Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Marek

1

Hlas volajícího

1Počátek evangelia o Ježíši Kristu, Božím Synu. 2Jak je psáno u proroka Izaiáše:
„Hle, posílám před tebou svého posla,
aby připravil tvou cestu.“
3„Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu pro Pána!
Vyrovnejte jeho stezky!“

4Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. 5Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán. 6Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem boků, jedl kobylky a lesní med. 7Kázal: „Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. 8Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
9V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu. 10Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. 11Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“

Království je blízko

12Duch ho pak ihned vypudil na poušť. 13Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.
14Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: 15„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“
16Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři). 17Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ 18Ihned opustili sítě a šli za ním.
19Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. 20Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.

Zázraky v Kafarnaum

21Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil. 22Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma. 23V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl: 24„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
25„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ 26Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.
27Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: „Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!“ 28A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji.
29Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi. 30Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli. 31Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat.
32Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé. 33Celé město se seběhlo ke dveřím 34a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali.

Kdybys jen chtěl

35Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. 36Šimon a ostatní se ale pustili za ním. 37Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají!“
38On jim odpověděl: „Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel.“ 39Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.
40Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!“
41Naplněn soucitem, Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ 42Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý.
43Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním: 44„Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.“
45On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad.

2

Co je snadnější?

1Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, 2shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, 3přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. 4Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. 5Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“
6Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: 7„Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“
8Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? 9Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ 10Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – 11„říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
12On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“

Nové víno

13Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval. 14Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: „Pojď za mnou.“ A on vstal a šel za ním.
15Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali. 16Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?“
17Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“
18Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“
19Ježíš jim odpověděl: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. 20Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.
21Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší. 22Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“

Pán soboty

23Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. 24Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“
25Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? 26Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“
27Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. 28Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

3

1Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. 2Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. 3Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“
4Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli.
5S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá. 6Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

Boží Syn

7Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska, 8z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta.
9Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali. 10Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli. 11A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ 12Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.

Dvanáct apoštolů

13Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. 14Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat 15a aby měli moc vymítat démony. 16Ustanovil jich dvanáct:
Šimona (kterému dal jméno Petr),
17Jakuba Zebedeova,
jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“),
18Ondřeje,
Filipa,
Bartoloměje,
Matouše,
Tomáše,
Jakuba Alfeova,
Tadeáše,
Šimona Horlivce
19a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

Rozdělený dům

20Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst. 21Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.
22Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů. 23Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana? 24Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát. 25Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát. 26Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec. 27Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům.
28Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. 29Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“ 30(Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.)

Ježíšova rodina

31Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. 32Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“
33On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“
34Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. 35Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“

4

Podobenství o rozsévači

1Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu 2a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:
3„Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. 8Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“ 9Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
10Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství. 11„Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby
‚hleděli a hleděli, ale nechápali,
poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli,
aby se snad neobrátili
a nebylo jim odpuštěno.‘“

13Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? 14Rozsévač rozsévá Slovo. 15Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. 16Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, 17ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. 18Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“

Jiná podobenství o Království

21Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? 22Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. 25Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
26Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. 28Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. 34Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.

Kdo to vůbec je?

35Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 36Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
38On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
39Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
41Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

5

Legie

1Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje. 2Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. 3Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 4Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. 5Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.
6Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. 7Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“ 8(Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)
9„Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš.
„Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“ 10A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.
11Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. 12Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“ 13Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.
14Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. 15Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 16Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, 17začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.
18Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. 19On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

Kdo se mě dotkl?

21Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. 22Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairos, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. 23Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ 24A tak šel s ním.
Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 25Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. 26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. 27Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 28Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ 29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.
30Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“
32On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. 33Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. 34Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Talita kum

35Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“
36Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.
37Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, 39vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ 40Oni se mu ale smáli.
Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. 41Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ 42Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, 43ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

6

Prorok beze cti

1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. 2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? 3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.
4Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ 5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

Nic si s sebou neberte

7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; 9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. 11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“
12A tak šli a vyzývali lidi k pokání. 13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

Smrt Jana Křtitele

14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ 15Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ 16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“
17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. 18Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ 19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.
21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ 23Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“
24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“
„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.
25A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“
26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. 27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení 28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. 29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

Pět chlebů a dvě ryby

30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. 31Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. 33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. 36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.
38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“
Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. 40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, 41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, 42a tak se všichni najedli do sytosti. 43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. 44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

To jsem já!

