Online Bible21

Právě probíhá testovací provoz online Bible

Přejít na:

Obsah:

Starý zákon

Deuterokanonické knihy

Nový zákon

Římanům

1

1Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, 2které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. 3Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene, 4Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu. 5Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry; 6k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem. 7Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě:
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Nestydím se za evangelium

8Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista – vždyť o vaší víře mluví celý svět! 9Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji 10ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám. 11Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení, 12to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší.
13Nechci, bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy. 14Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých, 15takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.
16Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. 17V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“ 18Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu.

Lidská zvrácenost

19Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 20Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 21Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. 22Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. 23Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. 24Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, 25když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.
26Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. 27Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu. 28Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. 29Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; 30štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; 31nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní. 32Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

2

Bůh nikomu nestraní

1Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! 2Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?
5Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6On „odplatí každému podle jeho skutků“ – 7těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11Bůh totiž nestraní nikomu.
12Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. 13Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 15ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

Má Žid výhodu?

17Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. 18Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona. 19Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných, 20vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy. 21Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a přitom sám kradeš? 22Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež? 23Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona? 24Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“.
25Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo. 26Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku? 27Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.
28Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle. 29Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.

3

1Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou cenu? 2Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova. 3Jistě, někteří z nich byli nevěrní, ale copak jejich nevěrnost může zrušit Boží věrnost? 4V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude pravdomluvný. Jak je psáno:
„Ve svých výrocích budeš ospravedlněn,
ve svém soudu budeš vítězem.“

5Když ale naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co na to řekneme? Není Bůh (lidsky řečeno) nespravedlivý, když nás trestá svým hněvem? 6V žádném případě! Vždyť jak by potom Bůh soudil svět? 7Někdo namítne: „Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě?“ 8To už by se mohlo rovnou říci: „Páchejme zlo, ať přijde dobro.“ Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme, ale čeká je spravedlivý trest.

Nikdo není spravedlivý

9Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. 10Jak je psáno:
„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;
11nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
12Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;
není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

13„Zející hrob je hrdlo jejich,
nástroje klamu jejich jazyky.
Hadí jed skrývají pod svými rty,
14hořké kletby z úst jim tryskají.“

15„Prolévat krev spěchají jejich nohy,
16zkáza a bída jsou jejich průvodci,
17cestu pokoje ale neznají;
18na Boží bázeň vůbec nehledí.“

19Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu. 20Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.

Víra ospravedlňuje

21Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují – 22Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří.
Není totiž rozdílu: 23všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. 24Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. 25Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, 26aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.
27Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry. 28Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. 29Je snad Bůh jen Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Jistěže i pohanů! 30Je přece jediný Bůh; ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru. 31Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

4

Abrahamův příklad

1Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? 2Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! 3Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“
4Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. 5Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. 6Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7„Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny
a jejichž hříchy byly přikryty.
8Blaze tomu, komu Hospodin
nepočítá jeho hřích!“

9Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“. 10Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! 11Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, 12a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.
13Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. 14Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. 15Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.
16Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen stoupencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech 17(jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.
18V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ 19I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. 20Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. 21Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, 22a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“
23Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu, 24ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

5

Bůh dokazuje svou lásku

1Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. 2Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. 3A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, 4vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. 5Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.
6Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. 7Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. 8Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.
9Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! 10Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! 11A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.

Adam a Kristus

12Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. 13Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. 14Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam.
Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít. 15Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší – mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista! 16Mezi Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění! 17Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!
18Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. 19Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.
20Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! 21Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

6

Mrtví hříchu a živí Bohu

1Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? 2V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? 3Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? 4Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.
5Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. 6Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. 7(Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) 8Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. 9Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. 10Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. 11Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.
12Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. 13Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! 14Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

Odměna hříchu a Boží dar

15Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! 16Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti. 17Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. 18Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti. 19S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.
20Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti. 21Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti. 22A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! 23Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

7

Duch a litera

1Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? 2Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna. 3Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.
4Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. 5Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. 6Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

Zákon hříchu

7Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ 8Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. 9Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil 10a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. 11Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. 12Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.
14Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 15Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. 16Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. 17Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. 18Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. 19Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. 20Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.
21Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. 22Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, 23ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. 24Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 25Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

8

Zákon Ducha

1A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. 2Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, 4aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.
5Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. 6Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. 7Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. 8Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.
9Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. 10Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti. 11Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.
12Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. 13Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. 14Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. 15Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! 16Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

Utrpení a sláva

18Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. 19Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. 20Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, 21že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. 22Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech. 23A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. 24Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.
26Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. 27Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.
28Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. 29Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. 30A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Co nás oddělí?

31Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!? 32Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? 33Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! 35Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36Jak je psáno:
„Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli,
za ovce na porážku mají nás.“

37V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! 38Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, 39výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

9

Izrael – Boží vyvolený

1Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, 2že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. 3Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, 4Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, 5jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.
6Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. 7Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ 8To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ 10A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. 11Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení 12(nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“ 13Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“
14Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! 15Už Mojžíšovi přece řekl:
„Smiluji se, nad kým se smiluji,
a slituji se, nad kým se slituji.“

16Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ 18Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

Hrnčíř a nádoby

19Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ 21Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?
25Jak stojí u Ozeáše:
„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“
26„Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“

27Izaiáš pak volá ohledně Izraele:
„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání.
28Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“

29A ještě předtím Izaiáš řekl:
„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“

Kámen úrazu

30Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. 31Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. 32Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, 33jak je psáno:
„Hle, pokládám na Sionu
kámen úrazu a skálu pohoršení;
kdokoli však v něj věří,
se jistě nezklame.“

10

1Bratři, z celého srdce toužím a modlím se k Bohu za spásu Izraele. 2Mohu dosvědčit, jak horlí pro Boha, jenže v nevědomosti. 3Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží. 4Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří.

