Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Judita

1

Nabukadnezar chystá válku

1Ve dvanáctém roce vlády asyrského krále Nabukadnezara vládnoucího ve velikém městě Ninive vybudoval médský král Arfaxad vládnoucí v Ekbatanech 2kolem svého města hradby. Z kamenných kvádrů tři lokte širokých a šest loktů dlouhých vystavěl hradby sedmdesát loktů vysoké a padesát loktů široké. 3Nad branami města vztyčil hradební věže do výšky sto loktů se základy šedesát loktů našíř. 4Městské brány, které vystavěl, byly sedmdesát loktů vysoké a čtyřicet loktů široké, aby jimi mohla vyrážet jeho jízdní vojska i sešikovaná pěchota.
5V oněch dnech král Nabukadnezar rozpoutal na rozlehlé planině v kraji Ragau proti Arfaxadovi válku. 6Na jeho stranu se ale postavili všichni obyvatelé hor a všichni, kdo bydleli podél Eufratu, Tigridu a Hydaspu a také v rovinách, kde vládl elymský král Arioch; do řad Cheleudovců se tak shromáždilo mnoho národů.
7Asyrský král Nabukadnezar proto poslal ke všem obyvatelům Persie a ke všem, kdo žili na západě – k obyvatelům Kilikie, Damašku, Libanonu a Antilibanonu, ke všem, kdo žili podél mořského pobřeží, 8k národům na Karmelu, v Gileádu, v Horní Galileji i na veliké pláni Esdraelon, 9ke všem obyvatelům Samaří a jeho měst, za Jordán k Jeruzalému, Bataně, Chelúsu, Kádeši a až k egyptské řece – k Dafné a Ramesesu a k celé zemi Gošen 10až za Soan a Memfis, ke všem obyvatelům Egypta až k hranicím Etiopie.
11Obyvatelé všech těch zemí ale na výzvu asyrského krále Nabukadnezara nedbali a nepřišli válčit po jeho boku, protože se ho nebáli. Nepřikládali mu žádnou váhu a jeho posly poslali s nepořízenou potupně zpět.
12Nabukadnezar se tehdy velice rozhněval na celou zemi a přísahal při svém trůnu a při svém království, že se pomstí a že svým mečem vyplení všechny kraje Kilikie, Damašku a Sýrie i obyvatele Moábu a syny Amonovy, celé Judsko i obyvatele Egypta – všechny, kdo žili mezi oběma moři.

Vítězství nad Arfaxadem

13V sedmnáctém roce vytáhl Nabukadnezar se svým vojskem proti králi Arfaxadovi do bitvy a porazil jej. Celé Arfaxadovo vojsko, celou jeho jízdu i všechny jeho vozy obrátil na útěk, 14zmocnil se jeho měst a došel až k Ekbatanám. Dobyl hradební věže, vydrancoval ulice města a jeho dřívější slávu obrátil v potupu. 15V horách Ragau pak zajal Arfaxada, probodal ho kopími a jednou provždy ho zničil. 16Pak se s vojskem a se všemi, kdo se k němu přidali – s celým tím ohromným množstvím válečníků – vrátil do Ninive a tam s celou svou armádou odpočíval a hodoval sto dvacet dní.

2

Rozhodnutí o pomstě

1Dvaadvacátého dne prvního měsíce osmnáctého roku se v paláci asyrského krále Nabukadnezara začalo mluvit o pomstě, kterou král předtím vyhlásil celé zemi. 2Tehdy k sobě svolal všechny své dvořany a pohlaváry, vyložil před nimi svůj tajný záměr a osobně rozhodl, že všechny ty proradné země budou zpustošeny. 3Schválili pak, že každý, kdo by se tím rozkazem neřídil, bude popraven.
4Když asyrský král Nabukadnezar ukončil poradu, zavolal si vrchního velitele své armády Holoferna, který byl ve velení druhý po něm, a řekl mu:
5„Tak praví Veliký král, pán vší země: Hle, vydej se na cestu a vezmi s sebou zkušené bojovníky – 120 000 pěších, 12 000 jezdců a množství koní. 6Vytáhni proti všem zemím na západě, kde neposlechli můj rozkaz. 7Vyřiď jim, ať si připraví půdu a vodu, protože na ně přitáhnu s hněvem. Celou zemi pokryji nohama svých vojsk a vydám ji za kořist svým vojákům. 8Jejich údolí budou plná raněných, každý potok i řeku naplní jejich mrtvoly, až se vylijí z koryt, 9a jejich zajatce odvleču do vyhnanství až na konec světa!
10Půjdeš tedy napřed a dobudeš pro mne celé jejich území. Když se ti vzdají, uchováš mi je, dokud je nepotrestám. 11S těmi, kdo se vzepřou, však neměj slitování – po celé té zemi je vydej napospas vraždění a loupení. 12Přísahám na svůj život a na sílu svého království: Toto jsem řekl a toto svou mocí vykonám! 13Nezanedbej žádný z rozkazů svého pána, ale svědomitě vykonej, co jsem ti nařídil, a to bezodkladně.“

Trestná výprava na západ

14Holofernes se vzdálil od svého panovníka a svolal všechny velmože a velitele a náčelníky asyrské armády. 15Nashromáždil 120 000 vybraných mužů do bitevních šiků a 12 000 jízdních lukostřelců, jak mu panovník nařídil, 16a uspořádal je tak, jak se šikuje vojsko do války. 17Vzal s sebou veliké množství velbloudů, oslů a mezků k přepravě nákladu a bezpočet ovcí, krav a koz k zajištění potravy. 18Celému mužstvu zajistil hojné příděly potravin a spoustu zlata a stříbra z královského paláce.
19S celou tou armádou vyrazil na pochod. Vytáhl před králem Nabukadnezarem a celou západní zemi pokryl válečnými vozy, jezdci a elitní pěchotou. 20Doprovázel je početný a rozmanitý zástup – bylo jich jako kobylek nebo písku na zemi – takové množství, že nešlo ani spočítat.
21Po třech dnech pochodu z Ninive dorazili na pláň Bektilet. Za Bektiletem, poblíž hor na sever od Horní Kilikie, se utábořili. 22Pak vzal Holofernes celou svou armádu, pěchotu, jezdce i vozy, a vydal se odtamtud do hor. 23Zpustošil kraje Put a Lud a vydrancoval celou zemi synů Rasisových a synů Izmaelových na pomezí pouště jižně od Cheleonu.
24Překročil Eufrat, táhl Mezopotámií a bořil všechna města na výšinách podél potoku Abron, až dorazil k moři. 25Dobyl území Kilikie a vraždil všechny, kdo se mu postavili na odpor. Dorazil až k jižní hranici Jáfetova území, kde sousedí s Arábií. 26Obklíčil všechny Midiánce, vypálil jejich stany a vyplenil jejich ovčince.
27V době sklizně pšenice pak sestoupil na rovinu u Damašku, vypálil jim všechna pole, vyhubil stáda ovcí a skotu, vyraboval města, zpustošil venkov a všechny mladé muže pobil ostřím meče. 28Na obyvatele Týru a Sidonu při mořském pobřeží padl strach a hrůza, stejně jako na obyvatele Šuru a Okiny a na všechny obyvatele Jamnie. Také obyvatelé Ašdodu a Aškelonu se ho velice báli.

