Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Moudrost Šalomounova

1

ŽIVOT V MOUDROSTI

Výzva ke spravedlnosti

1Milujte spravedlnost, vládcové země,
smýšlejte o Hospodinu dobře
a hledejte ho upřímným srdcem.
2On se dá najít těm, kdo ho nepokoušejí,
a ukazuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní.
3Křivé myšlenky ale od Boha odlučují
a pokoušená Moc usvědčuje hlupáky.
4Do lstivé duše moudrost nevstoupí,
neusadí se v těle, jemuž vládne hřích.
5Svatý duch poučení prchá před každou lstí,
vyhýbá se nerozumným myšlenkám
a pod tlakem nespravedlnosti umlká.

6Moudrost je lidumilný duch,
rouhače však za jeho slova potrestá,
Bůh je totiž svědkem skrytých myšlenek,
skutečným strážcem srdce člověka
a posluchačem jeho jazyka.
7Hospodinův duch naplňuje svět,
obepíná vše a žádný hlas mu neujde.
8Proto neunikne nikdo, kdo mluví ničemně,
trestající spravedlnost ho nemine!
9Úvahy bezbožníka vyjdou najevo:
k Hospodinu dojde zvuk jeho slov,
aby byla odsouzena jeho nepravost.
10Boží žárlivé ucho slyší vše,
ani reptání šeptem mu neujde.
11Proto dejte pozor na marné reptání
a chraňte svůj jazyk od pomluvy,
neboť ani tajné slovo není bez odezvy
a prolhaná ústa zabíjejí duši.

12Nechoďte smrti naproti svým bludným životem
a svými skutky se nevystavujte záhubě.
13Bůh totiž neučinil smrt
a záhuba živých ho netěší.
14Vše stvořil k bytí:
tvorové světa se zrodili ke spáse
a není v nich žádný zhoubný jed. Podsvětí světu nevládne,

Smrtelný omyl bezbožných

15vždyť spravedlnost nikdy nezemře!

16Bezbožníci ale přivolávají smrt svými skutky i slovy;
mají ji za přítelkyni, a tak prahnou po ní.
I smlouvu s ní už uzavřeli,
a tak jí propadnou, jak si zaslouží.

2

1Uvažují špatně, když říkají:

„Náš život je krátký a bolestný,
na lidskou smrt není lék
a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.
2Jsme tu jen díky náhodě
a za chvíli jako bychom tu ani nebyli.
Dech v našem chřípí je pouhá pára
a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.
3Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel
a duch se rozplyne jako řídký vzduch.
4I naše jméno se časem zapomene
a na naše činy si nikdo nevzpomene.
Život pomine jak stopy po mracích
a jako mlha se rozptýlí,
když ji rozeženou sluneční paprsky
a slunce ji svým žárem zaplaší.
5Náš čas pomíjí jako stín
a není návratu ze smrti –
její pečeť nelze rozlomit.

6Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší,
s mladickou vervou si užijme stvoření!
7Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní,
ať nám neuteče žádný jarní květ;
8ověnčeme se poupaty růží,
dříve než každá uvadne.
9Nikdo z nás se nedrž stranou hýření,
zanechme tu všude stopy své zábavy –
vždyť to je náš úděl a naše poslání.

10Utiskujme spravedlivé chudáky,
nešetřeme vdovy,
neberme ohled na starce a jejich šediny.
11Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu,
vždyť co je slabé, je nám k ničemu.

12Spravedlivému pojďme chystat léčku,
vždyť je nám protivný a překáží našim činům.
Vytýká nám provinění proti Zákonu,
kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.
13Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí,
a říká si ‚Hospodinův služebník‘.
14Stal se obžalobou našich myšlenek,
je nám nepříjemné jen na něj pohledět!
15Nežije totiž tak jako ostatní
a jeho způsoby se liší od jiných.
16Považuje nás za mizery
a štítí se našich cest jako nečistých.
Tvrdí, že spravedliví skončí blaze
a chlubí se, že Bůh je jeho otec.

17Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě;
přesvědčme se, jak to s ním dopadne!
18Je-li tenhle spravedlivý Božím synem,
jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.
19Prověřme ho urážkami a mučením,
abychom poznali, jak je laskavý,
a zjistili, co vydrží.
20Pojďme ho odsoudit k potupné smrti,
vždyť má prý shůry zastání!“

21Takto uvažují, protože zbloudili
zaslepeni vlastní špatností.
22Neznají Boží tajemství,
nevěří v odměnu zbožnosti
a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.
23Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti
a učinil ho obrazem své vlastní podoby,
24z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt
a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.

3

Odměna spravedlivých a trest bezbožných

1Duše spravedlivých jsou však v ruce Boží
a muka smrti je netrápí.
2Hlupákům připadá, že jsou mrtví,
a jejich odchod mají za neštěstí;
3myslí, že šli od nás do záhuby,
oni však přebývají v pokoji.
4Před zraky lidí mohli být ztrestáni,
došli však nesmrtelnosti, v niž doufali.
5Krátce trpěli, ale přijmou veliké dobrodiní,
neboť Bůh je podrobil zkoušce
a shledal, že jsou jej hodni.
6Zkoumal je jako zlato v tavicí peci
a jako zápalnou oběť přijal je.

7Až je Bůh navštíví, tehdy zazáří
a rozletí se jak jiskry po strništi.
8Budou soudit lidstvo a vládnout nad národy
a Hospodin jim bude králem navěky.
9Kdo na něj spoléhají, ti pravdu pochopí,
a kdo byli věrní, s ním budou v lásce žít.
Pro své svaté má přece milost a slitování
a nad svými vyvolenými bdí.

10Bezbožní však budou za své smýšlení ztrestáni,
neboť nedbali o spravedlnost a od Hospodina odpadli.
11Kdo pohrdá moudrostí a poučením,
je ubohý.
Jejich naděje je planá, námaha zbytečná
a jejich práce daremná.

Raději neplodnost než bezbožnost

12Jejich ženy jsou hloupé,
děti špatné a jejich pokolení prokleté.

13Blaze neplodné, která je bez poskvrny
a nepoznala hříšné spojení!
Taková totiž bude plodit,
až nastane soud nad dušemi.
14Blaze eunuchu, který se nedopustil špatnosti
a nepojal proti Hospodinu zlé myšlenky!
Za svou věrnost dojde zvláštní milosti,
v Hospodinově chrámu jej čeká skvělé dědictví.
15Poctivá námaha totiž přináší krásné plody
a kořen rozumnosti nelze vyvrátit.

16Děti cizoložníků však nedospějí,
potomci hříšného spojení vymizí.
17Budou-li dlouho živi, nebudou nijak vážení,
dokonce ani ve stáří se nedočkají cti.
18Zemřou-li brzy, nebudou mít žádnou naději
ani útěchu v soudný den –
19vždyť konce ničemů jsou ukrutné.

4

1Lepší je nemít děti, a mít ctnost,
vždyť v její památce je nesmrtelnost.
Ctnost má uznání u Boha i u lidí:
2je-li přítomna, lidé ji napodobují
a touží po ní, když je pryč.
Triumfálně kráčí věky ozdobená věncem
jako vítěz v závodě o neposkvrněnou trofej.

