Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Přídavky k Danielovi

1

TŘI MUŽI V ROZPÁLENÉ PECI

Azariášova modlitba

1Procházeli se uprostřed plamenů, chválili Boha a velebili Hospodina. 2Azariáš se uprostřed ohně zastavil a začal se hlasitě modlit:
3„Požehnaný a chvályhodný jsi,
Hospodine, Bože našich otců,
tvému jménu patří sláva navěky!
4Spravedlivý jsi ve všem, cos s námi vykonal,
všechna tvá díla jsou pravdivá,
tvé cesty jsou přímé
a všechny tvé soudy pravdivé.
5Vykonal jsi oprávněné rozsudky
ve všem, cos přivodil nám a Jeruzalému,
svatému městu našich otců.
Vším tím, co jsi nám přivodil,
jsi nás spravedlivě soudil za náš hřích.

6Zhřešili jsme a bezbožně od tebe odpadli,
v každém ohledu jsme těžce hřešili
a neposlouchali tvé příkazy.
7Nezachovali jsme a nevykonali,
cos nám k našemu dobru přikázal.
8Všechno, co jsi nám přivodil,
všechno, cos s námi vykonal,
jsi spravedlivě usoudil.
9Vydals nás do rukou bezbožných nepřátel,
těm nejodpornějším buřičům,
a nespravedlivému králi,
tomu nejhoršímu na celé zemi.
10Teď už nesmíme ani ústa otevřít –
hanba a ostuda stihla tvé služebníky,
nás, kdo se ti klanějí.

11Pro své jméno – neopouštěj nás navždy!
Neruš svou smlouvu
12a neber nám své milosrdenství!
Pro svého milovaného Abrahama!
Pro svého služebníka Izáka!
Pro svého svatého Izraele!
13S nimi jsi hovořil a slíbils jim,
že jejich símě rozmnožíš jako hvězdy na nebi
a jako písek na mořském břehu.

14Dnes jsme však, Panovníku, nejmenší mezi všemi národy
a pro své hříchy jsme poníženi na celé zemi.
15Už nemáme vládce, proroka ani vůdce,
celopaly ani oběti, obětní dary ani kadidlo,
nemáme ani kam ti přinést oběti,
abychom slitování nalezli.
16Kéž ale přijmeš naši sklíčenou duši a zkroušeného ducha
jako celopaly beranů a býků
a jako tisíce tučných beránků.
17To ať je dnes před tebou naší obětí,
jež by nás přivedla za tebou –
vždyť nikdy nebudou zahanbeni ti,
kdo v tebe mají důvěru.

18Teď už tě následujeme celým srdcem,
ctíme tě a hledáme tvou tvář –
nezahanbuj nás!
19Nalož s námi podle své dobroty,
ve svém hojném milosrdenství.
20Vysvoboď nás ve své úžasné moci,
oslav své jméno, Hospodine!
21Ať se zastydí všichni, kdo tvým služebníkům škodili,
ať jsou zahanbeni a vší moci i vlády zbaveni
a jejich síla ať je zničena.

Píseň tří mládenců

22Ať poznají, že ty jsi, Hospodine Bože, jediný
a že jsi slavný všude na zemi!“

23Královi služebníci, kteří je tam hodili, tu pec neustále roztápěli naftou, smolou, koudelí a chrastím, 24až plameny šlehaly do výšky devětačtyřiceti loktů nad pec. 25Náhle vyrazily také do stran a sežehly Chaldejce, kteří stáli blízko pece. 26Do pece však spolu s Azariášovými společníky sestoupil také Hospodinův anděl. Vypudil z ní ohnivé plameny 27a způsobil, že vnitřkem pece jakoby vanul vlahý vánek. Oheň se jich vůbec nedotkl; nijak jim neublížil ani nevadil.
28Ti tři pak začali v peci jedním hlasem zpívat ke slávě a chvále Boží:
29„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců,
chvályhodný a vyvýšený navěky!
Požehnané je tvé slavné a svaté jméno,
nade vše chvályhodné a vyvýšené navěky!
30Požehnaný jsi v chrámu své svaté slávy,
nade vše opěvovaný a slavný navěky!
31Požehnaný jsi na svém královském trůně,
nade vše opěvovaný a vyvýšený navěky!
32Požehnaný jsi, jenž trůníš nad cheruby a shlížíš do propasti,
chvályhodný a vyvýšený navěky!
33Požehnaný jsi na nebeské klenbě,
opěvovaný a oslavovaný navěky!

