Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Nehemiáš

1

Modlitba královského číšníka

1Slova Nehemiáše, syna Chakaliášova.
V měsíci kislev dvacátého roku jsem byl v královském paláci v Súsách. 2Tehdy přišel Chanani, jeden z mých bratří, s dalšími muži z Judska, a tak jsem se zeptal na pozůstatek Židů, kteří unikli vystěhování, a na Jeruzalém. 3Odpověděli mi: „Pozůstalí, kteří unikli vystěhování, jsou v tom kraji ve veliké bídě a potupě. Hradby Jeruzaléma jsou pobořeny a brány spáleny.“
4Jakmile jsem ta slova uslyšel, usedl jsem a celé dny plakal a naříkal. Postil jsem se a modlil se k Bohu nebes 5těmito slovy:
„Ach, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, jenž zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání, 6nakloň mi prosím své ucho! Upři své oči k modlitbě svého služebníka, kterou se před tebou modlím dnem i nocí za tvé služebníky, syny Izraele! Vyznávám hříchy synů Izraele, jimiž jsme proti tobě zhřešili; i já a můj otcovský dům jsme zhřešili! 7Zachovali jsme se k tobě hrozně – nedodrželi jsme přikázání, pravidla a zákony, jež jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.
8Vzpomeň si prosím na slovo, jež jsi dal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Budete-li mi nevěrní, rozptýlím vás mezi národy. 9Pokud se ale ke mně navrátíte a budete zachovávat a plnit má přikázání, pak i kdybyste byli zahnáni na sám konec světa, i odtamtud vás shromáždím a přivedu na místo, jež jsem si vyvolil za příbytek pro své jméno.‘ 10Vždyť to jsou tví služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou paží!
11Ach, Pane, nakloň prosím své ucho k modlitbě svého služebníka i k modlitbě svých služebníků, kteří s potěšením ctí tvé jméno. Dej, ať tvůj služebník dnes uspěje a dojde slitování u toho člověka.“
Byl jsem totiž královským číšníkem.

2

Vyslán do Jeruzaléma

1V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. 2Proto se mě král zeptal: „Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží.“
Ve velikém úleku 3jsem králi odpověděl: „Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň.“
4„Co tedy žádáš?“ zeptal se král.
Modlil jsem se tedy k Bohu nebes 5a odpověděl jsem králi takto: „Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl.“
6Král, po boku s chotí, se mě zeptal: „Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?“ Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle.
7„Kdyby král ráčil,“ řekl jsem ještě králi, „mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? 8Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?“ A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku.
9Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu.

Pojďme stavět

10Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele.
11Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny, 12vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám. 13Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm. 14Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít. 15Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se.
16Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům. 17Teď jsem jim ale řekl: „Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!“ 18Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král.
„Pojďme stavět!“ řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu.
19Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: „Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?“
20„Bůh nebes nám pomůže,“ odpověděl jsem jim na to. „My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!“

3

Obnova hradeb

1Velekněz Eliašib se svými bratry kněžími se dal do práce a postavili Ovčí bránu. Upevnili trámy a osadili vrata. Pokračovali dál k věži Mea, a když ji zasvětili, postupovali až k věži Chananel. 2Vedle nich stavěli muži z Jericha a vedle nich Zakur, syn Imriho.
3Rybnou bránu stavěli synové Senaovi. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. 4Vedle nich opravoval Meremot, syn Uriáše, syna Kocova. Vedle nich opravoval Mešulam, syn Berechiáše, syna Mešezabelova. Vedle nich opravoval Sádok, syn Baanův. 5Vedle nich opravovali muži z Tekoje, urození mezi nimi ale nesklonili šíji k práci pro svého Pána.
6Ješanskou bránu opravovali Jojada, syn Paseachův, a Mešulam, syn Besodiášův. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. 7Vedle nich opravoval Melatiáš Gibeonský a Jadon Meronotský, muži z Gibeonu a z Micpy, kde bylo sídlo zaeufratského místodržitele. 8Vedle něj opravoval zlatník Uziel, syn Charhajášův, a vedle něj mastičkář Chananiáš. Opevňovali Jeruzalém až k Široké hradbě. 9Vedle nich opravoval Refajáš, syn Churův, správce poloviny jeruzalémského okresu. 10Vedle nich opravoval Jedajáš, syn Charumafův, naproti svému domu. Vedle něj opravoval Chatuš, syn Chašabnejášův. 11Další část včetně Pecné věže opravoval Malkiáš, syn Charimův, a Chašub, syn Pachat-moábův. 12Vedle nich opravoval se svými dcerami Šalum, syn Lochešův, správce poloviny jeruzalémského okresu.
13Údolní bránu opravoval Chanun a obyvatelé Zanoachu. Když ji vystavěli, osadili vrata, zámky a závory; opravili také na tisíc loktů hradby až k Hnojné bráně.
14Hnojnou bránu opravil Malkiáš, syn Rechabův, správce okresu Bet-kerem. Když ji vystavěl, osadil vrata, zámky a závory.
15Studniční bránu opravoval Šalun, syn Kol-chozeho, správce okresu Micpa. Když ji postavil a zastřešil, osadil vrata, zámky a závory. Opravil také hradbu u rybníka Šelach poblíž Královské zahrady až ke schodům dolů z Města Davidova. 16Za ním opravoval Nehemiáš, syn Azbukův, správce poloviny okresu Bet-cur; skončil naproti Davidovu hřbitovu až u vodní nádrže a Domu hrdinů.
17Za ním opravovali levité: Rechum, syn Baniho; vedle něj opravoval za svůj okres Chašabiáš, správce poloviny okresu Keíla; 18za nimi opravovali jejich bratři vedení Binuim, synem Chenadadovým, správcem poloviny okresu Keíla. 19Vedle něj Ezer, syn Ješuúv, správce Micpy, opravoval další část od stupňů ke zbrojnici až do rohu hradby. 20Za ním Baruch, syn Zabajův, horlivě opravoval další část od rohu hradby ke vchodu do domu nejvyššího kněze Eliašiba. 21Za ním Meremot, syn Uriáše, syna Kocova, opravoval další část od vchodu do Eliašibova domu až po místo, kde dům končil.
22Za ním opravovali kněží z blízkého okolí. 23Za nimi opravovali naproti svým domům Benjamín a Chašub. Za nimi opravoval u svého domu Azariáš, syn Maasejáše, syna Ananiášova. 24Za ním opravoval další část Binui, syn Chenadadův, od Azariášova domu až k baště v rohu hradby. 25Palal, syn Uzajův, opravoval naproti rohové baště a horní věži vysunuté před královským palácem u strážního nádvoří. Za ním opravoval Pedajáš, syn Parošův. 26Chrámoví sluhové bydlící na Ofelu opravovali na východě naproti Vodní bráně a předsunuté věži. 27Další část za ním opravovali Tekojští naproti velké předsunuté věži až ke zdi Ofelu.
28Od Koňské brány vzhůru opravovali zeď kněží, každý naproti svému domu. 29Za nimi opravoval naproti svému domu Sádok, syn Imerův. Za ním opravoval Šemajáš, syn Šekaniášův, strážce východní brány. 30Další část za ním opravoval Chananiáš, syn Šelemiášův, a Chanun, šestý syn Calafův. Za ním opravoval Mešulam, syn Berechiášův. 31Za ním opravoval naproti své komoře zlatník Malkiáš až k budově chrámových sluhů a kupců naproti Strážné bráně a až k rohové terase.