3Bezbožným je spousta dětí k ničemu:
jejich plané výhonky nezapustí hluboké kořeny
a neuchytí se na pevném základu.
4I kdyby načas vypustili větve,
stojí nejistě, vítr jimi kýve
a vichřice je vyrve z kořene.
5Ratolesti se polámou, ještě než dorostou,
a jejich plody přijdou vniveč –
neuzrají k jídlu a budou k ničemu.

Konec spravedlivých a hříšníků

6Ano, děti zplozené z hříšného styku
na soudu svědčí o špatnosti rodičů.

7Spravedlivý však, i kdyby zemřel předčasně,
v klidu spočine.
8Ctihodnost stáří přece není v dlouhověkosti
a neměří se počtem let.
9Za šediny se počítá rozumnost
a život bez poskvrny vydá za stáří.

10Boží oblíbenec se stal jeho miláčkem;
žil mezi hříšníky, ale byl přenesen.
11Bůh ho vzal, aby se v mysli nenakazil zlem
a v duši se nedal svést žádným úskokem.
12Vždyť svůdnost neřesti dokáže dobro zastínit
a nevinnou mysl kazí vír žádosti.
13Zakrátko došel zralosti,
jako by prožil dlouhé roky.
14Hospodin si oblíbil jeho duši,
proto ho rychle vzal zprostřed špatnosti.
Lidé to uviděli, ale nepochopili,
toto poučení si k srdci nevzali:
15Pro své vyvolené má Bůh milost a slitování,
on sám bdí nad svými svatými.

16Mrtvý spravedlivý odsoudí živé bezbožníky
a rychle ukončené mládí usvědčí stáří ničemných.
17Uvidí totiž, jak umírá moudrý,
ale nepochopí, jaký záměr s ním měl Hospodin
a proč ho odvedl do bezpečí.
18Uvidí ho a opovrhnou jím,
Hospodin se jim však vysměje.
19Zbudou z nich jen zohavené mrtvoly
k věčné potupě mezi mrtvými.
Zůstanou bez hlesu, sraženi tváří k zemi
a vyvráceni v základech.
Navždy zůstanou suchým úhorem,
budou trpět v bolestech
a vzpomínka na ně pomine.
20Až se budou počítat jejich hříchy,
přijdou zděšeni
a jejich nepravosti je usvědčí z očí do očí.

5

Poslední soud

1Tehdy se spravedlivý postaví s velkou smělostí
před ty, kdo ho utiskovali
a zlehčovali jeho útrapy.
2Až ho uvidí, strašně se vyděsí,
ohromeni z jeho nenadálé záchrany.
3Vydechnou samou úzkostí
a s lítostí spolu zanaříkají:

4„To je ten, kterému jsme se smáli,
ten, kterého jsme my blázni haněli!
Jeho život nám přišel jako šílenství
a jeho konec byl potupný.
5Jak to, že byl započítán mezi Boží syny
a má podíl mezi svatými?

6To my jsme zbloudili z cesty pravdy,
světlo spravedlnosti nám chybělo
a slunce pro nás nevyšlo.
7Dosyta jsme užili cest neřesti a záhuby,
trmáceli jsme se nepřístupnými pouštěmi,
cestu Hospodinovu jsme ale neznali.
8K čemu nám byla ta naše namyšlenost?
K čemu nám pomohlo bohatství a nadutost?

9To všechno přešlo jako stín,
jak zvěst, co rychle pomíjí.
10Jako loď, co brázdí vzduté vody:
propluje, a není po ní stopy,
její kýl nezanechá brázdu mezi vlnami.
11Nebo jako když pták přeletí po nebi:
po jeho cestě není ani známky –
údery perutí bičuje řídké ovzduší,
rozráží je jeho silný svist,
máváním křídel si cestu proráží,
po jeho letu však nezbude ani památky.
12Nebo jako když se vystřelí šíp k terči:
prořízne vzduch a ten se za ním hned spojí,
takže jeho dráha už není k rozeznání.
13Takto i my jsme se narodili a hned zmizeli,
neprojevili jsme ani náznak ctnosti,
ale vyčerpali jsme se špatností!“

14Jakou naději má bezbožník?
Je jako pleva, již vítr unáší,
jako jemné jíní hnané vichřicí,
jako větrem rozptýlený dým –
mizí jako vzpomínka na hosta,
co se jen na den zastavil.
15Spravedliví však žijí navěky;
jejich odměna je u Hospodina
a Nejvyššímu na nich záleží.
16Proto obdrží slavné království
a krásnou korunu z ruky Hospodinovy,
který je ochrání svou pravicí
a svým ramenem je zaštítí.

17Hospodin si obleče zbroj své horlivosti,
jako zbraň ke ztrestání nepřátel uchopí stvoření.
18Obleče si pancíř spravedlnosti,
poctivý soud si jako přilbu nasadí,
19svatost si vezme jako nepřemožitelný štít.
20Jako meč nabrousí svůj přísný hněv
a celý svět s ním půjde proti těm bláznům do boje.
21Blesky vyšlehnou jako dobře mířené šípy,
vyrazí k cíli z mraků jak z napjatého luku
22a kroupy plné hněvu vylétnou jako střely z praku.
Rozbouří se proti nim mořské vlny
a řeky je bez milosti zaplaví.
23Zvedne se proti nim mocný vítr
a rozmetá je jako smršť.
Nepravost zpustoší celou zemi a ničemnost skácí trůny mocných.

6

HLEDÁNÍ MOUDROSTI

Výzva mocným

1Slyšte, králové, a rozumějte,
poučte se, soudcové zemských končin;
2naslouchejte, vládcové lidu,
pyšní na zástupy svých národů!
3Vaši moc vám totiž dal Hospodin,
vládu vám svěřil Nejvyšší –
on sám prověří vaše skutky
a prozkoumá vaše úmysly.

4Ve službách jeho království jste nesoudili správně,
neřídili jste se Zákonem
a nejednali podle Boží vůle.
5Proto na vás přijde náhle a hrozivě,
neboť nadřízení budou souzeni zvlášť přísně.
6Kdo je bezvýznamný, zaslouží slitování,
ale mocní budou tvrdě zkoušeni.
7Pán všehomíra se nezalekne nikoho,
nehledí na ničí velikost,
neboť sám stvořil malé i veliké
a o všechny stejně pečuje –
8mocné však čeká neúprosný ortel.

9Vám, vladaři, platí moje slova,
abyste poznali Moudrost a nepadli.
10Kdo svatě zachovají svaté příkazy, se stanou svatými,
a kdo v nich najdou poučení, se jimi obhájí.
11Žádejte si proto má slova,
prahněte po nich a dosáhnete poučení.

12Moudrost je skvostná a nevadnoucí,
kdo ji milují, snadno ji spatřují,
a kdo ji hledají, ji nacházejí.
13Těm, kdo touží, aby ji poznali,
sama pospíchá naproti.
14Kdo ji hledá hned zrána, se neunaví:
najde ji sedět ve dveřích.
15Přemýšlet o ní je vrcholem rozumnosti,
a kdo kvůli ní nespí, bude brzy bez starosti.
16Sama vychází hledat ty, kdo jsou jí hodni,
laskavě se jim ukazuje na cestách
a v každé myšlence se s nimi setkává.