45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. 46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. 49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.
On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ 51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. 52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. 54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. 55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. 56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

7

Co člověka špiní

1Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše 2a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama. 3Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. 4Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. 5Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“
6On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno:
‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
7Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘

8Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“
9Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! 10Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ 11Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), 12tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat. 13Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“
14Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte. 15[16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“
16Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství. 17On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? 18Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.
19Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. 20Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, 21cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. 22Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“

Víra pohanské ženy

23Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit. 24Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám 25a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.
Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka, 26a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“
27Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“
28„Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“ 29Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

Efatha!

30Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru. 31Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku. 32On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. 33Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“ 34Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.
35Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali. 36Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“

8

Sedm chlebů a pár rybek

1V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: 2„Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. 3Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“
4„Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“
5„Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich.
„Sedm,“ odpověděli.
6Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. 7Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. 8A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. 9Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil, 10ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.

Farizejský kvas

11Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. 12„Proč toto pokolení žádá znamení?“ zasténal Ježíš v duchu. „Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“ 13Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.
14Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. 15Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“
16Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.
17Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? 18Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte? 19Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“
„Dvanáct,“ odpověděli.
20„A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“
„Sedm,“ odpověděli.
21Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“

Vidíš něco?

22Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. 23Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
24On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
25Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. 26Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“

Ty jsi Mesiáš

27Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“
28Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“
29„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.
30On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.
31Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. 32Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.
33Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
34Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 35Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. 36Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? 37Co dá člověk na oplátku za svůj život? 38Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

9

1A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

2Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. 3Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. 4A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.
5Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ 6Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co říct.
7Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ 8Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.
9Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘.
11Potom se ho zeptali: „Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“
12On jim odpověděl: „Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. 13Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno.“

Pomoz mé nevíře!

14Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. 15Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.
16„Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.
17„Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 18Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“
19„Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ 20A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. 21Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“
„Od dětství,“ odpověděl. 22„Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“
23„‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24„Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“ 26A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 27Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
29Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“

Nejmenší jsou největší

30Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. 31Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých.“ 32Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.
33Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“ 34Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.
35Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“ 36Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy: 37„Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.“
38„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“
39„Nebraňte mu!“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle. 40Kdo není proti nám, je s námi. 41Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.
42Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. 43[44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně. 44[46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla. 45A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla, 46kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne‘.
47Každý totiž bude solen ohněm. 48Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.“

10

Co Bůh spojil

1Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.
2Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“
3„Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.
4„Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli.
5„To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. 6„Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. 7‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce 8a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. 9Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“
10Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. 11Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. 12Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

Kdo vejde do Království

13Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. 14Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! 15Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ 16Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
17Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
18„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. 19Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“
20„Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“
21Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ 24Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království! 25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“
27Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“
28„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu 30a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. 31Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

Můžete pít můj kalich?

32Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: 33„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, 34budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
35Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“
36„Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.
37„Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“
38„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“
39„Můžeme,“ odvětili.
Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. 40Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“
41A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. 42Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. 43Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 44Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. 45Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Bartimeus

46Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. 47Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 48Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“
A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“ 50On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.
51Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“
„Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.
52Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.

11

Král na oslíku

1Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“
4Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ 6Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.
7Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali:
„Hosana!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
10„Požehnané království našeho otce Davida!“
„Hosana na výsostech!“

11Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

Doupě lupičů

12Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.
15Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 16a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. 17Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“
18Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19Večer pak znovu odešli z města.

Boží víra

20Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“
22Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. 25[26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“

Jakým právem

26Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu 27se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
28„Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 29Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“
30Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 31Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. 32Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.

