Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Přísloví

1

Klíč k poznání

1Přísloví Šalomouna, syna Davidova,
krále nad Izraelem,
2k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
3jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
4jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.

5Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
6jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.

Nenech se zlákat

7Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

8Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
9Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

10Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
11„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
12jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
13Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
14Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“

15Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
16jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
17Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
18Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.

Moudrost na ulicích volá

19Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.

20Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
21na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:

22„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
23Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
24Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
25všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.

26Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
27až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
28Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.

29Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
30mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
31proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!

32Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
33Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

2

Přijmi má slova

1Přijmi prosím má slova, synu,
moje příkazy jak poklad opatruj,
2své ucho k moudrosti nakloň,
srdce otevři pro rozumnost!
3Ano, po rozumnosti volej,
přivolej k sobě rozvahu.
4Když ji jak stříbro vyhledávat budeš,
pátrat po ní jak po pokladech,
5úctě k Hospodinu tehdy porozumíš,
k poznání Boha dospěješ.

6Jen Hospodin přece dává moudrost,
poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
7Zdravý úsudek on pro upřímné chová,
štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
8Drží stráž nad stezkami práva,
ochraňuje cestu spravedlivých svých.

9Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš,
i poctivosti – všem stezkám ke štěstí.
10Moudrost když do srdce ti vejde,
vědění když tvou duši potěší,

Moudrost tě ochrání

11prozíravost tě bude chránit,
rozumnost nad tebou bude bdít.

12Před špatnou cestou tě moudrost ochrání,
před každým, kdo mluví zvráceně,
13před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou,
kdo kráčejí po cestách temnoty.
14Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí,
kdo si v krutých zvrácenostech libují,
15jejichž stezky jsou různě pokroucené
a jejichž kroky z cesty scházejí.

16Před cizí ženou moudrost zachrání tě,
před vábivými slovy svůdkyně,
17jež druha svého mládí opustila,
na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.
18Její dům se chýlí k jisté smrti,
její krok míří do podsvětí.
19Kdo vejde k ní, už nevyjde více,
na stezky života se nikdy nevrátí.
20Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých,
na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!
21Poctiví přece budou obývat zemi
a bezúhonní v ní zůstanou.
22Ničemové však budou ze země vymýceni,
proradní z ní budou vyrváni!

3

Důvěřuj Hospodinu

1Nezapomeň, co jsem tě učil, synu,
v srdci opatruj, co jsem ti přikázal;
2dlouhé dny, léta života ti to přidá,
zajistí ti to klid a mír.

3Láska a věrnost ať tě neopouští,
připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!
4Přízně a uznání tehdy dojdeš
před zrakem lidí i před Bohem.

5Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
6Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.

7Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
8To přinese tvému tělu zdraví,
celé tvé nitro to občerství.

9Uctívej Hospodina vším, co ti patří,
tím nejlepším ze vší své úrody.

Moudrost nad zlato

10Tvé stodoly pak budou plné zrní,
tvé sudy budou vínem přetékat.

11Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej;
12Hospodin kárá, koho miluje,
jak otec syna, jehož má v oblibě.

13Blaze člověku, jenž nalezl moudrost,
blaze člověku, jenž získal rozvahu!
14Přináší lepší zisk než stříbro,
její výnosy jsou nad zlato.
15Její cena je nad perly vyšší,
nic, v čem si libuješ, se jí nerovná.
16Dlouhověkost ve své pravici třímá,
bohatství a slávu drží v levici.
17Její cesty jsou plné potěšení,
její kroky vždy vedou k pokoji.
18Stromem života je těm, kdo se jí drží,
blaze je těm, kteří ji uchopí!

19Moudrostí založil Hospodin zemi,
prozřetelností nebe upevnil.
20Jeho věděním tryskají z hlubin proudy,
oblaka rosu skýtají.

21Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí,
jak vzácný poklad je, synu, opatruj.
22To ony darují tvé duši život,
právě ony tvé hrdlo okrášlí.
23Bezpečně pak půjdeš svojí cestou,
tvé nohy nebudou klopýtat.
24Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit,
až usneš, tvůj sen bude příjemný.
25Nebudeš se bát náhlého děsu
ani zkázy, jež čeká ničemy.

Neodpírej dobrodiní

26Hospodin bude stát po tvém boku,
on sám tvé nohy před pastí ochrání!

27Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují,
když je v tvé moci něco učinit.
28Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“
když právě teď mu můžeš pomoci.
29Nechystej proti bližnímu nic zlého,
když k tobě chová důvěru.
30Nežaluj nikoho pro nic za nic,
když ti neprovedl žádné zlo.
31Nezáviď člověku, jenž páchá násilí,
nesdílej žádnou z jeho cest.

32Hospodinu se hnusí každý zvrhlík,
s upřímnými však sdílí svá tajemství.
33Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka,
obydlí spravedlivých ale požehná.
34Pro posměvače má Hospodin posměch,
pokorným ale přízeň věnuje.
35Moudrým připadne za dědictví sláva,
tupce však čeká potupa.

4

Otcovské poučení

1Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
2Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.

3Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
4Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
5Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
6Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
7Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
9Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“

10Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
11Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
12Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
13Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!

14Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
15Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
16Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
17Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
18Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.

Chraň své srdce

19Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.

20Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
21nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
22Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:

23Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
24Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
25Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
26Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
27Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!

5

Rty svůdkyně

1Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
2tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:

3Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
4pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
5Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
6O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.

7Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
8Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
9Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
10Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
11Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
12„Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
13Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!

Pij vodu z vlastní studny

14Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“

15Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
16Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
17Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.

18Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
19Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
20Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?

21Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
22Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
23Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!

6

Vyvázni jako pták

1Synu, pokud za někoho ručíš,
cizímu člověku jsi svou ruku dal,
2vlastními slovy jsi nyní svázán,
lapen jsi tím, co jsi prohlásil!
3Nyní se musíš vyprostit, můj synu
– ten někdo tě totiž v hrsti má –
jdi za ním, poniž se a dotírej!
4Nedopřej svým očím žádný spánek,
tvá víčka ať ani neokusí sen.

Jdi za mravencem

5Unikni mu jako srnec lovci,
vyvázni jako ptáče ze sítě!

6Jdi za mravencem, pecivále,
pozoruj ho a zmoudříš hned!
7Žádného vůdce mravenec nemá,
dozorce ani vládce jemu netřeba;
8v létě si ale potraviny chystá,
o žních zásoby pilně ukládá.

9Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat,
kdy už se konečně ze snu probudíš?
10Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a spočineš?

Ryzí ohavnost

11Vtom jako tulák bída navštíví tě,
jako loupežník tě nouze přepadne!

12Ničemný člověk, hanebník
jinak než křivě nemluví.
13Očima pomrkává, mele nohama,
prsty ukazuje sem a tam.
14Ve falešném srdci zlé věci chystá,
neustále sváry rozsévá.
15Proto, až neštěstí jej náhle potká,
v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.

16Těchto šest věcí Hospodin nenávidí
a sedmou má za ryzí ohavnost:
17povýšené oči,
prolhaný jazyk,
ruce mordující nevinné,
18srdce, jež chystá hanebné plány,
nohy pospíchající páchat zlo,

Přikázání je svíce

19křivopřísežníka, který klam šíří,
a rozsévače svárů mezi bratřími.

20Opatruj, synu, otcova přikázání,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
21Navěky připoutej si je k srdci,
okolo hrdla si je přivěšuj.
22Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí,
kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít,
jakmile procitneš, s tebou promluví.

23Přikázání je svíce a učení světlo,
poučné domluvy jsou cesta k životu.
24Před špatnou ženou tě budou chránit,
před lichotným jazykem svůdkyně.
25Nedychti v srdci po její kráse,
jejími řasami se nenech polapit.

Oheň v klíně

26Za nevěstku se platí i bochníkem chleba,
cizoložnice však vzácnou duši uloví!

27Může muž ukrýt oheň v klíně,
aniž by propálil si šat?
28Může snad chodit po žhavém uhlí,
aniž si spálí chodidla?
29Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí –
kdo se jí dotkne, trestu neujde!

30Zloděj nebývá haněn, když krade,
aby nasytil svůj neodbytný hlad.
31Sedmkrát více vrací, pokud je chycen,
všechno své jmění musí odevzdat.
32Jenom šílenec ale cizoloží,
kdo činí to, je sebevrah!
33Bití a ostuda na něj čeká,
pohanu svou už nikdy nesmaže.
34Žárlivost rozzuří manžela té ženy,
nelítostný bude v den pomsty své;
35nevezme ohled na žádné odškodnění,
sebevětší úplatek jím nepohne!

7

Jako vůl na porážku

1Dbej na mé výroky, můj synu,
příkazy mé jak poklad opatruj.
2Dbej na mé příkazy a najdeš život,
učení mé jak oko v hlavě chraň.
3Připoutej si je k prstům,
vyryj do srdce.
4Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“
rozumnost nazvi svou příbuznou.
5Bude tě chránit před cizí ženou,
před svůdnicí a její řečí vábivou.

6Jednou jsem z okna svého domu
skrze mřížoví ven vyhlížel.
7Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou,
spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.
8Když prošel ulicí kolem jejího rohu,
k jejímu domu náhle vykročil.
9Bylo to večer, po setmění,
když přišla noc a padla tma.
10Vtom náhle žena v ústrety mu míří
v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.
11Jak jen je bujná a jak rozpustilá,
její nohy doma stání nemají.
12Hned je na ulici, hned zas na náměstí,
za každým rohem číhá na oběť.

13Už se ho zmocnila a už ho líbá,
bez uzardění už mu povídá:
14„Pořádám hostinu z čerstvého masa,
dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.
15To proto jsem ti naproti vyšla,
sháněla jsem tě, a už tě mám.
16Pokrývkami jsem lože obložila,
pestrými přehozy z vláken egyptských.
17Svoji ložnici jsem myrhou provoněla,
aloe je tam, skořice nechybí.
18Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním!
19Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko;
20měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“

21Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala.
22Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, když se vrhá do pasti,
23než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život!

24Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky.
25Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej.
26Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet!
27Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!