17Počátkem moudrosti je upřímná touha dát se poučit;
v zájmu o poučení je láska k Moudrosti.
18Láska k ní znamená dodržovat jejich zákony;
v péči o její zákony je záruka neporušitelnosti.
19Neporušitelnost přivádí do blízkosti Boží
20a touha po Moudrosti uvádí do království.
21Proto, těší-li vás trůny a žezla, vládcové nad lidmi,
važte si moudrosti a budete kralovat navěky.

22Co je Moudrost a jak vznikla, to vám vypovím,
neskryji před vámi její tajemství.
Budu ji stopovat od počátku stvoření,
vyjevím vše, co se o ní ví
a nenechám pravdu bez povšimnutí.
23Nepůjdu s tím, kdo se sžírá závistí –
ta přece není družkou Moudrosti!
24Ve množství moudrých je záchrana světa
a rozumný král je opora národa.
25Přijměte tedy z mých slov poučení –
to se vám vyplatí!

7

Šalomounova cesta k Moudrosti

1I já jsem jen smrtelník tak jako všichni,
potomek prvního člověka z hlíny.
V matčině lůně jsem byl zformován v tělo,
2po deset měsíců jsem houstl v krvi
z mužského semene a rozkoše milostného spojení.
3Když jsem se narodil, vdechl běžný vzduch,
na stejnou zemi jsem dopadl.
Nejdříve jsem jako všichni spustil křik,
4pak mě odchovali v plenkách se vší starostí.
5Žádný z králů přece neměl jiný počátek žití:
6všichni přicházejí stejně a stejně i odcházejí.

7Proto jsem se modlil a byl mi dán rozum,
vzýval jsem Boha a dostal ducha Moudrosti.
8Cenil jsem si jí nad žezla a trůny
a bohatství jsem proti ní pokládal za nic.
9Nepřirovnal bych k ní ani žádný drahokam –
vždyť všechno zlato je před ní jak trocha písku
a stříbro se vedle ní podobá blátu.
10Miloval jsem ji nad zdraví a krásu,
dal jsem jí přednost i před světlem,
neboť její záře nehasne.

11Spolu s ní se mi dostalo všeho dobrodiní,
z jejích rukou jsem přijal nezměrné bohatství.
12Radoval jsem se, že Moudrost vévodí všemu,
nevěděl jsem však, že to vše od ní pochází.
13Beze lsti jsem se jí učil, nezištně ji předávám,
její bohatství neskrývám.

Bůh dárcem poznání

14Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem
a kdo ji získají, navážou přátelství s Bohem –
dary poučení je totiž k němu dovedou.

15Kéž mi Bůh dá, abych mluvil rozvážně
a uvažoval přiměřeně darům, jichž se mi dostalo,
neboť on je vůdcem Moudrosti i správcem mudrců.
16My i naše slova jsme přece v jeho ruce,
též všechna rozumnost i zručnost v řemeslech.
17On mi dal pravé poznání skutečnosti,
abych znal řád světa i působení živlů:
18počátek, konec i prostředek časů
střídání slunovratů a změny ročních dob,
19koloběh roků a postavení hvězd;
20povahu živočichů a pudy šelem,
sílu duchů i lidské myšlenky,
rozmanitost bylin i působení kořínků.

Božská podstata Moudrosti

21Poznal jsem vše, co je zjevné i skryté,
neboť mne vyučila Moudrost, ta tvůrkyně všeho.

22Neboť v ní je duch rozumný a svatý,
jedinečný, mnohotvárný a jemný,
hbitý, čirý a neposkvrněný,
jasný, odolný, dobrotivý a pronikavý,
23nespoutaný, dobročinný a lidumilný,
pevný, neochvějný a bezstarostný,
všemocný a vševidoucí,
prostupující všechny duchy
rozumné, čisté a velejemné.

24Moudrost je hbitější než nejhbitější pohyb;
vše proniká a prostupuje svou čistotou.
25Je výdechem Boží moci
a ryzím výtryskem slávy Všemohoucího –
proto se do ní nevmísí nic poskvrněného.
26Je odleskem věčného světla,
čistým zrcadlem Božího působení
a obrazem jeho dobroty.
27Je sama jediná, ale může všechno,
zůstává sama v sobě, ale vše obnovuje,
po všechna pokolení vchází do svatých duší
a činí z nich Boží přátele a proroky.

28Neboť Bůh nikoho nemiluje víc
než toho, kdo žije s Moudrostí.
29Ona je nad slunce krásnější,
překonává všechna souhvězdí –
i ve srovnání s denním světlem vítězí!
30Den totiž musí noci ustoupit,
Moudrost však nepodlehne zlu.

8

Šalomounova touha po Moudrosti

1Mocně se šíří od kraje ke kraji
a všechno řádně spravuje.

2Miloval jsem ji a od mládí ji hledal,
toužil jsem vzít si ji jako nevěstu,
stal jsem se milovníkem jejího půvabu.
3Soužití s Bohem jí dodává urozenosti,
vždyť ji miluje Pán vesmíru!
4Ona je zasvěcena do Božího vědění
a rozhoduje, co On učiní.

5Je-li bohatství v životě něčím žádoucím,
co je bohatší než Moudrost, která vše působí?
6Je-li rozumnost aktivní,
kdo jiný než ona všechno vytváří?
7Miluje-li kdo spravedlnost,
jejím ovocem jsou pak ctnosti;
vždyť učí mírnosti a rozvaze,
spravedlnosti a odvaze –
tomu nejužitečnějšímu v lidském životě.
8Touží-li kdo i po množství zkušeností,
ona zná minulost a budoucnost si domyslí;
chápe složité výroky a řeší hádanky,
předvídá znamení a divy
i to, jak se naplní časy a období.

9Rozhodl jsem se tedy pojmout ji za životní družku,
neboť vím, že mi bude dobrou rádkyní
a oporou v starostech a trápení.
10Díky ní získám slávu před zástupy
a čest mezi starci, ač jsem dosud mladík.
11Na soudu se projevím jako bystrý muž
a před velmoži dojdu obdivu.
12Budu-li mlčet, počkají,
ozvu-li se, zpozorní
a budu-li dlouze řečnit, sami pomlčí.

13Díky ní dojdu nesmrtelnosti
a svým potomkům zanechám věčnou památku.
14Budu vládnout nad lidmi
a národy se mi podřídí –
15obávaní tyrani se budou děsit,
jakmile o mně uslyší.
Ve shromáždění lidu budu šlechetný
a ve válce statečný.
16Až se vrátím domů, odpočinu si u ní,
neboť ve spojení s ní není hořkosti;
soužití s ní totiž není trápením,
ale potěšením a radostí.

17Rozvažoval jsem a v srdci přemítal,
že nesmrtelnost je příbuzná s Moudrostí,
18že pravé potěšení je v jejím přátelství,
v díle jejích rukou pak nepřeberné bohatství,
porozumění v její těsné blízkosti
a sláva v rozhovoru s ní –
a tak jsem chodil sem a tam
a hledal, jak ji pro sebe získat.
19Byl jsem nadaný chlapec
a byla mi dána ušlechtilá duše,
20nebo spíš jsem pro svou ušlechtilost
přišel do neposkvrněného těla.
21Poznal jsem však, že bez Boha moudrost nezískám
(a to už byl znak rozumnosti – vědět, čí je to dar).
Obrátil jsem se proto k Hospodinu v modlitbě
a prosil jej z celého srdce:

9

Šalomounova modlitba Srov. 1.Král 3:6–9.

