Věřím možná víc než kdy dřív, že Saša dělá to, co má dělat
Rozhovor s Katkou Flekovou
Katka Fleková stojí svému manželovi již 15 let věrně po boku. Katce patří dík
za to, že nám dovolila nahlédnout do života její rodiny.
Čteš sama NBK?
Možná to někoho překvapí, ale v poslední době jsem se vrátila ke staré „Kraličce“.
Ale ráda si přečtu nové věci, když mi je Saša přinese v NBK. Je pravda, že
si srovnávám místa, která znám z Bible kralické, a vidím, jak je ten nový
překlad překvapivý.
A děti?
Nový zákon čtou určitě jen NBK. Ale Starý zákon zkoušely různé překlady. Ta
nejstarší, Viki (14 let), si četla nějaký příběh i „kralicky!. Nejdříve se
jí to líbilo, ale pak zjistila, že to prostě nejde. Nerozuměla. Myslím, že
pro takhle mladé lidi – možná až do pětadvaceti let, je čtení Kralické bible
hrozně těžké. My jsme to ještě zvládali, protože jsme museli, a oslovovalo
nás to. Ale „porevoluční“ děti už nerozumí. NBK jim hodně pomáhá. A tahle
nová verze (2004) je ještě další krok dopředu. V té, co vyšla (verze 2000)
bylo ještě příliš mnoho takových šroubovaných míst, a najednou vidím, že
to jde říct tak nějak „hladce“.
Se Sašou jste manželé 15 let? Jak se naplnily tvé představy, se kterými jsi
do manželství vstupovala?
Ano, 15 let. My jsme byli takoví mladí, odvážní a nic jsme si příliš nepředstavovali.
Hned ze začátku, když malé Viki byl jeden rok, jsme jeli na roční biblický
kurz do Švédska. Věci se děly a my jsme je tak brali. Důležité pro nás bylo,
že jsme vnímali, že jsme v Boží vůli. I když jsme cestou naráželi na různé
překážky – třeba s bydlením.
Ano, Saša se zmínil, že jste se teď stěhovali podvacáté.
To byly všelijaké přesuny. Skoro jsem v jednom období málem přišla o rozum.
Poslední roky bych ale řekla, že žijeme usedleji. Tolik už nejezdíme, taky
máme hodně dětí a dost práce.
Má Saša čas na děti a na rodinu?
Má, určitě má, ale asi ne úplně tolik, kolik bych chtěla. Často pracuje dlouho
do odpoledne, večer nebo i v noci. Rozhodně mnohem víc, než osm hodin denně.
Prozradíš nám něco na Sašu, jaký je doma?
No, letos začal vařit. A velmi dobře. Na jaře vařil skoro každý víkend aspoň
jedno jídlo, protože zjistil, že si u toho krásně odpočine. Někdy mně to
sice možná připadalo trošku nákladné, ale samozřejmě jsem to uvítala. Dělá
to podle speciální kuchařky, jídla jako třeba kuře s citrónem a šalvějí.
Sám si na to nakoupí byliny a koření. Tak to je taková novinka. Teď po stěhování
to nadšení trošku opadlo. Děláme jiné věci. Kutilství? – to není úplně to
pravé, ale samozřejmě byt zařizuje a postará se o věci doma.
A co třeba výlety?
Ano, chodí s námi na výlety. Teď poznáváme okolí našeho nového bydliště. Je
tu takový lesopark a Šárecké údolí. Jsou tu krásná místa, která Pražáci ani
neznají. My máme výhodu, že tu už bydlí moje sestra Markéta a ukazuje nám
ta místa.
Třeba v zimě Saša jezdil sám s holkama na lyže. Taky jsme měli teď po dvakrát
dovolenou vždy jeden týden na podzim a zůstali jsme sami bez dětí v Praze.
A nás asi nejvíc baví být v Praze jako turisti, teda hlavně mě. Jít se podívat
na architekturu, na výstavy. Přírodu máme rádi taky, ale se čtyřma dětma to
není tak jednoduché někam jet.
Co jsi dělala než přišly děti, a co bys chtěla dělat, až vyrostou?
Jsem povoláním výtvarnice. Pracovala jsem na Barrandově, na animovaných večerníčcích.
Taky jsem dělala ilustrace do Mateřídoušky. A takhle bych si to představovala
i nadále. Už teď se poohlížím, jestli bych něco takového mohla dělat doma.
Mohla bys nějak naznačit, co Bůh v poslední době udělal ve vaší rodině?
Hlavně se letos konečně naplnila věc, za kterou jsme se 10 let modlili. Mohli
jsme se přestěhovat sem, do velkého bytu. Pro mě jsou ale svědectvím o Božím
jednání v naší rodině takové každodenní věci jako, že se děti z něčeho uzdraví
a že On je s námi. Jsme mu vděční, že jedná a dělá takové věci.
Chtěla bys ještě něco říct partnerům NBK?
Možná tohle: My sami týhle práci věříme. Saša tomu dává svoje srdce. Věřím,
že to je Boží vůle, že to bude výjimečný, dobrý překlad; že se bude lidem
líbit. Věřím možná víc než kdy dřív, že Saša dělá to, co má dělat.