3

Národy kapitulují

1Poslali k němu proto posly s žádostí o mír:
2„Hle, jsme otroci velikého krále Nabukadnezara a ležíme u tvých nohou. Nalož s námi podle své libosti. 3Hle, naše statky a celé naše území, všechna pšeničná pole, naše stáda ovcí, náš skot, všechny ohrady i naše stany ti leží u nohou. Nalož s nimi, jak se ti zlíbí. 4Hle, i naše města a jejich obyvatelé jsou tvými otroky. Přijď a nalož s nimi, jak se ti zlíbí.“
5Poté, co ti muži přišli za Holofernem a přednesli mu své poselství, 6sestoupil se svou armádou k mořskému pobřeží. V opevněných městech rozmístil své posádky a tamní vybrané bojovníky odvedl do svých pomocných oddílů. 7Lidé ve městech i v celé okolní krajině ho vítali s věnci a tančili s tamburínami. 8On ale zpustošil všechny jejich svatyně a vykácel jejich posvátné háje, protože dostal za úkol vyhladit všechny místní bohy, aby všechny národy uctívaly jen samotného Nabukadnezara a aby ho všechny jejich kmeny a všechny jazyky vzývaly jako boha.
9Tak dorazil až na okraj pláně Esdraelon, poblíž Dotanu naproti mohutnému Judskému pohoří. 10Utábořil se mezi Gebou a Skythopolí a zdržel se tam celý měsíc, aby doplnil zásoby pro celou svou armádu.

4

Izrael chystá obranu

1Když se synové Izraele, žijící v Judsku, doslechli o všem, co vrchní velitel asyrského krále Nabukadnezara Holofernes způsobil těm národům, a o tom, jak vyplenil všechny jejich chrámy a zpustošil je, 2zmocnil se jich strašlivý strach a začali se obávat o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha. 3(Jen nedlouho předtím se totiž vrátili ze zajetí a teprve nedávno se všechen lid Judska znovu shromáždil, aby znovu zasvětil chrám, oltář i chrámové náčiní poté, co to vše bylo znesvěceno.) 4Poslali proto rozkazy do celého Samařska, do Kony a Bet-choronu, Abel-majimu a Jericha, do Choby a Aisoru i do údolí Salem. 5Rychle obsadili všechny horské vrcholy, opevnili tamní vesnice a připravili válečné zásoby potravin, protože na polích právě skončila sklizeň.
6Velekněz Joakim, který byl v těch dnech v Jeruzalémě, pak napsal obyvatelům Betulie a Betomestaimu (které leží naproti Esdraelonu u ústí pláně poblíž Dotanu), 7aby obsadili horské průsmyky, jimiž vede jediný přístup do Judska. Zde bylo možné postupující nepřátele snadno zastavit, protože těmi soutěskami mohli najednou projít nanejvýš dva muži. 8Synové Izraele se tedy zachovali podle rozkazů velekněze Joakima a rady starších celého izraelského lidu, která zasedala v Jeruzalémě.

Modlitba před bitvou

9Všichni izraelští muži začali s velikou horlivostí volat k Bohu a pokořovali se před ním přísným postem. 10Oni i jejich ženy a děti, jejich chovná zvířata i každý host, námezdný dělník a otrok, všichni se opásali pytlovinou. 11Všichni izraelští muži žijící v Jeruzalémě i jejich ženy a děti padli na tvář před chrámem, sypali si hlavy popelem a rozprostírali před Hospodinem svůj šat z pytloviny. 12Dokonce zahalili do pytloviny i oltář a začali jedním hlasem naléhavě volat k Bohu Izraele, aby nevydal jejich děti za kořist a jejich ženy napospas a aby nenechal zničit jejich dědičná města a znesvětit a zneuctít jejich posvátná místa, pohanům na posměch.
13A Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich trápení. Po celém Judsku a také v Jeruzalémě před chrámem Všemohoucího Pána se totiž lidé mnoho dní postili. 14Velekněz Joakim a všichni kněží, kteří stojí před Hospodinem a slouží mu, přinášeli každodenní zápalnou oběť i záslibné a dobrovolné oběti lidu přepásáni pytlovinou. 15S popelem na svých turbanech volali ze všech sil k Hospodinu, aby se ve své dobrotivosti smiloval nad celým domem Izraele.

5

Co je to za lid?

1Když Holofernes, vrchní velitel asyrské armády, dostal zprávu, že se Izraelci připravili k boji – že uzavřeli horské průsmyky, opevnili všechny vysoké vrcholy a na pláních postavili zátarasy – 2velice se rozzuřil. Zavolal si všechny moábské vůdce, amonské velitele i všechny satrapy přímořských oblastí 3a řekl jim: „Vysvětlete mi, Kanaánci, co je to za lid, který bydlí v těch horách? Co je to za města, která obývá? Jak velikou mají armádu a v čem spočívá jejich síla a moc? Co je to za krále, který jim vládne a velí jejich vojsku? 4Jak to, že se mi nepřišli vzdát, tak jako všichni obyvatelé západu?“
5Achior, vůdce všech Amonců, mu odpověděl:
„Vyslechni, pane můj, řeč svého otroka. Povím ti pravdu o lidu, který bydlí v těchto horách naproti tobě. Z úst tvého otroka nevyjde žádná lež. 6Tento lid pochází z Chaldejců. 7Kdysi se přestěhovali do Mezopotámie, protože nechtěli následovat bohy svých otců narozených v zemi Chaldejců. 8Opustili cestu svých předků a začali uctívat Boha nebes – boha, kterého poznali. Když je proto vyhnali od tváře svých bohů, utekli do Mezopotámie a pobývali tam dlouhý čas. 9Jejich bůh jim ale řekl, ať z té cizí země odejdou a vydají se do země Kanaán. Zde se usadili a nahromadili množství zlata, stříbra i dobytka.
10Potom odešli do Egypta, protože kanaánskou zemi postihl hlad. Žili tam, dokud měli co jíst, a tak se tam rozmnožili, že jejich potomstvo nešlo ani spočítat. 11Egyptský král se ale postavil proti nim a lstivě je přinutil vyrábět cihly. Ponižovali je a zotročovali, 12ale oni volali k svému bohu, a on celou egyptskou zemi zasáhl ranami, proti kterým nebylo léku. Egypťané je proto od sebe vyhnali. 13Bůh pak před nimi vysušil Rudé moře 14a vyvedl je směrem k Sinaji a Kádeš-barné.
Vyhnali všechny obyvatele pouště, 15usadili se v zemi Emorejců a svou silou vyhladili všechny Chešbonce. Pak přešli Jordán a zabrali celé toto pohoří. 16Vyhnali před sebou Kanaánce, Perizejce, Jebusejce, Šechemské i všechny Girgašejce a žili tam dlouhý čas.
17Jejich bůh nenávidí nepravost, a tak dokud před ním nehřešili, vedlo se jim dobře. 18Když pak sešli z cesty, kterou jim určil, obrovské množství jich padlo v mnoha válkách a zbytek odvlekli do vyhnanství v cizí zemi. Chrám jejich boha byl srovnán se zemí a měst se zmocnili jejich nepřátelé. 19Teď se ale znovu obrátili ke svému bohu a vrátili se zpět z míst, kam byli rozptýleni. Znovu ovládli Jeruzalém, kde stojí jejich svatyně, a usadili se na svých horách, předtím opuštěných.
20Nuže, můj pane a vládce, jestliže ten lid hřeší proti svému bohu, byť i nevědomky, a my se přesvědčíme o jejich poklesku, pak pojďme a vyhlasme jim válku. 21Jestliže se ale ten národ neprovinil, pak si jich, můj pane, raději nevšímej. Jinak je jejich pán a bůh zaštítí a my budeme celému světu na posměch.“
22Když Achior dokončil tuto řeč, všechen lid shromážděný kolem velitelova stanu začal reptat. Holofernovi pohlaváři i všichni obyvatelé mořského pobřeží a také Moábci Holoferna žádali, aby ho dal rozsekat: 23„Přece se nebudeme bát Izraelců! Jen se podívej – vždyť je to bezmocný lid, na pořádný odpor se nezmůžou. 24Pojďme na ně, Holoferne, pane náš! Tvé mohutné vojsko je zhltne jako nic!“

