Pán Ježíš zachraňuje od hříchu

Bůh soucitný a milostivý

Hospodin
Mojžíšovi řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně
napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil.

² Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj a tam, na vrcholu
hory, staneš u mne.

³ Nikdo ať ale nevystupuje s tebou. Na celé hoře se nikdo nesmí ani
ukázat. Ani brav a skot ať se před touto horou nepase.“

⁴ Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno
pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce
nesl dvě kamenné desky.

⁵ Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy
vyslovil jméno Hospodin.

⁶ Hospodin prošel kolem něj a volal: „Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a
milostivý, věčně trpělivý, nanejvýš milosrdný a věrný,

Exodus
34:1-6

Bůh odpouští svým
služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích

22 Pak se Šalomoun postavil před
Hospodinův oltář a před očima celého izraelského shromáždění vztáhl ruce k
nebi.

23 „Hospodine, Bože Izraele!“
modlil se. „Nahoře na nebi ani dole na zemi není Boha podobného tobě, jenž by
zachovával smlouvu a přízeň svým služebníkům, kteří chodí celým srdcem před
tebou.

24 Svému služebníku Davidovi, mému
otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi
to, jak vidíme, splnil.

25 Nuže, Hospodine, Bože Izraele,
dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl:
‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen
tví synové dbát na svou cestu a žít přede mnou, jako jsi přede mnou žil ty.‘

26 Nyní tedy, Bože Izraele, kéž se
prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi, mému otci.

27 Což ale opravdu má Bůh přebývat
na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento dům,
který jsem postavil!

28 Shlédni však na modlitbu svého
služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a
modlitbu, kterou ti tvůj služebník dnes předkládá.

29 Kéž jsou tvé oči dnem i nocí
upřeny k tomuto Domu, k místu, o němž jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘ Kéž
nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu.

30 Kéž vyslyšíš prosbu svého
služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu.
Vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.

31 Kdyby se někdo provinil proti
svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil
přísahu před tvým oltářem v tomto Domě,

32 vyslýchej na nebesích. Zasáhni a
rozsuď své služebníky tak, abys viníka označil za vinného a odplatil mu jeho
skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu jeho spravedlnost.

33 Kdyby tvůj lid Izrael hřešil
proti tobě a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale
vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto Domě,

34 vyslýchej na nebesích. Odpusť
hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpátky do země, kterou jsi dal jejich
otcům.

35 Kdyby hřešili proti tobě a
zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale se modlili směrem k
tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání by se odvrátili od svých
hříchů,

36 vyslýchej na nebesích. Odpusť
svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě,
kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za
dědictví.

37 Kdyby v zemi nastal hlad nebo
mor, sněť nebo plíseň, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u
samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc –

38 kdyby si pak ale kdokoli ze
všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o ránu a vzepjal by ruce k tomuto
Domu, pak každou modlitbu, každou prosbu, kterou by přednesl,

39 vyslýchej na nebesích, kde
přebýváš. Odpusť, zasáhni a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce –
jen ty sám přece znáš srdce všech lidí –

40 aby tě měli v úctě po všechny
dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.

41 Rovněž kdyby cizinec, ačkoli
nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému jménu

42 (neboť uslyšel o tvém velikém
jménu, o tvé mocné ruce a vztažené paži), kdyby přišel a modlil se směrem k
tomuto Domu,

43 vyslýchej na nebesích, kde
přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země
poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že
tvé jméno je vzýváno nad tímto Domem, který jsem postavil.

44 Kdyby tvůj lid vytáhl do války
proti nepříteli, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k Hospodinu směrem k
městu, jež jsi vyvolil, a k Domu, který jsem postavil tvému jménu,

45 vyslýchej na nebesích jejich
modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.

46 Kdyby zhřešili proti tobě –
vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je
nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do nepřátelské země,
daleké či blízké,

47 kdyby si to však potom v zemi
svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých
věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, chovali jsme se zle,‘

48 a kdyby se v zemi svých
nepřátelských věznitelů celým srdcem a celou duší vrátili k tobě a modlili by
se k tobě směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi
vyvolil, a k Domu, který jsem postavil tvému jménu,

49 vyslýchej na nebesích, kde
přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.

50 Odpusť svému lidu jejich hřích i
všechny jejich vzpoury proti tobě a daruj jim milost u jejich věznitelů, aby se
nad nimi slitovali.

