Joel 1 1 Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův. Zničená země 2 Starší, teď toto poslyšte, všichni obyvatelé země, ucho nakloňte! Stalo se co takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců? 3 Svým dětem o tom povězte, vaše děti zas svým dětem a jejich děti potom těm, kdo vystřídají je: 4 Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy. 5 Proberte se, opilci, plakejte, kvílejte všichni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přišli teď, od vašich úst byl odtržen. 6 Do mé země totiž vpadl lid, mocný a nesčetný, se zuby jako mají šelmy, se lvími tesáky. 7 Mou vinnou révu zpustošil a oklestil mé fíkoví; zbavil je kůry, kterou odhodil, zbyly jen bílé větévky. 8 Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha! 9 Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží, Hospodinu sloužící, se dali do truchlení. 10 Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno je pryč, olej dochází. 11 Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni - zničena byla sklizeň na poli! 12 Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly - uvadlo samo lidské veselí. Vyhlaste půst 13 Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba. 14 Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu! 15 Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se! 16 Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí. 17 Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí. 18 I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená. 19 Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem. 20 Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň! 2 Strašlivé vojsko 1 Zatrubte na roh na Sionu, na mé svaté hoře poplach vyhlaste! Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den! Ano, blíží se - 2 temný a chmurný den, den zahalený soumrakem! Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda, jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná: 3 Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá. Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina - uniknout není kam! 4 Napohled se podobají koním, řítí se vpřed jak oři váleční. 5 Rachotí jako jízda s vozy, skáčou přes horské vrcholy. Hučí jako když slámu hltají plameny, jako mocné vojsko seřazené do bitvy. 6 Před nimi všechny národy ve tváří blednou zděšením. 7 Řítí se vpřed jako vojáci, jako hrdinové útočí na hradby; směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí. 8 Jeden do druhého nevráží, každý sleduje svůj cíl, a i když na obranu narazí, neřídne jejich šik. 9 Na město se vrhají, řítí se na hradby, šplhají na domy, vnikají okny jako zloději. 10 Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět; slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd. 11 Hospodin sám pak burácí v čele své armády; jeho tábor je obrovský, připraven plnit jeho rozkazy. Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést? Roztrhněte svá srdce 12 A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením! 13 Roztrhněte svá srdce, a ne pláště své, k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který upouští od neštěstí. 14 Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí, a požehnání nám zanechá, aby zas byly moučné oběti a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha. 15 Zatrubte na roh na Sionu, vyhlaste půst, svolejte shromáždění! 16 Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, sezvěte starce, shromážděte děti i malé kojence. Ženich ať vyjde z ložnice a nevěsta ze svého pokoje. 17 Kněží, kteří Hospodinu sloužíte, plačte mezi síní a oltářem! Proste: "Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej posměchu své dědictví, ať nejsou pořekadlem pro pohany! Proč se má říkat mezi národy: ‚Jejich Bůh? Co je s ním?'" Hospodin se slituje 18 Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem a nad svým lidem se slituje. 19 Hospodin svému lidu odpoví: "Hle, posílám vám obilí, víno a olej do sytosti! Nevydám vás už nikdy víc posměchu mezi pohany. 20 Severní vojsko od vás vyženu daleko na vyprahlou pustinu - jeho přední voj do Moře mrtvého, zadní pak do Středozemního; a vzejde z něho smrad a puch." Ano, on vykonal věci veliké, 21 neboj se země, jásej a raduj se! Hospodin vykonal věci veliké, 22 ať už se nebojí polní zvěř! Širé pastviny zas budou zelené, stromy ponesou své ovoce a fíkovník s révou vydají užitek. 23 Synové Sionu, jásejte, v Hospodinu, svém Bohu, se radujte, neboť vám dá déšť, jak se patří, vylije na vás liják vydatný, podzimní i jarní, jako dřív. 24 Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy tonout ve vínu a oleji. 25 Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, hmyz a housenky - mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil. 26 Budete jíst a jíst až do sytosti a jméno Hospodina, svého Boha, velebit, toho, jenž pro vás koná zázraky: Můj lid už navěky nedojde potupy! 27 A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli, že váš Bůh jsem já, Hospodin, a žádný jiný není. Můj lid už navěky nedojde potupy! Déšť Ducha 28 Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha a vaši synové i dcery budou prorokovat; vaši starci budou mívat sny a vaši mladíci vídat vidění. 29 Ano, i na otroky a otrokyně vyliji svého Ducha v oněch dnech. 30 Ukážu zázraky na nebi i na zemi, krev, oheň a stoupající dým. 31 Slunce zakryje tma a měsíc krev, než přijde veliký a hrozný Hospodinův den. 32 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Na hoře Sion, v Jeruzalémě vyvázne, jak Hospodin slíbil, hrstka přeživších, které povolal Hospodin. 3 Údolí rozsudku 1 Hle, v tom čase a v ty dny, kdy úděl Judy a Jeruzaléma obrátím, 2 shromáždím všechny národy do Jošafatského údolí, a budu se tam s nimi soudit o Izrael, můj lid a mé dědictví, které rozptýlili mezi pohany. Rozdělili si moji zemi 3 a losovali o můj lid. Chlapce za nevěstku nabízeli a za víno platili dívkami, aby se napili. 4 Co vůbec máte proti mně, Týre a Sidone a všechny filistinské kraje? Za co se mi to mstíte? Jestliže se mi chcete mstít, rychle a rázně vám to oplatím! 5 Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé vzácné poklady jste odnesli do svých chrámů. 6 Judský a jeruzalémský lid jste prodali Řekům, aby je zahnali daleko od vlasti. 7 Hle, já je probudím, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali, a vaše činy vám oplatím. 8 Vaše syny a dcery vydám napospas synům Judy, a ti je prodají Sabejským, daleko mezi pohany. Tak praví Hospodin. 9 Provolejte to mezi národy: Vyhlaste boj! Probuďte hrdiny! Do útoku, všichni vojáci! 10 Ukujte ze svých pluhů meče a ze svých srpů oštěpy; i slaboch ať řekne: "Jsem udatný!" 11 Rychle sem, všechny národy! Shromážděte se z okolí! Přiveď tam, Hospodine, svoje hrdiny! 12 Jen ať se národy probudí a přitáhnou do Jošafatského údolí, neboť se tam posadím, abych soudil všechny národy v okolí. 13 Uchopte srp, sklizeň dozrála! Šlapejte hrozny, lis už je plný, káď už přetéká; jejich hanebnost je veliká! 14 Davy a davy jsou v Údolí rozsudku! Hospodinův den blízko je, v Údolí rozsudku! 15 Slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd. 16 Hospodin bude ze Sionu řvát, burácet bude z Jeruzaléma - nebe i země se budou třást! Hospodin bude útočištěm pro svůj lid, pro syny Izraele bude pevností. Požehnaný Sion 17 A tehdy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž bydlí na své svaté hoře Sionu. Jeruzalém pak znovu bude svatý a nevpadnou už do něj cizáci. 18 V ten den budou hory oplývat vínem, kopce přetékat budou mlékem a každou judskou roklí voda poteče. Z Hospodinova domu pramen vyrazí a zavlaží Akátové údolí. 19 Z Egypta bude pustina, z Edomu zpustošený kraj kvůli násilí, jež páchali na synech Judy, když vraždili nevinné v jejich zemi. 20 Juda však bude trvat navěky a Jeruzalém napříč pokoleními. 21 Pomstím jejich krev, kterou jsem nepomstil. Na Sionu bydlí Hospodin!