Nepřátelské úklady

32Od rohové terasy k Ovčí bráně opravovali zlatníci a kupci.
33Jakmile se Sanbalat doslechl, že stavíme hradby, rozhněval se, přímo zuřil, a začal Židy urážet. 34„Co to ti bídní Židé provádějí?“ vykřikoval před svými soukmenovci a před samařským vojskem. „Chtějí opevňovat?! Chtějí obětovat? Chtějí to dnes dodělat? Chtějí křísit z prachu ty ohořelé sutiny?“
35Tobiáš Amonský, který mu stál po boku, řekl: „Jen ať klidně stavějí. Ta jejich kamenná zeď spadne, jen co po ní liška přeběhne!“
36Slyš, Bože náš, jak námi pohrdají, a obrať tu pohanu na jejich hlavu! Ať se sami stanou kořistí v zemi vyhnanství. 37Nepřikrývej jejich hanebnosti, jejich hříchy ať nejsou před tebou smazány, neboť brojili proti stavitelům.
38A tak jsme stavěli hradby. Už byly z poloviny zaceleny a lid pracoval celým srdcem.

4

1Když se Sanbalat a Tobiáš spolu s Araby, Amonci a Ašdoďany doslechli, že obnovené hradby Jeruzaléma rostou do výšky a že to, co bylo pobořeno, se začíná zacelovat, nesmírně je to rozhněvalo. 2Ti všichni se společně spikli, že vytáhnou do boje proti Jeruzalému a vyvolají nepokoj. 3Modlili jsme se tedy ke svému Bohu a na obranu proti nim jsme ve dne i v noci stavěli stráž.
4Tehdy se v Judsku začalo říkat: „Ubývá síla nosit, sutin je příliš; ty hradby nezvládneme postavit.“ 5Naši nepřátelé si říkali: „Než si něčeho všimnou, než se rozhlédnou, vpadneme mezi ně. Pobijeme je a dílo se zastaví.“ 6Kdykoli přicházeli Židé bydlící v jejich sousedství, desetkrát nám vykládali: „Kam se obrátíte, odevšad jdou na vás.“
7Proto jsem dole za hradbami a na otevřená místa rozestavil lid podle jejich rodů s meči, kopími a luky. 8Po obhlídce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu řekl: „Nebojte se jich! Pamatujte na Pána velikého a hrozného. Bojujte za své bratry, syny a dcery, za své ženy a své domy!“
9Když se naši nepřátelé dozvěděli, že o jejich plánech víme a že je Bůh zmařil, mohli jsme se všichni vrátit ke hradbám, každý ke svému dílu. 10Od toho dne polovina mých mužů pracovala na díle a druhá polovina byla ve zbroji. Velitelé s kopími, štíty, luky a pancíři střežili celý rod Judův, 11který stavěl hradby. Nosiči jednou rukou přenášeli stavební náklad a druhou svírali zbraň. 12Všichni, kdo pracovali na stavbě, byli po boku opásáni mečem a vedle mě stál trubač na beraní roh.
13Řekl jsem totiž knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu: „Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme na hradbách od sebe daleko. 14Kdekoli uslyšíte troubení rohu, tam se seběhněte. Bůh bude bojovat za nás!“
15Pracovali jsme tedy na díle a polovina třímala kopí od svítání, až dokud nevyšly hvězdy. 16Tehdy jsem řekl lidu: „Všichni ať přespávají se svými mládenci v Jeruzalémě, aby mohli v noci hlídat a ve dne pracovat.“ 17Já ani mí bratři a mládenci a strážní, kteří mě provázeli, jsme se nesvlékali a neodkládali zbraň ani u vody.

5

Odíráte své bratry!