8

Na vás, ó lide, volám

1Což moudrost nevolá,
nezvedá rozumnost svůj hlas?
2Na vrcholech kopců, u cesty,
u křižovatek postává.
3Přímo před branami, u vstupu do města,
v průchodu stojí a křičí tam:

4„Na vás, ó lidé, volám,
svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.
5Pochopte, prosťáčci, prozíravost,
dospějte, tupci, k rozumu!
6Slyšte, řeknu vám něco zásadního,
co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.
7Má ústa mluví pouze pravdu,
mým rtům se darebáctví oškliví.
8Všechny mé výroky jsou spravedlivé,
křivého, zvráceného v nich není nic.
9Chápavému jsou všechny zřejmé,
jasné jsou těm, kdo došli poznání.
10Mé poučení berte raději než stříbro,
mého vědění si važte nad zlato.
11Daleko nad perly je moudrost nádherná,
nic žádoucího se jí vůbec nerovná!

12Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím,
s prozíravostí já se dobře znám.
13Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu.
Pýchu a povýšenost, zlé způsoby
a pokrytecká ústa nesnáším.
14U mne je rozvaha a jistý úspěch,
já jsem rozumnost a sílu mám!
15S mojí pomocí vládnou vladaři
a panovníci právo určují.
16S mojí pomocí vedou vůdci,
velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.

17Já miluji ty, kdo milují mne,
ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.
18Bohatství a sláva se nachází u mě,
trvalé jmění a pravý blahobyt.
19Mé plody jsou nad zlato nejryzejší,
výnosy mé nad stříbro nejčistší.
20Stezkou spravedlnosti kráčím,
pěšinami práva se ubírám,
21abych své milovníky obdařila jměním,
jejich pokladnice abych plnila!

22Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil,
před všemi svými činy, před časem.
23Od věků jsem byla ustavena,
od počátku, dříve než začal svět.
24Než vznikly propasti, zrodila jsem se,
než vodou naplněny byly prameny.
25Předtím než byly hory zapuštěny,
dříve než pahorky jsem se zrodila,
26ještě než učinil zemi a vše kolem,
dříve než světa první prach.

27Byla jsem při tom, když nebesa chystal,
když nad propastí obzor vyměřil,
28oblaka když ve výšinách věšel,
propastné prameny když vytryskly.
29Byla jsem tam, když oceán spoutal,
na jeho rozkaz vody poslechly!
Základy země když vyměřoval,
30po jeho boku věrně stála jsem.
Zůstávám jeho rozkoší den za dnem,
svým hrám se před ním stále oddávám.
31Na jeho zemi, na světě si hraji,
lidští synové jsou mou rozkoší!

32Proto, synové, poslyšte mne:
Blaze těm, kdo drží se mých cest!
33Slyšte poučení a naberte moudrost,
nebuďte ke mně lhostejní.
34Blaze tomu, kdo naslouchá mi,
tomu, kdo v mých branách denně bdí,
tomu, kdo čeká u mých veřejí!
35Kdo mě nalezl, nalezl život,
Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.
36Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši,
kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“

9

Hostina moudrosti a tuposti

1Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
2Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
3Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
4„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
5„Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
6Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“

7Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
8Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
9Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.

10Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
11Takto se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
12Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

13Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
14U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
15Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
16„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
17„Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“

18Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

10

1Zde jsou přísloví Šalomounova:

Moudrý syn dělá otci radost,
tupec přivádí matku k zoufalství.

2Nekalé poklady člověku neprospějí,
poctivost zachraňuje před smrtí.

3Hospodin nenechá poctivého lačnět,
rozmary darebáků ale zavrhne.

4Líné dlaně přivedou na mizinu,
pilné ruce přinášejí bohatství.

5Kdo v létě sklízí, je syn zdárný,
kdo prospí žně, je syn k ostudě.

6Na poctivého se snáší požehnání,
v ústech darebáků se skrývá násilí.

7Na poctivého se vzpomíná s požehnáním,
jméno darebáků ale zavání.

8Moudré srdce přijímá přikázání,
žvanivý hlupák špatně dopadne.

9Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude,
kdo pokřivil svou cestu, bude odhalen.

10Kdo mhouří oko, způsobí potíž,
kdo otevřeně kárá, pokoj přinese.

11Pramenem života jsou ústa spravedlivých,
v ústech darebáků se skrývá násilí.

12Nenávist vyvolává neshody,
láska všechny viny zahalí.

13Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost,
na záda nerozumného patří hůl.

14Moudří své vědění dobře střeží,
ústa hlupáka přitahují záhubu.

15Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nouze chudých je jejich záhubou.

16Výdělek poctivého prospívá životu,
darebákův zisk vede ke hříchu.

17Kdo se drží poučení, míří k životu,
zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu.

18Kdo skrývá nenávist, je lhář,
kdo šíří pomluvy, je hňup.

19Záplava slov se bez hříchu neobejde,
rozumný drží svůj jazyk na uzdě.

20Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro,
srdce ničemů za nic nestojí.

21Rty spravedlivého nasytí mnohé,
hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost.