51 Vždyť jsou tvůj lid, tvé vlastní
dědictví! Vyvedl jsi je z Egypta, zprostřed té železné pece!

52 Kéž tedy jsou tvé oči upřeny k
modlitbě tvého služebníka i k modlitbě tvého lidu Izraele, a kdykoli k tobě
budou volat, vyslýchej.

53 Vždyť ty jsi je, Panovníku
Hospodine, oddělil ze všech národů země jako své vlastní dědictví, jak jsi to
řekl skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi naše otce vyvedl z Egypta.“

54 Jakmile Šalomoun dokončil tuto
modlitbu a prosbu k Hospodinu, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na
kolenou s rukama vztaženýma k nebi,

55 postavil se a mocným hlasem
požehnal celému shromáždění Izraele:

56 „Požehnán buď Hospodin, jenž
svému lidu Izraeli dopřál odpočinutí, jak zaslíbil. Ani jediné ze všech těch
dobrých slov, která promluvil skrze svého služebníka Mojžíše, neselhalo.

57 Kéž je Hospodin, náš Bůh, s
námi, jako byl s našimi otci. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá,

58 kéž naklání naše srdce k sobě,
abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, ustanovení i
pravidla, která dal našim otcům.

59 A tato má slova, jimiž jsem
Hospodina prosil o milost, kéž jsou Hospodinu, našemu Bohu, blízká dnem i nocí,
aby zjednával právo svému služebníku i svému lidu Izraeli den co den,

60 aby všechny národy země poznaly,
že Hospodin je Bůh a není žádného kromě něj.

61 Kéž vaše srdce cele patří
Hospodinu, našemu Bohu, abyste žili podle jeho ustanovení a dodržovali jeho
přikázání tak jako dnes.“

1
Královská 8:22-61

¹⁰Úcta k Hospodinu je čistá,

obstojí navěky.

Hospodinova nařízení jsou pravá,

plná spravedlnosti,

¹¹nad zlato vzácnější,

nad zlato mnohem čistější,

nad med nejsladší,

nad med z pláství kanoucí.

¹²Poučením jsou pro tvého
služebníka,

v jejich dodržování je
hojná odplata.

¹³Kdo ale rozpozná vlastní
poblouzení?

Od skrytých hříchů mě očisti!

¹⁴Zbav svého služebníka i těch
úmyslných,

nikdy ať nade mnou nepanují!

Pak budu bezúhonný a nevinný,

své veliké viny zbavený.

¹⁵Slova v mých ústech,
v mém srdci myšlení

kéž se ti, Hospodine, zalíbí
–

skálo má, můj Vykupiteli!

Žalm
19:10-15

⁷ Nepřipomínej hříchy[1]
mých mladých dnů,

ve své lásce však na mě
pamatuj,

Hospodine, pro svoji
dobrotu!

⁸ Dobrý a přímý je Hospodin,

hříšníkům cestu zjevuje.

⁹ Ke spravedlnosti vede ponížené,

ponížené učí cestě své.

¹⁰ Hospodinovy stezky jsou vždy
laskavé a věrné

těm, kdo plní jeho smlouvu a
jeho zákony.

¹¹ Pro jméno své, Hospodine,

mou hroznou vinu odpusť
mi!

¹² Kterýkoli člověk Hospodina ctí,

tomu ukáže cestu, již má si
vyvolit.

¹³ Takový prožije svůj život šťastně,

jeho potomstvo zdědí zem.

¹⁴ Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,

jeho smlouva jim dává
poznání.

¹⁵ K Hospodinu stále mé oči hledí,

on moje nohy z pasti
vyprostí!

Žalm
25:7-15

¹⁸Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka
Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je
těhotná z Ducha Svatého. ¹⁹Její muž Josef byl spravedlivý, a
protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde
v tichosti. ²⁰Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu
ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si
Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého.
²¹Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od
jejich hříchů.“

Matouš 1:18-21

Kdo z vás je
bez hříchu

Ježíš zatím odešel na
Olivetskou horu. ²Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu
scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. ³Tehdy k němu znalci
Písma a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji
doprostřed ⁴se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu,
když cizoložila. ⁵Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co
říkáš ty?“ ⁶Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.

Ježíš se sklonil a psal
prstem po zemi. ⁷Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se
a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ ⁸A
opět se sklonil a psal po zemi.