1Prostí lidé a zvláště ženy tehdy velmi naříkali na své židovské bratry. 2Jedni říkali: „Máme tolik synů a dcer, že za ně pořizujeme obilí, abychom měli co jíst a přežili.“ 3Jiní říkali: „Musíme svá pole, vinice i domy dávat do zástavy, abychom v tom hladu pořídili obilí.“ 4Další říkali: „Musíme si půjčovat peníze na královskou daň z našich polí a vinic. 5Nejsme snad stejní jako naši bratři? Nejsou naše děti jako jejich děti?! Vždyť budeme muset prodat své syny a dcery do otroctví! Některé z našich dcer už jsou v porobě a my jsme bezmocní; vždyť naše pole a vinice už nám nepatří.“
6Když jsem uslyšel jejich křik a jejich slova, velmi mě to rozhněvalo. 7Rozhodl jsem se, že to knížatům a hodnostářům vytknu. „Vy všichni odíráte své bratry!“ řekl jsem jim a svolal kvůli nim veřejné shromáždění. 8Tam jsem jim řekl: „Kdykoli jsme mohli, vykoupili jsme své židovské bratry, kteří se museli prodat pohanům. A vy jim teď své bratry prodáváte, aby je zase prodali nám?!“ Nato zmlkli a neměli co říci.
9„Co děláte, není správné,“ pokračoval jsem. „Nemáte raději žít v bázni před naším Bohem, aby nás nepřátelské národy neměly proč hanět? 10I já se svými bratry a mládenci jsem jim půjčil peníze a obilí. Nechme už toho odírání! 11Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivy a domy a také úrok z peněz, z obilí, vína i oleje, za který jim půjčujete!“
12„Všechno vrátíme,“ odpověděli na to. „Už od nich nebudeme nic požadovat. Uděláme, jak říkáš.“
Svolal jsem tedy kněze a zavázal knížata i hodnostáře přísahou, že se tak zachovají. 13Pak jsem vytřásl kapsu svého pláště a prohlásil: „Každého, kdo nedodrží své slovo, ať Bůh takto vytřese z jeho domu i z jeho vlastnictví. Takto ať zůstane vytřesen a prázdný.“
Celé shromáždění na to odpovědělo: „Amen,“ a chválili Hospodina. Lid se pak zachoval podle tohoto slova.
14Celých těch dvanáct let ode dne, kdy jsem byl jmenován místodržícím v Judsku, od dvacátého do dvaatřicátého roku krále Artaxerxe, jsem se svými bratry nepobíral místodržitelské dávky. 15Všichni místodržící přede mnou přitom od lidu vymáhali denní dávku 40 šekelů stříbra na jídlo a víno. Také jejich mládenci lid utiskovali. Já jsem ale z úcty k Bohu nic takového nedělal. 16Osobně jsem pomáhal s opravou hradeb. Neskupovali jsme pozemky, naopak, všichni mí muži se zapojili do díla. 17U mého stolu sedávalo 150 židovských hodnostářů a k tomu všichni návštěvníci z okolních národů. 18Každý den se na můj účet podával jeden býk, šest vybraných ovcí a množství drůbeže. Každých deset dní se podávala hojnost veškerého vína. Přesto jsem ale nepožadoval místodržitelské dávky, protože lid tížily jiné povinnosti.
19Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém. Pamatuj na vše, co jsem pro tento lid vykonal.

6

Další úklady

1Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty), 2tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: „Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono.“ Zamýšleli mi totiž provést něco zlého.
3Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: „Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?“
4Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal. 5Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis. 6V něm stálo:
„Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem. 7Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!‘ Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu.“
8Vzkázal jsem mu toto: „Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel.“ 9Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: „Dej mi sílu!“
10Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: „Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!“
11„Člověk jako já by měl utíkat?“ řekl jsem na to. „A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam.“ 12Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat. 13Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.

Hradby dokončeny

14Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.
15Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul. 16Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha.
17Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů. 18Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova. 19Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.

7

1Když byly hradby dostavěny a osadil jsem vrata, byli ustanoveni strážní, zpěváci a levité. 2Velení nad Jeruzalémem jsem svěřil svému bratru Chananimu a veliteli pevnosti Chananiášovi, což byl důvěryhodný muž, jenž měl více Boží bázně než kdo jiný.