22Hospodinovo požehnání obohacuje
bez veškerého trápení.

23Tupec má potěšení ve zvrhlosti,
rozumný zase v moudrosti.

24Obavy darebáků se uskuteční,
touhy spravedlivých se naplní.

25Když přejde vichr, je s darebákem konec,
spravedliví však mají věčné základy.

26Jak ocet v zubech, jako oči plné kouře,
takový je lajdák pro nadřízené své.

27Úcta k Hospodinu prodlužuje život,
roky darebáků však budou zkráceny.

28Doufání spravedlivých končí radostí,
naděje darebáků se vniveč obrátí.

29Hospodinova cesta je oporou poctivého,
pro bídáky je ale záhubou.

30Spravedlivý nebude navěky sražen,
ničemové však na zemi věčně nebudou.

31Ústa spravedlivého plodí moudrost,
proradný jazyk bude vyříznut.

32Rty spravedlivého znají, co se sluší,
ústa darebáků však jen zvrácenost.

11

1Falešné váhy se Hospodinu hnusí,
poctivé závaží jej potěší.

2Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.

3Poctivé vodí jejich upřímnost,
proradné zničí jejich falešnost.

4V soudný den majetek nijak neprospěje,
poctivost ale zachraňuje před smrtí.

5Spravedlnost srovná cestu nevinnému,
vlastní ničemnost srazí ničemu.

6Spravedlnost zachrání poctivé,
vlastní lačnost lapí proradné.

7Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené,
spoléhání na jeho sílu se rozplyne.

8Spravedlivý bude z trápení vysvobozen,
na jeho místě se octne darebák.

9Ústa bezbožných ubližují bližním,
spravedlivé zachrání jejich vědění.

10Když se spravedlivým daří, ve městě je radost,
když hynou darebáci, koná se oslava.

11Požehnáním poctivých se pozvedá město,
ústy darebáků bývá bořeno.

12Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje,
rozumný člověk raději pomlčí.

13Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí,
zodpovědný člověk je umí zachovat.

14Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana.

15Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí,
slibům se vyhýbat je vždycky jistější.

16Půvabná žena dosáhne pocty,
hrubiáni dosáhnou bohatství.

17Laskavý člověk odmění i sám sebe,
surovec ani sám sebe nešetří.

18Pro klamný výdělek darebák dře se,
kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.

19Spravedlnost jistě k životu vede,
honba za špatností ale ke smrti.

20Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí,
kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.

21Zlý zcela jistě neunikne trestu,
símě spravedlivých však vyvázne.

22Zlatá ozdoba na sviňském rypáku
je krásná žena bez špetky rozumu.

23Touhy spravedlivých vedou jen k dobru,
z nadějí darebáků zbude vztek.

24Někdo rozdává – a ještě bohatne,
jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!

25Štědrý člověk bude jen vzkvétat,
kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.

26Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje,
požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.

27Kdo hledá dobro, nalezne přízeň,
kdo čeká neštěstí, také dočká se.

28Kdo doufá v bohatství, takový padne,
spravedliví ale jak poupě pokvetou.

29Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr,
hlupák bude sloužit moudrému.

30Z ovoce spravedlivého je strom života,
a kdo je moudrý, ten duše získává.

31Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty,
čím spíše ničemové a hříšníci!

12

1Milovník poznání miluje poučení,
jen tupý mezek si nedá domluvit.

2Dobrotivého zahrne Hospodin přízní,
lstivého člověka však odsoudí.

3Darebáctví nikomu jistotu neposkytne,
kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.

4Znamenitá žena je korunou svého muže,
hanebná je ale jako kostižer.

5Úmysly poctivých jsou spravedlivé,
rady darebáků však zákeřné.

6Slova darebáků jsou smrtelná léčka,
poctivé vysvobodí jejich řeč.

7Když darebáci padnou, je s nimi konec,
dům spravedlivých ale obstojí.

8Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn,
muž křivé povahy však bude pohrdnut.

9Lépe být přehlížen, ale mít služebníka,
než tvářit se důležitě a nemít na chleba.

10Spravedlivý cítí i s dobytčetem,
srdce darebáků je ale bezcitné.

11Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
kdo ztratil rozum, honí vidiny.

12Darebák závidí kořist zlosynovi,
kořeny spravedlivých však plody přináší.

13Hříšné rty jsou zlosynovi pastí,
spravedlivý však ujde trápení.

14Ovoce svých úst každý hojně sklidí,
vlastní skutek se k člověku navrátí.

15Hlupák je přesvědčen, že jde správně,
kdo je však moudrý, dá si poradit.

16Hlupákův hněv se projeví ihned,
rozvážný člověk snese urážky.

17Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě,
křivopřísežník podvádí.

18Unáhlené řeči bodají jako meče,
jazyk moudrých je ale jako lék.

19Pravdomluvné rty obstojí navždy,
prolhaný jazyk jen krátký okamžik.

20Zlomyslní mají v srdci jen faleš,
mírumilovní žijí v radosti.

21Spravedlivým nic neublíží,
darebáky stíhá samé neštěstí.