6

Holofernova nadutost

1Když muži okolo poradního shromáždění přestali povykovat, vrchní velitel asyrské armády Holofernes se na Achiora před všemi nastoupenými cizinci i Amonci obořil:
2„A ty jsi kdo, Achiore, s těmi svými efraimskými žoldáky, že nám tu prorokuješ? Že prý nemáme válčit proti Izraelcům, že je prý jejich bůh zaštítí! Copak je nějaký bůh kromě Nabukadnezara? Až ukáže svou moc, vyhladí je z povrchu země a jejich bůh je nezachrání. 3Jsme královští služebníci, porazíme je jako jednoho muže! Neobstojí před silou naší jízdy, 4kterou je smeteme! Jejich hory se zpijí jejich krví a jejich pláně naplní jejich mrtvoly. Po našem útoku po nich nezbude ani stopy, až do posledního budou zničeni! Tak praví král Nabukadnezar, pán vší země. Tak promluvil a žádné z jeho slov nevyjde naprázdno.
5A ty, Achiore, žoldáku amonský, který jsi dnes těmito slovy projevil svou zvrhlost, od této chvíle už neuvidíš mou tvář, dokud tu egyptskou sebranku neztrestám. 6Až se pak vrátím, meč mého vojska a kopí mých služebníků probodne tvé boky a padneš jako jedna z jejich obětí. 7Prozatím tě ale mí služebníci odvedou do hor a nechají tě v jednom z měst v těch průsmycích. 8Nezahyneš, dokud tě nestihne jejich záhuba. 9A netvař se tak sklíčeně – vždyť přece v nitru doufáš, že se těch měst nezmocním. Tak jsem promluvil a žádné z mých slov nepadne nadarmo.“

Achior u Izraelců

10Holofernes pak nařídil mužům, kteří sloužili v jeho stanu, ať Achiora vezmou, odvedou ho do Betulie a předají do rukou Izraelcům. 11Služebníci se ho tedy chopili, vyvedli ho z tábora na otevřenou pláň a z té pláně ho vlekli do hor, až přišli k pramenům pod Betulií.
12Když je muži z města uviděli, vzali zbraně a vyběhli z města na vrchol hory. Ostatní zatím vrhali z praků kameny, aby Holofernovým služebníkům zabránili ve výstupu. 13Ti se tedy schovali pod horou, Achiora svázali, nechali ho ležet na úpatí a vrátili se ke svému pánovi.
14Izraelci pak sestoupili z města až k němu, rozvázali ho a odvedli do Betulie před městské předáky. 15V oněch dnech to byli Uziáš, syn Míkův z kmene Šimeonova, Chabris, syn Gothonielův, a Charmis, syn Melchielův. 16Svolali všechny starší města a na shromáždění se seběhli i všichni jejich mladíci a ženy. Postavili Achiora před všechen lid a Uziáš se ho zeptal, co se přihodilo. 17On jim pak vyprávěl, co se odehrálo před Holofernovou radou – co všechno pověděl asyrským vůdcům a také to, jak pyšně se Holofernes chvástal proti domu Izraele. 18Nato lid padl k zemi a klaněl se Bohu s voláním:
19„Hospodine, Bože nebes, pohleď na jejich pýchu! Smiluj se nad naším poníženým národem a shlédni dnes laskavě na ty, kdo se ti zasvětili.“
20Potom Achiora povzbudili a velmi ho chválili. 21Uziáš ho po shromáždění vzal k sobě domů, uspořádal tam hostinu pro městské starší a celou tu noc volali k Bohu Izraele o pomoc.

7

Obléhání Betulie

1Nazítří pak Holofernes přikázal celé své armádě i všem, kdo se k němu přidali jako spojenci, ať vytáhnou proti Betulii, obsadí horské průsmyky a pustí se do boje proti Izraelcům. 2Toho dne se všichni bojeschopní muži vydali na pochod. Jejich armáda čítala 180 000 pěších a 12 000 jezdců, nepočítáme-li zásobování a nesmírné množství doprovodných pěších jednotek. 3Utábořili se u pramene v údolí poblíž Betulie a jejich ležení sahalo na šířku od Dotanu až k Balbaimu a na délku od Betulie až po Kiamon, který leží naproti Esdraelonu.
4Když Izraelci uviděli, kolik jich je, velmi se zhrozili a říkali jeden druhému: „Brzy spolykají celou zem! Vysoké hory, údolí ani návrší neobstojí před jejich náporem.“ 5Všichni se pak chopili zbraní, na věžích zapálili hranice a celou noc zůstali na stráži. 6Druhého dne vyrazil Holofernes s celou svou jízdou před zraky Izraelců bydlících v Betulii. 7Prozkoumal přístupy k městu, vypátral vodní prameny a obsadil je a rozmístil u nich bojové jednotky.
Když se pak vrátil ke svému hlavnímu voji, 8přišli za ním všichni edomští náčelníci, moábští vůdci i velitelé od pobřeží a řekli mu:
9„Pane náš, vyslechni naši řeč, ať tvoje armáda neutrpí ztráty. 10Tento lid, synové Izraele, nespoléhá na svá kopí, ale na to, že bydlí ve vysokých horách – dostat se k vrcholkům jejich hor přece není snadné. 11Proto s nimi, pane, raději nebojuj v běžné bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž. 12Zůstaň v táboře a ušetříš každého muže ze svého vojska. Tví služebníci ať mezitím obsadí vodní pramen, který vyvěrá na úpatí hory – 13odtud totiž všichni obyvatelé Betulie berou vodu. Až je přemůže žízeň, sami své město vydají.
My se svými muži zatím vystoupíme na nejbližší horské vrcholy, utáboříme se na nich a budeme hlídat, aby z města nevyšel jediný muž. 14Vyčerpá je hlad, tak jako jejich ženy a děti, a ještě než na ně přijde meč, popadají na ulicích před svými domy. 15Takto je krutě potrestáš za to, že se vzbouřili a nevyšli ti vstříc s prosbou o mír.“
16Jejich návrh se Holofernovi i celé jeho družině zalíbil, a tak nařídil, ať se stane, jak řekli. 17Oddíl Moábců vyrazil spolu s pěti tisíci Asyřanů, utábořili se v údolí a zmocnili se izraelských vodních zdrojů a pramenů. 18Edomité a Amonci se zatím vydali vzhůru a utábořili se v horách naproti Dotanu. Část z nich poslali na jih a na východ naproti Egrebelu, který leží poblíž Chusu u potoka Mochmur. Zbytek asyrského vojska tábořil na pláni a pokrýval celý povrch země. Jejich stany a zásoby se táhly do všech stran; bylo jich obrovské množství.

Vzdejme se!