Osídlení Jeruzaléma

3Řekl jsem jim: „Ať jeruzalémské brány nezůstávají během poledního odpočinku otevřené. Ti, kdo konají službu, ať vrata zavřou a zajistí. Obyvatelé Jeruzaléma pak ať drží hlídky; každý ať hlídá naproti svému domu.“
4Město bylo prostorné a veliké, ale obyvatel v něm bylo málo a chyběly obnovené domy. 5Můj Bůh mi proto položil na srdce, abych shromáždil urozené, hodnostáře i prostý lid k rodovému soupisu. Nalezl jsem rodopis prvních navrátilců a v něm bylo zapsáno následující:
6Toto jsou krajané, kteří se vrátili ze zajetí, kam byli jako vyhnanci zavlečeni babylonským králem Nabukadnezarem. Vrátili se domů do Jeruzaléma a do ostatních měst v Judsku 7pod vedením Zerubábela, Jošuy, Nehemiáše, Azariáše, Raamiáše, Nachmaniho, Mordechaje, Bilšana, Mispereta, Bigvaje, Nechuma a Baany.
Toto je soupis izraelského lidu:
8synové Parošovi 2172
9synové Šefatiášovi 372
10synové Arachovi 652
11synové Pachat-moábovi, totiž Ješuovi a Joábovi, 2818
12synové Elamovi 1254
13synové Zatuovi 845
14synové Zakajovi 760
15synové Binuiho 648
16synové Bebajovi 628
17synové Azgadovi 2322
18synové Adonikamovi 667
19synové Bigvajovi 2067
20synové Adinovi 655
21synové Aterovi, totiž Chizkiášovi, 98
22synové Chašumovi 328
23synové Becajovi 324
24synové Charifovi 112
25obyvatelé Gibeonu 95
26muži z Betléma a Netofu 188
27muži z Anatotu 128
28muži z Bet-azmavetu 42
29muži z Kiriat-jearimu, Kefiry a Beerotu 743
30muži z Rámy a Geby 621
31muži z Michmasu 122
32muži z Bet-elu a Aje 123
33muži z Nebó 52
34obyvatelé jiného Elamu 1254
35obyvatelé Charimu 320
36obyvatelé Jericha 345
37obyvatelé Lodu, Chadidu a Onu 721
38obyvatelé Senay 3930.
39Kněží:
synové Jedajášovi z domu Ješuova 973
40synové Imerovi 1052
41synové Pašchurovi 1247
42synové Charimovi 1017.
43Levité:
synové Ješuovi, totiž Kadmielovi, ze synů Hodevjášových 74
44zpěváci, synové Asafovi 148
45strážní, synové Šalumovi, Aterovi, Talmonovi, Akubovi, Chatitovi a Šobajovi 138.
46Chrámoví sluhové:
synové Cichovi, synové Chasufovi, synové Tabaotovi,
47synové Kerosovi, synové Siaovi, synové Fadonovi,
48synové Lebanovi, synové Chagabovi, synové Šalmajovi,
49synové Chananovi, synové Gidelovi, synové Gacharovi,
50synové Reajovi, synové Recinovi, synové Nekodovi,
51synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paseachovi,
52synové Besajovi, synové Meunitů, synové Nefušsitů,
53synové Bakbukovi, synové Chakufovi, synové Charchurovi,
54synové Baclitovi, synové Mechidovi, synové Charšovi,
55synové Barkosovi, synové Siserovi, synové Tamachovi,
56synové Neciachovi, synové Chatifovi.
57Synové Šalomounových služebníků:
synové Sotajovi, synové Soferetovi, synové Peridovi,
58synové Jaelovi, synové Darkonovi, synové Gidelovi,
59synové Šefatiášovi, synové Chatilovi, synové Pochereta Cebajimského, synové Amona;
60Chrámových sluhů a potomků Šalomounových služebníků bylo celkem 392.
61Další přišli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerubu, Adonu a Imeru, ale nemohli prokázat, že jsou rodem a původem z Izraele:
62Synové Delajášovi, Tobiášovi a Nekodovi: 642.
63Z kněží pak:
synové Chobajáše, Koce a Barzilaje (který se oženil s jednou z dcer Barzilaje Gileádského a přijal jejich jméno).
64Snažili se najít svůj rodokmen, ale marně, a tak byli z kněžství odsvěceni. 65Guvernér jim proto zakázal jíst ze svatosvatých věcí, dokud se kněz nepostaví k urim a tumim.
66Celé shromáždění dohromady čítalo 42 360 osob. 67Bylo s nimi také 7337 otroků a otrokyň a 245 zpěváků a zpěvaček. 68Měli 736 koní, 245 mezků, 69435 velbloudů a 6720 oslů.
70Někteří vůdcové otcovských rodů přispěli na dílo. Guvernér daroval do pokladnice 1000 drachem zlata, 50 mis a 530 kněžských suknic. 71Ostatní vůdcové otcovských rodů darovali do pokladnice díla 20 000 drachem zlata a 2200 hřiven stříbra. 72Zbytek lidu daroval 20 000 drachem zlata, 2000 hřiven stříbra a 67 kněžských suknic.
73Kněží, levité, strážní, zpěváci, někteří z lidu, chrámoví sluhové a všechen Izrael se usadili ve svých městech.

Čtení zákona

Obnova bohoslužby

S příchodem sedmého měsíce už synové Izraele bydleli ve svých městech.

8

1Tehdy se všechen lid jako jeden muž shromáždil na prostranství před Vodní bránou a žádali učeného Ezdráše, aby přinesl Knihu Mojžíšova zákona, který Hospodin přikázal Izraeli.
2Tohoto prvního dne sedmého měsíce tedy kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže, ženy a vůbec každého, kdo mohl slyšenému rozumět. 3Četl z něj na prostranství u Vodní brány od svítání až do poledne všem mužům i ženám, každému, kdo mohl rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal Knize Zákona.
4Učenec Ezdráš stál na dřevěném podiu zvlášť k tomu zhotoveném. Vpravo od něj stál Matitiáš, Šema, Anajáš, Uriáš, Chilkiáš, Maasejáš, vlevo Pedajáš, Mišael, Malkiáš, Chašum, Chašbadana, Zachariáš a Mešulam. 5Ezdráš otevřel knihu před očima všech (stál totiž výše než všechen lid), a jakmile ji otevřel, všechen lid povstal. 6Ezdráš pak dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu, a všechen lid zvedal ruce a odpovídal: „Amen, amen!“ Padli před Hospodinem na kolena a klaněli se mu tváří k zemi.
7Když se lid znovu postavil, levité Ješua, Bani, Šerebiáš, Jamin, Akub, Šabetaj, Hodiáš, Maasejáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan a Pelajáš vysvětlovali lidu Zákon. 8Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět.
9Když lid uslyšel slova Zákona, všichni plakali. Guvernér Nehemiáš jim proto s učeným knězem Ezdrášem a s levity, kteří vyučovali lid, říkal: „Netruchlete a neplačte, vždyť dnes je svátek Hospodina, vašeho Boha! 10Jděte,“ řekl jim, „jezte a pijte lahodné věci a dělte se s těmi, kdo nemají nic připraveno. Dnes je svátek našeho Pána. Netrapte se, vždyť Hospodinova radost je vaše síla!“
11Podobně lid těšili také levité: „Přestaňte. Dnes je svátek, netrapte se.“ 12A tak šli všichni jíst a pít a dělit se s ostatními. Nesmírně se radovali, protože porozuměli slovům, která slyšeli číst.
13Druhého dne se všichni rodoví vůdcové lidu s kněžími a levity shromáždili k učenému Ezdrášovi, aby lépe porozuměli slovům Zákona. 14V Zákoně, který Hospodin přikázal skrze Mojžíše, našli zapsáno, že synové Izraele mají sedmého měsíce slavit Svátek stánků a bydlet v přístřešcích. 15Proto po všech svých městech i v Jeruzalémě rozhlásili tuto zprávu: „Vyjděte do hor a přineste ratolesti z ušlechtilých i planých oliv, z myrt, palem a listnatých stromů a postavte si přístřešky, jak je předepsáno.“
16Lidé tedy šli, přinesli větve a všichni si postavili přístřešky – na střechách, na dvorcích, na nádvořích Božího chrámu i na prostranstvích u Vodné a Efraimské brány. 17Celé shromáždění navrátilců ze zajetí si postavilo stánky a bydlelo v nich. Do toho dne synové Izraele nic takového nedělali už od dob Jozuy, syna Nunova. Byla to obrovská radost. 18Každý den od začátku slavnosti až do konce se četlo z Knihy Božího zákona. Sedm dní slavili svátek a osmý den měli sváteční shromáždění, jak je předepsáno.