Slovo je ti blízko

5O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“ 6Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů) 7ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých). 8Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ (totiž to slovo víry, které kážeme).
9Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. 11Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ 12Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“

Kdo uvěřil naší zprávě?

14Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? 15A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno:
„Jaká nádherná podívaná
je příchod poslů dobrých zpráv!“

16Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ 17Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.
18Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak:
„Po celé zemi se jejich hlas šíří,
v nejzazších končinách jejich slova zní.“

19Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl:
„Kvůli těm, kdo nejsou národ,
vzbudím ve vás žárlivost,
kvůli nevědomému národu
vás popudím k hněvu.“

20Izaiáš to říká ještě odvážněji:
„Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali,
ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“

21O Izraeli však říká:
„Po celý den jsem vztahoval ruce
k lidu nevěřícímu a vzpurnému.“

11

Zavrhl Bůh svůj lid?

1Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: 3„Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“ 4Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“ 5Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. 6Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.
7Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. 8Jak je psáno:
„Bůh otupil jejich ducha:
jejich oči dodnes nevidí,
jejich uši neslyší.“

9A David říká:
„Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí,
kamenem úrazu a odplatou.
10Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
a jejich záda sehni navždycky.“

11Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. 12Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!

Větve téže olivy

13Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. 14Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! 15Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?
16Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, 18a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.
19Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“
20Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! 22Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, 23zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! 24Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?

Tajemství spásy

25Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. 26Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno:
„Vysvoboditel přijde ze Sionu,
aby od Jákoba odňal bezbožnost.
27Toto pak bude má smlouva s nimi,
jakmile odstraním jejich hřích.“

28Pokud jde o evangelium, stali se ve váš prospěch Božími nepřáteli; ale pokud jde o vyvolení, zůstávají díky praotcům jeho přáteli. 29Bůh nelituje svých darů a povolání! 30Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. 31Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. 32Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:
34„Kdo poznal Hospodinovu mysl?
Kdo mu kdy v něčem poradil?“
35„Kdo mu co dal jako první,
aby mu za to Bůh zaplatil?“

36Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.

12

Údy jednoho těla

1Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.
3Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, 5tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.

Přemáhej zlo dobrem

9Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. 10Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. 11V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, 12v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.
14Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. 15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.
17Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. 18Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“ 20Právě naopak:
„Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
Tím, že to učiníš,
shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“

21Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

13

Komu čest, tomu čest

1Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. 2Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. 3Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; 4je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.
5Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. 6Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. 7Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.

Kdo miluje, naplnil Zákon

8Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon. 9Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ 10Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.
11A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. 12Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! 13Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. 14Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.

14

Nesuď bratra

1Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech. 2Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu. 3Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal! 4Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!
5Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. 6Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. 7Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. 8Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. 9Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.
10Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem. 11Jak je psáno:
„Jakože jsem živ, praví Hospodin,
každé koleno přede mnou poklekne
a každý jazyk se vyzná Bohu.“

12Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

Nepohoršuj bratra

13Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. 14Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. 15Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus! 16Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle. 17V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. 18Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.
19Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování. 20Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem. 21Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží. 22Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. 23Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

15

1My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe, 2ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých. 3Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“ 4Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.
5Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem, 6tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

Naděje Židů i pohanů

7Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy. 8Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, aby potvrdil zaslíbení daná otcům 9a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno:
„Budu tě vyznávat mezi národy,
tvé jméno písní oslavím.“

10A jinde Písmo říká:
„Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“

11A ještě jinde:
„Chvalte Hospodina, všechny národy,
ať ho všichni lidé velebí!“

12A jinde Izaiáš říká:
„Vypučí výhonek Jišajův,
vztyčí se, aby vládl národům.
Národy se na něj s nadějí spolehnou.“

13Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.

Pavlovo poslání

14Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem. 15Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost 16být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.
17Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit. 18Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, 19v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem. 20Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě. 21Jak je psáno:
„Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří,
ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“

Plány do budoucna

22To vše mi dlouho bránilo přijít k vám. 23Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit, 24rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.
25Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým. 26Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. 27Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. 28Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl. 29A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.
30Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu, 31abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali. 32Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.
33Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.

16

Pozdravy

1Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve v Kenchrejích. 2Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.
3Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, 4kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.
5Pozdravujte i církev u nich doma.
Pozdravujte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Asii.
6Pozdravujte Marii, která se pro vás tolik napracovala.
7Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné mezi apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.
8Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
9Pozdravujte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna.
10Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu.
Pozdravujte všechny doma u Aristobula.
11Pozdravujte mého krajana Herodiona.
Pozdravujte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě.
12Pozdravujte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána.
Pozdravujte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala.
13Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.
14Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich.
15Pozdravujte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich.
16Pozdravte se navzájem svatým polibkem.
Pozdravují vás všechny církve Kristovy.
17Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim! 18Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných. 19O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás proto radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo. 20Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama.
Milost našeho Pána Ježíše s vámi.
21Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater. 22Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal. 23[24] Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastus a bratr Kvartus.
24Tomu, který má moc vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto, 25ale nyní je zjeveno, a podle nařízení věčného Boha je skrze prorocká Písma oznámeno všem národům k poslušnosti víry – 26jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista navěky! Amen.