19Synové Izraele byli zoufalí a začali volat k Hospodinu, svému Bohu. Obklíčili je totiž všichni jejich nepřátelé a nebylo před nimi úniku – 20vždyť je obléhalo celé asyrské vojsko – pěchota, vozy i jezdci. Po čtyřiatřiceti dnech došla obyvatelům Betulie všechna voda v nádobách 21a vyprázdnily se i všechny nádrže. Neměli už vodu k pití ani na den (dostávali totiž denní příděly). 22Jejich nemluvňata byla malátná, ženy a mladíci umdlévali žízní a padali ve městě na ulicích i v průchodech bran. Už jim došly síly.
23Všechen lid, mladíci, ženy i děti, se tehdy shromáždil k Uziášovi a městským předákům a s hlasitým křikem přede všemi staršími prohlásili:
24„Ať nás Bůh s vámi rozsoudí – vždyť jste nám velice ublížili! Nejednali jste s Asyřany o míru, 25a teď už nám není pomoci. Bůh nás vydal do jejich rukou, abychom před nimi padli žízní a úplným vyčerpáním. 26Tak už je zavolejte! Vydejte celou obec napospas Holofernovým mužům a celé jeho armádě. 27Je pro nás přece lepší padnout jim za kořist. Budou z nás otroci, ale přežijeme a nebudeme se muset dívat, jak nám naše nemluvňata umírají před očima a jak naše ženy a děti přicházejí o život. 28Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Pánu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za prohřešky našich otců – udělejte ještě dnes, jak jsme řekli!“
29Celé shromáždění se pak jako jeden muž dalo do velikého nářku a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu. 30Uziáš k nim pak promluvil:
„Hlavu vzhůru, bratři! Vydržme ještě pět dní, než nám Hospodin, náš Bůh, znovu prokáže své milosrdenství. Přece nás nadobro neopustí. 31Jestliže ty dny uběhnou a nepřijde nám žádná pomoc, pak udělám, jak jste řekli.“
32S tím rozpustil lid, každého na jeho stanoviště. Muži odešli k městským hradbám a věžím a své ženy a děti poslali domů. V celém městě zavládla veliká sklíčenost.

8

Zbožná vdova Judita

1Tehdy se o tom všem doslechla Judita, dcera Merariho, syna Oxova, syna Josefova, syna Uzielova, syna Elkiova, syna Ananiášova, syna Gedeonova, syna Rafainova, syna Achitubova, syna Eliášova, syna Chilkiášova, syna Eliabova, syna Natanaelova, syna Salamielova, syna Sarašadajova, syna Izraelova. 2Její muž Manases, pocházející z téhož kmene a rodu, zemřel během sklizně ječmene, 3když na poli dohlížel na vazače snopů a dostal úpal. Doma v Betulii pak ulehl na lůžko a zemřel, a tak ho pohřbili k jeho předkům na poli mezi Dotanem a Balamonem.
4Judita žila už tři roky a čtyři měsíce ve svém domě jako vdova. 5Na střešní terase si postavila stan, na bedrech se opásala pytlovinou a nosila vdovské šaty. 6Po všechny dny svého vdovství se postila, s výjimkou sobot a dnů před sobotou, novoluní a dnů před novoluním a dalších svátků a slavností Izraelova domu. 7Byla to velmi pohledná, překrásná žena. Její muž Manases jí po sobě zanechal zlato a stříbro, služebníky a služebnice, dobytek a pole a ona se o to vše dál starala. 8Nikdo proti ní nemohl říct zlého slova, protože byla velmi bohabojná.

Dejme svým bratřím příklad

9Judita se doslechla, jak lidé, zoufalí kvůli nedostatku vody, reptali proti svému předákovi. Doslechla se také, jak jim Uziáš odpověděl a jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům. 10Poslala proto svou služebnou, správkyni celého svého majetku, a pozvala starší města Uziáše, Chabrise a Charmise na návštěvu.
11Přišli za ní a ona jim řekla:
„Poslyšte, předáci lidu Betulie. Nebylo správné, jak jste dnes mluvili před lidem. Dokonce jste před Bohem přísahali, že vydáte město našim nepřátelům, pokud vám Hospodin v těchto dnech nepřijde na pomoc. 12Vždyť kdo jste vy, že pokoušíte Boha a stavíte se před lidmi nad něj? 13Zkoušíte teď Hospodina Všemohoucího – a přitom nic nechápete a nikdy nepochopíte! 14Když nevidíte do hloubky lidského srdce a nerozumíte pohnutkám lidské mysli, jak potom chcete vystihnout Boha, který to vše stvořil? Jak chcete porozumět jeho myšlení a pochopit jeho uvažování?
Ne, bratři, nehněvejte Hospodina, našeho Boha! 15Jestliže nám nechce pomoci během pěti dnů, může nás zachránit, kdykoli bude chtít, anebo nás také může před zraky našich nepřátel zahubit. 16Neklaďte Hospodinu, našemu Bohu, podmínky. Bůh není člověk, aby si nechal vyhrožovat, není lidský syn, aby se nechal ovládat. 17Proto od něj i nadále čekejme záchranu a volejme k němu o pomoc. Když se mu zlíbí, vyslyší nás. 18Neklaníme se přece bohům vyrobeným lidskýma rukama – takové věci se děly v dřívějších dobách, ale za našich časů až dodnes se žádný náš kmen, rod, okrsek ani město ničím takovým neprovinili. 19Naši otcové bývali kvůli tomu vydáni napospas meči a plenění, takže utrpěli hroznou porážku od svých nepřátel. 20My ale neznáme jiného Boha kromě něj, a tak spoléháme, že námi ani nikým z našeho národa nepohrdne.
21Vždyť dobudou-li nás, dobudou celé Judsko a vyplení i naši svatyni. Bůh nás za to znesvěcení nechá zaplatit naší vlastní krví! 22Budou-li naši bratři vyvražděni, půjde-li země do vyhnanství, a bude-li naše dědictví zpustošeno, Bůh to obrátí na naši hlavu. Kdekoli mezi národy budeme otročit, tam se pro své pány staneme urážkou a nadávkou. 23Když se vydáme do otroctví, nezískáme tím žádnou přízeň. Hospodin, náš Bůh, to obrátí k naší potupě.
24Nuže, bratři, dejme teď svým bratřím příklad. Jejich život závisí na nás. Osud svatyně, chrámu i oltáře, spočívá na nás. 25Především ale děkujme Hospodinu, našemu Bohu, že nás zkouší stejně jako naše otce. 26Jen si vzpomeňte, jak naložil s Abrahamem, jak zkoušel Izáka a co se přihodilo Jákobovi, když v syrské Mezopotámii pásl ovce svého strýce Lábana. 27Vždyť jako Hospodin čistil ohněm je, aby vyzkoušel jejich srdce, tak ani nás nebije ze msty, nýbrž pro výstrahu těm, kdo jsou mu blízko.“
28Uziáš jí odpověděl: „Všechno, co jsi řekla, jsi řekla dobře, a tvým slovům nemůže nikdo odporovat. 29Dnes to není poprvé, co se ukázala tvá moudrost. Už od počátku tvého života zná všechen lid tvou rozvážnost a dobrotu tvého srdce. 30Lid měl ale ukrutnou žízeň, a tak nás donutili pronést tu řeč, a zavázat se přísahou, kterou nemůžeme zrušit. 31Ty jsi ale zbožná žena; pomodli se za nás, ať Hospodin sešle déšť a naplní naše nádrže, ať s námi ještě není konec.“
32Na to jim Judita řekla: „Poslyšte, udělám něco, co si potomci našeho rodu budou připomínat z pokolení na pokolení. 33Vy dnes v noci stůjte u brány a já se svou služebnou vyjdu ven. A než uplyne lhůta, po níž jste chtěli vydat město našim nepřátelům, Hospodin skrze mě zachrání Izrael. 34Neptejte se ale, co se chystám udělat. Nic vám neřeknu, dokud to nevykonám.“
35Uziáš a ostatní předáci jí řekli: „Jdi v pokoji. A kéž tě předchází Hospodin, náš Bůh, aby potrestal naše nepřátele.“ 36S tím opustili její stan a vrátili se na svá stanoviště.