9

Kajícná modlitba

1Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou. 2Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků. 3Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. 4Na levitských stupních stál Ješua, Binui, Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.
5Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:
Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené. 6Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!
7Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham. 8Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.
9Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. 10Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. 11Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! 12Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.
13Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. 14Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. 15Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.
16Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy. 17Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. Neopustil jsi je, 18když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali!
19Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít. 20Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili. 21Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.
22Vydal jsi jim království a národy, každý kout jsi jim přidělil. Získali zemi Sichona, krále Chešbonu, i zemi Oga, krále Bášanu. 23Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy na nebi a uvedl jsi je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, ať ji obsadí. 24Synové pak do té země vešli a obsadili ji; Kanaánce, kteří tam bydleli, jsi před nimi porazil. Do rukou jsi jim vydal krále i národy země, takže s nimi naložili podle libosti. 25Dobyli hrazená města i úrodnou zemi, obsadili domy plné cenností, už vykopané studny, vinice, olivy i ovocné sady. Jedli až do sytosti, tukem se obalili, s rozkoší užívali tvé velké dobroty.
26Tehdy se vzbouřili, tobě se postavili, tvůj Zákon zahodili za hlavu! Tvé proroky vraždili, když je vyzývali, aby se k tobě vrátili. Jak velice se rouhali! 27Vydával jsi je proto krutým nepřátelům, a tehdy k tobě volali v dobách soužení. Tys je pak vyslýchal z nebe v nesmírném slitování, dával jsi jim zachránce z rukou nepřátel. 28Když si však vydechli, znovu tě popouzeli, a proto jsi je nechával v područí nepřátel. Když potom k tobě volali znovu, tys je vyslýchal z nebe v nesmírném slitování a vždy znovu jsi je zachránil.
29Varoval jsi je, ať se vrátí k tvému Zákonu, oni však zpychli a nechtěli poslouchat tvé příkazy. Provinili se proti tvým řádům, z nichž ten, kdo je plní, bude žít. Zády se obraceli, zatvrzovali šíji, slyšet nechtěli. 30Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou. 31V nesmírném slitování jsi ale s nimi neskoncoval, neopustil jsi je, neboť jsi Bůh milostivý a soucitný.
32A tak, Bože náš, Bože veliký, mocný a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství, nepovažuj za nicotné všechny ty útrapy, které nás potkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i proroky, naše otce i všechen lid. Od doby asyrských králů až dodnes 33jsi byl spravedlivý ve všem, co nás postihlo. Ty jednáš věrně, to my jsme se provinili 34i naši králové, hodnostáři, kněží a otcové. Tvůj Zákon neplnili, nedbali na tvé příkazy ani na výstrahy, jimiž jsi je varoval. 35Když ještě měli své království a hojnost tvé dobroty, kterou jsi jim prokazoval, když ještě měli tu širou, úrodnou zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili ti a od svých zlých skutků se nechtěli odvrátit.
36A hle, dnes jsme otroci v zemi, kterou jsi daroval našim otcům, aby jedli její plody a užívali její dobroty – v té zemi jsme dnes otroci! 37Její hojná úroda připadá králům, jimž jsi nás pro naše hříchy podmanil. S námi i s naším dobytkem dělají, co se jim zlíbí – ocitli jsme se ve velkém soužení!“

10

Smlouva poslušnosti

1„Kvůli tomu všemu teď sepisujeme závaznou smlouvu stvrzenou pečetěmi našich hodnostářů, levitů a kněží.“
2Svou pečeť připojili:
Guvernér Nehemiáš, syn Chakaliášův.
Cidkiáš, 3Serajáš, Azariáš, Jeremiáš,
4Pašchur, Amariáš, Malkiáš,
5Chatuš, Šebaniáš, Maluk,
6Charim, Meremot, Obadiáš,
7Daniel, Gineton, Baruch,
8Mešulam, Abiáš, Mijamin,
9Maaziáš, Bilgaj a Šemajáš.
To byli kněží.
10Levité:
Ješua, syn Azaniášův, Binui ze synů Chenadadových, Kadmiel
11a jejich bratři:
Šebaniáš, Hodiáš, Kelíta, Pelajáš, Chanan,
12Míka, Rechob, Chašabiáš,
13Zakur, Šerebiáš, Šebaniáš,
14Hodiáš, Bani a Beninu.
15Vůdcové lidu:
Paroš, Pachat-moáb, Elam, Zatu, Bani,
16Buni, Azgad, Bebaj,
17Adoniáš, Bigvaj, Adin,
18Ater, Chizkiáš, Azur,
19Hodiáš, Chašum, Becaj,
20Charif, Anatot, Nebaj,
21Magpiaš, Mešulam, Chezir,
22Mešezabel, Sádok, Jadua,
23Pelatiáš, Chanan, Anajáš,
24Hošea, Chananiáš, Chašub,
25Halocheš, Pilcha, Šobek,
26Rechum, Chašabna, Maasejáš,
27Achiáš, Chanan, Anan,
28Maluk, Charim a Baana.
29Také ostatní z lidu, kněží, levité, strážní, zpěváci, chrámoví sluhové a každý, kdo se oddělil od okolních národů pro Boží zákon, jejich ženy, synové a dcery, každý, kdo byl schopen rozumět, 30ti všichni se připojovali ke svým urozeným bratřím a skládali přísežný slib, že budou žít podle Božího zákona, vydaného skrze Božího služebníka Mojžíše. Slibovali, že budou dodržovat a plnit všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, i jeho zákony a pravidla:
31„Nebudeme vdávat své dcery do cizích národů a s jejich dcerami nebudeme ženit své syny.
32Když k nám z okolních národů přivezou zboží nebo obilí, aby je prodávali v den odpočinku, nebudeme je kupovat v sobotu ani ve svátek. Sedmého roku ustaneme a zrušíme každý dluh.
33Zavazujeme se odevzdávat třetinu šekelu ročně na dílo Božího domu: 34na chleby předložení, na pravidelné oběti moučné i zápalné o sobotách, novoluních a slavnostech, na svaté dary, na smírčí oběti za hřích Izraele a na veškeré dílo při domě našeho Boha.
35Dávky dřeva pro chrám našeho Boha si rozdělujeme losem. Kněží, levité i lid je budou přinášet každoročně podle svých otcovských rodů v určený čas, aby na oltáři Hospodina, našeho Boha, plál oheň, jak je psáno v Zákoně.
36Zavazujeme se každoročně přinášet do Hospodinova domu své prvotiny z půdy a z veškerého ovoce všech stromů. 37Jak je psáno v Zákoně, budeme přinášet prvorozené ze svých synů i ze svého dobytka, ze svého skotu i bravu do domu našeho Boha ke kněžím sloužícím v jeho domě. 38Prvotiny ze svého těsta a ze svých obětních příspěvků, z ovoce všech stromů, z vína i oleje budeme přinášet kněžím do komor v domě našeho Boha.
Levitům budeme přinášet desátek ze svých pozemků a oni budou vybírat desátky ve všech městech, kde pracujeme. 39Při vybírání desátků s nimi bude kněz, syn Áronův, a levité pak přinesou desátek z desátků do domu našeho Boha, do komor ve skladu.
40Synové Izraele včetně synů Leviho budou přinášet tyto obětní příspěvky z obilí, vína a oleje do komor, kde je uloženo náčiní svatyně a kde jsou i sloužící kněží, strážní a zpěváci.
Dům svého Boha nebudeme zanedbávat.“