22Prolhané rty se Hospodinu hnusí,
kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.

23Rozvážný člověk umí své vědění tajit,
hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.

24Pracovitým rukám bude svěřena vláda,
zahálčivost však vede k porobě.

25Starosti člověka tíží v srdci,
laskavé slovo ale radost navrátí.

26Spravedlivý najde i pro bližního cestu,
cesta darebáků ale končí blouděním.

27Lenoch si žádný úlovek neupeče,
píle je pro člověka cenný majetek.

28Život je na stezce spravedlnosti,
vyšlapaná cesta vede ke smrti.

13

1Moudrý syn přijímá otcovo poučení,
drzoun však neslyší ani na hrozby.

2Ovocem svých úst se každý hojně nají
a duši proradných nasytí násilí.

3Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje,
na povídavé rty přijde záhuba.

4Dychtí, ale nic nemá duše pecivála,
pracovitý člověk však jenom pokvete.

5Spravedlivý nesnese prolhané řeči,
darebák nestydatě šíří puch.

6Spravedlnost chrání poctivého,
hříšníka ničí ničemnost.

7Někdo nemá nic, a chová se bohatě,
jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

8Boháč za sebe může dát výkupné,
chudák výhrůžky sotva zaslechne.

9Světlo spravedlivých svítí vesele,
svíce darebáků uhasne.

10Pýcha vede jen ke sporům,
moudří však dají na radu.

11Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče,
kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

12Dlouhé čekání unavuje srdce,
naplněná touha je stromem života.

13Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí,
kdo přikázání ctí, bude odměněn.

14Rady moudrého jsou pramen života,
z osidel smrti pomohou uniknout.

15Zdravý rozum si získá přízeň,
cesta proradných vede k záhubě.

16Rozvážně chová se každý, kdo má rozum,
hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

17Ničemný vyslanec upadne do neštěstí,
spolehlivý posel je jako lék.

18Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení,
kdo však na domluvy dá, bude vážený.

19Splněná touha je v duši sladká;
tupcům je odporné varovat se zla.

20Kdo chodí s moudrými, bude moudrý,
kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

21Hříšníky stíhá neštěstí,
spravedlivým je štěstí odměnou.

22Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům,
hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

23Políčko chudých může vydat hojnost potravy,
bezpráví je ale může o všechno připravit.

24Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě,
zavčas je trestá, kdo je miluje.

25Spravedlivý se nají do sytosti,
břicho ničemů zůstane o hladu.

14

1Moudrá žena buduje svůj domov,
hloupá jej boří svýma rukama.

2Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti,
kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

3Hlupákovi pýcha z pusy vyráží,
moudré ochrání jejich rty.

4Bez dobytka je prázdno ve žlabu,
silný býk zajistí hojnou úrodu.

5Čestný svědek nepromluví lživě,
křivopřísežník ale šíří klam.

6Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí,
rozumnému je poznání snadno přístupné.

7Tupci se raději obloukem vyhni,
z jeho rtů se přece nic nedozvíš.

8Moudrost rozvážného je vědět kudy kam,
tupost hlupáků je pěstovat sebeklam.

9Hlupáci mají legraci z provinění,
poctiví ale hledají smíření.

10Jen srdce člověka zná vlastní hořkost,
podobně jeho radost druhý necítí.

11Dům darebáků je určen ke zboření,
stan poctivých ale k rozkvětu.

12Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

13Někdy i při smíchu bolí srdce;
když skončí radost, smutek zůstane.

14Zvrácený dojde odplaty za své skutky
a dobrý člověk za ty své.

15Prosťáček důvěřuje kdečemu,
rozvážný člověk své kroky zvažuje.

16Moudrý je opatrný a varuje se zla,
tupec jde bezstarostně dál.

17Unáhlený člověk dělá hlouposti,
lstivý člověk bývá v nenávisti.

18Omezenci jsou obdařeni tupostí,
korunou rozvážných je vědění.

19Zlí lidé se pokloní dobrým,
darebáci u bran spravedlivého.

20Chuďas je na obtíž i svému příteli,
boháče ale všichni milují.

21Kdo pohrdá svým bližním, hřeší,
blaze tomu, kdo chudým pomáhá.

22Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný;
láska a věrnost patří dobrosrdečným.

23Tvrdá práce vždy vede k zisku,
řečnění však jenom k chudobě.

24Korunou moudrých je jejich bohatství,
tupost hlupáků zůstane tupostí.

25Pravdomluvný svědek může zachránit život,
podvodník ale šíří lež.

26Úcta k Hospodinu je člověku pevnou tvrzí
a útočištěm pro jeho děti.

27Pramen života je úcta k Hospodinu,
z osidel smrti pomáhá uniknout.

28Mohutné vojsko je ozdobou krále,
úbytek lidu je vládci záhubou.

29Trpělivý člověk oplývá rozumností,
ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.

30Krotké srdce dodává tělu na životě,
závist je ale jako kostižer.

31Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.

32Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo,
jistotou spravedlivého je jeho poctivost.

33V srdci rozumného spočívá moudrost;
co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo.