9

Juditina modlitba

1Judita padla na tvář, hlavu posypanou popelem, obnažená až na pytlovinu na holém těle. Právě ve chvíli, kdy se v Božím chrámě v Jeruzalémě přinášela večerní kadidlová oběť, začala Judita hlasitě volat k Hospodinu:
2„Hospodine, Bože mého praotce Šimeona! Ty jsi mu vložil do ruky meč, aby ztrestal cizince, kteří rozvázali panně pás, aby ji poskvrnili. Obnažili její stehna, aby ji zhanobili. Poskvrnili její lůno, aby ji potupili. Ty jsi řekl: „To se nesmí,“ ale oni to udělali! 3Za to jsi nechal povraždit jejich vůdce; jejich lůžko, zahanbené jejich svodem, bylo zbroceno krví, když byli sami svedeni. Pobil jsi otroky i s pány a pány i s jejich trůny. 4Jejich ženy jsi vydal za kořist a jejich dcery do zajetí. Všechnu kořist jsi nechal rozdělit svým milovaným synům, kteří horlili tvou horlivostí. Nemohli snést poskvrnění své rodné krve, a tak volali o pomoc k tobě.
Ach Bože, Bože můj, vyslyš také mne, vdovu! 5Ty jsi vykonal tyto věci i ty před nimi i ty po nich. Tys určil přítomnost i budoucnost. Co sis usmyslel, se stalo. 6Věci, o nichž jsi rozhodl, nastoupily a ohlásily se: „Zde jsme.“ Všechny tvé cesty jsou připraveny a tvůj soud je předem stanoven.
7Nuže pohleď – jsou tu Asyřané se svou obrovskou armádou. Chlubí se svými koňmi a jezdci, pyšní se silou své pěchoty a spoléhají na štíty a kopí, na luky a praky. Nevědí, že ty jsi Hospodin, který maří války. 8Tvé jméno je Hospodin. Rozdrť jejich sílu svou mocí, rozbij svým hněvem jejich panství! Vždyť chtějí znesvětit tvoji svatyni, poskvrnit stánek, kde přebývá tvé slavné jméno, čepelí urazit rohy na tvém oltáři.
9Pohleď na jejich pýchu, sešli svůj hněv na jejich hlavy a vlož do mé vdovské ruky sílu vykonat, co zamýšlím. 10Skrze mé svůdné rty znič otroka i s velitelem a velitele i s jeho pomocníkem – rozdrť jejich pýchu rukou ženy! 11Tvá síla přece není v množství a nevládneš díky silným. Ty jsi Bůh ponížených, pomocník nepatrných, zastánce slabých, obhájce zavržených a zachránce zoufalých.
12Ano, Bože mého otce, Bože Izraelova dědictví, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vší vody, Králi veškerého svého stvoření, vyslyš prosím moji modlitbu! 13Dej, abych svými svůdnými slovy zasáhla a zranila ty, kdo se krutě spikli proti tvé smlouvě, proti tvému svatému chrámu, proti hoře Sion a proti domovu tvých synů. 14Dej, ať celý tvůj národ a každý kmen pozná a porozumí, že ty jsi Bůh, Bůh vší moci a síly – že jsi jediný, kdo zaštiťuje izraelský lid.“

10

Vstříc nepřátelům

1Takto Judita volala k Bohu Izraele. Když dokončila svou modlitbu, 2vstala, zavolala svou služebnou a sestoupila dovnitř domu, kde bydlela o sobotách a svátcích. 3Svlékla pytlovinu, kterou měla na sobě, odložila vdovské šaty, umyla si tělo vodou a natřela se vzácným olejem. Rozčesala si vlasy, nasadila si čelenku a oblékla se do svátečních šatů, kterými se strojila, když ještě žil její muž Manases. 4Obula si střevíce, navlékla si řetízky a náramky, prsteny a náušnice a všechny ostatní ozdoby. Takto se velice nazdobila, aby svedla oči všech mužů, kteří na ni pohlédnou. 5Své služebné dala měch vína a džbán oleje, naplnila jí mošnu pečivem z ječné mouky, sušenými fíky a čistými chleby, všechno to zabalila a nechala ji to nést. 6Pak se obě vydaly k bráně města Betulie, kde našly na stráži Uziáše s městskými staršími Chabrisem a Charmisem.
7Když uviděli, jak se proměnil její vzhled a do jakých šatů se převlékla, nesmírně užasli nad její krásou a řekli jí: 8„Kéž ti Bůh našich otců dá milost a kéž naplní tvá předsevzetí ke chloubě synů Izraele a k slávě Jeruzaléma!“
9Judita se poklonila Bohu a řekla jim: „Přikažte, ať mi otevřou městskou bránu, a já půjdu a provedu to, o čem jsme spolu mluvili.“
Přikázali tedy mladíkům, ať jí otevřou, jak požádala. 10Ti poslechli a Judita i se svou služebnou vyšla ven. Muži ji z města pozorovali, dokud nesestoupila z hory. Potom prošla údolím a zmizela jim z očí.

Před Holofernem

11Obě ženy šly přímo přes údolí, až je zastavila asyrská předsunutá hlídka. 12Chopili se Judity a ptali se jí: „Z jakého jsi národa? Odkud přicházíš a kam jdeš?“
„Jsem dcera Hebrejů,“ odpověděla. „Utíkám ale od nich pryč, protože vám brzy padnou za kořist. 13Jdu za vrchním velitelem vaší armády Holofernem, abych mu podala pravdivé zprávy. Ukážu mu, jak ovládnout celé pohoří, aniž by jediný z jeho mužů byl zraněn nebo zabit.“
14Když ti muži poslouchali její slova, hleděli na její tvář v naprostém úžasu nad její krásou. Nakonec jí řekli: 15„Zachránila sis život, když sis tak pospíšila k našemu pánu. Pojď hned do jeho stanu. Naši tě doprovodí a předají tě přímo jemu. 16Až staneš před ním, oznam mu úplně bez obav, cos řekla nám, a zachová se k tobě dobrotivě.“ 17Pak mezi sebou vybrali sto mužů jako doprovod pro Juditu a její služebnou a ti ji odvedli k Holofernovu stanu.
18Zpráva o jejím příchodu se rozkřikla po stanech a muži se začali sbíhat z celého tábora. Přicházeli a shlukovali se kolem ní, zatímco stála venku před Holofernovým stanem a čekala, až ji ohlásí. 19Všichni žasli nad její krásou a díky ní obdivovali také syny Izraele. Říkali si mezi sebou: „Kdo by mohl podceňovat lid, který má mezi sebou takové ženy? Raději z nich nenechme ani jediného muže. Kdyby někteří přežili, jistě by dokázali oklamat celý svět!“
20Vtom vyšla Holofernova tělesná stráž a celá jeho družina, aby Juditu uvedli do stanu. 21Holofernes odpočíval na svém lůžku pod purpurovým závěsem vyšívaným zlatem, smaragdy a jinými drahokamy, 22a když mu Juditu ohlásili, zamířil v doprovodu stříbrných lamp ke vstupní části stanu. 23Jakmile předstoupila před Holoferna a jeho družinu, všichni užasli nad její krásnou tváří. Judita se vrhla k zemi, aby se mu klaněla, ale jeho sloužící ji znovu postavili na nohy.