11

Osidlování Jeruzaléma

1Vůdcové lidu se usadili v Jeruzalémě. Ostatní lid losoval: každého desátého vybrali, aby bydlel ve svatém městě Jeruzalémě, a zbylých devět zůstalo v ostatních městech. 2Lidé žehnali všem, kdo se sami nabídli, že budou bydlet v Jeruzalémě.
3Toto jsou přední obyvatelé provincie, kteří se usadili v Jeruzalémě. V judských městech přebýval každý na svém majetku, ve vlastních městečkách, Izrael, kněží, levité, chrámoví sluhové i synové služebníků Šalomounových. 4Někteří ze synů Judy a Benjamína se ale usadili v Jeruzalémě.
Ze synů Judy:
Atajáš, syn Uziáše, syna Zachariáše, syna Amariáše, syna Šefatiáše, syna Mahlalelova ze synů Perecových, 5a Maasejáš, syn Baruka, syna Kol-chozeho, syna Chazajáše, syna Adajáše, syna Jojariba, syna Zachariáše, syna Šílonského. 6Ze synů Perecových bydlelo v Jeruzalémě celkem 468 udatných mužů.
7Ze synů Benjamínových:
Salu, syn Mešulama, syna Joedova, syna Pedajášova, syna Kolajášova, syna Maasejášova, syna Itielova, syna Ješajášova. 8Po něm Gabaj a Salaj, tedy 928 mužů. 9Jejich velitelem byl Joel, syn Zikriho. Druhým velitelem města byl Juda, syn Senuy.
10Z kněží:
Jedajáš, syn Jojaribův, Jakin, 11Sarajáš, syn Chilkiáše, syna Mešulamova, syna Sádokova, syna Merajotova, syna Achitubova, správce Božího chrámu. 12Dále 822 jejich bratří, konajících službu v chrámu. Dále Adajáš, syn Jerochamův, syna Pelaliášova, syna Amciho, syna Zachariášova, syna Pašchurova, syna Malkiášova, 13a 242 jeho bratří, vůdců otcovských rodů. Dále Amašsaj, syn Azarela, syna Achzajova, syna Mešilemotova, syna Imerova. 14S ním bylo 128 jeho bratrů, udatných hrdinů. Jejich velitelem byl Zabdiel, syn Gedolimův.
15Z levitů:
Šemajáš, syn Chašuba, syna Azrikamova, syna Chašabiášova, syna Buniho. 16Dva z předních levitů Šabetaj a Jozabad, zodpovědní za vnější záležitosti Božího chrámu. 17Vedoucí levita Mataniáš, syn Míky, syna Zabdiho, syna Asafova, který zahajoval chvály modlitbou. Dále Bakbukiáš, druhý po něm, a Abda, syn Šamuy, syna Galalova, syna Jedutunova. 18Celkem bylo ve svatém městě 284 levitů.
19Strážní:
Akub, Talmon a 172 jejich bratrů, strážců bran.
20Ostatní Izraelci, kněží a levité bydleli každý na svém vlastnictví ve všech judských městech.
21Chrámoví sluhové pod vedením Cichy a Gišpy bydleli na Ofelu.
22Levité v Jeruzalémě byli pod vedením Uziho, syna Baniho, syna Chašabiášova, syna Mataniášova, syna Míkova ze synů Asafových, což byli zpěváci zodpovědní za službu Božího chrámu. 23Platil pro ně královský výnos určující den po dni, co mají zpěváci dělat.
24Petachiáš, syn Mešezabelův ze synů Zeracha, syna Judova, byl k ruce králi ve všech záležitostech lidu.
25Pokud jde o venkovské usedlosti, synové Judovi bydleli v Kiriat-arbě a jejích vesnicích, v Dibonu a jeho vesnicích, v Jekabceelu a jeho usedlostech, 26v Ješuovi, Moladě, Bet-peletu, 27Chacar-šualu, v Beer-šebě a jejích vesnicích, 28v Ciklagu, v Mekoně a jejích vesnicích, 29v En-rimonu, Coreji, Jarmutu, 30Zanoachu, v Adulamu a jeho usedlostech, v Lachiši a jeho polnostech, v Azece a jejích vesnicích. Sídlili od Beer-šeby až k údolí Hinom.
31Synové Benjamínovi byli v Gebě, Michmasu, Aji, v Bet-elu a jeho vesnicích, 32v Anatotu, Nobu, Ananji, 33v Chacoru, Rámě, Gitajimu, 34v Chadidu, Ceboimu, Nebalatu, 35v Lodu, Onu a v údolí řemeslníků. 36K Benjamínovi byly přičleněny také některé levitské oddíly z Judy.