⁹Když to uslyšeli, přemohlo je svědomí a jeden po
druhém se začali vytrácet – od starších až po ty poslední. Nakonec tam zůstal
jen Ježíš a ta žena stojící uprostřed. ¹⁰Ježíš se zvedl, a když
neviděl nikoho než tu ženu, zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo
tě neodsoudil?“ ¹¹„Nikdo, Pane,“ odpověděla. „Ani já tě neodsuzuji,“
řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“

Jan 8:1-11

Odpuštěné hříchů

¹⁶Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného
Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. ¹⁷Bůh
neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj
spasen. ¹⁸Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už
odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. ¹⁹A toto
je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili
tmu, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰Každý, kdo koná zlo, nenávidí
světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. ²¹Kdo
ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly
vykonány v Bohu.

Jan
3:16-21

Abrahamův
příklad

Co na to řekneme? Co získal
náš tělesný praotec Abraham? ² Kdyby byl Abraham uznán za
spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! ³ Co
však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu, a to mu bylo počteno za
spravedlnost.“a⁴ Ten, kdo koná skutky,
nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. ⁵ Kdo
ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za
spravedlnost počítá jeho víra. ⁶ Vždyť i David blahoslaví
člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

⁷ „Blaze těm, jichž nepravosti byly odpuštěny,

těm, jejichž hříchy byly
přikryty.

⁸ Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích!“b

⁹ Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i
pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počtena za spravedlnost“.
¹⁰ Nuže, kdy mu byla počtena? Poté, co byl obřezán, anebo
předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! ¹¹ Znamení obřízky
pak přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním.
Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, ¹² a
otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčejí ve šlépějích
víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

¹³ Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo
zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě
spravedlnosti z víry. ¹⁴ Kdyby jeho dědici měli být lidé
Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. ¹⁵ Zákon
přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. ¹⁶ Zaslíbení
ovšem vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu
semeni – nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry.
Ten je otcem nás všech ¹⁷ (jak je psáno: „Učinil jsem tě
otcem mnohých národů“)cpřed Bohem, kterému
uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

¹⁸ V naději proti vší naději Abraham uvěřil,
že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé
símě.“d¹⁹ I když mu bylo skoro
sto let, neochaboval ve víře: nehleděl na své už nemohoucí tělo ani na
neplodnost Sářina lůna. ²⁰ Nepochyboval nevěřícně o Božím
zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. ²¹ Byl
totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, ²² a právě
to mu bylo počteno za spravedlnost.e²³ Že mu to „bylo počteno“
však není napsáno jen kvůli němu, ²⁴ ale také kvůli nám, jimž
má být počteno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho
Pána Ježíše. ²⁵ On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro
naše ospravedlnění.

Římanům
4:1-25

Lepší smlouva

To hlavní, o čem tu
mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který se posadil po pravici
trůnu Velebnosti v nebesích. ² On je služebníkem té pravé
svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

³ Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti,
a tak bylo potřeba, aby i tento měl co obětovat. ⁴ Zde na zemi
by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, ⁵ čímž
slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno
Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru,
který jsi viděl na této hoře.“a

⁶ Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější
služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších
zaslíbeních. ⁷ Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout,
nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. ⁸ Bůh však svůj lid
kárá, když říká:

„Hle, přicházejí dny,
praví Hospodin, kdy uzavřu s domem Izraele a s domem Judy novou
smlouvu. ⁹ Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel
s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je
z Egypta. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem se od nich
odvrátil, praví Hospodin. ¹⁰ Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech
uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli
a napíši jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem. ¹¹ Každý
už nebude druhého poučovat, každý už nebude bratra nabádat: ‚Poznej Hospodina!‘
Všichni od nejmenšího až po největšího z nich mne totiž budou znát, ¹² a
tehdy se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a zločiny už nikdy
nevzpomenu.“b

¹³ Když tedy Bůh mluví o nové smlouvě, prohlašuje
tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.

Židům 8:1-13

Poznat jeho
lásku

¹⁴ Proto klekám na kolena před Otcem našeho Pána
Ježíše Krista, ¹⁵ jehož jméno nese veškerá rodinaana nebi i na zemi. ¹⁶ Kéž vás
jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. ¹⁷ Kéž
Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni
a ukotveni v lásce, ¹⁸ abyste spolu se všemi svatými
mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, ¹⁹ a
poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré
plnosti Boží.

²⁰ Ten, který v nás působí svou mocí, je
schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si
představujeme. ²¹ Jemu buď sláva v církvi skrze Krista
Ježíše ve všech dobách na věky věků! Amen.

Efeským
3:14-21