34Dobrořečte Hospodinu, všechna Hospodinova díla,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
35Dobrořečte Hospodinu, Hospodinovi andělé,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
36Dobrořečte Hospodinu, nebesa,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
37Dobrořečte Hospodinu, všechny vody nad nebem,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
38Dobrořečte Hospodinu, všechny mocnosti,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
39Dobrořečte Hospodinu, slunce a měsíci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
40Dobrořečte Hospodinu, hvězdy na nebi,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

41Dobrořečte Hospodinu, všechny deště a vláhy,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
42Dobrořečte Hospodinu, všechny větry,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
43Dobrořečte Hospodinu, ohni a žáre,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
44Dobrořečte Hospodinu, chladno i horko,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
45Dobrořečte Hospodinu, rosy a jíní,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
46Dobrořečte Hospodinu, mraze a zimo,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
47Dobrořečte Hospodinu, ledy a sněhy,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
48Dobrořečte Hospodinu, noci a dni,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
49Dobrořečte Hospodinu, světlo a temnoto,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
50Dobrořečte Hospodinu, blesky a mraky,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

51Dobrořeč Hospodinu, země,
opěvuj a vyvyšuj ho navěky.
52Dobrořečte Hospodinu, hory a výšiny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
53Dobrořečte Hospodinu, všechny zemské rostliny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
54Dobrořečte Hospodinu, prameny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
55Dobrořečte Hospodinu, moře a řeky,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
56Dobrořečte Hospodinu, velryby a všechna vodní havěti,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
57Dobrořečte Hospodinu, všichni ptáci na nebi,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
58Dobrořečte Hospodinu, všechna divoká i domácí zvěři,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

59Dobrořečte Hospodinu, všichni lidé,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
60Dobrořečte Hospodinu, Izraelité,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
61Dobrořečte Hospodinu, jeho kněží,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
62Dobrořečte Hospodinu, jeho služebníci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
63Dobrořečte Hospodinu, duchové a duše spravedlivých,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
64Dobrořečte Hospodinu, svatí a pokorní v srdci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

65Dobrořečte Hospodinu, Chananiáši, Azariáši a Mišaeli,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky –
vždyť nás vysvobodil z podsvětí,
spasil nás ze spárů smrti,
zachránil nás ze žhnoucího ohně v peci,
zachránil nás zprostřed plamenů.
66Děkujte Hospodinu – vždyť je tak dobrý
a jeho milosrdenství trvá navěky.
67Dobrořečte Hospodinu, Bohu bohů, všichni zbožní,
chvalte ho a děkujte mu –
vždyť jeho milosrdenství trvá navěky!“