1„Bože našich otců, Pane milosrdenství,
ty jsi svým slovem všechno učinil
2a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti,
aby panoval nad tvými tvory,
3aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti
a konal soud s poctivou myslí.

4Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí,
a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.
5Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky,
slabý člověk s krátkým životem,
který jen málo chápe právo a zákony.
6Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý,
bez tvé Moudrosti by nebyl nic.
7Tys mě ustanovil králem svého lidu
a soudcem nad svými syny a dcerami.
8Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, kde přebýváš,
aby byl obrazem svatostánku,
který jsi od počátku připravil.

9S tebou je Moudrost, která zná tvá díla
a byla při tom, když jsi tvořil svět.
Ona ví, co se líbí tvým očím
a co je správné podle tvých příkazů.
10Sešli ji ze svatého nebe,
od trůnu své slávy ji pošli sem,
aby mi pomáhala při mém úsilí
a abych poznal, v čem máš zalíbení.
11Ona vše ví a všemu rozumí,
a tak mě moudře povede v mém jednání
a svou slávou mě ochrání.
12Tehdy ti mé skutky budou příjemné,
tvůj lid budu soudit spravedlivě
a budu hoden trůnu svého otce.

13Kdo z lidí pozná Boží plány?
Kdo pochopí, co chce Hospodin?
14Myšlenky smrtelníků jsou bídné
a naše záměry vrtkavé.
15Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo
a ustaranou mysl tíží zemský stan.
16Jen stěží chápeme, co je na zemi,
s námahou nacházíme, co máme na dosah –
kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?
17Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí,
dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?
18Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily,
lidé poznali, v čem máš zalíbení,
a byli spaseni tvou Moudrostí.“

10

PŮSOBENÍ MOUDROSTI V DĚJINÁCH

Moudrost působila od Adama po Mojžíše

1Moudrost chránila prvního člověka,
otce všech lidí, když byl stvořen jako jediný;
chránila jej před pádem
2a dala mu sílu vládnout nade vším.
3Nešlechetný člověk se ale od ní v hněvu odvrátil
a v bratrovražedné zášti propadl smrti.
4Když pak kvůli němu přišla na zem potopa,
Moudrost ji znovu zachránila,
když přepravila spravedlivého
na kusu obyčejného dřeva.

5Také když kvůli jejich svorné špatnosti
došlo ke zmatení mezi národy,
Moudrost poznala, kdo je spravedlivý,
zachovala ho Bohu bez úhony
a obrnila ho, když měl soucit k svému dítěti.

6Moudrost chránila spravedlivého při záhubě bezbožných,
když prchal před ohněm, jenž padal na Pět měst.
7Na svědectví jejich špatnosti se z té pustiny ještě kouří,
plody rostlin tam nikdy nezrají
a solný sloup trčí jako pomník nevíry.
8Protože pomíjeli Moudrost,
nejen že si znemožnili poznat dobro,
ale zanechali na světě také pomník své hlouposti,
aby nikomu neuniklo, v čem zklamali.

9Moudrost zachránila z trápení
ty, kdo jí sloužili.
10Vedla spravedlivého po přímých cestách,
když prchal před hněvem svého bratra.
Ukázala mu Boží království,
obdařila jej poznáním svatých věcí,
dala mu úspěch uprostřed trápení
a rozmnožila plody jeho dřiny.
11Když ho utlačovali chamtivci,
stála při něm a pomohla mu k bohatství.
12Ochránila ho před nepřáteli,
aby byl v bezpečí před jejich úskoky.
Pomohla mu k vítězství v těžkém boji,
aby poznal, že zbožnost je mocnější než cokoli.

13Neopustila spravedlivého, když ho prodali,
ale uchránila ho před hříchem.

Moudrost vyvedla Izraelity z Egypta

14Sestoupila s ním do jámy
a neopustila ho v okovech,
dokud mu nedala královské žezlo
a moc nad těmi, kdo ho týrali.
Ty, kdo ho obviňovali, usvědčila ze lži
a dala mu slávu navěky.

15Moudrost zachránila svatý a bezúhonný lid
před národem utiskovatelů.
16Vstoupila do duše Hospodinova sluhy
a divy a znameními se postavila strašlivým králům.
17Zbožným se odměnila za jejich námahu,
vedla je podivuhodnou cestou,
ve dne jim poskytovala stín
a v noci jim dala hvězdný svit.
18Převedla je Rudým mořem,
vedla je vodní hlubinou.
19Jejich nepřátele nechala utopit,
je však vytrhla ze dna propasti.
20A tak spravedliví obrali bezbožné,
velebili tvé svaté jméno, Hospodine,
a svorně chválili tvou ochrannou ruku.
21Neboť Moudrost otevřela ústa němým
a rozvázala jazyk nemluvňat.

11

Moudrost vedla Izraelity pouští

1Moudrost dala úspěch jejich konání
prostřednictvím svatého proroka.
2Procházeli neobydlenou pouští
a stavěli si stany na nepřístupných místech.
3Nepřátelům se postavili na odpor
a protivníky odrazili.

4Ve své žízni tě pak vzývali
a dostali vodu ze strmé skály,
lék proti žízni z tvrdého kamene.
5Co bylo pro jejich nepřátele trestem,
jim samým v jejich bídě prospělo.
6Namísto pramene nevysychající řeky
zkalené zkaženou krví
7(což byl trest za rozkaz vraždit nemluvňata)
dal jsi jim nenadálou hojnost vody
8a jejich tehdejší žízní jsi ukázal,
jak jsi potrestal jejich odpůrce.

9Když přečkali zkoušky –
jakkoli milosrdná výchova to byla –
poznali, jaká muka zakoušejí bezbožní,
když na ně dopadá tvůj rozhněvaný soud.
10Zkoumal jsi je totiž jako kárající otec,
ale bezbožné jsi trestal jako přísný král.
11Blízcí i vzdálení byli trápení stejně –
12stihlo je dvojí utrpení
a sténání při vzpomínce na minulost.
13Když se totiž doslechli,
že jejich tresty prospívají spravedlivým,
uznali, že to způsobil Hospodin.

Hospodinova přísnost a shovívavost

14Kdysi ho sice zatratili a s výsměchem se ho zřekli,
ale ke konci událostí nad ním užasli,
když na rozdíl od spravedlivých žízní trpěli.

15Za jejich hloupé a zlé smýšlení,
které je svedlo, aby uctívali nerozumnou havěť a plazy,
jsi na ně za trest seslal hejno nerozumných tvorů,
16aby poznali, že čím kdo zachází, tím také schází.
17Neboť tvá všemocná ruka,
která stvořila svět z beztvaré látky,
by na ně mohla seslat i houf medvědů či dravé lvy
18nebo nějaké nově stvořené vzteklé příšery
soptící ohnivým dechem,
s hukotem vyfukující dým
a očima sršící strašlivé jiskry.
19Ty by je mohly nejen rozdrtit svou ranou,
ale i k smrti vyděsit svým vzezřením.
20Ale i bez nich mohli padnout jediným dechem,
kdyby je stihl rozsudek
a odfoukl tvůj mocný dech,
ty jsi ale vše zařídil mírně,
rozvážně a vyváženě.