34Spravedlnost povznáší národ,
hřích je národům k ostudě.

35Rozumného služebníka zahrne král přízní,
prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.

15

1Vlídná odpověď odvrací zlobu,
příkrá řeč ale budí hněv.

2Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání,
tupci z úst chrlí samé nesmysly.

3Hospodinovy oči vidí všude,
vše zlé i dobré pozorně sledují.

4Krotký jazyk je stromem života,
je-li však pokřivený, ducha podlomí.

5Hlupák pohrdá poučením otce,
chytrý je ten, kdo dá na domluvy.

6Dům spravedlivého je velkou pokladnicí,
zisky darebáka nesou jen trápení.

7Rty moudrých vědění rozsévají,
srdce tupců však nikoli.

8Oběť darebáků se Hospodinu hnusí,
zalíbení má v modlitbě poctivých.

9Cesta darebáka se Hospodinu hnusí,
stoupence spravedlnosti miluje.

10Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku;
kdo nesnese domluvy, ten umírá.

11Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby –
do srdce člověka tím spíš!

12Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá,
a proto za moudrými nechodí.

13Radostné srdce dodává tváři krásu,
ztrápené srdce ducha ubíjí.

14Srdce rozumného touží po vědění,
ústa tupců se krmí tupostí.

15Každý den chudáka bývá těžký,
dobrotivé srdce však stále hoduje.

16Lepší je málo s úctou k Hospodinu
než velké poklady s neklidem.

17Lepší je talíř zeleniny s láskou
než vykrmený býk a s ním nenávist.

18Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry,
trpělivý dovede spory uklidnit.

19Cesta lenocha trním zarůstá,
stezka poctivých je ale dlážděná.

20Moudrý syn dělá otci radost,
tupec i vlastní matkou pohrdá.

21Nerozumného těší každá hloupost,
rozvážný člověk drží přímý směr.

22Bez porady se plány hroutí,
při množství rádců se však naplní.

23Výstižná odpověď udělá člověku radost;
jak dobré je slovo v pravý čas!

24Rozumné vede vzhůru cesta života,
aby unikli peklu v hlubinách.

25Hospodin strhne dům pyšných,
mezníky vdovy ale upevní.

26Zlé úmysly se Hospodinu hnusí,
za čistá považuje slova laskavá.

27Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří,
kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.

28Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi,
ústa darebáků chrlí hanebnost.

29Darebákům je Hospodin velmi vzdálen,
modlitbu spravedlivých ale vyslyší.

30Zářivý pohled rozveselí srdce,
dobrá novina až do morku osvěží.

31Kdo zdravým domluvám otvírá uši,
ten bude bydlet mezi moudrými.

32Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší,
kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.

33Školou moudrosti je úcta k Hospodinu;
slávu předchází pokora.

16

1Člověk si může lámat hlavu,
vhodnou odpověď však dává Hospodin.

2Člověk má všechny své cesty za čisté,
jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.

3Hospodinu svěř všechny své činy,
tvoje úmysly se potom naplní.

4Hospodin učinil vše pro svůj záměr,
také i darebáka pro zlý den.

5Hospodinu je každý nadutec ohavností,
trestu neujde, buď si jist.

6Láskou a věrností se usmiřuje vina,
úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.

7Když se Hospodinu líbí něčí cesty,
i jeho nepřátele s ním usmíří.

8Lepší je málo se spravedlností
než ohromné zisky s bezprávím.

9Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.

10Prorocký výrok patří na rty krále,
při soudu nesmí jeho ústa pochybit.

11Hospodin má poctivé míry i váhy,
všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.

12Páchat zlo je pro krále ohavností –
vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!

13Spravedlivé rty se králům líbí,
milují ty, kdo mluví upřímně.

14Králova zloba je posel smrti,
moudrý člověk ji ale utiší.

15Úsměv na tváři krále znamená život,
jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!

16Získat moudrost je nad ryzí zlato,
nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.

17Cesta upřímných vede pryč od zla;
kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.

18Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.

19Lepší je sdílet porobu s pokornými
nežli se s pyšnými dělit o kořist.

20Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!

21Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.

22Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.

23Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.

24Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.

25Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

26Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.

27Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.

28Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

29Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.

30Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.

31Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.

32Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.

33Člověk si může házet losem na klín,
všechno však rozhoduje Hospodin.

17

1Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.

2Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.

3Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.

4Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.

5Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.

6Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.

7Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.

8Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.

9Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

10Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.

11Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.

12Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.

13Kdo odplácí zlem za dobro,
jeho dům nikdy neopustí zlo.

14Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!

15Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

16K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

17Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.

18Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.

19Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

20Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

21Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.

22Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.

23Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.

24Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

25K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.

26Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.

27Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.

28I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.

18

1Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.

2Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

3Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

4Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.

5Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.

6Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.

7Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.

8Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.

9Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.

10Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

11Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

12Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.

13Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.

14Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.

15Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.

16Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.

17První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.

18Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.

19Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.

20Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

21Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

22Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.

23Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.

24Někdo ze sebe jen dělá přítele,
bližší než bratr je však ten, kdo miluje.

19

1Lepší chudý poctivec
než prolhaný pitomec.

2Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.

3Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.

4Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.

5Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.

6Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

7Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.

8Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

9Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.

10Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.

11Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.

12Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.

13Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!

14Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.

15Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.

16Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

17Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

18Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.

19Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

20Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.

21Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.

22Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.

23Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.

24Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.

25Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.

26Napadá otce, vyhání matku
syn hanebný a nestoudný.

27Přestaň, synu, naslouchat poučení,
a zabloudíš od slov poznání.

28Ničemný svědek se vysmívá právu,
ústa darebáků hltají hanebnost.

29Na drzouny čekají soudy,
na hřbety tupců rány.

20

1Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

2Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

3Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.

4Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.

5Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.

6Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.

7Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!

8Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.

9Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?

10Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.

11I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.

12Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.

13Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.

14„Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.

15Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.

16Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

17Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.

18Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.

19Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.

20Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.

21Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.

22Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

23Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.

24Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?

25Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.

26Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.

27Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.

28Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.

29Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.

30Rány a modřiny uzdravují ze špatnosti,
bití zasahuje hluboké útroby.

21

1Královo srdce je v Hospodinově ruce –
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

2Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.

3Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.

4Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.

5Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.

6Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.

7Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.

8Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.

9Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

10Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.

11Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

12Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

13Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.

14Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.

15Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.

16Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.

17Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.

18Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.

19Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.

20Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.

21Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.

22Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

23Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.

24Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.

25Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
26Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.

27Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

28Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

29Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.

30Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.

31Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.

22

1Jméno je cennější než spousta peněz,
nad stříbro a zlato je být oblíben.

2Boháč a chudák mají společné jedno:
Stvořitelem obou je Hospodin.

3Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

4Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu
je bohatství, sláva a život.

5Trnitá a zrádná je cesta zvráceného,
komu je život drahý, drží se daleko.

6Zasvěcuj dítě do jeho cesty –
nesejde z ní, ani když zestárne.

7Boháč panuje nad chudáky,
dlužník je věřitelovým otrokem.

8Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí;
jeho hrůzovláda pomine.

9Požehnaný je ten, kdo je štědrý;
i o chleba se dělí s chudákem.

10Vyžeň drzouna a zmizí rozepře –
konec hádek i urážek!

11Kdo z čistého srdce miluje,
kdo má ušlechtilost na svých rtech,
bude mít krále za přítele.

12Hospodin střeží vědění,
úmysly podvodníků ale překazí.

13„Venku je lev!“ říká lenoch.
„Na ulici přijdu o život!“

14Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma,
kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

15Nerozumnost vězí v srdci dítěte,
trestající metla ji však vyžene.

16Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě.

Slova mudrců

17Nakloň své ucho a slova mudrců slyš,
své srdce věnuj mému vědění.
18Příhodné bude, když zachováš je v nitru,
budou-li pohotově vždy na tvých rtech.
19Dnes právě tebe mám v úmyslu učit,
abys na Hospodina pevně spoléhal.
20Třicatero rad jsem pro tebe sepsal –
je v nich poučení a vědění,
21abys poznal výroky spolehlivé pravdy
a předával ji těm, kdo na ni čekají:

22Neodírej chudáka – je přece chudák;
u soudu neutlačuj ubohé.
23Sám Hospodin se jejich pře ujme
a vydře duši těm, kdo vydírají je!

24Neměj za přítele vznětlivého muže,
se vzteklým člověkem se nespolčuj,
25jinak se přiučíš jeho zvykům,
do pasti uvrhneš duši svou.

26Nepatři k těm, kdo se upisují,
nezaručuj se za půjčky.
27Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko,
až nebudeš mít čím zaplatit?

28Neposunuj dávné mezníky,
které tví otcové vztyčili.

29Hleď – kdo je mistrem svého díla,
v královských službách octne se;
nepatrným lidem sloužit nebude.

23

1Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
2Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
3Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!

4Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
5Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!

6Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
7V duchu jen počítá – je už takový,
když říká: „Jez a pij,“ není upřímný.
8Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!

9Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.

10Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
11Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.

12Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.

13Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
14Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.

15Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
16Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.

17Závist k hříšníkům v srdci nechovej,
v úctě k Hospodinu žij každý den.
18Budoucnost totiž patří tobě –
tvá naděje tě nezklame!

19Poslouchej, synu, a buď moudrý,
na cestu zaveď srdce své:
20Nepatři k těm, kdo se opíjejí vínem,
k hltounům masa neřaď se.
21Pijáka i žrouta přece čeká bída,
ospalost člověka do hadrů obléká!

22Poslouchej otce, který tě zplodil,
nepohrdej svou matkou, až zestárne.
23Pravdu získej, za nic ji neprodávej,
rovněž tak moudrost, kázeň, rozumnost.
24Otec spravedlivého je naplněn štěstím,
rodič moudrého má důvod k radosti.
25Tvůj otec i matka ať tedy mají radost,
tvoji rodičku ať štěstí naplní!

26Věnuj mi, synu můj, své srdce,
nespouštěj oči z cesty mé:
27Nevěstka je jak bezedná jáma,
těsnou studnou se stane svůdkyně.
28Jak lupič ve skrytu na kořist číhá,
řady nevěrníků spěchá rozmnožit!