12

O zlých vinařích

1Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 2Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. 3Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. 4Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. 5A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.
6Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 7Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ 8Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.
9Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. 10Nečetli jste snad Písmo?
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
11Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘“

12Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

Čí je ten obraz?

13Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? 15Máme platit, nebo ne?“
On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ 16Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
17„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

Bůh je Bohem živých

18Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: 19„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. 20Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. 21Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. 22Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. 23Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“
24Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. 26A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? 27On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

Největší přikázání

28Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“
29Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. 30Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ 31Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“
32Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. 33A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“
34Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

Syn, nebo Pán?

35Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 36Vždyť sám David řekl v Duchu svatém:
‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘

37Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

Dva haléřky

38Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích, 39sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích 40a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“
41Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. 42Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

13

Počátky porodních bolestí

1Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: „Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“
2Ježíš mu řekl: „Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
3Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali: 4„Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?“
5Ježíš jim začal vysvětlovat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. 6Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. 7Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec. 8Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.
9Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví. 10Především ale musí být všem národům kázáno evangelium. 11Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
12Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. 13Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“

Otřesná ohavnost

14„Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost‘, jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. 15Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal. 16Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť. 17Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. 18Modlete se, aby to nebylo v zimě. 19Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude. 20Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.
21Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo ‚Pohleďte, tam je!‘ nevěřte. 22Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené. 23Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem.“

Příchod Syna člověka

24„Ve dnech po onom soužení
‚slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
25hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘

26Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. 27Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.
28Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. 29Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! 30Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane. 31Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
32Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. 33Dávejte pozor, bděte. Nevíte totiž, kdy ten čas přijde. 34Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. 35Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu – zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání. 36Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. 37Co říkám vám, říkám všem: Bděte.“

14

Poslední pomazání

1Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 2Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“
3Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 4někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? 5Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.
6Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. 7Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. 8Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
10Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. 11Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

Poslední večeře

12Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“
13Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 15On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ 16Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
17Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“
19Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“
20„Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
22Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.
24Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

Getsemane

27Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ 28Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
29„I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“
30Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
31On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.
32Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ 33Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. 34Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“
35Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. 36Tehdy řekl: „Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
37Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? 38Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
39Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. 40Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.
41Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 42Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
43Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. 44Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ 45Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“
46V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. 47Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.
48Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? 49Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“
50Tehdy ho všichni opustili a utekli. 51Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, 52ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

Před Veleradou

53Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.
55Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58„Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“
61On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“
62„Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“
63Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“
A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

Neznám ho!

66Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, 67a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
68On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.
69Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ 70On to ale znovu zapíral.
Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“
71Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“
72A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.

15

Před Pilátem

1Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.
2Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
3Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí. 4Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ 5Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.
6O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně. 7Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. 8Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. 9Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10(Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)
11Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.
12„A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.
13„Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.
14„Co udělal zlého?“ ptal se Pilát.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“
15Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
16Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku. 17Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní. 18Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“ 19Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. 20Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

21Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. 22Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). 23Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. 24Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.
25Ukřižovali ho v devět hodin ráno. 26Na nápisu s jeho proviněním stálo:
ŽIDOVSKÝ KRÁL.
27[28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. 28Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, 29zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“
30Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! 31Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
32V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 33Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
34Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ 35Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“
36Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
37Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. 38Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
39Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. 40Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.

Hrob ve skále

41Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou). 42Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. 43Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. 44Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi. 45Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. 46Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

16

Není tu, vstal!

1Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. 2Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu. 3Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“
4Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký). 5Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.
6On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. 7Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“
8A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

Do celého světa

9V neděli ráno, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10Ta šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali. 11Když slyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili.
12Potom se dvěma z nich ukázal jiným způsobem na cestě, když šli na venkov. 13Šli tedy a oznámili to ostatním. Ani těm neuvěřili.
14Nakonec se ukázal jedenácti, když byli spolu u stolu. Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného.
15Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. 17Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, 18budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
19Když k nim Pán Ježíš domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. 20Oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval Slovo znameními, která je doprovázela.