21Neboť při tobě je stále veliká síla.
Kdo by tvé mocné paži odolal?
22Celý svět je před tebou jak smítko na misce vah
a jako krůpěj rosy, co zrána na zem dopadá.
23Slitováváš se nade všemi, neboť jsi všemohoucí,
a přehlížíš hříchy lidí, aby mohli činit pokání.
24Miluješ totiž vše, co existuje,
a nic z toho, cos učinil, ti není protivné.
Kdybys to přece nenáviděl,
vůbec bys to býval nestvořil.
25Jak by něco mohlo trvat, kdyby sis to nepřál?
Jak by se mohlo zachovat, co jsi nepovolal ty sám?
26Jsi ke všemu šetrný, protože je to tvé,
Hospodine, který život miluješ!

12

1Ve všem je tvůj neporušitelný duch,

Hospodinův trest nad Kanaánci

2a proto jen mírně káráš ty, kdo chybují.
Připomínáš jim, čím hřeší, a napomínáš je,
aby se zbavili špatnosti a tobě, Hospodine, věřili.

3Zhnusil sis ty, kdo kdysi bydleli v tvé svaté zemi,
4kvůli ohavnostem, které páchali –
zaříkávání a bezbožné obřady,
5nelítostné vraždění dětí
a obětní hody s lidským masem a krví!
A tak ses rozhodl ty zasvěcence tajných obřadů
6a rodiče vraždící bezbranné životy
vyhubit rukama našich otců,
7aby země, která je ti ze všech nejdražší,
mohla být důstojně osídlena Božími dětmi.
8Byl jsi k nim ale shovívavý, protože jsou to lidé,
a poslal jsi sršně jako předvoj své armády,
aby je vyhladili pozvolně.
9Mohls ty bezbožníky porazit před spravedlivými v boji,
naráz je zničit nebezpečnou zvěří nebo přísným slovem,
10ale svým pozvolným trestem jsi dával prostor pokání,
i když jsi věděl, že jsou zlé plemeno
a špatnost je jim vrozená
a že nikdy nezmění své smýšlení,

Hospodinova svrchovanost a spravedlnost

11neboť to byl rod už od počátku prokletý.
Když jsi tedy netrestal jejich hříchy,
nebylo to proto, že by ses někoho obával.

12Vždyť kdo řekne: „Cos to udělal?“
Kdo se tvému rozhodnutí postaví?
Kdo tě obviní, žes vyhubil národy, kterés učinil?
Kdo se s tebou bude přít jako obhájce nespravedlivých?
13Kromě tebe přece není žádný bůh, který by o vše pečoval,
před nímž bys musel ospravedlňovat své soudy,
14ani žádný král či vládce, který by se ti mohl postavit
a hájit ty, které jsi potrestal.

15Jsi spravedlivý, a tak vše spravedlivě řídíš;
odsoudit toho, kdo nezaslouží trest,
pokládáš za neslučitelné se svou mocí.
16Neboť tvá síla je počátkem spravedlnosti:
tvá svrchovanost nad všemi v tobě budí shovívavost ke všem.
17Projevuješ sílu, když lidé pochybují o tvé dokonalé moci,
a ty, kdo ji znají, usvědčuješ z nerozvážnosti.
18I když jsi svrchovaný v síle, soudíš poctivě;
zacházíš s námi velmi shovívavě,
vždyť máš moc přemáhat, kdykoli chceš.

19Těmito skutky jsi svůj lid naučil,
že spravedlivý má být lidumil,
a dal jsi svým synům dobrou naději,
že z hříchu lze činit pokání.
20Jestliže jsi nepřátele svých dětí
trestal tak ohleduplně a šetrně,
i když si zasloužili smrt,
a dals jim čas a prostor zbavit se špatnosti –
21s jakou opatrností jsi pak soudil své vlastní syny,
jejichž otcům jsi dal přísahy a smlouvy s tak dobrými přísliby?

Hospodinův trest nad Egypťany

22Káral jsi nás sice,
naše nepřátele jsi ale trestal tisíckrát více,
abychom v roli soudců pamatovali na tvou dobrotu
a v roli souzených očekávali milosrdenství.

23Ty, kteří žili hloupě a nespravedlivě,
jsi proto potrápil jejich vlastními ohavnostmi.
24Na cestách bludu totiž velmi zbloudili,
když za bohy pokládali ta nejhorší a nejohavnější zvířata
a jak hloupá nemluvňata se dali oklamat.
25Jak malým dětem, jimž chybí rozum,
jsi jim udělil směšný trest.
26Na koho ale takový směšný trest neplatí,
zakusí Boží soud, jaký si zasloužil.
27Když se totiž ve svém utrpení zlobili
na tvory, které pokládali za bohy
a skrze které byli trestáni,
uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten,
kterého předtím znát nechtěli;
proto je také stihl ten nejkrutější trest.

13

Bláhovost uctívání přírody

1Všichni, kdo Boha neznali, byli od přírody bláhoví;
z viditelných dobrodiní nedovedli poznat Toho, který je,
a při pohledu na díla, která vytvořil,
nerozpoznali umělce.
2Za bohy, kteří vládnou světu,
pak považovali oheň, vítr či letmý vzduch,
hvězdnou oblohu, dravou vodu či světla na nebi.
3Jestliže je, okouzleni tou krásou, lidé pokládali za bohy,
pak ať pochopí, jak moc Pán všechny ty věci předčí –
vždyť je sám stvořil: on je Původce té krásy!
4Jestliže je ohromilo jejich mocné působení,
ať z toho poznají, oč mocnější je Ten, kdo je utvořil.
5Vždyť na vznešenosti stvoření a jeho kráse
lze úsudkem vidět jeho Původce.

6Tito lidé však zaslouží jen malé pokárání,
vždyť možná jen zbloudili přitom,
jak hledají Boha a touží jej najít.
7Zabývají se jeho díly a při svém bádání
spoléhají na zrak – na všechnu tu krásu, co je k vidění.
8Ani oni se ale nemohou vymluvit;

Bláhovost uctívání model

9jestliže totiž získali tolik znalostí,
aby probádali celý svět,
proč nemohli svého Pána najít rychleji?

10Ubožáci vkládající naději do mrtvých věcí
a dílo lidských rukou považují za bohy:
zlato, stříbro a uměleckou tvorbu,
obrazy živých tvorů
či bezcenný kámen otesaný dávnou rukou.
11Nějaký drvoštěp pokácí vhodný strom,
pilně z něj oškrábe všechnu kůru,
vhodně ho opracuje a vyrobí něco
užitečného pro denní potřebu.
12Odštěpky z té práce si pak zatopí
a připraví si pokrm, jímž se nasytí.

