidelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu.
12„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.‘ 13Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají.“
14Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle – seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze. 15„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto.“
16Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!
17„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí! 18Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším.“

9

Projděte městem a bijte

1Potom hlasitě zvolal: „Přistupte vy, kdo ztrestáte město! Každý přineste svou zhoubnou zbraň!“ 2A hle – od Horní brány, obrácené na sever, přišlo šest mužů, každý s ničivou zbraní v ruce, a s nimi jeden v plátěném rouchu a s písařským náčiním po boku. Přišli a stanuli u bronzového oltáře.
3Sláva Boha Izraele se zatím zvedla ze svého místa nad cheruby a přenesla se k prahu chrámu. Tehdy zavolal onoho muže oděného plátnem a s písařským náčiním po boku. 4„Projdi to město, projdi Jeruzalém,“ řekl mu Hospodin, „a označ znamením na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají.“
5Potom jsem ho slyšel říci těm ostatním: „Projděte městem za ním a bijte! Nemějte slitování, nešetřete je. 6Staré i mladé, dívky, ženy i děti – všechny pobijte! K žádnému z těch, kdo nesou ono znamení, se ale nepřibližujte. Začněte od mé svatyně.“ Začali tedy od stařešinů před chrámem. 7„Poskvrňte chrám!“ řekl jim. „Naplňte nádvoří mrtvolami. Jděte!“ A tak vyšli do města a pobíjeli.
8Zatímco pobíjeli, zůstal jsem sám. Padl jsem na tvář a úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš vyhubit celý pozůstatek Izraele, že vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“
9Tehdy mi řekl: „Vina domu Izraele a Judy je veliká, příliš veliká. Země je plná krve a ve městě samá zvrácenost. Říkají si totiž: ‚Hospodin zemi opustil. Hospodin to nevidí.‘ 10Proto se neslituji a nebudu je šetřit. Obrátím jim jejich cesty na hlavy.“
11A hle – ten muž oděný plátnem a s psacím náčiním po boku se vrátil se zprávou: „Provedl jsem, cos mi přikázal.“

10

Sláva odchází

1Podíval jsem se a hle – nad klenbou nad hlavami cherubů bylo cosi jako safírový trůn. 2„Vejdi do soukolí pod cheruby,“ řekl onomu muži oděnému plátnem. „Naber zprostřed cherubů plné hrsti žhavých uhlíků a rozsyp je po městě.“ A on tam před mýma očima vešel.
3Cherubové stáli vpravo od chrámu, a když mezi ně ten muž vešel, vnitřní nádvoří naplnil oblak. 4Vtom se Hospodinova sláva zvedla ze svého místa nad cheruby a přenesla se k prahu chrámu. Chrám byl naplněn oblakem a i nádvoří zalila záře Hospodinovy slávy. 5Šelest cherubích křídel se rozléhal až k vnějšímu nádvoří – znělo to, jako když mluví Všemohoucí Bůh.
6Když bylo onomu muži oděnému plátnem přikázáno: „Naber oheň ze soukolí, zprostřed cherubů,“ vešel mezi ně a postavil se ke kolu. 7Jeden z cherubů natáhl ruku k ohni mezi cheruby, nabral jej a podal do dlaní muže oděného plátnem. Ten ho vzal a odešel. 8(Cherubům byly pod křídly vidět jakoby lidské ruce.)
9Podíval jsem se a hle – vedle cherubů byla čtyři kola, u každého cheruba po jednom kole. Napohled se ta kola třpytila jako kámen chrysolit. 10Všechna čtyři se podobala jedno druhému, jakoby vždy bylo kolo uprostřed kola. 11Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany a cestou nezatáčela. Kamkoli se obrátila hlava, tam jela kola a cestou nezatáčela. 12Celá jejich těla včetně zad, rukou a křídel byla kolem dokola plná očí stejně jako ta čtyři kola. 13Zaslechl jsem, že se ta kola nazývají Soukolí. 14Každý z nich měl čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá byla tvář lidská, třetí byla tvář lví a čtvrtá byla tvář orlí.
15Vtom se cherubové zvedli. Byli to tytéž bytosti, které jsem spatřil u průplavu Kebar. 16Když se cherubové pohybovali, hýbala se kola s nimi, a když cherubové zvedli křídla, aby se vznesli nad zem, ani tehdy se od nich kola nevzdálila, ale zůstala u nich. 17Když stáli, stála, když se zvedali, zvedala se s nimi, neboť v nich byl duch života.
18Hospodinova sláva se tehdy vzdálila od prahu chrámu a stanula nad cheruby. 19Cherubové zvedli křídla a před mýma očima se vznesli od země a ta kola s nimi. Zastavili se u vchodu východní brány Hospodinova domu a sláva Boha Izraele byla nad nimi.
20Byly to tytéž bytosti, které jsem spatřil pod Bohem Izraele u průplavu Kebar, a poznal jsem, že to byli cherubové. 21Každý z nich měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly cosi podobného lidským rukám. 22Také jejich tváře vypadaly stejně jako ony tváře, které jsem spatřil u průplavu Kebar. Všichni se pohybovali přímo vpřed.

11

Jako maso v hrnci

1Vtom se mě zmocnil Duch a přenesl mě k východní bráně Hospodinova domu, k té, která je obrácená na východ. A hle – v průchodu brány stálo pětadvacet mužů. Uprostřed nich jsem uviděl vůdce lidu Jaazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Benajášova.
2„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „tito muži plánují hanebnosti a domlouvají zlá rozhodnutí pro město. 3Říkají: ‚Nemají se právě teď stavět domy? Máme se ve městě jako masíčko v hrnci.‘ 4Proto prorokuj proti nim. Prorokuj, synu člověčí!“
5Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. „Mluv!“ řekl mi. „Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá. 6Povraždili jste v tomto městě tolik lidí, že ve všech ulicích leží mrtvoly!
7Proto tak praví Panovník Hospodin: Mrtvoly, které jste nechali padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vyženu. 8Báli jste se meče a já na vás meč uvedu, praví Panovník Hospodin. 9Vyženu vás z města ven a vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám své rozsudky. 10Padnete mečem. Budu vás soudit na izraelském území a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. 11Už vám nebude ve městě jako masíčku v hrnci. Budu vás soudit na izraelském území 12a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Neřídíte se totiž mými pravidly a neplníte mé zákony, ale řídíte se pravidly národů ve vašem okolí!“

Opět vás shromáždím

13A zatímco jsem prorokoval, Pelatiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem proto na tvář a hlasitě jsem úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“
14Dostal jsem slovo Hospodinovo: 15„Synu člověčí! Obyvatelé Jeruzaléma říkají o tvých bratrech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o celém domu Izraele: ‚Jsou daleko od Hospodina. Země teď patří nám.‘
16Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu svatyní.
17Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.
18Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti. 19Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa, 20aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem. 21Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“
22Vtom cherubové s koly po bocích a se slávou Boha Izraele nad sebou zvedli křídla. 23Hospodinova sláva se vznesla zprostřed města a stanula nad horou východně od města. 24Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo 25a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.

12

Do vyhnanství, do zajetí

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, bydlíš mezi bandou vzbouřenců. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože je to banda vzbouřenců.
3Synu člověčí, sbal si ranec jako vyhnanec a před jejich očima odejdi za bílého dne do vyhnanství. Před jejich očima odejdi z domova pryč do vyhnanství. Snad tomu porozumí, i když jsou banda vzbouřenců. 4Za bílého dne, před jejich očima vynes svůj ranec sbalený jako do vyhnanství. K večeru se pak před jejich očima vydej na cestu, jako odcházejí vyhnanci. 5Před jejich očima se prokopej zdí a vynes tudy své věci ven. 6Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení.“
7Udělal jsem tedy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vynesl svůj ranec sbalený jako do vyhnanství, k večeru jsem se vlastníma rukama prokopal zdí a po setmění jsem své věci před jejich očima odnesl na zádech pryč.
8Ráno jsem dostal slovo Hospodinovo: 9„Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?‘ 10Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě. 11Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí!
12I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem. 13Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní. 14Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu.
15Tak poznají, že já jsem Hospodin – až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích. 16Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“
17Dostal jsem slovo Hospodinovo: 18„Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít. 19Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel.

Už žádné odklady!

20Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“
21Dostal jsem slovo Hospodinovo: 22„Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘
23Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní. 24Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění, 25neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin.“
26Dostal jsem slovo Hospodinovo: 27„Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.‘
28Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin.“

13

Falešní proroci

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří se věnují prorokování. Řekni těm, kteří prorokují své vlastní představy: Slyšte slovo Hospodinovo. 3Toto praví Panovník Hospodin: Běda zvráceným prorokům, kteří se řídí svým vlastním nutkáním a nevidí vůbec nic! 4Tví proroci, Izraeli, jsou jako šakali mezi troskami. 5Nepřistoupili jste k trhlinám a neopravili hradbu izraelského domu, tak aby obstál v boji, až přijde Hospodinův den! 6Jejich vidění jsou falešná a jejich věštění je lež. Hospodin je neposlal, ale oni říkají: ‚Tak praví Hospodin,‘ a čekají, že se to slovo naplní. 7Nejsou ta vaše vidění falešná? Nejsou ty vaše věštby lež? Říkáte: ‚Tak praví Hospodin‘ – já jsem však nemluvil!
8Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože jsou vaše slova falešná a vaše věštění je lež, hle – jsem proti vám, praví Panovník Hospodin! 9Má ruka je proti prorokům, kteří mají falešná vidění a kteří věští lži. Přestanou být rádci pro můj lid, v soupisu domu Izraele nebudou zapsáni a na izraelskou půdu nevkročí. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
10To všechno proto, že sváděli můj lid, když říkali: ‚Jen klid‘ – jenže klid nebyl! Když lidé postaví chatrnou zídku, tihle ji nahazují omítkou. 11Řekni těm omítačům: Spadne to! Přijdou dešťové přívaly, budou padat kroupy jako kameny, strhne se větrná bouře, 12a hle – ta zeď spadne! Tehdy se vás nejspíš zeptají: ‚Co zbylo z té vaší omítky?‘
13Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ve své zuřivosti rozpoutám větrnou bouři, ve svém hněvu spustím dešťové přívaly a ve své ničivé zuřivosti sešlu kroupy jako kameny. 14Zbořím zeď, kterou jste nahazovali omítkou, a srovnám ji se zemí, až se obnaží její základy. Spadne a vy skončíte pod ní – tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! 15Až se vybouří můj hněv proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali, řeknu vám: Zeď je pryč i s těmi svými omítači, 16s izraelskými proroky, kteří prorokovali Jeruzalému a mívali o něm vidění: ‚Jen klid.‘ – Žádný klid, praví Panovník Hospodin!
17A teď, synu člověčí, se obrať proti dcerám svého lidu, které prorokují své vlastní představy, a prorokuj proti nim. 18Řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Běda těm, které šijí pásky pro každé zápěstí a zhotovují čelenky na hlavy všech velikostí, aby lapaly duše do pasti! Myslíte, že můžete hubit můj lid, a svou vlastní duši zachránit? 19Zneuctíváte mě před mým lidem za hrst ječmene a kus žvance! Lžete mému lidu, který poslouchá vaše lži, a tak zabíjíte ty, kdo neměli zemřít, a držíte naživu ty, kdo neměli žít.
20Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm vašim páskám, jimiž lapáte lidi jako ptáky do pasti. Strhám vám je z paží a propustím ty, které jste lapaly jako ptáky do pasti. 21Strhnu vám ty vaše čelenky a svůj lid vysvobodím z vašeho sevření, aby už nebyli vaší kořistí. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! 22Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých, ačkoli já je netrápím, a protože povzbuzujete ničemy, aby se neodvrátili od své zlé cesty a mohli žít, 23proto už nebudete mít falešná vidění a nebudete pokračovat ve věštění. Vysvobodím svůj lid z vašeho sevření a poznáte, že já jsem Hospodin.“

14

Modly v srdcích

1Přišli za mnou někteří ze stařešinů Izraele a posadili se přede mnou. 2Dostal jsem slovo Hospodinovo: 3„Synu člověčí! Tito muži chovají v srdci hnusné modly a stavějí si před oči to, co je vede k špatnosti. Mám snad odpovídat na jejich modlitby? 4Proto k nim promluv a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Kdokoli z domu Izraele by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, já Hospodin mu odpovím, jak za své hnusné modlářství zaslouží. 5Tak přistihnu dům Izraele v jejich smýšlení, v tom, jak se mi všichni odcizili svými hnusnými modlami.
6Proto řekni domu Izraele: Toto praví Panovník Hospodin – Obraťte se! Navraťte se od svých hnusných model a odvraťte tvář ode všech svých ohavností!
7Ano, kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců v Izraeli žijících by se ode mě oddělil, takže by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, aby se mě dotazoval skrze něj, já Hospodin mu odpovím osobně. 8Proti takovému člověku se postavím tváří, udělám z něj výstražné znamení a přísloví a vyvrhnu jej ze svého lidu. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.
9Pokud by se prorok zesměšnil tím, že by promluvil, zesměšnil jsem ho já Hospodin. Na takového proroka vztáhnu ruku a vyhladím ho ze svého lidu, Izraele. 10Ponesou svou vinu. Prorok bude vinen právě tak jako ten, kdo se ho přišel ptát.

Noe, Daniel a Job

11Potom už dům Izraele nebude bloudit ode mě pryč a nebudou se už poskvrňovat všemi svými hříchy. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.“
12Dostal jsem slovo Hospodinovo: 13„Synu člověčí! Kdyby nějaká země proti mně zhřešila a byla by mi nevěrná, vztáhl bych na ni ruku a odřízl ji od chleba, poslal bych na ni hlad a vyhladil z ní lidi i dobytek, 14pak i kdyby v ní byli tito tři muži: Noe, Daniel a Job, zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe, praví Panovník Hospodin.
15Kdybych na tu zemi přivedl dravou zvěř, aby ji hubila, až by z ní byla jen pustina, kterou by kvůli zvěři nikdo nechodil, 16pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny nebo dcery. Zachránili by pouze sami sebe, ale z té země by byla pustina.
17Kdybych na tu zemi přivedl meč a nechal ho tou zemí procházet, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, 18pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny a dcery. Zachránili by pouze sami sebe.
19Kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni svůj hněv až do krve, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, 20pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli Noe, Daniel a Job, nemohli by zachránit ani vlastního syna nebo dceru. Zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe.
21Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Co teprve, až na Jeruzalém pošlu své čtyři kruté soudy – meč, hlad, dravou zvěř a mor – abych z něj vyhladil lidi i dobytek! 22Přesto v něm ale zůstane hrstka přeživších, kteří odtud vyvedou své syny a dcery. Hle – už k vám přicházejí! Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete útěchy po tom neštěstí, které jsem uvedl na Jeruzalém – po všem tom neštěstí, které jsem na něj uvedl. 23Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete díky nim úlevy, neboť poznáte, že nic z toho, co jsem v tom městě učinil, nebylo bez příčiny, praví Panovník Hospodin.“

15

Neužitečná réva

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí! Co je dřevo vinné révy oproti stromům? Co je její ratolest oproti všem lesům? 3Dá se z jejího dřeva něco užitečného vyrobit? Udělají z něj aspoň kolík, na který se dá něco zavěsit? 4Hle – hází se do ohně ke spálení. Shoří oba jeho konce a i střed ohoří. K jakému užitku se dá použít? 5Hle – ani když bylo celé, nedalo se z něj nic vyrobit. Co teprve, když je ohořelé a spálené! K čemu se ještě dá použít?
6Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jako jsem oproti lesním stromům zanechal dřevo vinné révy ohni ke spálení, stejně tak zanechám i obyvatele Jeruzaléma. 7Postavím se proti nim tváří. I když se z ohně vynořili, oheň je stráví. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až se proti nim postavím tváří. 8Tu zemi zpustoším za to, jak hrozně mi byli nevěrní, praví Panovník Hospodin.“