12

Kněží a levité

1Toto jsou kněží a levité, kteří se navrátili se Zerubábelem, synem Šealtielovým a s Jošuou:
Serajáš, Jeremiáš, Ezdráš, 2Amariáš, Maluk, Chatuš, 3Šekaniáš, Rechum, Meremot, 4Ido, Gineton, Abiáš, 5Mijamin, Mahadiáš, Bilga, 6Šemajáš a Jojarib, Jedajáš, 7Salu, Amok, Chilkiáš, Jedajáš – to jsou přední kněží a jejich bratři za dnů Jošuových.
8Dále levité: Ješua, Binui, Kadmiel, Šerebiáš, Juda, Mataniáš. Ten se svými bratry odpovídal za písně díkuvzdání. 9Jejich bratři Bakbukiáš a Uni během služeb stáli naproti nim.
10Jošua zplodil Joakima,
Joakim zplodil Eliašiba,
Eliašib zplodil Jojadu,
11Jojada zplodil Jonatana,
Jonatan zplodil Jaduu.
12Toto byli vůdcové kněžských otcovských rodů za dnů Joakimových:
v Serajášově rodu Merajáš,
v Jeremiášově rodu Chananiáš,
13v Ezdrášově rodu Mešulam,
v Amariášově rodu Jochanan,
14v Melukiho rodu Jonatan,
v Šekaniášově rodu Josef,
15v Charimově rodu Adna,
v Meremotově rodu Chelkaj,
16v Idově rodu Zachariáš,
v Ginetonově rodu Mešulam,
17v Abiášově rodu Zikri,
v Minjaminově rodu,
v Moadiášově rodu Piltaj,
18v Bilgově rodu Šamua,
v Šemajášově rodu Jonatan,
19v Jojaribově rodu Matenaj,
v Jedahiášově rodu Uzi,
20v Salajově rodu Kalaj,
v Amokově rodu Eber,
21v Chilkiášově rodu Chašabiáš,
v Jedahiášově rodu Netanel.
22Levité za dnů Eliašiba, Jojady, Jochanana a Jaduy v čele otcovských rodů jakož i kněží byli zapsáni během kralování Dareia Perského. 23Vůdcové levitských otcovských rodů jsou zapsáni v Knize letopisů až do doby Jochanana, syna Eliašibova.
24Přední levité: Chašabiáš, Šerebiáš, Ješua, syn Kadmielův, a jejich bratři, kteří podle příkazu Davida, muže Božího, měli chválit a vzdávat díky naproti nim střídavě sbor po sboru.
25Mataniáš i Bakbukiáš, Obadiáš, Mešulam, Talmon i Akub drželi stráž při branách a hlídky při skladech v branách.

Zasvěcení hradeb

26Ti působili za dnů Joakima, syna Jošuova, syna Jocadakova, a za dnů místodržitele Nehemiáše a učeného kněze Ezdráše.
27Když se posvěcovaly hradby Jeruzaléma, byli vyhledáni levité ze všech míst, kde bydleli, a byli přivedeni do Jeruzaléma, aby radostně oslavovali zasvěcení hradeb zpěvy díků a hraním na činely, lyry a citery. 28Zpěváci byli shromážděni ze širokého okolí Jeruzaléma – z netofských usedlostí, 29z Bet-gilgalu a z okolí Geby a Azmavetu. Zpěváci si totiž vystavěli usedlosti v okolí Jeruzaléma. 30Kněží a levité se očistili a očistili také lid, brány a hradby.
31Judské hodnostáře jsem vyvedl na hradby a postavil dva veliké děkovné průvody. Průvod na jih mířil po hradbách ke Hnojné bráně. 32Šel s nimi Hošajáš a polovina judských hodnostářů, 33Azariáš, Ezdráš a Mešulam, 34Juda, Benjamín, Šemajáš a Jeremiáš. 35Z kněžských synů s trubkami tu byl Zachariáš, syn Jonatana, syna Šemajášova, syna Mataniášova, syna Mikajášova, syna Zakurova, syna Asafova; 36a rovněž jeho bratři Šemajáš, Azarel, Milalaj, Gilalaj, Mahaj, Netanel, Juda a Chanani s hudebními nástroji Davida, muže Božího. V čele průvodu šel učenec Ezdráš. 37Prošli Studniční bránou naproti nim, stoupali po schodech Města Davidova vzhůru ke hradbám, podél Davidova paláce a na východ k Vodní bráně.
38Druhý děkovný průvod šel opačným směrem. Šel jsem s ním i já s polovinou lidu: po hradbě směrem k Pecné věži a až k Široké hradbě, 39podél Efraimovy brány přes Ješanskou bránu, přes Rybnou bránu, věž Chananel, věž Mea až k Ovčí bráně. Zastavili jsme u Strážní brány.
40Oba děkovné průvody stanuly na nádvoří Božího chrámu, také já a se mnou polovina hodnostářů 41a rovněž kněží: Eliakim, Maasejáš, Minjamin, Míka, Eljoenaj, Zachariáš a Chananiáš s trubkami, 42dále Maasejáš, Šemajáš, Eleazar, Uzi, Jochanan, Malkiáš, Elam a Ezer. Zpěváci pozvedli hlas, vedeni Jizrachiášem.