13Jen odpad, který už je úplně na nic –
nějaký zkroucený a sukovitý kus –
vezme a začne jej ořezávat pro zábavu,
zručně ho tvaruje, aby zahnal nudu,
až vytvoří lidskou podobu
14nebo vyobrazí nějakou sprostou zvěř.
Pak to natře hlinkou, povrch zbarví červeně,
každou skvrnu na tom zamaže,
15zhotoví tomu náležitý příbytek,
postaví to ke zdi a ukotví železem.
16Postará se, aby to nespadlo,
protože ví, že si to nepomůže samo –
vždyť je to jen soška, co potřebuje pomoc!

17Pak se k tomu modlí za majetek, za ženu i za děti –
nestydí se mluvit k věci bez duše!
18O zdraví prosí chabý předmět,
o život žádá mrtvou věc,
o přispění snažně prosí věc úplně neschopnou,
o radu na cestě žádá to, co neudělá ani krok,
19o zdar, výdělek a fortel v ruce
žadoní u věci, která sama rukou nepohne.

14

Ohavnost modloslužby

1Jiný se chystá k daleké cestě,
hodlá se plavit přes bouřlivé moře –
a vzývá dřevo chatrnější
než loď, která ho poveze!
2Tu loď totiž vymyslela touha po zisku
a vyrobilo ji moudré řemeslo,
3řídí ji však, Otče, tvá prozřetelnost,
neboť ty jsi vyznačil cestu po moři
a bezpečnou stezku mezi vlnami.
4Tak jsi ukázal, že vždy dokážeš zachránit,
aby se mohl plavit i ten, kdo to neumí.
5Chceš, aby tvá moudrá díla nebyla bez užitku,
a tak lidé svěřují život i nepatrnému dřevu
a živi a zdrávi proplují bouří na voru.
6Vždyť i na počátku, když hynuli pyšní obři,
naděje světa našla útočiště na voru
a řízením tvé ruky zanechala světu
sémě nového rodu.

7Požehnáno je dřevo, jež slouží spravedlnosti,
8prokletá však modla – i ten, kdo ji vytvořil!
On protože ji vyráběl,
ona protože ji, pomíjivou, nazývají bohem.
9Bezbožníka i jeho bezbožnost si Bůh oškliví stejně –
10výtvor i jeho tvůrce proto stihne trest.

Počátky a konce modloslužby

11I modly pohanů proto čeká soud,
neboť jsou v Božím stvoření ohavnost;
jsou to pasti lidských duší
a léčky pro nohy nemoudrých.

12Vynález model byl počátkem smilstva,
jejich objev zkázou života;
13vždyť zpočátku nebyly a nebudou navěky!
14Lidskou pomýleností vstoupily na svět,
a proto je čeká rychlý konec.

15Otec sžíraný předčasným zármutkem
si udělal sošku náhle ztraceného dítěte
a kdysi mrtvého člověka začal ctít jako boha.
Pro svou čeleď ustanovil tajné rituály
a zasvěcovací obřady,
16a když se ten bezbožný zvyk časem ujal,
stal se zákonem a sošky se uctívaly na královský rozkaz.
17Když se totiž lidé nemohli klanět vladařům,
neboť bydleli daleko,
představili si tam v dálce jejich podobu
a vystavili na odiv sochu ctěného krále,
aby mu mohli, i když byl nepřítomný,
horlivě pochlebovat, jako by tam byl.

18Umělcova ctižádost pak k šíření kultu
přiměla i ty, kdo toho krále neznali.
19Nejspíš se chtěl vladaři zavděčit,
a tak jeho podobu šikovně přikrášlil.
20A lid přivábený půvabem jeho díla
začal považovat za předmět nábožné úcty
někoho, kdo ještě před nedávnem
byl ctěn jen jako člověk.
21Toto se všem živým stalo pastí,
neboť lidé porobení mocí či neštěstím
připsali ono nevyslovitelné Jméno dřevu a kamení.

22Jako by nestačilo, jak se pletli v poznání Boha,
jejich život je kvůli nevědomosti jeden velký boj
a oni to zlo ještě považují za pokoj.
23Rituálně vraždí děti, konají tajné obřady
a divoké hostiny s podivnými mravy,
24nedbají na čistotu života ani manželství,
jeden druhého zákeřně vraždí a trápí cizoložením.
25Je toho celá hromada: krvelačnost, vražda, lest a zlodějina,
úplatky, věrolomnost, vzpoura a křivá přísaha,
26projevy nepřátelství vůči nevinným,
a zapomínání na dobrodiní,
prznění duší a střídání pohlaví,
nepořádek v manželství, život v cizoložství a neřesti.

27Tento kult model, jež ani nelze jmenovat,
je počátkem, příčinou i koncem všeho zla.
28Tito lidé třeští v bujarém veselí, prorokují lži,
oddávají se neřesti a lehce skládají křivé přísahy.
29Spoléhají totiž na bezduché modly,
a tak se nebojí, že za ty falešné přísahy budou ztrestáni.
30Za obojí je však stihne spravedlivý trest –
za to, že špatně smýšleli o Bohu a propadli modlářství,
a za to, že pohrdli Svatostí a lstivě skládali křivé přísahy.
31Když totiž ti zločinci přísahají na modly,
nečekají je žádné zázraky,
ale spravedlivý trest, který vždy stíhá hříšníky.

15

Ochrana před modloslužbou

1Ty, Bože náš, jsi ale laskavý, věrný a trpělivý
a vše řídíš svým milosrdenstvím.
2I když zhřešíme, jsme tví, neboť známe tvoji moc;
hřešit však nebudeme, neboť víme, že ti patříme.
3Znát tě je přece dokonalá spravedlnost
a vědět o tvé moci je kořenem nesmrtelnosti.
4Klamavé lidské smyšlenky nás nesvedly,
ani neplodné snažení malířů –
postavy pomazané rozmanitými barvami,
5jejichž vzhled podněcuje žádost hlupáků
a vyvolává touhu po bezduché postavě mrtvé sochy.

Zaslepenost modloslužby

6Kdo je tvoří a touží po nich a uctívají je,
milují špatnost a zaslouží si takovéto naděje.

7Také hrnčíř pracně hněte jemnou hlínu
a tvoří všechny věci k našim potřebám.
Z téže hlíny však vytvořil úplně stejně
nádoby sloužící k účelům čistým i opačným.
Jaké ale bude mít každá užití,
o tom rozhoduje jen hrnčíř.
8Z téže hlíny ten ničema tvoří i nicotného boha,
i když byl sám před nedávnem ze země zformován
a zakrátko odejde, odkud byl vzat,
až bude požádán o duši, která mu byla půjčena.
9Vůbec se nestará, že musí umřít
a že jeho život je krátký,
ale soupeří se zlatníky a stříbrotepci,
napodobuje slévače
a chlubí se ubohostmi, které vytvoří.

10Jeho srdce je jak popel,
jeho naděje nicotnější než prach
a jeho život bezcennější než hlína.
11Nepoznal totiž svého Tvůrce,
který mu vdechl čilou duši
a vzbudil v něm dech života.
12Má za to, že náš život je jen bezvýznamná hra,
naše existence že je výnosná zábava;
třebas i ničemností, hlavně se prý musí vydělat!

Nesmyslnost egyptské modloslužby

13Ví totiž líp než všichni ostatní, že hřeší,
když z hlinité látky vyrábí křehké nádoby i modly.