16

Nevěrná coura

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, ukaž Jeruzalému, jak je ohavný! 3Řekni: Toto praví Panovník Hospodin Jeruzalému – Původem i rodem jsi Kanaánka, tvůj otec byl Emorejec a matka Chetejka. 4A tvoje narození? Tenkrát, když ses narodila, tvá pupeční šňůra nebyla odříznuta, nebylas vodou do čista omyta, solí jsi nebyla ošetřena ani plenkami zavinuta jsi nebyla. 5Nikdo se nad tebou neslitoval, aby pro tebe jedinou z těch věcí ze soucitu udělal. Tenkrát, když ses narodila, pohodili tě někam ven jako odporný odpadek.
6Šel jsem okolo a uviděl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ 7Nechal jsem tě růst jako sazenici v poli, a tak jsi rostla a dospívala, až ses vyvinula do krásy. Narostla ti ňadra, vyrašilo ochlupení, pořád jsi ale byla nahá a bosá.
8Znovu jsem šel okolo a uviděl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas milování. Tehdy jsem tě zahalil cípem svého pláště a přikryl tvoji nahotu. S přísahou jsem se ti zaslíbil, vstoupil jsem s tebou do smlouvy a oddala ses mi, praví Panovník Hospodin.
9Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a pomazal tě olejem. 10Oblékl jsem ti vyšívané šaty a obul sandály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmentem a zahalil vzácným závojem. 11Ozdobil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhrdelník na šíji. 12Navlékl jsem ti nosní kroužek, do uší zavěsil náušnice a korunoval jsem tě skvostnou čelenkou. 13Zdobila ses zlatem a stříbrem, nosila šaty z kmentu, vzácných látek a výšivek a jedla pokrmy z jemné mouky s medem a olejem. Stala se z tebe nesmírná krasavice, opravdová královna! 14Tvá dokonalá krása proslula mezi národy díky nádheře, kterou jsem tě ozdobil, praví Panovník Hospodin.
15Ty ses však na tu svou krásu spolehla a ve své proslulosti ses dala do smilstva. Své smilstvo jsi nabízela každému kolemjdoucímu; oddala ses mu. 16Vzala jsi svá roucha a vyparádila jimi obětní výšiny a smilnila jsi na nich tak, že to nemá obdoby. 17Vzala jsi své šperky ze zlata a stříbra, které jsem ti dal, a nadělala sis mužské podobizny, s nimiž jsi smilnila. 18Vzala jsi svá vyšívaná roucha a oblékla je jimi. Můj olej a mé kadidlo jsi přinášela jim. 19Pokrm, jímž jsem tě sytil – jemnou mouku s medem a olejem – jsi přinášela jim, aby voněl před nimi. Tak to bylo! praví Panovník Hospodin.
20Vzala jsi dokonce své syny a dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je ke strávení! To ti nestačilo smilnit? 21Musela jsi ještě vraždit mé děti? Odevzdávala jsi je jim, nechávala jsi je projít plameny! 22Při všech těch ohavnostech a smilnění sis ani nevzpomněla na mládí, na dny, kdy jsi byla nahá a bosá a zmítala ses v krvi.
23Běda! Běda ti! praví Panovník Hospodin. Kromě všech svých zločinů 24sis na každém plácku rozbalila stánek a pořídila svatyňku. 25Postavila sis svatyňku na každém rohu a zprznila svou krásu. Roztahovala jsi nohy každému kolemjdoucímu a smilnila jsi čím dál víc. 26Smilnila jsi s Egypťany, těmi svými sousedy s naběhlými údy, a smilnila jsi čím dál víc, až jsem se rozezlil! 27Hle – vztáhl jsem na tebe ruku a zmenšil jsem tvé území. Vydal jsem tě libovůli tvých nepřátel, filištínských dcer, které jsi zahanbila svou zvrhlostí. 28Smilnila jsi také s Asyřany, neměla jsi totiž dost; smilnila jsi s nimi, ale neměla jsi dost. 29Smilnila jsi tedy čím dál víc, až ses dostala k Babylonii, té zemi kramářů. Pořád jsi ale neměla ještě dost.
30Zuřím proti tobě! praví Panovník Hospodin. Co všechno to jako nestydatá coura provádíš! 31Rozbalila sis stánek na každém rohu a na každém plácku sis pořídila svatyňku. Narozdíl od coury si ale za to nechceš nechat zaplatit. 32Nevěrnice! Místo svého manžela k sobě bereš cizí! 33Všem courám se za to platí, ale svým milencům platíš ty – uplácíš je, aby za tebou chodili smilnit z celého okolí! 34Ve svém smilstvu se tedy lišíš od coury. Lišíš se tím, že o tvé služby nikdo nestojí, a tak neplatí oni tobě, ale ty jim.
35Proto slyš slovo Hospodinovo, ty couro! 36Tak praví Panovník Hospodin: Protože ses celá potřísněná smilstvem obnažovala před všemi svými milenci, před všemi svými ohavnými modlami, a protožes jim obětovala krev svých dětí, 37hle – já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, ať už jsi je milovala, anebo nenáviděla. Shromáždím je proti tobě z celého okolí a obnažím tě před nimi, aby tě viděli v celé tvé nahotě. 38Budu tě soudit, jako se soudí cizoložnice a vražedkyně. Vydám tě krvavé pomstě vášnivého hněvu. 39Vydám tě do jejich rukou, aby zbořili tvé stánky a zničili tvé svatyňky. Strhají z tebe šaty, seberou ti šperky a nechají tě nahou a bosou. 40Přivedou na tebe dav, aby tě kamenovali a probodali meči. 41Tvé domy vypálí a před očima mnoha žen tě popraví. Tak skoncuji s tvým smilněním – už žádní zaplacení milenci! 42Tehdy se můj hněv proti tobě vybouří a má žárlivost se utiší; tehdy se uklidním a nechám zuření.
43Protože sis ani nevzpomněla na dny svého mládí a pobuřovala jsi mě tím vším, hle – já ti ty tvé způsoby odplatím, praví Panovník Hospodin! Copak jsi ve všech svých ohavnostech nedospěla k zvrhlosti?
44Každý, kdo mluví v příslovích, o tobě prohlásí: ‚Jaká matka, taková dcera!‘ 45Jsi dcerou své matky, která nesnáší svého muže i děti. Jsi sestrou svých sester, které nesnášejí své muže i děti. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. 46Tvá starší sestra Samaří bydlela se svými dcerami po tvé levici, po tvé pravici pak tvá mladší sestra Sodoma se svými dcerami. 47Copak ses neřídila jejich způsoby? Nepáchala jsi jejich ohavnosti? Jako by to ale nebylo vůbec nic, zkazila ses v každém ohledu ještě víc než ony! 48Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, ani tvá sestra Sodoma se svými dcerami nepáchala, co pácháš ty se svými dcerami.
49Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. 50Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla. 51Samaří přitom nehřešila ani z poloviny jako ty! Ve srovnání s nimi ses chovala tak ohavně, že tvé sestry díky všem tvým ohavnostem vypadají nevinně. 52Styď se – vždyť jsi tím svým sestrám poskytla omluvu! Hřešila jsi mnohem ohavněji než ony, takže teď vypadají vedle tebe nevinně. Styď se a hanbi se, neboť tvé sestry díky tobě vypadají nevinně!
53Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer i úděl Samaří a jejích dcer. Zároveň ale změním i tvůj úděl, 54aby ses musela stydět a hanbit za všechno, co jsi spáchala – vždyť je to pro tvé sestry útěcha! 55Tvé sestry, Sodoma se svými dcerami a Samaří se svými dcerami, budou znovu tím, čím bývaly kdysi. Ale i ty se svými dcerami budeš znovu tím, čím jsi byla kdysi. 56Copak sis v dobách své pýchy nebrala svou sestru Sodomu do úst jako přísloví, 57než došlo k odhalení tvé vlastní špatnosti? Teď se ti ale vysmívají Edomky i Filištínky a všechny jejich sousedky – pohrdají tebou všichni v okolí! 58Poneseš následky svých ohavných zvrhlostí, praví Hospodin.
59Toto praví Panovník Hospodin: Zachovám se k tobě podle toho, jak ses chovala, neboť jsi pohrdla mou přísahou a smlouvu jsi zrušila. 60Budu však pamatovat na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. 61Tehdy si vzpomeneš na své způsoby a budeš se stydět, až vezmu tvé starší i mladší sestry a dám ti je za dcery, i když to nebylo součástí tvé smlouvy. 62Uzavřu s tebou svoji smlouvu a poznáš, že já jsem Hospodin. 63Tehdy se rozpomeneš a zastydíš a samou hanbou ani neotevřeš ústa, až tě očistím od všeho, co jsi páchala, praví Panovník Hospodin.“

17

Cedr, réva a dva orli

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, dej domu Izraele hádanku, pověz mu podobenství 3a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Mohutný orel s mohutnými křídly, dlouhými brky a hustým, sytě zbarveným peřím přilétl na Libanon a vzal vrcholek cedru. 4Utrhl výhonek z jeho špičky a odnesl do kupecké země, kde ho položil ve městě obchodníků.
5Potom vzal semeno z té země a zasel do úrodné půdy, jak vrbový proutek je zasadil pěkně u vody. 6Když potom vzešlo, byla z něj nevysoká vinoucí se réva. Své ratolesti obracela k němu a zapouštěla kořeny. Semínko se tak stalo révou, z níž vyrostly ratolesti a vyrašily výhonky.
7Vtom se objevil další mohutný orel s mohutnými křídly a hustým peřím. A hle – ta réva obrátila své kořeny ze záhonů, kde byla zasazena, k němu a natahovala k němu své ratolesti, aby ji zavlažil. 8Přitom byla zasazena do dobré půdy pěkně u vody, aby vypouštěla ratolesti, nesla plody a stala se překrásným vínem.
9Řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin – Copak uspěje? Nebude vyrvána i s kořeny? Copak zbavena plodů neuschne? Neuschnou všechny výhonky, které z ní rašily? Nebude třeba velké síly ani mocné armády, aby byla vyrvána i s kořeny. 10Ano, byla zasazena, ale uspěje? Zasažena východním větrem, neuschne úplně? Na záhonech, kde byla zasazena, tam uschne!‘“
11Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12„Řekni té bandě vzbouřenců – Nevíte, co to znamená? Řekni – Do Jeruzaléma přitáhl babylonský král, zajal jeho krále i knížata a odvedl je s sebou do Babylonu. 13Potom vzal potomka z královského semene, uzavřel s ním smlouvu a zavázal ho přísahou. Odvedl také přední muže země, 14aby to království srazil tak, aby se už samo nezvedlo a muselo dodržovat jeho smlouvu, aby obstálo.
15Ten král se ale proti němu vzbouřil. Vyslal své posly do Egypta žádat o koně a o veliké vojsko. Ale copak uspěje? Když provedl toto všechno, unikne odplatě? Když porušil smlouvu, copak unikne? 16Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, zemře v Babylonu, v zemi toho krále, který jej ustanovil králem a jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. 17Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí. 18Pohrdl přece přísahou, porušil smlouvu! Ano, dal sice ruku, ale provedl toto vše. Neunikne odplatě.
19Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, obrátím na jeho hlavu, že pohrdl mou přísahou a porušil mou smlouvu! 20Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonu a tam ho budu soudit za to, jak mi byl nevěrný. 21Nejlepší vojáci z celého jeho vojska padnou mečem a ti, kdo zůstanou, budou rozehnáni do všech stran. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem promluvil.
22Tak praví Panovník Hospodin:
Já vezmu snítku ze samé špičky cedru,
útlou ratolest vytrhnu z jeho koruny
a na vysoké strmé hoře si ji zasadím,
23zasadím ji na vznešené hoře Izraele.
Vypustí ratolesti, vydá plody
a bude cedrem překrásným,
ve kterém se všichni ptáci uhnízdí
a všichni najdou stín pod jeho větvemi.
24Všechny stromy v kraji tehdy poznají,
že já jsem Hospodin:
Já snižuji strom vysoký
a nízký zvyšuji,
zelený strom nechám usychat
a suchý rozkvétat.
To říkám já Hospodin;
já to učiním.“

18

Proč máte umírat?

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:
‚Rodiče jedli trpké hrozny
a dětem trnou zuby‘?

3Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. 4Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.
5Někdo je třeba spravedlivý a jedná poctivě a spravedlivě:
6Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
nepřiblíží se k ženě, dokud krvácí,
7nikomu nechce ublížit,
vrací dlužníkovi, co zastavil,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
8nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
odvrací ruku od křivdy
a lidi správně rozsoudí,
9řídí se mými pravidly
a věrně dodržuje mé zákony.

Takový člověk je spravedlivý, takový jistě bude žít, praví Panovník Hospodin.
10Zplodí však třeba zločince a vraha, který provádí cokoli z těch věcí, 11kterých se on sám varoval:
Hoduje v náhorních svatyních,
manželku svého bližního zneuctí,
12ubližuje chudým a ubohým,
přivlastňuje si, co mu nepatří,
nevrací, co vzal do zástavy,
upírá oči na modly,
páchá ohavnosti,
13půjčuje jako lichváři
a vymáhá si úroky.

Takový má snad žít? Nikoli! Za všechny ohavnosti, které prováděl, jistě zemře; jeho krev ulpí na něm.
14Třeba však zplodí syna, který vidí všechny hříchy, které jeho otec páchá, prohlédne a začne jednat jinak:
15Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
16nikomu nechce ublížit,
nebere nic do zástavy,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
17vyhýbá se tomu, aby chudým ublížil,
nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
plní mé zákony
a řídí se mými pravidly.

Takový nezemře za otcovy viny – takový jistě bude žít! 18Jeho otec však zemře za své viny, protože působil příkoří, okrádal bratra a prováděl mezi svým lidem špatnosti.
19Vy ale říkáte: ‚Jak to, že syn nenese otcovy viny?‘ – Jestliže ten syn jednal poctivě a spravedlivě, dodržoval má pravidla a plnil je, takový jistě bude žít. 20Životem zaplatí ten, kdo hřeší. Syn neponese otcovy viny a otec neponese viny synovy. Spravedlivému se bude počítat jeho spravedlnost a ničemovi jeho ničemnost.
21Když se však ničema odvrátí ode všech hříchů, jichž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! 22Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. 23Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?
24Když se však spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude jako ničema páchat bezpráví a provádět všemožné ohavnosti – má snad žít? Žádné spravedlivé skutky, které konal, nebudou vzpomenuty. Zemře za to, jak byl nevěrný, za hřích, kterého se dopustil.
25Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? 26Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 27Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. 28Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. 29Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?
30Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! 31Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. Proč máte umírat, dome izraelský? 32Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“

19

Žalospěv nad judským lvem

1„Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci, 2zpívej:
Kdo byla tvá matka?
Lvice mezi lvy!
Léhala mezi šelmami
se svými lvíčaty.
3Když odchovala jedno z nich,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
4Když o něm uslyšeli mezi národy,
ulovili ho do pasti;
za háky ho do Egypta odvlekli.

5Když lvice viděla, že se nedočká,
její naděje že zhynula,
vzala jiné ze svých lvíčat,
udělala z něj dravého lva.
6Vykračoval si mezi šelmami,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
7Jejich pevnosti bořil
a pustošil jejich města.
Země i všichni, kdo žili v ní,
se děsili, když řval.
8Z národů se pak na něj vypravili,
ze zemí v celém okolí.
Roztáhli na něj svoji síť,
ulovili ho do pasti.
9Za háky do klece ho dovlekli,
k babylonskému králi přivedli
a uvrhli do vězení,
aby už neznělo jeho řvaní
nad izraelskými horami.

10Tvá matka jak réva na tvé vinici
zasazená byla u vody,
plodná a s množstvím ratolestí
dík dostatku vody.
11Vyrostly na ní silné větve
vhodné pro žezla vladařů,
tyčila se vysoko nad porostem,
nápadná výškou a hustou korunou.
12Zuřivě však byla vyvrácena,
k zemi sražena!
Východní vítr ji vysušil,
její plody byly servány,
její silné větve uschly
a pohltily je plameny.
13Teď je přesazena do pouště,
do země suché a vyprahlé.
14Z jejích větví vyšlehl oheň
a její plody pohltil.
Nezůstala jí žádná silná větev
vhodná pro žezlo vladaře.

Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“

20

Dějiny vzpoury

1Desátého dne pátého měsíce sedmého roku se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.
2Dostal jsem slovo Hospodinovo: 3„Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!
4Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. 5Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. 6V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. 7Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.
8Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. 9Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. 10Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. 11Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). 12Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.
13Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. 14Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 15Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, 16protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. 17Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval. 18Jejich synům jsem na poušti řekl: Neřiďte se pravidly svých otců, nedodržujte jejich zákony a neposkvrňujte se jejich modlami! 19Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. 20Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
21I tito synové se ale proti mně vzbouřili. Neřídili se mými pravidly, nedodržovali mé zákony, nejednali podle nich (ačkoli kdo je plní, díky nim bude žít) a znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv. 22Kvůli svému jménu jsem ale svou ruku zadržel, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 23Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích, 24protože neplnili mé zákony, má pravidla zavrhli, znesvěcovali mé soboty a upírali oči k modlám svých otců. 25Dal jsem jim tedy nedobrá pravidla a zákony, které jim život nedají. 26Nechal jsem je, aby se poskvrnili svými obětními dary, když nechávali všechny své prvorozené projít plameny. To abych je naplnil zděšením, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27Proto, synu člověčí, mluv k domu Izraele a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Vaši otcové mě dále hanobili tím, jak mi byli nevěrní. 28Přivedl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmile tam uviděli kdejaké vyšší návrší a kdejaký zelenající se strom, už tam obětovali ty své oběti a přinášeli tam své urážlivé dary, podkuřovali jim vůněmi a vylévali úlitby. 29Ptal jsem se: K jaké výšině to šplháte? (Až dodneška se jí říká Báma, Výšina.)
30Proto řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Když se poskvrňujete tak jako vaši otcové tím, že smilníte s jejich nechutnými obrazy,

Budoucí obnova

31když se až dodnes poskvrňujete tím, že všem těm svým hnusným modlám darujete své děti, které necháváte projít plameny, to mám snad odpovídat na vaše modlitby, dome izraelský? Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, už vás nevyslyším!“
32„Říkáte: ‚Chceme být jako jiné národy, jako kmeny všech zemí – chceme uctívat dřevo a kamení.‘ Co jste si usmyslili, se ale nikdy nestane. 33Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou rukou a napřaženou paží. 34V kypícím hněvu vás pevnou rukou a napřaženou paží vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni. 35Přivedu vás na poušť národů a budu vás tam soudit tváří v tvář. 36Jako jsem soudil vaše otce na poušti Egypta, tak budu soudit vás, praví Panovník Hospodin. 37Nechám vás procházet pod pastýřskou holí a přivedu vás do svazku smlouvy. 38Vzbouřence a zrádce mezi vámi vytřídím; vyvedu je ze země, ve které pobývali, na izraelskou půdu ale nevkročí. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.
39Nuže, dome Izraele, toto vám praví Panovník Hospodin: Jděte si každý uctívat své hnusné modly! Ale pak, i když mě odmítáte poslouchat, přestanete znesvěcovat mé svaté jméno svými obětními dary a hnusnými modlami. 40Ano, celý dům Izraele mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vysoké hoře Izraele, praví Panovník Hospodin. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je oblíbím. Tam budu stát o vaše oběti a vybrané dary ze všeho, co jste zasvětili. 41Až vás vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni, oblíbím si vás jako příjemnou vůni a prokážu na vás svou svatost před očima národů. 42Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až vás přivedu na půdu Izraele, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. 43Tam si vzpomenete na své způsoby, na všechny skutky, kterými jste se poskvrňovali, a kvůli všemu tomu zlu, které jste páchali, se budete sami sobě ošklivit. 44Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až s vámi kvůli svému jménu naložím ne podle vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Izraele, praví Panovník Hospodin.“

21

Proroctví proti Negevu

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu. 3Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. 4Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“

Boží meč

5Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“
6Dostal jsem slovo Hospodinovo: 7„Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. 8Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. 9Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever. 10Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.
11Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. 12Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“
13Dostal jsem slovo Hospodinovo: 14„Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník:
Meč, meč!
Naostřený, jen se leskne,
15naostřený k porážce,
lesk má jako blesk!

Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. Ten meč se i všem stromům vysmívá.
16Už je naleštěn
a padne do dlaně,
ostrý a vyleštěný meč –
jen ho podat ruce katově!
17Kvílej a křič, synu člověčí,
neboť udeří na můj lid
i na všechny, kdo vládnou Izraeli.
Ti budou předhozeni meči
a s nimi i můj lid.
Bij se do hrudi
nad tím neštěstím!

18Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.
19Prorokuj, synu člověčí,
a tleskni do dlaní:
Ten meč sekne tam a sem
a potřetí,
meč hrozných jatek,
meč vraždění!
Už krouží kolem nich,
20aby plnil srdce zděšením,
aby se mnozí hroutili.
Proti každé z jejich bran
jsem postavil meč na jatka –
ach ne, už je vyleštěn,
nabroušen, aby zabíjel!
21Rubej zprava, sekej zleva,
kamkoli se podíváš.
22Já sám budu takto tleskat do dlaní,
než se můj hněv utiší!
To říkám já Hospodin.“

23Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24„Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. 25Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. 26Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. 27Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. 28Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí.
29Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.
30Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! 31Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. 32Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím.
33Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků –
Meč, meč!
Je tasen, aby porážel,
vyleštěn je k záhubě,
lesk má jako blesk!
34Měli o tobě falešná vidění
a věštili ti lži.
Onen meč dopadne
sprostým lotrům na šíje –
už nadešel jejich den,
čas zúčtování s jejich zločinem!

35Meči, zpět do pochvy!
Na místě, kde tě vyrobili,
v zemi, z níž pocházíš,
tam tě odsoudím.
36Vyliji na tebe své rozhořčení,
zachvátím tě plamenem svého zuření,
vydám tě do rukou lidí ukrutných,
zkušených v díle záhuby.
37Staneš se potravou pro plameny,
tvá krev bude crčet po zemi,
nezůstane po tobě ani památky!
To říkám já Hospodin.“

22

Hříchy Jeruzaléma

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti 3a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model! 4Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi. 5Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.
6Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! 7Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje. 8Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. 9Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. 10Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. 11Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce. 12Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.
13Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe! 14Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním. 15Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. 16V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“
17Dostal jsem slovo Hospodinovo: 18„Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra. 19Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma. 20Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit. 21Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu. 22Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“
23Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24„Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena! 25Tví vládci se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy. 26Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení! 27Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk. 28Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil! 29Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.
30Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel. 31Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“

23

Ohola a Oholíba

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, byly jednou dvě sestry, dcery jedné matky. 3Žily v Egyptě jako smilnice. Smilnily už od mládí. Nechaly si tam laskat prsa, nechaly si osahávat své dívčí bradavky. 4Starší se jmenovala Ohola a její sestra Oholíba. Potom se vdaly za mne a rodily mi syny a dcery. Ohola představuje Samaří a Oholíba Jeruzalém.
5Ohola mě ale smilně zradila. Roztoužila se po asyrských milencích – po vojevůdcích 6oblečených purpurem, po hejtmanech a velitelích – samých krasavcích, co jezdí na koních. 7Ve svém smilstvu se dala každému z výkvětu asyrských synů. Poskvrnila se s každým, po kom zatoužila, se všemi jejich hnusnými modlami. 8Nepřestala se svým smilstvem, které se naučila v Egyptě, když tam s ní souložili ještě zamlada, když osahávali její dívčí bradavky a vylévali si na ní chtíč.
9Vydal jsem ji proto do rukou jejích milenců, do rukou Asyřanů, po kterých tolik toužila. 10Ti ji vysvlékli donaha, vzali jí syny i dcery a zabili ji mečem. Kvůli té popravě se stala pověstnou mezi všemi ženami.
11Její sestra Oholíba to všechno viděla, ale ve svém chtíči a smilstvu byla ještě horší než její sestra. 12I ona se roztoužila po asyrských hejtmanech a velitelích, po vojevůdcích v plné výstroji – samých krasavcích, co jezdí na koních. 13Viděl jsem, jak se poskvrnila; chovala se stejně jako ta druhá!
14Ve svém smilnění ale zašla ještě dál, když uviděla nástěnné reliéfy mužů, jasně rudé obrazy Chaldejců. 15Byli přepásaní na bedrech, zdobné turbany na hlavě a každý z nich vypadal jako babylonský velitel, rozený Chaldejec. 16Na první pohled se po nich roztoužila a poslala za nimi do chaldejské země vyslance. 17Tehdy k ní Babyloňané vlezli do postele a poskvrnili ji svým chtíčem. Jakmile se však s nimi poskvrnila, hned se jí znechutili. 18Smilnila zjevně, obnažená ve své nahotě, až se mi znechutila tak jako předtím její sestra. 19Smilnila potom čím dál víc. Při vzpomínce na mládí prosmilněné v Egyptě 20se roztoužila po souložnících s údem, jako mají oslové, a s výstřikem jako koně. 21Stýskalo se ti po zvrhlostech tvého mládí, kdy ti Egypťané osahávali bradavky a tvá mladá prsa laskali!
22Proto, Oholíbo, tak praví Panovník Hospodin: Já proti tobě popudím ty tvé milence, kteří se ti znechutili, a přivedu je proti tobě z celého okolí: 23Babyloňany z celé Chaldeje, Pekodu, Šoy a Koy a s nimi všechny krasavce z Asýrie – samé hejtmany a velitele, samé slavné válečníky, co jezdí na koních. 24Přitáhnou na tebe v plné zbroji, s jízdou a vozy a s vojsky spojenců. Až tě obklíčí svými pavézami, štíty a přilbami, svěřím jim rozsudek, aby tě ztrestali podle svých zvyklostí. 25Až na tebe dopadne můj žárlivý hněv, zachovají se k tobě zběsile: Uřežou ti nos a uši a tvé potomky pobijí meči. Vezmou tvé syny i dcery a spálí tvé potomky v ohni. 26Strhají z tebe šaty a seberou ti šperky. 27Tak skoncuji s tvou zvrhlostí a smilstvem, které ses naučila v Egyptě. Tehdy už po nich přestaneš pošilhávat; na Egypt ti nezůstane ani vzpomínka.
28Tak praví Panovník Hospodin: Hle – vydávám tě do rukou těch, které nenávidíš, do rukou těch, kdo se ti znechutili! 29Vrhnou se na tebe s nenávistí, aby tě obrali o všechen zisk. Nechají tě svlečenou donaha, aby se ukázala nahota tvého smilstva. Tvá vlastní zvrhlost a sprostota 30ti to způsobila, protože jsi chodila smilnit s pohany a poskvrňovala ses jejich hnusnými modlami. 31Dávám ti do rukou kalich tvé sestry, protože ses chovala stejně jako ona.
32Tak praví Panovník Hospodin:
Kalich své sestry budeš pít,
hluboký a široký.
Je plný výsměchu a opovržení,
plný až k okraji.
33Opiješ se až k zoufalství
kalichem hrůzy a zděšení,
kalichem své sestry Samaří.
34Až ho až do dna vyprázdníš,
budeš hryzat jeho střepy
s prsy rozdrásanými.

Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.
35Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Protože jsi na mě zapomněla a hodila jsi mě za hlavu, poneseš následky své zvrhlosti a svého smilnění.“
36„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „obviň Oholu a Oholíbu! Jen jim vyjmenuj jejich ohavnosti. 37Žily jako cizoložnice a ruce mají od krve. Cizoložily se svými hnusnými modlami a krmily je dětmi, které mi porodily. 38Zároveň mi ještě prováděly to, že poskvrňovaly mou svatyni a znesvěcovaly mé soboty. 39Téhož dne, kdy obětovaly své děti modlám, vcházely do mé svatyně, aby ji znesvětily. Takové věci prováděly přímo v mém domě!
40Navíc k sobě zvaly mužské zdaleka, a hle, přicházeli, jakmile si pro ně poslaly. Kvůli nim ses koupala, oči si líčila, šperky se zdobila, 41na skvělém loži ses usadila za prostřený stůl, na který jsi nakladla můj olej a má kadidla. 42Bývala tam spousta lidí, hluk a zábava. K té nejrůznější holotě přiváděli ještě ožralce z pouště, kteří těm ženám navlékali náramky a skvostné čelenky.
43Tenkrát jsem si o té staré běhně pomyslel: To s ní budou souložit ještě teď? 44Souložili s ní jako s courou. Tak souložili s těmi zvrhlicemi Oholou a Oholíbou. 45Spravedliví soudci je ale odsoudí jako cizoložnice a vražedkyně. Vždyť jsou to cizoložnice a ruce mají od krve!
46Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ať se proti nim sejdou davy! Ať propadnou děsu a plenění! 47Ty davy je ukamenují a rozsekají meči, jejich syny a dcery povraždí a jejich domy vypálí. 48Tak skoncuji se zvrhlostí v té zemi. Všechny ostatní ženy se tím poučí, aby nebyly zvrhlé jako vy. 49Za vaši zvrhlost vás potrestají; ponesete trest za své hříšné modlářství. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“

24

Hrnec masa

1Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes babylonský král oblehl Jeruzalém. 3Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin!
Postav hrnec na oheň,
postav ho i s vodou v něm.
4Nalož do něj kusy masa,
pěkné kýty, krásná plecka.
Naplň ho nejlepšími porcemi,
5ber nejvybranější jehněčí.
Naskládej pod něj polena
a pak to prudce vař,
ať to i s kostmi klokotá!

6Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. 7To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. 8Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!
9Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. 10Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! 11Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. 12Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!
13Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě.

Nebudete truchlit

14To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“
15Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16„Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. 17Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“
18Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.
19Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“
20Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, 22budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, 23hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. 24Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. 26V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. 27V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“

25

Proti Amonu

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se proti Amoncům a prorokuj proti nim. 3Řekni: Slyšte, Amonci, slovo Panovníka Hospodina! Tak praví Panovník Hospodin – Protože jsi volal ‚Hohó!‘ nad mou svatyní, když byla znesvěcena, a nad izraelskou zemí, když byla zpustošena, a nad domem Judy, když šli do vyhnanství, 4proto tě teď vydám do vlastnictví kmenům z východu. Utáboří se u tebe a postaví si tam příbytky, tvou úrodu ti snědí a mléko vypijí. 5Z Raby udělám velbloudí pastviště a z kraje Amonců pastvinu pro ovce. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.
6Tak praví Panovník Hospodin: Protože jsi tleskal a dupal a s takovou chutí se zlomyslně radoval nad izraelskou zemí,

Proti Moábu

7proto teď na tebe vztáhnu ruku a dám tě za kořist národům. Vymýtím tě mezi národy a vyhladím tě mezi zeměmi. Až tě vyhubím, poznáš, že já jsem Hospodin.“
8„Tak praví Panovník Hospodin: Protože Moáb a Seír říkají: ‚Dům Judy je přece stejný jako všechny národy,‘ 9proto teď zpřístupním moábské srázy počínaje chloubou země, hraničními městy Bet-ješimot, Baal-meon a Kiriatajim. 10Vydám je spolu s Amonci do vlastnictví kmenům z východu, takže po Amoncích nezbude mezi národy ani památky.

Proti Edomu

11Až v Moábu vykonám své rozsudky, poznají, že já jsem Hospodin.“
12„Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Edom tolik mstil domu Judy a velice se tou pomstou provinil, 13proto tak praví Panovník Hospodin: Vztáhnu svou ruku na Edom, vyhladím z něj lidi i dobytek a obrátím jej v sutiny. Od Temanu až k Dedanu budou padat mečem.

Proti Filištínům

14Pomstím se na Edomu skrze Izrael, svůj lid, který dá Edomu pocítit můj hněv a rozhořčení. Tehdy poznají mou pomstu, praví Panovník Hospodin.“
15„Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Filištíni tolik mstili, protože se s chutí zlomyslně mstili a s odvěkou nenávistí hubili, 16proto tak praví Panovník Hospodin: Napřahuji ruku proti Filištínům. Vyhladím ty Kréťany, vyhubím zbytky obyvatel pobřeží. 17Strašlivě se na nich pomstím, až je potrestám ve svém rozhořčení. Až jim dám pocítit svoji pomstu, poznají, že já jsem Hospodin.“

26

Proti Týru

1Jedenáctého měsíce dvanáctého roku, hned prvního dne toho měsíce, jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, protože Týr nad Jeruzalémem volal, ‚Hohó, brána národů je rozražena, otevřela se mi dokořán, zbohatnu na tom, že je zničena,‘ 3proto tak praví Panovník Hospodin: Týre, já jsem proti tobě! Jako moře žene své vlny, přiženu na tebe mnohé národy. 4Hradby Týru budou zbořeny a jeho věže strženy; vymetu z něj všechnu zeminu a nechám z něj jen holou skálu. 5Stane se ostrůvkem v moři, místem k sušení sítí! Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin. Stane se kořistí pro národy 6a jeho osady na pevnině budou vyvražděny mečem. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
7Tak praví Panovník Hospodin: Hle – přivádím na Týr od severu Nabukadnezara, krále Babylonu, krále králů, s koni, vozy, jezdci a s nesčetnými vojsky. 8Tvé osady na pevnině vyvraždí mečem, postaví proti tobě obléhací val, navrší k tobě násep a zvedne proti tobě štít. 9Udeří na tvé hradby beranidly a tvé bašty zboří svými zbraněmi. 10Pokryje tě prach zvířený množstvím jeho koní a tvé hradby se budou třást rachotem jeho jízdy, kol a vozů, až přitáhne do tvých bran, jako se táhne do poraženého města. 11Kopyty svých koní zdupá všechny tvé ulice. Vyvraždí tvůj lid mečem a tvé mocné sloupy se zhroutí na zem. 12Vyplení tvé bohatství, ukořistí tvé zboží, tvé hradby prolomí, tvé skvostné domy zboří a tvé kamení, dříví i sutiny naházejí do vody. 13Tvé zvučné písně umlčím a hlas tvé citery už nikdy nezazní. 14Nechám z tebe jen holou skálu, staneš se místem, kde se suší sítě. Už nikdy nebudeš vystavěno! To říkám já Hospodin, praví Panovník Hospodin.
15Tak praví Panovník Hospodin: Týre, celé pobřeží se bude třást rachotem tvého pádu a sténáním tvých zraněných v tom hrozném vraždění. 16Všichni vládci moří sestoupí ze svých trůnů, odloží pláště, svlečou si zdobné šaty a přikryti hrůzou usednou na zemi, kde se budou třást bez ustání hrůzou nad tebou. 17Tehdy ti zazpívají tento žalozpěv:
Ach, jak jsi zhynulo,
obydlí mezi moři,
proslulé město,
kdysi moři vládnoucí!
Se všemi, kdo v tobě bydleli,
jste šířili hrůzu všude v okolí.
18Teď se však chvěje celé pobřeží
v den tvého zániku,
děs jímá mořské ostrovy –
už nejsi tu!

19Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem opuštěným, jako jsou města, kde se nebydlí, až se nad tebou zavře hlubina a mocné vody tě přikryjí, 20tehdy tě srazím jako mrtvolu do jámy k těm, kdo už dávno zesnuli. Nechám tě bydlet hluboko v podsvětí mezi pradávnými troskami spolu s těmi, kdo klesli do jámy. Nebudeš už obydleno, neobstojíš na zemi mezi živými! 21Učiním tě odstrašujícím znamením a zanikneš. Budou tě hledat, ale nikdo nikdy už tě nenajde, praví Panovník Hospodin.“

27

Žalozpěv nad Týrem

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, zazpívej žalozpěv nad Týrem. 3Řekni té bráně mořských cest, obchodnici s mnoha národy za mořem: Tak praví Panovník Hospodin.
Říkal jsi, Týre:
‚Jsem dokonalý v kráse!‘
4Tvé panství sahá daleko do moře,
dokonale krásně jsi vystavěn.
5Tvá prkna vyrobili z hermonských cypřišů,
na tvůj stěžeň vzali cedr z Libanonu,
6tvá vesla zhotovili z bášanských dubů,
z kyperských jedlí a slonoviny udělali palubu.
7Plachtu máš z pestrého kmentu z Egypta,
slouží ti jako zástava,
purpur a šarlat tě přikrývá
z břehů elišského ostrova.

8Sidonci a Arvaďané jsou tví veslaři,
mořští vlci z Týru tví kormidelníci.
9Z Byblosu máš zkušené řemeslníky,
aby opravovali tvé trhliny.
Všechny mořské lodi a jejich posádky
kotví u tebe, aby tvé zboží nabrali.

10Válečníci z Persie, Lydie i Libye
bojují za tebe.
Své štíty a přilby zavěsili na tobě,
aby přispěli ke tvé nádheře.
11Muži z Arvadu a Kilikie
stojí dokola na tvých zdech,
tvé bašty střeží Gamaďané.
Své pavézy zavěsili na tvých zdech
ke tvé dokonalé kráse.

12Taršiš s tebou vede obchody kvůli množství tvého bohatství; za tvé zboží nabízí stříbro, železo, olovo a cín.
13Řecko, Tubal i Mešek s tebou obchodují; za tvé zboží platí otroky a bronzovými nástroji.
14Bet-togarma nabízí za tvé zboží koně, spřežení a mezky.
15Rhodští muži s tebou obchodují, tvými zákazníky jsou mnohé ostrovy; platí ti ebenovým dřevem a sloními kly.
16Aram s tebou vede obchody kvůli množství tvého zboží; platí ti tyrkysem, purpurem, vyšívanými látkami, kmentem, korály a rubíny.
17Juda a Izrael s tebou obchodují; za tvé zboží platí minítským obilím, prosem, medem, olejem a balzámy.
18Damašek s tebou vede obchody kvůli množství tvého zboží a všelijakého bohatství; nabízí chelbonské víno, sacharskou vlnu 19a sudy vína z Uzalu nabízí výměnou za tvé zboží; platí i kovaným železem, kasií a skořicí.
20Dedan s tebou obchoduje sedlovými pokrývkami pro jízdu.
21Arabové a všichni kedarští princové jsou tvými zákazníky; platí ti jehňaty, kozly a berany.
22Kupci ze Sáby a Raemy s tebou obchodují; za tvé zboží platí zlatem, drahokamy a nejvzácnějšími balzámy.
23Cháran, Kanne, Eden i kupci ze Sáby, Asýrie a Kilmadu s tebou vedou obchody; 24obchodují s tebou vzácnými látkami, purpurovými plášti s výšivkami, pestrými koberci a pevně tkanými šňůrami.
25Zámořské lodi tvé zboží převážejí,
uprostřed moře jsi plně naložen.
26Na hlubinu zavezli tě tvoji veslaři,
uprostřed moře budeš
východním větrem roztříštěn!
27Tvé jmění, zboží i zásoby,
tví lodníci i kormidelníci,
ti, kdo opravují tvé trhliny,
všichni tví obchodníci a vojáci,
všichni ti, kdo k tobě patřili,
se vprostřed moře utopí
v den tvé záhuby.

28I břehy pevniny se zachvějí,
až tví námořníci spustí křik.
29Všichni veslaři své lodě opustí,
lodníci i všichni kormidelníci
stanou na zemi.
30Hlasitě se dají do křiku,
hořce zaúpějí nad tebou,
prachem si hlavu posypou,
svíjet se budou v popelu.
31Ve smutku nad tebou si vyholí hlavu
a pytlovinou se oblečou,
s hořkostí budou plakat nad tebou
a trpce se dají do křiku.
32Spustí nad tebou truchlivý žalozpěv
a zazpívají o tobě:
‚Kdo byl kdy Týru podobný,
zničenému uprostřed moří?‘

33Když vykládali tvé zboží ze zámoří,
sytil jsi mnohé národy;
množstvím tvého přepychového zboží
králové země bohatli.
34Teď tvůj vrak leží na dně moří;
tvé zboží i všichni, kdo k tobě patřili,
klesli do hlubin.
35Všichni obyvatelé pobřeží
jsou z tebe zděšeni,
jejich králové se chvějí strachy
se zkřivenými tvářemi.
36Obchodníci mezi národy
nad tebou jenom zasyčí.
Budeš odstrašujícím znamením –
zanikneš navěky!“

28

Žalozpěv nad vládcem Týru

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, řekni vládci Týru: Tak praví Panovník Hospodin –
Ve svojí pýše říkáš si:
‚Já jsem bůh!
Zaujímám božský trůn
uprostřed moří.‘
Přitom jsi člověk, žádný bůh,
i když si myslíš, jak jsi božský.
3Zřejmě jsi moudřejší než Daniel
a žádné tajemství ti není záhadné.
4Moudrostí a poznáním jsi získal bohatství,
zlatem a stříbrem sis truhly naplnil.
5V obchodování jsi byl tak šikovný,
že jsi své jmění rozmnožil,
a kvůli všemu tomu bohatství
zpychl jsi.

6Nuže, tak praví Panovník Hospodin:
Protože si myslíš, jak jsi božský,
7hle – přivedu na tebe cizáky,
ty nejukrutnější pohany.
Vytasí meče proti tvé skvělé moudrosti,
tu tvoji nádheru ti znesvětí.
8Nakonec tě srazí do jámy,
zahyneš hroznou smrtí
uprostřed moří.
9Budeš pak ještě říkat: ‚Já jsem bůh‘
tváří v tvář svým katům?
Budeš jen člověk, žádný bůh,
až padneš do rukou svých katů.
10Zahyneš smrtí neobřezanců,
rukama cizáků!

Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.“
11Dostal jsem slovo Hospodinovo: 12„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:
Byl jsi pečetí dokonalosti,
plný moudrosti a dokonale krásný.
13Byl jsi v Edenu, Boží zahradě,
všemi drahokamy ozdoben –
rubínem, topasem a jaspisem,
chrysolitem, onyxem a berylem,
safírem, tyrkysem a smaragdem –
to vše krásně osazené ve zlatě
klenotnickým dílem tepaném,
to vše připravené pro tebe
v den, kdy jsi byl stvořen.
14Byl jsi pomazaným cherubem,
určil jsem tě za ochránce.
Byl jsi na Boží svaté hoře,
mezi žhoucími kameny ses procházel.
15Byl jsi dokonalý na cestách svých
ode dne svého stvoření –
než jsi byl shledán zlým.

16Kvůli množství tvého obchodování
se tvé nitro naplnilo krutostí
a zhřešil jsi.
Proto jsem tě vykázal z Boží hory,
cherube ochránce, tebe jsem zapudil
z tvého místa mezi žhoucími kameny!
17Kvůli své kráse zpychl jsi,
kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil.
Proto jsem tě tedy srazil k zemi,
před očima králů, aby tě viděli.

18Kvůli tomu, že máš tolik vin,
že jsi vlastní svatyně znesvětil
svými špinavými obchody,
vyvedl jsem z tebe plameny,
aby tě strávily.
Nechal jsem z tebe jen popel na zemi,
před očima všech, kdo tě viděli.

Proti Sidonu

19Všichni, kdo tě znali mezi národy,
jsou z tebe zděšeni.
Jsi odstrašujícím znamením –
zanikl jsi navěky!“

20Dostal jsem slovo Hospodinovo: 21„Synu člověčí, obrať se proti Sidonu. Prorokuj proti němu 22a řekni – Tak praví Panovník Hospodin:
Sidone, já jsem proti tobě
a na tobě se oslavím!
Poznají, že já jsem Hospodin,
až v něm vykonám své rozsudky,
až v něm dostojím své svatosti.
23Raním to město morem,
na jeho ulicích bude krev,
budou v něm padat mrtvoly,
kolem dokola meč je obklíčí –
a poznají, že já jsem Hospodin!

24Dům Izraele už nebude obklopen zlomyslnými sousedy, kteří jej bodají jako trní a píchají jako bodláčí. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.
25Tak praví Panovník Hospodin: Až shromáždím celý dům Izraele z národů, mezi něž byli rozptýleni, prokážu na nich svou svatost před očima pohanů. Tehdy pak budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi. 26Budou v ní bydlet bezpečně, budou si stavět domy a sázet vinice. Budou žít v bezpečí, až vykonám své rozsudky nad všemi zlomyslnými sousedy v jejich okolí. A tehdy poznají, že já jsem jejich Bůh, Hospodin.“

29

Proti Egyptu

1Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu. 3Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin –
Já jsem proti tobě,
faraone, králi egyptský,
obludný krokodýle
rozvalený u řeky!
Říkáš si: ‚Mně patří Nil,
pro sebe jsem ho učinil.‘

4Já ti však do čelistí vrazím háky
a ty tvé nilské ryby
nechám přichytit na tvé šupiny.
Vytáhnu tě z tvého místa u řeky
i se všemi tvými nilskými rybami,
které se přichytily na tvé šupiny.
5Pohodím tě pak na poušti
i se všemi tvými nilskými rybami.
Budeš ležet jen tak na zemi,
neseberou tě, aby tě pohřbili.
Dám tě za potravu divé zvěři
i ptákům na nebi!

6Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin.
Pro dům Izraele jsi byl
jen rákosovou holí.
7Jakmile se tě rukou chopili,
praskl jsi a bodl je až do podpaží.
Jakmile se o tebe opřeli,
zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil.

8Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek. 9Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin.
Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘ 10a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici. 11Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let. 12Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.
13Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni. 14Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím. 15Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy. 16Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“
17Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 18„Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu. 19Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle – dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky. 20Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin.
21V onen den obdařím dům Izraele silou a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

30

Den Egypta

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin –
Kvílejte:
‚Ach ten den!‘
3Neboť je blízko onen den,
Hospodinův den blíží se.
Den zahalený oblaky –
přichází čas pro národy!
4Na Egypt přijde meč
a úzkost na Habeš.
Až budou v Egyptě padat mrtvoly,
poberou jeho bohatství
a zboří jeho základy.

5Habeš i Libye, Lydie i celá Arábie, Kub i lid spojenecké země, ti všichni padnou mečem spolu s Egyptem.
6Tak praví Hospodin:
Padnou pomocníci Egypta,
jeho pyšná moc se zhroutí.
Od Migdolu až po Asuán
budou mečem koseni,
praví Panovník Hospodin!

7Egypt bude nejpustější ze všech zpustošených zemí a jeho města budou nejzbořenější ze všech měst. 8Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až v Egyptě zapálím oheň a jeho spojenci budou zničeni. 9V onen den ode mě vyrazí poslové na lodích, aby vyplašili Habešany z jejich bezpečí. V den Egypta budou sevřeni úzkostí. Hle – už to přichází!
10Tak praví Panovník Hospodin: Skrze babylonského krále Nabukadnezara skoncuji s egyptskými hordami. 11On a jeho vojsko, nejukrutnější z pohanů, budou posláni vyplenit zemi. Vytasí meče na Egypt a naplní tu zemi padlými. 12Tehdy vysuším vody Nilu a prodám tu zemi zloduchům. Tu zemi i všechno v ní zpustoším rukou cizáků. To říkám já Hospodin.
13Tak praví Panovník Hospodin: Vymýtím hnusné modly a s memfiskými bůžky skoncuji. V Egyptě už nikdy nepovstane vládce a já naplním egyptskou zem strachem. 14Zpustoším Horní Egypt, vypálím Soan a v Thébách vykonám své rozsudky. 15Na Pelusium, egyptskou pevnost, vyliji svůj hněv a thébské hordy vyhladím. 16Zažehnu v Egyptě takový oheň, že se Pelusium bude svíjet v bolestech, Théby budou vzaty útokem a Memfis sevřou nepřátelé za bílého dne. 17Mládenci z Heliopole a Bubastis padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. 18V Dafné nastane temný den, až tam rozlámu egyptské jho a skončí tam jeho pyšná moc. To město tehdy přikryjí mraky a jeho dcery půjdou do zajetí.

Faraonovy paže

19Vykonám v Egyptě své rozsudky a poznají, že já jsem Hospodin.“
20Sedmého dne prvního měsíce jedenáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 21„Synu člověčí, přerazil jsem paži faraona, krále Egypta. Vidíš? Není ovázána ani léčena, nedostal dlahu ani žádný převaz, aby měl znovu sílu třímat meč.
22Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti faraonovi, králi Egypta! Přerazím mu obě paže, tu zdravou i tu zlomenou, a vyrazím mu z ruky meč. 23Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích. 24Paže babylonského krále posílím a svůj vlastní meč mu vložím do ruky, ale faraonovy paže zpřerážím, takže před ním bude sténat, jako sténají ranění. 25Paže babylonského krále posílím, ale faraonovy paže budou svěšeny. Tak poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč babylonskému králi do ruky a on jej napřáhne na Egypt. 26Až rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích, poznají, že já jsem Hospodin.“

31

Pyšný cedr

1Prvního dne třetího měsíce jedenáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, řekni faraonovi, králi Egypta, a jeho hordám:
Kdo se ti může vznešeností vyrovnat?

3Hle, Asýrie byla jak cedr v Libanonu
s krásnými větvemi a stinnou korunou,
cedr neobyčejného vzrůstu
se špicí sahající k oblakům.
4Vody mu daly jeho vzrůst,
tyčil se dík hlubokým pramenům
proudícím kolem jeho kořenů
dál k ostatním stromům v okolí.

5Takto se tyčil do výšky
nad všechny stromy v okolí.
Měl větví stále víc a víc,
jeho ratolesti rostly do délky,
dík množství vláhy košatil.
6Všichni ptáci hnízdili v jeho koruně,
pod jeho větvemi rodila všechna zvěř,
v jeho stínu žily všechny mocné národy.
7Svou velikostí byl nádherný
a svými dlouhými větvemi,
protože zapouštěl kořeny
až k vodám vydatným.

8Ani cedry v Boží zahradě
nebyly jemu naroveň;
jeho větvím se nerovnaly ani cypřiše,
platany nepředčily jeho haluze;
žádný strom v Boží zahradě
mu nebyl krásou podoben.
9Udělal jsem ho nádherně,
tak bohatým na větve;
celý Eden mu mohl závidět –
všechny stromy v Boží zahradě!

10Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se tyčil tak vysoko a špicí sahal až k oblakům, takže jeho srdce tou výškou zpychlo, 11vydám jej do rukou vůdce národů, aby s ním naložil, jak si za svou špatnost zaslouží. Zavrhl jsem ho 12a cizáci, ti nejukrutnější mezi pohany, jej porazili a nechali ho být. Jeho větve padly na hory i všechna údolí, jeho haluze leží polámány ve všech roklích na zemi. Všechny národy země opustily jeho stín a nechaly ho být. 13Na jeho padlém kmeni hnízdí všelijací ptáci a mezi jeho větvemi je všelijaká zvěř. 14To proto, aby se už žádné stromy u vody takto netyčily do výšky, aby svou špicí nesahaly k oblakům a ve své pýše se nestavěly nad ostatní stromy napájené vodami. Jeden jak druhý přece musí umřít – směřují pod zem mezi smrtelníky, kteří sestupují do jámy.
15Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, zahalil jsem hlubinu smutkem nad ním; zadržel jsem její prameny, až se ty vydatné vody zastavily. I Libanon jsem kvůli němu zachmuřil a všechny lesní stromy kvůli němu povadly. 16Rachotem jeho pádu jsem rozechvěl národy, když jsem ho srazil do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy. Pod zemí tehdy došly útěchy všechny stromy Edenu, ty nejlepší ze skvělých stromů napájených v Libanonu. 17I ony totiž jako on sestoupily do podsvětí k mečem pobitým, stejně jako jeho spojenci žijící v jeho stínu mezi národy.
18Který strom v Edenu se ti mohl slávou a vznešeností vyrovnat? Stejně jako ty edenské stromy však skončíš mezi neobřezanci dole pod zemí, ulehneš k mečem pobitým.
Tak je tomu s faraonem a se všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“

32

Žalozpěv nad Faraonem

1Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu:
Považuješ se za lva národů?
Připomínáš spíš mořskou obludu!
Brouzdáš se svými řekami,
nohama plácáš do vody
a čeříš bahno v potocích.

3Tak praví Panovník Hospodin:
Roztáhnu na tebe svoji síť
a sejdou se mnohé národy,
aby tě mou sítí vytáhly.
4Pohodím tě pak na souši
a budeš ležet jen tak na zemi.
Přivedu na tebe veškeré ptáky
a všechnu zvěř tebou nasytím.
5Rozházím tvé maso po kopcích
a tvou zdechlinou zaplním údolí.
6Napojím zemi tvojí kaluží,
tvá krev dosáhne až k pohořím,
budou tě plné všechny rokliny!