11

Juditina řeč

1Holofernes k ní promluvil: „Buď klidná, ženo, ničeho se neboj. Nikdy jsem neublížil člověku, který se rozhodl sloužit Nabukadnezarovi, králi vší země. 2Ani proti tvému lidu, bydlícímu v horách, bych nepozvedl kopí, kdyby mnou neopovrhli. Můžou si za to sami. 3Teď mi ale řekni, proč jsi od nich utekla a přešla k nám. Buď klidná, jsi v bezpečí. Budeš žít – dnes v noci i potom. 4Nikdo ti neublíží. Naopak, bude se s tebou zacházet dobrotivě, jako s každým, kdo slouží mému pánu, králi Nabukadnezarovi.“
5Judita mu na to řekla:
„Vyslechni milostivě slova své služebnice a dovol, ať tvá otrokyně před tebou promluví. Dnes v noci před svým pánem neřeknu žádnou lež. 6Budeš-li se řídit slovy své otrokyně, Bůh tvé počínání zdárně skončí a můj pán neselže v tom, co si předsevzal. 7Ať žije Nabukadnezar, král vší země, ať žije jeho moc! On tě poslal uvést na správnou cestu všechny živé tvory. Díky tobě mu budou sloužit nejen lidé, ale dokonce i divoká zvěř, dobytek a nebeští ptáci budou díky tvé síle žít pro Nabukandezara a celý jeho dům. 8Doslechli jsme se, jak jsi moudrý a všehoschopný. Po celém světě se šíří zpráva, že právě ty jsi nejlepší v celém království, zkušený a znalý a obdivuhodný ve vojenském umění.
9Teď ale k řeči, kterou přednesl na tvé poradě Achior. Slyšeli jsme jeho slova, protože muži z Betulie ho nechali naživu a on jim zopakoval všechno, co pověděl tobě. 10Nuže, můj pane a vládce, nepodceňuj to, co řekl, ale vezmi si to k srdci, protože je to pravda. Náš národ skutečně nebude potrestán a nepodlehne meči, pokud nezhřeší proti svému Bohu.
11Můj pán však nyní neodejde bez úspěchu a s prázdnou. Čeká je smrt, protože už je ovládl hřích, a jakmile tu nepředloženost spáchají, rozhněvají svého Boha. 12Došlo jim totiž jídlo a nemají ani dost vody, a tak se usnesli, že porazí všechen svůj dobytek, a jsou rozhodnuti využít i všechno to, co jim Bůh v jejich zákonech jíst zakázal. 13Rozhodli se, že spotřebují také prvotiny obilí a desátky vína a oleje, které předtím zasvětili a oddělili pro kněze, kteří slouží v Jeruzalémě před tváří našeho Boha. Těchto věcí se přitom nesmí nikdo z lidu ani jen rukou dotknout. 14Obyvatelé Betulie už vyslali poselstvo do Jeruzaléma (kde místní provádějí totéž), aby od rady starších přinesli povolení. 15Jakmile ho dostanou a provedou to, v ten den ti budou vydáni k záhubě.
16Když jsem to já, tvá otrokyně, všechno zjistila, utekla jsem od nich. Bůh mě poslal, abych s tebou vykonala věci, které ohromí celý svět, kdekoli o tom lidé uslyší. 17Tvá otrokyně je totiž bohabojná a slouží Bohu nebes dnem i nocí. Zůstanu nyní u tebe, můj pane. Tvá otrokyně bude vycházet v noci ven do údolí; tam se budu modlit k Bohu a on mi řekne, až své hříchy spáchají. 18Pak přijdu a povím ti to. Ty vyrazíš s celou svou armádou a nikdo z nich se ti nepostaví na odpor. 19Provedu tě celým Judskem až před Jeruzalém a postavím tvůj trůn uprostřed něj. Povedeš je jako ovce, které nemají pastýře, a ani pes na tebe nezavrčí. Toto mi bylo předpovězeno a zjeveno mou jasnozřivostí a byla jsem poslána, abych ti to vyřídila.“
20Juditina slova se Holofernovi a celé jeho družině zalíbila. Žasli nad její moudrostí a říkali: 21„Od jednoho konce světa po druhý není žena, která by tak krásně vypadala a tak moudře mluvila!“ 22Holofernes jí řekl: „Bůh udělal dobře, když tě poslal před tvým lidem, aby nám dal převahu a uvedl zkázu na všechny, kteří opovrhli mým pánem. 23Opravdu krásně vypadáš a skvěle i mluvíš. Budeš-li jednat tak, jak jsi řekla, tvůj Bůh bude mým bohem a ty budeš bydlet v domě krále Nabukadnezara a budeš slavná po celé zemi.“

12

Judita v Holofernově stanu

1Pak nechal Juditu zavést do místnosti, kde už bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, a nařídil, ať ji obslouží jeho vlastním jídlem a dají jí napít jeho vína. 2Judita ale řekla: „Nemohu to jíst, abych se neprohřešila. Vystačím s tím, co jsem si vzala s sebou.“
3Holofernes se jí zeptal: „Ale když ti dojde, co máš s sebou, kde seženeme podobné jídlo? Nemáme tu přece nikoho z tvého národa.“
4„Jakože jsi živ, můj pane,“ odpověděla mu Judita, „tvá otrokyně nespotřebuje, co má s sebou, dokud Pán mou rukou nevykoná to, co rozhodl.“
5Členové Holofernovy družiny pak Juditu zavedli do stanu. Až do půlnoci tam spala, ale za jitřní hlídky vstala 6a vzkázala Holofernovi: „Nechť můj pán nařídí, ať jeho otrokyni nechají vyjít ven k modlitbě.“
7Holofernes tedy svým strážím nařídil, ať jí nebrání. Takto zůstala v táboře tři dni. Každou noc se vydávala do údolí pod Betulií a tam se omývala u vodního pramene obsazeného hlídkou. 8Po koupeli se vždy modlila k Hospodinu, Bohu Izraele, aby ji vedl k vítězství jejího lidu. 9Když se pak očištěná vrátila zpět, zůstávala ve stanu, dokud jí večer nepřinesli její jídlo.