14Největší hlupáci, ubožejší než malé děti,
jsou ovšem nepřátelé, kteří utiskovali tvůj lid.
15Pokládají totiž všechny pohanské modly za bohy,
třebaže nemohou používat oči k vidění,
ani nos, aby se nadechli,
ani uši k slyšení,
ani prsty na rukou, aby hmatali,
a jejich nohy chodit neumí.

16Stvořil je totiž člověk,
vyrobila je bytost s propůjčeným dechem.
Žádný člověk přece nedokáže
vyrobit boha ke své podobě.

Nesmyslnost uctívání zvířat

17Smrtelník hříšnýma rukama tvoří jen mrtvoly;
je na tom líp než jeho bůžci –
on přece žije, ale oni nikoli!

18Oni však uctívají dokonce i nejhnusnější zvířata,
která jsou hloupější než všechna ostatní
19a ani jako zvířata nejsou nijak krásná,
že by se člověku líbila.
Takto tedy ztratili Boží uznání i jeho požehnání.

16

1Byli proto po zásluze potrestáni takovýmito zvířaty
a potrápeni množstvím havěti.
2Ke svému lidu jsi však namísto trestu byl laskavý,
a abys uspokojil jejich touhu, přichystals jim k jídlu
křepelky jako zvláštní lahůdku.
3Jedni tedy, i když prahli po pokrmu,
kvůli ohavnosti zvířat na ně poslaných
ztratili sebemenší chuť.
Druzí zatím, i když dočasně strádali,
okusili dokonce zvláštní lahůdku.

Hadi na poušti

4Na jejich utlačovatele měla přijít neúprosná bída,
a těm druhým se jen mělo ukázat,
jaká muka jejich nepřátele postihla.

5Vždyť když je napadla strašlivá divá zvěř
a hynuli uštknutím svíjejících se hadů,
tvůj hněv netrval až do konce –
6pro výstrahu byli vystrašeni jenom na chvilku,
protože měli znamení spásy
na připomínku přikázání tvého Zákona.
7Kdo se k němu obrátil, nebyl zachráněn tím, co viděl,
ale tebou, Spasitelem všech.

8I tím jsi naše nepřátele přesvědčil,
že ty sám zachraňuješ ze všech neštěstí.
9Neboť je zabíjely štípance od much a kobylek
a nenašel se pro ně lék,
neboť zasluhovali právě tento trest.

10Tvé syny však ani zuby jedovatých hadů nepřemohly,
neboť jsi je ve svém milosrdenství uzdravil.
11Byli bodáni, aby si připomněli tvé výroky,
rychle však byli zachraňováni,
aby neupadali do hlubokého zapomnění
a o tvé dobrodiní nepřišli.
12Nevyléčila je bylina ani žádný obklad,
ale tvé slovo, Hospodine, které uzdravuje všechny.
13Vždyť máš moc nad životem i smrtí,
přivádíš k branám podsvětí a také odtud vyvádíš.

Z nebe přichází zkáza i záchrana

14Člověk ve své ničemnosti dokáže zabít,
avšak dech, který vyšel, už zpět nevrátí,
tak jako nemůže vysvobodit zajatou duši.

15Uniknout tvé ruce je nemožné;
16když tě bezbožníci odmítali znát,
potrestal jsi je svým silným ramenem:
stíhaly je neobvyklé deště, kroupy a hrozné bouře
a vybíjel je blesk.
17Kupodivu ten oheň nejvíce působil
ve vodě, která ho jinak uháší –
spravedlivým totiž pomáhá celý vesmír!
18Občas se plamen krotil,
aby nespálil zvířata vyslaná proti bezbožným
a aby oni při pohledu na to chápali,
že je stíhá Boží soud.
19Jindy zas vzplanul i ve vodě a silněji než běžný oheň,
aby zničil plody nespravedlivé země.

20Svůj lid jsi však naopak živil andělským pokrmem
a dal jsi jim bez práce hotový chléb z nebe
předčící všechny rozkoše a uspokojující všechny chutě.
21Tato tvá podpora ukázala tvou náklonnost k tvým dětem
a podle touhy toho, kdo ji přijímal,
se mana měnila v to, co si kdo přál.
22Pokrm podobný sněhu a ledu odolal žáru a neroztál,
aby poznali, že oheň planoucí v krupobití
a blýskající v lijácích ničí úrodu nepřátel,
23jindy však nevyužívá své moci,
aby se spravedliví mohli nasytit.

24Stvoření totiž slouží tobě, svému Tvůrci:
rozněcuje se, aby ztrestalo nespravedlivé,
a utišuje se ve prospěch těch, kdo spoléhají na tebe.
25Proto se i tehdy všemu přizpůsobovalo
a sloužilo tvé štědrosti, která vše živí,
podle přání těch, kdo byli v nouzi.

26Tvoji synové, které, Hospodine, miluješ,
totiž měli pochopit, že člověk nežije díky úrodě,
ale že tvé slovo pečuje o ty, kdo věří v tebe.
27Vždyť co ani oheň nezničil, jednoduše tálo,
když to jen letmo zahřál sluneční paprsek,
28abychom poznali, že máme vstávat před svítáním,
abychom ti vzdali dík
a modlili se k tobě, než se rozední.
29Nevděčníkova naděje roztaje jako zimní led,
jako přebytečná voda odteče.

17

Egypťany děsí rána tmy

1Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné;
nepoučené duše proto zbloudily.
2Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti,
sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci,
leželi zamčeni pod svými střechami,
vypovězeni od věčné prozřetelnosti.
3Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti
pod temnou rouškou zapomnění,
byli však rozehnáni v strašném zděšení
a lekali se přeludů.

4Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil,
ozývaly se kolem nich děsivé zvuky
a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.
5Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo,
ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit
onu hroznou noc.
6Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň
a oni v té hrůze pokládali to, co viděli,
za ještě horší než to, co vidět nemohli.

7Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné
a namyšlený rozum zůstal zahanben.
8Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí
obavy a neklid z ochořelých duší,
samotné ochromil směšný strach.
9I když je neděsilo nic hrozného,
tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,
10že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu,
před kterým nelze nikam uniknout.

11Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe;
tíživým svědomím si stále přidělává potíže.
12Strach přece není nic než odmítnutí pomoci,
kterou rozum nabízí.
13Jak v lidském nitru slábne očekávání,
tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.

14Oni však spali všichni stejným spánkem
v noci, jež byla jinak zcela bezmocná,
neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.
15Tu je stíhaly obludné přízraky,
tu zas byli ochromeni malomyslností,
přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.
16A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl,
a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.
17Ať to byl rolník, pastevec
nebo dělník pachtící se v pustině,
každý byl dostižen neodvratitelným osudem,
spoután v temnotě tímtéž řetězem.

18Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví,
spád mohutného proudu vody
19či hrubý rachot padajícího kamení,
nevídaný běh hopsavé zvěře,
ryk nejdravějších šelem
či ozvěna v horských jeskyních –
to vše je ochromovalo strachem.
20Celý svět byl ozařován zářivým světlem
a setrvával v nerušeném díle,
21jen nad nimi se prostírala tíživá noc,
obraz temnoty, jež je měla pohltit –
oni však sami sebe tížili ještě víc!