2

1V Babylonu bydlel muž jménem Joakim. 2Vzal si za ženu dceru Chilkiášovu, která se jmenovala Zuzana. Byla velice krásná a ctila Hospodina, 3neboť její rodiče byli spravedliví a dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. 4Joakim byl velice bohatý a měl u svého domu zahradu. Židé se k němu přicházeli radit, protože byl z nich všech nejváženější.
5Onoho roku byli za soudce ustanoveni dva židovští starci, o kterých ale Pán řekl: „Z Babylonu vzešla bezbožnost – od starců a soudců pokládaných za vůdce lidu.“ 6Ti často pobývali v Joakimově domě a všichni, kdo měli nějaké spory, přicházeli za nimi. 7Když lidé v poledne odešli, chodívala Zuzana ven a procházela se v zahradě svého manžela. 8Ti dva starci se každý den dívali, jak chodí ven a prochází se, a začali po ní toužit. 9Ztratili rozum – odvrátili oči od pohledu k nebi a přestali dbát na spravedlnost a slušnost. 10Oba z ní byli úplně omráčení, ale se svým trápením se navzájem nesvěřili. 11Styděli se totiž přiznat svou žádostivost – že s ní chtěli spát. 12Každý den však dychtili po tom, aby ji viděli.
13Jednou si řekli: „Je čas jít domů na oběd.“ A tak odešli každý svou cestou. 14Oklikou se ale vrátili a narazili na sebe. Když jeden po druhém žádal vysvětlení, nakonec se ke své žádostivosti přiznali. A dohodli se, že vyčkají na chvíli, kdy Zuzanu zastihnou o samotě.
15Když tak vyčkávali na příhodný okamžik, Zuzana si vyšla do zahrady jako obvykle jen se dvěma služkami, a protože bylo horko, chtěla se tam vykoupat. 16Nikdo jiný tam nebyl, jen ti dva starci ji sledovali z úkrytu. 17„Přineste mi olej a masti,“ řekla služkám. „A zavřete bránu do zahrady, chci se vykoupat.“ 18Udělaly, jak jim řekla, zavřely bránu do zahrady a odešly vedlejší brankou, aby přinesly, co jim paní přikázala. Starců si nevšimly, protože byli schovaní.
19Když dívky odešly, oba starci vylezli a rozběhli se k ní. 20„Podívej,“ řekli jí, „brána zahrady je zavřená a nikdo nás nevidí. Chceme tě mít, tak nám vyhov a buď povolná. 21Jinak dosvědčíme, že tu s tebou byl nějaký mladík, a proto jsi poslala služky pryč.“
22„Nemám úniku!“ zasténala Zuzana. „Když to udělám, čeká mě smrt; když to neudělám, máte mě v hrsti. 23Já to však neudělám. Raději padnu do vaší léčky, než abych zhřešila proti Hospodinu.“ 24A tak Zuzana začala hlasitě volat o pomoc. Oba starci ji ale překřikovali 25a jeden z nich běžel otevřít bránu do zahrady. 26Lidé v domě uslyšeli ze zahrady křik a vyběhli se vedlejší brankou podívat, co se Zuzaně stalo. 27Když starci vyložili tu svou historku, služebníkům bylo velice stydno. Do Zuzany by totiž něco takového nikdy neřekli.
28Nazítří, když se k jejímu muži Joakimovi opět sešel lid, přišli také ti dva starci se svým zločinným plánem jak vydat Zuzanu na smrt. 29„Zavolejte Joakimovu ženu Zuzanu, dceru Chilkiášovu!“ řekli přede všemi. Zavolali ji tedy 30a ona přišla i se svými rodiči a dětmi a se všemi příbuznými. 31Zuzana byla velice půvabná a krásná na pohled. 32Tvář měla zahalenou, ale ti darebáci jí nařídili, ať závoj odkryje, aby se nabažili její krásy.
33Ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli, plakali. 34Oba starci před lidem povstali a položili jí ruce na hlavu. 35(Ona zatím vzhlédla s pláčem k nebi, protože v srdci důvěřovala Hospodinu.) 36Starci řekli: „Procházeli jsme se sami po zahradě a vtom přišla ona se dvěma služkami, zavřela bránu do zahrady a poslala služky pryč. 37Pak za ní přišel mladík, který tam byl schovaný, a lehl si k ní. 38My jsme byli právě v rohu zahrady, a když jsme tu nemravnost uviděli, rozběhli jsme se k nim 39a viděli jsme, jak spolu souloží. Jeho jsme chytit nedokázali, protože byl silnější než my – otevřel si bránu a utekl. 40Ji jsme však zadrželi. Vyptávali jsme se jí, co to bylo za mladíka, 41ale nechtěla nám to prozradit. To je naše svědectví.“
Shromáždění jim jakožto židovským stařešinům a soudcům uvěřilo a odsoudili Zuzanu k smrti. 42Zuzana tehdy hlasitě zvolala: „Věčný Bože, ty znáš každé tajemství a víš všechno dřív, než se to stane. 43Ty víš, že proti mně svědčili křivě. A hle, teď mám zemřít, i když jsem neprovedla nic, z čeho mě zlomyslně obvinili!“
44A Hospodin ji vyslyšel. 45Když ji odváděli na smrt, Bůh probudil svatého ducha v mládenci jménem Daniel. 46Ten začal nahlas volat: „Nejsem vinen krví této ženy!“
47Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Proč to říkáš? Co to znamená?“
48Postavil se před ně a řekl jim: „Zbláznili jste se, synové Izraele? Odsoudili jste izraelskou dceru bez vyšetřování a jasného důkazu. 49Zpátky k soudu! Ti dva proti ní svědčili křivě.“
50Všechen lid se spěšně vrátil a stařešinové Daniela vyzvali: „Pojď, posaď se mezi nás a vysvětli nám to, protože Bůh ti daroval moudrost starců.“
51Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já povedu výslech.“
52Když pak byli jeden od druhého odděleni, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty starý padouchu! Tvé dávné hříchy tě teď dostihly: 53vynášel jsi nespravedlivé rozsudky, odsuzoval nevinné a propouštěl viníky. Hospodin ale řekl: ‚Nevydáš na smrt nevinného a poctivého.‘ 54Takže – když jsi tu ženu opravdu viděl – pověz mi, pod jakým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“
„Pod lískou,“ odpověděl.
55„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „Ta lež tě bude stát hlavu. Boží anděl už dostal od Boha rozkaz, aby tě k smrti zlískal!“
56Pak ho nechal odvést stranou a nařídil přivést druhého. Tomu řekl: „Ty kanaánský nežide! Krása tě omámila a žádostivost zkazila tvé srdce. 57Takhle jste zacházeli s dcerami izraelskými? Ony se vám ze strachu poddávaly, ale dcera judská vaši bezbožnost nesnesla. 58Teď mi tedy pověz, pod jakým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“
„Pod osikou,“ odpověděl.
59„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „I tebe ta lež bude stát hlavu. Boží anděl už čeká s mečem, aby tě osekal. Zahubí vás oba!“
60Tehdy celé shromáždění pozvedlo hlas a velebilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. 61Postavili se těm dvěma starcům, které Daniel jejich vlastními slovy usvědčil z křivého svědectví, a uložili jim stejně krutý trest, jako chtěli oni uložit svému bližnímu: 62usmrtili je podle Mojžíšova zákona. Toho dne byl zachráněn nevinný život.
63Chilkiáš a jeho žena chválili Boha za jejich dceru Zuzanu a stejně tak její manžel Joakim a všichni příbuzní, protože se na ní nenašlo nic nepatřičného. 64A Daniel se od toho dne stal v očích lidu velikým mužem.