Holofernova hostina

10Čtvrtého dne uspořádal Holofernes hostinu pouze pro své sloužící; nepozval na ni žádného ze svých velitelů. 11Eunuchovi Bagóovi, správci všech svých osobních záležitostí, řekl: „Jdi za tou Hebrejkou, kterou máš na starosti, a přemluv ji, ať s námi přijde pojíst a popít. 12Byla by to přece hanba, nechat takovou ženu jít a ani se s ní nepobavit. Vždyť by se nám vysmála, kdybychom s ní nespali!“
13Bagóas se tedy vzdálil od Holoferna, přišel za Juditou a řekl jí: „Takové krásné děvče by se nemělo zdráhat přijít k mému pánovi. Byla by to pocta, být mu nablízku, napít se s námi vína pro obveselení a být dnes jako jedna z Asyřanek, které slouží v Nabukadnezarově paláci.“
14„Kdo jsem já, abych směla odporovat svému pánovi?“ odpověděla mu Judita. „Udělám hned vše, co mu uvidím na očích. Bude mi nadosmrti potěšením!“ 15Vstala a oblékla si skvostné šaty a všechny ženské ozdoby. Její služebná jí zatím šla prostřít na zem před Holofernem kožešiny, které Judita dostala od Bagóa, aby na nich mohla každodenně odpočívat při jídle. 16Poté Judita přišla a ulehla k hostině.
Holofernes z ní byl úplně bez sebe. Vášní se jen chvěl a nesmírně toužil se jí zmocnit. Ode dne, kdy ji uviděl, totiž jen čekal na příležitost, aby ji svedl. 17A tak jí Holofernes řekl: „Napij se a povesel se s námi.“
18„Napiju se, pane,“ odpověděla mu Judita, „vždyť dnes je největší den mého života.“ 19Pak si vzala, co jí připravila její služebná, a jedla a pila před ním. 20Holofernes se kvůli ní celý rozjařil a vypil takové množství vína, jaké v jednom dni nevypil za celý svůj život.

13

Juditin čin

1Když se připozdilo, Holofernovi sloužící se začali rychle loučit. Bagóas zvenčí zavřel stan a oddělil tak služebnictvo od svého pána. Všichni si šli lehnout, zmoženi dlouhou pitkou. 2Judita zůstala ve stanu sama s Holofernem rozvaleným na lůžku, jak byl zpitý vínem. 3Její služebná čekala venku před ložnicí, protože jí Judita řekla, že se půjde ven modlit jako každou noc. Totéž řekla i Bagóovi.
4Všichni od prvního do posledního tedy od Holoferna odešli a v ložnici nikdo nezůstal. Judita stanula u jeho lůžka a v duchu zašeptala: „Hospodine, všemohoucí Bože, shlédni v tuto hodinu na to, co svýma rukama vykonám k slávě Jeruzaléma! 5Teď je ta chvíle, aby ses ujal svého dědictví a naplnil mé předsevzetí rozdrtit nepřátele, kteří povstali proti nám.“
6Pak přistoupila k záhlaví Holofernova lože, sňala ze sloupku jeho šavli, 7nahnula se nad lůžkem, popadla Holoferna za vlasy a řekla: „Hospodine, Bože Izraele, posilni mě v tento den!“ 8Potom ho dvakrát vší silou sekla do krku a uťala mu hlavu. 9Svalila jeho tělo z lůžka, ze sloupků strhla závěs a hned vyšla ven. Holofernovu hlavu předala své služebné 10a ta ji strčila do mošny na jídlo.

Návrat do Betulie

11
Pak šly obě ven jako vždy, když se spolu chodívaly modlit. Prošly táborem, obešly údolí a stoupaly po svahu k Betulii. Když se přiblížily k městské bráně, 12Judita už zdálky na strážné volala: „Otevřete mi, otevřete bránu! Bůh, náš Bůh, je s námi! Ještě stále dokazuje svou sílu v Izraeli a svou moc proti nepřátelům, jak to učinil právě dnes!“
13Když ji tamní muži uslyšeli, pospíchali k bráně a svolali starší města. 14Všichni se seběhli, od nejmenšího po největšího, protože nemohli uvěřit, že přišla. Otevřeli bránu a přivítali obě ženy. Pak zapálili oheň, aby bylo světlo, a postavili se kolem nich.
15Judita před nimi hlasitě zvolala: „Chvalte Boha! Chvalte ho! Chvalte Boha, který nevzdálil své milosrdenství od Izraelova domu, ale rozdrtil dnes v noci nepřátele mou rukou.“
16Potom vytáhla z mošny tu hlavu a ukázala jim ji se slovy: „Pohleďte, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrské armády. A zde je závěs, pod kterým ležel opilý. Hospodin ho zabil rukou ženy. 17Jakože je živ Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se vydala, přísahám, že Holoferna svedla a zahubila moje krása, ale nespáchal se mnou hřích, který by mě poskvrnil a zhanobil.“
18Všichni byli naprosto ohromeni. Padli tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali jako jeden muž: „Požehnaný jsi, Bože náš, že jsi dnes zahubil nepřátele svého lidu!“
19Uziáš jí potom řekl: „Požehnaná jsi, dcero, od nejvyššího Boha nade všechny ženy na zemi! Požehnaný je Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu vůdci našich nepřátel! 20Ti, kdo si připomínají Boží moc, nikdy nezapomenou na to, jak ses na něj spolehla. 21Kéž tě proto Bůh navěky poctí a zahrne tě dobrodiním, neboť když byl náš národ ponížen, nasadila jsi vlastní život a odvrátila naši záhubu, když jsi před naším Bohem kráčela přímou cestou.“ A všechen lid zvolal: „Amen, amen!“

14

Plán útoku

1Judita jim řekla: „Poslyšte, bratři. Vezměte tu hlavu a pověste ji na cimbuří našich hradeb. 2Až se ráno rozední a nad obzorem vyjde slunce, každý se chopte zbraní. Všichni bojeschopní muži ať v čele s veliteli vyrazí z města, jako byste se chystali postupovat na pláň proti asyrské předsunuté hlídce – ale dál nepokračujte. 3Asyřané popadnou zbraně a poběží do svého tábora vzbudit své velitele. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, ale jeho tam nenajdou. Padne na ně strach a dají se před vámi na útěk. 4Vy se spolu se všemi ostatními Izraelci pustíte za nimi a pobijete je na cestách. 5Před tím vším mi ale zavolejte Amonce Achiora, aby viděl a poznal toho, kdo pohrdal domem Izraele a kdo ho k nám poslal na smrt.“
6Poslali tedy pro Achiora do Uziášova domu. Když přišel a v ruce jednoho ze shromážděných mužů uviděl Holofernovu hlavu, omdlel a zhroutil se na zem. 7Když ho znovu zvedli, padl Juditě k nohám a klaněl se jí se slovy: „Ať ti dobrořečí ve všech judských příbytcích a všechny národy ať se hrozí tvého jména! 8Prosím, pověz mi, cos v těchto dnech udělala.“
Judita mu tedy přede všemi vyprávěla, co dělala ode dne, kdy odešla, až do chvíle, kdy s nimi takto hovořila. 9Když domluvila, propukl hlasitý jásot a celým městem se nesl radostný křik. 10Když Achior pochopil, co všechno udělal Bůh Izraele, horlivě v něho uvěřil a nechal se obřezat. Připojil se k domu Izraele a patří k němu až dodnes.