18

Ohnivý sloup provází Izrael

1Tvým svatým ale zářilo to nejjasnější světlo;
Egypťané je slyšeli, ale jejich podobu neviděli,
a tak je blahoslavili, že netrpěli těmi ranami.
2Byli vděční, že se jim nemstí za dřívější křivdy,
a prosili je o odpuštění za předešlé spory.
3Svému lidu jsi místo temnot dal ohnivý sloup
jako průvodce neznámou cestou
a jako neškodné slunce pro jejich slavnou pouť.

Pobití egyptských prvorozených

4Ti druzí však o světlo po zásluze přišli
a byli uvězněni v temnotách,
neboť drželi v zajetí tvé syny,
skrze něž měl svět dostat neporušitelné světlo Zákona.

5Když se Egypťané rozhodli zabíjet nemluvňata svatých,
takže se zachránilo jen jediné odložené dítě,
za trest jsi jim vzal množství jejich dětí
a velkou vodou jsi zahubil všechny společně.
6O té noci se naši otcové dozvěděli předem,
aby byli dobré mysli,
když jasně poznali, jakým přísahám uvěřili.

7Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých
i zkázu nepřátel,
8neboť čím jsi potrestal protivníky,
tím jsi nás k sobě povolal a oslavil.
9Svaté děti ušlechtilých totiž tajně přinášely oběti
a jednomyslně se zavázaly Božím zákonem,
že svatí budou rovným dílem
sdílet tentýž dobrý i zlý úděl.
Už předem zpívali otcovské chvalozpěvy
10a ozvěnou jim zněl neladný křik nepřátel,
když se k nim nesl jejich žalostný pláč nad dětmi.
11Stejným trestem byl potrestán otrok i pán
a člověk z lidu trpěl stejně jako král.
12Všem bez výjimky zemřelo toutéž smrtí
tolik lidí, že to nešlo spočítat.
Živí je nestačili ani pohřbívat,
protože naráz padl nejcennější díl jejich potomstva.
13Kvůli svým kouzlům nechtěli ničemu věřit,
až při ztrátě prvorozenců ale uznali,
že tento lid je Boží syn.

14Když všude vládlo hluboké ticho
a noc ve svém běhu dospěla do půli,
15vyrazilo tvé všemohoucí slovo
od královského trůnu z nebe
jako lítý válečník do země odsouzené k záhubě,
16třímající tvůj neodvolatelný rozkaz jako ostrý meč.
Stanulo tam a naplnilo vše smrtí,
stálo na zemi a dotýkalo se nebe.

17Egypťany náhle vyděsily strašné přízraky ve snách
a dolehl na ně nečekaný strach.
18Leželi polomrtví jeden tam a jiný tady
a bylo jasně vidět, proč umírají.

Zkouška na poušti

19Ty děsivé sny je předem varovaly,
aby až budou hynout, věděli, proč trpí.

20Smrtelná zkouška se ovšem dotkla i spravedlivých,
takže jich velmi mnoho padlo na poušti.
Boží hněv ale netrval dlouho,
21neboť do boje přispěchal bezúhonný muž
a jako zbroj své služby přinesl
modlitbu a kadidlovou oběť smíření.
Postavil se hněvu a učinil přítrž neštěstí,
a tak se prokázal jako tvůj služebník.
22Nepřemohl rozlícení tělesnou silou
ani účinkem zbraní,
ale podmanil si mstitele slovem,
když mu připomněl smlouvy a přísahy dané otcům.
23Když už se mrtví vršili na hromadách,
postavil se doprostřed, zastavil Boží hněv
a odřízl mu cestu k živým.
24Na jeho splývavém rouchu byl totiž celý svět;
slavná jména otců vyryta na čtyřech řadách kamenů
a tvá velebnost na koruně vsazené mu na hlavu.
25Před tímto anděl zhouby couvl, toho se polekal,
neboť už pouhá zkouška hněvu stačila.

19

Nevídaná pouť Izraelitů

1Bezbožné však stíhal nelítostný hněv až do konce,
neboť Bůh předem věděl, co budou konat:
2že dovolí lidu odejít a rychle je pošlou pryč,
ale pak si to rozmyslí a budou je pronásledovat.
3Neboť ještě drželi smutek,
ještě truchlili na hrobech zemřelých,
když v tom se hloupě rozhodli jinak
a ty, které sami s prosbami vyhnali,
nyní pronásledovali jako uprchlíky.
4K tomuto konci je vlekl spravedlivý osud;
způsobil, že zapomněli, co se stalo,
aby dovršili trest,
který v jejich mukách ještě chyběl.
5Tvůj lid tak prožil nevídanou pouť,
oni však našli nebývalou smrt.

6Celé stvoření se ve své podstatě znovu přetvářelo
v poslušnosti tvým příkazům,
aby se tvým dětem nestalo nic zlého.
7Ukázal se oblak, který zastiňoval tábor,
a tam, kde dříve byla voda, se vynořila souš –
průchodná cesta skrze Rudé moře,
travnatá pláň z divokých vln.
8Celý národ tudy prošel pod záštitou tvé ruky
a viděl podivuhodné zázraky.
9Vždyť se pásli jako koně, skotačili jako beránci
a chválili tě, Hospodine, žes je vysvobodil.
10Pamatovali si totiž ještě, co se dělo v jejich vyhnanství:
jak země místo zvířat zplodila komáry
a řeka místo ryb vychrlila samé žáby.
11Později uviděli i nový způsob zrození ptáků,
když si ve své žádostivosti začali žádat lahůdky.

Provinění a trest Egypťanů

12Pro jejich uspokojení
jim totiž z moře vzešly křepelky.

13Ony tresty však hříšníky nestihly bez varování:
předcházelo je strašné blýskání.
Právem trpěli za vlastní špatnosti,
neboť se chovali k cizincům s nejkrutější záští.
14Jiní totiž neznámé příchozí jen nepřijímali,
tito však zotročili hosty, kteří jim prokazovali dobrodiní.
15Ti první tedy budou souzeni jen za to,
že přijali cizince nepřátelsky;
16tito však nejprve slavnostně přijali osoby,
které měly stejná práva jako oni,
ale pak je začali trápit ukrutnými robotami.

Živly jsou k službám Hospodinu

17Byli proto zasaženi slepotou
jako tamti u dveří spravedlivého Lota,
když je obklopila hluboká temnota
a každý tápal kudy do vlastních dveří.

18Jako když tóny loutny tvoří akordy,
přitom však zůstávají samy bez změny,
tak se mezi sebou přeskupují živly.
To vše je zcela zřejmé
při pohledu na minulé děje:
19Suchozemští tvorové se změnili na vodní,
a ti plovoucí vylezli na zem.
20Oheň ve vodě ještě zesílil svou moc
a voda zapomněla na svou hasivost.
21Plameny však nesežehly tělo křehkých tvorů,
kteří jimi procházeli,
ani neroztál snadno rozpustný nebeský pokrm,
ledu podobný.

22V tom všem jsi, Hospodine, povýšil a oslavil svůj lid;
neopustils jej, ale vždy a všude jsi jej podpořil!