3

1Král Astyages byl uložen ke svým otcům a jeho království převzal Peršan Kýros. 2Daniel byl členem družiny babylonského krále a byl nejváženější ze všech jeho důvěrníků. 3Babyloňané měli modlu jménem Bél, které každý den věnovali dvanáct měřic hladké bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest soudků vína. 4Král tu modlu uctíval a chodil se jí každodenně klanět, avšak Daniel se klaněl svému Bohu.
5Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“
„Protože neuctívám modly zhotovené lidskýma rukama,“ odpověděl Daniel, „ale živého Boha, Stvořitele nebe i země, který má moc nade všemi živými.“
6Král namítl: „Tobě se zdá, že Bél není živý bůh? Copak nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“
7Daniel mu odpověděl se smíchem: „Nenech se zmást, králi. Vždyť je to jen zevnitř hlína, zvenku bronz. Nikdy nic nejedl a nepil!“
8Král se rozhněval, zavolal Bélovy kněze a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo vždycky tu spoustu jídla sní, zemřete. A jestliže prokážete, že to sní Bél, zemře Daniel – za to, že se Bélovi rouhal.“
9„Ať se stane, jak jsi řekl,“ odpověděl Daniel králi.
Bélových kněží bylo sedmdesát, nepočítaje ženy a děti. 10Když potom král s Danielem vešel do Bélova chrámu, 11Bélovi kněží řekli: „My tedy, králi, jdeme ven. Ty nech nanosit jídlo, namíchat a nalít víno a pak zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Když ráno přijdeš a zjistíš, že Bél všechno nesnědl, zemřeme; anebo zemře Daniel za to, že nás lživě obvinil.“ 12Byli bez starosti, protože si pod stolem udělali tajný vchod, kterým tam vždycky lezli a jedli ty obětiny. 13A tak odešli a král nechal Bélovi předložit jídlo.
14Daniel pak přikázal svým služebníkům, aby přinesli popel a posypali jím podlahu v celém chrámu, tak aby o tom věděl jen král. Potom vyšli ven, zavřeli dveře, zapečetili je královým prstenem a odešli pryč. 15V noci přišli jako obvykle kněží se svými ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.
16Časně ráno přišel král s Danielem 17a zeptal se: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“
„Neporušené, králi,“ odpověděl Daniel.
18Když otevřeli dveře, král se hned podíval na stůl a hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Béle, a není v tobě žádný klam!“
19Daniel se však zasmál, zadržel krále, aby nevstoupil dovnitř, a řekl mu: „Podívej se na podlahu a posuď, čí jsou tyto stopy.“
20„Vidím stopy mužů, žen a dětí,“ řekl král. 21Rozzlobil se proto a dal zajmout kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat tajné dveře, kterými tam chodili ty obětiny jíst. 22Král je pak nechal popravit a Béla vydal Danielovi, který ho zbořil i s jeho chrámem.
23Byl tam ještě veliký drak, kterého Babyloňané uctívali. 24Král řekl Danielovi: „Nemůžeš popřít, že tohle je živý bůh, tak se mu pokloň.“
25„Budu se klanět jen Hospodinu, svému Bohu,“ pravil Daniel, „protože jen on je živý Bůh. Když dovolíš, králi, já toho draka zabiju, bez meče a bez kyje.“
26„Dávám ti svolení,“ odvětil král.
27Daniel vzal pryskyřici, sádlo a chlupy, všechno to spolu uvařil, udělal z toho koláče a naházel je drakovi do tlamy. Drak to spolykal a praskl.
„Jen se podívejte, co jste uctívali!“ řekl tehdy Daniel.
28Když o tom Babyloňané uslyšeli, velice je to pobouřilo. Shromáždili se proti králi a říkali: „Z krále je Žid! Nechal strhnout Béla, zabít draka, povraždit kněze!“ 29Přišli za ním a řekli mu: „Vydej nám Daniela! Jinak tě zabijeme i s tvou rodinou.“ 30Když král viděl, jak prudce na něj dorážejí, musel jim Daniela vydat.
31Shodili ho do lví jámy a byl tam šest dní. 32V té jámě bylo sedm lvů a každý den jim házeli dva lidi a dvě ovce. Nyní však nedostali nic, aby sežrali Daniela.
33V Judsku tenkrát žil prorok Abakuk. Ten uvařil kaši, nalámal do košíku chleba a šel to jídlo zanést žencům na pole. 34Hospodinův anděl mu však řekl: „Jídlo, které máš, dones Danielovi do lví jámy v Babylonu.“
35„Pane,“ odpověděl Abakuk, „v Babylonu jsem nikdy nebyl a o žádné jámě nevím.“ 36Hospodinův anděl ho tedy vzal za vlasy a rychlostí větru ho odnesl až do Babylonu, rovnou k té jámě.
37„Danieli! Danieli!“ zvolal Abakuk. „Vezmi si jídlo, které ti poslal Bůh.“
38„Vzpomněl sis na mě, Bože,“ řekl na to Daniel. „Neopustil jsi ty, kdo tě milují.“ 39Pak vstal a najedl se a Boží anděl hned odnesl Abakuka zpátky domů.
40Sedmého dne přišel král, aby Daniela oplakával. Přišel k jámě, podíval se dovnitř a co nevidí – Daniel tam klidně sedí. 41Tehdy hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Hospodine, Bože Danielův, a kromě tebe žádný jiný není!“ 42Pak nechal Daniela vytáhnout z jámy ven a shodit do ní ty, kdo mu chystali záhubu. A lvi je ihned před jeho očima sežrali.