Zmatek mezi Asyřany

11Za úsvitu tedy pověsili Holofernovu hlavu na hradby, všichni muži se chopili zbraní a vyrazili po četách k horským průsmykům. 12Jakmile je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým velitelům. Ti se pak s vojevůdci, setníky a všemi ostatními veliteli 13vydali k Holofernovu stanu. „Vzbuď našeho pána!“ řekli jeho osobnímu správci. „Ti otroci sebrali odvahu a vyrazili proti nám do boje, ke své naprosté zkáze.“
14Bagóas vešel dovnitř a zatleskal v předsíni stanu, neboť měl za to, že jeho pán uvnitř spí s Juditou. 15Když nikdo neodpovídal, rozhrnul plentu, vstoupil do ložnice a tam ho našel, jak leží na podlaze mrtvý s useknutou hlavou. 16Hlasitě vykřikl a s velikým nářkem, sténáním a bědováním roztrhl své roucho. 17Potom vpadl do stanu, kde bydlela Judita. Když ji tam nenašel, vyběhl mezi vojsko a křičel: 18„Ti otroci nás přelstili! Jediná hebrejská žena zhanobila dům krále Nabukadnezara! Podívejte, Holofernes leží na zemi, a bez hlavy!“
19Když ta slova uslyšeli asyrští vojevůdci, zmocnila se jich hrůza. Roztrhli své košile a jejich hlasité kvílení a bědování se rozléhalo celým táborem.

15

Izraelské vítězství

1Když to uslyšeli ti, kdo zůstali ve stanech, byli bez sebe 2strachem a hrůzou. Ani jeden z nich nezůstal druhému po boku, ale všichni se svorně ve zmatku rozutekli po všech cestách do údolí i do hor. 3Když se dali na útěk i ti, kteří tábořili v horách kolem Betulie, všichni izraelští válečníci se pustili za nimi.
4Uziáš tehdy poslal do Betomestaimu, Beby, Choby a Kony a do všech končin Izraele posly, aby rozhlásili, co se událo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je. 5Když to synové Izraele uslyšeli, všichni jako jeden muž zaútočili na Asyřany a pobíjeli je až k Chobě. Dorazili i obyvatelé Jeruzaléma a celého pohoří, neboť i oni dostali zprávu, co se stalo v nepřátelském táboře. Muži z Gileádu a Galileje na nepřátele zaútočili z boku a krutě je bili až k damašským hranicím.
6Ostatní obyvatelé Betulie pak vtrhli do asyrského tábora, vydrancovali ho a pobrali tam veliké bohatství. 7Co zbylo, si po návratu z oné řeže rozdělili izraelští bojovníci a bylo tam toho tak ohromné množství, že spousta kořisti připadla také vesničkám a statkům v horách i na pláni.

Oslavy v Betulii

8Z Jeruzaléma pak přicestoval velekněz Joakim s radou izraelských starších, aby viděli to dobrodiní, které Hospodin prokázal Izraeli, a navštívili Juditu a pozdravili ji. 9Když k ní přišli, všichni jí jedním hlasem dobrořečili: „Jsi slávou Jeruzaléma a velikou pýchou Izraele, velikou chloubou našeho národa! 10Toto vše jsi dokázala svou vlastní rukou. Prokázala jsi Izraeli dobrodiní a Bohu jsi udělala radost. Kéž ti Všemohoucí Hospodin žehná na věčné časy.“
A všechen lid na to řekl: „Amen.“
11Třicet dní trvalo, než lid vyplenil tábor. Juditě připadl Holofernův stan a všechno jeho stříbrné nádobí, jeho lehátka, umyvadla i veškerý nábytek. Ona to vzala a naložila na mezky, zapřáhla vozy a navršila je kořistí. 12Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji spatřily. Dobrořečily jí a tančily na její počest. Judita natrhala zelené proutky a rozdávala je ženám okolo. 13Společně se ověnčily olivovými ratolestmi a všechen lid vyrazil ve slavnostním průvodu. Judita v čele vedla tančící ženy a všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji s věnci a zpívali oslavné písně.
14Judita celému Izraeli předzpěvovala tento chvalozpěv a všechen lid se k ní přidal z plných plic.

16

Juditin chvalozpěv

1Judita zpívala:
„Zahrajte mému Bohu na tamburíny,
zpívejte Hospodinu s činely!
Zanotujte mu novou píseň,
jeho jméno vyvyšujte a vzývejte! 2Hospodin je Bůh, který maří války,
uprostřed svého lidu táboří,
vytrhl mě z rukou těch, kdo mě napadli.

3Asyřan přitáhl z hor na severu,
přitáhl se svou nespočetnou armádou.
Jeho mužstvo ucpalo říční koryta,
jeho jízda všechny kopce pokryla. 4Prohlásili, že vypálí mé území,
že mečem pobijí mé mladíky,
že mé kojence na zem pohodí,
že mé děti vezmou za kořist,
že mé panny uloupí.

5Všemohoucí Hospodin je ale přelstil –
rukou ženy! 6Jejich vladař nepadl rukou mladíků,
nesrazili ho synové Titánů,
nepřepadli ho pyšní Giganti,
ale Judita, dcera Merariho,
svou krásou ho zbavila všech sil. 7Odložila své vdovské šaty,
aby pozvedla trpící v Izraeli.
Tvář si potřela vonnou mastí, 8čelenkou vlasy sepnula,
oblékla jemné lněné šaty,
aby ho svedla. 9Oči mu omámila svými střevíci,
duši mu svou krásou ovládla –
a krk mu šavle přeťala!

10Peršané strnuli nad její odvahou,
Médové se zhrozili její smělosti. 11Můj ponížený lid tehdy spustil křik
a nepřítel se vyděsil.
Moji zesláblí vykřikli
a nepřátelé se zachvěli,
jakmile jen začali křičet,
obrátili je na útěk. 12Synové otrokyň je probodali,
jako děti zběhů je pobili,
před šiky mého Pána byli zničeni!

13Zazpívám svému Bohu novou píseň:
Veliký jsi, Hospodine, a slavný,
podivuhodný v síle a nepřemožitelný. 14Ať ti slouží celé tvé stvoření,
vždyť jsi jen promluvil, a ono vzniklo;
poslal jsi svého ducha a ten je vytvořil,
vždyť tvému hlasu se nevzepře nikdo! 15Základy hor se otřesou i s vodami,
skály jak vosk před tvou tváří roztají,
k těm, kdo tě uctívají, však budeš milosrdný. 16Vždyť všechny vonné oběti neznamenají skoro nic
a všechen tuk celopalů ještě míň,
ale ten, kdo Hospodina ctí,
bude navěky významný.

17Běda národům, jež se staví proti mému lidu;
v soudný den je ztrestá Všemohoucí Hospodin!
Jejich tělo vydá ohni a červům
a budou navěky plakat bolestí.“

Juditina sláva

18Tak dorazili do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu, a jakmile se lid očistil, obětovali své celopaly, dobrovolné oběti a dary. 19Judita Bohu s přísahou zasvětila všechny Holofernovy věci, které dostala od lidu, i onen závěs, který si sama vzala z jeho ložnice. 20Tři měsíce pak lid oslavoval před jeruzalémskou svatyní a Judita s nimi.
21Potom se všichni rozešli domů. Také Judita se vrátila do Betulie, aby žila na svém statku. Po zbytek svého života byla slavná po celé zemi. 22Mnozí po ní toužili, ale ona se neoddala žádnému muži ode dne, kdy zemřel její manžel Manases a byl připojen ke svému lidu, až do konce svého života.
23Její pověst stále rostla. V domě svého muže se dožila stáří sto pěti let. Své služebné darovala svobodu, a když pak v Betulii zemřela, pochovali ji v hrobce jejího muže Manasese 24a dům Izraele ji oplakával po sedm dní. Svůj majetek ještě před smrtí rozdělila mezi příbuzné svého muže Manasese a své vlastní příbuzné.
25Za Juditiných dnů a ještě dlouho po její smrti už nikdo synům Izraele nenaháněl strach.