7Až zdechneš, nebe zakryji
a hvězdy na něm zatemním;
slunce ukryji za mraky
a měsíc nevydá svůj svit.
8Všechna světla, jež září na nebi,
kvůli tobě zatemním
a tvoji zem ponořím do tmy,
praví Panovník Hospodin.

9Mnohé národy znepokojím v srdci,
až tvé kusy roznesu mezi pohany,
do zemí, o nichž netušíš.
10Mnohé národy tebou vyděsím;
jejich králům vstanou hrůzou vlasy,
až jim zamávám mečem před tváří.
Strachy o život se bude třást bez ustání
jeden každý z nich
v den tvé záhuby.

11Tak totiž praví Panovník Hospodin:
Meč babylonského krále
se chystá na tebe!
12Nechám tu tvoji hordu padnout
mečem hrdinů –
nejukrutnějších ze všech pohanů,
kteří rozdrtí pýchu Egypta
a celá jeho horda bude zničena.

13Vyhubím i všechen jeho dobytek
na březích velkých řek.
Už je nerozčeří noha člověka,
nezkalí je ani zvířecí kopyta.
14Tehdy ty jejich vody ustálím
a nechám je plynout podobné oleji,
praví Panovník Hospodin.

15Až Egypt zcela zpustoším
a zbavím tu zemi všeho v ní,
až pobiji všechny, kdo v ní bydleli,
tehdy poznají, že já jsem Hospodin.

Farao v podsvětí

16Toto je žalozpěv určený k truchlení. Ať jej zpívají dcery národů! Ať jej zpívají nad Egyptem a všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“
17Patnáctého dne téhož měsíce dvanáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: 18„Synu člověčí, truchli spolu s dcerami vznešených národů nad egyptskými hordami. Pošli je do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy:
19‚Jsi snad lepší než ostatní?
Dolů! K neobřezaným ulehni!‘

20Padnou uprostřed mečem pobitých. Meč je tasen; Egypt už odvádějí i se všemi jeho hordami. 21Mocní hrdinové o něm a jeho spojencích promluví zprostřed záhrobí:
‚Už jsou dole!
Ulehli k neobřezancům pobitým mečem!‘

22Bude tam Asýrie a celá její armáda – jejich hroby všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti 23pohřbeni byli do jámy nejhlubší. Kolem jejího hrobu všude dokola leží její armáda. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, padli, mečem pobiti.
24Bude tam Elam a celá jeho horda – kolem jeho hrobu všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti sestoupili neobřezaní do podsvětí. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. 25Ustlali mu lůžko mezi padlými – celá jeho horda má hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých, a tak teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. Jsou uloženi mezi padlými.
26Bude tam i Mešek, Tubal a celá jeho horda – jejich hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých. 27Neleží ale mezi dávnými hrdiny, kteří sestoupili do podsvětí ve válečné zbroji, s hlavou položenou na meči a se štítem, jenž přikrýval jejich kosti tenkrát, když se země živých děsila před těmi hrdiny. 28Ty však budeš ležet zmrzačen mezi neobřezanci pobitými mečem.
29Bude tam i Edom se svými králi a knížaty. I přes svou udatnost byli uloženi k mečem pobitým. I oni leží s neobřezanci, s těmi, kdo klesli do jámy.
30Budou tam všichni severní vladaři spolu se všemi Sidonci. Přes hrůzu, již budili svou udatností, sestoupili i oni s hanbou k pobitým. Teď leží neobřezaní mezi mečem padlými a snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy.
31Až je farao s celým svým vojskem uvidí, dojde útěchy nad všemi svými hordami pobitými mečem, praví Panovník Hospodin. 32Pustím totiž svou hrůzu do země živých a farao se všemi svými hordami bude položen mezi neobřezance padlé mečem, praví Panovník Hospodin.“

33

Odvraťte se od svých cest

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, promluv ke svým krajanům a řekni jim: Když přivedu na některou zemi meč, lid té země ze svého středu vybere jednoho muže a ustanoví si ho za strážce. 3Jakmile uvidí, že na tu zem jde meč, zatroubí na polnici a všechny varuje. 4Když někdo uslyší zvuk polnice, ale nedá na varování a ten meč přijde a zabije ho, jeho krev padne na jeho hlavu. 5Slyšel zvuk polnice, ale nedal na varování – jeho krev padne na něj. Kdyby dal na varování, mohl se zachránit. 6Pokud však strážce uvidí, že jde meč, ale nezatroubí na polnici, aby lid varoval, a meč přijde a někoho z nich zabije, pak takový zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti toho strážce.
7Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. 8Když řeknu ničemovi: ‚Ničemo, musíš zemřít,‘ ale ty nepromluvíš, abys toho ničemu varoval před jeho cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. 9Pokud jsi však ničemu varoval, ať se odvrátí od své cesty, ale on se od ní neodvrátil – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.
10Synu člověčí, řekni domu Izraele – Mluvíte takto: ‚Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?‘ 11Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil! Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč máte umírat, dome Izraele?
12Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmile se spravedlivý vzbouří, jeho spravedlnost ho nezachrání. Jakmile se ničema odvrátí od své ničemnosti, jeho ničemnost ho nezničí. Jakmile spravedlivý začne hřešit, nebude už moci žít ze své spravedlnosti. 13Řeknu-li spravedlivému: ‚Jistěže budeš žít,‘ a on začne spoléhat na svou spravedlnost a páchat bezpráví, žádné jeho spravedlivé skutky už nebudou vzpomenuty. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. 14Řeknu-li ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a on se od svého hříchu odvrátí a začne jednat poctivě a spravedlivě, 15takže ten ničema vrátí, co vzal do zástavy, nahradí, co uloupil, začne se řídit životodárnými pravidly a přestane páchat bezpráví – takový nezemře, takový jistě bude žít. 16Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Jednal poctivě a spravedlivě – jistěže bude žít.
17Tví krajané ale říkají: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Jsou to však oni, kdo je vrtkavý ve svém jednání! 18Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí kvůli tomu zemřít. 19Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, smí díky tomu žít.

Měli mezi sebou proroka

20Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání!“
21Pátého dne desátého měsíce dvanáctého roku našeho vyhnanství ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: „Město padlo!“ 22Večer před jeho příchodem na mně spočinula ruka Hospodinova, a než ke mně ten uprchlík ráno přišel, Hospodin mi otevřel ústa. Má ústa se otevřela a přestal jsem být němý.
23Dostal jsem slovo Hospodinovo: 24„Synu člověčí! Obyvatelé rozvalin v izraelské zemi říkají: ‚Abraham byl sám a získal tuto zemi. Nás je mnoho a ta země nám patří!‘
25Nuže, řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jíte maso s krví, vzhlížíte ke svým hnusným modlám, proléváte krev, a ještě chcete vládnout zemi? 26Spoléháte se na svůj meč, pácháte ohavnost, kdekdo przní manželku svého bližního, a ještě chcete vládnout zemi?
27Řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, ti, kdo jsou v rozvalinách, padnou mečem; ty, kdo jsou na venkově, dám za potravu zvěři a ti, kdo se opevnili ve skalách a jeskyních, pomřou morem. 28Obrátím tu zem v nejpustější pustinu a její pyšná moc tehdy skončí. Izraelské hory natolik zpustnou, že tudy nikdo ani nepůjde. 29Obrátím tu zem v nejpustější pustinu kvůli všem ohavnostem, které páchali, a tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
30Synu člověčí! Tví krajané si o tobě povídají mezi zdmi i u dveří a jedni druhým říkají: ‚Pojďte, poslechneme si, jaké slovo přišlo od Hospodina.‘ 31Přichází jich k tobě celé zástupy a sedají si před tebou jako můj lid, aby si poslechli tvá slova, ale nejednají podle nich. Ústa mají plná vroucí lásky, v srdci však následují mrzký zisk. 32Nejsi pro ně víc než zpěvák milostných písní, co umí krásně zpívat a pěkně hrát; vyslechnou si tvá slova, ale nejednají podle nich. 33Až to však přijde – a hle, už to přichází – tehdy poznají, že měli mezi sebou proroka.“

34

Vy jste mé ovce

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům – Tak praví Panovník Hospodin: Běda vám, pastýři Izraele, kteří pasete sami sebe! Nemají se snad pastýři starat o ovce? 3Tvaroh jíte, vlnou se oblékáte, vykrmené kusy zabíjíte, ale o ovce se nestaráte. 4Nemohoucí neposilujete, nemocné neléčíte, zraněné neovazujete, zaběhlé nepřivádíte zpět, ztracené nehledáte, ale surově a krutě nad nimi panujete. 5Rozutekly se, protože neměly pastýře, a staly se potravou kdejaké divé zvěře. Rozutekly se – 6mé ovce bloudí po všech kopcích, po každém vyšším návrší. Mé ovce jsou rozptýleny po vší zemi a nikdo je nehledá, nikdo nejde za nimi.
7Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: 8Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – Protože se mé ovce bez pastýře staly kořistí a potravou kdejaké divé zvěře a protože mí pastýři nehledají mé ovce, ale starají se sami o sebe, a nikoli o mé ovce, 9proto, vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo. 10Tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti těm pastýřům! Budu je volat k odpovědnosti za své ovce a už je nenechám dělat pastýře, takže se ti pastýři už nebudou moci starat sami o sebe. Vyrvu jim své ovce ze chřtánu; už se jimi živit nebudou!
11Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. 12Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. 13Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. 14Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. 15Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. 16Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím, ale tučnou a silnou zahubím. Budu je pást ve spravedlnosti.
17Vám, svým ovcím, pak Panovník Hospodin praví: Hle – budu soudit mezi jednotlivými ovcemi a mezi kozly a berany. 18Nestačí vám pást se na dobrých pastvinách? To musíte zbytek pastvin podupat? Nestačí vám pít průzračnou vodu? Musíte tu zbývající kalit nohama? 19To se mé ovce musí pást na tom, co jste zdupali, a pít, co jste nohama zkalili?
20Nuže, Panovník Hospodin jim praví: Hle – já sám budu soudit mezi vykrmenými a hubenými ovcemi. 21Protože se tlačíte boky i rameny a svými rohy trkáte všechny nemohoucí, až jste je odehnali pryč, 22proto své ovce zachráním, aby už nebyly za kořist. Budu soudit mezi jednotlivými ovcemi.
23Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást – svého služebníka Davida. On bude jejich pastýřem a bude se o ně starat. 24Já Hospodin budu jejich Bohem a můj služebník David bude mezi nimi vůdcem. To říkám já Hospodin.
25Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním z jejich země dravou zvěř, takže budou i na pustině bydlet v bezpečí a spát i po lesích. 26Učiním je i celé okolí své hory požehnáním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požehnání bude pršet jako průtrže! 27Stromy v sadu vydají ovoce, země vydá úrodu a budou žít ve své vlasti v bezpečí. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu jejich jho na kusy a vysvobodím je z moci těch, kdo je drželi v otroctví. 28Už nebudou kořistí pro pohany, nebudou potravou divé zvěři. Budou žít v bezpečí a nikdo je nevyděsí. 29Způsobím, že jejich setba slavně poroste. Nebudou už v té zemi trpět hladem a nebudou už snášet posměch pohanů. 30Tehdy poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Izraele, jsou můj lid, praví Panovník Hospodin. 31Vy jste mé ovce – lidské ovce na mé pastvině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“

35

Soud nad Edomem

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se proti pohoří Seír a prorokuj proti němu. 3Řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, pohoří Seír! Vztáhnu na tebe ruku a obrátím tě ve zpustošenou pustinu. 4Tvá města nechám ležet v troskách a zbude z tebe pustina. Tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.
5Kvůli své dávné nenávisti jsi vydalo syny Izraele napospas meči, když přišel čas jejich neštěstí, čas zúčtování s jejich vinami. 6Proto, jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, vydám tě krveprolití a krev se ti bude lepit na paty. Když ti nevadilo krveprolití, bude se ti krev lepit na paty! 7Obrátím pohoří Seír ve zpustošenou pustinu a zahubím každého, kdo by tudy šel nebo se tudy navracel. 8Naplním tvé hory mrtvolami. Na tvých stráních, v údolích i ve všech roklích budou padat mečem pobití. 9Způsobím, že z tebe zbude věčná pustina; tvá města zůstanou neobydlena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.
10Říkáš: ‚Oba ty národy mi patří, obě ty země obsadím‘ – jenže tam bydlí Hospodin! 11Proto, jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, tvůj nenávistný hněv a závist vůči nim ti odplatím a dám se mezi nimi poznat, až tě budu soudit. 12Tehdy poznáš, že já Hospodin jsem slyšel všechny tvé urážky proti izraelským horám. Prý: ‚Je z nich pustina, můžeme je klidně spolykat!‘ 13Takovými řečmi jste se chlubili proti mně, chrlili jste svá slova proti mně. Já jsem to ale slyšel.
14Tak praví Panovník Hospodin: K radosti celého světa tě zpustoším! 15Tvou radost nad zpustošením dědictví domu Izraele ti odplatím: Budeš zpustošeno, pohoří Seír, i celý Edom se vším všudy! Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

36

Izrael se vrátí

1„Synu člověčí, prorokuj o izraelských horách. Řekni: Izraelské hory, slyšte slovo Hospodinovo. 2Tak praví Panovník Hospodin – Nepřítel nad vámi volal: ‚Hohó, ty dávné výšiny teď patří nám!‘ 3Proto prorokuj a řekni: Tak praví Panovník Hospodin. Protože vás pustošili a drtili ze všech stran, aby si vás zbytek národů mohl rozebrat, a protože vás lidé pomlouvají a očerňují vás, 4proto, izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a výšinám, stržím a roklinám, zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se stala kořistí zbytku národů a všem dokola jsou jen k posměchu.
5Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ano, mluvil jsem v planoucím horlení proti zbytku národů i proti Edomu – proti všem, kdo si s nezřízenou radostí drze přivlastnili mou zemi, aby ukořistili její pastviny. 6Proto prorokuj o izraelské zemi a řekni horám a výšinám, stržím a roklinám: Tak praví Panovník Hospodin. Hle – mluvím zuřivě rozhorlen, protože se vám posmívali pohané. 7Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Přísahám, že pohanům kolem vás se také budou posmívat!
8Vy, izraelské hory, se však budete jen zelenat a ponesete ovoce mému lidu, Izraeli, jenž se už brzy vrátí. 9Vždyť já jsem přece s vámi! Obrátím k vám svou tvář a budou vás znovu orat a osívat. 10Rozmnožím vaše obyvatele – celý a úplný dům Izraele – aby znovu obydleli města a vystavěli, co leží v troskách. 11Rozmnožím vaše lidi i zvířata a budou se množit a rozmáhat. Osídlím vás jako za starodávna a budu k vám ještě štědřejší než kdysi. Tak poznáte, že já jsem Hospodin. 12Znovu k vám přivedu lidi; Izrael, můj vlastní lid, vás obsadí a budete jejich dědictvím. Už nikdy je nepřipravíte o děti.
13Tak praví Panovník Hospodin. Protože o tobě říkají: ‚Ta země požírá lidi a připravuje vlastní národ o děti,‘ 14proto už nebudeš požírat lidi a nebudeš už připravovat svůj národ o děti, praví Panovník Hospodin.

Dám vám nové srdce

15Nenechám už tě poslouchat posměch pohanů, nebudeš už muset snášet urážky národů a nikdy už nepřivedeš svůj národ k pádu, praví Panovník Hospodin.“
16Dostal jsem slovo Hospodinovo: 17„Synu člověčí, když dům Izraele ještě žil ve vlastní zemi, svými způsoby a skutky ji poskvrnil. Jejich způsoby byly v mých očích nečisté jako ženské krvácení. 18Vylil jsem tedy na ně svůj hněv, neboť v té zemi prolévali krev a poskvrnili ji svými hnusnými modlami. 19Rozptýlil jsem je mezi národy, takže jsou rozprášeni po zemích. Odsoudil jsem je za jejich způsoby a skutky. 20Kamkoli ale mezi národy přišli, všude mé svaté jméno znesvětili. Říkalo se totiž o nich: ‚Jsou Hospodinův lid, ale z jeho země museli odejít.‘ 21Proto jsem byl pohnut lítostí nad svým svatým jménem, které dům Izraele znesvětil mezi národy, kamkoli přišli.
22Proto řekni domu Izraele – Tak praví Panovník Hospodin: Nedělám to kvůli vám, dome Izraele, ale kvůli svému svatému jménu, které jste znesvětili mezi národy, kamkoli jste přišli. 23Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy, jméno, které jste mezi nimi znesvětili. Tehdy národy poznají, že já jsem Hospodin – až na vás před jejich očima prokážu, jak jsem svatý, praví Panovník Hospodin.
24Posbírám vás z pohanů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás zpět do vlasti. 25Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. 26Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. 27Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. 28Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem. 29Ode vší vaší nečistoty vás zachráním. Přivolám také obilí a rozmnožím je. Nedopustím už na vás hlad. 30Rozmnožím ovoce na stromech i polní úrodu, abyste už mezi národy nesnášeli hanbu kvůli hladu. 31Pak si vzpomenete na své zlé cesty a nesprávné jednání a budete se sami sobě ošklivit kvůli svým vinám a své zvrhlosti. 32Nedělám to kvůli vám, praví Panovník Hospodin, toho si buďte vědomi. Vy buďte zahanbeni a styďte se za své způsoby, dome izraelský.
33Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy vás očistím od všech vin, znovu obydlím vaše města, aby se vystavělo, co leží v troskách. 34Zpustošená země bude obdělána, aby už před očima všech kolemjdoucích neležela pustá. 35Řeknou: ‚Z té zpustošené země je teď úplná zahrada Eden! A ta rozbořená města, jež ležela opuštěná v troskách, jsou teď opevněná a obydlená.‘ 36Tak poznají národy, které zbudou ve vašem okolí, že já Hospodin jsem vystavěl zbořeniny a znovu osázel pustiny. To říkám já Hospodin; já to učiním.
37Tak praví Panovník Hospodin: Znovu odpovím na modlitby domu Izraele a toto pro ně učiním: Rozmnožím jejich lid jako stádo ovcí. 38Bude jich jako stád posvěcených ovcí, jako ovcí v Jeruzalémě o svátcích – tak se ta rozbořená města zaplní lidmi jako ovcemi. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

37

Údolí suchých kostí

1Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem odvedl pryč a postavil mě doprostřed údolí plného kostí. 2Prováděl mě mezi nimi kolem dokola a hle – celá ta pláň jimi byla poseta a byly úplně vyschlé. 3„Synu člověčí,“ řekl mi, „mohou ty kosti ožít?“
„Panovníku Hospodine,“ odpověděl jsem, „to víš ty.“
4Tehdy mi řekl: „Prorokuj o těchto kostech a řekni jim: Suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo! 5Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás přivedu ducha, abyste ožily. 6Dám na vás šlachy a pokryji vás masem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha, abyste ožily. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“
7Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, náhle se ozval hluk: kosti se s rachotem začaly připojovat jedna ke druhé. 8Viděl jsem, jak se pokrývají šlachami a masem a jak se svrchu potahují kůží. Ducha však v sobě neměly.
9Tehdy mi řekl: „Prorokuj k duchu. Prorokuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, ze čtyř stran a dechni do těchto pobitých, ať ožijí!“ 10A když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vstoupil do nich duch a ožili. Postavili se na nohy a byl jich obrovský, nesčíslný šik.
11„Synu člověčí,“ řekl mi potom, „tyto kosti jsou celý dům Izraele. Říkají: ‚Naše kosti vyschly, nemáme žádnou naději, jsme ztraceni.‘ 12Nuže, prorokuj a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby; z těch hrobů vás vyvedu, lide můj, a přivedu vás do izraelské země. 13Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až otevřu vaše hroby a z těch hrobů vás vyvedu, lide můj.

Jeden národ, jeden král

14Vložím do vás svého Ducha, abyste ožili, a dám vám spočinout ve vaší zemi. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Jak jsem řekl, tak učiním, praví Hospodin.“
15Dostal jsem slovo Hospodinovo: 16„Synu člověčí, vezmi si kus dřeva a napiš na něj: ‚Dřevo Judovo a jeho druhů ze synů Izraele‘. Pak vezmi jiný kus a napiš na něj: ‚Dřevo Josefovo (totiž Efraimovo) a jeho druhů z celého domu Izraele‘. 17Pak je spoj jedno s druhým v jediné dřevo, ať jsou v tvé ruce jedno.
18Až se tě tví krajané zeptají: ‚Nepovíš nám, co to má podle tebe znamenat?‘ 19řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: ‚Hle, já vezmu dřevo Josefovo (které je v ruce Efraimově) a jeho druhů z izraelských kmenů a přiložím je ke dřevu Judovu. Spojím je v jediné dřevo a budou v mé ruce jedno.‘
20Podrž ta popsaná dřeva před jejich očima 21a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já vezmu syny Izraele z národů, kam odešli. Shromáždím je z celého okolí a přivedu je zpátky do vlasti. 22V té zemi, na izraelských horách, je učiním jediným národem a všem jim bude kralovat jeden král. Už to nebudou dva národy, už se nebudou dělit na dvě království. 23Už se nebudou poskvrňovat svými hnusnými modlami, svými nechutnými obrazy a všemi ostatními hříchy. Zachráním je odevšad, kde žili a hřešili, a očistím je. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.
24Můj služebník David bude jejich králem a všichni budou mít jediného pastýře. Budou se řídit mými zákony, dodržovat má ustanovení a jednat podle nich. 25Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi a ve které bydleli jejich otcové. Budou v ní bydlet oni, jejich děti i děti jejich dětí až navěky a vůdcem jim navěky bude můj služebník David. 26Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi. Zasadím je a rozmnožím a uprostřed nich zřídím navěky svou svatyni. 27Můj příbytek bude mezi nimi, já budu jejich Bůh a oni budou můj lid. 28Tehdy národy poznají, že já jsem Hospodin, Posvětitel Izraele, až bude má svatyně navěky uprostřed nich.“

38

Gog ze země Magog

1Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2„Synu člověčí, obrať se proti Gogovi v zemi Magog, proti velevládci Mešeku a Tubalu. Prorokuj proti němu 3a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, Gogu, velevládce Mešeku a Tubalu! 4Přivedu si tě. Vrazím ti do čelistí háky a přivleču tě s celým tvým vojskem – koně i všechny jezdce v plné výstroji, nesčetný zástup s pavézami a štíty, všechny vyzbrojené meči, 5Peršany, Habešany i Libyjce s nimi, všechny se štíty a přilbami, 6Gomera se všemi jeho šiky i Bet-togarmu z dálného severu se všemi jeho šiky – všechny ty národy, které se k tobě připojí.
7Chystej se! Buď připraven i se všemi zástupy shromážděnými k tobě, neboť budeš jejich velitel. 8Po dlouhé době budeš povolán, po mnoha letech přitáhneš do země, která se vzpamatovala z válek a jejíž lid se shromáždil z mnoha národů na izraelské hory, jež byly tak dlouho posety troskami. Poté, co budou vyvedeni z národů, budou všichni bydlet v bezpečí, 9když vtom přitáhneš ty. Přiženeš se jako bouře a jako mračno přikryješ zem se všemi svými vojsky, s mnoha národy, které se k tobě připojí.
10Tak praví Panovník Hospodin: V ten den tě napadnou různé myšlenky a zosnuješ zlý plán. 11Řekneš si: ‚Zaútočím na zemi s nechráněnými vesnicemi, napadnu ty, kdo žijí v klidu a bezpečí – vždyť její obyvatelé vůbec nemají hradby, brány ani závory!‘ 12Vrhneš se na kořist a budeš plenit, vztáhneš ruku na osídlené trosky a na lid shromážděný z národů, který se stará o svá stáda a majetek a bydlí v samém středu země. 13Šeba a Dedan i zámořští kupci a všichni jejich draví lvi se tě zeptají: ‚Přicházíš se vrhnout na kořist? Shromáždil jsi vojska, abys plenil? Abys odnesl stříbro se zlatem, pobral stáda i majetek a pobral spoustu kořisti?‘
14Nuže, synu člověčí, prorokuj a řekni Gogovi – Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy bude můj lid Izrael bydlet v bezpečí, si jich povšimneš 15a přijdeš ze své domoviny na dálném severu se všemi národy, které se k tobě připojí – samí jezdci na koních, nesčetný zástup mocné armády. 16Přitáhneš na můj lid Izrael jako mračno, jež přikrývá zemi. V budoucnosti tě, Gogu, přivedu proti své zemi, aby mě národy poznaly, až se na tobě před jejich očima posvětím.
17Tak praví Panovník Hospodin: Ano, jsi to ty, o kom jsem mluvil v dávných dnech skrze své služebníky, izraelské proroky. Po celá léta tehdy prorokovali, že tě přivedu proti nim. 18V ten den, praví Panovník Hospodin, v den, kdy Gog zaútočí na izraelskou zem, vzplane můj prudký hněv. 19Ve svém rozhorlení, v plameni svého zuření prohlašuji: V ten den bude v izraelské zemi veliké zemětřesení! 20Mořské ryby i ptáci na nebi, divoká zvěř i všechna havěť lezoucí po zemi se přede mnou budou třást spolu se všemi lidmi všude na zemi. Sesují se hory, zbortí se srázy a každá hradba padne k zemi. 21Na všech svých horách povolám proti Gogovi meč, praví Panovník Hospodin, a všichni jeho muži obrátí meč proti sobě navzájem. 22Budu ho soudit morem a krveprolitím, průtrží mračen a kroupami jako kameny, budu dštít oheň a síru na něj a jeho šiky – na všechny ty národy, které se k němu připojí. 23Tak projevím svou velikost a svatost a dám se poznat před očima mnoha národů. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

39

Gogova porážka

1„Synu člověčí, prorokuj proti Gogovi a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, Gogu, velevládce Mešeku a Tubalu! 2Přivedu si tě. Přitáhnu tě a vyvleču z dalekého severu a zavedu tě na hory Izraele, 3kde ti vyrazím luk z levice a šípy ti nechám vypadnout z pravice. 4Na izraelských horách padneš se všemi svými vojsky, s národy, které se k tobě připojí. Nakrmím tebou dravé ptáky i divou zvěř. 5Zůstaneš ležet venku na poli. Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin. 6Pošlu oheň i proti Magogovi a těm, kdo si žijí v bezpečí na pobřežích. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
7Uprostřed svého lidu Izraele zjevím své svaté jméno a už nikdy nedopustím, aby bylo znesvěceno. Tehdy národy poznají, že já Hospodin jsem Svatý v Izraeli. 8Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin! To je ten den, o kterém jsem mluvil.
9Obyvatelé izraelských měst vyjdou pálit jejich zbraně – štíty i pavézy, luky i šípy, kyje i kopí. Budou s nimi topit sedm let. 10Nebudou nosit dříví z polí ani ho kácet v lesích, protože budou topit zbraněmi. Oberou o kořist ty, kdo je obírali, a vyplení ty, kdo je plenili, praví Panovník Hospodin.
11Toho dne určím Gogovi pohřebiště v Izraeli, průsmyk ležící na východ od moře. Tak se ten průsmyk zatarasí, neboť v něm pohřbí Goga se všemi jeho hordami, a nazvou jej Ge-hamon Gog, Údolí hordy Gogovy. 12Sedm měsíců je tam dům Izraele bude pohřbívat, aby očistili zem. 13Všichni obyvatelé země je budou pohřbívat a získají si tím pověst v den, kdy se oslavím, praví Panovník Hospodin. 14Muži k tomu určení budou stále procházet zemí a spolu s ostatními budou pohřbívat ostatky ležící na zemi, aby ji očistili. Po sedmi měsících pak zemi znovu prozkoumají. 15Projdou skrze ni, a jakmile spatří lidskou kost, postaví vedle ní znamení, aby ji hrobaři pohřbili v Ge-hamon Gogu 16(kde bude město jménem Hamona). Tak bude země očištěna.
17Synu člověčí, tak praví Hospodin – Řekni všem ptákům a veškeré divé zvěři: Shromážděte se a pojďte sem! Sejděte se ze všech stran k obětní hostině, kterou pro vás připravím, k veliké obětní hostině na horách Izraele. Budete žrát maso a chlemtat krev. 18Budete žrát maso hrdinů a chlemtat krev světových vládců – samých beranů, jehňat, kozlů a býků vypasených v Bášanu. 19Na obětní hostině, kterou pro vás připravím, budete žrát tuk, až budete plní, a budete pít krev až k opití. 20U mého stolu se nasytíte koni i jezdci, hrdiny i všemi válečníky, praví Panovník Hospodin.
21Předvedu svou slávu mezi národy. Všechny národy uvidí, jak vykonám svůj soud a jak na ně položím svou ruku. 22Od toho dne nadále bude dům Izraele vědět, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. 23Tehdy národy poznají, že dům Izraele šel do vyhnanství za své viny. Protože mi byli nevěrní, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal je do rukou jejich nepřátel, aby všichni padli mečem. 24Naložil jsem s nimi, jak si za svou nečistotu a za své hříchy zasloužili – skryl jsem svoji tvář před nimi.
25Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Teď už přivedu Jákoba ze zajetí! Nad celým domem Izraele se slituji a pro své svaté jméno se rozhorlím. 26Uvědomí si svou hanbu a všechnu tu nevěru, jíž se vůči mně dopouštěli, když ještě žili v bezpečí ve své zemi a nikdo je neděsil. 27Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, prokážu na nich svou svatost před očima mnoha národů. 28Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh – ačkoli jsem je vystěhoval mezi národy, znovu je shromáždím do vlasti a žádného z nich už nenechám ve vyhnanství. 29Už před nimi nebudu skrývat svoji tvář, neboť na dům Izraele vyliji svého Ducha, praví Panovník Hospodin.“

40

Vidění chrámového okrsku

1Desátého dne měsíce po novém roce, v pětadvacátém roce našeho vyhnanství a čtrnáctém roce po pádu města, právě toho dne na mně spočinula ruka Hospodinova a přivedl mě tam. 2V Božím vidění mě přivedl do izraelské země a postavil mě na velmi vysokou horu. Na ní se od jihu rýsovalo cosi jako město. 3Přivedl mě tam a hle – v bráně stál kdosi napohled jako z bronzu, v ruce lněnou šňůru a měřicí tyč. 4„Synu člověčí,“ řekl mi ten muž, „pozorně se dívej, bedlivě poslouchej a dobře si všímej všeho, co ti ukážu, neboť právě proto jsi sem byl přiveden. Všechno, co vidíš, oznam domu Izraele.“
5Spatřil jsem chrámový okrsek obehnaný kolem dokola vnější zdí. Tyč v ruce onoho muže byla dlouhá 6 loktů (počítaje lokty o dlaň delší). Změřil s ní tu zeď a byla na tyč silná a na tyč vysoká.
6Poté přešel k východní bráně. Vystoupil po schodech a změřil její práh: byl na tyč hluboký. 7Byly v ní výklenky na tyč široké a na tyč hluboké; výklenky byly 5 loktů od sebe. Také práh vedoucí do síně na vnitřní straně brány byl na tyč hluboký. 8Dále změřil síň brány: 9byla 8 loktů hluboká a měla pilíře 2 lokty silné. Síň byla na vnitřní straně brány. 10Uvnitř této východní brány byly po jedné i druhé straně tři výklenky a ty tři měly vždy stejné rozměry. Také pilíře po jedné i druhé straně měly vždy stejné rozměry.
11Změřil vchod do brány: byl 10 loktů široký a samotná brána byla 13 loktů široká. 12Před výklenky byla po jedné i druhé straně zídka na loket vysoká. Výklenky byly 6 loktů široké a 6 loktů hluboké. 13Skrze protilehlé vchody výklenků pak změřil strop: od zadní stěny jednoho výklenku po zadní stěnu druhého byla ta brána 25 loktů široká. 14Změřil také síň: kolem dokola až k pilířům ústícím do nádvoří měřila 60 loktů. 15Od vstupního průčelí až po průčelí síně na opačné straně byla brána 50 loktů dlouhá. 16Po stranách brány vedla do výklenků mezi pilíři okénka, která se směrem dovnitř zužovala; stejně tak to bylo i v síni. Po stranách vedla dovnitř okénka a na pilířích byly palmové ornamenty.
17Poté mě uvedl na vnější nádvoří. Kolem dokola nádvoří jsem uviděl jakési místnosti a dláždění. Po obvodu toho dláždění bylo celkem třicet místností. 18Dláždění přiléhalo k branám po celé délce jejich boků. To bylo dolní dláždění. 19Pak změřil vzdálenost od průčelí dolní brány k průčelí vnitřního nádvoří: 100 loktů. Tolik východ; nyní k severu.
20Muž změřil délku i šířku severní brány vnějšího nádvoří. 21Její tři výklenky po jedné i druhé straně a rovněž pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty v první bráně. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. 22Její okénka, síň i palmy měly stejné rozměry jako ve východní bráně. Stoupalo se k ní po sedmi schodech a na protilehlé straně měla síň. 23Stejně jako východní brána i tato severní stála naproti bráně vedoucí do vnitřního nádvoří. Od brány k bráně naměřil 100 loktů.
24Pak mě odvedl k jihu, kde jsem uviděl jižní bránu. Změřil její pilíře i síň a měly stejné rozměry jako ty předchozí. 25Sama brána i její síň měla po stranách okénka stejně jako ty předchozí. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. 26Vedlo k ní sedm schodů a na protilehlé straně měla síň. Po jedné i druhé straně měla pilíře s palmovými ornamenty. 27I zde na jižní straně stála ještě další brána vedoucí do vnitřního nádvoří. Od této brány naměřil k vnější jižní bráně 100 loktů.
28Poté mě jižní branou uvedl na vnitřní nádvoří. Změřil tuto jižní bránu a měla stejné rozměry jako předchozí brány. 29Také její výklenky, pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty předchozí. Sama brána i její síň měla po stranách okénka a byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. 30(Síně bran okolo vnitřního nádvoří byly 25 loktů široké a 5 loktů hluboké.) 31Síň byla obrácená k vnějšímu nádvoří. Měla pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.
32Pak mě vnitřním nádvořím vedl na východ. Zde změřil bránu a měla stejné rozměry jako ty předchozí. 33Také její výklenky, pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty předchozí. Sama brána i její síň měla po stranách okénka a byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. 34Síň byla obrácená k vnějšímu nádvoří. Měla po jedné i druhé straně pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.
35Poté mě přivedl k severní bráně. Změřil ji a měla stejné rozměry jako ty předchozí. 36I ona měla výklenky, pilíře, síň a po stranách okénka. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. 37Síň byla obrácená k vnějšímu nádvoří. Měla po jedné i druhé straně pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.
38Ze síně brány vedl vchod do postranní místnosti, kde se omývaly zápalné oběti. 39V síni stály po jedné i druhé straně vždy dva stoly, na kterých se porážely zápalné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění. 40Také zvenku po stranách severní brány, u schodů k jejímu vchodu, stály po jedné i druhé straně vždy dva stoly. 41Celkem tam tedy stálo osm stolů na porážení – čtyři z jedné a čtyři z druhé strany. 42Čtyři stoly pro zápalné oběti byly z tesaného kamene; každý byl půldruhého lokte dlouhý, půldruhého lokte široký a na loket vysoký. Na nich ležely nástroje k porážení zápalů a obětí. 43Uvnitř byly kolem dokola připevněny závěsné háky, na dlaň dlouhé. Stoly byly určeny pro maso obětí.
44Vedle vnitřní brány stály na vnitřním nádvoří dvě místnosti. Jedna přiléhala k severní bráně a byla obrácená k jihu, druhá přiléhala k jižní bráně a byla obrácená k severu. 45Onen muž mi řekl: „Tato místnost obrácená k jihu je pro kněze, kteří drží stráž u chrámu. 46Místnost obrácená k severu je pro kněze, kteří drží stráž u oltáře. Jsou to synové Sádokovi – jediní z Leviho potomků, kteří smějí přistupovat k Hospodinu, aby mu sloužili.“

Nový chrám

47Poté změřil nádvoří: byl to 100 loktů dlouhý a 100 loktů široký čtverec. Před chrámem stál oltář.
48Nato mě přivedl k předsíni chrámu a změřil její pilíře po jedné i druhé straně: byly 5 loktů silné. Brána měla šířku 14 loktů a její zárubně po jedné i druhé straně 3 lokte. 49Předsíň měla šířku 20 loktů, hloubku 12 loktů a stoupalo se k ní po deseti schodech. U pilířů stál po jedné i druhé straně vždy jeden sloup.

41

1Poté mě uvedl do chrámové lodi a změřil její pilíře po jedné i druhé straně: byly 6 loktů silné. 2Vchod měl šířku 10 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně 5 loktů. Změřil celou loď a byla 40 loktů dlouhá a 20 loktů široká.
3Poté vstoupil do vnitřní místnosti a změřil pilíře jejího vchodu: byly 2 lokty silné. Vchod měl šířku 6 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně 7 loktů. 4Změřil celou tuto místnost v čele chrámové lodi a byla 20 loktů dlouhá a 20 loktů široká. „To je nejsvětější svatyně,“ řekl mi.
5Poté změřil stěnu chrámu: byla 6 loktů silná. Celý chrám kolem dokola na šířku 4 loktů obepínaly postranní komory. 6Komory stály ve třech patrech nad sebou, vždy po třiceti v patře. Na stěně chrámu byly kolem dokola výstupky pro nosníky komor, tak aby nosníky nezasahovaly do samotné stěny chrámu. 7Komory po obvodu chrámu byly v každém dalším patře širší. Přístavba obepínající chrám byla stupňovitá, takže se komory v každém dalším patře rozšiřovaly. Ze spodního patra se stoupalo do horního přes prostřední.
8Všiml jsem si, že kolem dokola chrámu byla zvýšená plošina tvořící základ přístavby s postranními komorami. Byla vysoká celou tyč neboli 6 loktů. 9Vnější stěna postranních komor byla 5 loktů silná. Otevřené prostranství mezi postranními komorami chrámu 10a místnostmi na nádvoří obklopovalo chrám po stranách na šířku 20 loktů. 11Z prostranství vedly vchody do postranních komor, jeden ze severu a druhý z jihu. Mezi chrámem a tímto prostranstvím byla kolem dokola plošina 5 loktů široká.
12Mohutná stavba na západním okraji vyhrazeného prostranství byla 70 loktů dlouhá, 90 loktů široká a ze všech stran měla stěnu 5 loktů silnou.
13Poté změřil celý chrám: byl 100 loktů dlouhý. Vyhrazené prostranství včetně oné mohutné stavby a jejích stěn bylo také 100 loktů dlouhé. 14Právě tak i šířka vyhrazeného prostranství včetně čela chrámu na východě byla 100 loktů. 15Změřil také onu mohutnou stavbu na zadní straně vyhrazeného prostranství: včetně ochozů po jedné i druhé straně byla 100 loktů široká.
Vnitřek chrámové lodi i předsíně vedoucí do nádvoří 16stejně jako prahy, zužující se okna i trojité ochozy – všechno od prahu a dál bylo kolem dokola obloženo dřevem od podlahy až k oknům a okenicím, 17až po vchod do vnitřní svatyně. Kolem dokola po stěnách vnitřní i vnější části chrámu byli v pravidelných vzdálenostech 18vyřezáni cherubové a palmy, vždy jedna palma mezi dvěma cheruby. Každý cherub měl dvě tváře: 19lidskou tvář proti palmě z jedné strany a lví tvář proti palmě z druhé strany. Tak to bylo vyřezáno kolem dokola celého chrámu. 20Řezby cherubů a palem pokrývaly stěny chrámu od podlahy až nad vchod. 21Chrámová loď měla čtverhranné veřeje.
Před svatyní stálo cosi jako 22dřevěný oltář. Byl 3 lokty vysoký, 2 lokty široký a 2 lokty dlouhý. Jeho zpevněné rohy, podstavec a stěny byly ze dřeva. „To je stůl stojící před Hospodinem,“ řekl mi onen muž.
23Chrámová loď i svatyně měly dvojité dveře. 24Každé dveře měly po dvou křídlech a obě ta křídla byla otočná; jak první, tak druhé dveře měly po dvou křídlech. 25Na chrámových dveřích byly rytiny cherubů a palem, takové jako na stěnách. Na vnějším průčelí předsíně byla dřevěná římsa. 26Na bočních stěnách předsíně byla zužující se okna s palmami po jedné i druhé straně. Také na postranních komorách chrámu byly římsy.

42

Kněžské místnosti

1Poté mě odvedl severním směrem na vnější nádvoří, kde mě přivedl k budově s místnostmi, jež stála na severu za vyhrazeným prostranstvím naproti oné mohutné stavbě. 2Podél severního průčelí, kde měla budova vchod, byla 100 loktů dlouhá a široká byla 50 loktů. 3Naproti oněm 20 loktům vnitřního nádvoří a také naproti dláždění vnějšího nádvoří měla ochozy ve třech poschodích nad sebou. 4Na severní straně vedla před místnostmi 10 loktů široká a 100 loktů dlouhá chodba se vchody do místností. 5Horní místnosti byly nejužší, protože ustupovaly ochozu více než spodní a prostřední místnosti budovy. 6Místnosti byly ve třech poschodích a neměly sloupy, jaké stály na nádvoří; proto se budova od země stupňovitě zužovala od spodních místností přes ty prostřední. 7Venku na vnějším nádvoří stála před místnostmi zeď. Táhla se podél těchto místností v délce 50 loktů, 8a protože místnosti na vnějším nádvoří měly rovněž délku 50 loktů, dohromady to bylo 100 loktů podél celé stavby. 9Před spodními místnostmi tak vedla chodba, do níž se na východě vcházelo z vnějšího nádvoří. 10Její šířka byla dána zdí, která ji oddělovala od nádvoří.
Směrem na jih od vyhrazeného prostranství stála naproti oné mohutné stavbě další budova s místnostmi. 11Také ona měla vepředu chodbu. Všechno v ní vypadalo stejně jako u budovy na severní straně. Měly stejnou délku i šířku a stejné uspořádání všech vchodů a východů. 12Ke vchodům do místností jižní budovy tedy vedla chodba podél příslušné zdi a na jejím začátku byl vstup, kterým se do ní na východní straně vcházelo.
13Tehdy mi řekl: „Severní i jižní místnosti sousedící s vyhrazeným prostranstvím jsou svaté. Kněží, kteří přistupují k Hospodinu, tam jídají svatosvaté věci – moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění – a také tam svatosvaté věci ukládají, neboť je to svaté místo. 14Jakmile kněží vejdou dovnitř, nesmějí ze svatého místa vyjít na vnější nádvoří, dokud tam neodloží roucha, ve kterých sloužili; jsou totiž svatá. Než přijdou k místu určenému pro lid, převléknou se do jiných šatů.“
15Když dokončil měření uvnitř chrámového okrsku, odvedl mě východní branou ven, aby jej přeměřil kolem dokola. 16Měřicí tyčí nejdříve změřil východní stranu: celkem 500 loktů mírou tyče. 17Poté změřil severní stranu: celkem 500 loktů mírou tyče. 18Poté změřil jižní stranu: 500 loktů mírou tyče. 19Nakonec se obrátil k západní straně a změřil ji: 500 loktů mírou tyče. 20Tak změřil celý okrsek ze čtyř stran. Kolem dokola byl na délku i na šířku 500 loktů obehnán zdí, která oddělovala svaté od obyčejného.

43

Sláva se vrací

1Poté mě přivedl k východní bráně 2a hle – od východu přicházela sláva Boha Izraele! Jeho hlas zněl jako zvuk mohutných vod a jeho slávou se rozzářila země. 3Vidění, které jsem spatřil, bylo podobné tomu, které jsem měl, když přišel zničit město, a tomu, které jsem měl u průplavu Kebar. Padl jsem na tvář. 4Hospodinova sláva vstoupila východní branou do chrámu. 5Vtom se mě zmocnil Duch, přenesl mě na vnitřní nádvoří a hle – Hospodinova sláva naplnila chrám!
6Zatímco ten muž stál pořád vedle mě, uslyšel jsem, jak ke mně kdosi promlouvá z chrámu. 7„Synu člověčí,“ řekl mi, „zde je místo pro můj trůn, místo pro podnož mých nohou. Zde budu uprostřed synů Izraele přebývat navěky. Dům Izraele ani jeho králové už nebudou znesvěcovat mé svaté jméno svým smilstvem a náhrobky svých zemřelých králů. 8Kladli svůj práh vedle mého prahu a své veřeje vedle mých veřejí, takže mezi mnou a jimi zbývala jen zeď. Těmito ohavnostmi, které páchali, poskvrnili mé svaté jméno, a tak jsem je ve svém hněvu zničil. 9Teď ale své smilstvo i náhrobky svých králů ode mě odstraní, a tak budu uprostřed nich přebývat navěky.
10Synu člověčí, popiš domu Izraele tento chrám, aby se zastyděli za své hříchy. Ať si uvědomí dokonalost jeho rozměrů 11a zastydí se za vše, co páchali. Ukaž jim uspořádání chrámu a jeho zařízení, jeho vchody a východy – celé jeho uspořádání a všechny jeho předpisy, celé jeho uspořádání a všechny jeho zákony. Zapiš to vše před jejich očima, aby dodrželi veškeré jeho uspořádání a plnili všechny jeho předpisy.

Oltář

12Toto je zákon chrámu. Vrchol té hory a celé jeho okolí je svatosvaté. Hle – toto je zákon chrámu.“
13Toto jsou rozměry oltáře v loktech (počítaje lokty o dlaň delší): okolo něj je žlab na loket hluboký a na loket široký, lemovaný na dlaň vysokou obrubou. A toto je výška oltáře: 14od žlabu v zemi k okraji spodního stupně jsou to 2 lokty. Tento stupeň je na loket široký. Od tohoto nižšího stupně k okraji vyššího jsou to 4 lokty. Také tento stupeň je na loket široký. 15Na něm stojí 4 lokty vysoké ohniště, z něhož se zvedají čtyři rohy. 16Čtyři strany ohniště tvoří čtverec 12 loktů dlouhý a 12 loktů široký. 17Také horní stupeň je čtvercový, 14 loktů dlouhý a 14 loktů široký. Okolo oltáře je na loket široký žlab lemovaný půl lokte širokou obrubou. Od východu k němu stoupají schody.
18„Synu člověčí,“ řekl mi tehdy, „tak praví Panovník Hospodin: Toto jsou předpisy ohledně oltáře. V den, kdy bude postaven, aby se na něm přinášely zápalné oběti a aby byl skrápěn krví, 19dáš levitským kněžím z rodu Sádokova, kteří ke mně přistupují, aby mi sloužili, praví Panovník Hospodin, mladého býčka k oběti za hřích. 20Vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí čtyři rohy oltáře, čtyři hrany horního stupně i obrubu kolem dokola. Tak jej očistíš od hříchu a vykonáš za něj smírčí obřady. 21Pak vezmeš býka oběti za hřích a necháš ho spálit na určeném místě chrámového okrsku mimo svatyni.
22Druhého dne přineseš k oběti za hřích kozla bez vady, aby jím očistili oltář tak, jako jej předtím očistili býčkem. 23Až dokončíš očišťování, přivedeš mladého býčka bez vady a berana bez vady. 24Položíš je před Hospodinem, kněží je posypou solí a obětují je jako zápalnou oběť Hospodinu.
25Po sedm dní budeš denně obětovat kozla za hřích; také ať se obětuje býk a beran, oba bez vady. 26Po sedm dní se takto budou konat smírčí obřady za oltář, aby byl očištěn a zasvěcen. 27Až ty dny uplynou, počínaje osmým dnem budou kněží na oltáři obětovat vaše zápalné i pokojné oběti a já ve vás najdu zalíbení, praví Panovník Hospodin.“

44

Levitové a kněží

1Poté mě znovu přivedl k vnější bráně svatyně, obrácené k východu. Byla zavřená. 2„Tato brána zůstane zavřená,“ řekl mi Hospodin. „Nebude se otevírat a nikdo jí nebude procházet. Zůstane zavřená, protože jí prošel Hospodin, Bůh Izraele. 3Jedině vládce, a pouze on, v ní smí sedat, aby jedl před Hospodinem. Bude přicházet síní brány a stejnou cestou bude odcházet.“
4Poté mě přivedl severní branou před chrám, a hle – spatřil jsem, jak Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. Padl jsem na tvář.
5„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „dobře si všímej, pozorně se dívej a bedlivě poslouchej všechno, co ti řeknu o všech předpisech Hospodinova chrámu a o všech jeho zákonech. Dobře si všímej vchodů do chrámu a všech východů ze svatyně.
6Řekni těm vzbouřencům, domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Dost už bylo vašich ohavností, dome Izraele! 7Přiváděli jste cizince s neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem do mé svatyně, a tak znesvěcovali můj chrám, zatímco jste mi jako pokrm přinášeli tuk a krev. Všemi svými ohavnostmi jste porušovali mou smlouvu. 8Nedrželi jste stráž u mých svatých věcí a místo sebe jste na stráž u mé svatyně postavili jiné.
9Tak praví Panovník Hospodin: Žádný cizinec s neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem nesmí vstoupit do mé svatyně, včetně všech cizinců žijících uprostřed synů Izraele. 10Ovšem levité, kteří se ode mě vzdálili, když Izrael bloudil, a kteří ode mne zabloudili za svými hnusnými modlami, ti ponesou svou vinu. 11Budou v mé svatyni sloužit jako stráže chrámových bran a budou chrámoví sluhové. Budou pro lid porážet zápaly a oběti a budou jim neustále k službám. 12Protože jim sloužili u jejich hnusných model a svedli dům Izraele k hříchu, proto jim přísahám, praví Panovník Hospodin, že ponesou svou vinu. 13Nepřiblíží se ke mně, aby mi konali kněžskou službu, nepřiblíží se k žádné z mých svatých ani svatosvatých věcí. Ponesou svou hanbu za hanebnosti, které páchali. 14Nechám je, aby drželi stráž u chrámu, aby se starali o všechnu jeho službu a o všechnu práci v něm.
15Avšak levitští kněží, synové Sádokovi, kteří drželi stráž u mé svatyně, když synové Izraele zabloudili ode mne, ti budou přistupovat ke mně, aby mi sloužili. Budou stát přede mnou, aby mi přinášeli tuk a krev, praví Panovník Hospodin. 16Budou vcházet do mé svatyně, budou přistupovat k mému stolu, aby mi sloužili, a budou u mě držet stráž.
17Kdykoli vejdou do bran vnitřního nádvoří, obléknou si lněná roucha. Kdykoli budou sloužit v branách vnitřního nádvoří nebo v chrámu, nesmějí na sobě mít nic vlněného. 18Na hlavách budou mít lněné turbany a kolem beder lněné spodky. Ať nenosí nic, v čem by se potili. 19Kdykoli budou vycházet na vnější nádvoří, kde je lid, svléknou si roucha, ve kterých sloužili, odloží je ve svatých místnostech a převléknou se do jiných šatů, aby svými rouchy neposvětili lid.
20Nesmějí si holit hlavu ani nosit dlouhé vlasy, ale budou ostříhaní nakrátko. 21Kdykoli mají vejít do vnitřního nádvoří, nesmí žádný z kněží pít víno. 22Nesmějí se oženit s vdovou ani zapuzenou ženou; mohou si vzít jen pannu rodem z izraelského domu nebo vdovu po knězi.
23Budou učit můj lid o rozdílu mezi svatým a obyčejným a ukazovat jim rozdíl mezi čistým a nečistým. 24Budou rozsuzovat spory a rozhodovat v nich podle mých předpisů. Budou dodržovat mé zákony a má pravidla pro všechny mé slavnosti a budou světit mé soboty.
25Nepřijdou k mrtvému člověku, aby se neposkvrnili. Jedině kvůli otci nebo matce, kvůli synovi nebo dceři a kvůli bratrovi nebo neprovdané sestře se smějí takto poskvrnit. 26Až se očistí, odpočítá se mu ještě sedm dní. 27V den, kdy pak vejde do vnitřního nádvoří svatyně, aby sloužil ve svatyni, ať přinese svou oběť za hřích, praví Panovník Hospodin.
28A toto bude jejich dědictví: jejich dědictví jsem já. Nedáte jim v Izraeli žádné vlastnictví; jejich vlastnictví jsem já. 29Budou jíst moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění a připadne jim všechno, co bude v Izraeli zasvěceno Hospodinu. 30To nejlepší ze všech prvotin a každý z vašich obětních příspěvků připadne kněžím. Také ze svého těsta dáte prvotiny knězi, aby na tvém domě spočinulo požehnání. 31Kněží nesmějí jíst nic zdechlého ani rozsápaného, ať už z ptactva nebo ze zvěře.“

45

Svatý díl země

1„Až si budete rozdělovat zemi na dědičné podíly, odevzdáte ze země svatý díl Hospodinu. Celé toto území o délce 25 000 loktů a šířce 20 000 loktů bude svaté. 2(Z něj bude pro svatyni vyčleněn čtverec o straně 500 loktů, lemovaný pruhem volné země širokým 50 loktů.) 3Z uvedené výměry odměříš svatosvatý díl 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký, v němž bude stát svatyně. 4Bude to svatý díl země určený kněžím sloužícím ve svatyni, kteří přistupují k Hospodinu, aby mu sloužili. Zde bude místo pro jejich domy a svaté místo pro svatyni. 5Další 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký díl země připadne levitům sloužícím u chrámu. Zde jim budou patřit města k bydlení.
6Díl země sousedící se svatým podílem dáte do majetku města. Bude 5000 loktů široký a 25 000 loktů dlouhý a bude patřit celému domu Izraele.
7Území po obou stranách svatého podílu a majetku města připadne vládci. Bude se prostírat od jejich západního okraje na západ a od jejich východního okraje na východ. Po délce bude od západní hranice až po východní sousedit vždy s jedním z kmenových podílů.

Výběr obětních dávek

8Toto území bude v Izraeli jeho vlastnictvím. Moji vládci už nebudou utiskovat můj lid; nechají zbytek země jednotlivým kmenům domu Izraele.“
9Tak praví Panovník Hospodin: „Dost už, izraelští vládci! Zřekněte se útlaku a násilí, řiďte se právem a spravedlností a přestaňte odírat můj lid, praví Panovník Hospodin.
10Mějte poctivé váhy, poctivou efu a poctivý bat. 11Efa i bat ať mají stejnou míru; bat je desetina chomeru a také efa je desetina chomeru. Základní jednotkou ať je chomer. 12Šekel ať váží dvacet ger. Dvacet a pětadvacet a patnáct šekelů ať vám vydá za hřivnu.
13Toto bude vaše obětní dávka: šestina efy z každého chomeru pšenice a šestina efy z každého chomeru ječmene. 14Předepsaná dávka oleje (měřeno batem) bude desetina batu z každého koru (jako deset batů tvoří chomer, tak také deset batů tvoří kor ). 15Dále pak jedna z každých dvou set ovcí na svěžích izraelských pastvinách. To vše se použije na moučné, zápalné a pokojné oběti ke smíření za lid, praví Panovník Hospodin.
16Všechen lid země bude tuto obětní dávku odevzdávat vládci.

Oběti při výročních slavnostech

17Vládce pak bude dodávat zápalné i moučné oběti a úlitby o svátcích, novoluních, sobotách a vůbec o všech slavnostech domu Izraele. Postará se o oběti za hřích stejně jako o moučné, zápalné i pokojné oběti ke smíření za dům Izraele.“
18Tak praví Panovník Hospodin: „Prvního dne prvního měsíce vezmeš mladého býčka bez vady a očistíš svatyni od hříchu. 19Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích a potře jí veřeje chrámu, čtyři hrany horního stupně oltáře a veřeje brány vnitřního nádvoří. 20Totéž uděláš i sedmého dne onoho měsíce za každého, kdo zhřešil nechtěně nebo z nevědomosti. Tak očistíte chrám.
21Čtrnáctého dne prvního měsíce budete slavit Hod beránka. Po sedm dní této slavnosti se budou jíst nekvašené chleby. 22Toho dne vládce přinese za sebe i za všechen lid země býčka jako oběť za hřích. 23Po sedm dní této slavnosti bude denně přinášet sedm býků a sedm beranů bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu a jednoho kozla denně jako oběť za hřích. 24Jako moučnou oběť přidá ke každému býku a beranu efu mouky a ke každé efě přidá hin oleje.
25Totéž bude přinášet po sedm dní slavnosti začínající patnáctého dne sedmého měsíce: jak oběti za hřích, tak zápalné i moučné oběti a olej.“

46

Další předpisy pro vládce a lid

1Tak praví Panovník Hospodin: „Východní brána vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v den novoluní se otevře. 2Tehdy do brány zvenku skrze síň vejde vládce a zastaví se u jejích veřejí. Až budou kněží přinášet jeho zápalnou oběť a jeho pokojné oběti, bude se klanět u prahu brány. Poté odejde, ale brána se až do večera nezavře. 3Také lid země se bude o sobotách a novoluních u vchodu té brány klanět Hospodinu.
4V sobotní den přinese vládce Hospodinu jako zápalnou oběť šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 5Jako moučnou oběť přidá k beranu efu mouky, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě přidá hin oleje. 6V den novoluní přinese mladého býčka, šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. 7Jako moučnou oběť přidá efu mouky k býčku a efu mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní možnosti. Ke každé efě přidá hin oleje. 8Když bude vládce přicházet, vejde do brány skrze síň a stejnou cestou odejde.
9Když bude o slavnostech přicházet před Hospodina lid země, ať ten, kdo se přijde klanět severní branou, vyjde branou jižní. Kdo přijde jižní branou, ať vyjde branou severní. Ať se nevrací branou, kterou přišel, ale vyjde branou naproti. 10Vládce bude uprostřed nich; přijde, když budou přicházet, a odejde, když budou odcházet. 11Jako moučná oběť se o svátcích a slavnostech bude přidávat efa mouky k býčku a efa mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě se přidá hin oleje.
12Když bude vládce přinášet Hospodinu dobrovolný dar – ať už to bude oběť zápalná nebo pokojná – otevře se mu východní brána, aby přinesl svou zápalnou nebo pokojnou oběť tak jako v sobotní den. Poté odejde a brána se po jeho odchodu zavře.
13Každý den, ráno co ráno, přineseš Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. 14Ráno co ráno k němu jako moučnou oběť přidáš šestinu efy mouky a třetinu hinu oleje na zalití mouky. Tato moučná oběť Hospodinu je stálé a věčné ustanovení. 15Ráno co ráno budou přinášet beránka, moučnou oběť a olej ke stálé zápalné oběti.“
16Tak praví Panovník Hospodin: „Když vládce ze svého dědictví obdaruje kteréhokoli ze svých synů, bude to patřit i jeho potomkům a zůstane jim to jako dědičné vlastnictví. 17Když ale ze svého dědictví obdaruje někoho ze svých služebníků, bude mu to patřit až do léta svobody, kdy to bude vráceno vládci. Je to přece dědictví pro jeho syny – musí to zůstat jim.

Chrámové kuchyně

18Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“
19Poté mě vedl průchodem po straně brány ke svatým místnostem pro kněží, obráceným na sever. A hle – všiml jsem si tam jakéhosi místa na jeho západním konci. 20Tehdy mi řekl: „Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti odškodnění a oběti za hřích a kde budou péci moučné oběti, aby je nevynášeli do vnějšího nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“
21Poté mě odvedl na vnější nádvoří. Zavedl mě do jeho čtyř rohů, a hle – v každém rohu nádvoří byl jakýsi dvorek. 22Ohrazené dvorky ve čtyřech rozích nádvoří byly 40 loktů dlouhé a 30 loktů široké. Všechny čtyři měly stejné rozměry. 23Každý z těch čtyř dvorků měl uvnitř kolem dokola kamennou římsu, pod níž byla kolem dokola zřízena ohniště. 24„To jsou kuchyně,“ řekl mi, „kde chrámoví služebníci vaří oběti lidu.“

47

Řeka života

1Poté mě přivedl zpět ke vchodu do chrámu. A hle – zpod chrámového prahu směrem na východ proudila voda (chrám byl totiž obrácen k východu). Voda stékala zpod pravé strany chrámu na jih od oltáře. 2Poté mě odvedl severní branou ven a vedl mě okolo až k východní bráně vnějšího nádvoří. A hle – z její pravé strany se řinula voda.
3Onen muž se zatím s měřicí šňůrou v ruce vydal na východ. Odměřil tisíc loktů a provedl mě vodou – sahala po kotníky. 4Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po kolena. Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po pás. 5Odměřil dalších tisíc – a byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, protože byla tak hluboká, že se v ní muselo plavat a nešla přebrodit. 6„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi.
Poté mě vzal zpět na břeh řeky. 7Když jsem se dostal zpátky, hle – na obou březích řeky bylo veliké množství stromů. 8„Tato voda teče do východního kraje,“ řekl mi. „Stéká do údolí Arava, vlévá se do Mrtvého moře, a jakmile se vlije do moře, jeho voda se uzdraví. 9Kamkoli ta řeka přiteče, zahemží se to živočichy a moře ožije velikou spoustou ryb. Kamkoli ta řeka přiteče, všechno se tam v její vodě uzdraví a ožije. 10Na březích se objeví rybáři a rozprostřou sítě od En-gedi až po En-eglajim. Budou mít tolik druhů ryb a takové množství jako ve Středozemním moři. 11Jeho bažiny a mokřiny ale nebudou uzdraveny; zůstanou kvůli soli.

Hranice země

12Na obou březích porostou nad řekou nejrůznější ovocné stromy. Jejich listí nikdy nezvadne a nepřestanou nést ovoce. Každý měsíc přinesou čerstvé plody, protože k nim proudí voda ze svatyně. Jejich ovoce bude pokrmem a jejich listí lékem.“
13Tak praví Panovník Hospodin: „Toto jsou hranice země, kterou si rozdělíte jako dědictví mezi dvanáct izraelských kmenů. Josef dostane dva díly, 14ale jinak ji rozdělíte stejným dílem pro všechny. O této zemi jsem přísahal, že ji dám vašim otcům, a proto vám připadne za dědictví.
15Toto jsou hranice země:
Na severu povede hranice od Středozemního moře přes Chetlon a Lebo-chamát k Cedadu 16a dále přes Berotu a Sibraim na pomezí Damašku a Chamátu až po Chacer-tikon na pomezí Chavranu. 17Hranice tedy půjde od moře až k Chacar-enanu, takže bude na severu zahrnovat území Damašku, na sever od něhož se rozkládá Chamát. To je severní strana.
18Na východě povede hranice mezi Chavranem a Damaškem a dále podél Jordánu mezi Gileádem a zemí Izraele k Mrtvému moři až po Támar. To je východní strana.
19Na jihu povede hranice od Támar k vodám Meriby v Kádeši a dál podél Egyptského potoka až ke Středozemnímu moři. To je jižní strana.
20Na západě bude hranici tvořit Středozemní moře až k místu naproti Lebo-chamátu. To je západní strana.
21Tuto zem si rozdělíte mezi izraelské kmeny. 22Rozdělíte si ji na dědičné podíly pro sebe i pro přistěhovalce žijící mezi vámi, kteří u vás zplodili děti. Ti pro vás budou jako rodilí Izraelci. Spolu s vámi připadne dědictví mezi kmeny Izraele i jim. 23Na území kmene, kde přistěhovalec žije, tam mu přidělíte dědictví, praví Panovník Hospodin.“

48

Dělení země

1„Toto jsou jména kmenů:
U severní hranice podél chetlonské cesty přes Lebo-chamát až k Chacar-enanu (což je území Damašku, s nímž na severu sousedí Chamát) bude mít od východu až na západ svůj podíl Dan.
2Vedle Danova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Ašer.
3Vedle Ašerova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Neftalí.
4Vedle území Neftalího bude mít od východu až na západ svůj podíl Manases.
5Vedle území Manasese bude mít od východu až na západ svůj podíl Efraim.
6Vedle Efraimova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Ruben.
7Vedle Rubenova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Juda.
8Vedle Judova území bude od východu až na západ podíl, který odevzdáte jako dar; bude 25 000 loktů široký a na délku se potáhne stejně jako ostatní od východu až na západ. Uprostřed něj bude svatyně.
9Díl, který z něj odevzdáte Hospodinu, bude 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký. 10Tento svatý podíl připadne kněžím. Na severu i na jihu bude 25 000 loktů dlouhý, na západě i na východě 10 000 loktů široký. Uprostřed něj bude Hospodinova svatyně. 11Tento díl připadne posvěceným kněžím ze synů Sádokových, kteří drželi mou stráž a nepobloudili tak jako levité, když synové Izraele upadli do bludu. 12Proto jim jako zvláštní dar z odevzdaného podílu země připadne tento svatosvatý díl vedle území levitů.
13Vedle kněžského území bude díl levitů; i ten bude 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký. Celkem to tedy bude 25 000 loktů na délku a 20 000 loktů na šířku. 14Nic z této prvotiny země se nesmí prodat, směnit ani na nikoho převést, neboť je svatá Hospodinu.
15Zbývající díl, 5000 loktů široký a 25 000 loktů dlouhý, je určen k běžnému užívání městu – pro zástavbu a volnou plochu. Město bude stát uprostřed 16a bude mít tyto rozměry: 4500 loktů na severu, 4500 loktů na jihu, 4500 loktů na východě a 4500 loktů na západě. 17K městu bude přiléhat pruh volné země: 250 loktů na severu, 250 loktů na jihu, 250 loktů na východě a 250 loktů na západě. 18Zbývající území po obou stranách města se potáhne podél svatého podílu na délku 10 000 loktů na východ a 10 000 loktů na západ. Jeho úroda poskytne obživu pracovníkům města. 19Budou je obdělávat městští pracovníci ze všech izraelských kmenů. 20Celé toto vyčleněné území tedy bude měřit 25 000 na 25 000 loktů. Tento čtverec vyčleníte jako svatý podíl, a to včetně majetku města.
21Zbývající území po obou stranách svatého podílu a majetku města připadne vládci. Bude se prostírat od 25 000 loktů svatého podílu až k východní hranici a rovněž na západ od těch 25 000 loktů až k západní hranici. Obě tato území sousedící s kmenovými podíly budou patřit vládci a uprostřed nich bude svatý podíl s chrámovou svatyní. 22Majetek levitů a majetek města tedy budou uprostřed majetku vládce, který se bude rozkládat mezi územími Judy a Benjamína.
23A nyní zbývající kmeny:
Od východu až na západ bude mít svůj podíl Benjamín.
24Vedle Benjamínova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Šimeon.
25Vedle Šimeonova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Isachar.
26Vedle Isacharova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Zabulon.
27Vedle Zabulonova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Gád. 28Na jihu povede hranice podél Gádova území od Támar k vodám Meriby v Kádeši a dál podél Egyptského potoka až ke Středozemnímu moři.

Nový Jeruzalém

29Toto je země, kterou rozdělíte jako dědictví kmenům Izraele, a toto jsou jejich podíly, praví Panovník Hospodin.“
30„Toto jsou vnější hranice města:
Na severní straně měřící 4500 loktů 31budou tři městské brány pojmenované podle izraelských kmenů: brána Rubenova, brána Judova a brána Leviho.
32Na východní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Josefova, brána Benjamínova a brána Danova.
33Na jižní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Šimeonova, brána Isacharova a brána Zabulonova.
34Na západní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Gádova, brána Ašerova a brána Neftalímova.
35Kolem dokola tedy bude měřit 18 000 loktů. Od toho dne se to město bude jmenovat: HOSPODIN JE TAM.“