Chrámové odvody

43Toho dne se obětovaly veliké oběti a všichni se radovali, neboť je Bůh rozveselil velikou radostí. Radovaly se i ženy a děti a jeruzalémské veselí se rozléhalo široko daleko.
44Toho dne byli ustanoveni muži zodpovědní za komory, pokladnice, obětiny, prvotiny a desátky, aby shromažďovali zákonné příděly obecních polností pro kněze a levity. Všechen Juda se radoval z toho, že kněží a levité byli postaveni do služby. 45Ti konali službu svému Bohu a dbali na očišťování podle příkazů Davida a jeho syna Šalomouna stejně jako zpěváci a strážní. 46(Již dávno, za dnů Davidových a Asafových, totiž byli ustanoveni vedoucí zpěváků, chval a díkůvzdání Bohu.) 47Všechen Izrael tedy za dnů Zerubábela a Nehemiáše odevzdával příspěvky na zpěváky a strážné, jak bylo stanoveno den po dni. Také levitům zasvěcovali odvody a levité zasvěcovali odvody synům Áronovým.

13

1Onoho dne se veřejně předčítalo z Knihy Mojžíšovy. Našlo se tam zapsáno: „Do Božího shromáždění nesmí vejít nikdo z Amonců ani z Moábců, 2protože synům Izraele nevyšli naproti s chlebem a vodou. Namísto toho si najali Balaáma, aby je proklel. Náš Bůh ale obrátil kletbu v požehnání.“ 3Jakmile ten zákon uslyšeli, vyloučili z Izraele všechny, kdo se mezi ně přimísili.
4Ještě předtím se ale kněz Eliašib, přidělený ke komorám chrámu našeho Boha, spříznil s Tobiášem 5a poskytl mu velikou komoru, kde předtím ukládali obětiny, kadidlo, nádoby a desátky z obilí, vína i oleje, předepsaného pro levity, zpěváky a strážné, jakož i obětiny pro kněze.
6V té době jsem nebyl v Jeruzalémě, protože jsem ve dvaatřicátém roce babylonského krále Artaxerxe musel odcestovat ke králi. Potom jsem krále znovu požádal o svolení 7a vrátil se do Jeruzaléma. Tehdy jsem se dozvěděl, jakou špatnost Eliašib provedl, když Tobiášovi poskytl komoru na nádvoří Božího chrámu. 8Nesmírně rozhněván jsem všechny Tobiášovy rodinné věci vyházel ven z komory. 9Pak jsem nařídil komory očistit a nechal tam nanosit věci Božího domu, obětiny a kadidlo.
10Také jsem zjistil, že se neodváděly příděly pro levity, takže se všichni levité i zpěváci konající bohoslužbu uchýlili ke svým polím. 11Vytkl jsem to hodnostářům. „Jak to že je zanedbáván Boží dům?!“ ptal jsem se. Povolal jsem je tedy zpět a poslal je na jejich místa. 12Všechen judský lid pak přinášel do pokladnic desátky z obilí, vína i oleje.
13Pokladnice jsem svěřil knězi Šelemiášovi, písaři Sádokovi a levitovi Pedajášovi a k ruce jsem jim dal Chanana, syna Zakurova, syna Mataniášova. Byli spolehliví lidé, a tak dostali za úkol rozdělovat příděly svým bratřím.

Další reformy

14Pamatuj za to na mě, Bože můj, a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokazoval domu svého Boha a jeho službám!
15V těch dnech jsem v Judsku viděl, jak v sobotu šlapou vinný lis, jak snášejí obilí na hromady, nakládají na osly a převážejí do Jeruzaléma víno, hrozny, fíky a všemožné náklady. Ještě téhož sobotního dne, kdy ty potraviny prodávali, jsem je varoval. 16Zdržovali se tam také Tyřané a přiváželi ryby a všemožné zboží, které v sobotu prodávali Židům přímo v Jeruzalémě.
17Vytýkal jsem to judské šlechtě. „Co to děláte za špatnost?!“ ptal jsem se jich. „Vždyť znesvěcujete sobotu! 18Právě tohle dělali vaši otcové, a náš Bůh pak na nás a na toto město dopustil všechno to zlo! Když poskvrňujete sobotu, znovu rozněcujete jeho hněv proti Izraeli!“ 19Když se tedy v jeruzalémských branách začínalo šeřit před sobotou, přikázal jsem, ať zavřou vrata. Zakázal jsem je otevírat, dokud neskončí sobota. Do bran jsem postavil některé ze svých mužů, aby se v sobotu nemohl přivážet náklad. 20Jednou nebo dvakrát museli obchodníci a prodavači veškerého zboží přenocovat venku před Jeruzalémem. 21Já jsem je ale varoval. „Co tady nocujete před hradbami?“ říkal jsem jim. „Ještě jednou, a vztáhnu na vás ruku!“ Od té doby už v sobotu nechodili. 22Levitům jsem nařídil, aby se očistili a přišli hlídat brány, aby sobotní den zůstal svatý.
I za to na mě pamatuj, Bože můj, a ve své veliké lásce se slituj nade mnou.
23V té době jsem také viděl, jak si Židé berou ženy z Ašdodu a také Amonky a Moábky. 24Jejich děti místo židovsky mluvily napůl ašdodsky anebo jazyky ostatních národů.
25Vytýkal jsem jim to, zlořečil jim, některé muže jsem i bil a rval jim vlasy. Zapřísahal jsem je při Bohu: „Nedávejte své dcery jejich synům a nežeňte své syny ani sebe s jejich dcerami! 26Copak právě kvůli nim nezhřešil izraelský král Šalomoun?! Mezi tolika národy nebylo krále jako on – Boží miláček, jehož Bůh učinil králem celého Izraele. I jeho zavedly cizí ženy do hříchu. 27Co teprve vás? Je neslýchané, abyste prováděli takovou hanebnost, zrazovali našeho Boha a ženili se s cizinkami!“
28Jeden ze synů Jojady, syna velekněze Eliašiba, byl zetěm Sanbalata Choronského. Proto jsem ho vykázal ze své blízkosti.
29Pamatuj na ně, Bože můj, že poskvrnili kněžství a smlouvu kněžskou i levitskou.
30Tak jsem je očistil ode všeho cizího. Stanovil jsem kněžské i levitské služby, každému jeho úkol. 31Určil jsem také pravidelné dávky dřeva a prvotin.
Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém.