Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Galatským

1

1Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých), 2a všichni bratři, kteří jsou se mnou,
církvím v Galacii: 3Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, 4který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, 5jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

Žádné jiné evangelium

6Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. 7Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást ti, kdo chtějí převrátit evangelium Kristovo. 8Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! 9Znovu opakuji, co jsme už řekli: Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!
10Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník! 11Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, nepochází od člověka. 12Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. 13Jistě jste slyšeli, jak jsem si počínal ještě jako stoupenec judaismu, jak nesmiřitelně jsem pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit.

Pavlovo povolání

14Ve svém národě jsem v judaismu předčil většinu svých vrstevníků, patřil jsem k nejhorlivějším stoupencům otcovských tradic.
15Bůh, který mě oddělil už v matčině lůně a povolal mě svou milostí, se ale rozhodl, 16že mi zjeví svého Syna, abych ho kázal mezi pohany. Nespěchal jsem se tehdy poradit s tělem a krví, 17nevypravil jsem se ani do Jeruzaléma za těmi, kdo se stali apoštoly dříve než já, ale odešel jsem do Arábie a později se vrátil do Damašku.
18Teprve po třech letech jsem přišel do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem. Strávil jsem u něj dva týdny, 19ale s žádným jiným apoštolem jsem se nesetkal, kromě Jakuba, Pánova bratra. 20Bůh je mi svědek, že vám nepíšu žádnou lež!
21Poté jsem odešel do Sýrie a Kilikie. 22V judských církvích, které jsou v Kristu, mě osobně vůbec neznali. 23Slyšeli jen, že „náš dřívější pronásledovatel teď káže víru, kterou předtím potíral,“ 24a oslavovali kvůli mně Boha.

2

Bůh nikomu nestraní

1Po čtrnácti letech jsem se pak vrátil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. 2Přišel jsem tehdy na základě zjevení. Sešel jsem se soukromě s váženými vůdci a seznámil je s evangeliem, které kážu mezi pohany, aby snad můj dosavadní ani další běh nebyl zbytečný. 3Žádnou obřízku tehdy nikdo nevnucoval ani mému řeckému společníku Titovi. 4To jen ti vetřelci, ti falešní bratři se mezi nás vloudili, aby vyslídili svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. 5Ani na chvíli jsme jim neustoupili a nepoddali se, aby pro vás byla zachována pravda evangelia.
6Pokud jde o ty, kdo jsou považováni za vůdce (ať už jsou cokoli, mně na tom nezáleží, Bůh nestraní nikomu), mně osobně nic nepřidali. 7Naopak uznali, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané. 8Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům. 9Jakub, Petr a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným. 10Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil.

Neodmítám tu milost

11Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné: 12nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců. 13Stejné divadlo začali hrát i ostatní Židé, až se tím jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš.
14Když jsem uviděl, jak pokulhávají za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty že jsi Žid? Sám nežiješ jako Žid, ale jako pohan! Proč tedy nutíš pohany k židovství? 15I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, 16víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“
17Když tedy hledáme ospravedlnění v Kristu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, znamená to, že Kristus napomáhá hříchu? V žádném případě! 18Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. 19Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. 20Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. 21Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.

3

Skutky a víra

1Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! 2Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? 3Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? 4Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? 5Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?
6Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“. 7Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry. 8Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“ 9Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ 11Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ 12V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“
13Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“), 14aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.

Zákon a zaslíbení

15Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro 16zaslíbení daná Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus. 17Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. 18Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; 20prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.
21Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. 22Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista.

Boží dědicové

23Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena. 24Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou. 25Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem.
26Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. 27Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. 28Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. 29A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

4

1Snažím se říci, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka. Je sice pánem všeho, 2ale až do času určeného otcem zůstává pod poručníky a správci. 3Dokud jsme byli nedospělí, byli jsme i my takto zotročeni principy tohoto světa.
4Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, 5aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. 6A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“ 7A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.

Bojím se o vás

8Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové. 9Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? 10Dbáte na dny, měsíce, období a roky! 11Bojím se o vás, aby snad všechna moje dřina pro vás nebyla zbytečná.
12Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili. 13Jak víte, na začátku jsem vám kázal evangelium v tělesné slabosti. 14I když můj stav byl pro vás zkouškou, nepohrdli jste mnou a neodmítli mě. Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše! 15Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu dosvědčit, že kdyby to šlo, vyloupli byste si oči a dali mi je! 16Stal jsem se snad vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? 17Tamti o vás mají horlivý zájem, ale nemyslí to dobře. Chtějí vás odloučit ode mě, abyste horlili pro ně. 18Je dobré horlit v zájmu dobra, a to vždycky, nejen když jsem u vás.
19Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. 20Chtěl bych teď být s vámi a změnit svůj tón, neboť jsem nad vámi bezradný.

Dvě smlouvy

21Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká? 22Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. 23Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.
24Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví. 25Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. 26Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou. 27Je přece psáno:
„Raduj se, neplodná, ty, jež nerodíš,
jásej a křič, jež nemáš bolesti!
Dětí opuštěné je totiž mnoho,
více než té, jež muže má.“

28Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení. 29Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha. 30Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“
31A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.

5

Stůjte ve svobodě

1V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.
2Já Pavel vám teď něco řeknu: dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k ničemu! 3Každému, kdo se chce dát obřezat, znovu potvrzuji, že je povinen dodržovat celý Zákon. 4Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! 5My ale očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha, na základě víry. 6V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou.
7Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil v následování pravdy? 8Ty přesvědčivé řeči nejsou od Toho, který vás povolává. 9Trocha kvasu prokvasí celé těsto! 10Jsem si o vás v Pánu jist, že se nenecháte přesvědčit; ten, kdo se vás ale snaží zmást, neujde soudu, ať je to kdokoli. 11Bratři, jestli i já dosud kážu obřízku, proč jsem tedy ještě pronásledován? Kříž by pak nebudil už žádné pohoršení. 12Ať se ti, kdo vás navádějí k obřízce, jdou rovnou vyřezat!

Žijte Duchem

13Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte. 14Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ 15Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete!
16Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. 17Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. 18Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.
19Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, 20modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, 21závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.
22Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. 24Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. 25Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. 26Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.

6

Kristův zákon

1Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. 2Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon. 3Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. 4Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. 5Každý musí nést svůj vlastní náklad.
6Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.
7Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. 8Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. 9Nepolevujme tedy v konání dobra, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. 10Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.
11PODÍVEJTE SE, JAK VÁM VELKÝMI PÍSMENY PÍŠU SVOU VLASTNÍ RUKOU.
12Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž. 13Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem. 14Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. 15To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. 16Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.
17Ať už mě s tím nadále nikdo neobtěžuje. Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.
18Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.