29Čí to „au“ a čí to „oj“?
Čí ten křik a čí ten boj?
Čí boulí bezpočet?
Čí oči zarudlé?
30Těch, kdo u vína vysedávají,
těch, kdo vyhledávají nápoje!
31Do vína nezahleď se –
jak rudé je, jak v poháru jen jiskří,
jak hladce klouže do hrdla!
32Nakonec ale jako zmije uštkne,
dokáže otrávit jako had.
33Tvé oči uvidí prapodivně,
tvé srdce bude mluvit spleteně.
34Bude ti, jako bys usnul na moři,
jako bys ulehl stožáru na špici.
35Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí!
Že zbili mě? Už nevím kdy!
Až se proberu, dám si víc!

24

1K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
2V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.

3Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
4Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.

5Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.

7Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.

8Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
9Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.

10Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.

11Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!

13Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
14Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!

15Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

17Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.

19Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
20Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!

21Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
22Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?

Další slova mudrců

23Zde jsou další slova mudrců:

Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
24Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
25Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.

26Upřímná odpověď –
na rty polibek.

27Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.

28Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
29Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“

30Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
32To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
33Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
34najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!

25

1Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

2Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
3Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.

4Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
5Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.

6Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
7Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.

I když něco spatříš na vlastní oči,
8nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

9Když vyřizuješ spor se svým bližním,
neodhaluj cizí tajemství.
10Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!

11Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
12Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

13Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!

14Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!

15Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.

16Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

17Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.

18Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

19Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.

20Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.

21Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
22Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.

23Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.

24Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

25Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.

26Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.

27Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.

28Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.

26

1Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.

2Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.

4Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.

5Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.

6Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.

7Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.

8Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.

9Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.

10Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!

13Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“

14Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.

15Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.

17Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

20Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.

23Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.

24Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!

26I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.

27Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.

28Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.

27

1Nechlub se tím, co bude zítra –
netušíš ani, co bude dnes!

2Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

3Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

4Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

5Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

6Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

7Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

8Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

9Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

10Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

11Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

12Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

13Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

14Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

15Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá. 16Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

17Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

18Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

19Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

20Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

21Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

22I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

23Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
24Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
25Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
26Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
27Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,
dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

28

1Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.

2Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

3Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!

4Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

5Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.

6Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.

7Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.

8Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

9Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!

10Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

11Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.

12Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.

13Kdo zastírá své viny, nebude úspěšný;
kdo je vyznává a opouští, však dojde milosti.

14Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

15Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.

16Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

17Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!

18Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

19Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

20Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

21Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.

22Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.

23Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.

24Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!

25Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

26Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

27Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

28Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

29

1Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

2Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.

3Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.

4Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

5Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.

6Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.

7Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.

8Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.

9S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

10Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.

11Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.

12Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.

13Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

14Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.

15Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

16Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.

17Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.

18Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

19Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!

20Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!

21Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.

22Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.

23Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

24Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.

25Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

26Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.

27Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.

30

1Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:

2Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
3Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.

4Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

5Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
6K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

7Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
8Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
9abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.

10Neosočuj otroka před jeho pánem,
aby ti nezlořečil a abys nepykal!

11Je pokolení, jež zlořečí otci
a svojí matce nežehná.
12Je pokolení, jež se sobě zdá čisté,
od svojí špíny však není omyté.
13Je pokolení – ó jak povýšeně hledí,
jak vysoko zvedá svoje obočí!
14Je pokolení s meči místo zubů
a s dýkami namísto řezáků,
aby spolykali ubožáky země
a všechny chudáky na světě.

15Pijavice má dvě dcery:
Dej, Dej!

Tři věci se nikdy nenasytí,
čtyři nikdy neříkají Dost:
16hrob,
neplodné lůno,
nezavlažená země
a nezkrotitelný oheň.

17Tomu, kdo vysmívá se otci
a poslušností k matce pohrdá,
havrani od potoka vyklovou oči,
spolykají mu je orlí mláďata.

18Tři věci ve mně budí úžas,
čtyři jsou nad mé chápání:
19cesta orla nebem,
cesta hada skálou,
cesta lodi mořem
a cesta muže s pannou.

20Taková je cesta cizoložné ženy –
pojí, otře si ústa a řekne:
„Neprovedla jsem nic špatného.“

21Před třemi věcmi se chvěje země
a čtyři nedokáže snést:
22když služebník začne kralovat,
když se hlupák může jídlem cpát,
23když se nepříjemná žena vdá
a když služka svou paní vystřídá.

24Tito čtyři jsou na zemi nepatrní,
nad mudrce jsou ale moudřejší:
25mravenci, národ nepříliš silný,
v létě si ale chystají zásoby;
26králíci, národ nepříliš mocný,
ve skále si však staví obydlí;
27kobylky sice krále nemají,
všechny však v jednom šiku vyráží;
28pavouka sice chytíš do ruky,
bydlí však v královských palácích.

29Tito tři mají vznešenou chůzi
a čtyři kráčí nádherně:
30lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,
31osedlaný kůň,
kozel
a nepřemožitelný král.

32Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
33Pod tlakem vzniká z mléka máslo,
pod tlakem vytéká z nosu krev,
pod tlakem hněvu vzniká svár.

31

1Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:

2Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
3Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.

4Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
5Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.

6Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
7Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.

8Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
9Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!

Chvála znamenité ženy

10Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!

11Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
12Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.

13Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
14Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
15Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
16Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.

17Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
18Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
19Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.

20Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
21Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
22Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
23Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.

24Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
25Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
26Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
27Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.

28Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
29„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“

30Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
31Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!